DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemfantasy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfantasy. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 18. března 2022

KNIŽNÍ TIPY - Dracul - Dacre Stoker & Jonathan Dylan Barker (2020)


Dracul - Dacre Stoker & Jonathan Dylan Barker
2020, Fobos

K Draculovi jsem se dostal díky J. D. Barkerovi a jeho knihám jako Čtvrtá opice a Pátá oběť. Přečetl jsem si, o čem má být a říkal jsem si, že by mě mohla tahle kniha bavit. Je plná stínů, záhadných postav, starých, dávno zapomenutých rituálů. Autor ji sepsal na základě zápisků, které zdědil Dacre Stoker, praprasynovec Brama Stokera, spisovatele, který napsal původního Drákulu. Sedl jsem si a po několika prvních kapitolách jsem byl totálně chycen. Děj různě přeskakuje v čase, vypráví jej tři sourozenci a musím říct, že se rozhodně nejedná o lehké čtení. Pro mě byla knížka poměrně výzvou, protože mi podobná témata zase tolik neříkají. Jenže tentokrát to bylo jiné. Byl jsem najednou v roce 1868, seděl ve starém klášteře a za dveřmi bylo něco zlého. Škrábalo to na dveře a já měl opravdu strach.

Jak vlastně vznikl Drákula a kdo byli jeho průvodci? Na tyhle otázky knížka odpovídá dalšími záhadami. Musím vás ale rovnou upozornit, že pokud neradi namáháte mozek, jste netrpěliví a vaše fantazie je na nule, tak se několikrát pokřižujte a jděte raději pryč. Tento příběh je vystavěný velmi pečlivě, nebál bych se napsat uvěřitelně, i když to je samozřejmě na diskuzi. Prokousnuté tepny, zázračná uzdravení, spaní v hrobech, nad vším lze mávnout rukou. Ale přeci jen, černá magie, okultismus, prokletí. Není na tom trošku pravdy? Kdo to ví? Zkuste ranní procházku v mlze po hřbitově a možná také začnete věřit. Víme doopravdy, co se děje po smrti? A co když někteří z nás tak úplně nezemřou? Otázek je pořád mnoho a bylo tomu tak po věky věků. Možná se probudí temná stránka našich fantazií, nočních můr, možná pravda, která je až příliš děsivá.

Pořád, i po nějaké době, co jsem už knihu četl, ve mě hlodá červ pochybnosti. Autorovi jsem doslova visel na rtech. Přitom, já nemám moc podobné příběhy v oblibě. Nojo, ale on umí Jonathan Dylan Barker opravdu dobře psát. Reálie, charaktery postav, jejich slabosti, pochybnosti, vše je zasazené do doby, která nebyla rozhodně lehká. Všechny zápisky, dopisy, úryvky, jsou velmi umně poskládány, ani na chvilku jsem se nenudil. Naopak, museli mě volat k večeři, říkali mi, ať už jdu spát, zítra vstáváš do práce. Nemohl jsem se odtrhnout. Seděl jsem sice doma v teple, ale doslova jsem cítil syrovou atmostéru Dublinu, kde celý děj začíná. Bratr a sestra a jejich hodně podivná chůva Ellen. Vše je tajemné, až děsivé, pokud tedy na hru přistoupíte. Určitě znáte ten pocit, když jdete opuštěnou ulicí a pořád se ohlížíte do stínů, jestli vás někdo nesleduje. Tak přesně takto jsem se cítil během celé knihy. A to jsem za svůj život viděl i četl ledacos.

Knížka je vlastně svým způsobem netypická, podle mého se do dnešní uspěchané doby ani příliš nehodí. Voněla sice novotou, ale přesto jsem si představoval zažloutlé stránky nějakého dávného spisu. Tlející pach a stará, hodně stará knihovna. Neotáčejte se, to malé děvče mezi regály je jen výplod vašeho mozku. Nebo ne? Také vás pálí malé rány na zápěstí? A když se říznete, tak se rána ihned zahojí? Bože, těch otázek a tak málo odpovědí. Dracul je ideálním příběhem pro všechny, kteří si ještě pamatují, jak jako malí nechodili raději v noci na záchod, protože pod postelí je určitě ošklivá a zlá příšera. Někteří z nás ji dokonce i slyšeli. Nekecám, seděl jsem druhý den na poradě a přemýšlel, jestli někdo z mých přísedících není také upírem. Mnozí na to opravdu vypadají. Rozhodně mi pili krev.

Psát o knihách je pro mě velkou výzvou. Dělám to přes rok a pořád si nejsem tak jistý, jako u hudby. O Draculovi by šel popsat stoh papíru. Rozebrat jej na prvočástice, být kritikem, ale to jsem nikdy nechtěl. Berte má slova vždy spíše jako doporučení. Tenhle příběh může některé jedince odradit svojí délkou (nepodstatné), někdy starším jazykem (nepodstatné) nebo také tím, že zkrátka na upíry nevěříte (fakt nevěříte?). Dělám celý život práci, která je o číslech. Technická a praktická až hrůza. Vlastně i svým způsobem nudná, pokud na ní budete nahlížet určitou optikou. Možná právě proto se rád občas uchyluji i k podobným příběhům, jako je Dracul. Objednáno v Dobrých knihách, vonělo ještě novotou. Přesto jsem po několika stránkách cítil plesnivinu a zkaženou krev. Mysleli jste si, že vás už nic nepřekvapí? Mýlili jste se. Děs je všude kolem, stačí mu jen podat ruku. Svět podle Jonathana Dylana Barkera a Dacre Stokera je hodně temné místo. Jsem opravdu rád, že jsem tuhle knížku četl. Stojí za to!

Musím vám, stejně jako každý pátek, moc poděkovat za přízeň. Je pro mě velkou ctí vám doporučovat mimo hudby i knížky. Opatrujte se a dávejte si bacha! Ta krásná dívka, kterou jste ráno potkali v tramvaji, má ostré zuby. Nikdy nezestárne. Nebo ne? Kdo ví?

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Román Dracul je inspirovaný deníkovými záznamy autora jednoho z nejslavnějších hororů, jehož lze označit za zakladatele žánru.

Píše se rok 1868 a jednadvacetiletý Bram Stoker se zabarikáduje v místnosti ve věži opuštěného kláštera. Je vyzbrojený zrcátky, krucifixy, svěcenou vodou, košíkem bílých růží a revolverem. Jedinou útěchou mu je láhev slivovice. Vroucně se modlí, aby přežil tuto noc.

Času není nazbyt a on narychlo sepisuje znepokojivé události, které ho sem přivedly. Vypráví děsivý příběh o dětství v Dublinu, častých nemocech, záhadné chůvě, o lidech, kteří údajně zemřeli, a přesto žijí, o pověrách, z nichž se náhle stala realita. Neboť za zamčenými dveřmi čeká nelidská noční můra, s níž, jak doufal, skoncoval před lety…

Po téměř sto padesáti letech od vydání Draculy se Dacre Stoker, praprasynovec Brama Stokera, vrací k původním deníkovým záznamům svého slavného předka a k záhadám a nezodpovězeným otázkám doprovázejícím toto výjimečné literární dílo. Na základě dokumentů z autorovy pozůstalosti vytvořili spolu s americkým spisovatelem J. D. Barkerem (autor románů Čtvrtá opice nebo Pátá oběť) mrazivý příběh, který čtenářům odhalí prapůvod samotného hraběte Draculy, jeho tvůrce i tajemné ženy, která je navždy spoutala k sobě.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. března 2022

KNIŽNÍ TIPY - Marťan - Andy Weir (2015)


Marťan - Andy Weir
2015, Knižní klub

Přiznám se, že už jsme dlouho nečetl knihu, která by mě tolik vzala po všech stránkách. K Marťanovi jsem se znovu vrátil po několika letech a opět si jej přečetl. Viděl jsem i filmové zpracování a obě provedení se mi neskutečně líbila. Nápad s moderním Robinsonem Crusoe sice není zase tolik originální, ale způsob, jakým je knížka napsána, mě fakt bavil. Každá část knížky, i ty technické a odborné, jsou napsány navíc s takovým tím nadhledem, který jsem míval vždy rád u starých autorů sci-fi. Andy Weir je svým způsobem opravdu klasik. Umí psát vskutku velmi poutavě, zajímavě.

Nezapomněl ani na vtip, nedílnou součást dávných příběhů, které jsem čítával někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Marťan je příběhem o nezdolné odvaze. O člověku jako takovém. Vždycky jsem si představoval, že podobné lety opravdu budeme už v dnešní době pořádat. Že se jako lidstvo vysereme na takové zdržování, jako jsou války a hlad a budeme už na vysoké úrovni poznání, že budou vesmírné lety samozřejmostí pro každého z nás. Nemýlil jsem se tentokrát jenom já, ale i spousta odborníků i spisovatelů. Nějak jsme nepočítali s hloupostí a blbostí našeho rodu. Nezbylo nic jiného, než představy a právě podobné knihy, jako Marťan. 

Knížka je pro mě takovou laskominou, jednohubkou, příběhem, který jsem prožíval spolu s hlavním hrdinou. Zajímavé je, že spousta mých představ byla zhmotněna i ve filmu. Ridley Scott i Matt Damon jsou prostě borci, to je bez debat. Bez připomínek je i kniha. Možná některé z vás odradí již zmiňované techničtější pasáže, chemické vzorce, biologie. Osobně mi to vůbec nevadilo. Možná kvůli tomu, že jsem kdysi dával na základní škole fakt pozor. Marťan vyžaduje fantazii, ale to každé poctivé sci-fi. Mimochodem, určitě doporučuji nejdříve číst knihu a až pak vidět film. Alespoň mě se tento postup osvědčil. Jasně, že ve filmu není všechno, ale komu to vadí? Všechno nelze vyjádřit obrazem. 

Fakt jsem si představoval, že jsem trosečníkem na planetě. Těšil se na další kapitolu, přemýšlel jsem, jak se Mark vypořádá s různými situacemi, jak vypěstuje první bramboru, jak přežije. Kolem knížky, kterou jsem jak jinak dostal od mé skvělé ženy, jsem chodil nejdřív opatrně. Když si totiž přečtete, o čem je, příliš nadějí ji nedáváte. Jeden člověk zůstane na Marsu, no a co? Jenže autor dokázal vystavět natolik přitažlivý příběh, že jsem byl zcela pohlcen. Mám to podobné i s hudbou, filmy. Musím být vtažen do děje, usmívat se, být napnutý, musí být předána určitá porce emocí. Mám rád silné osobnosti, které mají nadhled. Podle mého dělají náš svět i nás lepšími. 

Jasně, že některé pasáže, jako třeba ta se záchranou Marka, jsou trošku přitažené za vlasy. I když zase na druhou stranu. Představa, že svět není zase tak zlý a ošklivý, jak můžeme poslední roky vidět všude kolem, je přeci tolik lákavá. Jsem moc rád, že žijí, existují lidé, kteří se nebojí bojovat. O normální život, o přežití. Je nesporným faktem, že o Marťanovi jsem hodně dlouho přemýšlel a pamatuji si ho. Je vlastně o normálním klukovi, který díky tomu, že neztratil schopnost přemýšlet, hrát si a zkoušet, přežil. Neztratil vlastnosti, které nás jako celek vždy posouvaly dopředu. Možná i právě proto bych knihu doporučil všem, kdo mají otevřenou mysl i mozek na správném místě. 

A tak mě napadá, proč vlastně méně posloucháme lidi, kteří něco umí, kteří jsou dobří ve svém oboru? Proč raději věříme tupcům a jsme mnohdy jako stádo? Každá dobrá kniha by měla pokládat i nějaké otázky. Odpovědi si musíme každý najít sám. Jsem moc rád, že čtete, že jste nerezignovali, že se rádi necháváte unášet svojí fantazií. Co se týká mě, čtu čím dál tím víc. Někdy si připadám jako v době svého mládí. Knížky jsou pro mě klidným ostrovem nebo planetou, na kterou se hrozně rád vracím. Marťan patří mezi mé oblíbené a jsem moc rád, že jsem se mohl s vámi o svoji radost podělit.

Buďte dobří! Nás nedostanou! Děkuji za přízeň.

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi…

Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…

Strhující, podmanivý a přesvědčivý příběh o lidské nezdolnosti a vynalézavosti tváří v tvář beznadějné situaci obletěl celý čtenářský svět a ve všech zemích, kde vychází, sklízí nadšený ohlas. Zaujal i filmové tvůrce, režisér Ridley Scott točí adaptaci s Mattem Damonem v hlavní roli.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 25. února 2022

KNIŽNÍ TIPY - Na kometě - Jules Verne (1877)


Na kometě - Jules Verne
(1877) 1999, Albatros (ČR)

"Já už nevím, co s tím naším klukem mám dělat. Zakážu mu jít ven, protože provedl ve škole nějakou neplechu, ale on vypadá, jako by mu to vůbec nevadilo. Zaleze si do rohu a čte si. Říkám mu, jdi taky někdy ven. Čímž si zase protiřečím...": zaslechl jsem úryvek rozhovoru mého otce se sousedem. Měl pravdu. A to ještě nevěděl, že jsem mu sebral nějaké baterie, abych měl na večer do baterky pod peřinu. Hned vedle řady KOD byl Jules Verne jedním z mých největších klučičích hrdinů. Miloval jsem různé cestopisy, napínavé objevitelské knížky o mořeplavcích, o indiánech, dobývání pólů. Po knize o Amundsenovi jsem si napouštěl vanu ledovou vodou a trávil v ní dlouhé minuty. Dokud mi nenaskákaly na prstech varhánky. Chodíval jsem ze školy i v zimě jen v tričku a měl obrovské štěstí, že mě nikdo z rodičů neviděl. Mí hrdinové cestovali, objevovali, zažívali různá dobrodružství.

Na nebe jsem se od té doby díval úplně jinak. V dědově knihovně na chalupě jsem si knížku Na kometě vzal sám od sebe. Už jsem měl dovoleno. Sice jenom dvě dolní patra, ale jednou, když se nikdo nedíval, tak jsem si půjčil i příběh o Mata Hari, což byla slavná vyzvědačka. Nějak jsem netušil, proč mi bylo zrovna tohle zakázáno. Četl jsem opravdu pečlivě, ale jediné, na co jsem narazil, tak byl nějaký svlékací výslech nebo co. To se mám jako zbláznit? Kvůli holce. Kroutil jsem nechápavě hlavou. Ještě jsem netušil, jaké je to krásné být se ženou. Mým světem byla literatura. Od Julese Verna jsem četl snad vše, co jsem kde našel. Na kometě u sebe ale řadím mezi špičku.

Příběh ztroskotanců asi nemusím nikomu přibližovat, je notoricky známý. Mě ale na autorovi vždy fascinovala jeho fantazie, jeho vize. Mnohé z nich si můžeme dnes dosytosti využívat, některé jsme použili už i k zabíjení. Byl to velký muž, s krásným jazykem. Málokdo umí psát zajímavě, přehledně a napínavě o říši fantazie jako právě Verne. Pro kluka byla odvaha hlavních hrdinů vzorem do budoucna. Možná jeden z velký rozdílů mezi naší a současnou generací. My odkládali knížky a chodili z kina s pocitem, že chceme něco dokázat, objevit, zachránit nevinné, chovat se jako chlap, hrdina. Dnes je to jiné, pokud nemáte superschopnosti a neumíte svařovat ve vesmíru, tak si ani neškrtnete. Nebo je to vlastně stejné? Nevím. Nechám to na jiných. Já zažil Verneovky, které jsme si s kámošem půjčovali mezi sebou a on mě děsně štval, protože četl hrozně pomalu.

Být odvážný, mluvit pravdu, vyznávat čest. Možná jsou to pro někoho prázdná slova, ale nás podobné knížky vychovávaly. Padouši si zasloužili trest a ti, kteří něco dokázali, uměli a stála za nimi poctivá práce, jako za expedicí, zachraňující naši matičku Zemi, čekala po právu sláva a ovace. Zaslouženě. Na kometě jsem hltal i po letech. "Hele a nepojedeme konečně na ten nákup? Rodina bude brzy hladovět!": dělá si ze mě manželka legraci a já jen kývnu. Počkám před supermarketem. A čtu si. Kolem jde malej kluk, tak velký jako já kdysi a má v ruce nejnovější Iphone. Usměju se na něj a ukážu mu knížku. Odpovědí je mi prst zvaný fuck off. Inu, jsem jiná škola. Připadá mi to ale vtipný, nemyslete si.

No a co, že jsou v knížce matematické výpočty a astronomie. Taky to není příběh pro nějaké břídily. Musíte u něj přemýšlet. Namáhat mozek. Já vím, ono to bolí. Taky je fakt, že dnes už jsou některé Julesovy teorie lehce úsměvné, někdo by řekl překonané, ale přátelé, vždyť o tohle zde vůbec nejde. Máme přeci fantazii, sny a představy. Třeba pro mě bylo i po mnoha letech velmi osvěžující si knížku přečíst. On je totiž autor hlavně hrozně dobrý vypravěč. Ještě jednu kapitolu prosím! Nemohl jsem se odtrhnout a dokonce bych řekl, že některé pasáže jsem pochopil ještě lépe, než jako malý smrádě, protože dnes už mám něco za sebou a ve spoustě oborů se přeci jen lépe orientuji. 

Pro mě bude Jules Verne navždy jedním z velikánů. Skvělý spisovatel, ale také člověk, jehož fantazie předběhla dobu o spoustu let dopředu. Mimochodem, ilustrace i překlady byly u Verneovek vždy vynikající! I když nemám pražádný výtvarný talent, co já se jich do sešitů namaloval! Možná kdysi odstartovala kniha Na kometě mé další směřování ke sci-fi. Krásnou dobu dětství a puberty budu mít s tímto autorem navěky spojenou. 

A víte o tom, že pokaždé, když je někde uveřejněna zpráva o průletu komety kolem naší Země, tak si na tuhle knížku vzpomenu? Hned bych letěl, co by mi síly stačily. Co může být lepšího, než zachránit svět? Myslím, že pořád kolem žije spousta lidí, kteří to vidí podobně a není jim lhostejný osud nás všech. Budiž pochváleni! 

Doporučuji jasnou noční oblohu nad hlavou. Stačí i obyčejný dalekohled. Začít můžete třeba Měsícem. A k tomu si dejte Na kometě. Přeji příjemný let! Opatrujte se a děkuji jako vždy za přízeň!

------------------------------------------------------------------------------------------

Fantastický román Julese Vernea o osudech několika statečných vesmírných trosečníků, letících na kometě, jež po srážce se Zemí strhla část jejího povrchu i s obyvateli. Důmyslem a odvahou čelí muži nebezpečí a posléze se dočkají šťastného návratu na Zem. Vyprávění vedle dobrodružného děje podává základní znalosti o naší sluneční soustavě.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 26. listopadu 2021

KNIŽNÍ TIPY - Doctor Who - Závoj smutku - Tommy Donbavand (2014)

Doctor Who - Závoj smutku - Tommy Donbavand
2014, Jota

Britská seriálová škola je pro mě neskutečným kultem. Jistě pane ministře, Červený trpaslík nebo právě Doctor Who jsou díla, která by měl vidět asi každý, kdo oplývá potřebnou dávkou fantazie. Nejvíc se mi na tomhle stylu líbí nadhled a elegance. Nic neútočí napřímo, na první dobrou, některé vtipy nebo zápletky vám dojdou až po nějaké době. V tom je právě to kouzlo, seriály vám vlastně nedají nic zadarmo. Musíte se snažit, což se sice v dnešní době příliš nenosí, ale to nám, osvíceným čtenářům, může být jedno.

Na Závoj smutku jsem slyšel spoustu kritických názorů. Ale tak tomu bývá vždy, když je nejdřív seriál a teprve až potom kniha. Autor to měl hodně těžké. Jenže já jsem si chtěl knihu zkusit přečíst a zklamaný rozhodně nejsem. Úžasná dobrodružství napříč prostorem i časem. Tentokrát výlet do roku 1963. Pan Doctor Who a Clara. Den po atentátu na Kennedyho. Téma, které mě samotného zajímá i historicky (doporučuji Dallas od Kinga!). 

Mě osobně přišla knížka čtivá, zajímavá. Příběh velmi dobře vystavěný, napínavý. A to i přesto, že jsem seriálem doslova odkojen. Jsem docela překvapený, jak jsou staré díly populární i mezi současnými dětmi. Troufám si tvrdit, že se povedlo na stránky přenést ducha seriálu. Jenom byl velký problém sehnat tištěný originál. Ale povedlo se. Navíc jsem dostal od manželky novou lampičku. To se nám to potom hoduje, když nám ostatní svítí.

Mám rád svět fantazie Doctora Who, líbí se mi i určitá temnota, která jeho příběhy provází. Záhady a jejich rozluštění. Elegantně, s nadhledem, s rozumem v hrsti. Seriál i tahle kniha jsou pro mě manou, krmivem, na kterém jsem tak trošku závislým. Venku je sychravo až hrůza a já každý den nachodím spoustu kilometrů. Jsem agent chodec, kterému už současný svět nestačí. Těším se každý den, až udělám vše potřebné a zavřu se do pokoje. Pustím si muziku a čtu si.

A Doctor Who - Závoj smutku my byl velmi dobrým průvodcem, to vám povím. Ještě jedna věc, kniha nebyla natočena (alespoň o tom nevím) a myslím si, že by si to klidně zasloužila. Vešla by se do jednoho dílu. Překlad sice v některých momentech trošinku drhnul, ale to jsou jen drobnosti. myslím si, že fanoušci seriálu, kteří i rádi čtou, jsou přesně tím druhem cílové skupiny, která bude spokojena. Akorát musí být malinko shovívaví. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem toho příliš od knižního zpracování zpočátku nečekal (klasická skepse divákova) a dostal jsem příběh, který mě opravdu hodně bavil.

Na závěr klasické zamyšlení. Dnešní doba je hrozně zkratkovitá, ukecaná, divná ve své přetvářce. Možná už do ní nepatřím. Knihy jsou pro mě takovým úkrytem, ve kterém je svět ještě v pořádku. Navíc se i něco dozvím a jednou ze mě třeba bude moudrý stařec:)). 

Opatrujte se a čtěte! Děkuji za pozornost. Slunce v duši!

PS: Doctor Who je přesně postavou, kterou musíte mít rádi. Bláznivý, výjimečný, zajímavý, nevyrovnaný a hlavně modrý! Svět kolem je šílený!

-------------------------------------------------------------------------------------

Britský kultovní seriál Doctor Who se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejdéle vysílaný televizní sci-fi seriál. Dočkal se uvedení na českých obrazovkách a nyní přichází v knižní podobě.

Vydejte se na cestu spolu s tajemným humanoidním mimozemšťanem, který si říká Doktor a cestuje časoprostorem ve své vesmírné lodi TARDIS. Závoj smutku nás přenáší do dob dávno minulých – je 23. listopad 1963, den po zabití Johna F. Kennedyho. Tváře mrtvých se noří odevšad, začínají mluvit a křičet… a cpát se do našeho světa. Dokáže se Doktor ponořit do svého smutku, aby zachránil lidstvo?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. listopadu 2021

KNIŽNÍ TIPY - Kmen Andromeda - Michael Crichton (1969)


Kmen Andromeda - Michael Crichton
2008 (1969), Baronet

Vždycky se mi líbily představy starých sci-fi autorů o budoucnosti. Bylo mi sedmnáct a rád jsem snil. Ostatně, to mi stále zůstalo. Michaela Crichtona jsem objevil, jak jinak, v časopise Karavana, kde byla ukázka z jedné jeho povídky. Ihned jsem si zapsal jeho jméno do školního sešitu, abych po škole běžel do knihovny. Kmen Andromeda byl první knihou, kterou jsem četl. Bude pravděpodobně nejznámější (tedy kromě Jurského parku, ale to je trošku jiný styl). Přelouskal jsem ale jako vždy všechno, co se dalo sehnat. A nikdy jsem nebyl zklamán. 

Michael Crichton byl velmi vzdělaný muž. Studoval medicínu a antropologii. A tyhle dva obory velmi dobře zužitkoval i ve svých dílech. Jinak pracoval jako scénárista a producent. To je ale jiná kapitola. Já mám rád hlavně jeho knížky. Vždyť představa, že se několik vědců zavře do laboratoře, aby řešili vědeckou krizi, je úžasná. Ano, i dnes je tohle téma velmi aktuální. V knize sice epidemii způsobil mimozemský organismus, ale neříká vám to něco? Představa ne zase tolik nereálná, co říkáte? Koneckonců, jedna z fejkových teorií o coronaviru zmiňuje i mimozemské civilizace. Může se nám to zdát jakkoliv šílené, ale je zde pořád pověstné, co kdyby přeci jen na tom nebylo zrnko pravdy? 

Netuším, kolik čtenářů pochopí vše, o čem autor píše. Pro některé pasáže je opravdu dobré mít alespoň nějakou představu o medicíně. To ale nic nemění na tom, že na mě příběh funguje i po více než šedesáti letech. Jasně, naše počítače už nefungují na děrné štítky, ale jinak je kniha až děsivě aktuální. Navíc se opravdu velmi dobře čte. Je napínavá, poučná takovým tím nevtíravým způsobem. Jako malé nás strašili jadernými zbraněmi, ale možná je to právě neschopnost se dohodnout a dodržovat pravidla, která nás nakonec zahubí. Protože podobné situace jako v Kmenu Andromeda zažíváme právě teď. Místo spadlého satelitu s nepřívětivým organismem sice někteří z nás žerou netopýry, ale to nic nemění na tom, že paralela se sama nabízí.

