DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 4. června 2024

Rozhovor - DEAD HEAD - Totálně zničující thrash death metal, který vás rozemele na prach! Budete ohlodáni až na kost!


Rozhovor se thrash death metalovou skupinou z Holandska - DEAD HEAD.

Rozhovor s Robertem Woningem, kytaristou z Dead Head, děkujeme.


Ave DEAD HEAD! Zdravím do Holandska, doufám, že se vám daří dobře. Musím přiznat, že jsem se na vaše nové album "Shadow Soul" opravdu těšil. S kapelou jsem se poprvé setkal v Polsku na burze, kde jsme si koupili všechno, co mělo zajímavý obal. A tak jsem narazil na album "The Feast Begins at Dawn". Byla to pirátská kazetová nahrávka, pár písniček na ní chybělo, ale i tak jste se stali mojí srdeční kapelou. Při poslechu nové desky se mi to všechno vrátilo. Zvuk a produkce jsou trochu modernější, ale jinak je to jako za starých časů. To byl ten účel?

Díky. Myslím, že od té doby, co jsme začali spolupracovat s naším současným producentem Erwinem Hermsenem, máme modernější zvuk. To má hodně společného s některými jeho vlivy (od jiných producentů). Stejně jako muzikanti, i zvukaři mají své vzory, lidi, kteří podle nich vytvářejí skvělý zvuk.

Podle mě mít modernější zvuk není nutně špatně. Naše hudba je pořád starý styl thrashe, ale podle mě není potřeba to spojovat s undergroundovou produkcí z 80. let. Jsem si jistý, že někteří hard fans by to milovali, ale jsou tu jiné kapely, které už tuhle nostalgickou věc dělají opravdu dobře. Myslím, že je fajn, že lidi dneska skutečně slyší, co hrajeme.

Co se týče pirátské kazetové verze našeho debutového alba... Vím, že existuje, ale nikdy jsem nevěděl, že na ní chybí písničky. Možná je to tím, že byla převzata z LP-verze. Na LP bylo méně písní než na CD.


Přiznám se, že když jsem poprvé uviděl obal nového alba, byl jsem trochu v šoku. Postava v kapuci s rukama a obličejem pokrytým ohněm. Jsem zvyklý na leccos, poslouchám brutální death metal, ale ten motiv má něco do sebe. Zneklidňuje mě to, musím to cédéčko pořád brát do ruky a dívat se na něj. Autorem je Vladimir Chebakov z Ruska. Jak jste se s ním dali dohromady a jak souvisí obal s hudbou?

No, Vladimir ještě není náš "Derek Riggs", ale myslíme si, že jeho strašidelné umění se k naší hudbě hodí opravdu dobře. Dělá skvělé věci. Co se týče procesu výběru obalu... Na rozdíl od některých jiných kapel většinou nemáme v hlavě žádný velký koncept obalu alba. V našem případě se obvykle jen podíváme na hotové návrhy některých umělců a vybereme si ten, který se podle nás hodí k hudbě nebo názvu alba. Shadow Soul je druhý Chebakův obal, který jsme použili. A pokud se ptáte mě, nebude to poslední, který pro nás vytvořil.

Vždycky mě fascinoval zvuk vašich starých nahrávek. Vždycky jsi byl studený, ostrý, temný, měl jsi pocit, že stojíš po kolena v ledové vodě a všude kolem je absolutní tma. Ale doba se změnila, změnila se technologie, máme internet. Jak album "Shadow Soul" vznikalo, v jakém studiu jste nahrávali? To asi není pravda, ale pro mě má nahrávka analogový nádech, zní opravdu "staře a svěže" zároveň.

Páni, to je docela dobrý popis, co tu uvádíš. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Ta svěžest asi pramení z toho, že se základy nahrávají naživo a písnička se nezkouší mockrát. Shadow Soul se opět nahrávala ve studiu Toneshed na jihu Holandska. Majitelem je Erwin Hermsen a ten dokáže naši divokou hudbu dobře zachytit. Navíc velmi dobře rozumí dynamice kapely a dokáže se jí přizpůsobit.

Předtím jsme obvykle spolupracovali s Berthusem Westerhuisem. Zkušeným producentem z Nizozemska, který dělal mnoho klasických deathmetalových demonahrávek a alb z devadesátých let s kapelami z Nizozemska. Berthus byl také člověk, který opravdu trval na tom, abychom věci nahrávali naživo. Naše album Kill Division a také Swine Plague opravdu působí živě, stejně jako naše první studiové demo, které jsme v devadesátých letech také natočili v Berthusově studiu. Dalším faktorem je asi to, že většinou nahráváme naši hudbu tak, jak bychom ji hráli naživo. Takže... žádné klávesy, přítelkyně na vokály nebo saxofon. Jen kytary, basa, bicí a syrové vokály.


"Shadow Soul" je album, které mě zaujalo především svou atmosférou. Mám rád, když se starý dobrý death metal snoubí s thrashem a temnotou. Kapela musí mít svůj vlastní výraz, tvář, chcete-li, a vy ji máte opravdu výraznou. Jak DEAD HEAD skládají nový materiál? Myslím teď samotný zrod nového materiálu. Celá deska je postavená na opravdu skvělých riffech.

Tak to ti děkuju. Tvůj rozbor naší hudby obsahuje několik dobrých postřehů. Riffy pro nás byly vždycky velmi důležité. Někdy jsme se na ně soustředili tak moc, že jsme zapomněli, že potřebujeme i refrén nebo opakující se motiv, aby to vlastně byla písnička. Vliv death metalu se dá snadno vysvětlit tím, že oba kytaristé v naší kapele poslouchají death metal mnohem víc než thrash. A atmosféra... no, opravdu si myslím, že jsme si na téhle poslední desce dovolili trochu víc svobody. Použili jsme některé nápady, které jsme si předtím netroufli dát na plnohodnotné album. Ale protože tohle bude tak trochu "mezidobí"... zaujali jsme postoj "všechno je dovoleno". Takže tentokrát máme v hudbě hodně pomalejších a temnějších pasáží.

O našem způsobu psaní: Na několika posledních albech většinou psal písně jeden kytarista společně s naším bubeníkem Hansem Spijkerem. A poté zpěvák většinou přearanžoval některé části, než přidal vokály. Na příští album chceme opravdu začít psát zase jako kapela.

Co pro kapelu znamenal návrat Ralpha de Boera za mikrofon? Jste kapela, která měla více zpěváků. Myslím, že se mnou budete souhlasit, že vokály jsou dalším nástrojem a pro všechny, včetně vás, je to výrazný prvek v hudbě. Ralph odvedl skvělou práci, pod to se rád podepíšu (je skvělý i v mých oblíbených BODYFARM). Přesto si myslím, že je jediným členem, který v kapele nepůsobí od jejích začátků. Proč právě on a jak do kapely zapadl?

No... nejdřív bych chtěl říct, že bych byl radši, kdybychom hráli pořád se stejným zpěvákem. Bylo by to trochu konzistentnější než je měnit každých pár let. Ale náš starý zpěvák kapelu několikrát opustil a nejednou se tak stalo během natáčení alba, což samozřejmě není pro kapelu zrovna nejlepší načasování. Takže když se to stalo během psaní a nahrávání desky Slave Driver, byli jsme opět v takové situaci. A protože jsme s Ralphem už jedno album natočili a s jeho výkonem na Depression Tank jsme byli opravdu spokojeni, přicházel v úvahu vlastně jen jeden člověk.

Ale tentokrát tu byl jeden problém: Ralph byl také v Bodyfarm, opravdu skvělé a nadějné deathmetalové kapele z Holandska. Přesto se Ralphovi myšlenka, že by se k nám znovu přidal, velmi líbila. A k mé velké úlevě mu ostatní kluci z Bodyfarm dali palec nahoru. Chtěli totiž, aby Dead Head pokračovali a slyšeli od nás ještě několik alb. A jsem jim za to dodnes velmi vděčný.


Řekni nám prosím, o čem jsou texty na "Shadow Soul" a kde jsi k nim bral inspiraci. Kdo je jejich autorem? Držíte se osvědčených témat, jako je kritika slepé víry, destrukce lidské mysli? Jaký je hlavní záměr, směřování a textový obsah alba?

Texty Dead Head často začínají nápadem na název/téma písně nebo někdy slovní hříčkou. Zdá se, že psychologie, náboženství a zkáza světa jsou v našich textech opakující se témata. Na novém EP je například píseň Caverns Of Fate o tom, že všichni v sobě máme primitivní a necivilizovanou stránku naší povahy. Je to část nás, kterou bychom rádi skryli, protože si ji neuvědomujeme.

Texty nám tradičně psal náš druhý kytarista Ronnie van der Wey. Ale od svého návratu se na textech významně podílí i Ralph. S Ronniem se jim opravdu dobře pracuje, společně aranžují texty a vzájemně se inspirují.

Já obvykle texty nepíšu. Ale na albu Shadow Soul jsem napsal pár řádků k písni The Run. A vymyslel jsem název prvního singlu The Age Of Hype, který je o tom, jak se svět změnil během pandemie a jak se zdá, že si každé tělo musí vybrat stranu a být součástí nejnovějšího humbuku.


Jsem starý metalista a většina mých snů se splnila už dávno, ale DEAD HEAD je jedna z kapel, kterou jsem ještě neviděl naživo. V devadesátých letech jsem to nestihl a teď mám spoustu jiných povinností. Můžeme se těšit na nějaké vaše turné na podporu nového alba? Jak jsou na tom DEAD HEAD v současné době s koncertováním?

Za 35 let existence jsme odehráli nespočet jednotlivých koncertů, ale pořádné turné jsme absolvovali až v první polovině devadesátých let. V dnešní době máme všichni jiné povinnosti, které nám tak trochu brání vyrazit opravdu na několikatýdenní turné. Kromě našich zaměstnání Ralph také hodně hraje a koncertuje s kapelou Bodyfarm. A náš bubeník hraje také v kapele, která má spoustu víkendových koncertů.

Nicméně... Chystáme několik skvělých koncertů. Třeba předskakovat Kerrymu Kingovi v červnu v Nizozemsku. Taky budeme hrát na velkém festivalu v Belgii v listopadu s Vltimas, Dark Tranquillity, Primordial, Sodom a Triptykon. Navíc letos budeme dělat zahřívací show pro Eindhoven Metal Meeting.

Z Holandska mám rád ASPHYX, SINISTER, THANATOS, SOULBURN samozřejmě, ale to jsou všechno staré kapely. Jak v současnosti funguje scéna ve vaší zemi? Jezdíš do klubů, na festivaly? A můžeš doporučit nějaké své kapely?

Nizozemské kapely, které si všichni pamatují z 90. let, byly opravdu jen špičkou ledovce z velmi kreativní a vzkvétající scény. Náš kamarád Steven Willems z Belgie jí vlastně věnoval knihu, která je zajímavým čtením.

Pro mě... Brain Implosion byla jedna z nejlepších kapel, které kdy z Holandska pocházely. Taky jsem miloval Sempiternal Deathreign, Obtruncation a spoustu dalších, o kterých jste možná nikdy neslyšeli. Severe Torture se měli stát světoznámými. Byli tak zatraceně talentovaní už od začátku. Entrapment byla další skvělá deathmetalová kapela z Nizozemska. Bohužel zakladatel tuhle kapelu rozpustil, protože se mu zdálo, že se stávají příliš populární. Pak založil novou OSDM kapelu Savage, která opět nakopává zadky.

V dnešní době existuje také mnoho talentovaných kapel. Deadspeak je skvělá mladší kapela, kterou bych rád zmínil. Velmi talentovaní a sympatičtí kluci.


Nechci vám lichotit, ale z promo fotek vypadáte jako sympatická parta kluků. Z vaší hudby vyzařuje odtažitost, vzájemná chemie mezi muzikanty. Je to tak opravdu i ve skutečném životě? Chodíte někdy na pivo, pořádáte společné večírky, setkáváte se s rodinami apod.

Ta chemie tam rozhodně je a pomáhá při tvorbě téhle hudby. Opravdu se navzájem "živíme".

Ale vtipné je, že v soukromí se spolu už moc nestýkáme. Jsme přátelé, ale většinou se scházíme jen z hudebních důvodů. Mimo kapelu má každý prostě příliš mnoho jiných věcí na práci. Takže další kontakt mezi námi probíhá většinou přes whatsapp, mail a telefon :-).

Blíží se konec a mě by zajímalo, co DEAD HEAD chystají v následujících měsících? Na turné a koncerty jsem se už ptal, ale co nová hudba? Skládáte, máte už nějaké nápady?

Máme připraveno pět skladeb na další album a máme archiv s více než 30 lety nedokončených písní. Takže jsem si docela jistý, že v blízké budoucnosti dáme dohromady nějaké další album.


Moc děkuji za rozhovor, moc si toho vážím. Vlastně si plním své sny z mládí. Přeji ti hodně inspirace a vše nejlepší i v osobním životě. Děkuji ti za mnoho krásných okamžiků s tvou hudbou! DEAD HEAD FOREVER!

No, díky za tolik milých slov. Cítím se poctěn a polichocen. Uděláme vše pro to, abychom vytvořili další zuřivou a zběsilou hudbu.

