Recenze/review - KEEP ON ROTTING - Wandering Fall (2015)

KEEP ON ROTTING - Wandering Fall
singl 2015, vlastní vydání

Hola, hola! Na vědomost se dává, že obyvatelé litoměřického pavilonu Gibonů zavítali po nějaké době do studia a vyvrhli mezi návštěvníky zoo dva zbrusu nové songy. Jak už u nich bývá dobrým zvykem, vše je předkládáno s lehkostí a vtipem, kteréžto jsou této kapele vlastní. KEEP ON ROTTING, kteří jsou zajímaví už ze své podstaty, dostáli svým zásadám a poctili nás spoustou ostrých riffů, originálně nazvučených bicích a hlasu, díky kterému padá omítka ze zdí mého pokoje. Už dlouho se mi nestalo, abych já, jako odpůrce různých singlů a ochutnávek, trávil ve společnosti dvou písniček takovou dobu. Ale vězte, že je co poslouchat. Jiné skupiny by si s nápady, napěchovanými do singlu, vystačily několik dlouhohrajících alb. Nemám ze své přirozenosti rád zbytečně složitou hudbu, ale tady si přijdu jako malé dítě, ještě pořád objevující nový svět. 

Nutno zmínit, že obal alba je krásným a zajímavým doplňkem k hudbě. Podepsána je pod ním vokalistka Dahlien a abych pravdu řekl, měl jsem jej dokonce jako podklad na plochu svého počítače v práci. Uklidňuje mě. Stejně jako obě skladby. Je to zvláštní, ale i přes určitou "komplikovanost", jsou KEEP ON ROTTING hodně syroví a nedají vám nic zadarmo. Očišťují mou mysl. Někdo mi někdy říkal, že by trošku vytáhl dopředu kytary. Nikoliv, tento názor nezastávám. Zvuk je jednou z devíz, které litoměřičtí mají. Vím, že to bude působit zastarale a možná nepatřičně, ale odpusťte to "starému" pánovi. Já když novinku poslouchám, pořád mi v hlavě doslova září slovo NOBLESA. 

Ano, je to právě určitá samozřejmost, nadhled a hlavně tlak, které z desky doslova tryskají. Přirovnávat hudbu k nějakým jiným smečkám nemá smysl, obrázek si uděláte sami a hlavně, tahle kapela je skvělá právě v tom, že je originální. A víte co, dost slov, stačí si kliknout na odkaz dole pod článkem, podpořit kapelu několika groši a uslyšíte sami. Za mě opět palec nahoru a moc se těším na dlouhohrající desku. A teď už mi dejte svatý pokoj, mám ještě něco na práci. Musím si nutně nasadit sluchátka a znovu si vše přehrát. Je to totiž hudba, se kterou jsem až niterně propojen. Death metalová meditace může znovu začít! Howgh!

(pokud máte chuť, přečtěte si s KEEP ON ROTTING rozhovor - zde, interview with KEEP ON ROTTING  - here)

Sumarizace:

Česká, progresivní death metalová kapela KEEP ON ROTTING, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich nový singl je po okraj narvaný nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je singl nahraný. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Oba songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Singl se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesní singl! Velmi doporučuji!

Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Czech, progressive death metal band KEEP ON ROTTING. Their new single is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the single is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Both songs are tasty, urgently, however, relaxing. The single is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I  recommend very much!

https://www.facebook.com/keeponrotting/?fref=ts

https://keeponrotting.bandcamp.com/
http://bandzone.cz/keeponrotting

Recenze/review - I CHAOS – Masterbleeder (2015)

I CHAOS – Masterbleeder

CD 2015, Raped in the Face Records

„Nekonečné řady mrtvých těl. Jakoby naaranžované, tiché, žalující. Zvláštní je právě to ticho, ten nechutný klid. Přitom se již snad tisíckrát obě strany dohodly, že chemické zbraně používat nebudou. Někteří pohlaváři dokonce dostali Nobelovu cenu míru. Jenže staré zlo nelze jen tak zničit. Musí být dobrá vůle a lidé si musí dobro zasloužit. Teď tu stojím, s plynovou maskou na tváři a z rukou mi začíná odpadávat kůže. Původně jsem chtěl pomoct, už jsem měl plné zuby blahobytu a jistot. Nedokázal jsem jen tak přihlížet a vydal jsem se do země nikoho. Musel jsem něco udělat. Už jsem se nedokázal dívat na dětský pláč, na smutek, na nicotu. Nikdy bych to do sebe neřekl. Cesty Páně se zdají být opravdu nevyzpytatelné. Zemřu za pár chvil. Sám v cizí zemi, opuštěný, ale spokojený sám se sebou.“ Tento sen se mi poslední dobou vrátil přesně sedmkrát. Pak se mi dlouho nezdál.

Vždycky jsem se ráno probudil, chvíli přemýšlel, co je pravda a co byl sen. Občas se rozdíly stíraly, vracely se mi jednotlivé obrazy a při ranních cestách tramvají jsem míval vyděšený obličej. Pak vše ustalo, byl konec. Až do doby, než jsem si nasadil na uši novinku holandských death metalistů I CHAOS. Jejich hudba mě zasáhla jako šíp s jedem. Přímo do srdce. Krutě a nekompromisně. Opět jsem viděl v postranních uličkách poskládaná těla, žalující oči. Jako bych za všechnu tu špínu a utrpení mohl já. Pronásledovaly mě prázdné pohledy a hlavně tichý, nekonečný pláč. Hudba vše jen umocňovala, zostřovala jednotlivé obrazy utrpení a dodávala všem scenériím další, ještě ostřejší obraz. Bylo to chvílemi k zbláznění. Nikdo mi nevěřil. Muzika utíkala převážně ve středním tempu, některé motivy připomínali staré dobré JUNGLE ROT, sem tak SKINLESS, BOLT THROWER, ale i třeba DEW-SCENTED, MISERY INDEX, ILLDISPOSED. Kombinace deathu a thrashe dynamicky ještě více umocňovala všechnu tu smutnou náladu mých snů.

Jedná se teprve o druhý zásek kapely a abych pravdu řekl, letošní počin se mi líbí o hodně víc, než předchozí album („The Human Pepellent“ – 2011). I CHAOS jsou velmi zručnými řemeslníky. Jejich tvorba není sice z nejoriginálnějších a pravděpodobně nebude po chuti úplně každému, ale většina musí ocenit alespoň poctivý přístup. Osobně se mi nejvíc líbí nahrávka v polohách, kdy předkládá „obyčejný“ death thrashový kvapík. To přede mnou opravdu ožívají „zážitky“ z válek, nesmyslného zabíjení. Vidím před sebou další a další zástupy mladých kluků, jdoucích na úplně zbytečnou smrt. Šedé masy opět útočí proti sobě. Nikdo už dávno neví, proč všechno tohle zlo vzniklo. Zabíjí se jen ze své podstaty a mezi opuštěnými válečnými hrdiny se prochází samotný Satan. Mne si ruce a usmívá se. Další nenávist byla opět zaseta. Jsme nepoučitelní a opakujeme stále stejné chyby. Měli bychom se konečně začít učit od zvířat. Ty nikdy nezabíjejí jen tak pro zábavu.

I CHAOS letos přicházejí s opravdu velmi dobrým materiálem. Jejich kombinace deathu a thrashe dělá mým uším více než dobře. Nejedná se sice o nic nového, ani objevného, ale jsem nadmíru spokojen. Líbí se mi jak zvuk, tak celková nálada alba, které řeže ostře a nekompromisně. „Masterbleeder“ mi připomíná atmosféru válečné vřavy. Všude kolem leží tisíce mrtvých a do ticha zní morbidní tóny I CHAOS. Hudba je zde velmi poctivá, jdoucí přímo od srdce. Osobně nejvíc oceňuji, že je nahrávka uvěřitelná, reálná a šíleně návyková. Svět je někdy bláznivý, ale novinka Holanďanů je ještě šílenější. Desku si vyloženě užívám a přehrávám ji velmi často a rád. Death thrashová nálož, která je syrová jako samotná válka!

Asphyx says:

This year´s album by I CHAOS is a very good material. Their combination of death and trash metal brings more than a good music to my ears. This is not something new or unusual, however I´m very satisfied and happy. I like the sound and the whole mood of this album which is sharp and it cuts easily and stoutly. “Masterbleeder” reminds me an atmosphere of a war babel. All around there are thousands of death people and in the quiet place you can hear the morbid tones by I CHAOS. The music is very respectable and it comes right from the heart. Personally I appreciate that the record is very believable, real and very addictive. The world is crazy sometime, however the new album by Dutch guys is even crazier. I really enjoy this album and I listen to it very often and gladly. The death trash load which is raw like a war itself!

Seznam skladeb: 

01. Walking Hell
02. Ills Of Flesh
03. Instrument Of Tyranny
04. Fallen Race
05. Blinding Bias
06. Sublimination
07. Above All That Bleeds
08. Glorious Defeat
09. Bled Empty
10. Ending To A Lie

Čas: 39:28

 

Sestava/band:

Joost Van Der Graaf – basa

Koen Herfst – bicí

Rory Hansen – kytara

Tobias Borra - zpěv

http://ichaos.nl/

http://www.facebook.com/ichaosnl

https://www.youtube.com/user/ichaosnl

http://www.ritf-records.com/

Recenze/review - SABIENDAS – Column of Skulls (2015)

SABIENDAS – Column of Skulls

CD 2015, Bret Hard Records

Sedíme u posledního soudu a rozplétáme složité lidské osudy. Před námi pláče nějaká žena, která lituje snad půlky svého života. Kýváme souhlasně hlavou, dáváme ji rozhřešení a mírný trest. Potom následuje vrah, nemusí ani mluvit, jde rovnou na pranýř. Bude navěky pronásledován svým činem. Zločin a trest. Kolikrát to ještě uslyšíme? A proč vlastně? Spravedlnost je možná slepá, ale naše boží mlýny melou stále ve stejném tempu. Je toho hodně, někdy nestíháme, ale věřte tomu, že jednou dojde i na vás. Poslední dobou sem chodí hrozná spousta lidí, kteří prožili zcela prázdné životy. Jsou otupělí, jakoby napuchlí prázdnotou. Bývá mi z nich smutno. Tváří se, že se nebojí smrti, jsou bez výrazu a jejich tváře jsou plné pohrdání. Nevěří v boha, ani v jeho protipól. Vymysleli jsme pro ně zvláštní očistec. Připomíná obrovskou kamennou místnost s perfektní akustikou. V ní jim pouštíme zlo. Přehráváme jim diskografie starých death metalových spolků, i několik mladších kapel. Dnešní den padl los na německé SABIENDAS. Myslím, že by je mohli vytrhnout z letargie.

SABIENDAS hrají old school death metal. A hrají ho velmi dobře. Pokud si totiž tuhle škatulku hudby prohlédnete pečlivěji, zjistíte, že nejdůležitější je takový ten starý a plesnivý feeling. A ten němečtí rouhači mají. Klasicky působící skladby, hrané ve stylu OBITUARY, MALEVOLENT CREATION, DEATH, MASSACRE, MORBID ANGEL, ale třeba i švédských tradicionalistů DISMEMBER, odsýpají přesně v požadovaném rytmu. Určitě si pamatujete dávné klipy z devadesátých let, mnohdy natočené černobíle. Obraz býval nic moc, nápady se často dotýkaly hřbitovů a podobných záležitostí. Tenkrát to šokovalo, dnes je to úsměvné. Tak přesně do té doby SABIENDAS zapadají. Nečekejte moderní zvuk, ani předváděcí akce kytaristů. Naleznete zde „jen“ hnilobu a kus poctivé práce. Death metal v podání těchto hrobníků je velmi dobrým řemeslem. Ne převratným, ani stylotvorným, ale upřímným a odehraným s pevnou vírou v otevřené hroby.

Poslech si užívám, i když v určitých momentech jsou některé pasáže možná až zbytečně protahované. Nevadí to pravděpodobně někde na koncertě, ale v klidu domova je to už přeci jen trošku otravné. Je to ale moje jediná výtka, kterou bych k letošní desce měl. Jinak všechno běží dle nepsaných pravidel stylu. Nic sice nešokuje, ani nevyniká, ale když já si poslední dobou dám do hlavy raději podobné záležitosti, než komplikované a mnohdy nesmyslné předváděčky techniků v death metalu. Jestli jste tedy na tom podobě jako já, tak byste měli SABIENDAS i nadále vést v patrnosti. Možná potom budete mít u posledního soudu lehkou úlevu. Zažijete si své malé peklo už tady, na naší milé zemi a jen tak něco vás nerozhodí. Vím moc dobře, že se na téhle desce neodehrává nic převratného a pro mnohé ani zajímavého, ale pro mě, starého šedivého vlka, je „Column of Skulls“ velmi chutným pokrmem.

Druhé album německých SABIENDAS se povedlo. Kapela opět útočí na nejskrytější touhy všech old school death metalistů. Jejich hudba je plesnivá, mokvající a tradiční jako pohřeb v kostele. Pánové a dáma umí přesně vystihnout náladu devadesátých let, kdy se na nějaký ten otevřený hrob nehledělo. Nápady jsou zde dobré, vše se velmi dobře poslouchá. Jedinou výtku bych měl jen k přílišné délce skladeb. Jinak ale vše sedí na svém místě, přesně jak má. Pokud byste hledali u našich německých sousedů dobré smrtící řemeslníky, můžete se na SABIENDAS s klidem obrátit. Jejich práce je sice tradiční a klasická, ale nepostrádá tu správnou černou jiskru. Víka od rakví zase praskají, svíce jsou zapáleny a oltář smrti připraven. Čekal a chtěl někdo něco víc? Kruté, plesnivé album, které vám vypálí do obličeje cejch smrti.

Asphyx says:

The second album of the German SABIENDAS was a success. The band attacks once again the deepest desires of old school death metal. Their music is moldy, weeping and traditional like a funeral in the church. Gentlemen and lady can accurately capture the mood of the 90^th. Ideas are good, everything is very well for listening. My only reproach is the length of the track. However, everything else sit well, exactly how it should. If you looked for our German neighbours deadly good craftsmen, you can turn to SABIENDAS free. Although their work is traditional and classic, it doesn't miss the right black sparkle. Lids from the coffins burn again, candles are lit and the altar of death is ready.Did anybody wait and want more? Cruel, moldy album that will burn brand of death into the face.

Seznam skladeb:

01. Intro
02. Worse Than Death
03. The Art Of Leng Tch'e
04. Ascend The Scaffold
05. Cabrón Hijo De Puta
06. Column Of Skulls
07. The Castle
08. Harbinger Of War
09. Excrement Of The Behemoth
10. March Of The Lansquenets

Sestava/band:

Jan - Vocals- Alexandra - Guitar- Christian - Guitar- F.T. - Bass- Toni - Drums- Jürgen Vetter " The Reaper" - Coachman/Merch Basti Weber - Sound Engineering

https://www.facebook.com/Sabiendas

http://www.sabiendas.com/

https://www.youtube.com/user/SabiendasOfficial

https://soundcloud.com/sabiendas

https://twitter.com/sabiendas

http://www.brethard.de/

http://sabiendas.bandcamp.com/

Minirecenze/minireview - MARUTA - Remain Dystopian (2015)

MARUTA - Remain Dystopian

CD 2015,  Relapse Records

Je libo trochu toho chaosu a šílenství? Máte už dost televizních reklam s růžovými králíčky a dokonalými tvářemi? Chybí vám trošku té syrovosti a šílenství? Máte rádi krutou realitu? Tak potom jsou pro vás floridští grind deathaři MARUTA jako stvoření.  Sedmnáct songů doslova narvaných do dvaceti sedmi minut. Záseky ostré jako čepele čerstvě nabroušených nožů. Dynamika, masakr ušních bubínků, chorobný řev. Takhle nějak si představuji přesně kapelu, která mi bude hrát v pátek cestou z práce. Vyčistí vám mozek dočista dočista! Už nebudete potřebovat berličky v podobě adrenalinových sportů, ani zdravou výživu, dokonce ani soukromého psychologa. MARUTA vás zasypou vápnem a nechají pěkně uležet. Povstanete jako bájný Fénix z popela a budete silnější než kdy dřív.

Pro někoho zmatek, pro jiného hluk, pro mě nádherná energická hudba. Líbí se mi ta energie, nářezové chvilky, i absolutní inferno v podobě maniakálních sypaček. MARUTA se inspirují u svých kolegů MUMAKIL, NASUM, NAPALM DEATH, MISERY INDEX, CROWPATH. Co říkáte? Dobrá společnost, není-liž pravda? Američané pak navíc ještě přidávají nákyp z té  nejkvalitnější masokostní moučky. Nemůžu si pomoct, jsem ztracen ve víru hlukových stěn a je mi tady dobře. Samozřejmě, určitě bych nějakou tu drobnost, co mi vadí našel, ale nebudu to dělat, všechno totiž převálcuje nálož nekonečných elektrických výbojů. Psát něco dalšího vlastně ani nemá cenu. Tohle není hudba pro večerní rozjímání a hledání jemných nesrovnalostí, ale reálný a krutý svět. 

MARUTA letos nahráli album, které je doslova narvané šíleností. Ostré riffy, morbidní vokál a zběsilé tempo. Pro očistu vašeho mozku jako stvořené! Hudba zde připomíná svět po apokalypse. Zbylo nás jen pár věrných. Zbytek zemřel v nekonečných křečích. Brutalita, grindové pasáže a absolutní chaos. To jsou MARUTA. CD bych doporučil všem, kdo se chtějí pořádně rozsekat. Novinka je jako rána pěstí přímo do obličeje. Porazí vás a rozdrtí! Velmi dobře!

Asphyx says:

MARUTA recorded an album full of madness this year. Sharp riffs, morbid vocals and furious pace.  It is made for cleaning of your brain! The music here is like the world after the apocalypse. It has left  only a few devoted. The rest died in endless cramps. Brutality, grind passages and absolute chaos. These are MARUTA. I would recommend this CD to everyone who wants to be cut up well. The news is like a punch in the face. It will defeat and crush you! Very well!

https://www.facebook.com/Marutagrindcore

http://www.reverbnation.com/maruta

http://www.relapse.com/label/

https://maruta.bandcamp.com/album/remain-dystopian

Recenze/ review - DESECRESY – Stoic Death (2015)

DESECRESY – Stoic Death

CD 2015, Xtreem Music

Usínám, pomalu, polehounku. Přitáhnu si peřinu pod bradu a těším se, že nechám odpočinout své tělo. Jenže mi není přáno. Už zase přicházejí, monstra, kreatury, zlouni, duchové. Noční můry, probuzené častým poslechem nových DESECRESY. Na stěnách mého pokoje si dávají dostaveníčko příšery, které jsem naposledy potkal jako dítě. Bál jsem se tehdy stoupnout v noci dolů z postele, dokonce jsem ani nechodil na záchod. Měl jsem obavy, že mě někdo kousne do nohy. Lekal jsem se stínů, bál se, kdo bude za dveřmi, až je otevřu. „Stoic Death“ poslouchám už jako dospělý, původně beze strachu a bez obav. Neměl jsem chodit spát, nebude mi dopřáno klidu, dokud budeme mít s kapelou nevyřízené účty v podobě sepsané recenze. Zvedám se, pro jistotu rozsvěcím malou lampičku. Poblikává a na žárovce se pálí neutřený prach. Pouštím znovu do nočního pokoje zvuky ze záhrobních seancí a plně se oddávám činnosti, kterou jinak vykonávají pouze padlí kněží. Modlím se k negaci samotného boha. Nemohu jinak, při téhle muzice to jde samo. Buďte vítáni v zemi stínů.

Bojím se. Přiznávám. Vím, že to velcí chlapi nemají dělat, ale tady je to jiné. Ve vás nikdy nehlodal alespoň malý červ pochybnosti? Nikdy jste si nemysleli, že ten stín před vaším domem může být duch? Chválím bláznovství, jinak bych byl prohlášen za kacíře. Kolem mě plyne dlouhá, studená řeka ostře řezaných melodií. Potápím se do ní, chytám se jako tonoucí rukou kdysi zemřelých plavců. Vidíte ty protáhlé obličeje? Stávám se postupně death doomovou rybou. Plácnu ploutví a jsem pryč. Navěky věků. Amen. Zavře se za mnou hlubina a já jsem konečně mezi svými. Vím, dnešní recenze je hodně vyprávěcí, ale když ony ve mně tyhle myšlenky vylézají při poslechu stále na povrch. Je mi zima. Nekonečná, prokřehlá zima. Zalézá mi za nehty, odtrhává mi je ve stejném stylu, jako to dělávají na svých deskách HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR. Doomová nálada, pořádně opepřená smrtí, tak by se dala charakterizovat hudba DESECRESY asi nejlépe.

Opakování motivů, nekonečné soužení, utrpení, které si nesete někde v hlavě celý život s sebou. Najednou to musí ven, člověk má sto chutí vyběhnout za město a všechno to ze sebe vyřvat do krajiny. „Stoic Death“ je přesně tím albem, při kterém se mi začne v hlavě míhat neskutečná změť různých obrazů. Nejdříve zmateně, chaoticky, pak se vše pomalinku uklidňuje, tříbí a nakonec si přijdu jako baletní mistr, tančící na death/doom metal. Vnímám póry celého těla jednotlivé změny tempa, dělají mi dobře záchvěvy kytar i konejšivý hlas. Ten připomíná našeptávače, úlisného hada, hanobícího vše svaté. Proniká mi pomalu do hlavy, trhá ji na kusy a mění mě ve svého otroka. Spoután okovy mrazivých melodií, unášen na vlnách řeky Styx. Tohle není muzika pro každého, spíše bych ji přirovnal k niterné a osobní záležitosti. DESECRESY vlastně hrají pořád dokola to samé. A přesto je to pořád přitažlivé a nakažlivé. Ne, oprátku si dneska ještě nehodím, ale zrovna tohle album při špatné náladě poslouchat nebudu, je pro mě příliš osobní, rozebírá mě a nutí se zamyslet nad rychlostí, s kterou žijeme. Zastavuje mě, obrací proti větru, uklidňuje.

Doom deathové poselství o bolesti bylo opět předáno. Finští DESECRESY umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zima letos stále nepřichází, ale je ji možno s klidem nahradit novou deskou „Stoic Death“. Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death doomové CD, které vás zmrazí navěky!

Asphyx says:

Doom death metal message of pain was passed on again. Finnish DESECRESY can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter isn't still coming this year, but it can be easily replaced with the new album "Death Stoic." Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death doom CD, which will freeze forever!

Seznam skladeb:

1. Remedies Of Wolf's Bane
2. The Work Of Anakites
3. Passage To Terminus
4. Abolition Of Mind
5. Sanguine Visions
6. Funeral Odyssey
7. Cantillate In Ages Agone
8. Unantropomorph

Čas: 34:30

Sestava/band:

Jarno Nurmi – zpěv

Tommi Gronqvist – kytara, basa, bicí

https://www.facebook.com/Desecresy-244902242257521/

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/stoic-death

http://www.xtreemmusic.com/

Recenze/review - DECREPIT SOUL – Uncreated and Eternal (2015)

DECREPIT SOUL – Uncreated and Eternal

CD 2015, Sinister Essence Records

Poslední dobou mívám největší radost z jednoduchých věcí. Užívám si obyčejnou chůzi, vydařený slunečný den nebo třeba jen dobře vyrobenou věc. Oceňuji schopné a šikovné řemeslo, před nesmyslnými a zbytečně komplikovanými výrobky. Je to zvláštní, jinak rád objevuji nové technologie, živím se technikou, ale hledám vždy nejjednodušší řešení. V jednoduchosti je opravdu kolikrát větší síla, než v překombinovaných záležitostech. V muzice to mám nastavené hodně podobně. Raději ocením slušný riff talentovaného muzikanta, případně zběsilost v srdcích hudebníků, než předváděcí kmitání po hmatníku kytar. DECREPIT SOUL jsou přesně tou smečkou, která se staví ke své tvorbě velmi poctivě. Jejich hluk je hlasitý, jako zvuk startujícího letadla. Nečekejte žádný učesaný současný death metal, ale špinavý a ošklivý zásek.

S podobnými kapelami je to svým způsobem velmi těžké. Ta hranice mezi tím, co se dá ještě vnímat a vstřebat a tím, co už je jen absolutní chaos a zmar, je velmi tenká. Tentokrát se mi ale členové australské black/deathové školy zdají být přeci jen trošku přístupnější. Samozřejmě, předpokladem posluchače je jeho záliba v okultních záležitostech a určitý čas strávený v temnotě. Kapelu si s klidem můžete zařadit mezi takové persony, jakými jsou dnes u protinožců třeba takoví IMPETUOUS RITUAL, GRAVE UPHEAVAL, PORTAL. Těch jmen se v současnosti vyrojilo opravdu velké množství a nemá cenu jmenovat všechny. Ta podobnost a stejný přístup jsou ale patrné na první poslech. DECREPIT SOUL nikam tento způsob hraní neposouvají, nejsou dokonce ani příliš „extrémní“. Mnohým se bude dokonce zdát, že to není zase takové zlo, jak to vypadá, ale musím rovnou dodat, že se nahrávka velmi dobře poslouchá. Obzvlášť takhle k večeru, když je noc blízko a venku se ukládá příroda ke spánku. Death metal je na novince plouživý, zákeřný, neomalený a surový.

Člověk si přijde jako v nějakém povrchovém dole. Kolem se vznášejí chuchvalce nedýchatelného prachu, stroje rachotí a je jen otázkou času, kdy vrchní odpalovač odstřelí další stěnu z kamene. Tam, někde v hlubinách, kde se stíny dotýkají magmatu, musí být místnost, kde se podobné kapely rodí. Do ruda zbarvený písek se vysvětluje vysokým obsahem železa, ale není tak úplně pravda. Přimíchány jsou pradávné krvavé kořeny, utrpení obětí okultních rituálů i samotné slunce, které už dávno spolkla tma. Občas zazní i starý dobrý black metal v podobě, tak jak ho hráli legendární VENOM. Těch vlivů, převážně z osmdesátých (a devadesátých) let je o hodně víc. Starší posluchači si určitě doplní ta svá jména a mladí budou hovořit o dalším retru v řadě. Není to tak úplně pravda. Dříve se hrálo přeci jen trošku přehledněji a ta špína byla obsažena spíše ve způsobu hraní, než jenom ve zvuku. DECRPIT SOUL jsou dobrými vyslanci pekla. Nejsou nejlepší, ale jejich hudba je nakažlivá jako mor.

Black/deathoví maniaci DECREPIT SOUL jsou řádnými členy australské záhrobní scény. Jejich prvotina je hnilobná, zákeřná, šílená a připomíná zápach čerstvě otevřených hrobů. Pro někoho se bude jednat jen o obyčejný hluk, ale pro nás, kteří trávíme dlouhé hodiny v podzemí, bude novinka těchto šílenců velmi chutným pokrmem. Co na tom, že nám jsou servírovány jen samé ohlodané kosti, práchnivé tkáně a absolutní zlo. Jsme napájeni překapanou tmou, smíchanou s pavučinami a znesvěcenou vodou. Australané moc dobře vědí, jak zhudebnit absolutní temnotu. Nejedná se sice o nic převratného, ale deska se velmi dobře poslouchá a doporučil bych ji všem, kteří rádi pořádají okultní seance. Zapalte svíce, obětujte Satanovi a přivítejte všechny nemrtvé. Pandořina skříňka je otevřena, peklo může začít! Špinavý a ošklivý death metal, který spasí všechny vaše černé duše!

Asphyx says:

The black/death maniacs DECREPIT SOUL are the proper members of the Australian other world. Their first album is saprobic, cruel and crazy and it reminds smell from freshly open graves. This may be just an ordinary sound for someone, however for us who spend hours in underground is this new album from those crazy people very nice meal. Who cares that they serve us just some nibble bones, rotten tissues and an absolute evil. We are charged with filtered darkness which is mixed with spider webs and polluted water. These Australian guys knows exactly how to compose the darkness. This album is nothing epochal, however the album is very good to listen and I would suggest it for all of you who like to organize occult séances. Light up some candles, sacrifice all alive people to the Satan and welcome them. The Pandora´s box is open and the Hell can begin! Dark and disgusting death metal which will save your dark souls. 

Seznam skladeb:

1. Invoking The Horned One
2. Son Of Chaos
3. Destroyer Of Life
4. Pestilential Curse
5. Chaos Blood
6. The Summoning
7. Black Witch
8. O Tortured God
9. Dread Persephone
10. A Vial Of Tribulation

Čas: 44:12

 

Sestava:

KAKO- Orations of Chaos & Barbed Wire Mutilations

HELLCUNT- Hammers of Death

https://www.facebook.com/decrepitsoul

https://sinisteressencerecords.bandcamp.com/album/uncreated-and-eternal

Report, photogallery, video – 20 let PANDEMIA – PANDEMIA, HYPNOS, ROOT, COWARD – KC Svoboda, Cheb – 14. 11. 2015

Pandemia

Píše se rok 1998 (4. června) a já vyrážím s pár pozůstalými z naší party do Prahy. Jedem vlakem z Mladé Boleslavi, s igelitkami plnými piva. Smysl naší cesty je jasný, vidět a zažít DEATH. Dorážíme do Prahy, ještě kousek od nádraží dáváme v hospodě pár dalších kousků a už si to valíme do haly Slavie. Mezi zúčastněnými vládne pohoda, smích a neskutečné těšení. Jsme na místě a zrovna v sále hrají power metalisté STAGNANT. Nic moc pro mě, ani pro ostatní. Kolegové ve zbrani a pivu se odeberou ven, já jsem ale zvědavý, co bude následovat. Další kapelou jsou pro mě do té doby zcela neznámí death metalisté PANDEMIA.

Root

Ano, já jsem byl jedním z těch, kteří dole pod pódiem pařili. Tenkrát, před 17 lety jsem pro sebe objevil chebské vyslance pekla. Vím, že potom ještě hráli TORTHARRY, ale k těm jsem se dostal až později. Při německých DEW – SCENTED odcházím, jelikož mě to nebavilo. Z božských DEATH, (kromě jednoho kolegy (zdravím pana doktora, tenkrát zvaného Chrchel!), který je neviděl kvůli tomu, protože si chtěl vyfotit Chucka (na film) a oni ho vyvedli), jsme byli všichni ostatní totálně rozsekaní. Kamarádi ten večer 1x, mě uhranula i PANDEMIA. Přijel jsem domů a od té doby vedu tuhle západočeskou smečku neustále v paměti.

Hypnos

Uběhlo dlouhých sedmnáct let a najednou mi přišla do facebookové schránky pozvánka na oslavu dvacetiletého výročí PANDEMIE. První, co mě napadlo, byla věta: „Hergot, to neskutečně letí“. Když jsem se pak ještě omylem podíval večer do zrcadla, zjistil jsem, že „to FAKT letí jako blázen“. Vymazal jsem dalších 25 pozvánek na sobotu a postupně sám sebe přesvědčil, že na téhle akci nesmím chybět. Vždyť co bych to byl za starého deathaře, který by zrovna tenhle koncert zazdil? A když si ještě přidáte účast mých, neméně oblíbených HYPNOS, nebylo moc co řešit.

Na Místo činu Cheb jsem se přesunul s kolegou Michalem. Cesta probíhala jako vždy v klidu a s legrací na rtech, je to také jeden z důvodů, proč mě to tolik stále baví na akce jezdit. Michalovi nezbývá než poděkovat, protože nebýt jeho, asi bych trápil slábnoucí zrak ve svém autě. O největší vtip, který mě v autě málem položil, se s vámi musím podělit. Když si kolega dával na pumpě klobásu, pronesl, že když jedeme na ty narozeniny, bylo by dobré s sebou přivést alespoň bonboniéru. Smál jsem se při té představě ještě v Chebu:).

Pandemia

Kulturní centrum Svoboda na mě působilo (ještě jsem tam v životě jako původně Středočech nebyl) velmi příjemným dojmem. Tohle je přesně ten druh podniku, který je možno chebským závidět. Líbilo se mi tam. Jak prostředí, tak obsluha, atmosféra, svěží a moderní design. Víc myslím dodávat netřeba, kapelám i fanouškům mohu jen doporučit.

Pivo, Gambrinus jedenáctka mě velmi mile překvapilo. Točeno s přehledem i úsměvem a chutnalo dobře. Nemám žádných námitek.

COWARD jsem ještě nikdy v životě neviděl a ani neslyšel. Nějak jsme se ta dlouhá léta míjeli a je mi to divné, protože jinak prolezu kdejakou metalovou díru. Bylo tedy na čase se seznámit. A bylo to příjemné setkání. Nevěděl jsem, co čekat a přede mnou si to na pódiu najednou vcelku pěkně dávala moderněji pojatá thrashová kapela, která přesně ví, co chce hrát. Při poslechu mě napadali třeba takoví HEATHEN, ANTHRAX (starší), MORTAL SIN, ARTILLERY. Zkrátka a jednoduše, lehká progrese v mezích thrashového zákona a dobré nápady (i když to občas bohužel sklouzlo k tolik proklínané „české zábavovce“). Slušně to řezalo, vážení! Téhle smečce se budu muset v budoucnu podívat asi víc na zub. Pěkné vystoupení.

Coward

PANDEMIA byla ten večer uvedena do pomyslné death metalové síně slávy. 20 let na scéně, nepřeberné množství koncertů, pět dlouhohrajících alb (recenze na poslední „At the Gates of Nihilism zde“) a dlouhá řada muzikantů, kteří přišli a ten den se nám znovu představili. Hrál se průřez celou tvorbou PANDEMIE a bylo velmi příjemné sledovat, jak tahle smečka postupně zrála, vyvíjela se až do dnešní podoby. Nemá cenu hodnotit výkon kapely, byla to přeci jen oslava a zrovna u téhle party si můžete být jistí, že to bude profesionální. A bylo. Bez debat. PANDEMIA působila velmi uvolněným dojmem, vtipkovalo se, slavilo, přesně jak to má být. Smekám před celou jejich historií i výročním koncertem, který neskutečně odsýpal. Zase tolik smeček z naší země, kterým by se podařilo tohle všechno dokázat, není. Nám, obyčejným fanouškům nezbývá nic jiného, než sundat pomyslné klobouky a zařvat z plných plic: „Díky, bylo to super!“. A doufejme, že ještě dlouho bude. V sobotu byla PANDEMIE zkrátka a jednoduše královnou, která usedla na death metalový trůn. Skvělé to bylo!

(Pokud byste měl někdo chuť, tak si přečtěte rozhovor s PANDEMIÍ – zde.)

Pandemia

ROOT nám přivezli svůj brněnský black metal. První, co mě zarazilo, byly opět nové tváře v sestavě. Ale to bude asi způsobené tím, že jsem je už dlouho neviděl. Mám ve velké oblibě několik jejich slavných alb, ale také jsem je zažil někdy v roce 2010 na Basinfirefestu, kde se v moc dobré formě nepředvedli. V Chebu to bylo o hodně lepší. Má oblíbená smečka se stala asi největším překvapením večera. Mr. Bigboss moc nemluvil, ale o to lépe zpíval. Jednotlivé songy opravdu zabíraly, kapela hrála, jako by jim šlo o život a pod pódiem se ihned vytvořila skupina pařících lidí. Celkově mělo vystoupení skvělou, hodně dynamickou atmosféru. Čekal jsem unavené muzikanty, ale byla mi doslova nakopána zadnice. Chvílemi jsem dokonce stál s pusou dokořán. Pro mě osobně po dlouhých letech asi nejlepší vystoupení ROOT, jaké jsem viděl. Hrály se i ty nejslavnější songy a pánové s přehledem potvrdili svůj status legendy. Na další pivo jsem odcházel doslova nadšen. Paráda to byla!

Root

HYPNOS hráli jako poslední. První, co mě při na začátku napadlo, bylo slovo PRECIZNOST. Ano, moravští bardi připomínali perfektně seřízený stroj (a to včetně image, vystupování apod.). O téhle ikoně toho byly napsány už stohy a právem dávno patří do zlatého fondu mé diskografie. To co předvedli pánové kolem démonického Bruna v Chebu, bylo jedním slovem inferno. Vše sedělo perfektně na svém místě, celý set postupně gradoval a já si přišel jako na nějaké hodně kruté zádušní mši. Sál se otřásal snad v samých základech a já si říkal, že už to lepší být nemůže. A to víte, že bylo. Notoricky známé skladby se mi postupně zarážely do dlaní, jako hřeby do Ježíšova kříže. Měl jsem chvílemi pocit, že mi dokonce na rukách vyrazila stigmata. HYPNOS jsou pro mě velkou srdcovkou a dostal jsem od nich přesně opět to, co jsem chtěl. Samotnou definici smrti. Víc mě vlastně ani nenapadá, byl jsem totiž v death metalovém rauši, nevěděl jsem o okolním světě a užíval jsem si vrchovatě. Bylo to hodně kruté. Vynikající set!

Hypnos

S kolegou jsme se shodli, že takto dobrý zvuk jsme už opravdu hodně dlouho na žádné akci neslyšeli. Byl jsem z jeho „čistoty“ a plnosti natolik rozhozený, že jsem musel jít panu zvukařovi osobně poděkovat. Velká poklona. Návštěvnost byla velmi slušná, lidí přišlo hodně. I přesto se člověk všude dostal, na pivo stál jen chvilku a celkově si mohl vše užívat. Za mě obrovská spokojenost.

Tak a je konec a mě je jako vždy tak trošku smutno, že to celé skončilo. Nemám na to ale moc času, čeká nás ještě cesta do Plzně. Vyrážíme a já si říkám, kolik jsme toho za poslední roky s kolegou viděli. Noc je temná, silnice oslizlá a přijdu si, jako bychom se vraceli z další křížové death metalové výpravy. Kecáme o muzice a najednou jsem před domem. Otevírám dveře a ve výtahu na mě padá únava. Postel je velmi příjemným vysvobozením. Ještě, že zítra nemusím vstávat.

Pandemia and Bigboss

Je neděle ráno a ve mně včerejší koncert pomalu doznívá. Usedám tedy k počítači a sepisuji to, co jsem si uchoval v paměti. Za mě se jednalo o opravdu vydařenou oslavu. Pevně doufám, že si ji řekněme za deset let všichni znovu zopakujeme. Ten večer se totiž v sobotu odehrávala směsice vzpomínek, vystoupení české death (a black) metalové šlechty a neskutečné pohody. Moc jsem si to užil. Díky!

Mr. Asphyx

OSTATNÍ FOTKY/ OTHER PHOTOGALLERY

VIDEOS – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ please, sorry fot worse sound