Skafandry, testování, boj s lidskou hloupostí. Trošku smutné je, že jsou tu (hloupí) pořád s námi. Možná je to tím, že lidé málo čtou a pak věří kde jaké blbosti. Nebo nás je zkrátka moc a matka příroda je naštvaná. Kdo ví? Mě baví si pokládat podobné otázky. Stejně jako v téhle knížce, která byla jedním z mých velmi příjemných průvodců během dospívání. Ani po letech neztratila svoji sílu. I tentokrát jsem přečetl skoro na jeden zátah. Nerad moralizuji, ale tentokrát si nemůžu odpustit - Z Kmene Andromeda si vezměme ponaučení. Přestaňme si konečně hrát na Boha. Fakt se to nevyplácí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Pokora přátelé, ta nám chybí poslední roky asi nejvíce. Mějte se krásně a čtěte! Děkuji moc za pozornost.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jedna z nejslavnějších knih Michaela Crichtona je detailně promyšlenou vizí kosmické nákazy šířící se na Zemi. Popisuje pět dnů největší americké vědecké krize. Tak jak bývá při řešení krizí obvyklé, je chování jejich účastníků směsí předvídavosti a zatmění mysli - krize jsou dobou pro skvělé i naprosto nesmyslné nápady. * Čtyři vědci vybraní pro své vědecké úspěchy jsou v úplném utajení povoláni do laboratoří ukrytých pod nevadskou pouští. A zde, obklopeni nejmodernější technikou a odříznuti od světa, bojují s celosvětovou epidemií působenou neznámým mikroorganizmem, který zabil, kromě dvou, všechny obyvatele jednoho městečka v Arizoně, kam dopadl kontaminovaný satelit, sbírající kosmické vzorky. Krok za krokem odhalují tajemství kmene Andromeda. Avšak jejich protivník unikne ze svého vězení v laboratoři a závod o čas se ještě zrychluje. * Autorovo vypravěčské umění, smysl pro detail a vědecké znalosti vytvářejí reálný svět současného výzkumu, a také nezapomenutelný čtenářský zážitek.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 29. října 2021

KNIŽNÍ TIPY - Nadace - Isaac Asimov (1951)


Nadace - Isaac Asimov
2009 (1951), Argo, Triton

Asi jsem musel mezi ostatníma puberťákama vypadat divně. Všichni řešili video. Měnili si kazety, Rambo a Dolly Buster byli jejich hrdinové. Mí rodiče nám rekordér nekoupili. A možná udělali dobře. V televizi pro mě nic nebylo a tak jsem trávil dlouhé hodiny pod červenou lampičkou. Žil jsem si své virtuální knižní světy. Dnes už to nikomu nevysvětlíte. Dobu knih vystřídala doba obrázková a doba videí. Každý mladý viděl už padesát seriálů o sériových vrazích, ale knížky čtou jen výjimky. Mám to přímo z první ruky. Manželka je učitelka.

Možná je to škoda. Chvílemi si totiž, pokaždé, když udělám tu hloupost a podívám se na zprávy, myslím, že se i naše říše řítí k zániku. Asimova mám moc rád. Další z hrdinů mého mládí. Nějak jsem se do těch starých autorů zase ponořil, jenže když ono je právě zajímavé si znovu vše přečíst teď, když jim musím dát ve spoustě věcí za pravdu. Také některé momenty, pasáže, lépe chápu. Pozoruji, asi jako každý z nás, postupný rozklad hodnot ve společnosti. Kdysi jsem četl skvělý rozhovor s panem Zdeňkem Mahlerem, který hovořil o postupné debilizaci. Tenkrát jsem se tomu termínu smál a dnes? Své pocity si doplňte sami. 

Nevím, jestli nás zachrání také geniální matematik Hari Seldon, jako v Nadaci, ale tentokrát je paralela se současností až děsivá. Masivní nástup barbarství lze pozorovat každý den. Kdysi čtivé noviny jsou bulvárem, v televizi víc zaujme prdel umělé blondýny, než dobrý film. O lidech, kteří nedělají celý den nic jiného, než že scrollují stále dokola nesmyslný tok informací o ničem, ani nemluvím. Když je někdo chytrý, tak je ušlapán tupci, při nejlepším zesměšněn. My, co jsme ještě četli (a často si mysleli, že čteme brak či lehkou literaturu), už to na planetě Země nějak doklepeme. Ale co naše děti?

Bývá pak osvěžující, když potkáte někoho z mladé generace, který sedí v koutku jako kdysi já a čte si. Přiznám se bez mučení, že Nadace mi dala víc asi až teď, po mnoha letech. Chápu najednou spoustu nových souvislostí. Vše plyne tak nějak pomalu, bez akčních scén. Možná to vlastně není napínavá kniha, ale rozhodně hodně poučná. Nemá v podstatě žádný děj, jedná se o směsici povídek. Ty jsou ale skvělé, donutily mě k přemýšlení. Asimov je v tomhle opravdu mistr. Udržet moji pozornost nebývá lehké. Všichni znají Já, robot, ten je také vynikající, ale Nadace je takovým varováním, výpočtem, simulací, co by se mohlo stát, když se budeme chovat jako kreténi. 

Přijdu ráno do práce a přemýšlím, proč na mě v autobuse všichni divně koukali (lidé se v tomhle až úsměvně nemění). Četl jsem si a nevnímal svět kolem. Muzika a sci-fi. Kolem mě všichni řeší nové seriály. Jsem zase mimo, jako kdysi v pubertě. A víte, že je mi to tentokrát ještě víc jedno, než tenkrát? Nemůžeme být přeci všichni stejní. Byla by to velká nuda. Když si to vezmu kolem a kolem, tak moje výpočty o budoucnosti v sobě mají přeci jen naději. Myslím, že se za ní pořád vyplatí bojovat. Podporujte všechny, kteří čtou! V budoucnosti se nám to určitě vyplatí. 

Isaac Asimov v Nadaci nastínil temnou budoucnost nebo už je to současnost? Mějte se krásně a lidé čtěte!

„Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!“ - Isaac Asimov, kniha Nadace

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po dlouhých dvanácti tisíciletích existence spěje galaktická Říše pomalu, ale jistě k zániku. Prozatím jsou však trendy vedoucí k jejímu rozkladu sotva postřehnutelné – vysledovat je dokáže pouze geniální matematik Hari Seldon. Na základě psychohistorického modelu předpoví, že po pádu Říše čeká galaxii nepopsatelný chaos a že následná éra barbarství se protáhne na celých třicet tisíc let. Seldon se však s touto myšlenkou nehodlá smířit. Na samém okraji galaxie proto založí na planetě Terminus Nadaci, která má nejen uchovat kulturu a vědění předchozích věků, ale stát se i zárodkem Druhé říše. Toto je příběh prvních dvou set let její pohnuté historie...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 22. října 2021

KNIŽNÍ TIPY - 2001: Vesmírná odysea - Arthur Charles Clarke (1968)


2001: Vesmírná odysea - Arthur Charles Clarke
2008 (1968), Laser-books (Laser)

Měli jsme kdysi v naší partě takové rčení, že když někdo umře, tak vlastně jen odešel na Srí Lanku. Lidé mimo nechápali, o čem mluvíme, ale nám bylo vše jasné. Na Srí Lance přeci strávil většinu života jeden z mých nejoblíbenějších autorů sci-fi  Arthur Charles Clarke. Jeho Vesmírnou odyseu jsem hltal nejdřív v ukázkách z časopisu Karavana. Jestli se nepletu, tak o něm bylo i několik článků ve 100+1. Nedivím se, nebyl jen pouhým spisovatelem, ale i velkým populizátorem vědy. Někdy si říkám, co bychom za podobné osobnosti dnes dali.

Poslední léta (tuším od 1988) byl upoután na vozík. Přesto neztrácel pro něj tolik typický optimismus. On ještě věřil v lidi, řekl mi kdysi kamarád a já po letech zjišťuji, že měl pravdu. Navíc, Vesmírná odysea je skvěle napsaná, neskutečně propracovaná kniha. Kdyby se mě někdo zeptal, jaké dílo bych mu doporučil, abych jej uvedl do žánru sci-fi, určitě by patřila do mého výběru. Jako malého mě fascinovaly lety do vesmíru. Jasně, že jsem chtěl být jako Remek. Možná i kvůli tomu jsme postavili s kamarády v kroužku několik raket. Považte, některé opravdu vzlétly.

A my si představovali, že jsme uvnitř a míříme ke hvězdám. Přistaneme nejdřív na Měsíci, na který jsem za dlouhých nocích koukal dalekohledem. Hledal jsem tam jako malé naivní dítě kosmonauty. Jestli třeba náhodou, z jiné planety. Vlastně až po letech, když jsem si přečetl tuhle knihu, tak se moje fantazie utřídily. On vlastně psal Arthur Charles Clarke tak trošku i o mých snech. Další velkou devízou knížky je její napínavost, čte se vyloženě sama. Dokonce i technické pasáže jsou podávány zajímavě a pochopí je každý, kdo má alespoň trošku všeobecný přehled. 

Kubrickovy filmy podle mistrových knih...no jak to říct, my tenkrát chodili spíš na westerny, a když nejdřív čtete a pak vidíte, tak to prostě není ono. Alespoň pro mě. Ale chápu jejich úspěch. Jen si říkám, že by stálo za to vše natočit znovu, s dnešními technologickými možnostmi. Musel by se toho ale chopit někdo, kdo autorovy vize chápe a rozumí jim. O Arthurovi Clarkovi se říká, že byl u zrodu satelitů (předpověděl telekomunikační techniku v Setkání s Rámou). Bylo toho ale víc - třeba klávesnice spojené s obrazovkami, chytré hodinky, emaily, vyhledávání (Google), předpověděl i služby jako Skype apod. To jen abyste věděli, s kým máme tu čest.

Podobně moudrých, sečtělých a chytrých lidí moc na světě není. Arthur Charles Clarke ještě ke všemu uměl skvěle psát. Jeho zápletky, ve Vesmírné odysee třeba vzpoura strojů (co na to robotizace a umělá inteligence?) jsou fascinující. Některé pasáže si pamatuji dodnes, když jsem knihu zase po letech četl, vyskakovalo mi vše znovu v paměti. Pro mě jsou skvělé knihy ty, u kterých je mi smutno, jsem napnutý, usmívám se. Vesmírná odysea je sci-fi opusem, který jsem teď, když už si myslím, že mám trošku něco za sebou, hltal úplně stejně jako puberťák. Některé věci se od té doby opravdu staly, jiné nastanou. Knížku si znovu neskutečně užívám a tohoto klasika žánru řadím po právu do své soukromé síně slávy. 

Na závěr jeden z mých oblíbených autorových citátů, o kterých si myslím, že dnes platí víc, než kdy jindy:

„Komunikační technologie jsou nezbytné, ale ne dostačující k tomu, aby spolu lidé vycházeli.“

Tesat do kamene, co říkáte? A teď už mě prosím nechte, odlétám. Čeká mě mise, Jupiter i Saturn. Práce je hodně a času málo. Přeji hezký den. Přece víte, že „Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie.“

-------------------------------------------------------------------------------------------------
Na Měsíci je objeven záhadný objekt. Důsledky nálezu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže, narůstající do děsivých rozměrů…

Slavný román napsaný v době, kdy přistání na Měsíci bylo ještě pouhým snem, přetvořený do jednoho z nejvýznamnějších filmů všech dob, strhující, prorocký. 2001: Vesmírná odysea je příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru.

Román vychází u příležitosti čtyřicátého výročí svého vzniku a na památku Arthura C. Clarka, nedávno zesnulého velmistra žánru.
----------------------------------------------------------------------------------------------------


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 8. října 2021

KNIŽNÍ TIPY - První příběhy ze Zeměplochy - Terry Pratchett (1986)


První příběhy ze Zeměplochy - Terry Pratchett
1986 (2008), Talpress

"Hele, jestli mi chceš zase doporučit nějakou knížku s lektvarama, drakama, sexy čarodějnicema a kouzelnýma klíčema, tak to ani náhodou. Minule jsem přečetl asi deset stránek a vůbec mě to nebavilo": směju se a snažím se být vtipnej.

Můj kamarád z devadesátých let, člen naší metalové party, se taky usmívá. "Tohle tě kámo rozseká, to je úplně něco jinýho": brání se a pak mi ještě řekne, že se nemohl odtrhnout. Jsem ale stejně skeptickej. Já miluju dobrý scif-fi, jsem velkým fanouškem Pána prstenů, ale tyhle paperbacky s kýčovitými obaly a draky uvnitř, to není nic pro mě. 

Přesto jsem Zeměplochu zkusil a byl nadšený. Začetl jsem se stejně jako můj kamarád. Prosil snad pětkrát vždy odpoledne paní učitelku, aby mi zabavenou knížku vrátila (na konci roku je fakt dlouho). Mluvila o kýči, myslela si, že to jsou novodobé rodokapsy. Ale tajně ji podezírám, že si vždycky taky kousek přečetla.

On je totiž autor opravdovým mistrem vypravěčem. Jeho svět fantazie je jedním slovem kouzelný. Směju se i po mnoha letech, kdy jsem se ke knížkám opět vrátil. Už jen ten začátek o želvě, na jejímž krunýři stojí celý svět. Totální looser Mrakoplaš (tolik podobný některým mým vedoucím, které jsem za svůj život zažil), mile naivní, ale krásná osoba Dvoukvítko. Nejde je všechny nemilovat. 

"Mám za sebou první díl, máš další?": klátím se s rukama v kapsách a dělám děsnýho tvrďáka cestou na střední školu. Už trošku mrzne, ale džísku musím mít rozepnutou. "O čem se bavíte?": připojí se jeden spolužák. Oba shodně odpovíme: "Tomu bys nerozuměl". A celý den nemluvíme o ničem jiném, než o Zeměploše. Jsme dva spiklenci, kteří si vytvoří společné hlášky.

Lidé, co zažijí něco společného, to tak mívají. Hrozně jsme Pratchettovy knihy prožívali. Kamarád byl tedy lepší, znal jednotlivé dialogy, pasáže nazpaměť a dovedl z nich citovat. Já se někdy chytil, ale spíš jsem přikyvoval. To ale nic nemění na to, že jsem si Zeměplochu zamiloval.

Pamatuji si, že jsem pak po letech viděl v televizi ve zprávách informaci, že autor přijede do Čech. Chtěl jsem do Prahy vyrazit a nechat si knížku podepsat. Už jen kvůli tomu, protože kamarád za nějakou dobu zemřel. Stejně je to zvláštní. Když nad tím tak přemýšlím, tak se ke mě některé knížky dostaly víceméně náhodou. Ale zrovna tyhle mi byly souzené. Myslím si, to, věřím v to. Měl jsem malý děti a dodnes mě mrzí, že jsem nejel.

Protože i teď, po letech, bylo hrozně příjemné si sednout a číst. Jen tak nechat mozek, aby si představoval, jak vypadají jednotlivé postavy. Byl jsem poutníkem a občas musel knížku dokonce odložit, protože jsem znovu slyšel připomínky mého kamaráda. 

A tak si říkám, že ono to fantasy není zase tak špatné. Záleží ale hodně na tom, jak je napsané. Mrzí mě jenom, že už kolem sebe nemám moc lidí, kteří by se mnou moji zálibu v četbě sdíleli. Dnes je doba obrázků, videí a rádoby chytrých a zkratkovitých průpovídek. Je to škoda, kdo nepropadl knihám, tak ani neví, o co přichází. Snažím se svými pátečními tipy trošku osvěžit nejen svoji paměť a jsem hrozně vděčný za vaše kladné ohlasy. 

Pořád ještě je alespoň občas svět v pořádku. Taky stojí na krunýři obrovské želvy. Stále radši potkám draka (když na něj tedy uvěřím), než úředníka státní správy:)).

Držte se a přeji dobré světlo na čtení, klid na přemýšlení a jak psal kdysi pan Zákopčaník - slunce v duši!

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Barva kouzel, Lehké fantastično.

Jubilejní vydání prvních dvou knih z cyklu Úžasná Zeměplocha, v roce, kdy uplyne 25 let od prvního vydání v Anglii a 15 let od prvního vydání v češtině, doplněné novými ilustracemi Paula Kidbyho, ve vázané exkluzivní sběratelské úpravě.

Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným mágem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.

Ve druhé knize se Zeměplocha řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibě rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý mág Mrakoplaš…

Jubilejní vydání prvních dvou knih z cyklu Úžasná Zeměplocha, v roce, kdy uplyne 25 let od prvního vydání v Anglii a 15 let od prvního vydání v češtině, doplněné novými ilustracemi Paula Kidbyho, ve vázané exkluzivní sběratelské úpravě.


-----------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine