New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 11. listopadu 2018

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto sedmdesátý - Metalové srdce nikdy neumírá

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto sedmdesátý - Metalové srdce nikdy neumírá


Příběh sto sedmdesátý - Metalové srdce nikdy neumírá

Připadá mi, že se všechno stalo tak dávno. Přitom to je jen pár měsíců. Sedím na schodech před kulturákem v Mladé Boleslavi. Jana s Prcalinkou mě vytáhly na Debustrol. Právě hraje nějaká předkapela, která mě vůbec nebavila. Dal jsem tedy jednoho kelímkáče a mám mocný kouř u huby. Startky bez filtru, radost všech dělníků. Záměrně se s nikým nedružím. 

Včera si mě zavolala do sborovny učitelka němčiny. Pod záminkou, že mám blbě domácí úkol na nás přišel sex. Je jí 35 a je kozatá a blonďatá jak vikingská děvka. Spolužáci nad ní básnili a já si ji dal na stole. Byl večer, já se měl setkat s holkama U Hymrů a místo toho bušil do krásnýho těla. Zvláštní věc, tenhleten sex. S Káčou to bývalo pokaždý krásný, zamilovaný, jemný a divoký zároveň. Usmívali jsme se u toho. Tady šlo jen o bohapustý šukání. Když jsem dokončil potřebné a slíbili jsme si, že to zůstane mezi náma, tak jsem se pak na záchodech v hospodě rozbrečel a omlouval se Káče. Nojo, byl jsem pořád v prdeli. Stále jsem ji po nocích hledal.

"Kde zase seš?": konečně taky někdo s úsměvem. Holky na mě byly hrozně hodný. Staraly se o mě jak o vlastního. Jestli jsem do té doby metal milovat, tak teď jsem ho začal ještě víc žrát. Bral jsem vše jako takový odkaz Kytky. Dokonce jsem si poprvé v životě zaplatil předplatné několika časopisů. Hltal jsem každou novou informaci. Pořád jsem měl před sebou hlášku od svého kamaráda, že metalové srdce nikdy neumírá. Založil jsem si sešit bez linek a tam si dělal poznámky o kapelách, nových deskách, o koncertech. Času teď bylo hodně. Ráno do práce, odpo do školy, k večeru zasunout do paní učitelky Petry a o víkendech jsme vždycky někam s holkama vyrazili.

Vypadalo to, že život jde dál, že všechno pomalu přebolí. Samozřejmě tomu tak ještě dlouho nebylo. Měl jsem stavy, kdy jsem chtěl být sám. Utíkal jsem do lesů, toulal se a zůstával tam jak nějaká raněná šelma pozdě do noci. Buď jsem vůbec nepil a cvičil až do bolesti nebo naopak chlastal jak největší alkáč. Jakoby mě někdo zavřel do obrovský temný krabice a já sebou mlátil o stěny. Ze sálu vylezou thrashoví psi, pozůstatek mých kamarádů a berou mě nad hlavu. Bráním se, ale marně, chtějí mi udělat radost. Jsem až dojatej, jak mi všichni vyjadřují podporu.


Tady, uprostřed řádícího davu a vřavy je mi aspoň trošku dobře. V mosh-pitu sice občas zahlédnu stíny připomínající mi Prcalíka, Kytku a moji modrou vílu, ale jinak je metal mojí asi nejlepší terapií. Cítím, nasávám hudbu, proniká každým pórem mého těla. Létám vzduchem, vznáším se na bolestivých melodiích. Jakoby mě někdo připojil na nabíječku a pod tlakem do mě pěchoval energii. Faktem je, že nebýt muziky (a holek), asi bych to dávno zabalil. Moje metalový srdce sice pořád bolelo jako čert, ale tady, mezi svými, jsem byl alespoň na chvíli v pohodě.

Debustrol dohrají a následuje rocktéka. Sabath zná starou šedivou máničku, co stojí u pultu a pouští desky. Tak není problém si nechat zahrát na přání. Přetrpíme všechny ty Nirvány a podobný krávoviny a pak se vrhneme na thrashovky. Pařím s holkama, přidávají se ještě jejich další kamarádky. Prsa a zadky, normálně bych byl ve svém živlu. Určitě bych do nich dělal, povídal, smál se. Na některých vidím, že by to šlo. Možná až moc lehce. Nějak nemám chuť, jdu na pivo a slyším od několika klučinů, že je seru, že nechápou, proč všechny samice tančí se mnou. Taky tomu nerozumím. Vždyť skoro nemluvím. Jen poslouchám a pařím. 

Musí nás zase vyhodit, bývá dobrým zvykem, že jsme na akci do zavíračky. Zavěsím se do Prcalinky a Jany a jdeme. Město se za chvíli začne probouzet. Nechce se nám spát, tak zvu panenky do non-stopu. Sedí tam jen pár alkáčů a jinak je klid. Z juke boxu zní Led Zeppelin a je mi celkem fajn. Máme smutný voči a nevíme, co bude dál. Připadáme si hrozně osamocení, tak jen kouříme, vzpomínáme na Prcalíka, Kytku a moji Kačenku. Jsme patetičtí, ožralí jak zákon káže. Tak zase brečíme, řveme z bolesti. Spát nebo spíš ležet se jde k Prcalince.

Udělala si doma takovou malou modlitebnu. Fotky Prcalíka, u toho pár jeho oblíbených kazet, nezbytné svíčky a několik nášivek. Otřepu se chladem, když jdu na záchod. Měl bych být nejšťastnější chlap na světě, protože spím s dvouma holkama v jedný posteli. Polonahá těla a žádnej sex. Sice se opilí muckáme, ale nakonec to skončí pláčem. Nemám na to nervy, tak jdu do sprchy a tam je mi taky dobře. Pak cigáro na balkóně a pusy na rozloučenou. Tak zase za týden. Držte se, možná se stavím někdy odpoledne a půjdeme se jen tak projít, jo? Proč musí tak krásný prdelky tolik trpět? Ptám se, když snídám doma u mámy. Má ke mě řeč, že to takhle dál nejde, že se utrápím. Myslí všechno dobře, ale moc ji nevnímám.

Nasadím sluchátka a jdu radši ven. Lehce mrzne, ale nevadí mi to. Na panelech nikdo není, tak to vezmu dál do lesů. Myšlenky se mi honí hlavou jak zběsilé. Sodom a odpuštění se asi moc neshoduje, ale co vlastně hledám a chci? Mudruju osamocený na křupajících listech. Vracím se obloukem do civilizace a ve Startu zrovna otvírají. Sednu si dozadu, aby mě dali všichni pokoj. Stejně si mě najde ranní opilec a vypráví mi svůj šíleně smutnej příběh. Dám si utopence, zapiju je třemi kousky. Pana smutného pošlu do prdele a jsem rád, že doma nikdo není. Narvu do přehrávače smyčku z Candlemass, Paradise Lost a Saxon. 

Mám šílené sny. Všude samý holky, prsa a boky a ústa a prdelky. Krásnej grupáč se mnou by to byl, nebýt toho, že nakonec přijdou Prcalík a Kytka a začnou mi říkat, že jestli s tím nepřestanu, tak mi pukne moje metalový srdce. Kouknu se na hrudník a ono opravdu. Zrovna mi ho sice kouří jedna moc hezká holka ze sousedství, co má vlasy krásný, havraní a divokej pohled, ale srdce mi žhne, září. Tak se omluvím a řeknu, že díky za upozornění. Mezitím dlouhovláska dokoná vše potřebné. Probudím se a držím se za hrudník. Kurva, já mám fakt strach.

Pokouším se k pozdnímu obědu udělat míchaná vajíčka. Zase je připálím. Ty vole, já fakt neumím bejt sám. Chtěl bych mít ženu, jako byla Káča, milou a hodnou. Nosil bych ji na rukou a laskal ji v dešti. Smáli bychom se. Může mít ale jeden obyčejnej thrashovej vágus tolik štěstí v životě, aby potkal druhou takovou, jako byla moje modrá víla? Momentálně o tom dost pochybuju. Je sobota večer a všichni vyrážejí do ulic. Jsem doma, koukám na nějaký debilní film o lásce a porozumění. Divnej svět, hodný lidi odchází a kreténů je čím dál tím víc. Usnu u televize jak starej fotr a konečně se mi nezdá vůbec nic. Mé metalové srdce konečně na chvíli tepe v klidných rytmech.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :