Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 5. dubna 2019

Home » » Recenze/review - ROTTING CHRIST - The Heretics (2019)

Recenze/review - ROTTING CHRIST - The Heretics (2019)


ROTTING CHRIST - The Heretics
CD 2019, Season of Mist

Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem pozvání zrovna do tohoto chrámu neměl přijímat. Jednak jsem hudebně zcela někde jinde, ale hlavně, všude kolem slyším a čtu jen samé superlativy. Přitom je novinka tak neskutečně obyčejná, že to ani není možné. Ano, hodně se zaříkává, ano, je obestřena temnou rouškou jakože tajemství, ano, při prvním poslechu si říkáte, že ROTTING CHRIST mají pořád něco do sebe. Omyl je pravdou!

Když si totiž odmyslíte klávesy, mezihry a čarovné mumlání, zbude nakonec jen nekonečná nuda. Stejně jako u posledních desek DIMMU BORGIR ubylo kytar, black metalu a dostavil se jen pocit absolutní prázdnoty. Je smutné sledovat, kam se kapela předchozí roky posunula. Jasně, peníze, sláva, vyprodané festivaly, chápu. O tom ale přece hudba není, nebo ano? Sám o tom někdy poslední roky pochybuji.



S deskou "The Heretics" Řekové opět naskočili na současnou vlnu okultně mytologických skoro nihilistů. Hodně se naříká, straší, znovu máme co do činění s mohutnými stále stejnými nástupy kytar, které mají evokovat asi příchod rohatého na zem. Jenže ve výsledku z alba budou nadšení jen ti, kteří se v hudbě nedostali dál, než na stránky komerčních časopisů. Kde je bývalé chvění, touha ničit, trhat, kde je vzdor a síla? Kam se vytratilo opravdové tajemno? Možná se budu opakovat, ale novinka mi hodně připomíná takové ty seriály s umělou krví, vlkodlaky a upíry, kteří se mají všichni navzájem tolik rádi, až to není normální. Ale vlastně proč ne, dnešní doba přeje rychlému poslechu s popcornem v ruce, černým šminkám a povrchnosti. Sedl jsem si v chrámu, zasvěceném ROTTING CHRIST, schválně dozadu, abych se pokusil pochopit. Nestalo se tak. Ale to nevadí, nemusí se mi líbit všechno. Možná stačilo jen napsat - nuda a prázdnota.


sumarizace:

Omlouvám se, ale podle mě ROTTING CHRIST letos vydali pouze pár neskutečně komerčních skladeb, které snad nemají s metalem už nic společného. Bohužel, i bombastické pokusy o vznešenost obsahují samá hluchá místa. Pro sebe jsem si na této desce nenašel vůbec nic. Tohle je svět, kde pro mě opravdu není místo. Je na mě moc růžový, patetický, umělý. Připomíná mi růžovou cukrovou vatu, se kterou se za chvilku začnete dusit. Bohužel, podle mě se jedná přesně o ten druh nahrávky, kterou už nechci nikdy slyšet. Dostal bych jinak totiž cukrovku.

Asphyx says:

I´m very sorry but I think that ROTTING CHRIST published only a few very commercial songs this year which have nothing to do with metal. Unfortunately, even the bombastic attempts at grandness include only deaf passages. For me there is nothing on this album. This is a world where is no place for me. It is too pink, pathetic and plastic for me. It reminds me of pink cotton candy which makes you choke. Unfortunately, for me this is exactly the type of record which I don´t want to hear again, ever. I would give me a diabetes. 

tracklist:
1. In the Name of God 
2. Ветры злые 
3. Heaven and Hell and Fire 
4. Hallowed Be Thy Name 
5. Dies Irae 
6. Πιστεύω 
7. Fire, God and Fear 
8. The Voice of the Universe 
9. The New Messiah 
10. The Raven

band:
Sakis Tolis- zpěv, kytara, baskytara, klávesy
Themis Tolis - bicí

Share this games :

TWITTER