SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 27. května 2022

Home » » KNIŽNÍ TIPY - Největší z pierotů - František Kožík (1954)

KNIŽNÍ TIPY - Největší z pierotů - František Kožík (1954)


Největší z pierotů - František Kožík
1954, Československý spisovatel

Do naší party čtenářů na vysokoškolských kolejích patřil i jeden obrovský kluk. Vypadal, jakoby neuměl do pěti počítat. Opak byl pravdou. Velký talent na matematiku, ale totálně neschopný žít mezi lidmi. My ho vzali mezi sebe, protože byl duše čistá. Neposkvrněná, co na srdci, to na jazyku. Co vím, tak žije celý život sám. Nenašla se žádná, která by s ním chtěla být. Přitom má peníze, je schopný a upřímně hodný. Velký chlap. Ale má šíleně smutný obličej. Jako Pierot. Jako pan Vladimír Javorský, který Největšího z Pierotů tak nádherně ztvárnil v seriálu. Ten jsem viděl až po letech. Knihu od Františka Kožíka mi doporučil kamarád Michal, který díky tomu, že chodil s holkou z peďáku, tak se sem tam ochomýtl kolem divadla.

A já ji hltal jedním dechem. Patří k dílům, které si musím vždy jednou za čas přečíst. Cítím v ní obrovskou sílu. Je to pocta pantomimě, divadlu, hercům. Je životopisem Kašpara Deburaua. Čtu ji zase po nějaké době a znám mistra osobně. Alespoň tak to cítím. Nejsem zrovna z těch, kteří by se pořád dojímali. Jsem zcela prost jakýchkoliv póz a mám raději příběhy ohlodané na kost, ale tady mé srdce sevřel zvláštní, velký smutek. Vlastně je to hodně osobní čtení. Srdcovka, ohmataný svazek, který je další z mých osobních Biblí. Víte, tady už se bavíme o nitru, o osobním prožitku. Když jsem četl tenhle příběh poprvé, chtěl jsem být také chvilku mimem. Samozřejmě mi to vůbec nevydrželo, ale zůstala ve mě krásná stopa. Divotvorná, řekl bych.

Kašpar má české kořeny. Kočuje s divadlem, s cirkusáky. A zažívá za svůj život tolik věcí, jako nikdo jiný. Pestré, košaté, s krásnou češtinou staršího typu. Nevím, nakolik by se příběh líbil mladší generaci, ale o to ani tak nejde. Vždycky, když jsem dočetl kapitolu a už bylo fakt pozdě, tak jsem knihu odkládal s až nábožnou vážností. Spousta obrazů se mi potom přenesla do snů. Do myšlenek, když jsem brzy ráno vstal a dělal automatické pohyby nutné k přežití. Cesta do práce, není náhodou támhle u zdi Pierot? Zase jsem jej viděl všude. Měl tvář mého dávného kamaráda. Jeho zvláštní smutek. Jedná se o první uměleckou ligu. Žádné zbytečné hraní si na cosi, ale silný, syrový příběh, od kterého jsem se i po letech nemohl odtrhnout. Navíc, přál bych si zažít tehdejší Paříž. Její kouzlo. Zašel bych na nějaký kousek do divadla a pak se vrátil do současnosti. Tak už hergot někdo vymyslete stroj času!

Nedávno jsem psal report z koncertu a na Pierota jsem si zase vzpomněl. Vždyť je jeho příběh zase tak aktuální. Máme kolem sebe spoustu rádoby vtipných klaunů, kteří sází jen na jednoduché trapné vtípky. Na sprostotu a nízké lidské pudy. O tom ale přeci humor nemá být. Pierot je pro mě šlechticem zábavy. Někým, kdo dokáže rozesmát a zároveň donutit člověka se zamyslet. Každý den jsme konfrontováni se zlem, s emocemi, které jsou vytažené na maximum. Buď sexy a sama sebou! Nemusíš mít mozek, ale hlavně pořád proti někomu a něčemu bojuj. Ne, já raději lehké náznaky, vtipy ostré jako břitva nebo jen milé pohlazení. Miluju jednotlivé chytré nuance. Já raději elegantní dámu s jemným úsměvem, než sprostotu a špinavost duše. Sotva zřetelný náznak v obličeji Pierota, než kopání do zadku. A o tom tahle kniha také je.

Panu Kožíkovi se povedlo mě přitáhnout i k divadlu. Jako studentík jsem sedával na nejlevnějších sedadlech. Pak zašel s kamarády do hospody a všechno jsme nekonečně rozebírali. Stejně jako knížky, které nás zaujaly. Zajímavé je, že střední školu mám navěky spojené s muzikou a vysokou zase s literaturou a divadlem. Tak nějak si od té doby podvědomě přeji, abych potkával víc Pierotů než klaunů. Víc lidí, kteří přemýšlí, něco umějí. Jsou pokorní. Já vím, je to boj s větrnými mlýny, ale přátelé, pořád se vyplatí bojovat. Když totiž pak někdy potkáte Pierota (ano, i když se to nezdá, pořád jsou mezi námi), tak je to jako nanebevzetí, jako takový malý zázrak. 

Dnes už dávno vím, že kdybych tuhle knihu nečetl, něco by mi chybělo. Nebyl bych úplný. Ano, natolik mě ovlivnila a nasměřovala. Tolik krásných myšlenek za syrovým a smutným příběhem. Tolik dobroty a lidskosti. I po letech se mi knížka četla neskutečně dobře. Neskonale skvělý zážitek, který vám opravdu od srdce doporučuji. Mějte se co nejlépe a děkuji za podporu! A ať potkáváte jen samé Pieroty a co nejméně klaunů!

------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozsáhlý román inspirovaný životní a uměleckou dráhou mistra pantomimy Jeana Gaspara Debureaua (1796-1846), který byl po své matce českého původu.

Autor líčí jeho dětství ä mládí strávené uprostřed kočovné artistické společnosti, léta čekání na výraznější umělecký úspěch a konečně i léta triumfu a uznání. V Paříži dosáhl po mnoha letech nesmírné popularity a byl milován a obdivován všemi - od prostého publika až po představitele kulturní elity tehdejší Francie. Román není životopisem v pravém slovy smyslu, ale především psychologickou studií o cestě umělce za vyjádřením svých představ a poetickou básní o divadle a lidském životě.


------------------------------------------------------------------------------------------------------
Share this games :

TWITTER