DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#HERESIARCH. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#HERESIARCH. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 9. května 2024

Interview - HERESIARCH - A furious, hateful black death metal inferno!


Interview with death metal band from New Zealand - HERESIARCH.

Answered N.H. and C.S, thank you!

Recenze/review - HERESIARCH - Edifice (2024):

Ave HERESIARCH! I am listening to your new album „ Edifice“ and I have the perceptive feeling that I am at an evil black mass. You play black death metal and this is your second full length album. Can you tell us how the new recording was made and in what direction did you want to move from the great previous albums? Did you want to be even faster, darker, more evil?

We set out to write something that surpassed our previous releases. Edifice is written as the predecessor to our first album, Death Ordinance. In that album, malformed and disfigured people fight mercilessly for the scraps in the fallout and ruins of civilisation.

Given how harsh and violent that album was, Edifice needed to be crueller, more hopeless and more oppressive to lead to that conclusion. It’s the last remnants of human dignity being beaten out and trampled to get to that state.

With Edifice, we wanted to amplify everything. Darker, more violent, more dismal, more pronounced doom, with more chaotic and fast sections. Our writing expands simultaneously in opposite directions - the most primitive material we've released is coupled with the most complex and nuanced.


You know what hit me into the face? Sound of this new record, It's organic, rainy, the album has a black spark. Nowadays, between overwhelmed and compressed formats it is literally refreshing. This is what I think is true hell! Please tell me where and how did you recorded? How did you get that sound?

The album was tracked by Raj Singarajah and Cam Sinclair at Dynamic Rage and mixed by Cam using a mixture of analogue and digital equipment. Working with them was crucial to the sound of the album, as they have the knowledge, skills and equipment to facilitate our goals.

Our approach to tracking is to get the tones and sound dialled in at the source so that we can capture the raw material as honestly as possible. For example the rhythm guitars were recorded in one session with an emphasis on using single takes of tracks. It was essential for us to capture the atmosphere, violence and aggression of our music whilst maintaining clarity. There’s no point spending lengths of time writing music only for it to sound like a load of bloated and muffled shit recorded in another room. At the same time, we actively avoided an over-produced, sterile sound.

The raw tracks themselves sounded excellent, and this upfront method made the mixing process much smoother and yielded better results than compromising, dramatically changing the character of the recording or half-assing it. The mastering was completed by Luke Finlay from Primal Mastering, so from that perspective all the sound aspects were handled in New Zealand. This configuration works well for us.

I'm the kind of old school fan who approaches music by buying a CD and a T-shirt when he likes the album. I have to say that the motif on the cover of this year's album is really good. That's how I imagine real hell. Can you tell us how you chose the motif, who's signed and how it relates to music?

The cover art is done by Khaos Diktator Design who has produced some real standout art over the last few years. He's also passionate about this style of music which meant he understood the vision and intent very clearly.

It’s a statement of control, subjugation, and futility before the looming edifice. The cover signifies the lengths people will take to survive and appease those with power, a statement to both human cruelty and weakness before an uncaring monument built to their oppression.

Ultimately, it represents how people can be manipulated to commit acts that go against our morals and principles. This ties in with the lyrics and narrative of the album well, as does the inner art.


When I look at your line-up, you're a band that is made up of experienced musicians. How do you create new music? What about the process of creation new material? Do you have any problems - after all, experience is sometimes an obstacle. You know - ego etc.

The vision and objective are more important than the individual contributions, so we don't let ego be an obstacle. Nothing is ever off the table in terms of improving, saving for later or scrapping completely, the main priority is that it serves a purpose within the greater vision.

A lot of the riffs and initial musical ideas emanate in a completely natural fashion. In a way, it is as if they plucked from the unconscious. After the base material is formed, there is a calculated phase where the material is fine-tuned and structured. We do not have problems, but this process can take a long time.

We strike a balanced approach between thinking and feeling when creating new music. We’re not forcing riffs, noodling around, or jamming. Often, we will have an idea to build on or manifest something as before mentioned, we then tweak it and improve it. It's important that the music sounds like a complete body of work, with an attention to detail that doesn't affect the atmosphere or rawness of the music. We intentionally create music that is at times challenging for the listener and remains unpredictable.

As we continue to evolve, there is always a strong influence and recognition of our previous works. We are self-influenced more now than ever and will continue to explore this more in our next release.


For me, the Australian and New Zealand school of death metal has always been associated with a certain darkness. Even when I was young I used to be fascinated by references to Satanism, the kind of filth, the rottenness that could be felt in the work of your bands. How did you get into that style?

We were naturally drawn to the more violent styles of Metal and completely skipped a lot of the more watered down “extreme” bands while still retaining some influence from wider genre classics. This meant we always had less focus on hooks and conventional pop structures, this is most evident on Edifice.

While we definitely have some similarities in sound to other bands from our region, our initial influences came from Canadian, US and Finnish bands.


I wonder what it's like in New Zealand as far as music is concerned? How did you get into music and who were your role models? What about your scene, clubs, fans?

We grew up around Wellington, often running into each other at all ages shows and the occasional R18 ones. We were considerably younger than most others around at that time and were starting to make our own music independent of what others in that scene were doing. We knew each other for years before starting to work together and it has been very straightforward in terms of communication and collaboration between us.

With regards to the current scene, clubs etc we are not particularly connected or interested. Exaltation are another NZ band to look out for. Backyard Burial was one of the cornerstone bands of Wellington, and Blaps (RIP) was an exceptional frontman in particular. It's exceedingly rare to see someone with that same presence perform.

You are also very dark in your lyrics. Of course it belongs to death metal and I like it, but I'd be interested in the origin and origin of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about?

The narrative and story were plotted out in advance but writing the actual lyrics always comes last. As mentioned before, it ties in as a precursor to Death Ordinance and is set in the near future.

There are several coinciding storylines within a greater piece. One who perceives themselves as the warrior of overcoming, stoicism, and conquest effortlessly killed by that which they wish they were. Insights and visions of the oppressed, oppressor and a more removed 3rd person narrative of the world. The stories are collected and presented in a fragmented and unhinged retelling, similar to how we draw upon stories from the past.

Regaring literature, Nietzsche “Thus Spoke Zarathustra”, Huxley “Brave New World”, and Junger “On the Marble Cliffs” had some influence on the lyrics, along with the writings of Tacitus, our own imagination and real world events throughout history.

The present day atrocities commited are a poignant reminder that our observations of humanity are correct.

“Barbed ouroboros of eternal misery
The recurring eternal of warfare
The somatic form trampled, a mere vessel for survival”

There have been many times in the history of metal that bands have been banned because they were shocking or had different views from the mainstream society. Have you ever had problems? In this day and age of the internet, it's awfully easy to immediately condemn someone, to start a rumour, to destroy them.

The internet is the perfect tool to give otherwise unremarkable people a sense of accomplishment through minimal effort.

There's a level of controversy one can expect with art of a confrontational nature, it can manifest in many forms. There are of course many who make a hobby of creating controversy and feigned moral outrage through presenting over a decade old information as current, which is often disingenuous and counter-productive.

You can’t please and placate everyone and this is not a priority for us. If people are looking for us to promote obsolete doctrine or validate their irrelevant worldview (Nazism, Communism, religious or racial superiority) they’re looking in the wrong direction.


Have you had to change your approach to music in any way thanks to new technologies? Thanks to the internet the world is completely different, bands have to approach everything in a completely different way. How do you perceive these changes?

Technology has no impact on the way we approach our music. Obviously we utilise modern technology to an extent, but this is only a means to produce something that is ultimately primitive and organic. An over reliance on modern technology to produce any art is pathetic, but it is even worse in the case of Death Metal/Black Metal.

We will never credit a drummer for programmed drums or completely replace and quantise the human element. We’re not dependent on technology to fix our lack of ability or asking people to fund our endeavours with subscriptions and exclusive “content." There’s too much “content” demeaning the value of art today, emphasised by bands churning out vapid releases with terrible AI “art.”

What about HERESIARCH and gigs? I noticed you don't get out so often. Do you like the tour over the Europe? I could imagine you alongside such POSSESSED, DEICIDE, as they come to us quite often.

We haven’t played since 2019, touring isn’t a priority now and that will remain the case. The benefit to this is we can purely focus on composition without rushing or compromising, we're not churning out releases as a means to travel.

It would be good to get to Europe at some point as we’ve never played there. It’s most likely we will play a single show in New Zealand this year at this stage.


What does death metal, black metal mean to you? How would you define it and how do you perceive these styles as an experienced musician? I do not want you to describe the technique of playing, I would rather be interested in your gaze, feelings, transmitted energy etc. Try to be a philosopher for a while.

As a band that draws influence from both, we're not particularly caught up in the absolutes of genres. It is also difficult to qualify and quantify, given how vast the genres are and the varying levels of interest we have in them as individuals.

Too much focus on tradition can dilute the music, your attention turning from creating fulfilling art to pleasing others. If you go too far out of the bounds you can head into pointless experimentation and pretentiousness.

This music has the potential to present creation, destruction, or both simultaneously, depending on the intent of the artist. When intent is only directed to the aesthetics or promoting a message, it often musically falls short and when there is no intent there at all, there is no real purpose for it to exist. A lot of mediocre music exists due to this and the obsession with relevance and “content” as seen with bands pumping out insipid garbage or retreading the same ground. Finding the right balance is up to the bands and their vision and people have the choice to engage with it or not.

It goes beyond playing an instrument in a specific way to achieve a specific sound as you've alluded to. Something as individual and experiential can be hard to put into tangible terms, you feel it or you don't.

Thank you very much for the interview. I really appreciate you taking the time for our web-zine. I wish your whole band a lot of hell inspiration, sold out media and enthusiastic fans. Good luck in your personal life. I hope to see you live ...

Cheers Jakub, the album seems well received so far and we are working on our next release currently. It shouldn’t be 7 years between albums next time.


Recenze/review - HERESIARCH - Death Ordinance (2017):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HERESIARCH - Zuřivé, nenávistné black death metalové inferno!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Nového Zélandu - HERESIARCH.

Odpovídali N.H. a C.S, děkujeme!

Recenze/review - HERESIARCH - Edifice (2024):

Ave HERESIARCH! Právě poslouchám vaši novinku „Edifice“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black death metal a jedná se o vaše druhé dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajících předchozích nahrávek? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?

Rozhodli jsme se napsat něco, co překoná naše předchozí vydání. Edifice je napsána jako předchůdce našeho prvního alba Death Ordinance. Na tom albu malformovaní a znetvoření lidé nemilosrdně bojují o zbytky v ruinách a troskách civilizace.

Vzhledem k tomu, jak drsné a násilné to album bylo, muselo být Edifice krutější, beznadějnější a tísnivější, aby vedlo k tomuto závěru. Jsou to poslední zbytky lidské důstojnosti, které jsou vytloukány a pošlapávány, aby se k tomuto stavu dospělo.

S Edifice jsme chtěli všechno zesílit. Temnější, násilnější, ponuřejší, výraznější osudovost, s chaotičtějšími a rychlejšími úseky. Náš rukopis expanduje současně v opačných směrech - nejprimitivnější materiál, který jsme vydali, je spojen s tím nejkomplexnějším a nejvyladěnějším.


Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?

Album nahráli Raj Singarajah a Cam Sinclair ve studiu Dynamic Rage a Cam ho smíchal pomocí analogového a digitálního vybavení. Spolupráce s nimi byla pro zvuk alba klíčová, protože mají znalosti, dovednosti a vybavení, které nám usnadní dosažení našich cílů.

Náš přístup k nahrávání spočívá v tom, že se snažíme vytočit tóny a zvuk přímo u zdroje, abychom mohli co nejpoctivěji zachytit surový materiál. Například rytmické kytary byly nahrány během jednoho sezení s důrazem na použití jednotlivých záběrů skladeb. Bylo pro nás zásadní zachytit atmosféru, násilí a agresivitu naší hudby a zároveň zachovat čistotu. Nemá smysl trávit dlouhý čas psaním hudby jen proto, aby zněla jako spousta nafouklých a utlumených sraček nahraných v jiné místnosti. Zároveň jsme se aktivně vyhýbali přeprodukovanému, sterilnímu zvuku.

Samotné surové stopy zněly výborně a díky této dopředné metodě byl proces mixování mnohem plynulejší a přinesl lepší výsledky než kompromisy, dramatické změny charakteru nahrávky nebo polovičaté nahrávání. Mastering dokončil Luke Finlay z Primal Mastering, takže z tohoto pohledu byly všechny zvukové aspekty řešeny na Novém Zélandu. Tato konfigurace nám vyhovuje.

Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali, kdo je pod ním podepsán a jakým způsobem souvisí s muzikou?

Autorem obálky je Khaos Diktator Design, který v posledních letech vytvořil několik opravdu výjimečných děl. Je také vášnivým fanouškem tohoto hudebního stylu, což znamená, že velmi dobře pochopil vizi a záměr.

Je to vyjádření kontroly, podmanění a marnosti před rýsující se stavbou. Obal znamená, jak dlouho budou lidé usilovat o přežití a ukojení těch, kteří mají moc, je to výpověď o lidské krutosti i slabosti před bezcitným pomníkem postaveným jejich útlaku.

Nakonec představuje, jak mohou být lidé manipulováni k činům, které jsou v rozporu s naší morálkou a zásadami. To dobře souvisí s texty a příběhem alba, stejně jako vnitřní výtvarná stránka.


Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.

Vize a cíl jsou důležitější než jednotlivé příspěvky, takže nedovolíme, aby nám ego bylo překážkou. Nikdy není nic vyloučeno z hlediska vylepšení, uložení na později nebo úplného vyřazení, hlavní prioritou je, aby to sloužilo účelu v rámci větší vize.

Spousta riffů a prvotních hudebních nápadů vzniká zcela přirozeně. Svým způsobem jako by se vytrhly z podvědomí. Poté, co vznikne základní materiál, nastává počáteční fáze, kdy se materiál dolaďuje a strukturuje. Nemáme problémy, ale tento proces může trvat dlouho.

Při tvorbě nové hudby se snažíme o vyvážený přístup mezi myšlením a cítěním. Nevnucujeme riffy, neuděláme "noodling" nebo jamování. Často se stane, že nás napadne navázat na něco, co jsme již zmínili, nebo něco manifestovat, pak to upravujeme a vylepšujeme. Důležité je, aby hudba zněla jako ucelené dílo, s důrazem na detail, který neovlivňuje atmosféru nebo syrovost hudby. Záměrně vytváříme hudbu, která je pro posluchače občas náročná a zůstává nepředvídatelná.

Jak se dále vyvíjíme, je v tom vždy silný vliv a uznání naší předchozí tvorby. Nyní jsme ovlivněni sami sebou více než kdy jindy a budeme se tím více zabývat i v naší další tvorbě.


Pro mě byla australská i novozélandská death metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Jak jste se dostali zrovna k tomuto stylu?

Přirozeně nás to táhlo k brutálnějším stylům metalu a zcela jsme vynechali spoustu „extrémních“ kapel, přičemž jsme si zachovali vliv klasiků širšího žánru. To znamenalo, že jsme se vždy méně soustředili na háčky a konvenční popové struktury, což je nejvíce patrné na albu Edifice.

I když máme rozhodně jistou zvukovou podobnost s jinými kapelami z našeho regionu, naše prvotní vlivy pocházely z kanadských, amerických a finských kapel.


Zajímalo by mě, jaké to je na Novém Zélandu, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?

Vyrůstali jsme v okolí Wellingtonu, často jsme se potkávali na výstavách pro všechny věkové kategorie a příležitostně i na koncertech R18. Byli jsme podstatně mladší než většina ostatních v té době a začínali jsme dělat vlastní hudbu nezávisle na tom, co dělali ostatní na scéně. Znali jsme se už léta, než jsme začali spolupracovat, a z hlediska komunikace a spolupráce mezi námi to bylo velmi přímočaré.

Co se týče současné scény, klubů apod. nejsme nijak zvlášť propojeni ani se o ni nezajímáme. Exaltation jsou další kapelou z NZ, na kterou si musíme dát pozor. Backyard Burial byli jednou ze základních kapel Wellingtonu a zejména Blaps (RIP) byl výjimečný frontman. Je nesmírně vzácné vidět vystupovat někoho se stejnou přítomností.

Ve vašich textech jste také velmi temní. K death metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?

Příběh a vyprávění byly předem naplánovány, ale samotné texty jsem psal vždy až na posledním místě. Jak již bylo zmíněno, navazuje na předzvěst knihy Death Ordinance a odehrává se v blízké budoucnosti.

V rámci většího celku se zde prolíná několik dějových linií. Člověk, který sám sebe vnímá jako bojovníka překonávání, stoicismu a dobývání bez námahy zabitého tím, kým by si přál být. Vhledy a vize utlačovaných, utlačovatelů a odtažitější vyprávění světa ve 3. osobě. Příběhy jsou shromážděny a prezentovány v roztříštěném a rozvolněném převyprávění, podobně jako čerpáme z příběhů z minulosti.

Pokud jde o literaturu, určitý vliv na text měly Nietzscheho „Tak pravil Zarathustra“, Huxleyho „Brave New World“ a Jungerova „Na mramorových útesech“, dále Tacitovy spisy, naše vlastní představivost a skutečné události v dějinách.

Současná páchaná zvěrstva jsou dojemnou připomínkou toho, že naše pozorování lidstva jsou správná.

„Ostnatý ouroboros věčného utrpení
Opakující se věčné války
Pošlapaná somatická forma, pouhá nádoba na přežití“

V historii metalu se mnohokrát stalo, že byly kapely zakázány, protože šokovaly nebo měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je strašně snadné někoho okamžitě odsoudit, založit fámu, zničit ho.

Internet je dokonalým nástrojem, jak dát jinak nevýrazným lidem pocit úspěchu díky minimálnímu úsilí.

U umění konfrontační povahy lze očekávat určitou míru kontroverze, která se může projevovat v mnoha podobách. Existuje samozřejmě mnoho lidí, kteří si z vytváření kontroverze a předstíraného morálního rozhořčení dělají koníček tím, že prezentují více než deset let staré informace jako aktuální, což je často neupřímné a kontraproduktivní.

Nelze se zavděčit a uchlácholit všechny a není to pro nás prioritou. Pokud lidé hledají, abychom propagovali zastaralé učení nebo potvrzovali jejich irelevantní světonázor (nacismus, komunismus, náboženskou nebo rasovou nadřazenost), hledají špatným směrem.


Museli jste se nějak změnit ve svém přístupu k hudbě díky novým technologiím? Díky internetu je svět zcela jiný, skupiny musí ke všemu přistupovat úplně jinak. Jak vnímáš tyto změny ty?

Technologie nemá žádný vliv na náš přístup k hudbě. Samozřejmě do jisté míry využíváme moderní technologie, ale to je pouze prostředek k vytvoření něčeho, co je v konečném důsledku primitivní a organické. Přílišné spoléhání se na moderní technologie při tvorbě jakéhokoli umění je ubohé, ale v případě death metalu/ black metalu je to ještě horší.

Nikdy nepřiznáme bubeníkovi zásluhy za naprogramované bicí nebo zcela nenahradíme a nekvantifikujeme lidský prvek. Nejsme závislí na technologii, která by napravila naše nedostatečné schopnosti, ani nežádáme lidi, aby financovali naše snažení pomocí předplatného a exkluzivního „obsahu“. V dnešní době je příliš mnoho „obsahu“ ponižujícího hodnotu umění, což zdůrazňují kapely chrlící mdlé releasy s příšerným „uměním“ umělé inteligence.


Jak jsou na tom HERESIARCH s koncerty? Koukal jsem, že zase tolik často nikde nevystupujete. Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.

Od roku 2019 jsme nehráli, turné teď není prioritou a tak to zůstane i nadále. Výhodou je, že se můžeme soustředit čistě na skládání, aniž bychom spěchali nebo dělali kompromisy, nechrlíme releasy jako prostředek k cestování.

Bylo by dobré se někdy dostat do Evropy, protože jsme tam ještě nikdy nehráli. V této fázi je nejpravděpodobnější, že letos odehrajeme jediný koncert na Novém Zélandu.

Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.

Jako kapela, která čerpá vlivy z obou žánrů, nejsme nijak zvlášť zahleděni do žánrové absolutnosti. Je také obtížné je kvalifikovat a kvantifikovat, vzhledem k tomu, jak rozsáhlé jsou žánry a jak různou míru zájmu o ně jako jednotlivci máme.

Přílišné zaměření na tradice může hudbu rozmělnit, vaše pozornost se od tvorby naplňujícího umění obrací k uspokojování ostatních. Pokud příliš vybočíte z mezí, můžete zamířit k nesmyslnému experimentování a okázalosti.

Tato hudba má potenciál prezentovat tvorbu, destrukci nebo obojí současně, v závislosti na záměru umělce. Pokud je záměr zaměřen pouze na estetiku nebo propagaci nějakého poselství, často hudebně zaostává, a když tam záměr není vůbec, nemá to žádný skutečný smysl pro existenci. Díky tomu a posedlosti relevancí a „obsahem“ existuje spousta průměrné hudby, jak je vidět na kapelách, které chrlí mdlý brak nebo opakují to samé. Nalezení správné rovnováhy záleží na kapelách a jejich vizi a lidé si mohou vybrat, zda se do toho zapojí, nebo ne.

Jde o víc než jen o hraní na nástroj určitým způsobem, aby se dosáhlo určitého zvuku, jak jsi naznačil. Něco tak individuálního a prožitkového se dá těžko vyjádřit hmatatelně, buď to cítíte, nebo ne.

Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.

Na zdraví, Jakube, album se zatím zdá být dobře přijato a v současné době pracujeme na dalším vydání. Příště už by mezi alby nemělo být 7 let.


Recenze/review - HERESIARCH - Death Ordinance (2017):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. dubna 2024

Recenze/review - HERESIARCH - Edifice (2024)


HERESIARCH - Edifice
CD 2024, Iron Bonehead

for english please scroll down

Mrtvolné pohledy. Vnitřnosti hnijící zaživa. Vyprahlá zem, kostry, ležící kolem jako nějaké děsivé loutky. Démoni krmení nenávistí a ďábelskou hudbou. Už to nebude dlouho trvat a přejdu na druhou stranu. Ještě několik posledních okamžiků. Ostrá čepel, pomalu zajíždějící do mého břicha. Tohle je válka s nebem, která má jasného vítěze. Temnotu. Absolutní hudební zlo, špína a hnis, který odkapává ze skladeb, jako nějaké černé svědomí. Nemrtví si šeptají mezi sebou - HERESIARCH se vrátili se svým druhým dlouhohrajícím albem.

Opět je po okraj narvané nahrubo nasekanými riffy, podmanivě divokou atmosférou, smrtí, black metalem i grindovou agresivitou. Nic pro slabé povahy, spíše se jedná o pokrm, po kterém se udusíte, oběsíte nebo si podřežete žíly. Poslouchám novinku už nějaký čas a připadám si prokletý, zničený, pohřbený.


Žádné kompromisy, žádné slitování. Jenom zničující tsunami riffů, chorobami nasáklý vokál a šílená atmosféra spálené země. V hudbě téhle smečky je něco barbarského, primitivního, ortodoxního. Přesto jsou skladby velmi pestré, zajímavé a pořád se v nich něco děje. Ostrý, masivní a zároveň čitelný zvuk přidává všemu na uvěřitelnosti. Radost pohledět je i na obal, který je plný utrpení. Perfektně se k předkládané hudbě hodí. Jako bych sestupoval v nějaké dávno opuštěné jeskyni dolů, do žhnoucího podzemí. Pánové mají svůj rukopis, výraz, svůj vlastní ksicht. Pro fanoušky třeba takových DIOCLETIAN, BESTIAL WARLUST, REVENGE, PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL, je novinka doslova povinností. Pokud máte rádi nepropustné hlukové stěny, které na vás spadnou a rozmačkají vás, potom neváhejte ani chvilku. Zároveň, a to se mi hodně líbí, není deska žádnou záležitostí na pár poslechů. Naopak, chce čas, klid, tmu, chlad a teprve po nějakém čase naplno vynikne její síla. Musíte věřit ve zlo, v blasfemii a potom budete odměněni velmi krásným a morbidním zážitkem. Kapela je jako smečka rozzuřených psů, která hlídá vstup do podzemí. Předtím, než vstoupíte do jejich říše, tak vás svojí hudbou roztrhají na kusy. Jedná se o velmi temnou, syrovou, pradávnou záležitost. Při poslechu se dostanete až ke krvavým kořenům extrémního metalu. Uvědomíte si, že peklo opravdu existuje. Mrtvolné pohledy. Vnitřnosti hnijící zaživa. Vyprahlá zem, kostry, ležící kolem jako nějaké děsivé loutky. Démoni krmení nenávistí a ďábelskou hudbou. Už to nebude dlouho trvat a přejdu na druhou stranu. Zuřivé, nenávistné black death metalové inferno! Negace všeho dobrého, zničující atak ze samotného záhrobí!


Asphyx says:

Dead stares. Guts rotting alive. Scorched earth, skeletons lying around like some ghastly puppet. Demons fed on hatred and evil music. It won't be long now before I cross over to the other side. Just a few last moments. A sharp blade, slowly sinking into my belly. This is a war with heaven that has a clear winner. Darkness. Absolute musical evil, filth and pus dripping from the tracks like some black conscience. The undead whisper amongst themselves - HERESIARCH are back with their second full-length album.

Once again it is packed to the brim with roughly chopped riffs, captivatingly savage atmosphere, death, black metal and grind aggression. Nothing for the faint of heart, rather this is a meal to choke on, hang yourself or slit your wrists. I've been listening to the new stuff for a while now and I feel cursed, destroyed, buried.


No compromise, no mercy. Just a devastating tsunami of riffs, disease-soaked vocals, and the insane atmosphere of a scorched earth. There's something barbaric, primitive, orthodox about this pack's music. Yet the songs are very varied, interesting and always have something going on. The sharp, massive and at the same time audible sound adds to the believability of everything. The cover art is a joy to look at too, and it's full of suffering. It fits perfectly with the music presented. It's like descending down into some long-abandoned cave, into the glowing underground. The gentlemen have their own signature, their own expression, their own face. For the fans of such bands as DIOCLETIAN, BESTIAL WARLUST, REVENGE, PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL, the novelty is literally a must. If you like impenetrable walls of noise that fall on you and crush you, then don't hesitate a moment. At the same time, and I like this a lot, the album is not a matter of a few listens. On the contrary, it takes time, calm, darkness, coldness and only after some time its power will fully emerge. You have to believe in evil, in blasphemy, and then you will be rewarded with a very beautiful and morbid experience. The band is like a pack of rabid dogs guarding the entrance to the underground. Before you enter their realm, they tear you apart with their music. It's a very dark, raw, ancient thing. Listening to it, you will get to the bloody roots of extreme metal. You'll realize that hell really does exist. Dead stares. Guts rotting alive. Scorched earth, skeletons lying around like some kind of horrific puppet. Demons fed on hatred and evil music. It won't be long now before I cross over to the other side. A furious, hateful black death metal inferno! The negation of all that is good, a devastating attack from beyond the grave!


Recenze/review - HERESIARCH - Death Ordinance (2017):


tracklist:
1. Forged Doctrine
2. Manifest Odium
3. Noose Above the Abyss
4. Gloryless Execution
5. Tides of Regression
6. A World Lit Only By Fire
7. Swarming Blight
8. Mystic and Chaos
9. Hubris and Decline
10. Militate Pyrrhic Collapse



TWITTER