Recenze/review - DEAD HEAD - Shadow Soul (2024):

Recenze/review - DEAD HEAD - Slave Driver (2022):

https://www.deadlystormzine.com/2022/08/recenzereview-dead-head-slave-driver.html





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 3. června 2024

Info - ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2024



ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2024

V sobotu 29. 6. 2024 se uskuteční jubilejní už 20. ročník dnes již prakticky kultovního Antitrend Open Air festivalu. Festival se nakonec i letos koná v příjemném prostředí vesničky Žabčice, která se nachází kousek od jihomoravské metropole Brna – navíc v luxusní vzdálenosti zdejší vlakové zastávky (vlaky sem jezdí každou hodinu). Pokud Vám v žilách koluje láska k hudebním stylům jako je death, grind, brutal death, slam, gore grind, fastcore či crust, je sestava letošního ročníku tohoto extrémního festivalu pro vás jako stvořená. Opět velmi silná sestava s hromadou zahraničních i domácích kapel čítá celkem 16 kapel z 9 různých světových zemí (!) a ani letos nebude chybět několik velmi zajímavých seskupení, které se na území ČR neobjevují zas tak často. Každý správný fanoušek výše uvedených stylových škatulek si tak určitě vybere ty, za kterými se vydá cca 20km jižně od Brna, kde se rozezní ta nejšílenější zvěrstva, co může extrémní scéna nabídnout. Neváhejte tedy dorazit a užít si tu báječnou rodinou a přátelskou atmosféru.

Asi největším lákadlem budou letos němečtí STILLBIRTH, kteří se během poslední doby vyšvihli do naprosté špičky minimálně evropského death metalu. Jejich nekompromisní brutal death se špetkou slamu naživo válcuje vše, co mu stojí v cestě. Navíc jejich pódiová show je velmi živelná i zábavná.

Sekundovat jim bude tuzemské duo dnes již kultovních kapel – death metalové stálice FLESHLESS (neuvěřitelných 30 let na scéně) a porno-gore grindová veselice SPASM, která roztancuje celý žabčický plac pod pódiem.

Pozadu určitě nezůstanou ani dvě ve zdejším areálu velmi známé bandy ze Švédska – RAZORRAPE a ANUS. Prvně jmenovaná doveze svůj ostrý a skočný gore grind, druhá pak nabídne zábavný „animalistic death/grind/slam“.

Mezi další známé pojmy v moravských grindových hájích dozajista patří moravská death/grind sebranka pořadatelů MINCING FURY či slovenští skotačiví grind stars SPERM OF MANKIND.

Letos se můžeme na ANTITREND FESTu těšit na hned několik poměrně exotických kapel – z Mexika se jedná hned o dvojici kapel – v ČR poměrně známe grindové uskupení INTO SICKNESS a pak taky kapela ACE KOOL, která se svým „gangsta corem“ bude stylové docela vyčnívat oproti zbytku osazenstva, nicméně jejich show slibuje příjemné zpestření. Krom mexických kapel přijedou i UTILIZE THE REMAINS až z dalekého Nového Zélandu a přesto, že nejsou na tamní scéně moc dlouho, jejich set si náležitě užijí především milovníci brutal death slamu. A aby té exotiky letos nebylo málo – dojde dokonce i na íránskou kapelu CONFESS, která tohoto času ovšem má svůj azyl v Norsku, protože hrát v Iránu death/thrash se jen tak neodpouští a kdyby borci zůstali ve své rodné zemi, čekalo by je několik let vězení.

Sestavu doplňuje severočeská stálice dissonant death coru ANIME TORMENT a kvarteto nasypaných grind či fast corů – GREIA z Itálie/Slovinska, severočeská LUDRA a brněnské duo NO GOD RHETORIC a DISSECTED FLESH.

Na festivalu pochopitelně nebude chybět jak bohaté distro, kvalitní technické/zvukové zázemí (letos opět s profi zvukařským týmem VOMITORSOUND ze Slovenska!), prodej triček, mikin, CDs, až po schopnou organizační stránku, profesionální osvětlení a především kvalitně obsazený a stylové pestrý line-up přímo na žabčickém pódiu. Přímo v areálu je také možnost stanování a pořadatelé zaručují přátelskou atmosféru pro pijácké radovánky (včetně opakování loňské úspěšné diskotéky) až do ranních odjezdů vlaků, jak tomu ostatně bývá každým rokem. Stánky s dobrým jídlem i pitím jsou pochopitelně samozřejmostí.

Nenechte si proto ujít jubilejní ročník ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL, jež se koná v sobotu 29. června v Žabčicích u Brna, začíná se přesně s úderem poledne. Bude to veliké!

Info:
Žabčice (cca 20 km jižně od Brna, výborné vlakové spojení na trase Brno – Břeclav- Bratislava)
sobota 29. 6. 2024
start 12:00 hod

Kontakt: antitrend@seznam.cz, tel: +420 778 144 578

Podrobnější info:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - VATICINAL RITES - Cascading Memories of Immortality (2024)


VATICINAL RITES - Cascading Memories of Immortality
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Vždycky jsem si myslel, že když zemřu, tak naleznu klid. Lehnu si do chladné rakve a pomalu se rozpadnu v prach. Jenže je to úplně jinak. Na pohřeb mi nikdo nepřišel, nikdo mi nepoložil květiny na hrob. Jsem prokletý, uhranutý a navěky se budu toulat mezi naším a oním světem. V nekonečných bolestech se budu modlit, abych konečně potkal Satana. Má to ale jednu nespornou výhodu. Stále se ke mě dostávají dobré death metalové desky.

Můžu tak pořádat další a další okultní rituály a naplno si vychutnávat nahrávky, jako je ta od britských VATICINAL RITES. Jedná se o hrubý, na pevných krvavých základech postavený kov ze staré školy. Zahraný s elegancí mistrů v oboru. Tohle je přesně hudba, kvůli které se vyplatí zemřít. Nebo se stát nemrtvým? To vím jenom já a všichni démoni. 


Britové jsou syroví, brutální, nekompromisní. Nezapomínají ale ani na chladné melodie. Určitě to znáte. Stačí pár poslechů a člověk musí zajít do sklepa. Se sluchátky na uších zhasnout všechna světla. Teprve potom, v plesnivé kobce, vynikne vše nejvíce. Líbí se mi, že se kapela nadrží jen tradičních, klasických postupů, ale snaží se přinést i něco nového, neotřelého. Pánové dávají do skladeb kus sebe samých a toho si samozřejmě cením. Nezapomnělo se na masivní a dobře čitelný zvuk, obal (Pedro Moriendee) se také stane zajisté inspirací pro mnohé morbidní básníky. V jednotlivých motivech lze naleznout lehkou inspiraci kapelami jako MORBID ANGEL, MONSTROSITY, DEAD CONGREGATION. Každý si doplníte možná i další jména, ale to není vůbec důležité. Hlavní je, že album drží pohromadě jako čerstvě vyrobená rakev. Je vlastně jedno, jakým způsobem jednou zemřete. Jasná je pouze jedna věc. "Cascading Memories of Immortality" je albem, které budete poslouchat ještě dlouho po své smrti. Alespoň já, starej pes, to mám takhle nastavené. Líbí se mi, jakým způsobem pánové pracují v pochmurnými náladami, jak vše graduje, zároveň je tajemné, divoké. Melodie jsou zde jako zkažená krev, bublající a čekající na to, až někdo vřed rozřízne. Potom se vyhrne ven s obrovskou silou. Přesně takhle na mě tahle deska působí. Myslím si, že každý, kdo má tenhle styl rád, by si měl několikrát nahrávku poslechnout. Určitě stojí zato. Vždycky jsem si myslel, že když zemřu, tak naleznu klid. Lehnu si do chladné rakve a pomalu se rozpadnu v prach. Jenže je to úplně jinak. Temná, krutá, morbidní death metalová brána do podsvětí byla otevřena! Masakr v márnici!

Asphyx says:

I always thought I'd find peace when I died. I'll lie down in a cold coffin and slowly crumble into dust. But it's not like that. No one came to my funeral, no one put flowers on my grave. I'm cursed, bewitched, and forever I'll wander between this world and the next. I will pray in endless pain to finally meet Satan. But there is one undeniable advantage. I'm still getting good death metal records.

So I can organize more and more occult rituals and fully enjoy records like the one from the British VATICINAL RITES. This is rough, old school metal built on solid bloody foundations. Played with the elegance of masters in the field. This is the kind of music worth dying for. Or become undead? Only me and all the demons know that.


The British are raw, brutal, uncompromising. But they don't forget the cool melodies either. I'm sure you know that. Just a few listens and you have to go to the basement. With headphones on, turn off all the lights. Only then, in a musty dungeon, does everything stand out the most. I like that the band doesn't just stick to the traditional, classical methods, but tries to bring something new and fresh. The gentlemen put a piece of themselves into the songs and I appreciate that, of course. They haven't forgotten about the massive and easy to read sound, the cover (Pedro Moriendee) will also surely become an inspiration for many morbid poets. In the individual motifs one can find a slight inspiration from bands like MORBID ANGEL, MONSTROSITY, DEAD CONGREGATION. Everyone may add other names, but that's not important at all. The main thing is that the album holds together like a freshly made coffin. It doesn't really matter which way you die one day. Only one thing is clear. "Cascading Memories of Immortality" is an album that you'll be listening to long after you're dead. At least that's how I, an old dog, have it set up. I like the way the gentlemen work in somber moods, how everything graduates, at the same time is mysterious, wild. The melodies here are like tainted blood, bubbling and waiting for someone to cut open the ulcer. Then it bursts out with tremendous force. That's exactly how this record affects me. I think anyone who likes this style should give the record a few listens. It's definitely worth it. I always thought I'd find peace when I died. I'll lie down in a cold coffin and slowly crumble into dust. But it's not like that. The dark, cruel, morbid death metal gateway to the underworld has been opened! Massacre in the morgue!



tracklist:
01. Foiled Skirmish 
02. Plead For Termination 
03. Asphyxiation Of Ecstasy 
04. Bowels Of Gargantua 
05. Siphoning Plasma From The Gods 
06. Unhinged Cataclysm 
07. Corporeal Affliction 
08. Eroding Planetesimal (Interlude) 
09. Cascading Memories Of Immortality



Recenze/review - HELL:ON - Shaman (2024)


HELL:ON - Shaman
CD 2024, Archivist Records

for english please scroll down

I cesta může být cílem. Toulám se podsvětím a jako černý stín vyhledávám hudbu, která mě nějakým způsobem osloví, která mě baví, něčím zaujme. Nejsem uzavřený jen do jednoho stylu, baví mě právě ta rozmanitost, pestrost. Sedávám ve svém pokoji a dívám se na město. Mraky jsou zrovna nízko a mě hraje z reproduktorů nové album ukrajinských HELL:ON. Stačilo několik prvních motivů a jsem najednou mimo realitu. Procházím se černým lesem a pozoruji starodávné rituály. Oběť je připravena, kněz zvedá nůž. Záblesk a výkřik.

Letos jsou HELL:ON opět majestátní, vznešení, ale i divocí a mraziví. Jejich nové skladby připomínají spíše symfonie smrti, než jen obyčejné songy. Ihned jsem rád přistoupil na jejich hru a užíval si mocné nálady plné děsivých přeludů. Smrt má mnoho podob a přechod na druhou stranu bývá někdy těžký. Když ale budete poslouchat nové album "Shaman", ocitnete se ihned v zemi přízraků. 


Stylově se pánové stále pohybují mezi stejnými mantinely, které kdysi nastavily kapely jako BEHEMOTH, VADER, HATE, SLAYER, BOLT THROWER. Přidávají ale velkou spoustu svých nápadů. Líbí se mi zvuk (Anton Vorozhtsov), obal (Ivan Parkhomenko Art), celková produkce. Mám sice raději více špíny a surovosti, ale jinak jsem spokojený. Hlavní jsou pro mě vždy skladby, způsob, jakým na mě působí. Musí dojít ke vzájemnému přenosu. Musím být zasažený. A to se mi v případě desky "Shaman" stalo. Pánové totiž vše ohlodali až na kost. Základem jsou silné melodie, které mě dokáží doslova strhnout. Rád a často se dívám do tmy a užívám si jednotlivé motivy. Tradiční death metalové prvky se zde potkávají s ostrým thrashem. To vše je potom zabaleno do black metalových pavučin. Výsledkem je koktejl, který když pozřete, tak se ocitnete na starodávném rituálu. Ohně zase jednou hoří jasným, černým plamenem. Živí i nemrtví tančí v divokých rytmech. Na stromech visí kosti poražených. Vše působí naléhavě, opravdově, syrově, stejně jako tohle album. Nálada je podmanivá, pochmurná, mocná. Jako když vstoupíte na hřbitov a všechny hroby jsou v plamenech. Nechte se od HELL:ON pozvat na dlouhý výlet bez konce. Kolem budou ležet vybělené kostry, mrtvoly s vyděšenými tvářemi. Myslím si, že jsem zde správně. Procházím se černým lesem a pozoruji starodávné rituály. Oběť je připravena, kněz zvedá nůž. Záblesk a výkřik. Divoký, temný, black thrash death metalový obřad pro vyvolávání sil z onoho světa!

Asphyx says:

Even a journey can be a destination. I wander through the underworld and, like a black shadow, I search for music that appeals to me in some way, that entertains me, that catches my attention. I'm not confined to one style, I enjoy the variety, the diversity. I sit in my room and look out over the city. The clouds are just low and the new album of Ukrainian HELL:ON is playing from the speakers. Just the first few motives and I am suddenly out of reality. I walk through the black forest and observe ancient rituals. The sacrifice is ready, the priest raises the knife. A flash and a scream.

This year, HELL:ON are once again majestic, sublime, but also wild and chilling. Their new songs are more like symphonies of death than just ordinary songs. I immediately happily agreed to their playing and enjoyed the powerful mood full of eerie mirages. Death takes many forms and the transition to the other side can be difficult. But when you listen to the new album "Shaman", you will find yourself immediately in the land of phantoms. 


Stylistically, the gentlemen are still moving between the same boundaries once set by bands like BEHEMOTH, VADER, HATE, SLAYER, BOLT THROWER. But they add a lot of their own ideas. I like the sound (Anton Vorozhtsov), the cover art (Ivan Parkhomenko Art), the overall production. I prefer more dirt and rawness, but otherwise I'm satisfied. The main thing for me is always the songs, the way they affect me. There has to be a mutual transfer. I have to be affected. And that's what happened to me with "Shaman". The guys chewed everything to the bone. It's based on strong melodies that can literally blow me away. I like and often look into the darkness and enjoy the individual motifs. Traditional death metal elements meet here with sharp thrash. All this is then wrapped in black metal webs. The result is a cocktail that when you devour, you find yourself at an ancient ritual. The fires once again burn with a bright, black flame. The living and the undead dance to wild rhythms. The bones of the slaughtered hang from the trees. Everything feels urgent, real, raw, just like this album. The mood is haunting, sombre, powerful. It's like entering a cemetery and all the graves are on fire. Let HELL:ON take you on a long journey with no end. There will be bleached skeletons lying around, corpses with frightened faces. I think I'm right here. I walk through the black forest and observe ancient rituals. The sacrifice is ready, the priest raises his knife. A flash and a scream. A wild, dark, black thrash death metal ritual to summon the forces of the otherworld!


about HELL:ON on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - HELL:ON - Scythian Stamm (2020)

Recenze/review - HELL:ON - Once Upon A Chaos… (2015)

Album tracklisting:
1) What Steppes Dream About
2) When The Wild Wind and The Soul of Fire Meet
3) Tearing Winds of Innerself
4) Preparation for the Ritual
5) He with the Horse’s Head
6) A New Dawn
7) I Am the Path
8) Shaman



neděle 2. června 2024

Recenze/review - ADVERSARIAL - Solitude with the Eternal... (2024)


ADVERSARIAL - Solitude with the Eternal...
CD 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Cítil jsem pach spáleného masa. Plameny pomalu olizovaly moje nohy a díval jsem se k nebi. Marně jsem hledal nějakou odpověď. Proč zrovna já, proč jsem prokletý? Dávno mě všichni opustili, nikdo nechtěl být v mé společnosti. Propadl jsem peklu a poslouchal jenom hudbu, u které tančí démoni. Rád a často jsem se procházel temnými chodbami podzemí a hledal nahrávky, které mě dokážou proklít.

Kanadští ADVERSARIAL letos přicházejí se svým třetím dlouhohrajícím albem. A je nutno rovnou dodat, že se jedná o materiál, který smrdí sírou. Ostré riffy, chorobný vokál, atmosféra podobná té,  která bývá při inkvizičních rituálech. Budete spáleni na popel. Tahle smečka moc dobře ví o čem je pravý a ryzí black death metal. Tahle kapela uctivá opravdové peklo. 

 

Tohle je stará, poctivá škola, hudba, která se hraje v těch nejtemnějších katakombách. Nemrtví naříkají, postavy v kápích vystupují z mlhy a drží v rukou obrácené kříže. Smrt se usmívá. Není divu, hraje se zde pro ní, i pro všechny nesvaté. Kapela smíchala špínu se zlem a nenávistí. Pod tlakem tuhle směs narvala na album a vše opatřila surovým zvukem (Vadim Balanyuk - recording, mixing, Damian Herring - mastering) a divokou produkcí. Kanaďané mají svůj rukopis, který je volně inspirován tím, co hrají třeba takoví ANGELCORPSE, DIOCLETIAN, DEATHSPELL OMEGA, IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, MITOCHONDRION, BLASPHEMY a další tmáři. Představte si starou kobku. Po stěnách stéká hnis a krysy zase jednou čekají na čerstvé maso. Někde v těchto místech muselo být nové album "Solitude with the Eternal..." nahráváno. Je totiž velmi naléhavé, syrové, nasáklé obrácenými modlitbami. Připomíná spíše nějaký starodávný obřad, seanci, u které se obětovalo temným silám. Kapela vám vypálí navěky cejch do vašich myšlenek, pohřbí vás zaživa. Už jste si mysleli, že veškeré utrpení skončí, ale není to pravda a nikdy nebude. Vaše tělo bude znovu a znovu exhumováno, aby za zvuků téhle desky navěky bloudilo mezi naším a oním světem. Zmínit musím i velmi povedený obal, jehož autorem je Daniel Desecrator. Nahrávka je určena pro všechny, kteří mají rádi ve své duši chlad a nebojí se zapálit oheň. Kapela je na scéně od roku 2007 a každým albem se zlepšuje, je zlejší, šílenější, démoničtější. Cítil jsem pach spáleného masa. Plameny pomalu olizovaly moje nohy a díval jsem se k nebi. Marně jsem hledal nějakou odpověď. Proč zrovna já, proč jsem prokletý? Dávno mě všichni opustili, nikdo nechtěl být v mé společnosti. Propadl jsem peklu a poslouchal jenom hudbu, u které tančí démoni. Misantropický, blasfemický, nihilistický black death metal, který vás navěky prokleje! Shoříte v pekle a váš popel bude rozházen do řeky smrti! 


Asphyx says:

I could smell burnt flesh. The flames slowly licked my feet and I looked up to the sky. I searched in vain for an answer. Why me, why am I cursed? Everyone had long since abandoned me, no one wanted to be in my company. I had fallen into hell and listened only to music to which demons dance. I liked to walk the dark corridors of the underground often, looking for records that could curse me.

This year, Canada's ADVERSARIAL come with their third full-length album. And it should be added right away that this is material that reeks of sulfur. Sharp riffs, morbid vocals, atmosphere similar to that of inquisition rituals. You will be burnt to ashes. This pack knows very well what true and pure black death metal is all about. This band honors the real hell.


This is old school, honest music played in the darkest catacombs. The undead wail, hooded figures emerge from the fog holding inverted crosses. Death smiles. No wonder, it's played for her, and for all the unholy. The band has mixed filth with evil and hatred. Under pressure, they crammed this mixture into the album, adding raw sound (Vadim Balanyuk - recording, mixing, Damian Herring - mastering) and wild production. The Canadians have their own handwriting, which is loosely inspired by the likes of ANGELCORPSE, DIOCLETIAN, DEATHSPELL OMEGA, IMMOLATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, MITOCHONDRION, BLASPHEMY and other obscure artists. Imagine an old dungeon. Pus dripping down the walls and rats waiting for fresh meat once again. Somewhere in these places must have been the new album "Solitude with the Eternal..." was recorded. It's very urgent, raw, soaked in converted prayers. It is more like an ancient ceremony, a séance where sacrifices were made to the dark forces. The band burns a mark into your mind forever, buries you alive. You already thought all suffering would end, but it doesn't and never will. Your body will be exhumed over and over again to wander forever between our world and the next with the sounds of this record. I must also mention the very hilarious cover art by Daniel Desecrator. The record is for all those who like coldness in their souls and are not afraid to light a fire. The band has been on the scene since 2007 and with every album it gets better, more evil, more insane, more demonic. I could smell burnt flesh. The flames slowly licked my feet and I looked up to the sky. I searched in vain for an answer. Why me, why am I cursed? Everyone had long since abandoned me, no one wanted to be in my company. I had fallen into hell and listened only to music to which demons dance. Misanthropic, blasphemous, nihilistic black death metal that will damn you forever! You will burn in hell and your ashes will be scattered in the river of death!


Tracklist:
01. Beware The Howling Darkness On Thine Left Shoulder 
02. Hatred Kiln Of Vengeance 
03. Witness To The Eternal Light 
04. Death Is An Advisor In The Woods Of The Devil 
05. Crushed Into The Kingdom Of Darkness 
06. Merging Within The Destroyer 
07. Fanes At The Engur 
08. Endless Maze Of Blackest Dominion



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý devátý - Nepříjemná blízkost smrti


Příběh čtyř stý padesátý devátý - Nepříjemná blízkost smrti

Přišel jsem z nějakého cvičení, ze kterého jsem si nepamatoval vůbec nic. Jakési fyzikální zákonitosti, které jsem si nedovedl představit. Přemýšlím nad tím a stále si říkám, že jsem se děsně minul oborem. Zaťuká na nás vrátný, takový brunátný chlápek, který mě nechával bydlet s mojí budoucí ženou na koleji. Máš dole telefon. Jdu za ním. Šourá se pomalu, napadá na jednu nohu. Nejdřív si myslím, že je to máma, že se zase něco děje s otcem, ale je to Venca. Vzlyká mi do sluchátka a já nejdřív nevím, co si mám myslet. Přenos šumí a škruká a on se nemůže uklidnit. Nejdřív si myslím, že se po mnoha letech vrátil k drogám. Protože tak opravdu zní. Jako sjetej. Jenže jsou to nervy. Opravdu mám přijet? Nezvládneš do do víkendu? Prosí mě, potřebuje mě. Neváhám ani chvilku, je to kámoš. Opravdovej. To něco znamená. Zaběhnu za blondýnkou, omluvím se, naházím do báglu věci a jedu. Jenže nemám moc peněz, tak abych ušetřil, tak jdu na stopa. 

Na výpadovce na Prahu jsem jen já a pár kurev. Nikdo mě nechce vzít, protože se tu staví úplně kvůli něčemu jinému. Nakonec se zadaří, ale je to nanic. Pán je očividně teplej a zkouší to na mě. Mám z něj strach, je slizkej a má šíleně debilní řeči. Pořád mele něco o řezání čůůůráááků. Přitom je to takovej ušláplej strejda. Na palubovce má společnou fotku s manželkou a dětmi. Sladký domov, asi. Naseru ho, protože jsem nekompromisní. Vyhodí mě někde u Berouna. Prý kdybych věděl, jaký je to krásný. Otřepu se a myslím na Vencu. Vydrž kámo, snad dojedu brzy. Vezme mě nějaká paní a hodí aspoň na Zličín. Tady není bezpečno. Je moc hodná, dá mi i na metro. Stačilo popravdě říct, že studuju. Mám tak zase jednou trošinku štěstí. Dostanu se na Českomoravskou, pak pěšky na Černej most a už zase mávám rukama. Nějakej páreček, vysmátí a stylizovaní do hippies. A jestli prý jedu k jablonecký přehradě, že tam mají nějaký sraz v nějaký chalupě. Vás mi seslalo samo nebe. Tedy až na to, že slečna je hodně volnomyšlenkářská. Přeleze si ke mě a tulí se. Pořád se na mě sápe, pokouší se mě líbat a její kluk se tomu děsně směje. Má sukýnku a když už vidím úplně všechno, tak mě přejdou hříšné myšlenky. Na mě je fakt moc vyzývavá a taky víte co, blondýnce to neudělám. 

Zabrzdí mi kousek od hráze a já vyběhnu do tmy. Běžím kámo, běžím. Zazvoním u Vency a Petry doma. Otevře mi a je v šíleným stavu. Padne mi kolem krku. Petra podruhé potratila. Nějaký velký ženský problém. Je v nemocnici a on se zhroutil. Měli smůlu. Nějak nesedli k sobě, možná za to mohly i Vencovy drogy, ale i těžká práce, kterou jeho krásná Slovenka dělala. Ženská by neměla tahat ve skladu velký objemný věci. Sedneme si ke stolu a do konce noci nespíme. Svítá už docela pozdě a všude je mlha, děsná mlha. Do nemocnice nás nepustí, až odpoledne, tak s Vencou mluvím. Moc mi tyhle věci nejdou, ale snažím se. Je to kámoš, poslední svého druhu, co mám. Musíš věřit a všechno bude dobrý, opakuji stále dokola, jako bych znal budoucnost. Ale přeci jej nemůžu strašit. Jsem tady, povídej. A on začal o jejich plánech, o tom, jak si všechno musí vybojovat, jak na Petru koukají všude skrz prsty, protože je z Bratislavy. Ale oni bojují, za každý kousek světla. Postupně opravují starý byt, splácejí úvěr a mají se rádi. Kousek obyčejnýho pokakanýho štěstí. Přesně takoví lidé by se měli množit. Jenže lékařská věda je ještě na tohle slabá.

To se dozvíme odpoledne, po obědě na horním náměstí. Sám moc nemám, ale pozvu ho na jídlo i pivo. Je na něm vidět, jak se klepe, jak má o svoji holku strach. Snažím se, ale jednak nejsem psycholog a hlavně, nevíme, co se bude dít. Já jsem si Petru oblíbil už dávno. Je skvělá, trošku cáklá, ale jinak hrozně hodná a milá. Navíc je to kočka, která když jde, inu znáte to. Šineme si to pomalu k nemocnici a nechce se nám. "Chrobáčííík": ozve se odněkud z boku. Ohlédneme se a tam stojí v okně a županu naše Petra. Na dálku moc nevidím, ale rozeběhneme se. Sestřičky mají nějaké ty řeči, ale vůbec toho nedbáme. Obejmeme se a pak je nechám o samotě. Sednu si na chodbu a pozoruji cvrkot. Každá nemocnice je podle mě děsně neosobní. Oklepu se, přeběhne mi mráz po zádech, když potkám slečnu, co má zohavený obličej. Prý ji napadli nějaký kluci. Znásilnění. Bože můj, to si nemůžou najít normálně holku? Asi ne, protože jsou to sráči. Vykastrovat. Venca na mě mává a já se na slečnu usměju. Uvidíte, všechno bude dobré, říkám jí a mám v očích slzy. Příliš bolesti. Kvůli mě brečet nemusíš, to přejde, říká Petra, která pro mě mezitím přijde, jsem tu spíš na pozorování. To víš, jsme každý s Vencou úplně jiní. Pak má v očích smutek a tak je oba obejmu.

Asi po hodině nás vyhodí. Jdeme městem a přemýšlíme nahlas. Prý to chce drahé léky, prý lepší nemocnici. Jenže my jsme oba chudí. Vencovi a Petře nakonec nezbývá než několik let počkat. Nakonec mají děti déle než my s blondýnkou, ale kdybyste je pak viděli, zářili byste také. Teď už je chudák Petra na oba kluky sama. A Venca na mě čeká v rockovým pekle, až si dáme spolu zase jednou pivo. Ale nepředbíhejme. Ještě je brzy. Zatím zapadneme do hospody a uleví se nám, protože pan doktor říkal, že to bude dobrý, že to chce jenom čas a trpělivost. Objednáme si a je nám docela dobře. Chodíme tak celé odpoledne, večer i v noci po hospodách a klubech. Už jsme se dlouho neviděli. Venca mi pořád děkuje, že jsem přijel, že byl fakt na dně, že držel v ruce žiletku. Co blbneš kámo, tohle si mohl dělat jako feťák, co si byl na světě skoro sám. Ale teď máš Petru a ty vole taky mě a blondýnku. Jsme všichni s tebou vole, proč si myslíš, že bych jinak jel s teploušem a hippiesákama stopem. Musím mu všechno vyprávět a říkám to asi dobře, protože se konečně usmívá. Neboj, všechno bude dobrý, musí. A když ne, tak toho hajzla osuda přepereme! 

Sedneme si na hrázi, pokračujeme v krasojízdě. Je pořád mlha a vlezlo. Zapálíme si a máme filozofickou chvilku. Pak přejdeme na muziku a je to celý takový moc pěkný. Potom se ozve z dálky pláč. Pššt, slyšíš to? Jdeme po zvuku. Nejdřív máme blbý vtipy, ale jak se blížíme, tak nám dojde, že na hrázi za zábradlím stojí mladá holka. Pláče, opravdu naříká. Je taková kulaťoučká a malinká. Pomalu a opatrně se přibližujeme. Potřebuješ pomoc? Ohlédne se a mě zatrne. Málem padá do hlubiny. Přímo do ledové vody. Opatrně. Snažím se mluvit v klidu. Chytne se, uff. Prý měla ráda jednoho kluka, dokonce se spolu vyspali. Jenže pak ho slyšela, jak se jí posmívá. První láska. Říkám, podívej se na nás, víš co jsme zažili? Vyprávím jí a ona se zdá být klidnější. Jdu pomalinku k ní, chlácholím jí, lekám se každého jejího pohybu. Hodím tam nějaký vtip a pak chvilku nevím, jestli jsem to nepřehnal, ale usměje se. Nakonec ji pozvu na rande. A to ti nevadí, že jsem tlustá? Jak tlustá? Nerozumím ti. Snažím se a asi to dělám dobře, protože mi slíbí, že se nechá chytit a odvést. Dáme pivo nebo rum? Usměje se. Podám jí ruku a je už skoro k ránu, ale vysmekne se mi. Na ten pohled nezapomenu nikdy v životě. Úžas, strach, děs, v jejích očích bylo všechno. Zatímco jsem stál jak přikovaný a nemohl se v šoku hýbat. Venca jednal. Oběhl hráz a z boku skočil do vody. Potom se všechno odehrálo hrozně rychle. 

Dívku našel po docela dlouhé době, ale našel. Jenže oba měli oblečení nasáklé vodou a táhlo je to dolů. Konečně jsem se probral. Rozhlédnu se a nikde nikdo. Jen v dálce někdo venčí psa. Zařvu na něj, ale on jen mávne rukou. Loďka. Běžím, ale je přivázaná. Vytáhnu nůž a přeříznu provaz a hlavou mi bleskne, že mám obrovské štěstí. Být to řetěz, tak máme smůlu. Vesluji k Vencovi. Chytni se, nahnu se a loďka se hrozně rozkývá. Pak je to neskutečný boj. Vytáhnout oba z vody, to je něco neskutečnýho. Jsem také celý mokrý. Bledý, udýchaný kamarád a holka, co má oči v sloup. Je mrtvá, ty vole, ona je mrtvá. Je mi do breku, proč, vesluji jako o závod a taháme ji na břeh. Na bok, musí z ní vytéct voda, křičí na nás někdo. Máme štěstí. Všichni. Probudili jsme jednoho místního z nedaleké chatky. Uděláme, co nám radí a už je tu a vše převezme. Modlíme se, pláčeme. Oba dva. Nedýchá. Do prdele. Pak začne kuckat a náš nový kolega jí poplácá po tváři. Co kurva blbneš, taková mladá holka, všechno před sebou. Ani nevím jak se to stane, ale sedíme v chatě, která je příjemně vytopená. My na jedné straně a slečna na druhé. Pláče. Srká rum a pak nám řekne, že měla hroznej strach, že zemře. Žádnej kluk za tohle nestojí. Musíš bojovat, podívej se tady na Vencu. 

Máme i čaj a povídáme se. Moc děkujeme pánovi a on jen mávne rukou. Už tady bydlí spoustu let a viděl ledacos. Holka, měla si štěstí a ona, podpořená rumem, nás najednou líbá na tváře a toho chlápka taky. A vůbec jí nevadí, že je jen v dece a my vidíme všechno, i ty její faldy. Takhle se mi líbíš. Hele, slíbil si mi rande. A tak jdu, jen si předtím zavolám na kolej, řeknu všechno blondýnce. Ta mě trošku vyplísní, má o mě strach, ale ani trošku nežárlí. Což mě tedy mrzí, ale zase jsem rád, že mi věří. Zajdeme se slečnou do bufáče, koupíme si vlašák a pivo. Věnujeme jí celý den. Jde s námi znovu do nemocnice, seznámí se s Petrou a večer, to jdeme tančit. Poslouchá úplně jinou muziku než my. Je z úplně jinýho těsta, ale je to skvělá holka. Odvedeme jí domů a před domem dostaneme obrovský pusy. Rozloučím se i s Vencou. Nabídne mi přespání, ale s díky odmítnu. Musím za svojí blondýnkou. Stoupnu si na kraj Jablonce a zvednu ruku. Je jasná noc, konečně! Zastaví mi dodávka. Vykloní se usměvavý chlápek. Kam to bude pane. Odpovím, že domů, do Plzně. Moje mise skončila. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 1. června 2024

Interview - PUTRIFIED - Morbid, dark and cold death metal!


Interview with death metal band from Sweden - PUTRIFIED.

Answered A. Death, thank you!

Recenze/review - PUTRIFIED - Death Darkness Decay (2024):

Ave PUTRIFIED! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous records? Where did you want to move and in what are these two records different?

Thank you for the kind words.

It feels great to finally have the Death Darkness Decay album unleashed in the Death Metal underground.

About the album and the concept.
I had long had in mind to write one long song and after hearing Impiety’s album Worshippers Of The Seventh Tyranny I figured I might just go ahead and go through with the idea and I did.
The goal was to compose something that would work as one single composition (30+ minutes) as well as individual “songs” that could stand on it’s own.
Which is why the album in the end is divided in to several parts/tracks although it is one long song.

The majority of the album was composed in 2012, then I worked in many various sessions on and off during the coming years.

I wanted to bring in some more dynamics so I decided to invite a few guests to participate in the record.

The most noteworthy guest must be Dthmngr of Charon and Hatespawn infamy, we had been in contact since the Spawn Of The Dead demo compilation.

I also invited H.Sulphur and N.Sadist of Swedish Black Metal band Patronymicon who I had established contact with during my time with the Black Metal band Infuneral.

Grave and Crypt who then were members of Putrified participated with backing vocals and P.Apocalypse who still is a member contributed with spoken word on the last part.

They were all part of the Putrified lineup that recorded the A-side of the The Flesh. The Scythe The Tomb 7” EP on their respective instruments.


„Death Darkness Decay“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of PUTRIFIED?

I am a big fan of Autopsy as well as “newer“ bands such as Necros Christos, so there is no surprise that some influences might shine through in the music from time to time in the Death/Doom department.

I undertook the writing of Death Darkness Decay as a project, with focus on what the album should be and where it should begin and end and how it all would fit together.

Usually from my experience with writing and rehearsing with bands, the band writes material and when you have 30-40 minutes it is time to hit the studio.
Thus a more focus on individual songs rather then the overall album.

When I wrote the Death Darkness Decay album everything was planned out from the beginning in terms of the album and what it should contain.



An integral part and a kind of extra bonus for fans today is a music CD (cassette, vinyl). You have released it on Godz ov War Productions and it comes with a deadpan cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

The instruments and vocals were recorded in different underground studios that the persons involved with making of the album was associated with.

To take the material to the next level I decided to work with Dan Lowndes (of Cruciamentum) who previously had done the mixing and mastering of the A-side of our 7” EP.

I was a fan of his band and appreciated some of the studio work he had done so I reached out to him.

I had previously worked with Devo of Marduk and his Endarker Studio with the Sacriligious Purification MCD.

I’m glad to have Godz Ov War Productions releasing the CD version of the new album and I hope that they get the support they deserve from the underground maniacs.

About the cover, I saw a photograph at a photo exhibition in Stockholm around 14 years ago.
I sent the photo together with a sketch I had made to Blial Cabal and asked him to do the cover based on that and it turned out amazing I must say.

I have the original framed on the wall here at home.

The cover to me depicts mankinds strife for “something more”, a sense of bigger purpose, yet there is naught and all that is granted in the end is Death, Darkness and Decay.

The rest graphic design and the layout I did mysef once I had settled on the rest of the visual representation of the album.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Sweden for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

We have a very strong history not just in Metal but also in music in general with focus on strong memorable songwriting regardless of the genre.

So you have the “ABBA effect” in that term, you know good songswriting when you hear it.
Then you have the factor in that as youths and teenagers in Sweden it is quite easy to get a rehearsal room and get started playing in a band with others.

I think Swedish Death Metal had a great revival about 10-15 years ago with Degial, Invidious, Tribulation (first two albums) and Tormented.

I’m not that impressed by the current scene which I think is more focused on Thrash Metal, Eternal Evil is really good live though.

You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start PUTRIFIED was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Putrified started during a period of time when I was sick of playing in a group, if I was inspired I want to execute the idea instead of waiting and having to hear other people’s useless opinion on the material.

So during a few months I recorded the Spawn Of The Dead demo compilation as well as the “full lenght demo” Neurotic Necrotic.

Shortly thereafter I decided to do the band justice and for real and recorded the Sacrilegious Purification MCD in a proper way, which I consider to be the first REAL release of Putrified.

Idols always change from time to time.

If one is to name drop bands of the biggest significance to Putrified it would probably be the following:

Entombed, Dismember, Kreator, Celtic Frost, Morbid Angel, Vader, Repugnant, Verminous and Autopsy.

Throw in some Black Metal on top of that and you have Putrified.

We had a line-up that was meant to play live around 2016, if we get an interesting offer we would definitely look into playing live and assemble a line-up for that purpose.

During 2018-2024 I was a member of the Thrash/Black Metal band Beastiality and played live with that band, so I have gotten my share of the live experience anyway.

Me and the vocalist/bassist of that band have formed a new as of yet unnamed band in a similar vein of music and we intend to play live as much as possible.


When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

I rely on the label to do the planned promotion, then I contribute some from my end which is more in the line of online marketing rather than sending out physical copies.

I’m addicted to music and buy several albums every week all year around.

I love the physical product and don’t consider an album properly released if its not on CD, vinyl of cassette.

I go to concerts quite regally, living in Stockholm has its advantages in choosing which concerts to attend.

The most recent concert I attended was Marduk and Hellbutcher (ex Nifelheim vocalist new band).


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as PUTRIFIED? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

As a metal head I buy the music I like, not only because I want to support the bands but also because I genuinely want the physical copy of something I enjoy to get the whole experience of the cover and layout of the release.

I’m glad that I don’t try to make a living off of music, that would be very difficult in this day and age since modern technology really is hitting hard against musicians.

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Death Metal is a tool to channel and experience certain moods.

It is something I look upon just as Black Metal very seriously, as such it is not a laughing matter.

One could however also summarize it such as:

Sweatpants, cap, singing about acid rain and being fat = not Death Metal
Bullet belt, cowboy boots, singing about devilry and being fit = Death Metal


Finally, a classic but important question. What is PUTRIFIED planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?

Right now the plan is to record a new 7” EP or MCD.
The material is written and recordings should proceed during the summer of 2024.

Then I will resume work on the next full length album.
The drums have already been recorded for that one, that took place at Studio Ryssviken and the session was engineered by Germaniac of Verminous.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Death Darkness Decay“ into my head again!

Thank you for the interview!

I hope your readers check out Death Darkness Decay and get swallowed by the void.

/A.Death

Recenze/review - PUTRIFIED - Death Darkness Decay (2024):

Recenze/review - PUTRIFIED - The Flesh. The Scythe. The Tomb (2016):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine