DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 10. června 2024

Recenze/review - HEMOTOXIN - When Time Becomes Loss (2024)


HEMOTOXIN - When Time Becomes Loss
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Byla mlha a chlad mi pronikal pomalu do kostí. Šel jsem pomalu a dával pozor, abych neupadl. Klečel uprostřed cesty a měl hlavu skloněnou. Nejdřív jsem si myslel, že je mrtvý, ale začal odříkávat jakési tajemné modlitby. Mluvil neznámou řečí. Oči měl obrácené dovnitř hlavy a vše působilo hrozně podivně. Když jsem na něj promluvil, otočil se mým směrem a z úst mu začala téct krev. Příroda kolem ztichla a já dostal strach. Byl v jiné dimenzi, byl ve světě, ze kterého se neodchází. 

Poslouchal jsem  zrovna novou desku progresivních thrash death metalistů HEMOTOXINPittsburg. Hudba se mi dostávala pomalu do podvědomí, drásala moje vnitřnosti, kolovala mi v žilách. Stala se mojí součástí, až jsem najednou dostal velkou chuť se s vámi rozdělit o pár dojmů. Pro její pochopení musíte mít fantazii a touhu objevovat nové cesty. Myslím si, že mé další setkání s touhle smečkou se opět povedlo (recenze na předchozí desky si můžete přečíst dole pod článkem). 

 

Jsou zkrátka nahrávky, které raději poslouchám, vracím se k nim, pokaždé objevuji něco nového, než abych o nich psal. Myslím si totiž, že má slova nestačí. Pánové totiž napsali složité, komplikované skladby, plné různých stylových odboček. Zároveň se ale album velmi dobře poslouchá. Pokud bych měl novinku nějak popsat neznalému, asi bych volil volné přirovnání třeba k DEATH, CYNIC, CONTROL DENIED, VEKTOR, VOIVOD, REVOCATION, ale i třeba MORBID ANGEL. Berte ale moje slova s nadhledem. HEMOTOXIN jsou osobití a originální hlavně ve svém přístupu. Umí skvěle hrát, ale také složit motivy, které hoří jasným plamenem. "When Time Becomes Loss" má samozřejmě velmi dobrý zvuk (Andrew Lee - producer, recording, mixing, Justin Weis - mastering) i povedený obal (Mark Cooper). Vy se tak můžete plně soustředit na jednotlivé nápady. Líbí se mi lehkost, vzdušnost, která se prolíná celým albem jako jedovatý had. Je to jízda na horské dráze. Zažívám pocity euforie, což je pro mě jasným znamením, že se pánové přesně trefili do mého vkusu. Je ale také pravdou, že jsem se musel do novinky prokousávat postupně. Potřeboval jsem klid a nejlépe chladný les brzy ráno. Nejdřív jsem si myslel, že jsem mrtvý, ale začal jsem odříkávat jakési tajemné modlitby. Mluvil jsem neznámou řečí. Oči jsem měl obrácené dovnitř hlavy a vše působilo hrozně podivně. Cítil jsem černou energii z vesmíru, vnímal jsem, že existuje ještě jeden svět, za zrcadlem. Tak to vidíte, jaké představy ve mě dokáží HEMOTOXIN probudit. Patří jim za to velký dík. Letošní album se opravdu povedlo. Všem vám je doporučuji. Podívejte, padá hvězda. Nebo to jsou vetřelci? Poslouchejte pozorně. Progresivní thrash death metal, který vás vezme na výlet do temného časoprostoru! 


Asphyx says:

It was foggy and the cold was slowly penetrating my bones. I walked slowly, taking care not to fall. He was kneeling in the middle of the road, his head bowed. At first I thought he was dead, but he began to say some mysterious prayers. He spoke in an unknown language. His eyes were turned inside his head, and everything looked very strange. When I spoke to him, he turned in my direction and blood began to flow from his mouth. Nature around me became silent and I became afraid. He was in another dimension, he was in a world you don't leave. 

I was listening to the new album by progressive thrash death metallers HEMOTOXIN from Pittsburgh. The music was slowly getting into my subconscious, tearing my insides, circulating in my veins. It became a part of me, until I suddenly had a great desire to share some impressions with you. To understand it, you must have imagination and the desire to discover new ways. I think that my next encounter with this pack was again a success (you can read reviews of previous albums below the article). 


In short, there are recordings that I prefer to listen to, to go back to, to discover something new every time, rather than to write about them. Because I don't think my words are enough. The gentlemen have written complex, complicated songs, full of various stylistic digressions. But at the same time the album is very easy to listen to. If I had to describe the new album to an ignorant person, I would probably choose a loose comparison to DEATH, CYNIC, CONTROL DENIED, VEKTOR, VOIVOD, REVOCATION, but also MORBID ANGEL. But take my words with a grain of salt. HEMOTOXIN are distinctive and original especially in their approach. They know how to play well, but also how to compose themes that burn with a bright flame. "When Time Becomes Loss" has of course a very good sound (Andrew Lee - producer, recording, mixing, Justin Weis - mastering) and a hilarious cover (Mark Cooper). So you can fully concentrate on the individual ideas. I like the lightness, the airiness that runs through the whole album like a poisonous snake. It's a roller coaster ride. I experience feelings of euphoria, which is a clear sign for me that the gentlemen have hit my taste exactly. But it's also true that I had to bite into the novelty gradually. I needed peace and preferably a cool forest early in the morning. At first I thought I was dead, but I started saying some kind of mysterious prayer. I spoke in an unknown language. My eyes were turned inside my head and everything seemed very strange. I felt black energy from outer space, I felt that there was another world beyond the mirror. So you can see what imagery HEMOTOXIN can awaken in me. For that I owe them a big thank you. This year's album was really good. I recommend it to all of you. Look, a star is falling. Or is that aliens? Listen carefully. Progressive thrash death metal that will take you on a trip to dark space-time!



about HEMOTOXIN on DEADLY STORM ZINE:



TRACKLIST
1. Morbid Reflections
2. Call From The Abyss
3. Malediction
4. Abstract Commands
5. Conscious Descent
6. Reborn In Tragedy
7. When Time Becomes Loss

čtvrtek 6. června 2024

Recenze/review - HELLBUTCHER - Hellbutcher (2024)


HELLBUTCHER - Hellbutcher
CD 2024, Metal Blade Records

for english please scroll down

Nůž, který mi byl zabodnut kdysi dávno do břicha, byl vykován z kvalitní švédské oceli. Dodnes si pamatuji odlesk čepele i bolest, která mi sevřela vnitřnosti. Psal se konec osmdesátých let minulého století a já se toulal ulicemi. S kamarády, kteří na tom byli velmi podobně jako já. Tenkrát jsme byli prokleti a zůstalo nám to dodnes. Začínali jsme na klasickém heavy metalu, thrash i black metalu. Nosili jsme džínové bundy a pásy z nábojnic. Muziku jsme poslouchali zásadně nahlas a pivo muselo být řádně vychlazené.

HELLBUTCHER se poprvé objevili na scéně až roku 2022 s ochutnávkou v podobě demonahrávky. Přesto jsem měl pocit, že jsem zpátky v dobách svého mládí. Není divu, kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, ze švédské black metalové šlechty. Těmto pánům koluje tenhle styl v krvi a je jejich součástí. Novinka to jenom potvrzuje. Pamatujte na to, že ocel je potřeba dobře zakalit. A to se téhle smečce povedlo na výbornou. 

 

Zpěvák Hellbutcher z NIFELHEIM se obklopil maniaky, kteří moc dobře vědí, o čem je poctivý, ryzí metal. Nikde žádné zbytečnosti, jenom pravý a zadek nakopávající black thrash metal, zahraný s krvavým pohledem. Satan zase jednou stojí na rohu ulice a usmívá se. Stačí ho jenom pozvat na pivo a přidat pořádně hlasitost. Strhněte někdo Ježíšovi jeho korunu z hlavy! Nezaslouží si ji. Ten jeho falešný úsměv jsme už dávno prokoukli. Tady se hraje ostře, nekompromisně, sází se na silné a divoké melodie. Líbí se mi živelný a chladný zvuk, který se mi pokaždé zadře hluboko pod kůži. Nahrávka je vlastně takovou dokonalou esencí toho, co mám na starém metalu tolik rád. Zapomeňte na klišé a umělost mnohých současných skupin, tohle je hudba pokrytá pavučinami. Jako bych našel starý nůž, kterým mě kdysi bodli. Když odstraníte nános rzi, začne se lesknout úplně stejně, jako v dobách největší slávy tohoto stylu. HELLBUTCHER nahráli desku, která je stará a i svěží zároveň. Je v ní obsaženo velké množství chladné energie, nakumulované do jednotlivých skladeb. Je opravdu jako kus perfektně vykovaného železa, opracovaného k dokonalosti. Kapela je jako smečka prašivých psů, kteří dlouhé roky hlídali vstup do podsvětí. Letos se utrhli ze řetězu a touží po čerstvé krvi. Zvuk, obal, produkce, vše slouží k jedinému. Navěky vás proklít, strhnout do temných hlubin Hádovy říše. Na své si přijdou jak fanoušci IRON MAIDEN, tak BATHORY i VENOM. Už zase cítím ostrou čepel nože, který mi pomalu zajíždí do vnitřností. Dobrá hudba se pozná podle toho, že vás nenechá v klidu, že vás rozseká, zničí. Usmívám se jako ta stará děvka Smrt a těším se na další skladbu. Dejte mi někdo napít, cítím se totálně spálený! Ryzí, poctivý a chladný black/thrash heavy metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Ďábel se usmívá!


Asphyx says.

The knife that was stabbed into my stomach a long time ago was forged from high quality Swedish steel. I still remember the glint of the blade and the pain that gripped my insides. It was the late 1980s and I was wandering the streets. With friends who were very much like me. We were cursed then, and we're still cursed now. We started out on classic heavy metal, thrash and black metal. We wore denim jackets and bullet belts. We listened to the music loud and the beer had to be properly chilled.

HELLBUTCHER first appeared on the scene in 2022 with a tasting demo. Still, I felt like I was back in the days of my youth. No wonder, the band is composed of all experienced musicians, from the Swedish black metal nobility. This style runs in their blood and is a part of them. The new album only confirms it. Remember, steel needs to be tempered well. And this bunch has done that to perfection. 


The singer Hellbutcher from NIFELHEIM has surrounded himself with maniacs who know very well what honest, pure metal is all about. There's no uselessness anywhere, just true and ass-kicking black thrash metal, played with a bloody eye. Satan once again stands on the street corner and smiles. Just invite him for a beer and turn up the volume. Somebody rip Jesus' crown off his head! He doesn't deserve it. We saw through his fake smile a long time ago. The playing here is strident, uncompromising, relying on strong and fierce melodies. I like the lively, cool sound that gets deep under my skin every time. The record is actually such a perfect essence of what I love so much about old metal. Forget the clichés and artificiality of many contemporary bands, this is music covered in cobwebs. It's like finding an old knife I was once stabbed with. When you remove the rust, it starts to shine just as it did in the style's glory days. HELLBUTCHER have recorded a record that is both old and fresh at the same time. There is a great deal of cool energy accumulated into the individual tracks. It really is like a piece of perfectly wrought iron, machined to perfection. The band is like a pack of mangy dogs that have guarded the entrance to the underworld for years. This year, they've broken free from the chain and are out for fresh blood. The sound, the cover, the production, everything serves one purpose. To curse you forever, to drag you down into the dark depths of Hades' realm. Fans of IRON MAIDEN, BATHORA and VENOM will be in for a treat. I can feel the sharp blade of the knife slowly sinking into my guts again. Good music is known by the fact that it doesn't leave you in peace, that it cuts you up, destroys you. I smile like that old bitch Death and look forward to the next song. Somebody get me a drink, I feel totally burnt! Pure, honest and cold black/thrash heavy metal, forged from the finest steel! The devil is smiling!



Tracklist:
01. The Sword of Wrath (05:15)
02. Perdition (03:28)
03. Violent Destruction (03:04)
04. Hordes of the Horned God (05:26)
05. Death's Rider (03:39)
06. Possessed by the Devil's Flames (04:07)
07. Satan's Power (05:07)
08. Inferno's Rage (03:13)

band:
Hellbutcher - Bass (2022-2023), Vocals (2022-present); also with Dead Kosmonaut, Friends of Hell, Necrocurse, Nifelheim, formerly with Pagan Rites, Necronaut (live), Treblinka (live).
Devastator - Drums (2022-present); also with Bloodbath, formerly with Blasphemous, Morgue, Nephenzy Chaos Order, Decay, Opeth, Witchery, Nifelheim, Triumphator, Satanic Slaughter, Funeral Frost, Res.
Necrophiliac - Guitars (2022-present); also with Mordant, Total Inferno, formerly with Firemass, Wolfsblood.
Eld - Bass (2023-present); also with Aeternus, Gaahls Wyrd, Gravdal, Phantom Fire, Taake (live), Kraków, formerly with Malignant Eternal, Viðr, Torture Device.
Iron Beast - Guitars (2023-present); also with Dead Kosmonaut, Unleashed, formerly with Firespawn, Incardine, Scudiero, Soxity, Firecracker, Eclipse, Necrophobic, Siebenbürgen.



středa 5. června 2024

Recenze/review - HOLYCIDE - Towards Idiocracy (2024)


HOLYCIDE - Towards Idiocracy
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Kluci, co spolu ještě nedávno chodili na pivo, se nesnáší na život a na smrt. Stačilo několik slov na sociálních sítích, které si začaly žít vlastním životem. Každé ráno vstaneš a vidíš kolem sebe tupý dav. Jak hltají nesmysly na obrazovkách. Ovládání na dálku, nenávist stoupá. Musíš se přidat na jednu stranu, musíš vyjádřit svůj názor. Všude jenom jed, špína a hnus, které vyhřezly odněkud z našeho podvědomí. Jsem stará škola a už toho mám plný zuby. Jdu raději na pivo a pouštím si alba jako je to nové od španělských maniaků HOLYCIDE

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý a svět se točil úplně jiným způsobem, jsem podobnou hudbu poslouchal. Chodili jsme s partou ven, kouřili na rohu a na ramenou jsme mívali kazeťák. Říkali nám vagabundi a rebelovali jsme proti všemu. Proti systému, proti všem. Když se ohlédnu za sebou, příliš se toho za ty roky nezměnilo. Jen máme lepší technologie k tomu, jak naštvat lidi. A tak si dávám další pivo a oceňuji, že jsou ještě kapely jako HOLYCIDE. Které mě umí přikovat ke zdi svým poctivým a ostrým thrash metalem. 


Pánové sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to vůbec nevadí. Důležitá je pro mě energie, tlak, nakumulovaný vztek. Zkrátka a dobře všechny ty věci, které k dobrému thrash metalu patří. Když je potom přidán řezající zvuk, stylový obal, kývám se spokojeně do rytmu, bouchám pěstí do stolu a nakonec tančím po pokoji, jako zasažený elektrickým proudem. Přesně takhle to mám rád, přesně tenhle druh muziky koluje i v mých žilách, říkám svému kamarádovi a zvu jej do hospody. Jenže on nejde, on raději sedí doma a hltá další nesmysly z obrazovek. Říkám mu hele, vybodni se na to, raději přidej volume jako já. Stárneme čím dál tím rychleji a nestíháme svět kolem nás. Ještě, že existuje hudba, které mě nejen dokáže uklidnit, ale také vyčistit hlavu. Potřebuji pevný bod ve vesmíru, nějakou jistotu, asi jako každý. HOLYCIDE mi přesně tohle dávají. A přinášejí mi to velmi stylově a opravdově. Vše je ohlodáno na kost, syrové a špinavé. K tomu si připočtěte texty, kterým rozumím a máme tu album, které nelze nemít rád. Španělé zkrátka mluví i mojí řečí, jsou nastaveným zrcadlem. Nevím, jak to se světem dopadne, ale někdy si říkám, že staří autoři sci-fi měli v mnohém pravdu. A právě proto vypínám čím dál tím častěji všechny sítě světa a pouštím si do sluchátek "Towards Idiocracy". Album je totiž silné ve všech svých aspektech. Je surové i melodické, má jasný cíl. Zasáhnout vás na solar plexus. Kluci, co spolu ještě nedávno chodili na pivo, se nesnáší na život a na smrt. Stačilo několik slov na sociálních sítích, které si začaly žít vlastním životem. Každé ráno vstaneš a vidíš kolem sebe tupý dav. Jak hltají nesmysly na obrazovkách. Ovládání na dálku, nenávist stoupá. Musíš se přidat na jednu stranu, musíš vyjádřit svůj názor. Všude jenom jed, špína a hnus, které vyhřezly odněkud z našich podvědomí. Syrový, divoký, vzteklý thrash metal ze staré školy, který vám očistí vaše zkažené myšlenky! Roztrhni své řetězy!


Asphyx says:

Guys who were having a beer together not long ago are on life-and-death terms. It only took a few words on social media for them to take on a life of their own. You get up every morning and you see a dumb crowd around you. as they devour the nonsense on their screens. Remote control, the hatred rises. You have to take sides, you have to voice your opinion. There's just poison, filth and filth that's been spewed from somewhere in our subconscious. I'm old school and I'm sick of it. I prefer to go for a beer and listen to albums like the new one from Spanish maniacs HOLYCIDE

Once upon a time, when I was young and the world was spinning in a completely different way, I used to listen to music like this. We used to go out with a bunch of us, smoke on the corner and have a tape recorder on our shoulders. We were called vagabonds and we rebelled against everything. Against the system, against everyone. Looking back, not much has changed over the years. We just have better technology to piss people off. So I'm having another beer and I appreciate that there are still bands like HOLYCIDE. Who can drive me up the wall with their honest, hard-hitting thrash metal. 


The gentlemen do not bring anything new or groundbreaking, but that does not matter at all. What matters to me is the energy, the pressure, the accumulated anger. In short, all the things that belong to good thrash metal. Then, when the cutting sound is added, the stylish cover, I sway contentedly to the beat, pound my fist on the table, and end up dancing around the room like I've been electrocuted. This is exactly how I like it, this is exactly the kind of music that runs through my veins too, I tell my friend, inviting him to the pub. But he won't go, he'd rather sit at home and devour more nonsense from the screens. I say to him, hey, knock it off, you better turn up the volume like me. We're getting older faster and faster and we can't keep up with the world around us. Good thing there is music that can not only calm me down but also clear my head. I need a fixed point in the universe, some certainty, I guess like everyone. HOLYCIDE gives me exactly that. And they bring it to me in a very stylish and genuine way. It's all gnawed to the bone, raw and dirty. Add to that lyrics that I understand and you have an album that is impossible not to like. The Spaniards, in short, speak my language too, they are a mirror set. I don't know how the world will turn out, but sometimes I think the old science fiction writers were right in many ways. And that's why, more and more often, I turn off all the networks of the world and play "Towards Idiocracy" in my headphones. The album is strong in all its aspects. It's raw and melodic, it has a clear goal. To hit you in the solar plexus. Guys who used to go out for a beer not long ago hate each other to death. It only took a few words on social media to take on a life of their own. Every morning you get up and see a dumb crowd around you. as they devour the nonsense on their screens. Remote control, the hatred rises. You have to take sides, you have to voice your opinion. There's just poison, filth and filth that's been spewed from somewhere in our subconscious. Raw, savage, angry old school thrash metal that will cleanse your corrupt thoughts! Break your chains!


about HOLYCIDE on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. A.I. Supremacy
02. Towards Idiocracy
03. Remote Control
04. Lie Is The New Truth
05. Power Corrupts
06. Technophobia
07. Angry For Nothing
08. Chemical Dependency [Atrophy cover]
09. Pleased To Be Deceived
10. Flamethrower 'Em All

Line-up:
Dave Rotten - Vocals
Vicente J. Payá - Bass
Salva Esteban - Guitar
Ankor Ramírez - Guitar
Santi ‘GoG’ Arroyo - Drums



úterý 4. června 2024

Interview - DEAD HEAD - Totally devastating thrash death metal that will grind you to dust! You'll be gnawed to the bone!


Interview with death thrash metal band from Netherlands - DEAD HEAD.

Interview with Robert Woning, guitar in Dead Head, thank you!


Recenze/review - DEAD HEAD - Shadow Soul (2024):
Ave DEAD HEAD! Greetings to Holland, hope you are doing well. I must admit that I was really looking forward to your new album "Shadow Soul". I met the band for the first time in Poland at a stock exchange, where we bought everything that had an interesting cover. And that's how I came across the album "The Feast Begins at Dawn". It was a pirated cassette recording, a couple of songs were missing, but you guys became my heart band anyway. Listening to the new record brought it all back to me. The sound and production is a bit more modern, but otherwise it's like the old days. Was that the point?

Thanks. I think ever since we started working with our current producer Erwin Hermsen, we got a more modern sound. That has a lot to do with some of his influences (from other producers). Just like musicians, sound engineers also have their examples, people they think create a great sound.

To me, having a more modern sound is not neccessarily a bad thing. Our music is still old style thrash, but in my opinion there is no need to bundle that with an 80ies underground production. I’m sure some diehards would love that, but there’s other bands already doing the nostalgic thing really well. I think it’s nice that people can actually hear what we play these days.

As for the pirated cassette version of our debut album… I know it exists, but I never knew that it was missing songs. It might be because it was taken from the LP-version. The LP had fewer songs than the CD.


I'll admit that when I first saw the cover of the new album, I was a bit shocked. A hooded figure with his hands and face covered in fire. I'm used to a lot of things, I listen to brutal death metal, but the motive has something. It makes me uneasy, I have to keep taking the CD in my hands and looking at it. The author is Vladimir Chebakov from Russia. How did you get together with him and how does the cover relate to the music?

Well, Vladimir is not yet our ‘Derek Riggs’, but we do think his eerie art fits our music really well. He makes great stuff. As for the process of chosing a cover… Unlike some other bands, we usually don’t have a huge concept in our heads for album covers. In our case we usually just check out finished designs by some artists and pick one that we think fits the music or album title. Shadow Soul is the second Chebakov-cover that we used. And if you ask me, it won’t be the last that he made for us.

I've always been fascinated by the sound of your old recordings. You were always cold, sharp, dark, you had the feeling of standing knee-deep in icy water and absolute darkness all around. But times have changed, technology has changed, we have the internet. How was the album "Shadow Soul" made, what studio did you record in? It's probably not true, but for me the recording has an analogue feel, it sounds really "old and fresh" at the same time.

Wow, quite a description you are giving there. I never thought about it like that. The freshness probably comes from recording the basics live and not retrying a song too many times. Shadow Soul was again recorded at Toneshed Studio in the south of Holland. Erwin Hermsen is the owner and he’s able to capture our wild music well. He also really understands band dynamics and is able to adapt to that very well.

Before that, we usually worked with Berthus Westerhuis. A well seasoned producer from The Netherlands who did many classic nineties death metal demo’s and album with bands from The Netherlands. Berthus was also a person that really insisted that we record things live. Our Kill Division album and also Swine Plague really have that live feel, just like our first studio demo that we also did in Berthus’ studio back in the nineties. Another factor is probably that we usually record our music just like we would perform it live. So... no keyboards, girlfriends on vocals or saxophone. Just guitars, bass, drums and raw vocals.


"Shadow Soul" is an album that captivated me mainly because of its atmosphere. I like when good old death metal is combined with thrash and darkness. A band has to have its own expression, a face if you will, and you have a really distinctive one. How does DEAD HEAD compose new material? I mean now the birth of the new material itself. The whole record is built on really great riffs.

Well thank you. Your analysis of our music contains some good points. Riffs have always been very important to us. Sometimes we concentrated on that so much, that we forgot that we also need a chorus or repeating theme to actually make it a song. The death metal influence can easily be explained by the fact that both guitar players in our band listen to death metal way more than thrash. And the atmosphere… well, I really think that we allowed ourselves a bit more freedom for this last release. We used some ideas that we didn’t dare to put on a full lenght album before. But since this would be somewhat of an ‘in between‘-release… we took on the attitude of ‘anything is allowed‘. So we have a lot of slower and more dark parts in the music this time.

About our writing mode: For the last few albums, it has mostly been one guitar player that wrote a song together with our drummer Hans Spijker. And after that, the singer usually rearranges some parts before he added vocals. For the next album, we really wanna start writing as a band again.

What did the return of Ralph de Boer behind the microphone mean for the band? You guys are a band that had multiple singers. I think you'll agree with me that the vocals are another instrument, and for everyone, including you, it's a prominent element in the music. Ralph has done a great job, I'll happily sign off on that (he's also great in my favorites BODYFARM). Still, I think he's the only member who hasn't been in the band since their early days. Why him and how did he fit into the band?

Well… let me first say that I would have prefered to always play with the same singer. That would have been a bit more consistent than changing them around every few years. But our old singer left the band several times, and more than one time this happened during the making of an album, which -of course- is not the best timing for a band. So when this happened during the writing and recording of Slave Driver, we were once again in that situation. And because we had made one album before with Ralph and were really happy with his performance on Depression Tank, there was really only one guy that we considered.

But there was one problem this time: Ralph was also in Bodyfarm, a really cool and promising death metal band from NL. Still, Ralph really liked the idea of joining us again. And to my great relief, the other guys in Bodyfarm gave it their thumbs up. Because they wanted Dead Head to continu and hear a few more albums from us. And am still very thankful to them for that.


Please tell us what the lyrics on "Shadow Soul" are about and where you get your inspiration for them. Who is the author? Do you stick to tried and tested themes, like criticism of blind faith, destruction of the human mind? What is the main purpose, direction and lyrical content of the album?

Dead Head lyrics often start with the idea for a song title/theme or sometimes a play of words. Psychology, religion and world downfall seem to be recurring themes in our lyrics. On the new EP, for instance, the song Caverns Of Fate is about that we all have a primitive and uncivilized side of our nature in ourselves. This is a part of us that we would like to hide, because we are not aware of it.

Traditionally our lyrics were written by our other guitar player Ronnie van der Wey. But since his return, Ralph has also greatly contributed to the lyrics. Him and Ronnie really have a good working situation, arranging the lyrics together and inspiring eachother.

I usually don’t write lyrics. But on Shadow Soul, I did a few lines for a song called The Run. And I did come up with the title of the first single The Age Of Hype, which is about how the world changed during the pandemic and how every body seems to need to chose sides and be part of the latest hype.


I'm an old metal dog and most of my dreams came true a long time ago, but DEAD HEAD is one of the bands I haven't seen live yet. I didn't make it in the 90s and now I have a lot of other obligations. Can we look forward to some of your touring in support of the new album? How are DEAD HEAD doing with touring at the moment?

We played countless single shows in our 35 year existence, but we only did some real touring in the first half of the nineties. These days, we all have other obligations that kind of prevent us from really going out on the road for weeks. Aside from our jobs, Ralph also plays and tours a lot with Bodyfarm. And our drummer is also playing in a band that does many weekend shows.

However… We do have some cool shows coming up. Like opening for Kerry King in June in the Netherlands. We’re also playing a big festival in Belgium in November with Vltimas, Dark Tranquillity, Primordial, Sodom and Triptykon. Plus we’re doing the warm up show for the Eindhoven Metal Meeting this year.

From Holland I like ASPHYX, SINISTER, THANATOS, SOULBURN of course, but they are all old bands. How does the scene work in your country nowadays? Do you go to clubs, festivals? And can you recommend some of your bands?

The Dutch bands that everybody remembers from the 90ies were really just the tip of the iceberg from a very creative and flourishing scene. Our friend Steven Willems from Belgium actually dedicated a book to it that is an interesting read.

For me… Brain Implosion was one of the best bands ever to come from Holland. I also loved Sempiternal Deathreign, Obtruncation and a ton others that you might have never heard of. Severe Torture should have become world famous. They were so damn talented from the start on. Entrapment was another great death metal band from NL. Unfortunately the founder broke up that band, because he thought they were becoming too populair. Then he started a new OSDM band called Savage, that again kicks ass.

These days there are many talented bands as well. Deadspeak is a great younger band that I would like to mention. Very talented and sympathetic guys.


I don't want to flatter you, but from the promo photos you look like a nice bunch of guys. Your music gives off an air of detachment, a mutual chemistry between the musicians. Is it really like that in real life? Do you sometimes go out for a beer, party together, meet families, etc.?

The chemistry is definately there and helps creating this music. We’re really feeding off eachother. But funny enough we don’t really hang out together too much privately anymore. We are friends but we usually only meet for musical reasons. Outside the band everybody just has too many other things going on. So the other contact between us is usually through whatsapp, mail and phone. :-)

We're coming to the end and I'm wondering what DEAD HEAD are up to in the next few months? I've already asked about tours and gigs, but what about new music? Are you composing, do you have any ideas yet?

We have 5 songs ready for the next album, and we have an archive with 30+ years worth of unfinished songs. So I’m pretty sure we will be putting together some more albums in the near future.


Thank you so much for the interview, I really appreciate it. I'm actually fulfilling my dreams from my youth. I wish you a lot of inspiration and all the best in your personal life as well. Thank you for many great moments with your music! DEAD HEAD FOREVER!

Well, thanks for so many kind words. I feel honored and humbled. We will do our best to make some more raging and furious music.

Recenze/review - DEAD HEAD - Shadow Soul (2024):

Recenze/review - DEAD HEAD - Slave Driver (2022):

https://www.deadlystormzine.com/2022/08/recenzereview-dead-head-slave-driver.html





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DEAD HEAD - Totálně zničující thrash death metal, který vás rozemele na prach! Budete ohlodáni až na kost!


Rozhovor se thrash death metalovou skupinou z Holandska - DEAD HEAD.

Rozhovor s Robertem Woningem, kytaristou z Dead Head, děkujeme.


Ave DEAD HEAD! Zdravím do Holandska, doufám, že se vám daří dobře. Musím přiznat, že jsem se na vaše nové album "Shadow Soul" opravdu těšil. S kapelou jsem se poprvé setkal v Polsku na burze, kde jsme si koupili všechno, co mělo zajímavý obal. A tak jsem narazil na album "The Feast Begins at Dawn". Byla to pirátská kazetová nahrávka, pár písniček na ní chybělo, ale i tak jste se stali mojí srdeční kapelou. Při poslechu nové desky se mi to všechno vrátilo. Zvuk a produkce jsou trochu modernější, ale jinak je to jako za starých časů. To byl ten účel?

Díky. Myslím, že od té doby, co jsme začali spolupracovat s naším současným producentem Erwinem Hermsenem, máme modernější zvuk. To má hodně společného s některými jeho vlivy (od jiných producentů). Stejně jako muzikanti, i zvukaři mají své vzory, lidi, kteří podle nich vytvářejí skvělý zvuk.

Podle mě mít modernější zvuk není nutně špatně. Naše hudba je pořád starý styl thrashe, ale podle mě není potřeba to spojovat s undergroundovou produkcí z 80. let. Jsem si jistý, že někteří hard fans by to milovali, ale jsou tu jiné kapely, které už tuhle nostalgickou věc dělají opravdu dobře. Myslím, že je fajn, že lidi dneska skutečně slyší, co hrajeme.

Co se týče pirátské kazetové verze našeho debutového alba... Vím, že existuje, ale nikdy jsem nevěděl, že na ní chybí písničky. Možná je to tím, že byla převzata z LP-verze. Na LP bylo méně písní než na CD.


Přiznám se, že když jsem poprvé uviděl obal nového alba, byl jsem trochu v šoku. Postava v kapuci s rukama a obličejem pokrytým ohněm. Jsem zvyklý na leccos, poslouchám brutální death metal, ale ten motiv má něco do sebe. Zneklidňuje mě to, musím to cédéčko pořád brát do ruky a dívat se na něj. Autorem je Vladimir Chebakov z Ruska. Jak jste se s ním dali dohromady a jak souvisí obal s hudbou?

No, Vladimir ještě není náš "Derek Riggs", ale myslíme si, že jeho strašidelné umění se k naší hudbě hodí opravdu dobře. Dělá skvělé věci. Co se týče procesu výběru obalu... Na rozdíl od některých jiných kapel většinou nemáme v hlavě žádný velký koncept obalu alba. V našem případě se obvykle jen podíváme na hotové návrhy některých umělců a vybereme si ten, který se podle nás hodí k hudbě nebo názvu alba. Shadow Soul je druhý Chebakův obal, který jsme použili. A pokud se ptáte mě, nebude to poslední, který pro nás vytvořil.

Vždycky mě fascinoval zvuk vašich starých nahrávek. Vždycky jsi byl studený, ostrý, temný, měl jsi pocit, že stojíš po kolena v ledové vodě a všude kolem je absolutní tma. Ale doba se změnila, změnila se technologie, máme internet. Jak album "Shadow Soul" vznikalo, v jakém studiu jste nahrávali? To asi není pravda, ale pro mě má nahrávka analogový nádech, zní opravdu "staře a svěže" zároveň.

Páni, to je docela dobrý popis, co tu uvádíš. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Ta svěžest asi pramení z toho, že se základy nahrávají naživo a písnička se nezkouší mockrát. Shadow Soul se opět nahrávala ve studiu Toneshed na jihu Holandska. Majitelem je Erwin Hermsen a ten dokáže naši divokou hudbu dobře zachytit. Navíc velmi dobře rozumí dynamice kapely a dokáže se jí přizpůsobit.

Předtím jsme obvykle spolupracovali s Berthusem Westerhuisem. Zkušeným producentem z Nizozemska, který dělal mnoho klasických deathmetalových demonahrávek a alb z devadesátých let s kapelami z Nizozemska. Berthus byl také člověk, který opravdu trval na tom, abychom věci nahrávali naživo. Naše album Kill Division a také Swine Plague opravdu působí živě, stejně jako naše první studiové demo, které jsme v devadesátých letech také natočili v Berthusově studiu. Dalším faktorem je asi to, že většinou nahráváme naši hudbu tak, jak bychom ji hráli naživo. Takže... žádné klávesy, přítelkyně na vokály nebo saxofon. Jen kytary, basa, bicí a syrové vokály.


"Shadow Soul" je album, které mě zaujalo především svou atmosférou. Mám rád, když se starý dobrý death metal snoubí s thrashem a temnotou. Kapela musí mít svůj vlastní výraz, tvář, chcete-li, a vy ji máte opravdu výraznou. Jak DEAD HEAD skládají nový materiál? Myslím teď samotný zrod nového materiálu. Celá deska je postavená na opravdu skvělých riffech.

Tak to ti děkuju. Tvůj rozbor naší hudby obsahuje několik dobrých postřehů. Riffy pro nás byly vždycky velmi důležité. Někdy jsme se na ně soustředili tak moc, že jsme zapomněli, že potřebujeme i refrén nebo opakující se motiv, aby to vlastně byla písnička. Vliv death metalu se dá snadno vysvětlit tím, že oba kytaristé v naší kapele poslouchají death metal mnohem víc než thrash. A atmosféra... no, opravdu si myslím, že jsme si na téhle poslední desce dovolili trochu víc svobody. Použili jsme některé nápady, které jsme si předtím netroufli dát na plnohodnotné album. Ale protože tohle bude tak trochu "mezidobí"... zaujali jsme postoj "všechno je dovoleno". Takže tentokrát máme v hudbě hodně pomalejších a temnějších pasáží.

O našem způsobu psaní: Na několika posledních albech většinou psal písně jeden kytarista společně s naším bubeníkem Hansem Spijkerem. A poté zpěvák většinou přearanžoval některé části, než přidal vokály. Na příští album chceme opravdu začít psát zase jako kapela.

Co pro kapelu znamenal návrat Ralpha de Boera za mikrofon? Jste kapela, která měla více zpěváků. Myslím, že se mnou budete souhlasit, že vokály jsou dalším nástrojem a pro všechny, včetně vás, je to výrazný prvek v hudbě. Ralph odvedl skvělou práci, pod to se rád podepíšu (je skvělý i v mých oblíbených BODYFARM). Přesto si myslím, že je jediným členem, který v kapele nepůsobí od jejích začátků. Proč právě on a jak do kapely zapadl?

No... nejdřív bych chtěl říct, že bych byl radši, kdybychom hráli pořád se stejným zpěvákem. Bylo by to trochu konzistentnější než je měnit každých pár let. Ale náš starý zpěvák kapelu několikrát opustil a nejednou se tak stalo během natáčení alba, což samozřejmě není pro kapelu zrovna nejlepší načasování. Takže když se to stalo během psaní a nahrávání desky Slave Driver, byli jsme opět v takové situaci. A protože jsme s Ralphem už jedno album natočili a s jeho výkonem na Depression Tank jsme byli opravdu spokojeni, přicházel v úvahu vlastně jen jeden člověk.

Ale tentokrát tu byl jeden problém: Ralph byl také v Bodyfarm, opravdu skvělé a nadějné deathmetalové kapele z Holandska. Přesto se Ralphovi myšlenka, že by se k nám znovu přidal, velmi líbila. A k mé velké úlevě mu ostatní kluci z Bodyfarm dali palec nahoru. Chtěli totiž, aby Dead Head pokračovali a slyšeli od nás ještě několik alb. A jsem jim za to dodnes velmi vděčný.


Řekni nám prosím, o čem jsou texty na "Shadow Soul" a kde jsi k nim bral inspiraci. Kdo je jejich autorem? Držíte se osvědčených témat, jako je kritika slepé víry, destrukce lidské mysli? Jaký je hlavní záměr, směřování a textový obsah alba?

Texty Dead Head často začínají nápadem na název/téma písně nebo někdy slovní hříčkou. Zdá se, že psychologie, náboženství a zkáza světa jsou v našich textech opakující se témata. Na novém EP je například píseň Caverns Of Fate o tom, že všichni v sobě máme primitivní a necivilizovanou stránku naší povahy. Je to část nás, kterou bychom rádi skryli, protože si ji neuvědomujeme.

Texty nám tradičně psal náš druhý kytarista Ronnie van der Wey. Ale od svého návratu se na textech významně podílí i Ralph. S Ronniem se jim opravdu dobře pracuje, společně aranžují texty a vzájemně se inspirují.

Já obvykle texty nepíšu. Ale na albu Shadow Soul jsem napsal pár řádků k písni The Run. A vymyslel jsem název prvního singlu The Age Of Hype, který je o tom, jak se svět změnil během pandemie a jak se zdá, že si každé tělo musí vybrat stranu a být součástí nejnovějšího humbuku.


Jsem starý metalista a většina mých snů se splnila už dávno, ale DEAD HEAD je jedna z kapel, kterou jsem ještě neviděl naživo. V devadesátých letech jsem to nestihl a teď mám spoustu jiných povinností. Můžeme se těšit na nějaké vaše turné na podporu nového alba? Jak jsou na tom DEAD HEAD v současné době s koncertováním?

Za 35 let existence jsme odehráli nespočet jednotlivých koncertů, ale pořádné turné jsme absolvovali až v první polovině devadesátých let. V dnešní době máme všichni jiné povinnosti, které nám tak trochu brání vyrazit opravdu na několikatýdenní turné. Kromě našich zaměstnání Ralph také hodně hraje a koncertuje s kapelou Bodyfarm. A náš bubeník hraje také v kapele, která má spoustu víkendových koncertů.

Nicméně... Chystáme několik skvělých koncertů. Třeba předskakovat Kerrymu Kingovi v červnu v Nizozemsku. Taky budeme hrát na velkém festivalu v Belgii v listopadu s Vltimas, Dark Tranquillity, Primordial, Sodom a Triptykon. Navíc letos budeme dělat zahřívací show pro Eindhoven Metal Meeting.

Z Holandska mám rád ASPHYX, SINISTER, THANATOS, SOULBURN samozřejmě, ale to jsou všechno staré kapely. Jak v současnosti funguje scéna ve vaší zemi? Jezdíš do klubů, na festivaly? A můžeš doporučit nějaké své kapely?

Nizozemské kapely, které si všichni pamatují z 90. let, byly opravdu jen špičkou ledovce z velmi kreativní a vzkvétající scény. Náš kamarád Steven Willems z Belgie jí vlastně věnoval knihu, která je zajímavým čtením.

Pro mě... Brain Implosion byla jedna z nejlepších kapel, které kdy z Holandska pocházely. Taky jsem miloval Sempiternal Deathreign, Obtruncation a spoustu dalších, o kterých jste možná nikdy neslyšeli. Severe Torture se měli stát světoznámými. Byli tak zatraceně talentovaní už od začátku. Entrapment byla další skvělá deathmetalová kapela z Nizozemska. Bohužel zakladatel tuhle kapelu rozpustil, protože se mu zdálo, že se stávají příliš populární. Pak založil novou OSDM kapelu Savage, která opět nakopává zadky.

V dnešní době existuje také mnoho talentovaných kapel. Deadspeak je skvělá mladší kapela, kterou bych rád zmínil. Velmi talentovaní a sympatičtí kluci.


Nechci vám lichotit, ale z promo fotek vypadáte jako sympatická parta kluků. Z vaší hudby vyzařuje odtažitost, vzájemná chemie mezi muzikanty. Je to tak opravdu i ve skutečném životě? Chodíte někdy na pivo, pořádáte společné večírky, setkáváte se s rodinami apod.

Ta chemie tam rozhodně je a pomáhá při tvorbě téhle hudby. Opravdu se navzájem "živíme".

Ale vtipné je, že v soukromí se spolu už moc nestýkáme. Jsme přátelé, ale většinou se scházíme jen z hudebních důvodů. Mimo kapelu má každý prostě příliš mnoho jiných věcí na práci. Takže další kontakt mezi námi probíhá většinou přes whatsapp, mail a telefon :-).

Blíží se konec a mě by zajímalo, co DEAD HEAD chystají v následujících měsících? Na turné a koncerty jsem se už ptal, ale co nová hudba? Skládáte, máte už nějaké nápady?

Máme připraveno pět skladeb na další album a máme archiv s více než 30 lety nedokončených písní. Takže jsem si docela jistý, že v blízké budoucnosti dáme dohromady nějaké další album.


Moc děkuji za rozhovor, moc si toho vážím. Vlastně si plním své sny z mládí. Přeji ti hodně inspirace a vše nejlepší i v osobním životě. Děkuji ti za mnoho krásných okamžiků s tvou hudbou! DEAD HEAD FOREVER!

No, díky za tolik milých slov. Cítím se poctěn a polichocen. Uděláme vše pro to, abychom vytvořili další zuřivou a zběsilou hudbu.

Recenze/review - DEAD HEAD - Shadow Soul (2024):

Recenze/review - DEAD HEAD - Slave Driver (2022):

https://www.deadlystormzine.com/2022/08/recenzereview-dead-head-slave-driver.html





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 3. června 2024

Recenze/review - HELL:ON - Shaman (2024)


HELL:ON - Shaman
CD 2024, Archivist Records

for english please scroll down

I cesta může být cílem. Toulám se podsvětím a jako černý stín vyhledávám hudbu, která mě nějakým způsobem osloví, která mě baví, něčím zaujme. Nejsem uzavřený jen do jednoho stylu, baví mě právě ta rozmanitost, pestrost. Sedávám ve svém pokoji a dívám se na město. Mraky jsou zrovna nízko a mě hraje z reproduktorů nové album ukrajinských HELL:ON. Stačilo několik prvních motivů a jsem najednou mimo realitu. Procházím se černým lesem a pozoruji starodávné rituály. Oběť je připravena, kněz zvedá nůž. Záblesk a výkřik.

Letos jsou HELL:ON opět majestátní, vznešení, ale i divocí a mraziví. Jejich nové skladby připomínají spíše symfonie smrti, než jen obyčejné songy. Ihned jsem rád přistoupil na jejich hru a užíval si mocné nálady plné děsivých přeludů. Smrt má mnoho podob a přechod na druhou stranu bývá někdy těžký. Když ale budete poslouchat nové album "Shaman", ocitnete se ihned v zemi přízraků. 


Stylově se pánové stále pohybují mezi stejnými mantinely, které kdysi nastavily kapely jako BEHEMOTH, VADER, HATE, SLAYER, BOLT THROWER. Přidávají ale velkou spoustu svých nápadů. Líbí se mi zvuk (Anton Vorozhtsov), obal (Ivan Parkhomenko Art), celková produkce. Mám sice raději více špíny a surovosti, ale jinak jsem spokojený. Hlavní jsou pro mě vždy skladby, způsob, jakým na mě působí. Musí dojít ke vzájemnému přenosu. Musím být zasažený. A to se mi v případě desky "Shaman" stalo. Pánové totiž vše ohlodali až na kost. Základem jsou silné melodie, které mě dokáží doslova strhnout. Rád a často se dívám do tmy a užívám si jednotlivé motivy. Tradiční death metalové prvky se zde potkávají s ostrým thrashem. To vše je potom zabaleno do black metalových pavučin. Výsledkem je koktejl, který když pozřete, tak se ocitnete na starodávném rituálu. Ohně zase jednou hoří jasným, černým plamenem. Živí i nemrtví tančí v divokých rytmech. Na stromech visí kosti poražených. Vše působí naléhavě, opravdově, syrově, stejně jako tohle album. Nálada je podmanivá, pochmurná, mocná. Jako když vstoupíte na hřbitov a všechny hroby jsou v plamenech. Nechte se od HELL:ON pozvat na dlouhý výlet bez konce. Kolem budou ležet vybělené kostry, mrtvoly s vyděšenými tvářemi. Myslím si, že jsem zde správně. Procházím se černým lesem a pozoruji starodávné rituály. Oběť je připravena, kněz zvedá nůž. Záblesk a výkřik. Divoký, temný, black thrash death metalový obřad pro vyvolávání sil z onoho světa!


Asphyx says:

Even a journey can be a destination. I wander through the underworld and, like a black shadow, I search for music that appeals to me in some way, that entertains me, that catches my attention. I'm not confined to one style, I enjoy the variety, the diversity. I sit in my room and look out over the city. The clouds are just low and the new album of Ukrainian HELL:ON is playing from the speakers. Just the first few motives and I am suddenly out of reality. I walk through the black forest and observe ancient rituals. The sacrifice is ready, the priest raises the knife. A flash and a scream.

This year, HELL:ON are once again majestic, sublime, but also wild and chilling. Their new songs are more like symphonies of death than just ordinary songs. I immediately happily agreed to their playing and enjoyed the powerful mood full of eerie mirages. Death takes many forms and the transition to the other side can be difficult. But when you listen to the new album "Shaman", you will find yourself immediately in the land of phantoms. 


Stylistically, the gentlemen are still moving between the same boundaries once set by bands like BEHEMOTH, VADER, HATE, SLAYER, BOLT THROWER. But they add a lot of their own ideas. I like the sound (Anton Vorozhtsov), the cover art (Ivan Parkhomenko Art), the overall production. I prefer more dirt and rawness, but otherwise I'm satisfied. The main thing for me is always the songs, the way they affect me. There has to be a mutual transfer. I have to be affected. And that's what happened to me with "Shaman". The guys chewed everything to the bone. It's based on strong melodies that can literally blow me away. I like and often look into the darkness and enjoy the individual motifs. Traditional death metal elements meet here with sharp thrash. All this is then wrapped in black metal webs. The result is a cocktail that when you devour, you find yourself at an ancient ritual. The fires once again burn with a bright, black flame. The living and the undead dance to wild rhythms. The bones of the slaughtered hang from the trees. Everything feels urgent, real, raw, just like this album. The mood is haunting, sombre, powerful. It's like entering a cemetery and all the graves are on fire. Let HELL:ON take you on a long journey with no end. There will be bleached skeletons lying around, corpses with frightened faces. I think I'm right here. I walk through the black forest and observe ancient rituals. The sacrifice is ready, the priest raises his knife. A flash and a scream. A wild, dark, black thrash death metal ritual to summon the forces of the otherworld!


about HELL:ON on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - HELL:ON - Scythian Stamm (2020)

Recenze/review - HELL:ON - Once Upon A Chaos… (2015)

Album tracklisting:
1) What Steppes Dream About
2) When The Wild Wind and The Soul of Fire Meet
3) Tearing Winds of Innerself
4) Preparation for the Ritual
5) He with the Horse’s Head
6) A New Dawn
7) I Am the Path
8) Shaman



středa 29. května 2024

Recenze/review - ACOD - Versets Noirs (2024)


ACOD - Versets Noirs
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Vlastně ses nikdy pořádně nedozvěděl, proč tě zavřeli. Proč musíš sedět několik metrů pod zemí ve studené kobce. Prý si mluvil divným jazykem, prý si někoho uhranul. Čeká tě hranice, protože si jiný, odlišný. Lidstvo se za ty všechny roky a pohnutou historii příliš nezměnilo, nemyslíte? Stále máme rádi veřejné popravy, krev a nářek, bolest, stále máme v sobě šelmy, které dokáží kousnout. Schválně, zkuste se podívat do svého nitra. Doporučuji vám chladný pokoj nebo sklep a novou desku francouzských ACOD.

Album bylo vydáno již 26. dubna a většinou se snažím, aby recenze vyšla několik dní před tímto datumem. Jenže tentokrát to nešlo. Raději jsem poslouchal, četl si ve starých spisech a nechával se znovu a znovu unášet na krvavých melodiích. Tahle smečka má velký dar zaujmout. Alespoň co se týká mojí maličkosti. Jsou syroví, umí být i majestátní, jsou jako řeka, která se valí neustále dopředu. 


Naleznete zde surový death metal, chladný black i ostrý thrash metal. To vše zamíchané v jedovatém koktejlu, kterého když se napijete, tak se ocitnete v jiné dimenzi. Vše je potom podpořeno masivním zvukem a velmi dobrou produkcí. Zajímavý je samozřejmě i obal, nad kterým si budete dlouho lámat hlavu. Autorem je Raphaël Clément a klidně si dovedu představit, že obraz potkám v nějaké dobré galerii. Kapela si dala velmi záležet na tom, aby všechny "formální věci" seděly perfektně na svých místech. To by ale bylo v dnešní době málo. Gentlemanům se navíc povedlo přenést na desku pestrou, do černé a šedé zabarvených nálad. Na album jsem potřeboval klid, tmu a chlad. Teprve potom na povrch vyvřely jednotlivé nuance. Nahrávka chce opravdu čas, pro někoho možná i trpělivost. Stržen do víru jsem byl až po více společných setkáních. Nevím, jak posloucháte hudbu vy, ale pro mě to je vždy obřad, soukromý rituál. Přenos soukromých emocí, které jsou jen mezi mnou a kapelou. "Versets Noirs" je o hledání cesty, o existenci duše, o zvedajícím se větru v korunách stromů. O bouři, která se připravuje za horizontem. Mrzí mě jenom jedna věc. Hrozně rád bych viděl kapelu naživo, v nějakém malém klubu, kde bychom si rituál užili spolu. Myslím si totiž, že jejich hudba je mocná, majestátní, divoká i mrazivá zároveň. Vidím před sebou dávno opuštěný chrám, oltář od krve. Postavy v kápích, kněz odříkávající zvrácenou modlitbu. Vlastně jsem se nikdy pořádně nedozvěděl, proč mě zavřeli. Proč musím sedět několik metrů pod zemí ve studené kobce. Prý jsem mluvil divným jazykem, prý jsem někoho uhranul. Čeká mě hranice, protože jsem jiný, odlišný. Temná a chladná melodic black, death, thrash metalová symfonie, která převede vaši duši do země nekonečných stínů!


Asphyx says:

You never really knew why you were locked up. Why you have to sit a few feet underground in a cold dungeon. They say you spoke a strange language, they say you bewitched someone. You're going to the border because you're different, different. Mankind hasn't changed much in all these years and turbulent history, have it? We still love public executions, blood and wailing, pain, we still have beasts inside us that can bite. Go ahead, try looking inside yourself. I recommend a cold room or a basement and a new French ACOD record.

The album was released on April 26 and I usually try to get a review out a few days before that date. Only this time it didn't work. I preferred to listen, read in old writings and let myself drift again and again on the bloody melodies. This pack has a great gift for captivating. At least as far as my little one is concerned. They're raw, they can be majestic, they're like a river that's always rushing forward. 


You can find here raw death metal, cold black and sharp thrash metal. All this mixed in a poisonous cocktail, which when you drink, you find yourself in another dimension. All this is then backed up by a massive sound and very good production. Of course, the packaging is also interesting, and you'll be puzzling over it for a long time. The artist is Raphaël Clément and I can easily imagine seeing the painting in a good gallery. The band took great care to make sure that all the "formal stuff" fits perfectly in place. But that wouldn't be enough these days. Moreover, the Gentlemen have managed to bring a colourful, black and grey tinged mood to the record. I needed calm, darkness and coolness for the album. Only then did the individual nuances come to the surface. Recording really takes time, maybe even patience for some. I was swept up in the whirlwind only after several sessions together. I don't know how you listen to music, but for me it's always a ritual, a private ritual. A transmission of private emotions that are between me and the band. "Versets Noirs" is about finding the way, about the existence of the soul, about the wind rising in the treetops. A storm brewing over the horizon. I'm only sorry about one thing. I would have loved to see the band live, in a small club, where we could enjoy the ritual together. Because I think their music is powerful, majestic, wild and chilling at the same time. I see before me a long-abandoned temple, an altar of blood. Hooded figures, a priest saying a perverse prayer. I never really knew why I was locked up. Why I have to sit several meters underground in a cold dungeon. They said I spoke a strange language, that I bewitched someone. I'm going to be borderline because I'm different, different. A dark and cold melodic black, death, thrash metal symphony that will take your soul to the land of endless shadows!



TRACKLIST
1. Habentis Maleficia
2. The Son of a God (The Heir of Divine Blood)
3. A Thousand Lives in a Second
4. May This World Burn
5. Black Trip (Samael cover)

LINE-UP
Frédéric Peuchaud - Vocals
Jérôme Grollier - Guitars, Bass, Backing Vocals & Orchestration


TWITTER