DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 26. listopadu 2024

Recenze/review - TOTAL HATE - Forthcoming Age Of The Reaper (2024)


TOTAL HATE - Forthcoming Age Of The Reaper
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Když budete žít s démony, naslouchat jejich radám a názorům, tak se nakonec stanete jedním z nich. Přerod v bestii přichází plíživě, pomalu. Nejdříve se objeví náznaky, noční můry. Začnete vyhledávat místa, kde se stalo něco hrozného a násilného, abyste nakonec každé ráno ulehli do dřevěné rakve. Možná nevěříte na posmrtný život, ani na záhrobí, ale prokletých je kolem nás velká spousta. Stačí mít jenom oči otevřené a připravenou mysl. Němečtí black metalisté TOTAL HATE pro mě byli vždy definicí, ztělesněním nenávisti, smrti, temnoty, misantropie, antihumanity i satanismu.

Jedná se o kapelu, která již od roku 2000 dokáže svojí hudbou znázornit veškeré zlé lidské myšlenky. Novinka "Forthcoming Age Of The Reaper" jasně a zřetelně potvrzuje pozici téhle smečky na scéně. Pokud se vám líbí chlad čerstvě otevřených hrobů, ve kterých byli kdysi pochováni padlí kněží, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci toho nejsyrovějšího materiálu.


Říká se, že zlo se ukrývá ve stínu a také v každém z nás. Stačí mít příležitost a nebo se ocitnout v situaci, kdy vylezou všechny vaše černé stránky na povrch. TOTAL HATE je přesně tím druhem kapely, která umí s těmito náladami pracovat. Nové skladby řežou ostře, divoce, přesto je v nich takový ten mrazivý nádech skandinávské školy. Pokud jste fanoušci kapel jako DARKTHRONE, MAYHEM, URGEHAL, GORGOROTH, ELITE a dalších tmářů, tak je nové album určeno i pro vás. Líbí se mi staroškolský zvuk, povedl se i stylově vyvedený obal. Zkrátka a dobře, pokud jste rádi trávili svůj volný čas na hřbitově někdy na počátku devadesátých let minulého století, budete spokojeni jako moje maličkost. Kapela přináší hnisavě prašivé kusy nahrubo nasekaného masa, znesvěcené vody, i totální tmy. Vše se valí kupředu jako špinavá řeka, jako mlha nad močály, ve kterých byli kdysi utopeni nevěřící. Když "Forthcoming Age Of The Reaper" poslouchám, tak si připadám jako oběť inkvizice. Skladby v sobě mají vztek, chlad i spoustu zkažené krve. Umíráme a rodíme se a někdy se kruh neuzavře. Do hry vstoupí démoni nebo zlé svědomí. Troufám si tvrdit, že se nová nahrávka povedla po všech stránkách. Jedná se o stylové, k dokonalosti vybroušené album, které vás strhne do hlubiny. Nezbývá než zhasnout všechna světla a zapálit hranici. Když budete žít s démony, naslouchat jejich radám a názorům, tak se nakonec stanete jedním z nich. Přerod v bestii přichází plíživě, pomalu. Jako tahle deska. Temný a chladný, misantropický black metal, který hoří uvnitř! Mocná pocta všem démonům! 

Asphys says:

If you live with demons, listen to their advice and opinions, you will eventually become one of them. The transformation into a beast comes slowly, slowly. First there are the signs, the nightmares. You begin to seek out places where something terrible and violent has happened, so that eventually you can lie down in a wooden coffin every morning. You may not believe in an afterlife or an afterlife, but there are plenty of curses around. You just have to keep your eyes open and your mind ready. German black metallers TOTAL HATE have always been for me the definition, the embodiment of hate, death, darkness, misanthropy, anti-humanity and Satanism.

This is a band that since 2000 can represent all evil human thoughts with their music. The new release "Forthcoming Age Of The Reaper" clearly and distinctly confirms the position of this pack on the scene. If you like the chill of the freshly opened graves where the fallen priests were once buried, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of the cheesiest material.


It is said that evil hides in the shadows and also in each of us. You just have to have the opportunity or find yourself in a situation where all your black sides come out. TOTAL HATE is exactly the kind of band that can work with these moods. The new songs cut sharp, fierce, yet have that chilling Scandinavian school feel to them. If you're a fan of bands like DARKTHRONE, MAYHEM, URGEHAL, GORGOROTH, ELITE and other obscure acts, the new album is for you too. I like the old-school sound and the stylish cover artwork. In short, if you liked to spend your free time in a graveyard sometime in the early 1990s, you'll be as happy as my little one. The band delivers festeringly mangy chunks of roughly chopped meat, desecrated water, and total darkness. It all rolls forward like a dirty river, a mist over the swamps in which the infidels were once drowned. When I listen to "Forthcoming Age Of The Reaper" I feel like a victim of the Inquisition. The songs have anger, coldness and a lot of bad blood in them. We die and are born and sometimes the circle doesn't close. Demons or an evil conscience come into play. I dare to say that the new record has succeeded in every aspect. This is a stylish album, polished to perfection, that will take you into the depths. There is nothing to do but turn off all the lights and light the pyre. If you live with the demons, listen to their advice and opinions, you will eventually become one of them. The transformation into a beast comes slowly, slowly. Like this record. Dark and cold, misanthropic black metal that burns inside! A mighty tribute to all demons!



TRACKLIST
01. Intro
02. Eternal Lust For Blood
03. Hailing The Falling Angels
04. Looming Age Of The Vermin King
05. Burn With Your Prophet
06. Coldest Wrath
07. Djevelens Legioner
08. Death, Hate, Eradicate
09. Downfall Of Tolerance
10. Field Of Victory (The Final Return)
11. Dodsmarsj Til Helvete (Urgehal Cover)

LINE-UP
Adrastos - Vocals
Abortio - Bass
Czernobog - Lead Guitar, Backing Vocals
Goathammer - Rhythm Guitar
Serrator - Drums

pondělí 25. listopadu 2024

Recenze/review - NEKUS - Death Apophenia (2024)


NEKUS - Death Apophenia
CD 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Sedíš uprostřed lesního hřbitova a kolem naříkají nemrtví. Volají tě k sobě, lákají tě na věčné utrpení. Smrt obchází kolem a usmívá se. Už to nebude dlouho trvat a setkáte se spolu. Tvá stigmata krvácejí a svědomí je černé jako těla spálených mrtvol. Druhé dlouhohrající album německých tmářů NEKUS zní kolem jako nějaké děsivé memento. Skladby se proplétají mezi náhrobky jako jedovatí hadi. Umíráš a znovu se rodíš ve světě za oponou. Mám rád hudbu, která mě dokáže přenést na druhou stranu. Do záhrobí. 

NEKUS vystupují z nepropustné, krvavé mlhy a připomínají přízraky, které lze spatřit v těch nejděsivějších nočních můrách. Skladby jsou ukovány z toho nejkvalitnějšího železa. Hoří uvnitř a na povrchu jsou chladné a mrtvolně nihilistické. Melodie se valí kupředu, jako špinavá řeka plná mrtvol. 


