DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#LVCIFYRE. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#LVCIFYRE. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 5. listopadu 2022

Interview - LVCIFYRE - Dark death metal that will burn you with a hellish flame!


Interview with black death metal band from United Kingdom - LVCIFYRE.

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - LVCIFYRE - The Broken Seal (2021):
https://www.deadlystormzine.com/2021/09/recenzereview-lvcifyre-broken-seal-2021.html

Ave LVCIFYRE! Greetings to the British underworld. About two months ago, I received your new „The Broken Seal“ and I must say that it completely engulfed me. The recording has an incredibly captivating atmosphere. You come up with a full-length album after seven long years. Why did it take you so long? The novelty seems even darker and colder than the previous „Svn Eater“, was that the purpose?

I like setting aside time to properly focus on creating, regardless of project I’m involved in. Lvcifyre is an extremely demanding band – and in addition to writing this monstrous music which can literally eat your heart out, I always spend as long as needed to ensure the final form is as it should be, without rushing. These days the world is flooded with less substantial acts that are no more than a copy of something already established years ago; perhaps it is easier to draw a thick line between the art and the fascination, if that makes any sense. Don’t forget that within these 7 years we also released a mini album (‘Sacrament’), and with that in mind I believe we did just fine.


When I listen to „The Broken Seal“, I feel like I'm in an old occult session. Once upon a time I experienced one here in the Czech Republic and I always remember it at while I am listening the record. I was a child and it left a mark on me for the rest of my life. Sound contributes a lot to the atmosphere. It is mysterious, dark, cold and at the same time glowing from the inside. Who is signed under the mix, mastering? How did you feel about going to the studio?

Lvcifyre is everything that you have pointed out and more; it is my church, my soul does rest in Lvcifyre’s chaotic realm. It’s about bringing nightside energies into this world whenever you play it, it’s serving as gateways. Absolutely great to know that you were having flashbacks to spiritual sessions while listening to the album – it sounds like the album does deliver on what it was designed to do. The mix was done by our friend Stefano Santi, a very skilful sound engineer. Stefano has long since become our live sound man and it felt pretty natural to record the album with him. He gave us literally everything we asked for during the session, we were very comfortable working with him.

LVCIFYRE music can be defined as a combination of black metal and death. Personally, I would add a little doom metal. You have a unique signature, riffs that no one else plays, or at least not in that way. You are very original to me. How does LVCIFYRE create new music? I would be interested in the process of creating a new song. Could you somehow define why you are different, recognizable?

As a human being I’m bound to the same standard tools as everyone else who is involved in Death and Black Metal Art. It is our inner spark that makes the difference, and ever since I was a child I knew that I would be creating endlessly throughout my time on Earth. Sure, it has taken a lifetime to develop my talent and skills, but at least I know they have not been laid to waste. It usually starts with a text that inspires me, a small description of obscure divinity, a ritual, a temple description or simply a barbarous name, enough to create the entire horizon in my mind. It usually happens very quickly without any pre-work, let’s call it a spontaneous act. The image resonates within and I search for the vibration that could become one with the vision – it is usually a note, or two, or three. Once I have found them on the guitar, the rest follows sooner or later and I build the sonic myth around it. Once it is written we begin our rehearsals. On occasion I may rewrite the song if I feel an element of dishonesty – the connection between us and the song must be strong, constant and reek of Darkness.


Both black and death metal are, by their nature, styles in which a lot of work is done with hatred, anger, darkness, madness, mystery. LVCIFYRE has long managed to portray these things through music. Where do you get inspiration from? Books, movies, the contemporary world? Do you have to be in a similar mood while creating this stuff?

All those emotions you pointed out are strong allies for any Satanist or Draconian. Through the amplification of such feelings we can elevate ourselves towards the sinister. I suppose it is this constant feeling within me, the scream that never stops.

Life experience as well as books play the most significant role in my inspiration towards the obscure.

Death, life after life, darkness, occultism are also the subject of your lyrics. What are you talking about on „The Broken Seal“? Who is their author and how did they come about? Do you write them when music is finished or vice versa?

The DRACONIAN PERSPECTIVE is taken as the philosophical starting point. I’m a little obsessed with the art of summoning the Unseen. I suppose that obsession relates to every lyric and song I have ever written. To me, providing a living perspective to those beyond the veil often seems to be more real than this world. The lyrics were written between me and Mark of the Devil; the inspirational lead to the „Broken Seal“ was taken from old grimoires and goetic traditions. That should pretty much summarise everything without going into deeper levels of detail.

Certain experiences or visualisation while absorbing magical text are sometimes enough to obtain inspiration; quite often to see the germ whining my mind, the idea for the lyrics also unlocks itself gradually while I’m projecting the song into this world. Sometimes they unlock themselves at the very last moment, and not one moment before. It would be fair to say they are waiting for me to complete a larger part of the song until I begin to realise and make sense out of it.


The author of the cover art this time is Daniele Valeriani. Why him? The cover is really very good. Personally, I see there a demon watching me, but the interpretation may of course be completely different. What's yours? How did you get together with Daniele and how does the cover relate to the music?

After the sudden death of Timo Ketola I was fairly at a loss as to who could take care of the visual aspects of Lvcifyre. Timo’s position was strongly set within the band and no one else was ever considered to take his place. I fell into the illusion of finding someone who could copy his obscure style, of course it was a pointless exercise. Daniele Valeriani and David Glomba were the next artists that piqued my interest due to their unique styles. When I asked Mr Valeriani about a possible collaboration he was way too busy and scheduled to the end of the next year, but while he was spinning „The Broken Seal“, he changed his mind. I suppose the album impressed him well enough to set aside all his current work and focus mostly on this, which again I took as a huge compliment. His style of painting, which follows the Old Dutch Masters’ way, is pretty amazing. From what he told me, Samael in his ancient form invaded his dreams and the painting was a projection of this dream, I found that pretty inspiring and simultaneously accurate, as he was referring a lot to the „First Archon “song.

Lots of people hear black/ death metal and they automaticaly connect it with Satanism. How do you perceive evil? Do you believe in the afterlife? Is Satan just a negation of everything for you? Or do you perceive everything more deeply? And how are your opinions reflected in the music? Do you have to be „upset“ if you want to create an "evil riff"?

I went through the process of being an adversary years ago, when I would focus more on being opposite to everything, which is absolutely necessary to acknowledge Duality and extract Kia out of it. I acknowledge Devil as God and originator of dynamics, which gives movement to the form and stagnation. His origins are such a vast and abstract subject that it cannot be explained in a single book, therefore my attempts here might do more confusion than good. My response to this energy is fairly spiritual – which I guess is self-evident when listening to Lvcifyre.

Obviously Chaos is the eternal inspiration and I will say that the music rather serves Him than the other way around, so the cosmic dust creation is more of a rehearsal that only attempts to pay tribute to such powers. Those things are with me every day as long as I don’t ignore my practise, so no, I don’t need to be upset to write an „evil riff“ as you call it. In fact, I never focus on writing Evil stuff. What you hear is pretty much written/captured in an effortless way, the hard part is to sustain your mind in connection with the outer and become or create a vessel.


I think the best feedback for any band is a live concert. I like a small club, which is really only available to fans of the band. I will enjoy music the most. How often does LVCIFYRE play gigs and how do you feel about the live presentation of your music? I see a black mass in front of me, an old abandoned church - and you play, it could be a great ceremony. Will there be a tour to support the new album?

Shows in smaller capacity clubs are usually my favourite, perhaps because the public is more focussed and channelled also. You don’t have additional hardcore fans like in bigger fests, but rather people dedicated to the same currents. Shows between 300 and 500 are maniacally crazy. We were fairly active before the pandemic, especially after releasing Sun Eater. In a way, the pandemic has also served as a reset to the music scene. You can see that there are much fewer bands active now than before, and quite a number of totally new acts.

As for the Black Mass, yes that would suit us perfectly, such a connection will surely create a powerful gateway to the Outer.

We already had some stuff planned that fell apart due to current restrictions. So it is pretty hard to say what the future will brings. We do, however, actively rehearse the Broken Seal by heart.


Time is up. What are your plans for the future with LVCIFYRE? Where do you want to move the band? Is the goal to play alongside some famous bands, for example? Or at a famous festival? What are LVCIFYRE 's dreams?

To be honest I think we have achieved pretty much everything we set out to so far. I don’t hold any dreams related with playing next to some superstars, that never was my ambition, but since you mentioned a Black Mass, I suppose it would be spiritually fulfilling to play as an addition to the real ceremony.

Thank you so much for the interview. It's foggy and dark outside. I'll have to go to work in a moment. You probably know what I'm going to listen to along the way. Yes, your new album „The Broken Seal“. When I walk around the cemetery, I think everything will combine into one great experience. I wish you all the best!

Thank you Jakub, same to you, may your magic prosper.






------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - LVCIFYRE - Temný death metal, který vás spálí pekelným plamenem!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Velké Británie - LVCIFYRE.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - LVCIFYRE - The Broken Seal (2021):

Ave LVCIFYRE! Zdravím do britského podsvětí. Asi před dvěma měsíci se mi dostala do rukou vaše novinka „The Broken Seal“ a musím rovnou říci, že mě zcela pohltila. Nahrávka má neskutečně podmanivou atmosféru. S dlouhohrajícím albem přicházíte po dlouhých sedmi letech. Proč vám to trvalo tak dlouho? Novinka mi připadá ještě víc temná a chladná než předchozí „Svn Eater“, bylo to účelem?

Rád si vyhradím čas, abych se mohl pořádně soustředit na tvorbu, ať už se věnuji jakémukoli projektu. Lvcifyre je extrémně náročná kapela - a kromě toho, že píšu tuhle monstrózní hudbu, která vám doslova vyžere srdce, vždycky věnuji tolik času, kolik je potřeba, abych se ujistil, že výsledná podoba je taková, jaká má být a nespěchám. V dnešní době je svět zaplaven méně podstatnými počiny, které nejsou ničím jiným, než kopií něčeho, již před lety zavedeného, možná je snazší udělat tlustou čáru za uměním a fascinací, pokud to má nějaký smysl. Nezapomínejte, že jsme během těch sedmi let vydali i minialbum ("Sacrament"), a s ohledem na to věřím, že jsme udělali dobře.


Když „The Broken Seal“ poslouchám, tak si připadám jako při staré okultní seanci. Kdysi dávno jsem jednu zažil u nás v Čechách a pokaždé si na ni u desky vzpomenu. Byl jsem ještě dítě a zanechalo to na mě stopy po celý život. Atmosféře hodně přispívá zvuk. Je záhadný, temný, mrazivý a zároveň žhne zevnitř. Kdo je podepsán pod mixem, masteringem? S jakými pocity jste šli do studia?

Lvcifyre je všechno, na co jsi poukázal a mnohem víc. Je to moje církev, moje duše odpočívá v chaotické říši Lvcifyre. Jde o to, že kdykoli hrajeme, přinášíme do tohoto světa energii noci, která slouží jako brána. Je naprosto skvělé vědět, že jsi při poslechu alba probudil vzpomínky na spirituální seance - zní to, jako by album skutečně splňovalo to, k čemu bylo určeno. O mix se postaral náš kamarád Stefano Santi, velmi šikovný zvukař. Stefano se už dávno stal našim zvukařem na koncertech a přišlo nám tedy docela přirozené, že jsme s ním album nahráli. Během nahrávání nám dal doslova vše, o co jsme požádali, pracovalo se nám s ním velmi dobře.

Hudbu LVCIFYRE lze definovat jako kombinaci black metalu a deathu. Osobně bych přidal i trošku doom metalu. Máte jedinečný rukopis, riffy, které nikdo jiný nehraje nebo alespoň ne takovým způsobem. Pro mě jste velmi originální. Jakým způsobem tvoří LVCIFYRE novou hudbu? Zajímal by mě samotný proces vzniku nové skladby. Dovedl bys nějak definovat, proč jste jiní, odlišní, rozpoznatelní?

Jako člověk jsem vázán stejnými standardními nástroji, jako všichni ostatní, kteří se zabývají death a black metalovým uměním. Je to naše vnitřní jiskra, která dělá rozdíl a už od dětství jsem věděl, že budu tvořit donekonečna po celou dobu svého pobytu na Zemi. Jistě, rozvíjení mého talentu a dovedností trvalo celý život, ale alespoň vím, že nebyly promarněny. Obvykle to začíná textem, který mě inspiruje, malým popisem obskurního božstva, rituálem, popisem chrámu nebo prostě jen barbarským jménem, které stačí k tomu, aby se mi v hlavě vytvořil celý obzor. Obvykle se to děje velmi rychle, bez jakékoliv předchozí práce, říkejme tomu spontánní akt. Obraz ve mně rezonuje a já hledám vibraci, která by s vizí mohla splynout - obvykle je to nota, dvě nebo tři. Jakmile je na kytaře najdu, zbytek dříve či později následuje a já kolem něj buduji zvukový mýtus. Jakmile je napsaný, začínáme zkoušet. Příležitostně mohu skladbu přepsat, pokud cítím prvek neupřímnosti - spojení mezi námi a skladbou musí být silné, stálé a zavánět temnotou.


Black i death metal jsou ze své podstaty styly, ve kterých se hodně pracuje s nenávistí, se vztekem, temnotou, šílenstvím, tajemnem. LVCIFYRE se dlouhodobě daří tyto věci hudbou znázornit. Kde berete inspiraci? Jsou jimi knihy, filmy, současný svět? Musíte být pro skládání v podobném rozpoložení?

Všechny tyto emoce, které jsi zmínil, jsou silnými spojenci každého satanisty nebo drakoniána. Zesílením těchto pocitů se můžeme povznést ke zlovolnosti. Předpokládám, že je to ten neustálý pocit ve mně, křik, který nikdy nepřestává. V mé inspiraci směrem k obskurnímu hrají nejvýznamnější roli životní zkušenosti i knihy.

Smrt, život po životě, temnota, okultismus jsou i námětem vašich textů. O čem jsou ty na „The Broken Seal“? Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Píšete je již na hotovou hudbu nebo obráceně?

Za filozofické východisko se považuje DRACONSKÁ PERSPEKTIVA. Jsem tak trochu posedlý uměním přivolávat nevídané. Předpokládám, že tato posedlost se týká všech textů a skladeb, které jsem kdy napsal. Poskytování živé perspektivy těm, kdo jsou za oponou, mi často připadá skutečnější, než tento svět. Inspirační vodítko k "Broken Seal" bylo převzato ze starých grimoárů a goetických tradic. To by mělo v podstatě vše shrnout, aniž bychom zabíhali do hlubších detailů. K získání inspirace někdy stačí určité zážitky nebo vizualizace při vstřebávání magického textu, dost často k tomu, abych viděl zárodek skuhrající v mé mysli, nápad na text se také odemyká postupně, zatímco si skladbu promítám do tohoto světa. Někdy se odemkne až na poslední chvíli, ne dřív. Dalo by se říct, že čekají, až dokončím větší část skladby, až si je začnu uvědomovat a dávat jim smysl.


Autorem obalu je tentokrát Daniele Valeriani. Proč právě on? Cover je opravdu velmi povedený. Osobně v něm vidím démona, který mě sleduje, ale interpretace může být samozřejmě úplně jiná. Jaká je ta vaše? Jak jste se dali s Danielem dohromady a jak obal souvisí s hudbou?

Po náhlé smrti Timo Ketoly jsem byl docela na rozpacích, kdo se postará o vizuální stránku Lvcifyre. Timo měl v kapele pevně danou pozici a nikdo jiný na jeho místo nepřipadal v úvahu. Propadl jsem iluzi, že nenajdu někoho, kdo by dokázal kopírovat jeho obskurní styl, ovšem bylo to zbytečné. Daniele Valeriani a David Glomba byli dalšími umělci, kteří mě zaujali svým jedinečným stylem. Když jsem se Valerianiho zeptal na možnou spolupráci, byl příliš zaneprázdněný a měl plány, až do konce příštího roku, ale zatím co poslouchal "The Broken Seal", změnil názor. Předpokládám, že album na něj zapůsobilo natolik dobře, že odložil veškerou svou dosavadní tvorbu a soustředil se hlavně na toto, což jsem opět bral jako obrovský kompliment. Jeho styl malby, který navazuje na staré holandské mistry, je prostě úžasný. Podle toho, co mi řekl, Samael ve své prastaré podobě napadl jeho sny a malba byla projekcí tohoto snu, to mi přišlo docela inspirativní a zároveň přesné, protože hodně odkazoval na skladbu "First Archon”.

Spoustě lidí, když slyší black/death metal, vyskočí na mysli hlavně satanismus. Jak vnímáš zlo? Věříš na posmrtný život? Je pro tebe Satan jen negací všeho? Nebo vše vnímáš hlouběji? A jak se tvé názory promítají do hudby? Musíš být třeba naštvaný, pokud chceš složit „zlý riff“?

Před lety jsem si prošel “procesem protivníka”, kdy jsem se více soustředil na to, abych byl ke všemu v protikladu, což je naprosto nezbytné pro uznání duality a vytěžení Kia z ní. Uznávám Ďábla jako Boha a původce dynamiky, která dává formě pohyb a stagnaci. Jeho původ je tak rozsáhlé a abstraktní téma, že se nedá vysvětlit v jediné knize, proto by mé pokusy zde mohly způsobit více zmatku než užitku. Moje reakce na tuto energii je poměrně duchovní - což je asi při poslechu Lvcifyre zřejmé. Chaos je samozřejmě nekonečnou inspirací a já si dovolím tvrdit, že hudba slouží spíše jemu než naopak, takže tvorba kosmického prachu je spíše zkouškou, která se jen snaží vzdát hold takovým silám. Ty věci mě provázejí každý den, pokud nezanedbávám cvičení, takže ne, nemusím se rozčilovat, abych napsal "zlý riff", jak to nazýváš. Ve skutečnosti se nikdy nesoustředím na psaní zlých věcí. To, co slyšíte, je do značné míry napsáno a zachyceno bez námahy, těžší je udržet svou mysl ve spojení s vnějškem a stát se nebo vytvořit nádobu.


Myslím, že pro každou kapelu je nejlepší zpětnou vazbou živý koncert. Já mám nejraději malý klub, na který přijdou opravdu jen fanoušci kapely. Užiju si tak hudbu nejvíce. Jak často hraje LVCIFYRE a jak vnímáš živou prezentaci vaší hudby? Úplně před sebou vidím černou mši, nějaký starý opuštěný kostel - a vy hrajete, mohl by to být skvělý obřad. Bude turné na podporu nového alba?

Koncerty v klubech s menší kapacitou jsou většinou moje oblíbené, možná proto, že publikum je soustředěnější a také usměrněné. Nemáte tu další hardcore fanoušky jako na větších festivalech, ale spíš lidi, kteří se věnují stejným proudům. Koncerty pro 300 až 500 lidí jsou maniakálně šílené. Před pandemií jsme byli poměrně aktivní, zejména po vydání “Sun Eateru”. Svým způsobem pandemie posloužila i jako reset hudební scény. Je vidět, že teď je aktivních mnohem méně kapel než dřív a poměrně dost úplně nových. Co se týče černé mše, ano, to by nám dokonale sedělo, takové spojení jistě vytvoří silnou bránu k vnějšku. Už jsme měli naplánované nějaké věci, které ztroskotali kvůli současným omezením. Takže je dost těžké říct, co přinese budoucnost. “Broken Seal” však aktivně zkoušíme.


Čas se chýlí ke konci. Jaké plány máte s LVCIFYRE do budoucna? Kam chcete kapelu posunout? Je cílem si zahrát třeba po boku nějaké slavné smečky? Nebo na nějakém slavném festivalu? Jaké mají sny LVCIFYRE?

Upřímně řečeno si myslím, že jsme zatím dosáhli téměř všeho, co jsme si předsevzali. Nemám žádné sny spojené s hraním vedle nějakých superhvězd, to nikdy nebyla moje ambice, ale když už jsi zmínil černou mši, předpokládám, že by bylo duchovně naplňující hrát, jako podkres skutečného obřadu.

Děkuji moc za rozhovor. Venku je mlha a tma. Za chvíli budu muset do práce. Asi tušíš, co budu cestou poslouchat. Ano, vaše nové album „The Broken Seal“. Až půjdu kolem hřbitova, myslím, že se mi vše spojí v jeden skvělý zážitek. Přeji vám jen vše dobré a ať se vám daří i v soukromí!

Díky Jakube, to stejné i tobě, ať se ti daří!






------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 27. září 2021

Recenze/review - LVCIFYRE - The Broken Seal (2021)


LVCIFYRE - The Broken Seal
CD 2021, Dark Descent Records

for english please scroll down

Pach spáleného těla. Říká se, že oheň očišťuje. Něco na tom bude. Podzemí jsem poprvé navštívil před mnoha lety. Stále mě nepřestane překvapovat. Tolik temnoty, tolik zla, tolik špíny. Negace všeho dobrého. Nekonečná tma a utrpení. Okultní obřady, zkažená krev. Nic pro slabé povahy. Na stěnách visí prokletí. Jejich zohavená těla naříkají. Je tohle pravé peklo? Ptám se, když sestupuji pomalu dolů. Ne, tohle je teprve předehra. Opravdové zlo se ukrývá hlouběji. V každém z nás, v našich hlavách a myšlenkách. A také v hudbě londýnských LVCIFYRE.

Ti byli za tmáře a rouhače označeni poprvé již někdy v roce 2007. Od té doby mě každým svým albem přesvědčují o tom, že umí nejen skvěle hrát, ale také vytvořit svojí hudbou neskutečně magický a podmanivý death metal s černo černou atmosférou. Vítejte v pravém pekle. Oltář je připraven!


Obětováno je ve stylu ENTHRONED, AORATOS, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, ARCHGOAT, IMPETIOUS RITUAL, TEITANBLOOD, GRAVE MIASMA, DEATHSPELL OMEGA. Jedná se o promyšlené, velmi dobře složené rouhání, které vám zmrazí krev v žilách. Líbí se mi jednotlivé motivy, hrubý a surový zvuk, i obal, který krásně doplňuje pochmurnou hudbu. Toulám se podsvětím už dlouhou dobu. Nahlížím do jednotlivých kobek a vybírám si pro sebe jen ty nejlepší kousky zkaženého masa. Satan se usmívá a kyne nám svojí rukou. Novinka je pro mě doslova návyková. Připadám si opravdu jako na nějaké starodávné mši, nasávám spálenou kůži. Démoni si nás během poslechu cejchují, vypalují nám na záda tajemné ornamenty. Zlo a nenávist, smutek a nicota. Songy na mě mají až meditativní účinek, stávají se pro mě neklidnou mantrou, šílenstvím. Po zdi stéká špinavá voda, krysy piští strachem. Už dávno vím, že podobné desky jako je "The Broken Seal", se často přehrávají na onom světě, v zemi nekonečných stínů. Další riff, který se mi zadírá do mozku, hluboko pod kůži. Ne, u tohoto alba nedovedu být v klidu. Je pro mě rituálem, tajemnou seancí ve staré kryptě. Temný death metal, který vás spálí pekelným plamenem!


Asphyx says:

The smell of a burnt body. It is said that fire cleanses. There will be something to it. I first visited the underground many years ago. It still stops surprising me. So much darkness, so much evil, so much dirt. Negation of all good. Endless darkness and suffering. Occult ceremonies, rotten blood. Nothing for the faint of heart. A curse hangs on the walls. Their mutilated bodies moan. Is this real hell? I ask as I descend slowly. No, this is just a prelude. The real evil is hidden deeper. In each of us, in our heads and thoughts. And also, in the music of London's LVCIFYRE.

They were first branded as dark and blasphemers sometime in 2007. Since then, they have convinced me with each of their albums that they can not only play great, but also create incredibly magical and captivating death metal with a black-black atmosphere with their music. Welcome to true hell. The altar is ready!


It is sacrificed in the style of ENTHRONED, AORATOS, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, ARCHGOAT, IMPETIOUS RITUAL, TEITANBLOOD, GRAVE MIASMA, DEATHSPELL OMEGA. It is a well-thought-out, very well-composed blasphemy that freezes the blood in your veins. I like the individual motifs, the rough and raw sound, as well as the cover, which beautifully complements the gloomy music. I've been wandering the underworld for a long time. I look into the individual dungeons and choose for myself only the best pieces of spoiled meat. Satan smiles and nods at us. The novelty is literally addictive for me. I really feel like some kind of ancient mass, I suck burnt skin. The demons calibrate us while listening, burning mysterious ornaments on our backs. Evil and hatred, sadness and nothingness. The songs have a meditative effect on me, they become a restless mantra for me, madness. Dirty water runs down the wall, rats screaming in fear. I have known for a long time that similar records like "The Broken Seal" are often played back in the afterlife, in a land of endless shadows. Another riff that hits my brain, deep under my skin. No, I can't rest on this album. It's a ritual for me, a mysterious session in an old crypt. Dark death metal that will burn you with a hellish flame!


about LVCIFYRE on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Gods Await Us
02. Tribe Of Khem
03. Black Beneath The Sun
04. Headless Rite
05. The Broken Seal
06. The Wolf Of The Great Dark
07. The First Archon
08. Blood Of Az
09. Black Mass

band:
T. Kaos - Vocals/Guitars/Bass
Menthor - Drums



TWITTER