Deset malých černoušků - Agatha Christie
1939 (2017), Knižní klub
Bylo mi tuším dvanáct a pro knížky jsem si chodil k mámě i babičce. Byl jsme zrovna na prázdninách a na koupališti jsem potkal svoji krásnou vzdálenou sestřenici. Měl jsem jí plnou hlavu a dostal jsem úpal. Přišla se za mnou podívat. Ležel jsem v horečkách a ona mi dávala obklady. Pokaždé, když se nade mě naklonila, bylo jí vidět do výstřihu. Těch snů, těch divokých snů, co jsem měl. Některé knihy jsem měl zakázané. Byla mi vyhrazena jen určitá část knihovny. Všichni byli u vody a mě už bylo trošku dobře. Vylezl jsem na židličku, zapotácel se, ale měl jsem štěstí. V ruce jsem najednou držel výtisk od Agathy Christie, Deset malých černoušků. Vložil jsem jej do časopisu ABC. Sestřenka mě ten den nachytala dvakrát. Jednou, že na ní mlsně koukám a podruhé, že čtu zakázanou knížku.
Neřekla na mě ani jedno a vlastně může za to, že jsem si Agathu oblíbil již v takhle brzkém věku. A rovnou se přiznám, že mě její knihy zpočátku hodně děsily. Víte, my ještě neznali šílené horory, sériové vrahy a sex na nás neútočil ze všech stran. Každý náznak, propracovaný detektivní příběh, pro nás byl šokující. Pamatuji, jak jsem si přesně pamatoval, kdo jakým způsobem zemřel a měl černé sny. S odstupem času, a po většině přečtených knih této autorky, mohu s klidem napsat, že je geniální. Neprávem ji někteří zařazují mezi "lehkou literaturu". Není to pravda. Vyznala se v psychologii, měla obrovský rozhled a talent. Vše spojila v knihách, které by neměly utéct žádnému poctivému čtenáři. Zůstal jsem věrný celý svůj život a dodnes mívám chuť na její knížky. Mám je kupodivu spojené s létem, s dovolenou, s klidem na chalupě. Možná je to tím, že na horách je úplně jiná tma, možná se jako každý rád trošku bojím.
Příběh je vystavěn velmi pečlivě a právem je zařazován k nejlepším dílům vůbec. Na základě dětské říkanky, kterou chtěli mimochodem někteří aktivisté nedávno zakázat (jaká kravina!), je vystaven košatý, tajemný a temný příběh. I teď, když jsem četl Deset malých černoušků snad podesáté, jsem si užíval perfektně vykreslené postavy, jejich charakteristiku, slabosti. Pořád považuji tuhle knihu za regulérní horor. Vskutku děsivé, psaly tehdejší kritiky a lidé byli šokováni. Nevím proč, ale když čtu knížky od Agathy, tak si vzpomenu i na pana Hitchcocka. Oba uměli velmi dobře pracovat s napětím, krev dávkovali postupně a nechávali čtenáře (diváka), aby si na všechno přišel sám. Někde jsem četl reakci, že je příběh příliš zamotaný. To jako vážně? Přátelé, na podobné názory nedejte zhola nic. Jsou zcestné. Tohle je epesní jízda od začátku do konce. Velmi chytlavá, záhadná a čte se jedním dechem.
Mě se na knihách (a Deset malých černoušků jsou toho asi nejlepším příkladem) Agathy Christie vždycky hrozně líbilo, jak jsou zpracovány. Luxusní prostředí. Líbilo by se mi asi i žít v té době, kdy byly dámy elegantní a pánové gentlemani. Ale všechno nebylo tak vznešené. Pořád tu jsou vraždy, záhadný vrah a atmosféra, která vás chytne za pačesy a nepustí až do konce. Četl jsem opět jedním dechem, stejně jako kdysi dvanáctiletý kluk. I teď jsem se svým způsobem bál, i když už jinak. Zajímavá je ještě jedna věc. Můj děda tyhle knížky přímo neměl rád, považoval je za brak. Dost často o tom vedli s babičkou diskuze a pokaždé končili tím, že tedy ano, každý má nárok na svůj názor, ale Martičko, to bych do tebe fakt nikdy neřekl. U nás je to zcela jinak, Agatha Christie často okupuje žebříček našich domácích nejčtenějších knih. Každý máme (přirozeně) trošku jiný vkus, ale na téhle autorce se vždy shodneme. Myslím si, že jsem od ní nikdy nečetl nic vyloženě špatného. Mimochodem, dobré jsou i filmy, protože je většinou natáčejí Britové a ti by si nedovolili nějaké faux pas.
Z mé sestřenice je už paní v letech a dlouho jsem ji nepotkal. Jednou mi řekla, že jí to tenkrát hrozně polichotilo. Možná to bylo tím, že byla vždycky hrozně hodná nebo jen procházela takovým obdobím. Nevím, ženským do hlavy nevidíte. Ale o Agathe jsme se spolu často bavili. Stejně jako já přečetla většinu jejich děl. Pro mě je navíc spojena s nekonečným cestováním, s vlaky a nádražími. Psala totiž vždy tak napínavě, že cesta lépe utíkala a nevnímal jsem svět kolem. Deset malých černoušků by si dle mého měl každý přečíst. Mají v sobě totiž něco hrozně tajemného, nebál bych se napsat až magického. Třeba zrovna někam jedete, tak si nezapomeňte vzít knihu s sebou. Opatrujte se a děkuji moc za přízeň!
"Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný, proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nejprodávanější detektivka všech dob, nyní rovněž ve vynikajícím britském seriálovém zpracování pod názvem Až tam nezbyl žádný.
Agatha Christie proslula svou láskou k dětským říkankám a básničkám. Důmyslné spojení zdánlivě nevinné slovní hříčky s vražednou zápletkou patřilo k jejím oblíbeným – a v románu Deset malých černoušků z roku 1939 dovedla tuto kombinaci k nepřekonatelnému vrcholu.
Do luxusního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu o tom, proč sem byli pozváni – desítka přítomných včetně sluhy a kuchaře zde má stanout před tváří spravedlnosti. V neúprosném rytmu známého popěvku tu den po dni ubývá figurek na stole v jídelně a s nimi jeden po druhém vyhasínají životy obviněných. Zemřou všichni. Kam však zmizel vrah?
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