"Death Apophenia" je jako death doom metalové zaříkávání, jako pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Album má velmi povedený, hutný a zároveň chladný zvuk a stylový obal, který krásně morbidně doplňuje hudbu. Máte rádi kapely jako TEMPLE NIGHTSIDE, MOSS, ANATOMIA, GRAVE UPHEAVAL, GRAVE MIASMA, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, INCANTATION? Potom určitě na tohle album nezapomeňte. Má v sobě podobnou sílu, jako zmiňované kapely. Navíc mají Němci svůj vlastní rukopis a novinka se, i když je v mnohém nepřístupná, velmi dobře poslouchá. Tedy alespoň mě. Mám rád, když je v hudbě určité tajemno, když zní naléhavě, magicky. Tohle všechno NEKUS umí. A přidávají navíc těkavé a neuchopitelné nálady, tolik známé ze starých katakomb, z opuštěných prokletých kostelů i pohřebišť. Smrt i Satan jsou při poslechu opravdu velmi blízko. Stojí ve stínu a čekají na okamžik, kdy vám budou moci prokousnout hrdlo. Prosévám mezi prsty prach prokletých a těším se na další skladbu. Zavřený v katakombách, hned vedle hromady kostí. Lebky se smějí do tmy a já doslova cítím, vnímám celým tělem, jak se mi nové album dostává do krve. Nevadí mi, že hniju zevnitř, že se pomalu rozpadám. Myslím si, že už nastal čas. Znovu zapínám play a najednou nejsem ve svém pokoji, ale na lesním hřbitově a kolem naříkají nemrtví. Volají mě k sobě, lákají mě na věčné utrpení. Smrt obchází kolem a usmívá se. Záhadný, temný a chladný death doom metalový rituál! Démoni čekají v mlhavé tmě a touží po další oběti! 

Asphyx says:

You're sitting in the middle of a woodland graveyard with the undead wailing around you. They call you to them, beckoning you to eternal torment. Death walks by and smiles. It won't be long now before you're reunited. Your stigmata bleed and your conscience is as black as the bodies of the burnt corpses. The second full-length album from German darkies NEKUS sounds around like some kind of eerie memento. The songs weave through tombstones like poisonous snakes. You die and are born again in the world behind the curtain. I like music that can transport me to the other side. To the beyond.

NEKUS emerge from the impermeable, bloody fog and resemble the ghosts that can be seen in the most terrifying nightmares. The tracks are forged from the finest iron. They burn within and are cold and deadly nihilistic on the surface. The melodies roll forward like a dirty river full of corpses.


"Death Apophenia" is like a death doom metal incantation, like an ancient ritual for summoning dark forces. The album has a very hilarious, dense yet cool sound and a stylish cover that complements the music in a beautifully morbid way. Do you like bands like TEMPLE NIGHTSIDE, MOSS, ANATOMIA, GRAVE UPHEAVAL, GRAVE MIASMA, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, INCANTATION? Then definitely don't forget this album. It has a similar power to the bands mentioned above. In addition, the Germans have their own signature and the novelty, although in many ways inaccessible, is very easy to listen to. At least for me. I like when there is a certain mystery in the music, when it sounds urgent, magical. NEKUS can do all this. And they add the extra volatile and elusive moods so familiar from old catacombs, abandoned cursed churches and burial grounds. Death and Satan are really very close when listening to them. They stand in the shadows, waiting for the moment when they can bite your throat. I sift the dust of the damned between my fingers and look forward to the next track. Locked in the catacombs, next to a pile of bones. The skulls laugh into the darkness and I can literally feel, feel with my whole body, the new album getting into my blood. I don't mind that I'm rotting from the inside, that I'm slowly falling apart. I think it's time. I put it on play again and suddenly I'm not in my room, but in a forest graveyard, and the undead are wailing around me. They're calling me to them, beckoning me to eternal torment. Death walks around and smiles. A mysterious, dark and cold death doom metal ritual! The demons wait in the misty darkness, yearning for their next victim!



tracklist:
01. Cadaverous Periphery
02. Noxious Furor
03. Accursed Murmur
04. Unetterable Prophecies
05. Erichthea



neděle 24. listopadu 2024

Recenze/review - NECROSYS - Nekrowersum (2024)


NECROSYS - Nekrowersum
CD 2024, Mara Productions

for english please scroll down

Mrtvolný zápach rozkládajících se těl všechny nejdřív vyděsil. Jenže nakonec, ostatně jako vždycky, zvítězila zvědavost. Pradávná touha po krvi a násilí, která se opět dostala na povrch, byla vytažena a dav se usmíval. Tolik bolesti a utrpení se musí ihned vyfotit a poslat všem. Podívejte se, utrhané ruce, rozdrcené lebky, střeva, válející se venku, jako nějací hadi. Atmosféra připomíná veřejnou popravu. Budete také chtít kousek provazu od oběšence? Smrt vždycky prodávala. Vím to já, ví to i polští maniaci NECROSYS, kteří letos přicházejí se svým debutovým albem.

První, co mě při poslechu napadlo bylo, že se jedná o klasickou a velmi dobře zahranou definici prašivého death metalu. Temnota se zde potkává s chladem a náladami, které jsem se vám pokoušel popsat v úvodu dnešního článku. Pokud máte rádi smrtící kov z toho nejhlubšího podzemí, tak neváhejte ani chvilku. 


První, co mě doslova udeřilo do obličeje, tak byl masivní a zničující zvuk (recorded, mixed & mastered by Jarosław Wysocki at Hellsound Studio (741TonMan, Guantanamo Party Program, Lost Soul, Thvn). Zaujal mě ale i obal, který považuji za opravdu povedený (concept by Daniel Rusiłowicz (Hate [PL), UnSun), design by Mieszko Jankowski (Morrath. Night Lord). Po formální stránce je vše v absolutním pořádku. Můžeme se tak s klidem soustředit na jednotlivé zabijácké motivy, kterými je nové album "Nekrowersum" doslova narvané. Skladby v sobě mají takový ten klasický, tradiční old school death metalový feeling. Novinka se velmi dobře poslouchá a pokud jste základy muziky začali vnímat někdy na začátku devadesátých let minulého století jako já, tak budete určitě spokojeni. Nahrávka má drive, sílu, kapela útočí bez jakýchkoliv zbytečností. Stylově se potom jedná o takový ten valící se, ostrý a divoký smrtící kov, s lehkým nádechem mrtvolně zapáchajícího mrazu. Do rukou se mi dostane každý rok velké množství materiálu a u začínajících kapel mívám někdy problém, aby mě zaujaly. To ale u NECROSYS neplatí. Naopak, tahle deska mě ihned zaujala, dostala se mi do krve a rád jsem se k ní vracel. Možná se jednou rozpadnu v prach nebo mě popraví na náměstí ve vašem městě, ale než se tak stane, tak budu podobné smečky podporovat. Tohle je totiž album, které hoří uvnitř, je surové a přikove vás na zeď. Mrtvolný zápach rozkládajících se těl všechny nejdřív vyděsil. Jenže nakonec, ostatně jako vždycky, zvítězila zvědavost. Pradávná touha po krvi a násilí, která se opět dostala na povrch, byla vytažena a dav se usmíval. Temnota se ukrývá v každém z nás! Syrový, zničující old school death metalový buldozer, po kterém zůstává jenom spálená země! 


Asphyx says:

The dead smell of decomposing bodies frightened everyone at first. But in the end, as always, curiosity won out. The ancient craving for blood and violence that had surfaced again was brought out and the crowd smiled. So much pain and suffering must be photographed and sent to everyone immediately. Look, hands torn off, skulls crushed, intestines rolling around outside like snakes. The atmosphere is like a public execution. Would you also like a piece of rope from the hanged man? Death has always sold. I know it, so do Polish maniacs NECROSYS, who come out with their debut album this year.

The first thing that came to my mind when listening to it was that it is a classic and very well played definition of dusty death metal. The darkness meets the coldness and moods I tried to describe in the beginning of today's article. If you like death metal from the deepest underground, don't hesitate a moment.


The first thing that literally hit me in the face was the massive and devastating sound (recorded, mixed & mastered by Jarosław Wysocki at Hellsound Studio (741TonMan, Guantanamo Party Program, Lost Soul, Thvn). But I was also intrigued by the cover art, which I think is really hilarious (concept by Daniel Rusiłowicz (Hate [PL], UnSun), design by Mieszko Jankowski (Morrath. Night Lord). Formally, everything is absolutely fine. We can concentrate on individual killer motifs, which the new album "Nekrowersum" is literally packed with. The songs have that classic, traditional old school death metal feeling. The new album is very easy to listen to and if you started to perceive the basics of the music sometime in the early nineties like I did, you will definitely be satisfied. The record has drive, power, the band attacks without any unnecessary stuff. Stylistically, then, it's a kind of rolling, sharp and fierce death metal, with a slight hint of dead-smelling frost. I get my hands on a lot of material every year, and I sometimes have trouble getting interested in new bands. This is not the case with NECROSYS . On the contrary, this record immediately caught my attention, got into my blood and I loved coming back to it. Maybe one day I'll crumble into dust or get executed in the town square in your town, but until that happens I'll support packs like this. Because this is an album that burns inside, is raw and will nail you to the wall. The dead smell of decomposing bodies scared everyone at first. But in the end, as always, curiosity won out. The ancient craving for blood and violence that had surfaced again was brought out and the crowd smiled. The darkness is in all of us! A raw, devastating old school death metal bulldozer that leaves nothing but scorched earth!


Tracklist:
1. Delektuj się diabłem 05:09
2. Zamknięty w Pustce 04:04
3. Wybrany, a nie widać 04:37
4. Fałsz i płomień 04:52
5. Imię me Zaraza 04:49
6. Namaszczony Rdzą 05:03
7. Żyłem zdechłem zgnije 05:04



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyřstý osmdesátý čtvrtý - Vesnický metalista


Příběh čtyřstý osmdesátý čtvrtý - Vesnický metalista

Ještě včera jsme se dívali z lavičky před chalupou,  jak zapadá slunce za Ještědem a teď už jsme v Táboře. Vstávali jsme brzy a přijeli jsme kolem oběda. Ten následoval vzápětí. Byl to spíš obřad o několika chodech, než jen obyčejné jídlo. Vařil budoucí tchán, který si dal opravdu záležet. S rodiči blondýnky si rozumím velice dobře. Sedli jsme si ihned od začátku. Mají, stejně jako já, každý svoje mouchy, ale každý jsme nějaký. Důležité je, že z nich je cítit dobrota a klid. Pro mě jsou tohle hrozně důležité věci, které posledních osm let ze svého domova neznám. Jezdím sem relaxovat. Dopijeme kávu, dojíme zákusek. Jsem jak žok. Padnu na postel, blondýnka vedle mě a hekáme po té hostině. Za hodinu vyrážíme. Cože? Otočím se na bok a na chvilku vytuhnu. Cloumá mnou, abych vstal. Připadalo mi to zase, že jsem spal pět minut. Už pískají pod oknem. Dvě dvojice, se kterými půjdeme na malý výlet a potom večer na nějakou akci. Vůbec netuším na co, ale prý budu hodně překvapený. 

Co jsem pochopil, tak jejich parta poslouchá rock, někdy i metal, ale spíše ten heavy. Já jsem v tomhle trošku ortodoxní, vadí mě jedovaté uječené vokály a když navíc zpívá kapela česky, jsem háklivý na tupé texty. Všimněte si, že napsat dobrý český text umí málokdo. Když si to vezmu kolem a kolem, tak v tomhle jsou na tom ve středním proudu o hodně lépe. Mají své básníky. Diskutujeme o tom, když jdeme na Harrachovku. Už jsem zde několikrát byl. Cesta vede kolem Lužnice, po které si to šinou kupředu skupinky vodáků. Cítím se skvěle. Mám spoustu síly a jak jsem si zdříml, je mi moc fajn. Objímám svoji milou, trhám kopřivy, předvádím se, že mě nepálí, pískám na listy, jsem zase ten malej kluk, který se těšívával na chalupu, aby tam mohl dělat lotroviny. Holky se smějí, jsme plni života, jako kdyby nás někdo nabil z obrovské baterie života. Mají tu, v té krásné hospůdce, dobré pivo. Jsem blahosklonný, vtipkuji, řehtáme se a asi bychom tu zůstali, kdyby s námi nebyla jedna z dívek, co také studuje na učitelku. 

Je taková solidní, slušná, hrozně hodná, ale umí také říct dost a jdeme. Jsem rád, že je s námi, protože jinak bychom nikam nedošli. Vydrápeme se zpátky do města, jdeme na autobusák. Je to jako všude, na lavičkách posedávají cikáni, bezdomovci a není si kam sednout. Staré babičky postávají vyplašeně bokem a nad hlavami nám létají krkavci a racci z nedalekého Jordána. Jako všichni mladí ihned zabereme pět sedadel úplně vzadu v autobusu. Cestou přistoupí pár mladých v džískách, ještě se tu drží a dlouho bude držet zábavová kultura. Jsme v Jižních Čechách, tady to jede. Koneckonců, v kulturáku v Dražicích, kam prý jezdívali už od třinácti, dnes hraje Keks. Já je tedy moc neznám, ale když mi zanotují několik skladeb, jsem doma. Jasně, že jsem je už někde slyšel. Když dorazíme, tak to není kulturák, ale spíš hospoda se sálem. Je ale vcelku jedno, jak tomu budeme říkat, hlavní je, že je otevřeno, uvnitř ještě pár míst a tak zasedneme ke sklenicím. Vyprávíme si, co kdo a jak, jak se máme, co plánujeme, přeháníme, my kluci se naparujeme, ale holky nám to jakože věří, protože je to celé vždycky hra. A hlavně, je to neskutečná sranda. Občas se válíme doslova smíchy. 

Nemáme ještě žádné opravdové starosti, věk nám nedovoluje přemýšlet nad vážnými věcmi. Jsem rád, že od nás otec odešel. Mělo by být všechno v pořádku, ale není. Doma v Boleslavi je nějak divně smutno. Ne, není to tím, že už se nikdo nehádá, že už na mě nikdo neútočí. Ale stejně, něco je jinak, divně. Otřepu se, neměl bych se zamýšlet, dnes je náš večer. Mám rád Jižní Čechy, protože zdejší děvčata jsou krásná. Přesně moje typy, slovanský holky, krev a mlíko, občas správně prdelatý, jindy třeba hubenější, ale takový usměvavý, laskavý, každý se dá hned do řeči, zeptá se, jak se máme, odkud jsme. Musím uznat, že se vše vyvíjí velice dobře. Potom nás pustí do sálu a začne hrát první kapela. Vůbec netuším, o koho jde, ale nakonec mi to přijde tak blbý, že jdu ven na cigáro. Ty vole, Vader, Obituary, Incantation, ty seš tu taky omylem, co? Ozve se za mnou a asi dvou metrový hovado mě požádá, abych mu zapálil. Máme ihned společnou řeč. Nikdy bych nevěřil, že se budu mezi ostatníma vlasáčema cítit tak divně. Ti starší ustrnuli ve své době, která ale přeci bývala i mou dobou. Mladí už jedou trošku něco jiného. Prostě, na triku Nirvánu, zajde na Keks. 

Normálně mi sám od sebe dojde koupit pivo. Je mi ho tak trošku líto, protože u nich na vsi prý poslouchá extrémní muziku sám. Dělá někde v družstvu, v administrativě a nemá moc informací. Viděl sice už Torr a Arakain, ale jinak se k němu moc informací nedostává. Jednou za čas si udělá výlet do Budějovic, nakoupí v prodejně CD spoustu nových kapel, které pak nestále dokola poslouchá. Chodí na pivo s klukama, ale pro ně je jeho hudba blití a řvaní. Přitom oni právě křepčí na parketě a zítra budou vyprávět o tom, jaký to bylo super, jak se vyndali, jak po nich holka z Tábora vyjela. Poslouchám jej a moc nemluvím. Je mi tak trošku smutno. Je slyšet, že se potřebuje vypovídat. Je to opravdový metalista, kterých zase tolik není. On si našel svoji cestu. Nic si nikdy neulehčoval. Některé kapely, které já už dávno poslouchal a měl třeba pět jejich alb, on ještě neznal. Neměl nikoho, s kým by svoje prokletí probral. Chápal jsem ho. Na koleji v Plzni to byl spíš samej punkáč a nebo Nirvánista. Pokecali jsme řádně. Fakt to neměl lehký. Navíc byl dobrák od kosti, jak už tak velcí chlapi bývají. 

Vlastně jsem vždycky zašel na pár ploužáků, abych provedl blondýnku. Jinak jsem strávil s tímhle velkým pořezem, na jehož jméno si nemůžu za boha vzpomenout, celý večer, celou noc. Občas se mi to stávalo a stává dodnes. Jdu na koncert, jedu vlakem a mám na sobě nějaké tričko. Nejdříve se opatrně oťukáváme. Jo, to já byl tenkrát na téhle kapele. Potom, když zjistíme, že nejsme debilové, tak se rozpovídáme. On byl svým způsobem smutný, přesto hrozně nadšený. Hltal nové nahrávky, byl takový ten opravdový typ. Když něco řekl, tak to platilo. Neměl čas na zbytečnosti, ani dlouhé intelektuální řeči, o kterých metal stejně nikdy nebyl. Vyprávěl mi o učňáku, o tom jak pak přestoupil na zemědělku do Budějovic. Vlastně jsme měli hodně společného. Ten vývoj od starých mániček v nálevnách, až k první metalové desce, ke kreslení log do sešitů, k muchlajícím se kazetám, byl vlastně hodně podobný tomu mému. Hudba nás tenkrát opravdu spojila dohromady. Dokonce jsme se, a to je taky ukázkou toho, že to byl dobrák, pohádali o jedné desce. Usmíval se u toho. On ji miloval a mě se nelíbila. Už nevím, co to bylo za nahrávku, ale o to vůbec nejde. Nemám si s kým pokecat. Zajít na pivo a probrat novinky. Kurva, odplivl si a ubalil obrovské cigáro. Omluvil jsem se a šel dovnitř.

Tam bylo všechno v nejlepším. Holky se natřásaly, kolem nich kroužili kluci, co si mysleli, že je sbalí a občas se jim to povedlo. Když jsem šel na záchod, zaslechl jsem za jedním závěsem notoricky známé zvuky. To je Mařena, ta dá každýmu, pronesl nad žlábkem asi patnáctiletý floutek. Kdybys chtěl, domluvím ti to, má ráda Pražáky. Chci mu říct, že nejsem z hlavního města, ale někam zmizí. Mezitím vyleze z poza závěsu jeden kluk a vystřídá ho jiný. Musí to být šichta, řeknu si pod vousy a jdu raději za blondýnkou. Povídá si s holkama, takový ty jejich řeči, kterým my nerozumím. Přisednu si, ale vidím, že mají něco rozpovídáno. Políbím ji a zmizím pryč. Keks se vrátí po občerstvení na parket a musím si koupit další cigára. Vrátím se před hospodu. Obr, vesnický metalista, je tam stále. Já vlastně jezdím spíš kvůli kámošům, řekne mi a dovypráví mi celý svůj životní příběh. Nejsem z těch, kteří by se posmívali, kteří by si dělali srandu z někoho jen kvůli tomu, že je z vesnice. Vidláků z města jsem potkal za svůj život víc, než ze vsí a dědin. Možná tomuhle maníkovi chybí trošku větší rozhled, možná je v některých momentech nejistý a těká očima, ale je to opravdový srdcař. Nedovedete si představit, jaké to muselo být, shánět novou hudbu v zapadlé vesničce. Nevědět skoro o světě okolo.

Chránil si svojí sbírku, mluvil o ní jako máma o svých dětech. Chodil s nějakou dívkou, která ale neměla pro jeho koníčka moc pochopení. Měl doma starou mámu, o kterou se staral. A všichni okolo chodili do kostela. Zvláštní věc, tahle víra. Říkal mi, že se někdy cítil jako vyvrhel. Když si přivezl nové triko s lebkou a obráceným křížem. Ihned mu nadávali. Ale on bojoval. Vlastně jsem si nikdy neuvědomil, jaké jsem měl kdysi štěstí, na své dvě party, na kámoše, na Debustrol, na Sabatha. Tihle všichni mi přinášeli novou muziku jak na podnose. K tomu Chorvat a jeho obchod na Starém městě, ve kterém vám sehnal všechno. Neuvědomoval jsem si to, já v tom žil, byl toho součástí. Vůbec mě nikdy nenapadlo, že by to mohl mít někdo jinak. Tenhle kluk byl pro mě o hodně větší metalista a srdcař, než my. Hodně jsem o tom pak dlouhé měsíce uvažoval. Měl jsem upito, internet byl v plenkách a žádný kontakt jsme si nevyměnili. Je to škoda, fakt by mě zajímalo, jestli vytrval, jestli poslouchá hudbu aktivně dodnes. Představuji si, že ano, že je na tom podobně jako já. Měl by, někde musí být svět ještě v pořádku. 

Tady seš, ahoj. Přišla si pro mě, krasotinka moje. Představím je a on se ihned rozplývá, že má moje milá tričko Paradise Lost. Na hajzlech mi potom řekne, ty vole, já ti tak závidím. Jdu tančit, protože jsem tu taky od toho, abych se věnoval naší milé společnosti. Prokalíme zbytek noci, co to jde. Když potom vypnou světla a vyženou nás ven, nic nám do Tábora nejede. Taxíky neuznáváme a tak jdeme pěšky. Ani nevím, kdy se obr objevil po mém boku. Ještě prohodíme pár vět, probereme několik kapel a potom se najednou rozloučí. Musím zmizet do temnoty, řekne a já mu poděkuju. Tak to vidíte, nejdřív jsem si říkal, že to bude jen takový spíš chlastací večer a nakonec jsem potkal člověka, fanouška, se kterým jsme si měli co říct. Nebyl nabušený informacemi, nebyl přechytralý a neznal všechny texty nazpaměť. Ale o hudbě mluvil tak krásně, že byl spíš básníkem, než jen dalším metalistou v řadě, co jsem tenkrát běžně potkával. Potom se už jenom jde a já nevím vůbec kam. Nemám rád, když mě někdo vede, ale nic jiného mi nezbývá. Občas se s blondýnkou zpozdíme. Konečně Tábor a když jdeme kolem Jordána, tak svítá. Spíme jen pár hodin. Probudí nás vůně čerstvého pečiva a taky musíme kolem poledne vyrazit. Jedeme zase na sever. Cestou vyprávím blondýnce o vesnickém metalistovi.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. listopadu 2024

Interview - TEMPLE OF DECAY - Raw and cold black death metal that reeks of brimstone!


Interview with black death metal band TEMPLE OF DECAY from Poland.

Answered Mortt, thank you!


Ave TEMPLE OF DECAY! On September 20, 2024 your second album "Anti Deus" will be released by Godz ov War Productions and Black Death Production. As the title suggests, it is a blast of honest black metal, death metal. When you left the studio, what were your feelings? Please introduce to the fans a little bit the new album and actually the band.

Ave Jakub. First of all, thank you for your interest in Temple of Decay and for supporting the underground metal scene. Temple of Decay is a solo project that was created in 2019. Since then, I have released in 2020 mini album Last Manifestation of Life and a full album Rigor Mortis in 2022 This year also, in September, the second full album Anti Deus was released. As for Anti Deus, I completed the material in the late summer of 2023. Due to reasons beyond my control, it was released a bit later. As for my feelings about this material, some time has passed since I finished it, so I've cooled off a bit, haha. At this point, I would probably change and improve a few things, etc. But overall, I am very satisfied with the final result.


You're a band, a one-man project called Mortt. How did TEMPLE OF DECAY come about? I guess a good pub and a lot of beer or a visit to a cemetery? When and how did you first get the idea to start playing death/black metal?

Haha, I definitely drank a lot of beer while the idea of creating the project came about. But seriously, I can't hide the fact that the name was inspired by a certain band from Sweden. Hail Mighty Marduk!! As for the idea, the inspiration to play death and black metal started a long time ago. I was involved in several death and black metal bands in the past. Unfortunately, they all came to an end naturally. Unfortunately, I had to wait a bit to finally realize what I had wanted to bring to light for some time. But now I’m finally here and can bring my sick visions and projects to life.

I admit that your new album "Anti Deus" got me on my ass. What I really like about it is that you are not only orthodox and real, but you don't forget about cold and dark melodies. How do you actually compose and create new songs?

My main intention with the music is to knock you in the face or the ass—call it what you want However, I’m not sure about using the term 'orthodox' in relation to myself, as I am open to generally most music genres. But I definitely believe in the principle that when I am creating and expecting from other artists, black and death metal should convey a negative message. There’s no room for mercy here! When it comes to the process of creating melodies and song structures, I do a lot of improvising with ideas. The „COLD“ you mentioned comes naturally, there's no calculation or anything like that involved. But I also fully realize that it’s not something groundbreaking. It’s just me, nothing more nothing less.


What really caught my attention on the new album is the very raw and "dusty" sound. Where did you record the album, mix it, who is signed under the production?

Anti Deus, like my previous materials, was created and mostly recorded at Terror Studio. It’s my home cave that was created specifically for the purpose of crafting black art. The mixing and mastering, if you can call it that, haha, is also my work. It’s great to hear that you liked.

I was also interested in the album cover. If I understand correctly, there's a demon on it. The cover is elaborate, a bit mysterious, but it fits the music perfectly. What is this theme supposed to represent? Who is the author and how did you get together and why this particular theme?

You’re right, there’s a demon on the cover, haha, created by the demon himself Qras from Mental Porn. Piotr is responsible for all the covers and layouts of Temple of Decay. I don’t think he needs much more introduction, as he has done some really incredible work. As for the cover of Anti Deus, it was created a bit differently this time, as it didn’t use computer graphics; instead, Piotr created it by hand. Creating the sketch and everything else. As you said, the cover fits the music very well and carries a strong message.Anti God! Anti Deus!


In your lyrics you deal with dark fantasy, anti-religion, death. What are they about on the new record? What is the main theme and idea behind "Anti Deus"? Where do you get inspiration for the lyrics?

I think the lyrics of ToD are not something complicated or intricate. The message is simple but powerful, which is why I believe the Polish lyrics this time complement and emphasize the essence of this material. I’m even more surprised that people who don’t know Polish can still feel the message and sincerity of this music. In general, the lyrics are very anti-clerical and anti-Christian. The hatred I feel towards this institution and the restrictions it imposes is the main inspiration behind the existence of Tod. Stupidity fuels my hatred!!

I can't help but ask. You play a metal style that's extreme. You live in Poland. How are black death metal bands perceived by the general public? Do you have any problems with that? Do you get any space on TV, in newspapers? How is life in your country influenced by Christianity, religions in general?

I can’t say too much about Poland at the moment since I spend most of my time in Dublin, Ireland. However, a lot has definitely changed over the years. I think Poland is slowly moving away from stereotypes; there is definitely more tolerance for certain things. However, we are still very far behind other countries in Europe. I'm speaking generally about culture and music. Unfortunately, the church and the state are still the biggest plunderers. As I mentioned, everything is slowly changing, but I wouldn't want metal to be everywhere and for everyone. I personally prefer metal to remain underground, inaccessible to everyone and dangerous for a certain group of people.


TEMPLE OF DECAY have only been on the scene for a while. How far do you want to go? Big festivals, long tours? Are you just a project or do you want to be a regular band that will work classically? Are you even considering a live show? I think it could be interesting.

As for how long I will continue with Tod, you will definitely hear something new. However, to be honest, there’s a lack of time and the right people, which rules out the possibility of concerts for now. I really enjoy being a studio project, but I don’t rule out performing live in the future.Time will tell.

Do you use modern technology? Everything has changed over the years - technology, sound, recording studios, we have the internet, downloading music. How have these changes affected the way TEMPLE OF DECAY operates? Have you had to adapt a lot?

Yes, I use and take advantage of technology. It’s thanks to this that I can realize myself as a solo project. It has its pros and cons. When it comes to the internet, downloading, etc., I miss the times when there was less of it and more attention was given to one thing. Today, there’s definitely too much for my old head, ha,ha. But in reality, there’s probably nothing to complain about.

 

I have the feeling lately that as far as extreme styles are concerned, it's really alive in Poland. Especially death and black metal bands are great! I've been coming to review new records, doing interviews and I feel that your scene is very strong. But that's my perspective as a person who lives outside Poland. What is your opinion? What about gigs, promoters, clubs, extreme metal music shops?

Absolutely, you’re right—the Polish black and death metal scene is one of the strongest in the world. I take pride in how incredibly our scene is developing. When it comes to concerts, festivals, and the promotion of this music, I think it’s really good. If you’re looking for something, you can easily find it. We have a few good labels and decent distribution. I think it’s not bad at all. But it can always be better.

Thank you very much for the interview and I wish not only the new album great sales. I wish you all the best in your personal lives as well. May the power be with you! TEMPLE OF DECAY!

Thank Jakub, and I wish you all the best as well.Cheers.

Recenze/review - TEMPLE OF DECAY - Anti Deus (2024):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TEMPLE OF DECAY - Syrový a chladný black death metal, který smrdí sírou!


Rozhovor s black death metalovou skupinou TEMPLE OF DECAY z Polska.

Odpovídal Mortt, děkujeme!

Recenze/review - TEMPLE OF DECAY - Anti Deus (2024):

Ave TEMPLE OF DECAY! 20. září 2024 vám vyšlo u Godz ov War Productions a Black Death Production vaše druhé album „Anti Deus“. Jak už sám název napovídá, jedná se o smršť poctivého blacku, death metalu. Když si šel ze studia, jaké jsi měl pocity? Představ prosím fanouškům trošku nové album a vlastně i kapelu.

Ave Jakub! Především vám děkujeme za váš zájem o Temple of Decay a za podporu undergroundové metalové scény. Temple of Decay je sólový projekt, který vznikl v roce 2019. Od té doby jsem vydal v roce 2020 minialbum Last Manifestation of Life a v roce 2022 plné album Rigor Mortis Letos, v září vyšlo také druhé plné album Anti Deus. Co se týče Anti Deus, materiál jsem dokončil na konci léta 2023. Z důvodů, které jsem nemohl ovlivnit, bylo vydáno o něco později. Co se týče mých pocitů z tohoto materiálu, od jeho dokončení už uběhl nějaký čas, takže jsem trochu vychladl, haha. V tuto chvíli bych asi pár věcí změnil a vylepšil atd. Ale celkově jsem s konečným výsledkem velmi spokojen.


Jste kapela, projekt jednoho muže, který si říká Mortt. Jak vlastně vznikli TEMPLE OF DECAY? Tipuji nějakou dobrou hospodu a spoustu piva nebo návštěva hřbitova? Kdy a jak tě poprvé napadlo začít hrát death/black metal?

Haha, rozhodně jsem vypil hodně piva, když vznikl nápad vytvořit projekt. Ale vážně, nemůžu zastírat, že název byl inspirován jistou kapelou ze Švédska. Zdrávas mocný Marduk!! Co se týče nápadu, inspirace hrát death a black metal začala už dávno. V minulosti jsem se podílel na několika death a black metalových kapelách. Bohužel všechny přirozeně skončily. Bohužel jsem si musel chvíli počkat, abych si konečně uvědomil, co jsem chtěl už nějakou dobu vynést na světlo. Ale teď jsem konečně tady a mohu uvést své nemocné vize a projekty k životu.

Přiznám se, že mě tvoje novinka „Anti Deus“ posadila na zadek. Mně se na ní hrozně líbí, že jsi nejen ortodoxní a opravdoví, ale nezapomínáte ani na studené a temné melodie. Jak vlastně skládáš a tvoříš nové skladby?

Mým hlavním záměrem v hudbě je nakopnout vás do obličeje nebo do zadku - říkejte si tomu, jak chcete. Nejsem si však jistý, zda mám používat termín „ortodoxní“ ve vztahu k sobě, protože jsem otevřený obecně většině hudebních žánrů. Rozhodně ale věřím v zásadu, že když tvořím a očekávám od jiných umělců, black a death metal by měl nést negativní poselství. Tady není místo pro slitování! Pokud jde o proces tvorby melodií a struktury písní, hodně improvizuji s nápady. Ta „ZIMA“, kterou jsi zmínil, přichází přirozeně, není v tom žádný kalkul nebo něco podobného. Ale zároveň si plně uvědomuji, že to není nic převratného. Jsem to prostě já, nic víc nic míň.


Na novince mě zaujal opravdu hodně syrový a „prašivý“ zvuk. Kde jsi desku nahrával, mixoval, kdo je podepsán pod produkcí?

Anti Deus, stejně jako mé předchozí materiály, vznikl a byl z větší části nahrán ve studiu Terror. Je to moje domácí jeskyně, která byla vytvořena speciálně za účelem tvorby černého umění. Mix a mastering, pokud se tomu tak dá říkat, haha, je také moje práce. Je skvělé slyšet, že se vám líbilo.

Zaujal mě i obal desky. Jestli to dobře chápu, tak je na něm démon. Cover je propracovaný, trošku tajemný, ale perfektně se hodí k hudbě. Co má tento námět vyjadřovat? Kdo je autorem a jak jste se dali dohromady a proč právě tenhle motiv?

Máš pravdu, na obálce je démon, haha, vytvořený samotným démonem Qrasem z Mental Porn. Piotr je zodpovědný za všechny obálky a rozvržení Temple of Decay. Myslím, že ho není třeba více představovat, protože odvedl opravdu neuvěřitelnou práci. Co se týče obálky Anti Deus, ta byla tentokrát vytvořena trochu jinak, protože na ni nebyla použita počítačová grafika; místo toho ji Piotr vytvořil ručně. Náčrtek a všeho ostatní. Jak jsi řekl, obal se k hudbě velmi dobře hodí a nese silné poselství. Anti God! Anti Deus!


Ve svých textech se zaobíráš temnou fantazií, antináboženstvím, smrtí. O čem jsou na nové nahrávce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „Anti Deus“? Kde pro texty bereš inspiraci?

Myslím, že texty ToD nejsou nic složitého nebo komplikovaného. Poselství je jednoduché, ale silné, a proto si myslím, že polské texty tentokrát doplňují a zdůrazňují podstatu tohoto materiálu. O to víc mě překvapuje, že i lidé, kteří polsky neumějí, dokážou vnímat poselství a upřímnost této hudby. Obecně jsou texty velmi antiklerikální a protikřesťanské. Nenávist, kterou cítím vůči této instituci a omezením, která zavádí, je hlavní inspirací pro existenci alba Tod. Hloupost živí mou nenávist!!!

Nedá mi to a musím se zeptat. Hraješ metalový styl, který je extrémní. Žiješ v Polsku. Jak jsou black death metalové metalové kapely vnímány běžnou veřejností? Nemáš s tím nějaké problémy? Dostaneš prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím, náboženstvími?

O Polsku toho momentálně nemohu moc říct, protože většinu času trávím v irském Dublinu. Za ta léta se toho ale určitě hodně změnilo. Myslím, že Polsko se pomalu vzdaluje od stereotypů, rozhodně je tam větší tolerance k určitým věcem. Stále jsme však velmi pozadu za ostatními zeměmi v Evropě. Mluvím obecně o kultuře a hudbě. Církev a stát jsou bohužel stále největšími drancovníky. Jak už jsem zmínil, všechno se pomalu mění, ale nechtěl bych, aby metal byl všude a pro všechny. Osobně bych byl radši, kdyby metal zůstal undergroundem, nedostupným pro všechny a nebezpečným pro určitou skupinu lidí.


TEMPLE OF DECAY jsou na scéně teprve chvíli. Kam až se chceš posunout? Na velké festivaly, na dlouhé turné? Jsi jenom projektem nebo chceš být regulérní kapelou, která bude klasicky fungovat? Uvažuješ vůbec o živé prezentaci? Myslím si, že by to mohlo být zajímavé.

Co se týče toho, jak dlouho budu s Todem pokračovat, určitě uslyšíte něco nového. Abych však byl upřímný, chybí čas a ti správní lidé, což prozatím vylučuje možnost koncertů. Opravdu mě baví být studiovým projektem, ale do budoucna nevylučuji živé vystupování, to ukáže čas.

Využíváš moderní technologie? Za poslední roky se změnilo všechno – technologie, zvuk, nahrávací studia, máme internet, stahování hudby. Jak se tyto změny promítly do fungování TEMPLE OF DECAY? Musel si se hodně přizpůsobit?

Ano, používám a využívám technologie. Díky tomu se mohu realizovat jako sólový projekt. Má to své klady i zápory. Co se týče internetu, stahování atd. chybí mi doby, kdy toho bylo méně a více pozornosti se věnovalo jedné věci. Dnes je toho na mou starou hlavu rozhodně moc, ha,ha. Ale ve skutečnosti si asi není na co stěžovat.

 

Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás v Polsku opravdu žije. Obzvlášť death a black metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná. To je ale můj pohled člověka, který žije mimo Polsko. Jaký je tvůj názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou?

Rozhodně máš pravdu - polská black a death metalová scéna je jednou z nejsilnějších na světě. Jsem hrdý na to, jak neuvěřitelně se naše scéna vyvíjí. Co se týče koncertů, festivalů a propagace této hudby, myslím, že je to opravdu dobré. Když něco hledáte, snadno to najdete. Máme několik dobrých vydavatelství a slušnou distribuci. Myslím, že to není vůbec špatné. Ale vždycky to může být lepší.

Děkuji moc za rozhovor a přeji nejen novému albu skvělou prodejnost. Přeji vám vše dobré i v osobních životech. Ať vás provází síla! TEMPLE OF DECAY!

Děkuji Jakube a také ti přeji vše nejlepší. Na zdraví!

pátek 22. listopadu 2024

Recenze/review - DIABLATION - Irrévérence (2024)


DIABLATION - Irrévérence
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Čím jsem starší, tím raději navštěvuji opuštěné chrámy i stará pohřebiště. Představuji si životy lidí, kteří zde kdysi žili. Jejich bolest, utrpení, strach i nenávist. Jakoby se mnou rozmlouvali, stáli stále ve stínu a nechali mě prožívat veškerou temnotu i chlad, kterých je schopen pouze náš druh. K francouzským DIABLATION jsem se dostal letos poprvé. Kapela má na svém kontě již dvě dlouhohrající alba, která, pokud máte rádi symfonický black metal, určitě nevynechejte.

Novinka je smutně melancholickým příběhem, je ozvěnou ztracených duší, je zdánlivě klidně plynoucí řekou, která ukrývá uvnitř děsivá svědectví. Album mě zaujalo nebývale šedými a pod povrchem žhnoucími náladami, které poletují u reproduktorů jako můry kolem pohasínající svíčky. Nastal čas na spočinutí. Zastavte své kroky i čas a sledujte krvavý déšť, který padá z černých mraků. Je to hodně povedená nahrávka. 


Jednotlivé melodie jsou velmi návykové, mají zřetelnou nosnou konstrukci, na které jsou budovány další, vzdušné a mrazivé nadstavby. Novinka "Irrévérence" se navíc opravdu velmi dobře poslouchá, "sama leze do hlavy" a zároveň po ní zůstává v mé mysli hluboká stopa. Zrovna je venku mlha a teplota se potácí kolem mrazu. Beru si na uši sluchátka, oblékám se teple, ale tak, aby měla zima přístup k mým kostem i srdci. Až totiž usednu do dřevěné lavice a kolem mě budou modlící se zástupy, budu odříkávat zcela jinou mantru. DIABLATION jsou jako našeptávači, jako démoni ze záhrobí, kteří ke mě přicházejí pokaždé, když je mi těžko. Přiznám se vám ještě k jedné zcela zásadní věci. Tenhle styl příliš neposlouchám, připadá mi v mnohém provedení až moc pompézní a nezáživný. Francouzští tmáři jej ale hrají způsobem, který mě baví. Líbí se mi i zvláštní neklid, který se prolíná a proplétá celou deskou jako klubko hadů. Textově nám potom kapela představuje příběh o budoucnosti nově zvoleného lidu, který přežil apokalypsu, která nás v brzké době čeká. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Zmínit musím i formální věci, jako zvuk a obal, které považuji taktéž ze povedené. Pokud bych měl někomu nahrávku doporučit, tak především těm, kteří mají pestrou a divokou fantazii, všem, kteří rádi přemýšlejí a nechávají se unášet nihilismem. Existuje svět za oponou, do kterého bývá dobré občas nahlédnout. Oprostit se od přízemnosti a stereotypu všedních dní. Jsem moc rád, že mi to DIABLATION umožnili. Patří jim za to velký dík. Čím jsem starší, tím raději navštěvuji opuštěné chrámy i stará pohřebiště. Představuji si životy lidí, kteří zde kdysi žili. Jejich bolest, utrpení, strach i nenávist. Jakoby se mnou rozmlouvali, stáli stále ve stínu a nechali mě prožívat veškerou temnotu i chlad, kterých je schopen pouze náš druh. Chladný a temný symfonický black metal, který vám ukáže cestu do hlubin čirého zoufalství! 


Asphyx says:

The older I get, the more I like to visit abandoned temples and old burial grounds. I imagine the lives of the people who once lived there. Their pain, suffering, fear and hatred. It's as if they were talking to me, always standing in the shadows, letting me experience all the darkness and coldness that only our species is capable of. I got to French DIABLATION for the first time this year. The band has already released two full-length albums, which, if you like symphonic black metal, are not to be missed.

The new album is a sadly melancholic story, an echo of lost souls, a seemingly calmly flowing river that hides terrifying testimonies inside. The album captivated me with its unusually grey and glowing moods beneath the surface, flitting around the speakers like moths around a dying candle. It's time to rest. Halt your steps and time and watch the blood rain fall from the black clouds. It's a very good recording. 


The individual melodies are highly addictive, with a distinct supporting structure on which other, airy and chilling superstructures are built. Moreover, the new song "Irrévérence" is really very easy to listen to, it "crawls into your head" and at the same time it leaves a deep trace in my mind. It's foggy outside right now and the temperature is hovering around freezing. I take my headphones to my ears, dress warmly, but in such a way that the cold has access to my bones and heart. For when I sit down in the wooden pew and the praying crowds are around me, I will be reciting a very different mantra. DIABLATION are like whisperers, like demons from beyond the grave, who come to me whenever I'm feeling heavy. I'll confess to you one more crucial thing. I don't listen to this style much, I find it too pompous and uninteresting in many performances. But the French darkies play it in a way that I enjoy. I also like the strange restlessness that weaves in and out of the whole record like a ball of snakes. Lyrically, the band then presents us with a story about the future of a newly elected people who have survived the apocalypse that is soon to come. Just look around you. I must also mention the formal things, such as the sound and the cover, which I also consider good. If I should recommend the record to anyone, it should be especially to those who have a colourful and wild imagination, to all those who like to think and let themselves be carried away by nihilism. There is a world behind the curtain, which is good to look into sometimes. To get away from the mundanity and stereotype of everyday life. I am very glad that DIABLATION made it possible. Thanks a lot for that. The older I get, the more I like to visit abandoned temples and old burial grounds. I imagine the lives of the people who once lived there. Their pain, suffering, fear and hatred. It's as if they were talking to me, always standing in the shadows, letting me experience all the darkness and coldness that only our species is capable of. Cold and dark symphonic black metal that will show you the way to the depths of pure despair! 


Tracklisting:
1. 144000 (1:23)
2. Eternel (6:38)
3. Purification (8:46)
4. Par La Haine (5:24)
5. Chrysanthèmes Au Nouveau Monde (7:43)
6. Ad Universum (5:49)
7. Le Dernier Roi (6:26)

KNIŽNÍ TIPY - Sedm metrů čtverečních - Jussi Adler-Olsen (2024)


Sedm metrů čtverečních - Jussi Adler-Olsen
2024, OneHotBook

Pokaždé, když jdu brzy ráno do práce, tak se musím proplést mezi starými továrními budovami. Je to strašidelné, obzvláště teď, když je pořád mlha. Mrznou mi ruce a zalezu si do své kanceláře. Připadám si tak trošku jako můj oblíbený Carl Mørck, vyšetřovatel kodaňského oddělení Q. Jak už asi všichni víte a určitě jste viděli i filmy, jedná se o policistu, co má na starosti nevyřešené případy. Tentokrát je na Carlovu hlavu vypsána odměna a ve vězení mu jdou po krku. Mám rád i jeho kolegy, Rose, Aasada i Gordona, kteří se mu snaží pomoc. Mám za sebou několik kapitol, knihu jsem koupil ihned v den vydání a v práci si sedl během oběda bokem a rozbalil si ji. Je v tom jakýsi tajemný rituál, alespoň tak to vnímám já. Navíc, tenhle případ je desátý a závěrečný a já už teď vím, že se mi bude jednou stýskat. Naposledy jsem od autora četl (mimo Chloridu sodného) Marca, který se mi líbil, ale film u mě propadl.

Navíc, znáte to, Kodaň, severská nátura, ta atmosféra je nezaměnitelná a to mluvím i o autorově rukopisu. Bavilo mě se pokaždé začíst, dát si takhle k večeru pár kapitol a pak zase velmi brzy ráno vstát a nechat fantazii, aby pracovala za mě. Manželka byla toho času v nemocnici a vedle v pokoji se hádaly děti. Řešily prkotiny a dávají si tak najevo, že se mají rády. Nevnímal jsem je. Četl jsem si. Dlouho do noci a potom se šel podívat z okna na auto, které tam stálo v mlze a ve tmě. Usínal jsem jako do vody hozený a pokaždé se mi tenhle příběh promítl i do snů. Nemívám noční můry, spíše rozvíjím jednotlivé myšlenky, představuji si jednotlivé postavy. Četl jsem pomalu, povinností mám teď nad hlavu, ale každý den jsem pár kapitol zhltnul. Jsou to pro mě vždycky takové ty chvíle pohody, na které se hrozně těším. Je to odměna za další den.

Víte co je nejhorší? Když se lidé, kterým jste věřili a se kterými jste se rádi setkávali a mysleli jste si o nich, že jdou hodní a dobří, změní v bestie. Ta zrada, ta bolest bývá hrozná. Jak jde čas, tak jsem jich pár ve svém životě také potkal. Nejhorší je vždy to překvapení, ten šok. Podobně to má i Carl ve svém životě. Hodní lidé se změní v padouchy a oběti jsou nakonec ti nejsilnější. Tohle je pocit, kterým na mě knížka zapůsobila asi nejvíce. Jak člověk stárne, tak si čím dál tím víc váží těch opravdových přátel, i rodiny. Když se totiž stane něco zlého nebo nepředvídatelného, tak nakonec vždy zůstanou jenom ti silní. Pamatujte na to. Já jsem kupříkladu z některých postav příběhu hodně překvapený. Ale o tom dobré knihy bývají. Musí udržet vaší pozornost a tohle mistr Olsen umí na výbornou. Myslím si, že pokud má být opravdu tenhle díl poslední ze série, obstál se ctí. Rozhodně bude patřit k mým velmi oblíbeným. 

Každý jsme obětí všedních stereotypů. Vstáváme mnohdy jako roboti, potácíme se v kruhu. Já třeba potřebuji jednou za čas vyrazit ven, do lesa, do přírody. Jak je člověk zavřený pořád v kanceláři a kouká do počítače, tak potřebuje zelené. Čerstvý vzduch. Přicházím potom vždy s hlavou vyčištěnou, s klidnou myslí a dávám si další dávku knih s ještě větší chutí. Sedm metrů čtverečních ale není jenom obyčejnou detektivkou, i když skvěle napsanou, v řadě. Naopak, cítím z ní ještě něco navíc, něco, co se velmi těžko definuje. Má pro mě přesah. A ano, v příběhu je opravdu hodně postav, dějinných linek, drog, mafie. Kritiky chápu, ale sám se mezi ně neřadím. Mě se četla knížka velmi dobře. Je sice trošku komplikovanější a v některých momentech lehce přitažená za vlasy, ale napínavá rozhodně je. 

Netušil jsem, kolik lidí dneska ještě čte. U nás v rodině se s tím tak nějak počítalo automaticky. Klasiky znal každý a jako mladý jsem byl děsný rebel, že jsem četl sci-fi. Pro všechny to byla pokleslá literatura a paní učitelka na střední, když mě jednou nachytala s Asimovem pod lavicí, tak mě pěkně vyčinila. Myslela jsem si, že čteš jen kvalitní literaturu, řekla mi opovržlivě. Jenže, co je to vlastně kvalitní kniha? Ta která mě baví a je napínavá? Já myslím, že ano. Včera mi bylo padesát a tak nějak jsem ve věku, kdy si už čtu, jen co chci. Jsem rád, že se vám moje tipy líbí. Ani nevíte, jak si toho vážím. Pokud máte tenhle styl rádi, rozhodně na Sedm metrů čtverečních nezapomeňte. Rozhodně stojí zato. Opatrujte se a přeji vám jen vše dobré. Děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Korupce, drogy, snad i vražda? Takového konce se zatčený komisař Carl Mørck jistě nenadál… Na tyhle vánoční svátky proslulý vyšetřovatel ze zvláštního oddělení Q kodaňské policie rozhodně nezapomene. Místo aby si užíval zasloužené volno s Monou a dcerkou poté, co s týmem rozlouskl další zapeklitý případ, je z domova odveden v poutech a obviněn hned z několika závažných zločinů. Dlouholetí kolegové ze sboru včetně šéfa oddělení vražd se k němu náhle neznají, a tak se může spolehnout jedině na své nejbližší. Času ovšem nemají nazbyt – každý den strávený za mřížemi s sebou nese riziko, že známého kriminalistu napadne některý z vězňů, zvlášť když na jeho hlavu byla v podsvětí vypsána nehorázně velká odměna. Kdo na něj nastražil tuhle smrtící past? Dokážou Rose, Asad a Gordon svého přítele zachránit? A jakou roli v celé záležitosti hraje starý případ série mordů spáchaných nastřelovací pistolí na hřebíky, při jehož vyšetřování zemřel Carlův bývalý parťák Anker a další jejich spolupracovník skončil na invalidním vozíku?

Dlouho očekávané finále dánské kriminální série o případech oddělení Q, která zahrnuje deset románů a dočkala se už pěti filmových adaptací.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine