Recenze/review - DIMMU BORGIR - Eonian (2018) ~ DEADLY STORM zine

DIMMU BORGIR - Eonian

CD 2018, Nuclear Blast

Slyším, co slyším a vidím, co vidím. Na první pohled a poslech je to tedy šílená slátanina. Myslím tím samozřejmě novinku "Eonian" od slavných DIMMU BORGIR. Tenhle vývoj a směřování ke skoro čisté symfoničnosti a pompéznosti se sice dal očekávat, ale přesto mě nechává absolutně prázdným. Metalové pasáže aby člověk pohledal a přátelé, na rovinu, opravdu si kapela myslí, že má na to koketovat s tak složitými prvky a motivy, jako je vážná hudba?

Nevím, mám úctu k legendám, ale vždycky u mě budou vítězit smečky, u kterých z jejich tvorby ucítím alespoň nějaký talent, rebelii, masakr, opravdovost. "Eonian" ale působí jako produkt i na druhý a třetí poslech. Vlastně po celou dobu společného setkávání jsem se nezbavil dojmu, že před DIMMU BORGIR seděl celou dobu někdo z Nuclear Blast a diktoval jim, jak a co má znít. Možná se pletu, ale takovou snůšku pozlátka, průměrnosti a zbytečných melodií jsem už dlouho neslyšel.

Snažím se být hudbě co nejvíc otevřený, vnímat ji s nadhledem a odstupem, ale tentokrát to jednoduše nejde. Snaha o tajemno vyznívá směšně, kostýmy jsou jak od dětí co jdou ve druhé třídě na Halloween a deska neobstojí ani jako kulisa k jiné činnosti. Nemůžu si pomoc, ale album mě neskutečně irituje. Musím ho přetáčet, vypínat, do dalšího poslechu se nutím. Kde jakou undergroundovou smečku se šíleným zvukem skousnu, ale tohle fakt ne. Fanouškům se omlouvám, i když vlastně, dobře vám tak (vtip). Nějak mě ani moc nenapadají další slova, ztrácím se v obyčejných smyčcích, lehkém skřehotání a hudbě bez jakýchkoliv emocí. Tohle už není ani produkt, omluvitelný penězi, ale jen poslední výkřik před smrtí. DIMMU BORGIR letos zkrátka dosáhli sotva na průměr. A to ještě se zavřenýma očima a ušima. Už album nechci nikdy slyšet. Amen. Ztráta času. Howgh, domluvil jsem.