Vážení pozůstalí, sešli jsme se zde, abychom zavzpomínali na starý, prašivý thrash a speed metal. Na muziku, která vládla světu před mnoha lety a vrací se ve vlnách jako bouře. Tentokrát se vydáme do Mexika, do města Guadalajara. Tam, v roce 2021 vznikla kapela PHANTOM, která uctívá staré modly. Letos na nás zaútočila svým druhým, řadovým dlouhohrajícím albem, které je po okraj narvané tlakem, energií a divokými melodiemi.
Nezbývá, než znovu obléknout džínovou vestu. Sednout si k reproduktorům, otočit volume úplně doprava a nechat se unášet na krvavých vlnách hudby, která kdysi dávno utvářela i můj hudební pohled na svět. Plameny zase jednou hoří jasně. Rovnou na začátek vám prozradím, že "Tyrants Of Wrath" je zběsilou jízdou přímo do pekla. Pokud máte tuhle odrůdu metalu rádi, rozhodně neváhejte.
Mexičané na to jdou ve stylu SLAYER, LIVING DEATH, MERCILESS, DARK ANGEL, RAZOR. A dělají to velmi uvěřitelně, s vlastními nápady a invencí. Pokaždé, když mi hrálo nové album do uší, začal jsem se nejdříve kývat do rytmu, abych nakonec skončil v nekonečném headbangingu. Všechno kolem může klidně hořet, mě je to dávno jedno. Mám svoji muziku, svůj vlastní svět. "Tyrants Of Wrath" jsem si pokaždé neskutečně užil. Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, někdo by tuhle muziku označil za obyčejné retro, jenže tak tomu rozhodně není. Z téhle smečky totiž slyším nadšení, odhodlání, uvěřitelnost i autenticitu. Neznám nic lepšího, než se toulat prázdnými ulicemi našeho města a poslouchat tuhle desku. Užívám si všechnu tu starobu, nadšení, takovou tu nakumulovanou energii a tlak, které v sobě dobré nahrávky mívají. Je to jako v dobách mého mládí, dojdu až na sídliště. Sedí tam na betonovém soklu mí kamarádi. Co posloucháš? Vyměníme si kazety a zajdeme na pivo. Škoda, že je od nás Mexiko tak daleko, ihned bych zašel na koncert. Stál bych přímo pod pódiem a určitě bych skočil i do mosh-pitu. Možná bych si polámal všechny kosti a rozdrtil ksicht, ale nevadilo by mi to. Poslouchat tohle album je totiž jako srážka s náklaďákem naloženým prašivými kostmi. Atmosféra mě opravdu zcela pohltila a poslech si neskutečně užívám. To je pro mě vždy hlavní a zásadní. Dejte mi někdo pivo a zapněte znovu play! Vážení pozůstalí, sešli jsme se zde, abychom zavzpomínali... Thrash speed metal s podmanivě temnou atmosférou, který vás nasměřuje přímo do pekla!
Asphyx says:
Dear mourners, we have gathered here to remember the old, mangy thrash and speed metal. The music that ruled the world many years ago and is now returning in waves like a storm. This time, we're heading to Mexico, to the city of Guadalajara. There, in 2021, the band PHANTOM was formed, worshipping the old idols. This year, they attacked us with their second full-length album, which is packed to the brim with pressure, energy, and wild melodies.
All that's left to do is put on a denim vest again. Sit down by the speakers, turn the volume all the way up, and let yourself be carried away by the bloody waves of music that once shaped my musical view of the world. The flames are burning brightly once again. I'll tell you right from the start that "Tyrants Of Wrath" is a frantic ride straight to hell. If you like this kind of metal, don't hesitate.
The Mexicans do it in the style of SLAYER, LIVING DEATH, MERCILESS, DARK ANGEL, RAZOR. And they do it very believably, with their own ideas and inventiveness. Every time I listened to a new album, I started swaying to the rhythm at first, only to end up in endless headbanging. Everything around me can burn, I don't care anymore. I have my music, my own world. I enjoyed "Tyrants Of Wrath" immensely every time. Sure, it's nothing new or groundbreaking, some would call this music ordinary retro, but that's definitely not the case. From this pack, I hear enthusiasm, determination, credibility, and authenticity. I know of nothing better than wandering the empty streets of our city and listening to this album. I enjoy all the old age, enthusiasm, accumulated energy, and pressure that good recordings tend to have. It's like in my youth, when I would walk to the housing estate. My friends would be sitting there on a concrete pedestal. What are you listening to? We would swap cassettes and go for a beer. It's a shame that Mexico is so far away from us, I would go to a concert right away. I would stand right under the stage and definitely jump into the mosh pit. Maybe I'd break all my bones and smash my face, but I wouldn't mind. Listening to this album is like being hit by a truck loaded with rotten bones. The atmosphere really engrossed me and I'm enjoying listening to it immensely. That's always the most important thing for me. Someone give me a beer and press play again! Dear bereaved, we are gathered here to remember... Thrash speed metal with a captivatingly dark atmosphere that will send you straight to hell!
Chvílemi jsem si připadal jako starý jezevec, kterého někdo vytáhne na světlo. Z jeho nory, ve které je víceméně spokojený a ze které se mu normálně nechce vůbec ven. Když nad tím tak přemýšlím, tak doteď netuším, co mě vlastně vedlo k tomu vyrazit? Cena vstupenky? Těch pár kapel, co jsem viděl a užil si je? Když je můžu každou chvíli potkat někde v klubu, kde je to o hodně lepší a osobnější? Já fakt nevím. Možná jsem jen chtěl po nějaké době vypadnout, sledovat cvrkot kolem. Utratit nějaké peníze jen za sebe. Hele, já festivaly nikdy moc nemusel. Čím jsem starší, tak je to ještě horší. Mám lidi vcelku rád, nejsem žádným samotářem, ale štvou mě prostoje mezi kapelami. Vidím tak i to co nechci, dostanu se ke skupinám, které by jinak u mě nesměly ani přes práh. Manželka mi odjede do rodného města, děti už jsou velké a zůstal bych sedět jen s knihou. No, to není špatná představa. Než se někde potit a chcát prdelí, jak říká jeden můj kamarád.
Výhodou je, že spím doma. Dojíždím. Normálně Arrivou. Moje návštěvy jsou tak omezeny časem. Vlastně je to jedno. Skoro všechny kapely jsem stejně již několikrát viděl. Tady šlo o něco jiného. Jen si tak udělat dobře. Nechat se spálit sluncem, dehydrovat se. Ale hlavně pokecat se známými i pocestnými. Nasát atmosféru, kterou uměli na Basinu vždycky udělat dobrou. Návštěvnost tak akorát, abych se nikde netlačil, sestava taky slušná a o organizaci nemluvě. Nejsem moc náročný, zbytečně nekritizuji. Kdyby ano, tak už se na všechno vybodnu, sedím jen u kompu (náhrada dřívější hospody) a nadávám na všechno. Já to mám nastavené jinak. Pořád rád cítím pradávnou sílu metalu, pořád to mám v sobě. To nadšení. Brzy to bude 35 let, co tenhle styl poslouchám. Jsem veterán a rád bývám připravený. Proto jsem si vše dopředu vytiskl, naplánoval, srovnal v hlavě, aby to nakonec bylo trošku jinak. Ale tak je to správně, to k festivalům patří. Tohle vlastně ani není report. Vybral jsem si jen kapely mě vlastní, co mám rád. Zkrátka a dobře, na pohodu kámo. Ostatně jako vždycky. Jinak to ani neumím.
Čtvrtek 26. 6. 2025
V práci po mě pořád někdo něco chce. Ještě sepiš tohle, pošli támhleto, fabrika je organismus s vlastními pravidly. Musím je dodržovat, abych mohl odejít dřív, vyměnit si doma triko, vzít foťák, odložit brýle a s lehkým chvěním v žaludku se odebrat na Terminál hlavní nádraží v Plzni. Odtud mi jede autobus. Platím pár peněz a už si to šineme do Spáleného Poříčí. Vystoupím a potkávám černě oděné postavy. Některá trika jsou super, jiná ve mě vzbuzují úsměv. Líbí se mi ta pestrost. Vždycky jsem zastával názor, ať si každý poslouchá, co chce, co se má rád. Vstupuji do areálu a najednou mám na hubě rohlík a už to jede. Pivo a kamarádi, známí, noví známí. Hezký holky, nehezký ale milý holky. Pohodička klídek. Na tý louce zelený, nepasou se tu jeleni, ale my, starý i mladý metly. Vyžunknu další kelímkáč a už jsem dole pod pódiem. Na Poláky nesmím chybět, je to srdcovka, tomu snad rozumíte.
VADER - připadal jsem si jako bych byl na frontě a proti mě vyrazil útočný tank s nápisem VADER na boku. Kapelu sleduji od jejich počátků, jsem ortodoxním fanouškem. I když ale od této skutečnosti odhlédnu, tak musím znovu napsat - bylo to vynikající, dokonale zabijácké. Miluji ten drive, tu sílu, energii, která se v jejich death thrash metalových motivech ukrývá. Poláci jsou zkrátka klasici, kteří nejen, že perfektně ovládají své morbidní řemeslo, ale pokaždé přidají i něco navíc. Byl jsem smeten z povrchu zemského a moje ztracená duše byla navýsost spokojena. Tenhle útok mě opět totálně zničil! VADER forever, amen! I felt like I was on the front line and an attack tank with the word VADER written on its side was charging towards me. I've been following the band since their beginnings, I'm an orthodox fan. But even if I disregard this fact, I have to write it again - it was excellent, perfectly killer. I love the drive, the power, the energy hidden in their death thrash metal motifs. The Poles are simply classics who not only perfectly master their morbid craft, but also add something extra every time. I was swept off the face of the earth and my lost soul was supremely satisfied. This attack totally destroyed me again! VADER forever, amen!
SÓLSTAFIR - s Islanďany máme spolu takový zvláštní vztah. Pokaždé, když vydají nové album (ano od roku 1995), tak jej na sebe nechám jen tak působit. U mě se jedná o osobní, nepřenositelný zážitek. Už jsem je naživo neviděl hodně dlouho. Nicméně, i když bych se s nimi raději setkal někde v klubu, i na festivalovém pódiu jim to šlapalo pěkně. Najednou jsem byl daleko na severu, užíval si všechny ty vikingské, folklórní, post rockové i black metalové nálady a melodie. Byl jsem uhranut, spálen na popel, abych znovu povstal a vydal se na dalekou cestou. Do říše stínů, na sever, mezi opuštěné mohyly. Byla to dokonalé esence roztodivných emocí. Nádherné vystoupení. We have a special relationship with Icelanders. Every time they release a new album (yes, since 1995), I just let it sink in. For me, it's a personal, non-transferable experience. I haven't seen them live in a long time. However, even though I would rather meet them somewhere in a club, they rocked the festival stage nicely. Suddenly, I was far north, enjoying all the Viking, folk, post-rock, and black metal moods and melodies. I was spellbound, burned to ashes, only to rise again and set off on a long journey. To the realm of shadows, to the north, among abandoned burial mounds. It was the perfect essence of bizarre emotions. A wonderful performance.
HATEBREED - tahle kapela rozhodně není moje krevní skupina. Ale vydržel jsem na ně, nenudil se. V hardcore si hodně vybírám. Už jsem je párkrát viděl a nikdy nebyl zklamaný. Tihle veteráni zkrátka umí. Stále mají energie na rozdávání. Navíc to bylo i zábavné. Za mě velký dobrý. This band is definitely not my cup of tea. But I stuck it out and wasn't bored. I'm very selective when it comes to hardcore. I've seen them a few times and have never been disappointed. These veterans simply know their stuff. They still have energy to spare. Plus, it was fun. A big thumbs up from me.
Něco jsem popil, pojedl, obličej si spálil. Je mi fajn na těle i na duši. Procházím stádiem blaženosti. Jako starý mnich v období hojnosti. Stejně, my se u nás v Čechách máme. Každý víkend od května do září nějaký festival, každý si přijde na své. Stačí si jen vybrat a pak už je to jen o vkusu a penězích. Ani po prvním dni ze mě sice asi nebude festivalový harcovník a když si sednu do auta (veze nás jedna nová známá a já jí tímto děkuji) zpět, jsem utahaný jako kdybych složil náklaďák uhlí. Ale usmívám se. Přehrávám si vše v hlavě a děje se mi to i v momentě, když už ležím ve své posteli na Košutce. Budík nařízen, nohy nataženy, manželka políbena. Můžu jít spát.
Pátek 27. 6. 2025
Když jsem po snídani kopíroval první sadu fotek, zjistil jsem, že fotím čím dál tím méně. Stejně je všude obrázků až moc a díky sociálním sítím ztratily svoji sílu. Navíc mě to nějak poslední dobou nebaví. Vyfotit totiž něco pořádného mezi davem s mobily nad hlavou, moc ani nejde. No nic, ještě se pořádně napiju vody, vyměním triko a už si to zase štráduju na hlavák. U stánku si koupím prvního kelímkáče, a párek v rohlíku plus řízkovou bagetu. Jako za starých časů. Jasně, není to dýňové pyré, ale prodávají tu dvě moc hezký holky a já mám hlad. Navíc nejsem z Prahy a nechodím na náplavku (to jsem musel, sorry). Chce se mi tím pádem na záchod a v Poříčí marně hledám nějaký kout, kde bych si ulevil. Nerad ochcávám rohy, ale když musíte, tak to jinak nejde. Ono strávit celý den s koláčem v mezinoží, na to ještě nemám věk. Už jsem zase v areálu a všechno začíná nanovo. No, myslím, že ty tři dny budou tak akorát.
SINISTER - kobercový bombový útok z Holandska mě doslova přikoval k pódiu. Kapela hrála nekompromisně, s morbidním nadšením a předvedla jedno ze svých energických maniakálních vystoupení. Bylo to hodně surové, drásající až do krve, s takovou tou černě smradlavou aurou, kterou mám u téhle smečky tolik rád. Jakoby se, i přes brzkou hodinu, setmělo a z nebe začala pršet krev. Pánové to do nás nasypali a jejich songy působily jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj kostmi, hnisem, zkaženou krví a vztekem. Death metal s typickým rukopisem, zahraný jak z partesu. Pokud se nacházel v blízkosti pódia nějaký kněz muselo dojít k jeho samovznícení. Měl jsem pocit, že se mi každou chvíli objeví na rukou stigmata. The carpet bombing from Holland literally pinned me to the stage. The band played uncompromisingly, with morbid enthusiasm, and delivered one of their energetic, maniacal performances. It was very raw, gut-wrenching, with that black, stinking aura that I love so much about this pack. It was as if, despite the early hour, it had grown dark and blood was raining from the sky. The gentlemen poured it into us, and their songs felt like a collision with a truck loaded to the brim with bones, pus, rotten blood, and rage. Death metal with a distinctive style, played like clockwork. If there was a priest anywhere near the stage, he must have spontaneously combusted. I felt like stigmata were about to appear on my hands at any moment.
HENYCH 666 - bylo přehráno album Institut klinické smrti z roku 1991, na kterém se podílel i místní muzikant Daniel "Šakal" Švarc. Bylo v tom spousta vzpomínek a nostalgie. Musím přiznat, že chvílemi jsem byl opravdu dojatý. Víte, tohle je i kus mé historie a tak vlastně nemám co dodat. Vlasta Henych zkrátka pořád umí a i muzikanti kolem něj odvedli velký kus poctivé práce. "Královna zvratků se ve mě bouří, z řitního věnce vychází smrad, po pátý trávě z hlavy se kouří, z těch vašich keců mě chvátí chlad" - myslím, že nemusím už nic dalšího dodávat. The 1991 album Institut klinické smrti (Institute of Clinical Death), which featured local musician Daniel "Šakal" Švarc, was played. It brought back a lot of memories and nostalgia. I must admit that at times I was really moved. You see, this is also a part of my history, so I don't really have anything else to add. Vlasta Henych still has what it takes, and the musicians around him have done a great job. "The queen of vomit is raging inside me, a stench is coming from my asshole, smoke is coming out of my head for the fifth time, your bullshit is giving me the chills" - I don't think I need to add anything else.
TIAMAT - jedna z dalších kapel, které mám navěky zapsané ve svém vlastním soukromém archívu jako zásadní. Také jsem je neviděl hodně dlouho a byl jsem hodně zvědavý. Stoupl jsem si bokem a nechal na sebe hudbu jen tak působit. V hlavě mi postupně naskakovaly všechny gothic, doom death metalové motivy, jakoby byly uloženy někde hluboko v mém podvědomí. Možná jsem pod pódiem chvílemi snil, vznášel se v oblacích, procházel se na onom světě, převážel duše přes řeku Styx. TIAMAT je v sumerské, babylónské, akkadské a asyrské mytologii bohyně oceánu. Měl jsem pocit, slyšel jsem, vnímal jsem, že jsem ji potkal. A pořád dokola jsem se ptal, jak se dá vlastně hodnotit hudba, která je i mojí součástí? Another band that I have forever recorded in my own private archive as essential. I hadn't seen them in a long time and was very curious. I stood to the side and let the music wash over me. All the gothic and doom death metal motifs gradually popped into my head, as if they were stored somewhere deep in my subconscious. Maybe I was dreaming under the stage at times, floating in the clouds, walking in the other world, transporting souls across the river Styx. TIAMAT is the goddess of the ocean in Sumerian, Babylonian, Akkadian, and Assyrian mythology. I had the feeling, I heard, I sensed that I had met her. And I kept asking myself, how can I evaluate music that is also a part of me?
Jsme staří metaloví psi, co si dávají rum, protože tohle je srdcovka a byli jsme zkrátka dojatí.
E-FORCE - když jsem dělal před pár lety s Ericem Forrestem rozhovor, tak jsem se zařekl, že musím tuhle kapelu vidět naživo. Mám totiž moc rád jeho rukopis, jeho kytarovou práci. Konečně se mi to splnilo! Do techniky hozený thrash metal zahráli pánové perfektně. Tolik talentu, zajímavých momentů, různých vyhrávek, odboček, progresivních prvků - zkrátka to nejlepší z alb Negatron a Phobos od Voivod. Vše zamíchané s elegancí, takovým tím staroškolským, hodně přesvědčivým způsobem. Bylo slyšet i vidět, že kapela hraje srdcem. Bylo to vynikající, opravdu jsem byl nadšený. Změny tempa i nálad, síla a energie, vše zde bylo v míře vrchovaté. Nádhera! When I interviewed Eric Forrest a few years ago, I vowed that I had to see this band live. I really like his style, his guitar work. Finally, my wish came true! The gentlemen played their thrash metal perfectly. So much talent, interesting moments, various riffs, detours, progressive elements—in short, the best of Voivod's Negatron and Phobos albums. All mixed with elegance, in that old-school, very convincing way. You could hear and see that the band plays with their hearts. It was excellent, I was really excited. Changes in tempo and mood, power and energy, everything was in abundance. Wonderful!
Kecáme do tří do rána. Nějak máme slinu. Tlemíme se. Mám blbý a trapný vtipy, jsme sami sebou a je nám fajn. Pak nás vyhodí. Taxík to jistí...
Normálně chodím spát poměrně brzy a vstávám ve 3:50. Díky Basinu si ale rozhodím celý biorytmus. Být autista, tak jsem v prdeli, ale jelikož a protože mám volno, tak to tolik neřeším. Tím vším chci říct, že se mi chtělo fakt spát, když jsem jel domů. Škruká ve mě pivo, dával jsem převážně Kozla. Jednak jej mám rád a hlavně stál tak nějak rozumně. Manželka je pryč. Jsem tu sám. Chvilku se dívám na město, které usíná. Pode mnou řvou sanitky a letí i vrtulník. Snad se nikomu nestalo nic zlého, řeknu do tichého bytu a odeberu se do hajan. Spím čtyři hodiny jak dřevorubec. Zítra normálně vstávám, musím něco dodělat. Jsou čtyři hodiny v limbu málo nebo moc? Zajímavé je, že kapely, co na ně chodím, hrají dnes na festivalech velmi brzy jako předkapely. Nešpačkuj, řeknu sám sobě a odeberu se do říše snů. Zdá se mi o jedný slečně, co jí to na fesťáku moc slušelo a pravidelně jsem jí potkával. Blbý je, že spolu nehřešíme, ale sekáme dříví na chalupě. Ty vole, já jsem fakt starej.
Sobota 27. 6. 2025
Doma není nic moc k jídlu. Nějak jsem s tím dopředu nepočítal. Vyhrabu starý chleba. Připadám si jako blahý paměti na koleji. Tehdy jsem také jezdil na koncerty hlavně sám. Inu, co mám dělat, jsem asi prokletý. Nasadím sluchátka, jedu teď hodně polské CHAINSWORD a za libých zvuků válečného death metalu se odeberu zase na nádraží. Opakuji svůj rituál. Pivo a párek v rohlíku. Za to dostanu jedny z nejhezčích úsměvů posledních měsíců. Hergot, já bejt mladší a bez ženy. Nojo, ale takhle bych dostal od manželky asi pěkně za uši. A tak si sednu v autobuse zase bokem, sleduji krajinu a když dorazíme, tak jsem rád, že mám cestu za sebou. Dneska to bude asi chvílemi na autopilota. Uvidíme. Tak hurá vstříc novým dobrodružstvím, přátelé. Potkáme povědomého kluka z Prahy. Dáme řeč a pivo, je z Bulharska, rozumíme si, protože jsme oba old school metal až za hrob.
ASSASSIN - jedni z německých thrashových veteránů, kteří kdysi dávno formovali i můj pohled na muziku jako takovou. I přes změny v sestavě jsou stále ve skvělé formě. Navíc, a to pro mě hodně znamená, jsou to velcí pohodáři a sympaťáci (ověřeno také rozhovorem). Mám rád, když thrash metal pořádně odsýpá, když to řeže a pálí, když je v tom neklid, když mám sto chutí dát nějakému hajzlovi pěstí. Bylo tomu tak i u téhle smečky. Nasypali to do nás, vystřelili nám mozek z hlavy a totálně mě zničili. Thrash metal až za hrob! One of the German thrash veterans who once shaped my view of music as such. Despite changes in the lineup, they are still in great shape. What's more, and this means a lot to me, they are really cool and likeable guys (verified by an interview). I like it when thrash metal really kicks ass, when it cuts and burns, when there's unrest in it, when I feel like punching some asshole. That was the case with this band. They blew us away, blew our brains out, and totally destroyed me. Thrash metal to the grave!
Celý den pak nemůžu vyhnat z hlavy refrén Aaaassasssinnn kurva!
LEGION OF THE DAMNED - s touhle holandskou kapelou je tu u mě jako na houpačce. Někdy, když poslouchám jejich hudbu, tak mi perfektně sedne do nálady i do chuti, jindy jdu raději pryč. Občas mi připadá trošku stereotypní, ale tentokrát jsem byl velmi spokojený. Jakoby už při prvním riffu vylezli z děr všechny čerti a roztrhali nás na kusy. Vytahali nám střeva z vnitřností a trepanovali nám lebku. Nebi byla opět vyhlášena válka! With this Dutch band, I'm on a roller coaster ride. Sometimes, when I listen to their music, it perfectly suits my mood and taste, other times I'd rather walk away. Sometimes it seems a little stereotypical to me, but this time I was very satisfied. It was as if, with the first riff, all the devils came out of their holes and tore us to pieces. They pulled our guts out and trepanned our skulls. War was declared again!
BENEDICTION - Dave Ingram, který se před lety znovu vrátil do kapely, je pro mě jednou z největších postav death metalové scény (ano, také ověřeno rozhovorem, stačí si jej u nás na stránkách vyhledat). Britové poslední roky vydávají skvělá staroškolská alba, která v sobě mají všechno potřebné k poctivým exhumacím pradávných hrobů. Představoval jsem si, že kolem leží vybělené kosti a na nich sedí havran. Držel v zobáku čerstvě vyklovnuté oko. Tak na mě celé skvělé a neskutečně energické vystoupení působilo. Death metalová šlechta z Birminghamu mě rozsekala na malé kousky. Tohle byl buldozer, který před sebou hrnul hromadu lidské špíny! Škoda jen zahuhlaného zvuku. Absolutní inferno, totální masakr a za mě asi nejlepší kapela festivalu. Dave Ingram, who returned to the band years ago, is one of the greatest figures in the death metal scene for me (yes, also verified by an interview, just search for it on our website). In recent years, the British band has been releasing great old-school albums that have everything necessary for honest exhumations of ancient graves. I imagined bleached bones lying around with a raven sitting on them. It held a freshly pecked-out eye in its beak. That's how the whole great and incredibly energetic performance struck me. The death metal nobility from Birmingham tore me to pieces. This was a bulldozer pushing a pile of human filth in front of it! An absolute inferno, a total massacre, and for me probably the best band of the festival.
SACRED REICH - pro tyhle veterány mám také velkou slabost. Naposledy jsem je potkal kdysi dávno na jednom pražském koncertě. Byli tenkrát ve vynikající formě. Letos tomu bylo také tak. Vždycky jsem měl rád kapely, které řežou do živého, které se s tím nepářou a zároveň nezapomínají ani na ostré melodie. Jakoby do mě někdo zabodl rezavý nůž, tak jsem celé vystoupení vnímal. Užíval jsem si každou notu, každý tón, každý motiv. Už jsem nebyl jen pouhým fanouškem, ale byl jsem součástí něčeho velkého. Zkrátka a jednoduše, kdybych mohl, pokloním se. Bylo v tom všechno. Včetně obrovského srdce. I also have a soft spot for these veterans. The last time I saw them was a long time ago at a concert in Prague. They were in excellent form back then. This year was no different. I've always liked bands that cut to the chase, that don't beat around the bush, and at the same time don't forget about sharp melodies. It was as if someone had stabbed me with a rusty knife, that's how I perceived the whole performance. I enjoyed every note, every tone, every motif. I was no longer just a fan, but part of something big. Simply put, if I could, I would bow down. It had everything. Including a huge heart.
CARCASS - míval jsem kapelu rád v jejich goregrindových časech, obdivoval jsem ji i když začali s melodickým death metalem. Uznávám jejich status, ale pravdou je, že po jejich posledním návratu v roce 2013, mě jejich nové desky nebaví. Zažil jsem kdysi po dlouhé době koncert v jedné pražské hale a na rovinu, žádný šlágr to nebyl. Vystoupení na Basinfirefestu bych rozdělil na dvě části - něco mě bavilo, něco spíš nudilo. Celkově tomu něco chybělo, možná větší drive, nadšení, nevím. Mě přišlo vystoupení možná až moc chladné, neosobní, sice dobře zahrané, ale bez energie. Takže za mě - píšu si splněno a celkově tak na půl. Profesionální koncert, to ano, ale už jsem asi zvyklý na něco jiného. Prostě do mě svůj dráp nezasekli, s tím nic neudělám. I used to like the band during their goregrind days, and I admired them even when they started playing melodic death metal. I acknowledge their status, but the truth is that since their last comeback in 2013, I haven't enjoyed their new albums. I once attended a concert in a Prague hall after a long time, and to be honest, it wasn't a hit. I would divide their performance at Basinfirefest into two parts - some of it I enjoyed, some of it I found rather boring. Overall, something was missing, maybe more drive, enthusiasm, I don't know. I found the performance perhaps too cold, impersonal, well played, but lacking in energy. So for me - I'll mark it as done and overall about half. A professional concert, yes, but I'm probably used to something else. They just didn't grab me, and there's nothing I can do about that.
MOONSPELL - k albu Wolfheart mám spoustu osobních vzpomínek. Provázelo mě, když jsem začal chodit se svojí ženou, viděl jsem kapelu na spoustě památných koncertů (i s českými ROOT), patří k nahrávkám, které umím nazpaměť. Fascinuje mě jeho chlad a temnota, melodie. Všechno tohle, všech těch 30 společných let, se zúročilo i dole pod pódiem. Byl jsem dojatý, totálně hotový. Jen já a muzika, jen já a démonický Fernandův vokál (ano, rozhovor také máme). Vydali jsme se za soumraku na lov, běželi jsme bok po boku, prokousli jsme tepnu plnou teplé krve. Ne, tohle nebylo jen tak nějaké vystoupení, tohle byl obřad, tajemná a prastará ceremonie, černá modlitba. Neumím to ani popsat slovy, co jsem zažíval. Natolik osobní to bylo. Krása temnoty, chladu a černé poezie! I have many personal memories associated with the album Wolfheart. It accompanied me when I started dating my wife, I saw the band at many memorable concerts (including with the Czech band ROOT), and it is one of the albums I know by heart. I am fascinated by its coldness and darkness, its melodies. All of this, all of those 30 years together, came to fruition below the stage. I was moved, totally exhausted. Just me and the music, just me and Fernand's demonic vocals (yes, we also have an interview). We set out hunting at dusk, running side by side, biting through an artery full of warm blood. No, this wasn't just any performance, this was a ritual, a mysterious and ancient ceremony, a black prayer. I can't even describe in words what I experienced. It was that personal. The beauty of darkness, coldness, and black poetry!
Stojím na kraji kempu a čekám na festivalový autobus. Někdo se vykloní z okýnka auta a zařve, že nám bude řídit lesba. Asi nějaký vesnický vtip, protože řidičem byl chlap jak hovado:)). Noční autobus v Plzni jede odjinud, je výluka a předělávají koleje tramvají. Utíkám (to už je boj o přežití) na jinou zastávku. Tam mě osloví asi šedesátiletá dáma s pivem v ruce. Asi je na zajíčky. Protože mi pořád žmoulá ruku.
Návštěvnost byla velká. Na některé kapely bylo fakt narváno, přesto tak nějak příjemně, že mě lidi kolem neštvali.
Zvuk až na zmiňované BENEDICTION v pořádku, tedy neviděl jsem všechny kapely, ale i z dálky pohoda.
Pivo za mě v cajku. Sem tam nestíhali u výčepu, ale na tohle jsem tolerantní. Chuťově Plzeň v pořádku. Nic jiného jsem nepil, tedy mimo malinovky a té druhé limonády, co si nemůžu zaboha vzpomenout z čeho byla a byla také dobré.
Organizace - za mě mám vlastně jen jednu připomínku. Proč je deštník považovaný za útočnou zbraň? Ty vole, když na to přijde, tak tě klidně zabiju i kelímkem kámo:))). Jinak ale absolutně bez námitek. Pohoda, vše odsýpalo jako na drátkách.
Je konec. Jakože pro mě fakt konec. Mám toho dost. Překonal jsem sám sebe. Fyzicky to dávám, ale i když jsem si kapely jen vybíral, hodně vybíral, tak je toho na mě moc. Tohle mi na fesťácích vadí asi nejvíc. Dávám tak 3 - 4 kapely denně, pak už ztrácím pozornost. Nedovedu se soustředit. Ale bylo to moc fajn. Většinou, naladěn na festivalový mód, jen tak korzuji, snažím se vtipkovat, pokecat. O tomhle metal vždycky býval. O setkávání. Určitě tu vzniklo spousta nových přátelství. Možná i nějaká ta láska, jak už tomu někdy bývá. Na akce, na které chodím já, se to hemží jen šedivými vlasy a vráskami. Na Basinu bylo možné potkat i mladší fanoušky. Dává mi to naději, že jednou nebudu chodit na koncerty sám, protože jak to tak vypadá, tak je budu navštěvovat, dokud budu moct. Jsou pro mě relaxem, odpočinkem. Už když jsem jel domů, tak jsem si říkal, že pokud bude příští rok dobrý line-up, jedu znovu. Tenhle festival je už dávno v mém srdci. Nebyl jsem zde pokaždé, ale pokud ano, vždycky jsem si jej užil. Nezbývá než poděkovat všem kapelám, organizátorům, všem které jsem potkal a byli jste na mě hodní a nakonec i vám, věrným čtenářům. Vždyť to celé vždycky píšu hlavně pro vás. Díky moc. Tak zase někdy někde. Budu se těšit.
Jsi chycený v pasti svých vlastních myšlenek. Chodíš ulicemi a přemýšlíš, komu bys ublížil. Nechtějí tě holky ani kluci, jsi sám ve své ulitě. Se sbírkou zbraní ve sklepě a účtem na sociálních sítích, která podporuje jenom nenávist. Připomínáš časovanou bombu, hrozící každou chvíli výbuchem. Frustrován následuješ zlé vůdce. Všichni jste odsouzeni na smrt, protože mě nemáte rádi. Nakonec máš štěstí, zastřelí tě ještě předtím, než někomu ublížíš. A když padáš krvavý k zemi, tak si říkáš stále dokola... proč?
Lidem do hlavy nevidíte a je moc dobře, že stále existují kapely jako INHUMAN CONIDITION. Protože na tyhle zvrácenosti upozorňují, kritizují je, popisují. Vždycky bylo lepší skočit do mosh-pitu, než sedět jen tak doma a přemýšlet nad nesmrtelností Krista. Jako fanoušek death metalu, který je mu věrný více než třicet let, sleduji tuhle smečku od jejich počátků. Důkazem budiž recenze i rozhovor, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem. Tihle maniaci jsou pravými, nefalšovanými, uvěřitelnými a autentickými pokračovateli ryzího death metalu, ušpiněného thrashem z Floridy. Amen!
Každá jejich nová nahrávka (a novinka není výjimkou) je neskutečně divokou jízdou přímo do pekla. Není divu, jak asi víte, tak řádnými členy kapely jsou Jeramie Kling - Vocals, Drums, Taylor Nordberg - Guitars, Terry Butler - Bass. Musím vůbec dodávat něco dalšího? Nové album "Mind Trap" má v sobě opět takový ten staroškolský drive a sílu, které se snad ani nedají naučit. Je to tam, kurva, je to přesně ono, říkám si stále dokola a i mé staré kosti chtějí zase tančit. S tímhle se musíte narodit, musíte to mít v sobě. Je to něco podobného, jako když stojíte znuděně na velkém festivale a trpíte u skupin, které si na metal jenom hrají. Štvou vás pózy, vzpomínáte na dobu, kdy se do toho řezalo o hodně víc, kdy byl metal ještě i sranda. Pak nastoupí na pódium INHUMAN CONDITION a rozsekají vás na malé kousky shnilého masa. Kombinace jejich prašivého death metalu a ostrého thrashe je i tentokrát samozřejmě velmi třaskavou směsí. Tihle veteráni zkrátka pořád umí, hotovo, tečka. Novinka odsýpá jako lavina z kamení, kostí a špinavé krve, jako vyvěrající láva ze znovu probuzené sopky. Také cítíte tu pradávnou sílu? Skvělé smrtící řemeslo po všech stránkách s přidanou hodnotou v podobě headbangingu navíc. Já jsem totálně spokojený, s tím si buďte absolutně jistí. Kolem nás, v současném divném světě, létají krev a vnitřnosti, jsou adorováni sérioví vrazi, dost často si hrajeme na to, čím nejsme. Přetvařujeme se na sociálních sítích a uvnitř nás hlodá strach. Tohle všechno na novém albu najdete. Zabalené v muzice, která mě opět zasáhla přímo do srdce. Já nepotřebuji sklep plný zbraní, já nemusím nikomu anonymně nadávat. Mě jsou nějací politici dávno u prdele. Mám svůj metal, pivo a čistou hlavu, jinak mi dejte všichni pokoj a svatý klid. Hergot brácho, tohle si určitě poslechni, tohle je zahraný s jasným úmyslem - totálně nás zničit. Floridským death thrash metalovým maniakům se povedl zásah přímo na solar plexus! Poslouchejte hodně nahlas! Prašivý nářez, který má v sobě dynamit!
povinnost pro fanoušky:SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT.
Asphyx says:
You are trapped in your own thoughts. You walk the streets wondering who you could hurt. Neither girls nor boys want you; you are alone in your shell. With a collection of weapons in the basement and a social media account that only promotes hatred. You are like a time bomb, threatening to explode at any moment. Frustrated, you follow evil leaders. You are all doomed to death because you don't like me. In the end, you're lucky, they shoot you before you hurt anyone. And as you fall to the ground covered in blood, you keep asking yourself... why?
You can't see into people's heads, and it's a good thing that bands like INHUMAN CONIDITION still exist. Because they point out these perversions, criticize them, describe them. It's always been better to jump into the mosh pit than to sit at home and ponder the immortality of Christ. As a death metal fan who has been loyal to the genre for more than thirty years, I've been following this pack since their beginnings. Proof of this can be found in the review and interview linked below today's article. These maniacs are the true, genuine, credible, and authentic successors of pure death metal, tainted with Florida thrash. Amen!
Each of their new recordings (and this one is no exception) is an incredibly wild ride straight to hell. No wonder, as you probably know, the regular members of the band are Jeramie Kling - Vocals, Drums, Taylor Nordberg - Guitars, Terry Butler - Bass. Need I say more? The new album, "Mind Trap", once again has that old-school drive and power that can't be learned. It's there, damn it, it's exactly that, I keep telling myself, and even my old bones want to dance again. You have to be born with it, you have to have it in you. It's similar to when you're standing bored at a big festival and suffering through bands that are just pretending to play metal. You're annoyed by the poses, you remember the days when it was much more intense, when metal was still fun. Then INHUMAN CONDITION takes the stage and chops you into small pieces of rotten flesh. The combination of their mangy death metal and sharp thrash is, of course, a very explosive mixture this time around as well. These veterans still know how to do it, period. The new album rolls like an avalanche of rocks, bones, and dirty blood, like lava spewing from a reawakened volcano. Can you feel that ancient power too? Excellent deadly craftsmanship in every respect, with the added bonus of headbanging. I am totally satisfied, you can be absolutely sure of that. Around us, in today's strange world, blood and guts fly, serial killers are adored, and we often pretend to be something we are not. We pretend on social media, and fear gnaws at us inside. You'll find all of this on the new album. Packaged in music that once again struck me right in the heart. I don't need a basement full of weapons, I don't need to anonymously curse anyone. I don't give a shit about politicians. I have my metal, my beer, and a clear head, so leave me alone and give me some peace and quiet. Damn, bro, you definitely need to listen to this, it's played with a clear intention - to totally destroy us. The Florida death thrash metal maniacs have landed a direct hit to the solar plexus! Listen to it loud! A dirty beat that has dynamite in it!
A must for fans of: SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT.
Ave EXECUTION! First of all, I have to pay tribute to your latest album „Camisole“. I haven't heard such a powerful and crazy album in a long time. I have it at home, in my car, and at work, in various formats, and I listen to it whenever I need some new energy. How satisfied are you with the album now that some time has passed, and what has the reaction been like from fans?
Bruno: Thank you and your support. I can't really answer your question right now. The album is out on Great Dane Records but not yet distributed by Season of Mist, the official release date for them is June 13th. We'll have a release party on June 14th and see how the public reacts. Yes, we understand that there are things that could have been better.
In my opinion, the new album is perfect in every way. The sound, the ideas, the cover are all great. How does EXECUTION compose and how did the new album come about? It seems to me that you have a different lineup of musicians on every album. Who has the final say in the band and is the one who says, "This song is good, so let's keep it"?
For this album, we decided to put as much as possible around the album. The cover too. We did a lot of test recording. Some tracks are old but reworked with the whole band. It's a story, a concept. So the music follows the lyrics, to give an emotion. We work together with the ideas of the lyrics for the atmosphere.
"Camisole" has a harsh, brutal sound. Raw and rough. At the same time, it's piercing and cold. Where did you record the album? And who is responsible for the mastering? I really like that the sound is organic, so real. You avoided the "artificiality" and "over-the-topness" that some bands unfortunately tend to have nowadays.
We talked and we didn't want to sound like everyone else today. Too modern, clean, and fluid, no. We wanted that raw, old-school feel. But not too old either. A lot of albums sound the same today. We have a keyboard that brings melody, and the vocals are aggressive. We have the underground spirit.
It's clear that in death/black/thrash metal, lyrics often take a back seat. How do you perceive the content of the lyrics and how are they created in EXECUTION? What are they about on the new album and what influenced them?
This story is the sequel to our album ETERNAL DREAMS. The same character is interned in an asylum. His reality is alternate. The first track, BLACK TOMB, is his vision: he sees the hospital as a tomb. He crosses the doors of the asylum. If you want BLACK TOMB would be a dark hospital. After the rest of the album he is in an isolation room and undergoes analysis and care. But there are two realities, the one everyone sees and his own. He creates his story, his fears, and he sinks lower and lower each time.
If I'm not mistaken, EXECUTION dates back to 1989. How do you perceive that time? Together with other bands, you were at the birth of something new that had never been here before. Your history is full of interesting albums that rightfully belong in every fan's golden collection. I just wonder why there aren't more recordings? Three full-length albums in 36 years isn't exactly a lot. How do you explain that and what is the reason for it?
Yes, you're right, EXECUTION is an old band, November 1989. It's a long story, I'll keep it short. I'm the only survivor of the first lineup. After that, Abigail, our guitarist, arrived 9 months after the band's creation, but we can say he was there from the beginning, right? At the beginning, we did it quickly; two demos and a vinyl album in 1992. Too quickly. I think we were still looking for the band's identity. And it's since 1995 that we found our personality. We took Sophie with us on keyboards and vocals. We released ETERNAL DREAMS in 1999. A complex album. We had a lot of changes of drummers and secondary guitarists. It was hell for us. We played shows and prepared an album, but each time a member left the band or was fired . It was the era of studios, real studios? No Cubase or Pro Tools. We had to spend as little time as possible in the studio. Time cost money. It must be said that we have two entire albums that are not recorded. But we made backups, a 9-track album "DYING ALONE" with Abigail. We keep the idea of doing it one day with retouches from the current band. Another album without a name, 8 tracks, with complicated and sometimes long titles. Today, we could do it with this line-up, more professional than before. And that's our next project, 4 of these tracks with 4 new titles.
I love your country, culture, monuments, and beautiful girls. In recent years, however, France has also been a veritable treasure trove of good metal music. You approach music a little differently than others. I like SVART CROWN, DEATHSPELL OMEGA, but also veterans MERCYLESS, MORTUARY, newcomers RITUALIZATION, SKELETHAL... there are so many great bands – how is that possible? Is it the wine? :) Do you have any other tips for us? Do you see any differences between concerts elsewhere in Europe and in your country?
I don't know if it's the wine. It's just that there are a lot more bands in France in recent years. And more professional bands than before. It's much easier to learn music today with the internet, tutorials... In the 90s, you had to work on your guitar or drum lessons alone in your little room, waiting to see your guitar teacher again the following week (lol), an eternity... But personally, I find that there are still amateur bands everywhere in Europe, and that there are still some today.
Death/thrash/black metal isn't exactly a style that's in the spotlight of fans' interest. That makes support all the more important. From the old days, I remember that you supported your favorite band by buying CDs, T-shirts, and going to concerts. But times have changed. The world is ruled by the internet and music downloads. How do you, as a band, perceive these changes? Have you had to adjust the way you operate? What about your fans, are they different too?
Yes, everything has changed, but the Death Metal scene still has fans who like to have CDs, vinyls, t-shirts, etc. I prefer to buy real CDs and vinyls, it's better than a link. But that's my opinion. We still have long-time fans and new ones.
What does music mean to you? What is it like to play extreme metal from a musician's perspective? What do you like about it and what don't you like? You can also look at this question from a philosophical point of view. Is thrash/black death metal more of a hobby or a lifestyle for you?
It's my life, my lifestyle since I was 13, when I discovered AD/DC with Highway to Hell. I immediately loved the music and the world of hard rock. The cover was fantastic for a 13-year-old kid. and then I discovered a lot of bands. and the evolution towards heavy, speed, thrash, and death. a bit like many of us. the world of IRON MAIDEN with magnificent covers. and I loved the evolution of Metal, ANVIL "metal on metal", RAVEN, VENOM, BATHORY, METALLICA, SLAYER, EXODUS, and then DEATH, POSSESSED and MORBID ANGEL.I formed my first band at 16, playing guitar with friends, "ENFER" (hell). But those were the rehearsals in my bedroom. Then I formed BAD DEVILS, still on guitar. But we had a singer who didn't want to sing, a real problem. He pretended to be a singer, a fan of MÔTLEY CRUE, POISON... but without the voice, lol. So, I have guitar and vocals...When I formed EXECUTION, I decided to only do the vocals.
It's been 36 years since EXECUTION was founded. You are a household name on the scene, you have loyal fans, you perform at concerts. Is there anything else you want to achieve as a band? What are your goals for the future?
We're going to play shows to promote the album "CAMISOLE" and write songs. We won't be here forever. 36 years is already a long time.
During EXECUTION, we participated in side projects. I was the vocalist for the black metal band BEAUTY OF DESOLATION; we released two CDs, "World Agony" and "Cold Emotions," and Abigail was the frontman of SEAEARTH and one album, "Sea of Lava."
And what are your plans for the coming months? What can fans look forward to? If you have a message for them, for labels, for promoters, here's the space...
Come to our concerts and talk with us. We love to meet people. All underground.
Thank you very much for the interview, for your great music, and I wish EXECUTION sold-out concerts and crazy fans who will tear your hands off with merchandise. I also wish you much success and happiness in your personal lives.
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
