Info - HEAVING EARTH se po dlouhých šesti letech vrací na pódia! / HEAVING EARTH returns to the stage after six long years!

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 26. května 2023

KNIŽNÍ TIPY - Entomologův odkaz - Peter May (2017)


Entomologův odkaz - Peter May
2017, Host

Mám rád hlavní postavy, se kterými se mohu v určitých bodech ztotožnit. Přemýšlím, jestli bych v některých momentech jednal stejně jako Enzo. Někdy mě samozřejmě trošku štval, ale to já asi občas někoho taky. Ale o to nejde. Hlavní je celkový názor na život. Bylo pro mě opět velmi příjemné se vydat na ostrov poblíž Bretaně. Doslova jsem cítil sůl v ústech. Přestavoval si jednotlivé postavy a často si říkal, jak je to všude stejné. Dávno provedená vražda, navíc je obětí záhadný entomolog. To je vyloženě téma pro mě. Od malička mám rád staré spisy, fotografie, příběhy lidí, kteří tenkrát žili. Na povrch začnou vyplouvat slabosti, ale i věci, o kterých by všichni raději mlčeli. Je to mravenčí práce, která se nejdřív zdá neřešitelná. Může vůbec nový pohled na vyšetřování přinést nové poznatky? Ale to víte, že jo. O tom ani nepřemýšlejte. Enzo je zkušený ve svém oboru, ale také je člověk, se slabostmi i silnými stránkami. 

Nějak nechápu kritické názory, že je bez svých dcer nudný patron. Není to pravda, knížka je v tomhle možná trošku jiná, ale nenechte se mýlit, vtipných pasáží je v knize velká spousta. Ale také smutku, starých křivd a taky entomologie. Vědy o hmyzu, která mě vlastně zůstává poměrně velkou záhadou. Znám možná základy, ale bylo velmi příjemné se dozvědět něco nového z oboru, kterému jsem se nikdy nevěnoval. Svět malých potvor, které jsou všude kolem nás a vnímáme je jenom v případě, že nás obtěžují, je sám o sobě hrozně zajímavý. Navíc, Peter May opět vypráví tak poutavě, že jsem se nemohl odtrhnout. V knize je všechno. Napětí, zápletka, která mě zmátla tak, že jsem tentokrát vraha neodhalil, spousta zajímavých postav a jejich životů. Do toho válečný zločinec, krásná a divoká příroda a samozřejmě temné myšlenky, které se vinou celým Entomologovým odkazem. Máme u nás na chalupě jeden pokoj, který je také dlouhé roky zavřený. Bývala to pracovna mého dědy a pokaždé, když tam teď vstoupím, tak si na tuhle knížku vzpomenu. 

Mám poslední roky hrozně rád detektivky a thrillery, které plynou pomaleji. Enzo nejdříve tápe, prozkoumá několik slepých uliček. Nechá se svést, je taky jenom obyčejný člověk s potřebami. Nelze jej soudit, vždyť žije vlastně sám a jak známo samota člověka tíží. Tohle umí pan spisovatel také výborně, je neskutečně lidský, moc dobře ví, že nic není jen černobílé. Byla už dávno tma a já jsem měl jít večer do ulic pro dceru. Volala mi, že se ještě chvilku zdrží a já byl moc rád, protože jsem do sebe musel narvat ještě několik kapitol. Pak jsem vyrazil a několikrát jsem se musel znovu zeptat, jak se měla a jak bylo, protože se mi hlavu neustále míhaly myšlenky na knihu. Měl bych jít spát, už je pozdě, ale nakonec jsem knihu dočetl. Dostala se i do mých snů, do představ a zůstala v nich několik dní. Dle mého skromného názoru se jedná asi o nejlepší, co jsem zatím od autora četl. Rozhodně jsem byl velmi spokojený, ba dokonce nadšený. 

Shodou okolností jsem pak četl na jednom serveru osudy lidí, co trpěli za druhé světové války. Někdy bylo to, co zažili, neskutečné. Tolik krutosti, bolesti. Mám historii hrozně rád, dalo by se říci, že čím jsem starší, tím více. A pokud najdu thriller, detektivku, které se podobnými tématy zaobírají, mám pokaždé velkou radost. V případě Entomologova odkazu byl autor velmi dobře připraven a to jak po stránce historie, tak i odbornosti, co se týká "hmyzologie". Mám teď takové období, kdy čtu od Petera Maye vlastně všechno, co se dá ještě sehnat. Moje fantazie je stejně naladěná, lpíme na podobných hodnotách. Některé pasáže jsem si znovu přečetl i po několika dnech, někdy měsících, zanechali ve mě hlubokou stopu. Myslím si, že dobrý spisovatel musí mít dar, talent a být tak trošku i podivín, protože jinak nezaujme. Peter May má navíc nadhled, rozhled a vášeň, na kterou dnes spousta autorů zapomíná. Nebo jí jen nemají v sobě. Neznám nic lepšího, než když venku leje a naše procházka byla kvůli nepřízni počasí trošku zkrácená. Čaj moc nepiji, ale tentokrát si dám, ale spíše, abych držel s manželkou basu. Povídáme si a pak se zahledím do dálky. Ty si chceš číst, viď? Zeptá se mě a já jen přikývnu. 

Ještě podotknu jednu věc. Všimněte si v knížce nepřátelství místních. To je jev, který je patrný snad na celém světě. Pokaždé, když přijedete někam, kde budete nový, stanete se vetřelcem (u nás typicky zasraným pražákem apod.). Tohle je tak přesvědčivě vykreslené, že to pro mě bylo až "nepříjemné". Poslední roky se setkávám se svými kamarády a známými a snad každý mi řekne, že mu připadá současný svět divný. Něco se děje. Něco špatného, co zatím pobublává někde dole. Tak snad ne, snad je to jen náš dojem, přemíra negativních informací. Špatné je, že lidé nečtou a nepoučí se pořádně z naší společné historie. Vybodněme se na zlé kecy a pomluvy, na nadávky a ega, pojďme si raději číst. Co vy na to? Já vím, zrovna vám to říkat nemusím. Ale určitě máte ve svém okolí někoho, kdo nepřemýšlí hlavou. Mějte s ním trpělivost. Pomozte mu, aby začal používat mozek. Každopádně je pro mě samotného zajímavé, jaké obrazy ve mě tahle knížka probudila. Děkuji za pozornost a opatrujte se. 

_________________________________________________________________________

Dávný slib umírajícímu muži zavede Enza na ostrov u pobřeží Bretaně, kde se nachází více než dvacet let nedotčená pracovna zavražděného sběratele hmyzu. V tomto klaustrofobním prostředí musí Enzo rozluštit šifru, kterou muž zanechal všem na očích. Enzo čelí nepřátelství místních obyvatel, kteří netouží nechvalně proslulou vraždu opět vidět v novinových titulcích. Pohledná vdova, místní rváč, jehož se nepodařilo usvědčit, místo činu zamrzlé v čase, nebezpečná propast u útesů a sbírka matoucích zpráv dělají z případu jeden z nejsložitějších, které Enzo zatím řešil.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. května 2023

KNIŽNÍ TIPY - Zatmění - Jo Nesbø (2023)


Zatmění - Jo Nesbø
2023, Kniha Zlín

Udělal jsem zase jednou velkou chybu, že jsem se před přečtením knihy podíval na hodnocení ostatních čtenářů. Nevím, asi jsem už starej, ale poslední roky to je jako s filmy. Ty, co mají sto procent, tak se mi nelíbí. Ono taky, dnes může být každý kritikem. Před lety vám stačila jedna mrtvola, dnes jich musíte mít hned několik. Vrah je zásadně bestií, neskutečným úchylem. Mě se Zatmění líbilo. Harry Hole se vrátil. A jedná se o poctivou detektivku, thriller, který se mi velmi dobře četl. Nějak nechápu připomínky, že je děj překombinovaný. Jednoduše není. Stačí mít trošku větší fantazii. Harry samozřejmě hodně pije, ale stále si zachovává svůj styl. Je fakt starej, ale to já se už někdy cítím také. Možná právě proto se mi líbí jeho uvažovaní, způsob vyšetřování. On totiž Jo Nesbø ctí starou poctivou detektivní školu. I když se to občas nezdá. Musím vám prozradit ještě jednu věc. Jakmile nebyl v jeho knihách tenhle hrdina, nebavily mě. Je to vlastně zvláštní, ale jakoby mi v nich něco chybělo. 

Venku už zuřilo jaro, byl jsem zase dlouho venku a celá rodina si zalezla do svých koutů. Každý bychom měli mít i nějaký ten prostor pro sebe. Nasadil jsem sluchátka, dal si do nich starý poctivý death metal a začal jsem číst. Chytil jsem se vlastně hned. Začetl jsem se a těšil se na každou další kapitolu. Pravdou ale je, že já beru četbu, stejně jako poslech hudby, jako relax, odpočinek. Hele a prozraďte mi, jak může někomu vadit, že se v thrilleru objeví několik slepých uliček, návodných pachatelů a důvody k přemýšlení? Nechápu to, dnešní lidi už jsou zmlsaný, pozoruji to ve všech oblastech života. Kolem umírají lidé a nikdo už ani nezvedne hlavu. Nuda, co? Ze všech stran na nás útočí šílené množství informací, které většinu jedinců zcela pohltí. Některým z toho začne hrabat, jiní už vůbec nežijí v realitě. Mnozí čtou tohohle autora už jen kvůli tomu, že je slavný. Ale to je přeci celé omyl. Někteří spisovatelé mívají slabší knížky, ale na Jo Nesba je myslím stále spolehnutí. Alespoň tak to vnímám já.

Já vím, mladí už nečtou skoro vůbec, pro ně jsou písmenka nuda. Zajímají je jen obrázky nebo ještě lépe videa. Musí šokovat. Co je proti tomu několik mrtvých. Přitom, většina postav v tomhle příběhu jsou zkrachovalci, lidé, kteří by neměli být vzorem. Zajímavé téma, nemyslíte? Jde jim ale o to, zachovat si důstojnost a čest. Hledají pravdu, která ale dnes už asi nikoho nezajímá. Harry Hole mi připomíná detektivy z mého mládí. Jdou si svojí cestou, bývají nevrlí, nespolehliví. Ale zase na druhou stranu, mají talent a dokáží se vžít do mysli šílence. Šustil jsem v rohu stránkami a nechápal jsem kritiku, která na tuhle knihu směřuje. Mě se četla fakt velmi dobře. Ihned jsem se naladil na autorovu notu a rochnil jsem si v jeho jazyku, výrazech, nápadech. Na první nádech jsem přečetl za jedno odpoledne asi půlku. Druhý den jsem plynule navázal a Zatmění dorazil. Ihned jsem předal knihu dál a manželka má stejný názor jako já. Líbila se. Jediné, co mě mrzelo, tak že jsem musel čekat, až si budeme moci o knize pokecat. 

Já prostě tyhle severské příběhy miluju. Atmosféru, uličky, počasí, chlad a temnotu. Celý život ke Skandinávii inklinuji. Bohužel, nikdy jsem tam nebyl a nevím, jestli se tam někdy podívám. Zatím máme dvě rozežrané děti, jestli mi rozumíte. A tak cestuji alespoň pomocí knížek. Toulám se pod lampami, piju ve stejném baru jako Harry. Představuji si jednotlivé postavy, vidím je před sebou. Koukáme se spolu na měsíc, který je tentokrát zalitý krví. Víte, já musím autorovi věřit, jinak mě nebaví. Ať si každý říká, co chce, ale Jo Nesbo je stále velmi dobrý vypravěč, který umí vytvořit napětí, vystavět zápletku a k tomu to dělá elegantně a s nadhledem. Co chtít víc? Myslím, že nic dalšího ani netřeba. Pro mě určitě ne. Už jsem to psal několikrát. Pro mě je čtení velmi křehká, osobní záležitost. Pavučina mezi mnou a autorem je vystavěna za dlouhé roky. U Nesba to platí několikanásobně. Co vy na to? Navnadil jsem vás? Já myslím, že pokud máte rádi severskou krimi, neměli byste váhat.

Jen nesmíte číst komentáře od zmlsaných čtenářů. Nebo se účastnit diskuzí na internetu. Vždycky se totiž většinou vyjadřují lidé, kteří jsou negativní ze své podstaty. Jedovatá slina se plive o hodně lépe, než pochvala. Možná právě proto si tolik vážím vaší podpory. Chtěl jsem, aby byly moje tipy záležitostí pro fanoušky dobré literatury. Snad se mi to alespoň trošku povedlo. Harry Hole je starej chlap, se kterých jsme toho prožili spoustu. Byla by velká škoda, kdybychom poslední knížku o něm vynechali. Já si to alespoň myslím. Děkuji vám moc za pozornost a mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Měsíc se zalévá krví. Třináctý případ Harryho Holea.

Harry se vrací domů z Los Angeles, kde se marně snažil upít se k smrti. V patách má vymahače dluhů a před sebou vraždu dvou mladých žen. Ze zločinu je obviněn známý realitní magnát. Pokud Harry do deseti dnů najde pravého vraha, zachrání hned několik lidí najednou. Jako soukromý vyšetřovatel dá dohromady tým odpadlíků: zkorumpovaného policistu, psychologa umírajícího na rakovinu a bývalého taxikáře, který prodává kokain. Čas letí jako splašený, vrah je vždy o krok napřed a krvavý úplněk se neúprosně blíží.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 5. května 2023

KNIŽNÍ TIPY - Smrt číhá na jarmarku - Anders de la Motte & Måns Nilsson (2023)


Smrt číhá na jarmarku - Anders de la Motte & Måns Nilsson
2023, Kalibr

Tak tohle je přesně detektivka podle mého gusta. Poklidnější, inteligentní. Navíc, já mám vždycky rád, když se rozplétají staré křivdy. Byl jsem zrovna na chalupě v Jizerkách. V malé vesnici v horách. Ihned se mi všechno spojilo v jedno. Tady se také některé věci nezapomínají. Dlouholeté spory, křivdy, které nebyly nikdy narovnány. Je vcelku jedno, že Anders de la Motte & Måns Nilsson píší o švédském venkově. Tyhle vraždy se klidně mohou odehrávat i u nás. Stačí jenom trošku větší představivost. Skvělé také je, že se všechno odehrává ve stylu Agathy Christie, kterou považuji za jednou ze svých nejoblíbenějších spisovatelek vůbec. Důvody vám asi vypisovat nemusím. Hlavní vyšetřovatel, slovutný inspektor Peter Vinston je mi také veskrze sympatický. K Tove Espingové bych měl nějaké výhrady, ale zase na druhou stranu, takových žen je poslední roky velká spousta. Takže za mě žádný problém.

Děj plyne zdánlivě poklidně, úplně stejně jako třeba u nás v pohraničí. Vlastně se tu nic zásadního neděje. Pak přijde vražda a její stín se vznáší všude kolem. Lesy a louky jsou krásné, kopce obdivuhodné a všechno působí tak nějak čistě a nevinně. Jenže jsou tu i lidé, kteří mají neustálou potřebu se nenávidět a zabíjet. Konečně také námět, kterému se dá věřit, mohl se stát i ve vašem sousedství. Žádný geniální sériový vrah, ani detektiv se skoro nadpřirozenými vlastnosti. Naopak, na povrch vylézají obyčejné lidské slabosti. Úplně před sebou vidím jarmark, ruch a ševel. Pak je nalezena mrtvola a děj může začít. Peter tu má svoji dceru, která ale žije s jiným otcem. Osobně se mi hrozně líbí myšlenkové pochody hlavního hrdiny, v mnohém jsem s nim doslova souzněl. Oceňuji i vtip, který se jinak poměrně temným námětem, jakým vražda vždy bývá, příjemně prolíná. Schválně, koho si tipujete jako vraha? Já se tentokrát několikrát mýlil a to přesto, že většinou mívám za ty roky dobré tipy.

Dialogy jsou napsány také velmi uvěřitelně. Mám to takhle rád. Lidé nejsou dokonalí, mají své slabosti a bývají líní. V tomhle má Anders de la Motte velký dar. Zná, jak společnost funguje, jak se mění. Má i zkušenosti, za všechny ty roky i knihy, které napsal, si vytvořil svůj vlastní styl. Manželka mě musela zahnat do postele, zase jsem zapomněl spát. Topili jsme ještě v kamnech, zima se už zase vrátila. Ráno mrzlo a já šel na záchod. Do postele jsem se nevrátil, opláchl jsem si obličej ledovou horskou vodou a zase si sedl ke knize. Odvedle jsem slyšel tiché oddychování své ženy. Jsme tu na chalupě zase po dlouhé době jen sami dva. Bez dětí a mohu vám říci, že to mělo něco do sebe. Jednou, až děti vylétnou z hnízda, to tak bude čím dál tím častěji. Mám vlastně jen jeden problém. Trápí mě mluvit o knihách, které jsem četl a moje milá ještě ne. Nechci ji nic prozrazovat (stejně jako vám) a tak musím různě opisovat, naznačovat a tvářit se děsně tajemně. Vždycky pak čekám, jestli se jí kniha také líbila. A pokaždé si oddechnu, když řekne ano. Máme hodně podobný vkus.

Šli jsme přes kopec na oběd do jedné skvělé hospody ve Smržovce. Vzali jsme to přes náměstí, abychom koupili něco malého k jídlu na večer. Na náměstí byl jarmark. Prodávali tam domácí výrobky, ale třeba i med. Nějak se mi to všechno zase zamotalo dohromady. Čekal jsem, že se někde povaluje mrtvola. Zaplať všichni svatí, nic takového se samozřejmě nestalo, ale fantazie je na tohle děsná děvka. Obzvlášť ta moje, ta někdy pracuje na plné obrátky, i když nechci. Unikám do ní ze současného světa, představuji si, jakým směrem se bude děj ubírat, přemýšlím. Možná právě proto mám tolik rád detektivky a thrillery. Mají v sobě totiž napětí, vášeň. Temnotu a chlad. Většina rádoby vtipných současných prodejních hitů mě nudí. Nevím proč, ale asi mám raději jiný druh humoru. K autorovi si musíte získat osobní vztah, musíte přistoupit na jeho hru a mít rádi jeho způsob vyjadřování. Anders de la Motte je v tomhle mistr, jeden z nejlepších. Tedy alespoň podle mě. 

Ještě bych si dovolil něco malého k té lidské nenávisti. Jsem vždycky hrozně překvapený, pokud slyším od někoho, koho považuji za vcelku normálního, nějakou jedovatou poznámku. Jeho nebo její tvář se zkřiví do nenávisti a já si to potom pamatuji děsně dlouho. Jsem na podobné věci hrozně citlivý. Myslím si totiž, že je lepší mluvit na rovinu. Ono potom to zlé nebublá někde v pozadí a nestane se pak jednou neštěstí. Znáte to, začne to menší pomluvou. Závistí, protože má soused hezčí zahradu i ženu. Končí to několika mrtvými a zničenými životy pozůstalých. Ono je opravdu lepší číst, mít nadhled a dívat se na svět pozitivně. Koneckonců, nic jiného nám nezbývá. A pokud k tomu ještě čtete, není co řešit. My máme svůj svět fantazie. Bylo pro mě hrozně příjemné do něj Smrt číhá na jarmarku pustit. Knihu jsem si užil jako dobré pivo. Mějte se co nejlépe a děkuji za přízeň. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na prosluněném, idylickém švédském venkově dojde k dalšímu zločinu: smrt v Österlenu tentokrát udeří na jarmarku starožitných a sběratelských věcí, který se každoročně koná v malém místním městečku. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston musí znovu přerušit dovolenou, aby se ujal vyšetřování vraždy neblaze proslulého překupníka. K ruce dostane opět Tove Espingovou, ctižádostivou policistku znalou místních poměrů. Oba překvapí, kolik zášti, starých křivd a neodhalených tajemství skrývá svět obchodu se starožitnostmi. Kdo by však byl kvůli nim ochoten sáhnout někomu na život?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 28. dubna 2023

KNIŽNÍ TIPY - Král Krysa - James Clavell (1962)


Král Krysa - James Clavell
1962, (2003) Knižní klub

Pokaždé, když čtu nějakou knihu, která je napsána podle vlastních zážitků, zasáhne mě o hodně víc. Čeho všeho jsou schopni lidé? Jaké zlo mě ještě dokáže překvapit? Král Krysa je zasazen do Druhé světové války. Hlavní hrdina Peter Marlowe, který je autorovým alter egem, je v zajateckém táboře v Singapuru. Japonci tenkrát stáli na straně zla a z některých momentů se mi chtělo zvracet. Je to hodně silná kniha, která by měla být i takovým mementem, aby se podobné šílenosti už neopakovaly. Jenže jak známo náš druh trpí zapomětlivostí a demencí. Zabíjíme se stále dokola, ubližujeme si, jsme zlí a toužíme po moci. Japonská nátura a krutost mě šokovala. Bylo to vlastně jako vždy u podobných příběhů. Říkám si, kolik historických témat je mi ještě utajeno? Poslední roky mě podobné příběhy hodně baví. Říkám si, co všechno lidi museli vydržet a jak si někdy stěžujeme na zbytečnosti. Ze 150 000 tisíc vězňů přežilo jen deset tisíc.

A uprostřed nich stála postava Krále Krysy. Uměl ledacos sehnat, mohli jste díky němu přežít. Ale byl opravdová krysa. Většinu věcí dělal pro vlastní prospěch. Využíval ostatní. Vždycky si představuji, jak bych v podobných situacích jednal já. Jestli bych dokázal být silný, uměl se ozvat. Nebo bych strachy zalezl do kouta a snažil se jenom přežít. Jen si to vezměte, jak jsme někdy nervózní, když se nestihneme jednou odpoledne najíst. Co to udělá s naším tělem a psychikou. A teď si představte, že budete žít v děsivých podmínkách. Každou chvíli vás mohou zastřelit a jedinou vaší starostí bude hlad. Z lidí se stane tupé stádo, ovládané násilím. Někde hluboko v nás jsou stejně zvířecí pudy. Události posledních let mě o tom opět utvrzují. K tomu si přidejte nemoci, těžkou práci a garantuji vám, že si budete vážit teplé postele i vody v koupelně. Knížka se mi velmi dobře četla, vlastně by se dalo napsat, že jsem ji zhltl asi na dvakrát. Venku bylo ošklivo a na chalupě v Jizerkách jsem měl už všechno hotovo. V kamnech plápolal oheň a já šustil stránkami. 

Nejhorší je, když se stanete netečnými. Když zažijete až příliš zla, když je smrt všude kolem vás. Japonci napáchali šílená zvěrstva. Jejich způsoby mučení a jakákoliv absence soucitu, mě fascinovala. Vyrůstal jsem v úplně jiných podmínkách a nedovedu si představit, že bych podobné rozkazy splnil. Hodně jsem o tom přemýšlel. Proč? Proč tolik zla? Ale i tady, v absolutní temnotě a špíně, se najde někdo, kdo umí přežít. Rozporuplná postava je ten Peter Marlowe. Ale můžeme mu to zazlívat? To nechám na vás. Mám hodně rád podobně vystavěné příběhy, kdy není hlavní hrdina jenom hodný a dobrý. Dělá chyby, které jsou lidské. Někdy na úkor jiných, ale hoďte kamenem, kdo jste bez viny. Navíc je hrozně dobře, že kniha vznikla. Je totiž také svědectvím, které by nemělo zapadnout. Vždycky se mi potom vaří krev v žilách, když vidím v nějakém průvodu lidi, co stále vyznávají stejné pomýlené hodnoty. Nevzdělanost vládne stále světem.

Velmi realisticky vykreslené postavy, silný příběh. Mnohé může odradit samotné téma zajateckého tábora, ale věřte mi, že Král Kryse obstojí i když vás podobné věci nezajímají. V roce 1965 dokonce vznikl i film, který je dobrý, ale abych pravdu řekl, podruhé se na něj dívat nebudu. Ono totiž, když čtete nejdříve předlohu, tak si vytvoříte ve fantazii, jak má která osoba vypadat, jak se usmívat, jak být zlá. A i když se myslím zpracování na plátně povedlo, něco mi vadilo. Ale určitě se také podívejte. Mě osobně třeba hrozně dodnes fascinuje, jak málo pro Japonce, Němce a další jejich spojence znamenal život. Jak pro ně bylo jednoduché a lehké mučit a zabíjet. Jak se potom mohli dívat do zrcadla? Fanatizmus je šílený. Nepochopitelný. Nebyli jsme ale i my zaslepeni socialismem? Dodnes si doplňuji některé mezery z dějepisu. Zrovna tahle kniha mi hodně rozšířila obzory. Poprvé jsem ji četl ještě v dobách, když jsme spolu se svojí ženou byli teprve pár měsíců. Podruhé nedávno na podzim. A zase jsem si z ní vzal spoustu nových poznatků.

Je až šílené, kolik podobných táborů bylo. Když potom byli vězni osvobozeni, mnozí byli tak poznamenáni, že vůbec nevěděli, jak mají dál žít. Zkažené životy, ale alespoň malý kousek naděje. Král Krysa je ale najednou mimo zajatecký tábor nikdo. Nikoho nezajímá a tohle je jedno z velkých poselství, které jsem si z příběhu odnesl. Opravdu, už hodně dlouho jsem nečetl knížku, která je tak poučná, zajímavá a silná. Psal ji sám život. Myslím si, že by měla být povinnou četbou ve školách. Aby se nezapomnělo. Já vím, dnešní mladí nečtou vůbec, zajímají je už jen obrázky a videa. Je to škoda. Protože by věděli, jaké chyby nemají opakovat. Je to hodně smutná a temná záležitost. Mnozí z vás budou šokováni. Ale přesto si myslím, že stojí kniha za přečtení. Má v sobě totiž jednu z věcí, které miluju na čtení nejvíce. Opravdovost. Děkuji vám za pozornost, za vaši přízeň a budu se těšit zase za týden. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Král Krysa (King Rat) je první román Jamese Clavella z roku 1962. Děj se odehrává během druhé světové války a popisuje boj o přežití britských a amerických válečných zajatců v japonském zajateckém táboře v Singapuru. Do příběhu se promítly Clavellovy vlastní zážitky z tříletého pobytu v nechvalně proslulém zajateckém táboře Čangi. Clavell byl jedním z 10 000 přeživších z původně 150 000 vězňů. Jedna z hlavních postav, Peter Marlowe, je autorovým alter egem.

Kniha samotná velmi věrně popisuje japonskou mentalitu v době války. Jejich krutost a odhodlání za každou cenu dodržet daný rozkaz dělaly z japonských zajateckých táborů nejhorší a nejtvrdší místa tohoto druhu. Za těchto okolností se ze zajatců stali lidé, kteří už vlastně lidmi ani nebyli. A mezi nimi muž, který i tam dokázal žít. Říkal si Král a králem i byl. Ostatní zajatci ho nenáviděli, avšak také ho potřebovali. Jeho schopnost opatřit nebo prodat nebo sehnat cokoliv, včetně jídla nebo léků ho chránila. Až přátelství s Peterem Marlowem, anglickým důstojníkem, mu ukázalo, že nejen peníze mohou obohatit život.

První američtí důstojníci, kteří dorazili po japonské kapitulaci do Čangi, nechápali, jak mohli tito lidé přežít. A zajatci, kteří se tolik let těšili domů, měli najednou strach, strach z budoucnosti, strach z návratu domů. A nejhorší šok to byl pro Krále, pro člověka, který byl v táboře téměř bohem a tam venku nebyl nic, bez domova, bez přátel, zlomený a sám.

Tři a půl roku strávených v Čangi podkopalo fyzický i psychický stav zajatců. A přesto přežili…

Přestože je kniha řazena do kategorie beletristické četby, její výpověď je založena na reálné existenci množství podobných zajateckých táborů. Autor dokázal (snad díky vlastním zážitkům ze zajetí v Čangi) dodat knize přesně tolik autentičnosti. Kniha se svým způsobem staví proti odsudkům nasazení atomových bomb vůči Japonsku, jehož odpor byl rychle zlomen těmito krajními prostředky.

V roce 1965 byl román zfilmován.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. dubna 2023

KNIŽNÍ TIPY - Glatz - Tomasz Duszynski (2022)


Glatz - Tomasz Duszynski
2022, Slovart (ČR)

Poslední roky se v naší rodině objevil jeden fenomén. Máme kvůli dětem zaplacený Netflix a jejich algoritmus nám stále doporučoval polské seriály. Postupně jsme zjistili, že spousta z nich je vynikajících. Máme s Poláky velmi podobnou historii. A to jak socialismus, tak i další období. Je zajímavé se podívat díky knihám a filmům k sousedům, kteří nás mají rádi. Tomasze Duszynského mi doporučily stránky Databáze knih. Něco jsem si dohledával a najednou se v pravém sloupci objevila tahle kniha. Přečetl jsem si, o čem je a ihned si ji objednal. Kladsko je kousek od našich hranic. Nikdy jsem tam nebyl, přesto mám pocit, že jej znám odnepaměti. Kdysi jsem pátral i ve svém rodě a praděda z otcovy strany pravděpodobně z Polska přišel. Moje příjmení by tomu koneckonců odpovídalo. Usedl jsem do rohu obýváku a začal si číst. Nevnímal jsem svět kolem sebe. Bylo mi úplně jedno, že byla puštěná televize, děti se zase puberťácky hádaly. Byl jsem naplno ponořen do příběhu.

Je to první knížka od autora. Ještě by letos měla vyjít další. Země Pána Boha. Už teď vím, že jakmile bude na skladě, tak objednávám. Je totiž pro mě hrozně příjemné cestovat po časové ose zpět, do naší historie. Atmosféra knihy je samozřejmě, jako správná detektivka, velmi pochmurná a temná, ale příběh se opravdu dobře čte. Nebude to asi téma pro každého, ale pokud máte rádi historii a zajímá vás, jak to kdysi chodilo, je Glatz přímo určený pro vás. Osobně už mám trošku plné zuby děsně nespolečenských detektivů, nepříjemných kolegyň a spousty klišé, které mnohé thrillery poslední roky provází. Je to vlastně stejné jako v hudbě. Musí mě to chytit za srdce a je mi vcelku jedno, co na to ostatní. Nikdy jsem nešel s davem a nikdy nepůjdu. Ve svých letech už dávno vím, co to obnáší. Navíc, vraždy důstojníků, provedené obzvlášť brutálním způsobem, jsou zajímavé i tím, jakým způsobem se tehdy vyšetřovalo. Povolán je armádní vyšetřovatel Wilhelm Klein z Berlína a asistentem mu je tak trošku rebel Jürgen Roth. Obě postavy a nejen ony jsou velmi přesně a skvěle vykresleny.

Příběh je to velmi napínavý, čte se jedním dechem. Neznám nic příjemnějšího, než procházku dubnovou přírodou, když se vám střídá slunce se sněhem a vy přijdete rozjaření domů. Sám se nabízí nějaký dobrý oběd a pak něco příjemného k pití. Na člověka padne takové to velmi blahosklonné rozpoložení. Pryč je podivný svět kolem, davy v supermarketech, které nadávají, že je draho a závisláci na sociálních sítích. Jen já a kniha, je to soukromý, intimní zážitek. Autor si mě musí získat, svým jazykem, vyjadřováním, způsobem, jakým vytváří situace. Pokud máte rádi třeba Babylon Berlín, neváhejte ani chvilku. Tohle je opravdu zajímavé. Já mám taky pocit, že nás v dějepisu učili spoustu nesmyslů. A tak se mi dosud stává, že objevuji spoustu nových věcí, poznatků, informací. Meziválečná doba je u nás hodně ovlivněna černobílými komediemi, které už spoustu let dávají stále dokola v televizi. Jsou to veselohry, přesto mají pořád své kouzlo. Tohle období ale bylo zajímavé i novými vynálezy, módou, uměním. Nevím, jaký pocit z něj máte vy, ale mě přišlo elegantní, opravdové. O hudbě ani nemluvě. 

Možná kdybych četl jen tak nějaký román, napsaný přímo v té době, ani by mě nebavil. Ony jsou tam ty vraždy také proto, protože vás udržují v napětí. Vždycky si říkám, kolik je v lidech temnoty, kolik zla. Toulám se podsvětím a psychologie bývala jednu dobu mým koníčkem. Samozřejmě, studoval jsem ji jen jako amatér a i jako hobby se to nedá dělat stále. Neumím se hrabat v lidských osudech, ale jako příběh v knihách mě zajímají. Jsou to vlastně náhodná setkání, kdy si nějakého autora objevím. Hledat si nové kamarády v mém věku už také není jednoduché. Někdy bývám pěkný mrzout, nemám rád, když je někdo nevychovaný a sprostý, jestli mi rozumíte. Raději se uzavřu do své ulity, nasadím sluchátka a nechám fantazii, aby pracovala. Možná by mi někdo vysvětlil, že je to únik z reality a měl by pravdu. Jenže já musím každý den do práce, mluvit s lidmi, se které bych nikdy jinak ani nechtěl potkat. Mám to asi jako každý. Potřebuji si vyčistit hlavu, relaxovat a knížky jsou pro můj účel více než vhodné. Líbí se mi na nich, že mě nutí přemýšlet, že to není jen pasivní setkání s obrázky. Žijeme jenom jednou a chci se obklopovat tím, co mě baví, co mám rád.

Výlet do Kladska, léta páně 1920, se velmi vydařil. Rozřešení vražd je velmi překvapivé, alespoň pro mě. Ona se ta naše historie stejně stále opakuje dokola. Máme sice spoustu nových technologií, ale v jádru jsem stejní. Někdo je frustrovaný a negativní, jiný srší úsměvy. Troufám si tvrdit, že právě podobné knihy jako Glatz a k tomu samozřejmě dobrá hudba, způsobují to, že se snažím být pozitivní. Můj dnešní tip je možná trošku jiný, než jste zvyklí, ale snažím se, aby portfolio mých knih bylo pestré. Stejně si myslím, že to máte hodně podobné jako já. Někomu se líbí blondýnky, někomu zrzavé, jiný by šel na světa kraj za brunetkou. Tenké a hubené, je to vlastně jedno. S knihami je to velmi podobné. Snad jsem se vám trefil do vkusu. A i kdyby ne, tak se mějte hezky a děkuji za podporu. Jdu zase šustit stránkami. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kladsko, jaro 1920. Profesor místního gymnázia nalézá na mostě zmrzačené tělo. Jen o několik dní dříve byl na ulici zastřelen vojenský důstojník s vysokou šarží. Co tyto vraždy spojuje, jestli tedy vůbec něco? Mají se obyvatelé městečka Glatz obávat nálezu dalších obětí? A proč byl k vyšetřování obou vražd povolán až z Berlína armádní vyšetřovatel, kapitán Wilhelm Klein, jehož minulost je stejně záhadná jako spáchané vraždy? Klein za pomoci vzdorovitého strážmistra Koschella a policejního asistenta Jürgena Rotha zahajuje vyšetřování. Ví, že překážkou se mu stanou nejen představitelé místní samosprávy, ale i vlastní slabiny.

Mistrně vystavěný detektivní román Tomasze Duszyńského udržuje čtenáře v napětí až do poslední stránky. Jeho hlavním hrdinou je Glatz - slezské městečko, v němž lze stále zaslechnout ozvěny nedávno skončené války. Stín kladské pevnosti skrývá nejedno ponuré tajemství.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 7. dubna 2023

KNIŽNÍ TIPY - Ušlechtilá stezka - Peter May (2023)


Ušlechtilá stezka - Peter May
2023, Host

Přiznám se vám k jedné věci. Pro detektivky, které se zaobírají historií, mám poslední roky velkou slabost. Zde se navíc vydal Peter May do roku 1978, do tehdejší Kambodži. Rudí Khmérové a jejich řádění nám bylo v dějepise předkládáno přeci jen úplně jinak, než jaká byla pravda. Člověk se učí celý život a je fakt, že v některých dějinných událostech mám díky socialismu dodnes mezery. Spousta věcí zkrátka nebyla tak, jak nám soudružky učitelky musely říkat. Kniha ale není suchým historickým textem, ale události jsou spíše krutou kulisou. Zaujala mě ještě jedna věc. Jedná se o příběh otce a dospívající dcery. Mám to doma momentálně stejné a je zajímavé si představovat, jak bychom reagovali my. Podle mě to ani nejde. Je to stále dokola, kdyby lidí více četli a z knih se alespoň trošku poučili, bylo by nám na světě o hodně lépe. Ale zrovna vám to nemusím říkat.

Když jsem knihu přinesl domů, nejdříve jsem chodil okolo opatrně. Ani jsem si nepřečetl shrnutí, o čem pojednává. Peterovi Mayovi jsem jednoduše věřil, šel jsem na jistotu, i když je to teprve druhá knížka, kterou od něho mám. Doporučoval mi jej kamarád, se kterým vždy před koncertem probíráme knihy. Zapsal jsem si jméno do poznámek do telefonu a trošku se styděl, protože jsem si o sobě naivně myslel, že mám přehled. Jenže tenhle autor mi proklouzl mezi prsty. Tohle je na knížkách hrozně krásné. Když objevíte někoho nového, líbí se vám jak píše a postupně se stanete jeho fanouškem. Hrozně se mi líbí, jakým způsobem píše. Jak vykresluje postavy. Jeho příběhy mají hlavu a patu, nejsou zbytečně překombinované a odsýpají. Hrozně dobře se čte. Je radost otevřít kapitolu, chvilku přemýšlet, kde vše skončilo a plynule navázat. Někdy se mi dokonce stává, hlavně tedy v pátek odpoledne, že jsem tak unavený, že na chvilku usnu a moje fantazie se rozlétne do jiných dimenzí. Když se proberu, tak se musím vrátit. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem směr dobře odhadl. 

Máme kousek za domem les a když jsem se tam byl projít, představoval jsem si, že jsem v džungli. Možná to působí trošku dětinsky, ale když ona je knížka tak přesvědčivá a já podobné věci docela prožívám. Člověk si uvědomí, jaké to muselo být hrozné. Tisíce mrtvých, vše se mí míhá před očima. Dokonce jsem si začal dohledávat další informace a byl jsem zděšený. Tolik utrpení, tolik bolesti. Tolik zničených životů. Máme trošku problém s tím, že podobné historické události překrucujeme, zapomínáme na ně a nebo nám jsou zcela lhostejné. Schválně, zkuste se zeptat ve svém okolí, kdo o Kambodži něco ví. A teď nemyslím, že zmíní jednu větu o lebkách, vyskládaných na hromadu. Ta sice obletěla svět, ale je jen kapkou v krvavém moři. Kambodža je dodnes poznamenaná a myslím si, že to bude trvat ještě několik generací, než se rány trošku zahojí. Otázkou pak je, kolik dalších zemí zažilo něco podobného. Člověk si opravdu začne o hodně víc vážit toho, že u nás máme vcelku klid. Knížku jsem docela často odkládal, abych se nadechl. Někdy jsem vyběhl na balkon, abych cítil ve tváři čerstvý vzduch. 

Postava Jacka Elliota je napsaná velmi uvěřitelně. Jasně, je to hlavní hrdina, musí přežít a někdy je to až neuvěřitelné, ale o tom knížky přece jsou. Musím někomu fandit, oblíbit si jej, chápat jeho činy a říkat si, jak bych ve stejných situacích reagoval. Lisu jsem se také snažil pochopit, ale někdy mi přišlo její jednání nelogické, divné. Ale to bude asi tím, že se příliš neumím vžít do života dospívající dcery. Navíc do roku 1978 a Kambodži. Holky v tomhle věku jsou zkrátka jiné a je to tak moc dobře. Každý se musí vymezit, naladit si svůj život. Nemají to vůbec lehké a to v žádných dobách ani kulturách. Přesto a právě proto je máme přeci tak rádi a milujeme je. Jako otcové, jako jejich budoucí partneři, jako dědové. Zrovna tím procházím a tak si říkám, že ona ta Lisa zase tak divná nebude. Je to vlastně holka, která zažívá věci, které by neměla. Slušelo by jí víc smíchu, klidný život a pohoda. První lásky a tak podobně, znáte to. Místo toho zažívá něco, co je špatné a ošklivé. Nedovedu si vůbec představit, jak by v jejím případě reagovala současné generace, pro kterou je vrcholem života selfie na záchodě. A je to vlastně dobře. 

Tahle knížka je i o hledání. O otci a dceři, kterým osud nepřeje. Je dobrodružná, některé momenty z džungle jsou popsány tak, že mě mrazilo v zádech. Je hodně znát, že si autor nastudoval perfektně dějinné události, že si dal čas a spoustu práce. To se mi na Peterovi Mayovi hrozně líbí. Je poctivý, nenechává nic náhodě. Ale také umí napsat příběh, který zaujme. Je napínavý a chytil mě ihned za pačesy. Není to klasický thriller, ani detektivka, spíše se jedná o dobrodružnou jízdu od začátku do konce. Stráveného času rozhodně nelituji, na společná setkání jsem se těšil. Když jsem šel divně temným městem, když jsem byl v práci, když jsem plaval, pořád mi vrtalo hlavou, jak bude vše pokračovat. Někdy jsem se mýlil, někdy se trefil, jak už tomu bývá, ale převážně mě dokázal autor překvapit. Dobré také je, že se nejedná o geniálního sériového vraha, který po sobě nenechává stopy a všechno vám řeknou až po pitvě. Takových knih je kolem spousta a k dobrým se musíte prokousat. Volím převážně ověřené spisovatele. Ale Peter May je zajímavý právě tím, že je jiný. A to jak stylem, tak tématy.

Zrovna včera chtěla být dcera zase za rebelku. Měl jsem co dělat, abych nevypěnil. Otcové a dcery, to je vždycky námět na román. Kroutil jsem hlavou nad jejími názory, říkal běžná slova o tom, že za nás bych udělal něco jiného (ale není to pravda, v pubertě jsem byl úplně stejný). Pak se uklidním a uvědomím si, že je hrozně dobře, že řešíme vlastně hlouposti, že se máme dobře a rádi. Nikdo na nás nestřílí, snažíme se o klidný život, máme normální obyčejné starosti. Jak říkám, když si člověk přečte podobné knížky, poučí se. Alespoň tak to mám já a doufám, že i vy. Ušlechtilá stezka mě dostala po všech stránkách. Četl jsem jí jedním dechem. V Kambodži to muselo být hrozné. A Peter May opět potvrdil, že je skvělým spisovatelem. Děkuji za pozornost a že jste dočetli až sem. Mějte se co nejlépe. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otec a dospívající dcera bojují o přežití ve válkou zmítané Kambodži. Podaří se jim k sobě najít cestu?

V roce 1978 je v Kambodži u moci komunistický režim. Jack Elliot se živí jako žoldák a lidský život — i ten jeho — má pro něj nízkou cenu. Když ho bohatý kambodžský uprchlík Áng Júon požádá, aby zachránil jeho rodinu před Rudými Khmery, Elliot počítá s tím, že tento úkol nemusí přežít ani on sám. Mezitím Elliotova dospívající dcera Lisa pohřbila matku a zůstala na všechno sama. Svého otce doposud považovala za mrtvého a je pro ni překvapením, když zjistí, že je naživu. Ve snaze neznámého rodiče poznat vyrazí až do dalekého Bangkoku, kde padne do zajetí. Příběhy otce a dcery — oddělených stovkami mil — se proplétají. Elliot a Lisa se vydávají po kruté cestě nebezpečnou džunglí k sebepoznání.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 24. března 2023

KNIŽNÍ TIPY - Genesis - Chris Carter (2023)


Genesis - Chris Carter
2023, BB art

Nejdřív jsem byl trošku naštvaný, protože přepravní služba nestihla přesný termín dodávky. Byl jsem už dva dny bez knihy a připadal jsem si jako nějaký závislák. Možná i sem, já ke svému životu čtení potřebuji. Je pro mě opravdu drogou, bez které se již neobejdu. Někdo chodí každý den do hospody, někdo musí vyjadřovat svoje názory v různých diskuzích, další si dává do hlavy nekonečné řady seriálů. Já si namáhám oči i mozek. Kriminální thrillery jsem začal číst v době, kdy jsem měl malé děti a nedovedl jsem se soustředit na nic jiného. Potřeboval jsem něco napínavého, když se batolily kolem, když jsem hlídal na hřišti. Měl jsem na kočárku vlastnoručně vyrobený držák a letní terásky byly mým revírem. Pokaždé jsem byl trošku naštvaný, když mě oslovila nějaká maminka a obdivovala naše dvojčata. Chtěl jsem si číst. Někdy v té době jsem se dostal i k Chrisovi Carterovi. Ihned mě zaujal, i když je fakt, že jeho příběhy jsou často hodně kruté i na mě.

Sérioví vrazi jsou dnes velmi populárním tématem. To, co píše tenhle autor, bych přirovnal k brutálnímu death metalu. Jeho popisy míst činu jsou tak sugestivní a naturální, že se slabším povahám zvedá žaludek. Přiznám se, i já, který byl na civilce v nemocnici, občas odvracím svůj zrak. Přesto je v knihách určitá přitažlivost, až si člověk někdy říká, jestli je normální. Jenže pak vidí nějaké zprávy v médiích a říká si, že to s ním není ještě tak hrozné. Tohle je aspoň smyšlený příběh, i když hodně uvěřitelný. Genesis mě chytl za pačesy několik minut po tom, co jsem si knížku vyzvedl. Nožem rozřízl obal, nadzvedl obočí nad cenou, která se neustále zvyšuje a usedl do křesla. Nejdřív jsem si chtěl jen tak přečíst obsah, pak se dojít svléknout, udělat něco k svačině, jenže mi nebylo přáno. Stačilo několik prvních stránek a ztratil jsem se v Los Angeles. Chodil jsme po ulicích s Robertem Hunterem a Garciou. A vrah byl zase o něco brutálnější než dřív. Krev teče proudem, obětí i jejich pozůstalých je mi velmi líto. 

Zase se mi stávalo, že jsem se lekal v ulicích. Tahle knížka je o lidském zlu, o temnotě. Přemýšlel jsem, jestli takoví lidé opravdu existují. Asi ano, protože spousta jedinců, které potkávám, je emocionálně plochých a když někdy slyším jejich názory, tak si představuji, že se vše znásobí a příběh není zase tolik nereálný. Někdo si dá pár piv a na povrch vyplave tolik hnusu a špíny, že se nestačím divit. Mezi lidmi je spousta zla, temných koutů ve zkažených myslích. Občas vyplavou na povrch. Vrah je ale tentokrát v knize velmi chytrý, krutý, čerpá sílu z bolesti. Jasně, že je vše přitažené za vlasy, často na hranici uvěřitelného, ale tady by měla u čtenáře nastoupit fantazie. Musíte přistoupit na autorovu hru. Udělal jsem to s chutí, rád a nadšeně. Protože má kniha dobrý rytmus, je napínavá, čte se vyloženě sama. Genesis jsem si užíval a bylo mi líto, když jsem dočetl. Seděl jsem jako vždycky a bylo mi líto, že vše skončilo. Chris Carter je mistr ve svém oboru. A opět to potvrdil. Je ve skvělé formě. 

Vidím před sebou ulice v Los Angeles, trávím svůj čas ve stínu. Sleduji, jak pánové vyšetřují, přemýšlím nad tím, jak se bude případ vyvíjet dál. Na pitevně mě obestře chlad, znovu si promítám děsivé obrázky z místa činu. V hlavě mi krouží nápady, jak bude příběh pokračovat, často se ale mýlím, Carter mě dokáže překvapit, někdy i šokovat. A to jsem za ty roky dost otrlý čtenář. Kriminální thrillery jsou možná literaturou, kterou někteří opovrhují, ale nenechte se mýlit. Nemám rád knihy o mezilidských vztazích (typicky čtyřicátníci, kteří řeší nekonečné má mě ráda, nemá mě rád), dobrých komedií jsem četl poslední roky opravdu málo a tak mi zbývá sci-fi a pak právě knihy o různých vraždách, případech a jejich řešení. Mám zkrátka rád napětí, tmu a knihy, které mě chytí a nepustí. Genesis patří mezi ně a za sebe můžu tuhle knihu opravdu doporučit.

Je to jízda od začátku do konce. Pro někoho jednohubka, kterou slupne za odpoledne a večer, pro jiného psychologický rozbor poškozené mysli. Opravdu jsem si u knížky odpočinul, i když v tomhle případě je to možná špatné slovo. Vzhledem k tématu jsem si bál, přemýšlel. Genesis mě pohltil a hrozně jsem si to užíval. Chodil jsem domů rychleji, abych si po splnění povinností běžného dne na chvilku sedl a oddal se nejlepšímu odpočinku, který poslední roky znám. Ano, čtení mám opravdu rád. Koneckonců, jinak bych se každý pátek nevracel s nějakým tím tipem. Třeba vás tahle knížka zaujme. Pokud máte rádi thrillery a třeba i brutální death metal, tak by myslím mohla. Je pátek a tentokrát splnila přepravní služba svůj slib. Čeká na mě v boxu další zásilka. Pokud chcete vědět jaká, stavte se zase v pátek. Třeba vás nějaký můj tip zaujme. Děkuji za pozornost a přeji vám krásný den. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Robert Hunter je povolán k nejděsivějšímu místu činu, jaké kdy navštívil. Ještě větší znepokojení se ho zmocní, když se při pitvě najde v těle oběti verš básně zanechaný vrahem.
Zanedlouho se najde další mrtvola. Metody a podpis vraha se liší, ale stupeň použitého násilí nasvědčuje tomu, že za oběma zločiny stojí stejný pachatel. Hunterovy obavy potvrdí nález druhé části básně. Tento objev však nejenže spojí dvě vraždy, ale je už jasné, že jde o dílo sériového vraha.
Robert Hunter i přes nedostatek forenzních důkazů musí dostihnout nejdisciplinovanějšího a nejsystematičtějšího zabijáka, na jakého kdy narazil; pachatele, který se kochá strachem oběti a pro něhož je smrt lekcí, již je třeba udělit.

Genesis je dvanáctým románem série o detektivech Robertu Hunterovi a Carlosi Garciovi.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 3. března 2023

KNIŽNÍ TIPY - Vlk - Samuel Bjørk (2022)


Vlk - Samuel Bjørk
2022, Kniha Zlín

Dnes jsem se vrátil domů a už byla tma. Strávil jsem páteční odpoledne v lesích, abych si vyčistil hlavu. Ještě mrzlo a pod nehty se mi dostával chlad. Chtělo by to něco, co by mě zahřálo. Nemám ale čas. V boxu kousek od našeho domu na mě čekala nová kniha od Samuela Bjørka. Koupil jsem ji jen podle jména autora. Měl jsem nějakou slevu a bylo nutné ji využít. Papírová krabice s důrazem na ekologii. Přestřihnu lepenku a vybalím 464 stránek velkou knihu. Pozdravím se s rodinou a zapomenu na večeři. Ty si nejedl? Zeptá se mě manželka a směje se mi. Moc dobře ví, že jsem mimo. Mimo tenhle svět. V zemi stínů na severu, kde Munch a Mia vyšetřují jeden hnusný případ. Dva mrtví kluci. Něco, na co nechcete ani pomyslet. Pokud jste tedy normální. Šustím stránkami a knížku odložím až po sto stránkách. 

Ale stejně mi to nedá. Odmítnu pozvání na promítání filmu a zalezu si do kouta. Vlk je prequelem, zajímavě napsaným příběhem toho, co se stalo kdysi předtím, než začal celou tuhle sérii Samuel Bjork psát. Četl jsem od něj vše, jako první skvělou V lese visí anděl a patří k mým velmi oblíbeným autorům. Tentokrát ve velmi dobré formě. Jen musíte mít klid, není to takový ten dnešní jednoduchý případ, který nějaký super detektiv vyřeší díky své genialitě. Naopak, Vlk více připomíná realitu. Spousta slepých odboček, podivných lidí, kterých žije na severu (a nejen tam) spousta. Postupné rozplétání nitek. Je to jako matematický příklad o několika neznámých, který musíte vyřešit. Ono tedy, nakonec zůstane vše takové otevřené. To je snad jediná moje kritika. Ale možná je to schválně, protože bude pokračování. Necháme se překvapit. 

Psát o knihách a neprozradit vám důležité věci, je poměrně složité. Nesmím ani naznačovat. Lepší bude, když vám popíšu své pocity a emoce, které z knihy mám. Tak zaprvé. Je opravdu napínavá, hned jsem se chytl. Důkazem budiž několik dotazů mé ženy, na které jsem řekl ano a vůbec si je nepamatuju. Když jdete lesem a je tma, zbystří se vám smysly. Alespoň tak to vnímám já. Stane se z vás oběť a nebo šelma. Samozřejmě v přeneseném slova smyslu. Je ale pravdou, že se více lekáte stínů. A s touhle knížkou jsem to měl hodně podobné. Je záhadná, jako stíny stromů. Jako lesní pěšina, která najednou skončí a zůstane jenom pár stop v bahně. Oba hlavní detektivové, ale i všichni jejich kolegové, jsou my sympatičtí. Postavy jsou vykresleny velmi přesně a zajímavě. Pro mě mimochodem velmi důležitá věc. Miu samozřejmě miluju, to asi každý, že? Vyšetřování se několikrát zasekne, což někteří čtenáři pravděpodobně nepochopí a nebude se jim to líbit. Osobně s tím ale nemám vůbec žádný problém. 

Konečně jsem se navečeřel. Ani jsem nepostřehl, že někteří z naší rodiny už šli spát a někteří odešli za kamarády. Pořád si čtu a pak už toho musím nechat, protože je noc. Ještě počkám, jako správný fotřík, až zaklapnou dveře a jsme všichni pohromadě a pak jdu spát. I když jsem unavený po celém týdnu v práci, tak nemůžu spát. Vlk se mi přenesl i do stavu mezi bděním a sněním. Jen nejsme na severu, ale u nás. V sychravém lese na kraji města. Možná bych věděl, kdo to mohl udělat, to je poslední myšlenka, se kterou usnu. Ráno si ihned vypláchnu oči, nasadím brýle a čtu si dál. Venku pěkně fouká a všichni spí. Jsem zase daleko mimo realitu. Mám to takhle pokaždé, když čtu něco, co mě baví. Miluju svět fantazie. Zkoušel jsem sice číst nějaké slavnější současné autory beletrie a většinou jsem knihu vrátil. Nešlo to. Potřebuji napětí, něco neotřelého. Možná si myslíte, že to není normální, ale to byste museli kritizovat i čtenáře Agathy Christie. Ta dovedla být také velmi morbidní. 

Až se mě kolega z práce zeptá, co bych mu doporučil za nějakou dobrotu, Vlka mu s klidem předhodím. Bavil mě. Je trošku jiný, než jsme od autora zvyklí, ale i tak mě opravdu chytil. On je totiž Samuel Bjork velmi chytrý, je znát, že je původním povoláním dramatik a divadelník. Někde jsem četl přirovnání k Jo Nesbovi, ale není to dle mého pravda. Rytmus jeho knih je zcela jiný. Příběhy promyšlenější a složitější. Navíc, od Nesba se mi poslední knížky moc nelíbily. Připadá mi vyčerpaný. Ale to berte jen jako můj názor. Nad Vlkem jsem hodně přemýšlel. Vždycky jsem si říkal, jak je lidská mysl dodnes záhadná. Co někoho vede k tomu, že je zlý? Nakonec zbyde jenom smutek. Odpoledne se chystám zase do lesa. Dnes se můžu toulat o něco déle. Žena půjde se mnou. Jen mě mrzí, že knihu ještě nečetla a nemůžeme spolu všechno probrat. Doufám, že jsem vám svým dnešním tipem udělal radost. Jako vždy musím poděkovat za pozornost. Mějte se co nejlépe a přeji dobré světlo na čtení!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tady to všechno začalo. Mysteriózní prequel bestsellerové série.

Oblíbený norský autor Samuel Bjork přichází s novými díly z detektivní série s vyšetřovateli Holgerem Munchem a Miou Krügerovou.

Píše se rok 2001. Novopečený šéf zvláštní vyšetřovací jednotky Holger Munch má za úkol vyřešit vraždu dvou jedenáctiletých chlapců. Nedostatek důkazů ho přivede na nápad angažovat talentovanou studentku policejní akademie Miu Krügerovou. Ani s pomocí její intuice se však nevyhnou všem falešným stopám, které jim zanechává pomatený vrah posedlý vizuální dokonalostí. Podaří se nakonec dopadnout muže, jenž má hrůzné činy na svědomí?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 10. února 2023

KNIŽNÍ TIPY - Noční brána - Peter May (2022)


Noční brána - Peter May
2022, Host

Je to už poměrně dlouho, co jsme Monu Lisu viděli. Byl to tenkrát krásný výlet. Paříž před lety o velikonocích doslova zářila. Procházeli jsme různá slavná místa, budovy, ve kterých se odehrávala historie. Ve městě byla spousta věřících z celého světa. Byl to náročný víkend. Sedíme v Louvru a pijeme kávu. Připadáme si napnutí, máme průvodkyni, která je fakt skvělá. Jdeme do galerie a procházíme jednotlivými odděleními. Pak ji spatříme, nesmí se fotit bleskem a dvě gorily, které před ní stojí, se tváří hodně nepříjemně. Jsem pokorný, ano, cítím se tak. Vůbec si nedovedu představit, že by mohl někdo obraz ukradnout.

Tedy až do letošního ledna, kdy se ke mě dostala poslední kniha Petera Maye. Ten nám předkládá zajímavý děj. Odehrává se na dvou místech. Ve Francii a ve Skotsku. Ve dvou dobách, v současnosti a za okupace Francie. Můj oblíbenec Enzo se vrací, aby vyřešil vraždu uměleckého kritika na narazí i na údajnou krádež obrazu. Oba příběhy se na závěr protnou a potkají. Seděl jsem a knihu doslova hltal. Protože je velmi poutavě napsaná. Mám rád, když se autor zaobírá historií, líbí se mi rozplétat staré křivdy a nenávist. Kniha je pro mě pak vždycky o hodně víc uvěřitelná. Peter May navíc perfektně zná místopis i historii. S troškou té fabulace, bez toho by to nebylo ono, nemám pravdu? Vždycky se mi líbily příběhy coby kdyby. Zase se mi stalo to, co poslední dobou čím dál častěji. Kniha se mi přenesla i do snů, do představ. Jezdím pak městem, poslouchám muziku a přemýšlím, jak bude všechno dál pokračovat. Mám velkou radost, když odhadnu děj správně.

Ke knihám, stejně jako kdysi k Moně Lise, přistupuji opravdu s pokorou. Nechávám se unášet stránkami, surfuji na vlnách fantazie. Manželka čte také hodně, ale mě tvrdí, že jsem možná už závislý. Ale nedivte se mi, s knihami jsme vyrůstal a pravděpodobně s nimi i zestárnu. K muzice, skladatelům, stejně jako ke spisovatelům mám opravdový respekt. Peter May má dar vyprávět, talent vystavět parádní příběh. Záleží jen na vás, zda budete přístupní. Jasně, že je něco trošku přitažené za vlasy, to musí být, jinak by byl děj nudný, víte. Ještě mě poslední dobou pokaždé zaujme jedna věc. Jsou to osobnosti stárnoucích detektivů. Tak nějak se asi podvědomě připravuji i já na budoucnost. Mají zkušenosti, ale i své vrtochy. V dnešní době kultu nekonečného mládí je to asi divné, ale je tomu tak. To jen abyste také věděli. Pro mě je důležité se ztotožnit. Vyšetřovatel mě nesmí štvát a nebo když už, tak jen trochu.

Mám teď nějaké štěstí na to, že čtu knihy některých autorů od konce. Noční brána má být totiž poslední s Enzo Mecleodem, takže jsem zase v situaci, kdy si budu muset dokoupit spoustu knížek, abych všechno dohnal. To sice stojí peníze, ale dám je rád. Jsem na tohle hrozně staromódní. Bylo by mi trapné, knížku někde stáhnout a nezaplatit. Mám to stejné, jako s muzikou. Samozřejmě, že ji poslouchám převážně digitálně, ale platím za ni. Pořád si myslím, že těch pár krejcarů je i takovým menším vyjádřením toho, že se mi kniha/album líbí. Svět se samozřejmě mění, nové technologie jsou skvělé, akorát je to chce se je naučit používat pořádně. U knih to mám ale pořád tak, že musím mít v rukou fyzický výtisk. Čtečka knih mě zatím neoslovila. Pořád mám pocit, že na ní čtu úplně jinak. Není to ono. Ale možná jsem už jen starej a melu tu hlouposti. 

Co dodat závěrem? Snad jenom, že když jsem knížku dočetl, tak jsme se ženou říkali, jestli jsme tenkrát v Paříži opravdu viděli pravou Monu Lisu. Asi ano, ale kdo ví? A to je možná jedna z hlavních devíz Noční brány. S hroznou chutí jsem přistoupil na děj, připadal mi velmi uvěřitelný, čtivý, zajímavý. Pořád byla zima, mrzlo až praštělo a chvíle s dobrým pivem a moje oblíbené křeslo byli hrozně milými společníky. Je tedy pravdou, že děj z minulosti byl přeci jen o trošku lepší, než současnost, ale to může být také tím, že to tak mám nastavené já. Knihu vám mohu rozhodně doporučit. Možná jen začněte s nějakou dřívější a ne s poslední jako moje maličkost. Jinak si dovolím ještě jednu drobnost. S knižními tipy se můžete na našich stránkách setkávat již druhým rokem. Vůbec jsem tenkrát za covidu netušil, jak mě to bude bavit. Hrozně moc vám děkuji za přízeň. Moc si toho vážím. Opatrujte se a zase za týden. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Enzo Macleod se vrací vyřešit dvě vraždy, které od sebe dělí celých sedmdesát let.

V ospalé francouzské vísce vytrhnou kořeny vyvráceného stromu ze země mrtvolu muže s prostřelenou hlavou. O týden později je v nedalekém domě chladnokrevně zavražděn známý umělecký kritik. Obě vraždy však od sebe dělí více než sedmdesát let.

Forenzní odborník Enzo Macleod je požádán, aby ohledal místo první vraždy, a než se naděje, pomáhá i s vyšetřováním druhého případu. Začínají se odvíjet dva příběhy — jeden z minulosti, z let válečné okupace Francie, kdy funkcionáři třetí říše zatoužili po vrcholném díle evropského umění, Moně Lise. Druhý příběh se odehrává v současnosti, na podzim roku 2020, kdy se Francie zmítá v druhé vlně covidové pandemie. Je možné, že by spolu oba případy nějak souvisely? A kam až sahá řetězec událostí, který začal ve chvíli, kdy se ředitel pařížského Národního muzea Jacques Jaujard rozhodl zachránit mistrovská díla z Louvru před nacistickým rabováním?

https://www.databazeknih.cz/knihy/akta-enzo-nocni-brana-487648

https://www.dobre-knihy.cz/nocni-brana-600079.html

------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 20. ledna 2023

KNIŽNÍ TIPY - Šachy pod sopkou - Håkan Nesser (2022)


Šachy pod sopkou - Håkan Nesser
2022, MOBA (Moravská bastei)

Psaní jsem měl rád od malička. Už na základní škole. Bílý papír pro mě byla vždy výzva. Dlouhé roky jsem musel psát tužkou. Vyprávěl jsem příběhy, popisoval, hrál si se slovy a paní učitelky byly nadšené. Dostával jsem dvakrát podtržené jedničky. Bylo to pro mě tak nějak automatické, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Někteří spolužáci seděli a nic je nenapadalo. Já měl co dělat, abych tok svých myšlenek vůbec zkrotil. Učil jsem se a neustále četl a četl. Svět knih je pro mě stále tajemstvím. Rád se nechávám pozvat od oblíbených spisovatelů do jejich světa. Usínám s nimi, přemýšlím, kam se bude dál děj ubírat. Možná právě proto mám rád detektivky. Mistr Nesser má navíc svůj vlastní styl vyprávění. Žeru ho. A hotovo.

Občas se sice moc vykecává, ale to mi nijak nevadí. Mám čas, knížka je pro mě i relaxem, není kam spěchat. Novinka Šachy pod sopkou je o spisovatelích, o jejich světě. O popisované i zrealizované vraždě. Do hry vstupují Barbarotti a Eva. Jako vždy vynikající. Rozplétají, někdy dlouze a složitě, jednotlivé nitky, které se nakonec spojí v jeden výsledek. Je to jako matematický příklad, který má několik neznámých. Občas se vydáte i slepou větví, abyste se zase vrátili na začátek. Tohle je přesně jedna z věcí, které na Nesserovi miluju. Vyšetřovatelé jsou reální, uvěřitelní. Žádní zázrační géniové, ale obyčejní, i když nadmíru chytří lidé. Zmínit musím i Barbarottiho rozmluvy s Bohem, které mě v některých dřívějších knihách trošku štvaly, ale zvykl jsem si a abych pravdu řekl, už bych si bez nich jeho detektivky ani nedovedl představit. Má to něco do sebe, přiznávám. 

Děj je z prostředí, do kterého jsem se před lety mohl dostat. Jenže mě připadal příliš nestálý. Možná si ale jenom tolik nevěřím. Protože znáte to, jít dneska se srdcem na trh, na to musíte mít trošku i hroší kůži. Protože co si budem, spousta lidí není hodných, nepřeje, dělá jim dobře, když ostatním ubližují. A vy se před nimi obnažíte, stojíte před nimi se svými city a jste hrozně jednoduchých terčem. Každý, co kdy něco vytvořil, určitě bude vědět, o čem píšu. Znám spoustu skvělých lidí, kteří umí psát, jsou poctiví a mají i talent, ale zůstanou všem navěky neznámí, protože je po prvním křehkém publikování sejmul nějaký debil. Jen tak, aby se mohl zasmát cizímu neštěstí. O tom jsou Šachy pod sopkou také. O fanoušcích, o celém tom kolotoči vydávání knih. Ale hlavně o psaní. O vnitřním světě autorů. A na detektivech je, aby vše rozpletli. 

Ono se to nezdá, dnes pokud nemáte během dvou kapitol minimálně deset zohavených mrtvol, tak to přijde mnohým jako nuda. Nejlépe co nejbrutálněji. Ale ono to není jenom tak, někoho zabít. Brání nám v tom pud sebezáchovy, výchova, společnost. Není to nic normálního a v člověku musí mít v sobě hodně temnoty a špíny, aby něco takového provedl. Bývá to stále výjimka, chyba v hlavě i systému. To je další z věcí, které se mi na Nesserovi líbí. Je citlivý, ví moc dobře, že vraždí hlavně nešťastníci, kteří jsou na dně. Neomlouvá je to, ale pokud chcete zjistit, kým jsou, musíte nejdříve vědět, proč. Jsou to zásadní otázky, které si vyšetřovatelé kladou od začátku případu a mnohdy není vůbec lehké je objevit a už vůbec na ně odpovědět. 

Takže přátelé, pokud máte rádi svět psaní knih a milujte severské krimi, tak neváhejte. Nesser je natolik svérázný autor, že chybu neuděláte. Jeden známý z twitteru napsal, že Nesser nikdy nenasere. Musím se pod jeho výrok podepsat. Mě osobně se knížka hodně líbila. Je vlastně druhou, co jsem letos četl a byl jsem hrozně rád, že jsem ji k vánocům dostal. To víte, my si děláme doma takhle dobře. Na co kupovat věci, které si můžete dopřát během roku? Ale kniha, to je něco jiného. Nějak s nimi mám spojené vánoce od malička. A jsem tomu neskutečně rád. Děkuji moc za pozornost a bylo mi ctí se s vámi podělit o další knižní tip.  Snad vám přijde k duhu. 

PS: Víte, co se mi na knížkách Håkana Nessera líbí asi nejvíc? Je neskutečně lidský. A miluji i  jeho styl suchého humoru.

-----------------------------------------------------------------------------------------------
„Autorovy poslední dny a smrt“ – tak zní titul nedokončeného románu poměrně populárního spisovatele Franze J. Lundeho o znepokojivých událostech, které se mu přihodily na podzim roku 2019. Lundeho text se po čase dostane do rukou komisaře Gunnara Barbarottiho. Jak je vidět, ve světě spisovatelů se mohou odehrávat podivné věci. Text Barbarottiho zcela pohltí, přestože si současně klade otázku, zda by se raději neměl věnovat důležitějším úkolům. Do temného příběhu vstupuje během roku 2020 také covid-19. K rozluštění záhady dojde až začátkem června, v den státního svátku Švédského království.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 13. ledna 2023

KNIŽNÍ TIPY - Lucia - Bernard Minier (2022)


Lucia - Bernard Minier
2022, XYZ (ČR)

Těšil jsem se skoro přes týden. Dostal jsem tuhle knihu k vánocům a šetřil jsem si ji. Věděl jsem totiž, že pojedu na Silvestra na hory a budu tam hlídat partu puberťáků. Pil jsem pivo nahoře u kamen, zezačátku ve velké zimě a pod dekou. S pivem u ruky, abych se nemusel vůbec zvedat. V kamnech praskalo dříví a jednou mi dokonce vyhasla. Četl jsem totiž zase takovým tím mým způsobem, kdy nevnímám svět okolo. Pouštěl jsem si nové Candlemass a když už mě bolely oči, tak jsem vzpomínal na své blízké. Byl přeci jen konec roku. Syn dole s kamarády pouštěli nějakou retro hudbu, zpívali a bavili se, jako jsme to dělávali my jako mladí. Nerušil jsem, měl jsem knížku a pivo a to mi stačilo ke štěstí. Dokonce mi až po několika stránkách došlo, že už nevyšetřuje Martin Servaz, ale Lucia. Získala si mě ihned na svoji stranu.

Příběh je možná trošku neuvěřitelný, šokující, morbidní. Ale takové už zlo bývá. Mě baví právě autorova velká fantazie. Děj je navíc zasazen do Španělska, které miluju. Několikrát jsem tam byl a stalo se mojí velmi oblíbenou destinací. I když je tedy fakt, že teď už bych se trošku bál. Ne vážně, příběh je opět skvěle a zajímavě napsaný. Strhující, řekl bych. Neměl jsem ani moc čas přemýšlet. Chtěl jsem jenom víc a víc. Odpoledne jsem topil dole, aby měli mladí příjemně na svoji oslavu. Byl jsem jak starý jezevec, který chce svůj klid. Nahoře, v místech, kdy jsem kdysi vůbec začínal číst jako mladý rybízek, na chalupě v horách, kde bylo přeci jen o trošku menší teplo, než v nížinách. Lucia je oslavou detektivních příběhů a moc se mi líbila. Zase něco malinko jiného, což oceňuji o to více. 

Někde jsem četl, že si někteří čtenáři stěžovali na příliš morbidních a krutých momentů. Moc krve, psali. Inu, ano, zlo je opravdu ošklivé. Nebuďme ale naivní, pořád si myslím, že něco takového by se mohlo stát. Někdy jsem až překvapen, když vidím příběhy sériových vrahů. Není to samozřejmě normální, ale přiznejme si, že bohužel se to někdy stává. Minier navíc umí psát velmi poutavě a je jedním z mých nejoblíbenějších autorů současnosti. Baví mě jeho styl, sloh, způsob, jakým jeho postavy uvažují. Nechce se mi jeho svět opouštět, když knížku dočítám. Jsem potom smutný, že už je konec. Dle toho se podle mého poznají dobré příběhy. Pamatuji si je a pořád přemýšlím, jak bude děj pokračovat. Vůbec jsem nelitoval, že nejsem na nějaké velké oslavě, že nestojím na náměstí a neřvu 5,4,3,2,1 a tak dále. Na Silvestra jsem nikdy moc nebyl, jedna moje kamarádka říká, že to chlastají jenom amatéři. Něco na tom bude. 

Ještě jedna věc mě pokaždé na Minierovi zaujme. Perfektní znalost prostředí, všechno dává logicky smysl. Je jako nějaký dobrý matematik, který rozplétá záhadný příklad. Na konci jste překvapeni výsledkem, ale vše zapadne do sebe, jako skládačka. Studentské městečko, ale i staré kostely, tajemstvím opředená místa, magično, temnota. A napětí, které jsem si neskutečně užíval. Lucia ve mě vyvolávala představy, procházel jsem se s ní i ostatními uličkami, sledoval ze stínu, jak bude děj pokračovat. Byl jsem překvapen, obracel jsem stránky a šustil jimi, chtěl jsem pořád víc a dál, až mě znovu bolely oči a musel jsem přikládat do kamen. Foukalo, na půdě se ozývaly podivné zvuky, na chodbě byla zima a když mě močopudné pivo vyhnalo ven, viděl jsem všude přízraky. Hergot, neblbni, říkal jsem si a vracel se ke knize s dalším pivem. Hltal jsem písmena, jedl u toho oříšky, na kterých jsem asi závislý.

Knihu nelze jinak než doporučit. Všem čtenářům thrillerů, kteří mají rádi napínavé příběhy, tajemnou a šílenou minulost, která se jako krvavý otisk přenesla do zvrácené mysli. Některé momenty jsou hodně nechutné. To je pravda, nemohl jsem je vyhnat z hlavy. Ale přiznejme si, že něco podobného se děje i v realitě. Stačí si zapnout zprávy. Což jsem tedy raději o vánocích vůbec nedělal. Vrátil jsem se zase o kousek blíže k přírodě, načerpal sílu na další rok a sledoval, jak jiné posedli démoni. Lucia je velmi dobrou detektivkou, která by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška žánru. Děkuji za pozornost! Minier je prostě borec a hotovo!

--------------------------------------------------------------------------------------------------
Zlo se nezastaví před ničím. Proto ho musí zastavit ona.
Skupina studentů kriminologie ze španělského města Salamanca odhalí existenci vraha, který své oběti aranžuje podle renesančních obrazů. Je možné, že teď znovu udeřil? Případ brutálně ukřižovaného madridského vyšetřovatele tomu nasvědčuje. Jeho parťačka Lucia Guerrero se s pomocí studentů pouští do složitého vyšetřování. Společně budou čelit svým nejhorším obávám, vlastní minulosti – a pravdě, která je ohavnější než všechna zvěrstva z legend a mýtů.

Skupina studentů kriminologie na univerzitě v Salamance odhalí existenci vraha, který už několik desetiletí uniká spravedlnosti a aranžuje své oběti podle renesančních obrazů.

Vyšetřovatelka Lucia Guerrero najde v Madridu svého parťáka ukřižovaného na Kalvárii a vydá se po stopě jeho vraha.

Všichni jsou konfrontováni se svou vlastní minulostí, se svými nejhlubšími hrůzami a s pravdou ohavnější než všechny legendy a mýty.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 9. prosince 2022

KNIŽNÍ TIPY - Tisíc ďáblů - Frank Goldammer (2022)


Tisíc ďáblů - Frank Goldammer
2022, Vendeta

Zase jednou se mi stalo, že jsem byl knihou tak pohlcen, že jsem neviděl, neslyšel. Toulal jsem se ulicemi poválečných Drážďan. Město je již nějaký čas obsazeno Rusy. Místo NSDAP vládne všemu Komunistická strana a znáte to - někteří říkají, že za Hitlera bylo lépe. Hlad, zima, neskutečná bída. Okradené děti. Za chleba se platí zlatem. A ve všem tomhle marastu začne někdo zabíjet ruské oficíry. K případu je povolán komisař Heller, který je známý i čtenáři našich stránek. Ano, již jsme o něm psali v minulém roce, když vyšel Strašák. To bylo město zrovna bombardováno a nacisté mleli z posledního. Teror na obyvatelstvu ale ještě neměl skončit.

Dobová, neskutečně přesně a realisticky vykreslená atmosféra velmi temně a uvěřitelně podkresluje celý příběh. Ten je sám o sobě silný a šílený. Čekal jsem u alzaboxu, až mi kniha přijde a ihned jsem ji rozbalil. Sedl jsem si do křesla a přečetl prvních sto stránek. Nejedl jsem. Víte, někdy si říkám, jak si pořád stěžujeme, nadáváme a přitom to není tak dávno, kdy se naši předci měli o hodně hůře než my. Kdy se ženský prodávaly za kus žvance, kdy děti i staří umírali na nedostatek péče. Nebyly léky, ani čím topit. Okradli vás během několika okamžiků. Někdy si říkám, jestli bych dokázal být v té době čestný a rovný. Ono, když máte rodinu. Vstupte do strany a budete se mít lépe. Stačí podepsat. 

Ruská správa samozřejmě hází vyšetřovateli klacky pod nohy, ale nejsou to jenom oni. Nacisté stále škodí, spousta Němců pořád věří starým pořádkům. Jiní zase novým, neméně špatným. Ale je to vlastně jako vždycky. Najdou se i dobří lidé, kteří pomohou. Některé scény nevyženu asi nikdy z hlavy. Když veze Heller uříznutou hlavu, kterou našli v křoví u Labe batohem tramvají, když ošetřuje svoji bytnou, která má pravděpodobně tyfus. Nebo rozhovor s patologem z Gruzie. Ale nebudu vám prozrazovat detaily. Lepší bude, když si vše přečtete sami. Mě se knihy od Franka Goldammera líbí, protože jsou jiné, propracované. Napsal jich více, tak doufám, že se někdo pochlapí a vydá i další. Už teď, při druhém setkání mohu napsat, že jsem si tohoto autora velmi oblíbil.

Má totiž dar vypravěče. Dokáže vykreslit nálady doby, ale i vytvořit zajímavou a neotřelou zápletku. A to umí málokdo. Jako kulisu jsem si k četbě pouštěl válečný death metal a mohu vám říci, že iluze byla dokonalá. Z každého slova, z každé věty jsem cítil chlad. Tehdejší doba musela být v Drážďanech děsivá. Nechtěl bych tam tenkrát být. Mám rád sílu ducha, sympatické postavy a to Max Heller samozřejmě je. Mám rád i jeho manželku, která má také rozumné a normální názory. Takových lidí, kteří mají pevný charakter, nebývá v těžkých dobách mnoho. Vlastně by se dalo také napsat, že jsem zase hodně přemýšlel. O historii, o současnosti, o tom, jak nám stačí málo a jsme v šoku. Přitom naši dědové by takové věci považovali za drobnou nepohodlnost.

Říkám si stále a znovu, jak jsou pro mě chvíle s knihou a dobrou muzikou čím dál tím lepší. Jsou pro mě relaxem, odpočinkem, ale také poučením. Tisíc ďáblů je zajímavou, neotřelou knihou. S velmi silným příběhem a popisem doby, o které doufám, že už se nikdy nevrátí. Bohužel, poslední roky nám ukazují, jak dokážeme být slabí. Možná, že zapomínáme, nechceme nic řešit, jsme pohodlní. Nevím, to je otázka pro jiné, ne pro obyčejného čtenáře a milovníka hudby i slova. Děkuji vám za přízeň. Knihu si určitě přečtěte. Je sice svým způsobem depresivní, ale také velmi zajímavá a napínavá. A buďte dobří!


KNIŽNÍ TIPY - Strašák - Frank Goldammer (2021):

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ani dva roky po válce není v Drážďanech klid. Město, stále ještě plné trosek z velkého bombardování v únoru 1945, patří do sovětské okupační zóny a život v něm je jako zlý sen. V mrazivé zimě roku 1947 je život obyčejných lidí doslova bojem o přežití. Trápí je nedostatek bytů, hlad a nemoci. Utrpení nejsou bohužel ušetřeny ani nejmenší děti.
Policejní komisař Max Heller je nově založenou lidovou policií povolán na místo činu ve čtvrti Neustadt. Než však může vůbec začít vyšetřovat, je zavražděný důstojník Rudé armády odvezen ruskými vojenskými silami. Zůstává po něm jen obrovská kaluž zmrzlé krve a opuštěný batoh, ve kterém se skrývá děsivé tajemství: useknutá mužská hlava.
Max se však nevzdává a během náročného vyšetřování, které navíc někdo neustále sabotuje, rozplétá nitky složitého případu, jenž sahá až k nejvyšším ruským vojenským kruhům…


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER