DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 8. listopadu 2025

Interview - CHRIST AGONY - A cold, melodic black metal album that will freeze your blood in your veins! A mysterious, mysterious, magical, ancient ceremony!

Interview with legendary black metal band from Poland - CHRIST AGONY.

Answered Cezar, thank you!

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025):

1. Ave CHRIST AGONY! Ave Caesar! Greetings to the Polish underworld. Just recently, a friend and I were reminiscing about which foreign bands we saw first, and I told everyone about my trip to Wroclaw in the nineties. I was young, strong, full of life. I remember your performance literally blowing me away. You've been on the scene for 35 years, and when I listen to your new album, Anthems, I still feel enormous power and enthusiasm in your music. Do you have a recipe for that? Where do you get so many ideas?

- Ave! Thank you for your words and for remembering those times - the ‘90s were truly the age of raw passion and spiritual rebellion. For me, the fire has never really faded. Christ Agony has always been more than just a band - it’s a state of mind, a personal ritual that evolves with each era of my life.

The inspiration comes from within - from darkness, solitude, and reflection, but also from the world’s constant duality, where light and shadow coexist eternally. Every chapter of my life brings new emotions, new struggles, and new revelations — and all of that becomes music. That’s probably why, even after 35 years, the energy is still there. Christ Agony was born from inner truth, and as long as I live, this flame won’t go out.


2. Yes, extreme music like black and death metal has a darkness and energy that other styles don't have. Maybe that's why I'm still loyal to it. I also hear and feel coldness in the new album "Anthems." How did the album come about and why did it take nine long years? Were you waiting for inspiration?

- Yes, you are right - darkness and energy are the essence of this form of expression. “Anthems” was born from silence, from a long period of reflection and inner transformation. Those nine years were not just a pause — they were a necessary journey through both shadow and light, a time to rediscover the true voice of Christ Agony.

I never wanted to create music out of routine or obligation. I was waiting for the moment when inspiration would return naturally — when I could again feel that sacred connection between sound, word, and emotion. During that time, I was also working on other projects — FaustuS, Khorumi, and SOLARKVLT - each of them a different facet of my artistic and spiritual path. But when the right moment finally came, I knew it was time to summon Christ Agony once more. “Anthems” is the result of that inner awakening.

3. How do you actually create new songs? I'm interested in the process itself. When does it "come"? For example, when I write, I usually get ideas somewhere outside, in nature, and I make a note on my phone, which I then gradually develop. But as I get older, I have to be more and more careful not to repeat myself. How do you do it? Can you give us a peek into your kitchen?

- For me, the process of creation has always been something mystical - something that cannot be planned or forced. Music comes when the spirit calls. Sometimes it happens in the middle of the night, sometimes during a walk in the forest, sometimes in complete solitude. I usually start with an atmosphere - a vision, a feeling, a certain aura that I want to translate into sound. The riffs, harmonies, and structures come later, almost as if they were dictated by some invisible hand.

I record every idea immediately - a melody, a rhythm, even a whisper. Then I build around it like a sculptor shaping stone. I don’t think about trends, production, or expectations. I let intuition guide me. Each song must have its own soul, its own ritual energy.

Of course, with time, it becomes harder to avoid repetition, but the key is honesty. If you create from the heart, without calculation, the music will always find a new form - because you yourself are changing. Christ Agony has evolved with me. Every album reflects a different chapter of my spiritual journey, and “Anthems” is its most mature incarnation.


4. We both grew up under socialism. You're only a few years older than me, Cezar. How do you remember your beginnings? We had a terrible problem getting hold of extreme music. Incidentally, I found most of my cassettes at black markets just across the border in Poland. Which band first grabbed you and pulled you to the dark side? If I'm not mistaken, you're from the small town of Morąg. Please reminisce for us!

- Yes, I come from Morąg - a small, grey town in northern Poland, surrounded by forests and lakes. In the 1980s it was still the time of communism, a world closed and silent, where everything extreme or unconventional was forbidden or simply inaccessible. But maybe that’s what gave birth to the hunger, the fire. We were searching for something beyond the grey reality - something that could express rebellion, darkness, and freedom at the same time.

Like many at that time, I started with classic heavy metal - Black Sabbath, Iron Maiden, Venom. But when I first heard Bathory, Hellhammer, and Celtic Frost - everything changed. That was the revelation. The sound, the atmosphere, the raw spiritual energy - it felt like a calling. It wasn’t just music anymore. It was a path.

In Poland, access to extreme music was like smuggling the sacred fire. We copied tapes, traded them at markets or by mail. Every new recording was like discovering a secret scripture. That underground energy shaped me forever - it taught me patience, dedication, and the value of passion over comfort.

Those early years in Morąg were dark but magical. That’s where Christ Agony was born - from isolation, from hunger for truth and transcendence. From the need to create something real in a false world.


5. In the 1990s, you and CHRIST AGONY were part of a strong wave of Polish bands that influenced me a lot musically. Looking back, I was always fascinated by a certain darkness in the Poles, a kind of hidden anger that your bands had. And also a typical style. How do you explain that? When you hear "Polish black and death metal scene," what comes to mind?

- That’s a very good observation - there really is something unique in the Polish black and death metal sound, and I believe it comes from our collective past and temperament. Poland in the 1990s was a country waking up from decades of oppression, chaos, and spiritual hunger. There was frustration, but also a deep need to express something real, to scream out the truth that had been silenced for too long.

For us, darkness was never just an image or a pose - it was a reflection of our inner landscape. Life was harsh, religion was suffocating, and the system had crushed individuality for generations. So when that first black metal wave came, it wasn’t imitation - it was liberation. It was pure, spiritual rebellion.

Bands like Christ Agony, Behemoth, Graveland, or Pandemonium - we all came from that same soil, carrying the same scars. Each in our own way, we transformed anger, despair, and mysticism into art. That’s why Polish extreme metal has this characteristic depth - it’s emotional, ritualistic, and very personal. It’s not about satanic clichés; it’s about transcendence through darkness.

When I hear the phrase “Polish black and death metal scene,” I think of passion, authenticity, and fire - a scene born from struggle, but one that has always sought spiritual light through the storm.


6. When did you first pick up a musical instrument? Do you have any classical training? What was the first concert you ever went to (if it was TURBO, I'll win a bet with my friend for a beer! :))? And do you remember the first time you stood on stage as a musician?

- your friend might owe you that beer, because yes, TURBO was one of the first bands that really made an impression on me in the early days! That was a different time - pure passion, no technology, just raw sound and emotion.

I first picked up the guitar when I was about 13 or 14. It wasn’t anything serious at first - just fascination, curiosity, and the urge to express what was boiling inside me. I didn’t have any classical training; everything I learned came naturally, by ear and by instinct. I was obsessed with sound, with the atmosphere it could create.

The first time I stood on stage was pure chaos and adrenaline - a small local event, probably in the late 1980s. The sound was terrible, the gear primitive, but the feeling… unforgettable. That moment of connection — when chaos, sweat, and noise turn into something sacred - that’s what I’ve been chasing ever since.

So yes, my roots are simple - no conservatory, no academic background - just pure instinct, fire, and devotion to sound. And maybe that’s what kept the flame alive all these years.

 

7. But let's move on to the new album, "Anthems"... I've already written about the coldness and darkness, but it also has a great sound. Michał Grabowski is credited as the producer. Did you have any say in how everything should sound? Who had the final say? And how did you find working with Michał?

- Yes, Michał Grabowski once again played a key role in shaping the sound of Anthems, just as he did with Legacy. Most of the recordings took place in the Morąg studio - a place close to my roots, where the atmosphere itself seems to breathe with darkness and nostalgia.

Our cooperation with Michał is based on deep understanding and trust. I always come to the studio with a clear vision - I know exactly what Christ Agony should sound like, the balance between atmosphere and aggression, between mysticism and rawness. Michał understands this perfectly and knows how to capture it technically without losing the spiritual core of the music.

Of course, I had the final say on every mix, every reverb, every texture. The sound of Anthems had to carry that essence - cold yet alive, massive yet intimate. Michał helped translate that vision into sound reality. He’s not just a producer; he’s more like a companion in ritual - someone who helps transform emotion into resonance.

8. You compose and write everything yourself. You do have a few guests, such as drummers, but otherwise the new album is entirely your work. Isn't that a bit of a problem? You know how it is, you work on something for so long that you lose perspective. Do you have someone who will tell you, "Cezar, no, that's too much, this needs to be faster, no, this is too long"? Or are you able to maintain perspective?

- Yes, Anthems is entirely my creation - both musically and lyrically. It’s true that when you work alone, the biggest challenge is not technical but emotional: to keep a clear perspective after spending countless hours inside your own world. But over the years, I’ve learned to trust my inner compass. I know when something truly carries the essence of Christ Agony and when it drifts away from it.

Of course, I’m not completely isolated - the musicians I collaborate with, bring their own energy and suggestions. Still, I make the final decisions. For me, Christ Agony has always been a deeply personal expression, not a democratic process. It’s more like a ritual, a reflection of my inner visions and experiences.

Sometimes I let a piece rest for weeks or months before returning to it with a fresh mind - that’s how I keep perspective. I don’t rush. Every song must mature like wine, reach that moment when it truly breathes darkness and spirit. Only then do I know it’s finished.

 

9. You've been on the scene for many years. A lot has changed. Recordings have gone digital, we have the internet, there are new technologies in the studio. Computers control everything today. Do you try to keep up, do you follow the news? How have these changes affected you as a musician?

- Indeed, the world has changed dramatically - not only musically, but spiritually as well. Today, everything is digital, compressed, and often stripped of emotion. Technology can be both a blessing and a curse. On one hand, it offers comfort, precision, and speed. On the other, it can sterilize art if you let machines take control over the human element - the soul.

I try to keep a healthy balance. I follow the evolution of technology and use it when it serves the atmosphere and spirit of the music, but I never allow it to dominate the creative process. My recordings are a fusion of the old and the new - analog heart with a digital mind. I still believe that the essence of true sound lies in imperfection, in the organic pulse that comes from human touch, not from quantized grids or samples.

So yes, I move with the times, but my foundation remains timeless. For me, Christ Agony has always been about spirit, not trends - about expressing the eternal struggle between light and darkness through sound, not following the mechanical perfection of the digital age.

10. But it's not just about new technologies, it's about society as a whole. We survived the collapse of the Soviet Union, COVID, people approach music completely differently today. Sometimes I feel a bit like a fossil. But you still manage to record and release great albums. Where do you get your inspiration? I mean for the lyrics? What influences you the most? Do you draw from books? Movies? The world around you?

- Inspiration has always come to me from the depths - from within, not from the surface of the world. I don’t really look for it in pop culture, films, or fleeting trends. What truly fuels me are emotions, experiences, and the spiritual dimension of existence. The world may change - politics, systems, even faiths may collapse - but the essence of human darkness and longing remains the same. That’s the fire I draw from.

My lyrics are a reflection of inner journeys, of confronting the sacred and the profane within oneself. I’ve always been fascinated by the duality of being - light and shadow, spirit and flesh, eternity and decay. These contrasts are the foundation of both my music and my life.

I do read a lot - mostly philosophy, poetry, and esoteric texts. Books by Nietzsche, Cioran, or ancient mystical writings often open new paths of thought. But even more than books, it’s solitude and silence that bring inspiration. When the world becomes too loud, I retreat inward - and that’s where Christ Agony is born, again and again.

 

11. I last saw CHRIST AGONY in Prague in 2015. That was ten years ago. Time flies. I really enjoy reminiscing about your live performances. Do you still play live? Is it difficult to find musicians? How about a tour, are you tempted? How do you perceive concerts in general, what do they mean to you?

- Yes, Christ Agony is still performing live - though not as often as in the past. After the long silence and the release of Anthems, the time has come to return to the stage and reconnect with the essence of what this music truly is: ritual, emotion, and energy. The first concerts are already confirmed, including several in Poland before the end of the year - the first one taking place on October 25th in Łódź.

Finding musicians is always a challenge, especially when the music demands not just technical skill, but also spirit - an understanding of the atmosphere and philosophy behind Christ Agony. Fortunately, I’ve found people who share that vision. On drums now is Dmitry Kim, and I feel that this current lineup has a very strong chemistry, both musically and emotionally.

Concerts have always meant something more to me than just playing songs. They are rituals - moments of transcendence, where the border between performer and audience disappears. Every show is an offering, a summoning of energy that connects us all, even if only for an hour. That’s the essence of Christ Agony on stage — communion through darkness and sound.


12. The Polish scene is still strong when it comes to bands. I get a lot of new music from you guys to review. You have great labels. But how do you perceive it as a veteran? In our country, fewer and fewer people are going to concerts. Sometimes it seems to me that everyone just sits at home on the internet... How is it with you?

- Polish black metal has remained remarkably strong and vibrant over the years. As a veteran, I see a scene that is constantly evolving, with younger bands bringing fresh energy while respecting the essence of what black metal is. It is true that the way people engage with music has changed - streaming, social media, and digital content dominate, and fewer attend concerts than in the past.

However, for those who truly connect with the music, the live experience is irreplaceable. Concerts are still rituals, moments of communion and intensity that cannot be replicated online. I see this even in Poland — while attendance may be smaller in numbers, the energy and dedication of the audience at shows is profound. For me, this makes every performance even more meaningful.

 

13. This is my favorite question. What does black metal mean to you? How do you perceive it? Is it your hobby, your lifestyle? Feel free to engage in philosophical reflections.

- For me, black metal has never been just music - it is a spiritual path. A manifestation of inner rebellion, reflection, and transcendence. It is the voice of the soul that refuses to conform, that seeks truth in darkness and wisdom in solitude.

From the very beginning, black metal was for me a form of sacred art - a ritual, not entertainment. It carries within it both destruction and creation, despair and illumination. Over the years, I have understood that this darkness we embrace is not about evil - it is about the search for freedom, identity, and the divine essence hidden in shadow.

So, no - it is not a hobby. It is life itself. A philosophy that grows, evolves, and consumes you entirely if you truly understand it.

 

14. What are your plans with CHRIST AGONY in the coming months? If there is anything on your mind or anything you want to say to your fans, labels, promoters, here is the space…

- At this moment, the priority is to bring “Anthems” to life - through live rituals, visuals, and special editions that will truly capture its atmosphere. I want Christ Agony to return to the stages of Europe with full strength, performing both new hymns and the classics that shaped our path.

We are in the process of preparing concerts and festivals for 2025 and 2026. I also plan to release several reissues and archival materials, because I believe that the past and present of Christ Agony form one spiritual continuum - a dark flame that has never gone out.

To all fans, promoters, and labels who still believe in Christ Agony - thank you. You are part of this journey. After so many years, we still walk through the shadows together.

 

15. Thank you very much for the interview. I really appreciate it. While writing these questions, I listened to CHRIST AGONY and will continue to do so. You are my favorite band, and you know, you can't just change your blood! I wish you the best of luck with the new album and in your personal life!

- Thank you sincerely for your words and for this inspiring conversation. It’s always an honor to connect with someone who has followed Christ Agony for so many years and still feels the same dark pulse that drives our music. These bonds - forged through sound, spirit, and time - are what give meaning to this path.

Black metal is not only music; it’s blood, devotion, and eternal rebellion. I deeply appreciate your support, and I dedicate this new chapter, “Anthems,” to all those who still believe in the power of darkness and transcendence.

See you in the shadows - Ave!


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony 


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CHRIST AGONY - Chladné, melodické black metalové album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Tajemný, záhadný, magický, starodávný obřad!

Rozhovor s legendární black metalovou skupinou z Polska - CHRIST AGONY.

Odpovídal Cezar, děkujeme!

Recenze/review - CHRIST AGONY - Anthems (2025):

Ave CHRIST AGONY! Ave Cezar! Zdravím do polského podsvětí. Zrovna nedávno jsme s kamarádem vzpomínali, které zahraniční kapely jsme viděli jako první a já všem vyprávěl o svém výletě do Wroclavi v devadesátých letech. Byl jsem mladý, silný, plný života. Z vašeho vystoupení si pamatuji, že mě doslova smetlo do pekla. Jste na scéně 35 let a když si poslechnu vaše nové album „Anthems“, tak cítím z tvojí hudby stále obrovskou sílu a nadšení. Máš na to nějaký recept? Kde v sobě bereš pořád takovou spoustu nápadů?

- Ave! Děkuji za tvá slova a za to, že si pamatuješ ty časy – 90. léta byla skutečně obdobím syrové vášně a duchovní rebelie. Pro mě ten oheň nikdy úplně neuhasl. Christ Agony pro mě vždy bylo víc než jen kapela – je to stav mysli, osobní rituál, který se vyvíjí s každou etapou mého života.

Inspirace přichází zevnitř – z temnoty, osamění a reflexe, ale také z neustálé duality světa, kde světlo a stín věčně koexistují. Každá kapitola mého života přináší nové emoce, nové boje a nová odhalení – a to vše se stává hudbou. To je pravděpodobně důvod, proč i po 35 letech je ta energie stále tady. Christ Agony se zrodili z vnitřní pravdy a dokud budu žít, tento plamen neuhasne.


Ano, extrémní hudba jako black a deathmetal má v sobě temnotu a energii, které jiné styly nemají. Možná právě proto jsem mu stále věrný. Z novinky „Anthems“ navíc slyším a cítím chlad. Jak album vznikalo a proč to trvalo dlouhých devět let? Čekal si na inspiraci?

- Ano, máš pravdu - temnota a energie jsou podstatou této formy vyjádření. „Anthems“ vzniklo z ticha, z dlouhého období reflexe a vnitřní transformace. Těch devět let nebylo jen pauzou - byla to nezbytná cesta stínem i světlem, čas k znovuobjevení pravého hlasu Christ Agony.

Nikdy jsem nechtěl tvořit hudbu z rutiny nebo povinnosti. Čekal jsem na okamžik, kdy se inspirace vrátí přirozeně – kdy budu moci znovu pocítit to posvátné spojení mezi zvukem, slovem a emocemi. Během té doby jsem také pracoval na dalších projektech – FaustuS, Khorumi a SOLARKVLT – z nichž každý představoval jinou stránku mé umělecké a duchovní cesty. Ale když konečně nastal ten správný okamžik, věděl jsem, že je čas znovu svolat Christ Agony. „Anthems“ je výsledkem tohoto vnitřního probuzení.

Jak vlastně tvoříš nové skladby? Zajímal by mě samotný proces. Kdy to „přijde“? já třeba, když píšu, tak mě něco napadne většinou někde venku, v přírodě, udělám si poznámku do telefonu, kterou pak postupně rozvinu. Jak ale stárnu, tak si musím dávat čím dál tím větší pozor na to, abych se neopakoval. Jak to máš nastavené ty? Necháš nás nahlédnout prosím do své kuchyně?

- Pro mě byl proces tvorby vždy něčím mystickým - něčím, co nelze naplánovat ani vynutit. Hudba přichází, když ji duch zavolá. Někdy se to stane uprostřed noci, jindy při procházce lesem, jindy v naprosté samotě. Obvykle začínám atmosférou - vizí, pocitem, určitou aurou, kterou chci převést do zvuku. Riffy, harmonie a struktury přicházejí později, téměř jako by byly diktovány nějakou neviditelnou rukou.

Každý nápad okamžitě zaznamenávám – melodii, rytmus, dokonce i šepot. Pak kolem něj stavím jako sochař tvarující kámen. Nemyslím na trendy, produkci ani očekávání. Nechávám se vést intuicí. Každá skladba musí mít svou vlastní duši, svou vlastní rituální energii.

S postupem času je samozřejmě těžší vyhnout se opakování, ale klíčem je upřímnost. Pokud tvoříte ze srdce, bez kalkulace, hudba vždy najde novou formu – protože vy sami se měníte. Christ Agony se vyvíjel se mnou. Každé album odráží jinou kapitolu mé duchovní cesty a „Anthems“ je její nejzralejší inkarnací.


Oba jsme vyrůstali v socialismu. Jsi Cezare jen o pár let starší než já. Jak vzpomínáš na své začátky? My jsme měli třeba hrozný problém se dostat k nějaké extrémní hudbě. Mimochodem, nejvíc kazet jsem objevil na černých tržnicích kousek za hranicemi právě v Polsku. Jaká kapela tě poprvé chytla a dostala na temnou stranu síly? Jestli se nepletu, tak jsi z malého města Morąg. Zavzpomínej pro nás prosím!

- Ano, pocházím z Morągu – malého šedého městečka na severu Polska, obklopeného lesy a jezery. V 80. letech to byla ještě doba komunismu, uzavřený a tichý svět, kde bylo vše extrémní nebo nekonvenční zakázáno nebo prostě nedostupné. Ale možná právě to v nás vyvolalo touhu, oheň. Hledali jsme něco za hranicemi šedé reality – něco, co by vyjadřovalo rebelii, temnotu a svobodu zároveň.

Jako mnoho jiných v té době jsem začínal s klasickým heavy metalem – Black Sabbath, Iron Maiden, Venom. Ale když jsem poprvé uslyšel Bathory, Hellhammer a Celtic Frost, všechno se změnilo. Bylo to jako zjevení. Ten zvuk, atmosféra, syrová duchovní energie – bylo to jako volání. Už to nebyla jen hudba. Byla to cesta.

V Polsku byl přístup k extrémní hudbě jako pašování posvátného ohně. Kopírovali jsme kazety, vyměňovali je na trzích nebo poštou. Každá nová nahrávka byla jako objevování tajného písma. Ta undergroundová energie mě navždy formovala – naučila mě trpělivosti, oddanosti a hodnotě vášně nad pohodlím.

Ta raná léta v Morágu byla temná, ale magická. Tam se zrodili Christ Agony – z izolace, z hladu po pravdě a transcendenci. Z potřeby vytvořit něco skutečného ve falešném světě.


Vy jste potom v devadesátých letech patřili s CHRIST AGONY k silné vlně polských kapel, které mě hodně hudebně ovlivnily. Když se na to podívám s odstupem, tak mě na Polácích vždycky fascinovala určitá temnota, takový ten ukrytý vztek, které v sobě vaše kapely měly. A také typický rukopis. Čím si to vysvětluješ? Když se řekne polská black a death metalová scéna, tak si vybavíš v hlavě…?

- To je velmi dobré pozorování - v polském black a death metalovém zvuku je opravdu něco jedinečného a věřím, že to vychází z naší společné minulosti a temperamentu. Polsko v 90. letech bylo zemí, která se probouzela z desetiletí útlaku, chaosu a duchovní hladovění. Panovala frustrace, ale také hluboká potřeba vyjádřit něco skutečného, vykřiknout pravdu, která byla příliš dlouho umlčována.

Pro nás temnota nikdy nebyla jen image nebo póza – byla odrazem našeho vnitřního světa. Život byl tvrdý, náboženství dusivé a systém po generace potlačoval individualitu. Když tedy přišla první vlna black metalu, nebyla to imitace – bylo to osvobození. Byla to čistá, duchovní rebelie.

Kapely jako Christ Agony, Behemoth, Graveland nebo Pandemonium – všichni jsme vzešli ze stejné půdy a neseme stejné jizvy. Každý z nás svým vlastním způsobem proměnil hněv, zoufalství a mysticismus v umění. Proto má polský extrémní metal takovou charakteristickou hloubku – je emocionální, rituální a velmi osobní. Nejde o satanská klišé, ale o transcendenci skrze temnotu.

Když slyším výraz „polská black a death metalová scéna“, napadne mě vášeň, autenticita a oheň – scéna zrozená z boje, ale která vždy hledala duchovní světlo uprostřed bouře.


Kdy jsi vzal vlastně poprvé do ruky hudební nástroj? Máš nějaké klasické vzdělání? Jaký první koncert si poprvé navštívil (jestli to byli TURBO, tak vyhraju sázku o pivo s kamarádem!:))? A vzpomeneš si i na to, když si stál poprvé na pódiu jako muzikant?

- Tvůj kamarád ti možná dluží pivo, protože ano, TURBO byla jedna z prvních kapel, která na mě v počátcích opravdu zapůsobila! Byla to jiná doba – čistá vášeň, žádná technologie, jen syrový zvuk a emoce.

Kytaru jsem poprvé vzal do ruky, když mi bylo asi 13 nebo 14 let. Zpočátku to nebylo nic vážného – jen fascinace, zvědavost a touha vyjádřit to, co ve mně vřelo. Neměl jsem žádné klasické vzdělání; všechno, co jsem se naučil, přišlo přirozeně, podle sluchu a instinktu. Byl jsem posedlý zvukem a atmosférou, kterou jsem dokázal vytvořit.

Poprvé, když jsem stál na pódiu, to byl naprostý chaos a adrenalin – malá místní akce, pravděpodobně na konci 80. let. Zvuk byl příšerný, vybavení primitivní, ale ten pocit... nezapomenutelný. Ten moment spojení – kdy se chaos, pot a hluk promění v něco posvátného – to je to, co od té doby hledám.

Takže ano, moje kořeny jsou jednoduché – žádné konzervatoře, žádné akademické vzdělání – jen čistý instinkt, oheň a oddanost zvuku. A možná právě to udrželo plamen po všechny ty roky naživu.

 

Pojďme ale k novému albu „Anthems“… O chladu a temnotě jsem již psal, ale ono má také skvělý zvuk. Podepsán je pod ním Michał Grabowski. Mluvil si nějak do toho, jak má vše znít? Kdo měl poslední slovo? A jak se ti s Michalem spolupracovalo?

- Ano, Michał Grabowski opět sehrál klíčovou roli při utváření zvuku alba Anthems, stejně jako tomu bylo u alba Legacy. Většina nahrávek vznikla ve studiu Morąg – místě blízko mých kořenů, kde samotná atmosféra jako by dýchala temnotou a nostalgií.

Naše spolupráce s Michałem je založena na hlubokém porozumění a důvěře. Do studia vždy přicházím s jasnou vizí – vím přesně, jak by Christ Agony měli znít, jaká je rovnováha mezi atmosférou a agresivitou, mezi mystikou a syrovostí. Michał to dokonale chápe a ví, jak to technicky zachytit, aniž by ztratil duchovní jádro hudby.

Samozřejmě jsem měl poslední slovo u každého mixu, každého reverbu, každé textury. Zvuk Anthems musel nést tu esenci – chladný, ale živý, mohutný, ale intimní. Michał pomohl tuto vizi převést do zvukové reality. Není jen producentem, je spíše společníkem v rituálu – někým, kdo pomáhá transformovat emoce do rezonance.

Všechno si skládáš a píšeš sám. Máš sice několik hostů, jako třeba bubeníky, ale jinak je novinka jen tvým dílem. Není to trošku problém? Znáš to, člověk něco dělá tak dlouho, až ztratí odstup. Máš třeba někoho, kdo ti řekne, Cezare, tohle ne, to už je moc, tady by to chtělo zrychlit, ne, tohle je moc dlouhé? Nebo si dokážeš udržet nadhled?

- Ano, Anthems je zcela mým dílem – jak po hudební, tak po textové stránce. Je pravda, že když pracujete sami, největší výzvou není technická stránka, ale emocionální: udržet si jasný nadhled poté, co strávíte nespočet hodin ve svém vlastním světě. Ale za ta léta jsem se naučil důvěřovat svému vnitřnímu kompasu. Vím, kdy něco skutečně nese podstatu Christ Agony a kdy se od ní vzdaluje.

Samozřejmě nejsem úplně izolovaný – hudebníci, se kterými spolupracuji, přinášejí svou vlastní energii a návrhy. Konečné rozhodnutí však činím já. Pro mě byli Christ Agony vždy hluboce osobním vyjádřením, nikoli demokratickým procesem. Je to spíše rituál, odraz mých vnitřních vizí a zkušeností.

Někdy nechám skladbu odležet několik týdnů nebo měsíců, než se k ní vrátím s čerstvou myslí – tak si udržuji nadhled. Nespěchám. Každá skladba musí zrát jako víno, dosáhnout okamžiku, kdy skutečně dýchá temnotou a duchem. Teprve pak vím, že je hotová.

 

Pohybuješ se na scéně již spoustu let. Změnila se spousta věcí. Digitalizace nahrávek, máme internet, jsou nové technologie ve studiu. Počítače ovládají dnes všechno. Snažíš se držet tempo, sleduješ třeba novinky? Jak tě tyhle změny ovlivnily jako muzikanta?

- Svět se skutečně dramaticky změnil – nejen hudebně, ale i duchovně. Dnes je vše digitální, komprimované a často zbavené emocí. Technologie může být požehnáním i prokletím. Na jedné straně nabízí pohodlí, přesnost a rychlost. Na druhé straně může umění sterilizovat, pokud necháte stroje převzít kontrolu nad lidským prvkem – duší.

Snažím se udržovat zdravou rovnováhu. Sleduji vývoj technologie a používám ji, když slouží atmosféře a duchu hudby, ale nikdy nedovolím, aby ovládla tvůrčí proces. Moje nahrávky jsou spojením starého a nového – analogového srdce s digitální myslí. Stále věřím, že podstata pravého zvuku spočívá v nedokonalosti, v organickém pulsu, který vychází z lidského doteku, nikoli z kvantizovaných mřížek nebo vzorků.

Takže ano, jdu s dobou, ale můj základ zůstává nadčasový. Pro mě byli Christ Agony vždy o duchu, ne o trendech – o vyjádření věčného boje mezi světlem a temnotou prostřednictvím zvuku, ne o následování mechanické dokonalosti digitálního věku.

Ono to ale není jen o nových technologiích, ale celé společnosti. Přežili jsme rozpad Sovětského svazu, covid, lidé dnes již přistupují k hudbě úplně jinak. Někdy si připadám trošku jako fosílie. Tobě se ale stále daří nahrávat a vydávat skvělá alba. Kde bereš inspiraci? Myslím tím teď pro texty? Co tě nejvíc ovlivňuje? Čerpáš z knih? Filmů? Ze světa okolo?

- Inspirace ke mně vždy přicházela z hlubin - zevnitř, ne z povrchu světa. Nehledám ji v popkultuře, filmech nebo pomíjivých trendech. To, co mě skutečně pohání, jsou emoce, zkušenosti a duchovní rozměr existence. Svět se může měnit - politika, systémy, dokonce i víra se mohou zhroutit - ale podstata lidské temnoty a touhy zůstává stejná. To je oheň, ze kterého čerpám.

Moje texty jsou odrazem vnitřních cest, konfrontací posvátného a profánního v nás samých. Vždy mě fascinovala dualita bytí – světlo a stín, duch a tělo, věčnost a rozklad. Tyto kontrasty jsou základem mé hudby i mého života.

Hodně čtu – hlavně filozofii, poezii a esoterické texty. Knihy Nietzscheho, Ciorana nebo starověké mystické spisy mi často otevírají nové cesty myšlení. Ale ještě více než knihy mi inspiraci přináší samota a ticho. Když se svět stane příliš hlučným, stáhnu se do sebe – a tam se znovu a znovu rodí Christ Agony.

 

CHRIST AGONY jsem viděl naposledy v Praze v roce 2015. To už je deset let. Hrozně to utíká. Opravdu rád na vaše živá vystoupení vzpomínám. Hrajete ještě naživo? A je těžké sehnat muzikanty? Co nějaké turné, neláká tě? Jak vůbec vnímáš koncerty, co pro tebe znamenají?

- Ano, Christ Agony stále koncertují, i když ne tak často jako v minulosti. Po dlouhém tichu a vydání alba Anthems nastal čas vrátit se na pódium a znovu se spojit s podstatou toho, čím tato hudba skutečně je: rituálem, emocemi a energií. První koncerty jsou již potvrzeny, včetně několika v Polsku před koncem roku – první se uskuteční 25. října v Łódźi.

Najít hudebníky je vždy výzva, zejména když hudba vyžaduje nejen technické dovednosti, ale také ducha – pochopení atmosféry a filozofie, která stojí za Christ Agony. Naštěstí jsem našel lidi, kteří tuto vizi sdílejí. Na bicí nyní hraje Dmitry Kim a mám pocit, že současná sestava má velmi silnou chemii, jak po hudební, tak po emocionální stránce.

Koncerty pro mě vždy znamenaly něco víc než jen hraní písní. Jsou to rituály – momenty transcendence, kdy mizí hranice mezi umělcem a publikem. Každé vystoupení je obětinou, vyvoláním energie, která nás všechny spojuje, i když jen na hodinu. To je podstata Christ Agony na pódiu – společenství skrze temnotu a zvuk.


Polská scéna, co se týká kapel, je stále silná. Chodí mi na recenze od vás spousta nové muziky. Máte skvělé labely. Jak ji ale vnímáš ty, jako veterán? U nás třeba chodí čím dál tím méně lidí na koncerty. Někdy mi připadá, že už všichni jenom sedí doma na internetu…Jak je tomu u vás?

- Polský black metal si v průběhu let zachoval svou pozoruhodnou sílu a vitalitu. Jako veterán vidím scénu, která se neustále vyvíjí, kde mladší kapely přinášejí čerstvou energii a zároveň respektují podstatu black metalu. Je pravda, že se změnil způsob, jakým se lidé zabývají hudbou – dominuje streamování, sociální média a digitální obsah a na koncerty chodí méně lidí než v minulosti.

Pro ty, kteří se s hudbou skutečně ztotožňují, je však živý zážitek nenahraditelný. Koncerty jsou stále rituály, momenty společenství a intenzity, které nelze nahradit online. Vidím to i v Polsku – i když je návštěvnost nižší, energie a oddanost publika na koncertech je hluboká. Pro mě to dělá každé vystoupení ještě smysluplnějším.

 

Tohle je moje oblíbená otázka. Co pro tebe znamená black metal? Jak jej vnímáš? Je to tvůj koníček, životní styl. Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

- Pro mě black metal nikdy nebyl jen hudbou - je to duchovní cesta. Projev vnitřní rebelie, reflexe a transcendence. Je to hlas duše, která se odmítá přizpůsobit, která hledá pravdu v temnotě a moudrost v osamění.

Od samého počátku byl pro mě black metal formou posvátného umění - rituálem, ne zábavou. Nese v sobě jak destrukci, tak tvorbu, zoufalství i osvícení. Během let jsem pochopil, že tato temnota, kterou přijímáme, není o zlu – je o hledání svobody, identity a božské esence skryté ve stínu.

Takže ne – není to koníček. Je to samotný život. Filozofie, která roste, vyvíjí se a zcela vás pohltí, pokud ji skutečně pochopíte.

 

Co chystáš s CHRIST AGONY v nejbližších měsících? Pokud je něco, co máš na srdci nebo chceš vzkázat fanouškům, labelů, promotérům, zde je prostor…

- V tuto chvíli je prioritou oživit album „Anthems“ prostřednictvím živých rituálů, vizuálních efektů a speciálních edic, které skutečně zachytí jeho atmosféru. Chci, aby se Christ Agony vrátili na evropská pódia v plné síle a hráli jak nové hymny, tak klasické skladby, které formovaly naši cestu.

Právě připravujeme koncerty a festivaly na roky 2025 a 2026. Plánuji také vydat několik reedicí a archivních materiálů, protože věřím, že minulost a přítomnost Christ Agony tvoří jedno duchovní kontinuum – temný plamen, který nikdy nezhasl.

Všem fanouškům, promotérům a labelům, kteří stále věří v Christ Agony – děkuji. Jste součástí této cesty. Po tolika letech stále kráčíme společně stíny.

 

Děkuji moc za rozhovor. Moc si toho vážím. Když jsem psal tyhle otázky, poslouchal jsem CHRIST AGONY a budu to dělat i nadále. Jste mojí srdcovou kapelou a znáš to, krev jen tak nevyměníš! Přeju nejen novému albu co největší prodeje a ať se ti daří i v soukromém životě! 

- Upřímně děkuji za tvoje slova a za tento inspirativní rozhovor. Je mi vždy ctí setkat se s někým, kdo sleduje Christ Agony již tolik let a stále cítí stejný temný puls, který pohání naši hudbu. Právě tyto vazby – utvářené zvukem, duchem a časem – dávají této cestě smysl.

Black metal není jen hudba, je to krev, oddanost a věčná rebelie. Hluboce si vážím tvojí podpory a tuto novou kapitolu „Anthems“ věnuji všem, kteří stále věří v sílu temnoty a transcendence.

Uvidíme se ve stínech – Ave!


https://www.deformeathing.com
https://www.facebook.com/deformeathing
https://www.instagram.com/deformeathing
https://deformeathing.bandcamp.com
https://www.youtube.com/@deformeathingproduction
https://www.facebook.com/ChristAgony 


---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 1. listopadu 2025

Interview - GOMORRHA - Dark, raw, and mangy old school death metal that takes you straight to the battlefield!


Interview with death metal band from Germany - GOMORRHA.

Answered Peter König (bass, vocals), thank you!

Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):

Ave GOMORRAH! Greetings from the Death Metal battlefield in Germany. I'm listening to your new album "Straight into Beyond" right now and it's the second time it's literally pinned me to the wall! The last time was with your previous album "Doomed Mankind". How did this new album come about and where did you want to go after your last album?

Ave Jakub, the doomed greet you. We are glad that you like our new work. After our first album Doomed Mankind, our guitarist Steffen left the band for health reasons. He was the main songwriter with me and the loss hurt us. So I started writing new songs and lyrics right away and recording them with the guys. The result is Straight into Beyond, which we are all very proud of. We hope to move forward with the new album and play as many shows as possible to make the old school death metal maniacs happy with our sound.


You are one of those old bands that go back to 1986. In the late 1980s and early 1990s, you released three demo recordings, and then it was as if you had disappeared from the face of the earth. The rebirth did not come until 2018. What was the reason why you got back together? Could you please tell us something about the history of your band? What did your beginnings look like? Please reminisce about the good old days.

My best buddy Thomas (drums) and I (bass+vocals) made a hell of a noise in my parents' basement with self-made instruments before 1986. We were absolute metal freaks, as so many were in the mid-80s. The metal scene was in a spirit of optimism at that time, new sounds were emerging. Speed, Black and Thrash Metal were born, Death Metal was about to be born. Then we bought instruments in 1986, and Gomorrah was born. With Joerg we found our first guitarist. Then came the demos and the band dissolution in 1994. But we were still metalmaniacs with heart and soul. We went to concerts and festivals, we met regularly to listen to new and old metal music. As it happens when you have drunk a few too many beers, we decided in 2018 to bring Gomorrah back to life. I haven't regretted it at any time, in retrospect we should have done the reunion much earlier.

If I'm not mistaken, you originally played thrash metal. But now you're a real Death Metal band. Why the change? Or was it a natural development? I still hear that thrash metal rage in your music.

Absolutely, we have Thrash Metal elements in our songs, we can't deny our roots. I think that the debut of Death "Scream Bloody Gore" drove us to Death Metal. We went all out for the album, the riffs were absolutely evil and I've never heard anyone sing like that before. Young Chuck is my absolute idol. I've always admired the art of sounding so aggressive and evil.


Let's get to the new album "Straight into Beyond". How did you manage to achieve such an old-school sound? When I listen to the new album, I feel like I've been transported back to the nineties and have brought home a new album by MASSACRE or DEATH (I don't know why, but Symbolic keeps coming to mind). Where did you record the new album, who is responsible for the mixing and mastering?

We often hear that, especially after live performances, that metal fans at our age felt like they were in their youth, like in a time machine transported back to the glorious late 80s, early 90s. We owe this authentic old school sound to Dennis Hauk. He has recorded, mixed, mastered and produced all 3 works with us since the reunion. Dennis is a stroke of luck for us. While looking for a studio, we got a tip to knock on his door. He has set up a small studio in his home in our hometown of Frankenthal. We were a bit skeptical, because Dennis has nothing to do with metal music. We played him some old school death metal stuff, and told him that the sound should go in that direction and he just did it. We also call him our Rick Rubin.

The cover is also stylish. Who is the author? If I'm not mistaken, were you supported by artificial intelligence? Or not? What is the relationship between the motif and the music itself?

You are right. The cover was generated by me, from a free AI app. For us as a small band that finances everything ourselves and puts every euro back into the band, this is a blessing. I know the discussion about it, but without a label behind you, with a budget for a painted cover and contacts to good graphic designers, it's difficult to get good covers. In addition, the motif fits very well, which we want to express with our music. To pillory the senseless dying on so many fronts around the world is the goal of the cover.


As for the lyrics, you're dealing with war, violence, and death. These are classic Death Metal themes. Can you tell us where you got your inspiration from? Are they books, films? Personal experiences?

I try to convey a certain message with my lyrics. Inspiration comes from many directions. From old books that you often find at flea markets, from movies, I use one or the other quote. Of course, also from personal experiences. At the moment, all you have to do is turn on the TV and watch the news. You can't get more inspiration than that. But even in such seemingly meaningless lyrics as Slaughtered and Sausaged, there is a message. I deliberately leave it up to the listener in his imagination what is being slaughtered. I don't mention it with a syllable what's dangling on the hook.

You come from the small town of Frankenthal in Germany. Mannheim is not far from you. What does the death metal scene look like there? As a fan from the Czech Republic, I consider your country to be a metal paradise. I get a lot of promo material from old and new bands from there, so from the outside it looks like it's really alive. What is your opinion? How do you perceive your scene, fans, labels?

There are many bands of different metal styles in our region. The offer of concerts is also plentiful, so that you can really visit an event somewhere every weekend. This then also leads to a certain competitive pressure, and some concerts are not so well attended. The scene here is lively, and more and more young metalheads are coming to the events again. I'm happy about that, and it shows me that metal in its many styles and the metal scene will never die.

 

If I'm not mistaken, you've recently played in the Czech Republic and Slovakia. How did you like it here? What do you think of the Czech and Slovak fans?

Yes that's right. We played in Poprad, in Chodow and at the Ilfest. Every time it was wonderful, we can't say anything negative. We have always been welcomed with open arms by warm and very pleasant people who share our passion for metal music. This also applies to the Czech and Slovak fans. We have met great people who are metal fans with passion and heart and soul. We would love to come back.

What about concerts in general? Do you like to play live? I would be interested to know how you perceive the differences between today and the beginnings. The world has changed a lot since you've been on the scene; We have the internet, new technologies, sound. How have these changes affected you? Are you planning a longer tour for the new album?

We are a live band, we love to play live. We put on our studded bracelets and belts, go on stage and always give it our all. This is the old school spirit that catapults many a metalhead back into their youth. In the past there were fewer bands, but it was harder to get concerts, there weren't as many festivals and events as there are today. With the internet you have a medium today where you can present your band and reach many metalheads. In the past, you always sent copied band flyers in the letters with your promo demo tapes to get attention. The tape trader scene in the 80s/90s was legendary. The world has already changed a lot in the last 40 years. With AI, the next big change is in store for us, but AI will never be able to replace an honest, authentic live performance.

 

You've been playing metal for many years. What does music mean to you? As with anything you want to do well, it's about sacrifice, self-denial, work, and sometimes pain. What has music given you and what has taken away from you? Feel free to engage in light philosophical reflection.

I've been listening to metal since I was 13 years old, metal is more than music for me. It's a way of life. I see the metal scene as a second family that sticks together, where no one is excluded, where everyone is welcome and treated with respect. Sometimes you come to a metal concert as a stranger and leave as a friend. Playing in a metal band is almost like in a relationship, the chemistry between the band members has to be right, you have to trust each other and you have to be reliable, otherwise there will be problems like in real life. Until a new album is finished, from the first riff to the time when you have your new work in your hands is exhausting, time-consuming, there are some conflicts that have to be solved. But in the end, you're happy and just proud because you've created something that no one can take away.

You have two great albums under your belt. But are you also looking ahead? How far do you want to take GOMORRAH? Do you have a goal, something you want to achieve? Is it a good label, a festival you want to play at?

It's been 7 years since our reunion, and we've done 3 releases, we've done more concerts than I could have imagined 7 years ago. We have more than fulfilled the goals we had at the beginning. But now we have new goals, we want to make the leap to bigger festivals, present our music to a larger audience. It's hard without a label behind us, but we'll do everything we can to make it.

What does GOMORRAH have planned for the coming months? If you have something in mind that you want to say to your fans, promoters or labels, here's your chance...

The first reactions to our new album are consistently positive, we want to release "Straight into Beyond" on vinyl by the end of the year. I would like to thank the metalheads for their support, come to the underground concerts and support the small bands. Without you there is no underground and that is the foundation for the bands that are up in the sun. Organizers and promoters, if you have a slot available, contact us, you won't regret it.

I prepare the questions on Friday evening. I'm about to drink a beer and put on some music. Sure, not only today "Straight into Beyond" is a clear choice for me! Thank you very much for that and for this interview. I really appreciate that. Good luck, may you have a lot of inspiration for the future, and may everything be fine in your private life as well! I'm looking forward to seeing you at a concert somewhere. The beer is on me!

Hopefully that will be very soon. Thank you for the questions and the opportunity to present our band to the Czech fans. All the best to you from the Deadly Storm Zine.


Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):

Recenze/review - GOMORRHA - Doomed Mankind (2023):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GOMORRHA - Temný, surový a prašivý old school death metal, který vás vezme přímo na bojiště!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - GOMORRHA.

Odpovídal Peter König (basa, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):

Ave GOMORRHA! Zdravím na death metalové bojiště do Německa. Poslouchám zrovna vaše nové album „Straight into Beyond“ a je to již podruhé, co mě doslova přikovalo na zeď! Minule to bylo u vaší předchozí nahrávky „Doomed Mankind“. Jako novinka vznikala a kam jste se chtěli od minulého počinu posunout?

Ave Jakub, zatracení tě zdraví. Jsme rádi, že se ti líbí naše nové dílo. Po vydání našeho prvního alba Doomed Mankind opustil kapelu ze zdravotních důvodů náš kytarista Steffen. Byl spolu se mnou hlavním skladatelem a jeho odchod nás velmi zasáhl. Okamžitě jsem se tedy pustil do psaní nových skladeb a textů a nahrávání s ostatními členy kapely. Výsledkem je album Straight into Beyond, na které jsme všichni velmi hrdí. Doufáme, že se s novým albem posuneme dál a odehrajeme co nejvíce koncertů, abychom potěšili fanoušky old school death metalu naším zvukem.


Patříte mezi staré kapely, které datují svůj vznik až do roku 1986. Na konci osmdesátých let a na začátku devadesátých jste vydali tři demonahrávky a potom jako by se po vás slehla zem. K znovuzrození došlo až v roce 2018. Co bylo vlastně příčinou, že jste se dali zase dohromady? Provedeš nás prosím historií vaší kapely? Jaké byly vaše začátku? Zavzpomínej prosím na staré dobré časy.

Můj nejlepší kámoš Thomas (bicí) a já (basa + zpěv) jsme před rokem 1986 dělali v suterénu mých rodičů pekelný randál na vlastnoručně vyrobených nástrojích. Byli jsme absolutní metaloví fanatici, jako mnoho jiných v polovině 80. let. Metalová scéna byla v té době plná optimismu, objevovaly se nové zvuky. Zrodil se speed, black a thrash metal, death metal se chystal na svět. V roce 1986 jsme si koupili nástroje a vznikla kapela Gomorrah. V Joergu jsme našli našeho prvního kytaristu. Pak přišla dema a v roce 1994 se kapela rozpadla. Ale my jsme zůstali metalovými fanatiky tělem i duší. Chodili jsme na koncerty a festivaly, pravidelně jsme se scházeli, abychom poslouchali novou i starou metalovou hudbu. Jak to bývá, když se vypije pár piv navíc, v roce 2018 jsme se rozhodli Gomorrah znovu oživit. Nikdy jsem toho nelitoval, zpětně si myslím, že jsme se měli dát dohromady mnohem dříve.

Jestli se nepletu, tak původně jste hrávali thrash metal. Teď jste ale pravověrnou death metalovou kapelou. Proč ta změna? Nebo to byl přirozený vývoj? Já tedy pořád u vás takovou tu thrash metalovou naštvanost slyším.

Rozhodně, v našich skladbách jsou prvky thrash metalu, nemůžeme popřít své kořeny. Myslím, že debut Death „Scream Bloody Gore“ nás přivedl k death metalu. Do alba jsme dali všechno, riffy byly naprosto ďábelské a nikdy předtím jsem nikoho tak zpívat neslyšel. Young Chuck je můj absolutní idol. Vždy jsem obdivoval umění znít tak agresivně a ďábelsky.


Pojďme k novému albu „Straight into Beyond“. Jak se vám povedlo dosáhnout tak staroškolský zvuk? Když novinku poslouchám, tak mám pocit, že jsou zase devadesáté roky a přinesl jsem si domů nové album MASSACRE, DEATH (nevím proč, ale pořád mi v hlavě naskakuje Symbolic). Kde jste novinku nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Často slýcháme, zejména po živých vystoupeních, že metaloví fanoušci v našem věku se cítili jako v mládí, jako by se ve stroji času vrátili do slavných pozdních 80. a raných 90. let. Tento autentický old school zvuk vděčíme Dennisovi Haukovi. Od našeho znovusjednocení s námi nahrál, smíchal, zmasteroval a produkoval všechna tři alba. Dennis je pro nás výhra. Když jsme hledali studio, dostali jsme tip, abychom zaklepali na jeho dveře. Ve svém domě v našem rodném městě Frankenthalu si zřídil malé studio. Byli jsme trochu skeptičtí, protože Dennis nemá s metalovou hudbou nic společného. Pustili jsme mu nějaké old school death metalové věci a řekli mu, že zvuk by měl směřovat tímto směrem, a on to prostě udělal. Říkáme mu také náš Rick Rubin.

Stylový je i obal. Kdo je jeho autorem? Jestli se nepletu, tak vám ale pomáhala umělá inteligence? Nebo ne? Jak souvisí motiv s hudbou samotnou?

Máš pravdu. Obal jsem vytvořil já sám pomocí bezplatné aplikace s umělou inteligencí. Pro nás jako malou kapelu, která si vše financuje sama a každé euro vkládá zpět do kapely, je to požehnání. Vím, že se o tom diskutuje, ale bez vydavatelství v zádech, s rozpočtem na malovaný obal a kontakty na dobré grafické designéry je těžké získat dobré obaly. Navíc motiv velmi dobře ladí s tím, co chceme vyjádřit naší hudbou. Cílem obalu je pranýřovat nesmyslné umírání na tolika frontách po celém světě.


Co se týká textů, tak se zabýváte válkou, násilí a smrtí. Jedná se o klasická death metalová témata. Prozradíš nám, kde jsi se pro ně inspiroval? Jsou to knihy, filmy? Osobní zážitky?

Snažím se svými texty sdělit určitou zprávu. Inspiraci čerpám z mnoha zdrojů. Ze starých knih, které často najdete na bleších trzích, z filmů, používám tu a tam nějakou citaci. Samozřejmě také z osobních zkušeností. V současné době stačí zapnout televizi a sledovat zprávy. Větší inspiraci než tam nenajdete. Ale i v tak zdánlivě bezvýznamných textech, jako jsou Slaughtered a Sausaged, je skryta zpráva. Záměrně nechávám na posluchači, aby si ve své fantazii domyslel, co je zabíjeno. Ani slovem se nezmiňuji o tom, co visí na háku.

Jste z malého města Frankenthal z Německa. Kousek od vás je Mannheim. Jaká je u vás death metalová scéna? Já, jako fanoušek z Čech, mám vaši zemi zafixovanou v hlavě jako metalový ráj. Chodí mi od vás spousta promo materiálů od starých i nových kapel, takhle zvenku to vypadá, že to u vás opravdu žije. Jaký je tvůj názor? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

V našem regionu působí mnoho kapel různých metalových stylů. Nabídka koncertů je také bohatá, takže každý víkend můžete opravdu navštívit nějakou akci. To pak vede také k určitému konkurenčnímu tlaku a některé koncerty nejsou tak dobře navštěvované. Scéna je zde živá a na akce opět chodí stále více mladých metalistů. Jsem za to rád a ukazuje mi to, že metal v jeho mnoha stylech a metalová scéna nikdy nezemřou.

 

Jestli se nepletu, tak jste u nás v Čechách i na Slovensku nedávno hráli. Jak se vám u nás líbilo? Co říkáš na české a slovenské fanoušky?

Ano, to je pravda. Hráli jsme v Popradu, v Chodově a na Ilfestu. Pokaždé to bylo úžasné, nemůžeme říct nic negativního. Vždy nás přivítali s otevřenou náručí vřelí a velmi příjemní lidé, kteří sdílejí naši vášeň pro metalovou hudbu. To platí i pro české a slovenské fanoušky. Potkali jsme skvělé lidi, kteří jsou metalovými fanoušky s vášní, srdcem a duší. Rádi bychom se vrátili.

Co vy a koncerty obecně? Hraješ rád naživo? Docela by mě zajímalo, jak vnímáš rozdíly mezi současností a vašimi začátky? Za tu dobu, co jste na scéně, se svět hodně změnil, máme internet, nové technologie, zvuk. Jak vás tyhle změny ovlivnily? Chystáte nějaké delší turné k novému albu?

Jsme živá kapela, milujeme živá vystoupení. Nasadíme si náramky a opasky s cvočky, jdeme na pódium a vždycky do toho dáme všechno. To je ten old schoolový duch, který mnoho metalistů katapultuje zpět do jejich mládí. V minulosti bylo méně kapel, ale bylo těžší sehnat koncerty, nebylo tolik festivalů a akcí jako dnes. Díky internetu máte dnes médium, kde můžete představit svou kapelu a oslovit mnoho metalistů. V minulosti jste vždy posílali kopie letáků kapely v dopisech s promo demo kazetami, abyste upoutali pozornost. Scéna kazetových obchodníků v 80. a 90. letech byla legendární. Svět se za posledních 40 let hodně změnil. S umělou inteligencí nás čeká další velká změna, ale umělá inteligence nikdy nebude schopna nahradit upřímné, autentické živé vystoupení.

 

Hraješ metal už spoustu let. Co pro tebe muzika znamená? Jako asi všechno, co chce dělat člověk pořádně, je to o odříkání, sebezapření, práce a někdy i bolesti. Co ti hudba dala a vzala? Můžeš se klidně pustit i do lehkých filozofických úvah.

Poslouchám metal od svých 13 let, metal je pro mě víc než jen hudba. Je to způsob života. Metalovou scénu vnímám jako druhou rodinu, která drží pohromadě, kde nikdo není vyloučen, kde je každý vítán a kde se s každým zachází s respektem. Někdy přijdeš na metalový koncert jako cizinec a odejdeš jako přítel. Hrát v metalové kapele je skoro jako být ve vztahu, chemie mezi členy kapely musí být správná, musíte si navzájem důvěřovat a musíte být spolehliví, jinak nastanou problémy jako v reálném životě. Než je nové album hotové, od prvního riffu až po okamžik, kdy máte své nové dílo v rukou, je to vyčerpávající, časově náročné a je třeba vyřešit některé konflikty. Ale nakonec jste šťastní a prostě hrdí, protože jste vytvořili něco, co vám nikdo nemůže vzít.

Máte na svém kontě dvě skvělá alba. Díváte se ale i dopředu? Kam až chcete GOMORRHA posunout? Máte nějakou metu, cíl, něco, čeho chcete dosáhnout? Je to dobrý label, nějaký festival, na kterém si chcete zahrát?

Od našeho znovusjednocení uplynulo už 7 let, vydali jsme 3 alba a odehráli jsme více koncertů, než jsem si před 7 lety dokázal představit. Cíle, které jsme si na začátku stanovili, jsme více než splnili. Nyní ale máme nové cíle, chceme se dostat na větší festivaly a představit naši hudbu širšímu publiku. Bez podpory nahrávací společnosti je to těžké, ale uděláme vše pro to, abychom to dokázali.

Co chystají GOMORRHA v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, promotérů, labelům, tak zde je prostor…

První reakce na naše nové album jsou jednoznačně pozitivní, do konce roku chceme vydat „Straight into Beyond“ na vinylu. Chtěl bych poděkovat metalistům za jejich podporu, choďte na undergroundové koncerty a podporujte malé kapely. Bez vás by underground neexistoval a ten je základem pro kapely, které jsou na výsluní. Organizátoři a promotéři, pokud máte volné místo, kontaktujte nás, nebudete litovat.

Otázky připravuji v pátek večer. Za chvilku si dám pivo a pustím si nějakou muziku. Jasně, nejen dnes je pro mě „Straight into Beyond“ jasnou volbou! Díky moc za něj i za tenhle rozhovor. Moc si toho vážím. Ať se vám daří, ať máte spoustu inspirace do budoucna a ať je vše dobré i v soukromí! Budu se těšit někde na koncertě. Máš u mě pivo!

Doufejme, že to bude velmi brzy. Děkujeme za otázky a za příležitost představit naši kapelu českým fanouškům. Všechno nejlepší tobě i Deadly Storm Zine.

Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):

Recenze/review - GOMORRHA - Doomed Mankind (2023):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine