DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 23. dubna 2018

Recenze/review - JOHANSSON & SPECKMANN - From The Mouth Of Madness (2018)


JOHANSSON & SPECKMANN - From The Mouth Of Madness
CD 2018, Soulseller Records

for english please scroll down

Nikdy bych nevěřil, jak mi bude dělat dobře zvuk lámajících se kostí. Třeba takové kladivo, které prorazí jedním úderem lebku nebo žebra rozštípnutá na několik částí, tohle všechno mi začalo po čase znít jako příjemná ozvěna ze záhrobí. Postupně jsem se měnil, stával se součástí podzemí. Pracuji v kostnici již dlouhá léta. A pořád se těším, když některý z mých oblíbenců vydá nové album. 

Spojení dvou undergroundových osobností JOHANSSON & SPECKMANN dopadlo dle očekávání opět na výbornou. Nutné je samozřejmě na desku nahlížet okem fanouška death metalu devadesátých let, ale i tak je novinka "From The Mouth Of Madness" velmi chutnou a mokvající krmí. Ze skladeb je cítit severský chlad a americká temnota. K mé práci drtiče kostí více než vhodná kulisa.



Bývá u mě již tradicí, že hodnotím alba spíše srdcem, než přísným okem vševědoucího kritika. "From The Mouth Of Madness" je deskou, která do podzemí nepřináší vůbec nic nového. Přesto stojí za pozornost. Už jen díky své opravdovosti, ryzosti. Připomíná právě exhumovanou rakev prašivých ostatků. Také jste napnuti, co se ukrývá pod dřevěným, shnilým víkem? Mimo skeletonu, špíny a tmy také masakrující death metal staré školy. Pokud jste fanoušky dlouhých stínů, dunivých bicích, ostrých kytar a Paulova vokálu, tak nemůžete udělat chybu. Znovu pozvedám své kladivo, v předtuše dobře odvedené práce. Drtím kosti pořád s velkým nadšením a jsem moc rád, když mohu i dnes poslouchat alba, u kterých všichni zúčastnění ví, o čem je smrt. JOHANSSON & SPECKMANN mezi nás nemrtvé vyvrhli desku, která jim v záhrobí ostudu rozhodně neudělá. Slyšíte ty temné ošklivé ozvěny? To praskají další kosti. Zabijácká, poctivá nahrávka, připomínající zkaženou krev! 


Asphyx says:

I would never believe how good a sound of bones would be. For example a hammer which stretches by a single stroke of glass or ribs divided into few parts, all of this has begun to sound like a nice echo of the tombs. I have gradually changed, I have become a part of the underground. I have been working in an ossuary for years. I am still looking forward to one of my favourites released a new album.

The combination of two underground personalities JOHANSSON & SPECKMANN is a great thing. Of course, it is necessary to look at the album with the eyes of the 90s death metal. But this new album “From the Mouth Of Madness” is a very tasty and wet repast. You can feel the Nordic cold and American darkness from those songs. To my work of a bone crusher it is definitely a more than a suitable background music.


It is a tradition for me to review album by my heart rather than a strict eye of an all-knowing critic. “From The Mouth Of Madness” is an album which does not bring anything new to the underground. But still you should listen to it. At least because of its realness and pureness. It reminds me a freshly exhumed coffin of ashy remains. Do you also want to know what is under the wooden and rotten lid? Outside the skeleton, dirt and darkness of the old-school death metal. If you are fans of long shadows, cranky drums, sharp guitars and Paul´s vocal, this is the right place for you. I am taking my hammer again in anticipation of a good work. I am crashing bones with great enthusiasm and I am glad to listen to the albums which makes all people know what death is about. JOHANSSON & SPECKMANN released an album to us, to the undead, which will definitely not shame them in the beyond world. Do you hear the dark ugly echoes? Those are the bones crashing. Killing and honest album which reminds rotten blood!


TRACKLIST
1. The Demons Night (3:56)
2. Is This Just Virtual? (3:39)
3. Remove The Creep (3:30)
4. Condemned (3:19)
5. Why Fear (3:30)
6. Heal The Strain (3:35)
7. The Heathen Of The Night (3:15)
8. The Fallen Angel (3:16)
9. Kill And Kill (3:32)


LINE-UP
Paul Speckmann - Vocals
Rogga Johansson - Guitars, Bass
Kjetil Lynghaug - Lead Guitars
Brynjar Helgetun - Drums

https://soulsellerrecords.bandcamp.com/album/from-the-mouth-of-madness

Recenze/review - GRAVEYARD - Back To The Mausoleum (2018)


GRAVEYARD - Back To The Mausoleum
CD 2018, War Anthem Records

for english please scroll down

Odtrhávám shnilé maso od kostí. Nasávám zbytky zkažené krve. Živím se mršinami již dlouhý čas. Jsem nekromaniakem, který vyhledává pravý poctivý death metal. Dnešní návštěva ve španělském mauzoleu padlých duší je pro mě infernálním svátkem. Zaklapnou za mnou těžké kovové dveře. Teď tu zůstanu jen já a Smrt.

Španělští GRAVEYARD jsou již nějaký čas právoplatnými členy podzemí. Svoji práci hrobníků odvádějí s nadšením a uvěřitelností. Letošní EP "Back To The Mausoleum" není výjimkou. Znovu praskají víka od rakví tlakem, opět chřestí kosti do rytmu ryzího death metalu. Vše je v nejlepším pořádku. Alespoň tak to cítím já, vaše černé svědomí.



"Back To The Mausoleum" je deskou, která je volně inspirována kapelami jako DISMEMBER, NOMINON, BOLT THROWER, GRAVE, ENTOMBED, AUTOPSY, MASTER. Skladby řežou, pálí, sekají a drtí. Líbí se mi zvuk i nápady, ale hlavně syrová atmosféra, která opravdu připomíná návštěvu starého mauzolea. Podej mi ruku, já jsem tvá Smrt! GRAVEYARD sice nepřinášejí do záhrobí nic nového, ale svoje řemeslo zvládají na výbornou. Balzamují moje tělo nebývale návykovými riffy, masakrují mě řevem Bestie a spalují pekelným ohněm. Tančím znovu na svém vlastním hrobě, užívám si umírání v jeho krutých odstínech. Jsem ztracen, zpopelněn a rozemlet na prach. Vynikající death metal staré školy, který vás vezme na dlouhý výlet na onen svět!



Asphyx says:

I tear the rotten flesh from the bones. I'm sucking the remnants of putrid blood. I feed with the carcasses for a long time. I'm a necromancer who is looking for true honest death metal. Today's visit in the Spanish mausoleum of the fallen souls is an infernal feast for me. The heavy metal door is closed behind me. Now only I and Death remain.

Spanish band GRAVEYARD has been the valid member of the underground already some time. Their job as grave diggers they fulfil with enthusiasm and credibility. This year's EP "Back To The Mausoleum" is no exception. Once again, the lids from the coffins are crushing under the pressure, again the bones crepitate to the rhythm of the pure death metal. Everything is OK. At least that's what I feel, your black conscience.


"Back To The Mausoleum" is a record that is freely inspired by bands such as DISMEMBER, NOMINON, BOLT THROWER, GRAVE, ENTOMBED, AUTOPSY, MASTER. The songs cut, burn, and crush. I like the sound and ideas, but mainly a raw atmosphere which really reminds the visit of the old mausoleum. Give me your hand, I'm your Death! 

Although GRAVEYARD does not bring anything new to the beyond, they manage their craft excellent. They embalm my body by the unusually addictive riffs, massacre me with the roar of the Beast and burn with the fire of hell. I am dancing on my own grave again, enjoying my dying in its cruel shades. I'm lost, cremated and crushed to the dust. The excellent old school death metal which takes you on a long trip to the other world!


TRACKLIST
1. Scorched Earth (0:58)
2. And The Shadow Came (4:33)
3. Craving Cries I Breath (4:26)
4. In Contemplation (3:57)
5. An Epiphany Of Retribution (6:16)

LINE-UP
Javi - Guitars
Gusi - Drums
Julkarn - Bass & Vocals
Carlos - Guitars
Fiar - Live vocals

neděle 22. dubna 2018

Recenze/review - GRAVESTONE - Sickening (2018)


GRAVESTONE - Sickening 
CD 2018, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Jsem starý hrobník, který se vyučil řemeslu v devadesátých letech minulého století. Mám rád rána na svém hřbitově, obdivuji náladu márnice a užívám si pochmurné večery, kdy ožívají nemrtví. Poslouchám death metal dlouhá léta a ten klasický, švédský, patří k mým nejoblíbenějším.

Je vám tedy jasné, že se mi novinka maniaků GRAVESTONE, hrajících ve stylu GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, líbí. Morbidní gentlemani totiž umí rozdrtit mé kosti na prach, extrahovat můj mozek a zchladit krev na bod mrazu. Tady se hraje od srdce a je to hodně znát.


"Sickening" je albem, na kterém se ctí základy stylu. Navíc je přidána schopnost složit dobrou a drtivou skladbu. GRAVESTONE se s tím nepářou a je to jen dobře. Líbí se mi, že se kapele povedlo vystihnout ducha devadesátých let na sto procent. Slyším zde neurvalost, rebelii. Nemrtví tančí opět na svých vlastních hrobech, rakve pukají tlakem. Vše je v nejlepším v pořádku - zvuk, obal i skvělé zničující nápady. Takhle nějak si představuji opravdovou ryzí smrt. Kosti chřestí do rytmu, Smrt se směje tichým smíchem vševědoucího. Tohle je švédský death metal přesně podle mého gusta! Masakr v márnici! Staré katakomby opět promluvily! Skvělé album plné temných a studených ozvěn ze záhrobí!


Asphyx says:

I am an old grave digger who trained in that craft in the nineties of the last century. I like the mornings in my cemetery, I admire the mood of the morgue, and I enjoy the gloomy evenings when the undead comes into life again. I have been listening to death metal for years, and the classic Swedish one is one of my favorite.

So it's must be clear that I like the new record of maniacs GRAVESTONE, playing the style as GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED. Morbid gentlemen areable to crush my bones on the dust, extract my brain and cool the blood to freezing. They are playing from the heart and it is recognizable from this record. 

"Sickening" is an album which respects the basics of style. Moreover, the ability to write a good and crushing songs is added. GRAVESTONE does not fuck with it and it's just fine. I like the band was able to capture the spirit of the nineties on one hundred percent. I hear the impertinence and rebellion here. The undead people dance on their own graves again and the coffins crack under their pressure. Everything is as best as it goes - sound, cover and great devastating ideas. That's how I imagine real true death. The bones crepitate into the rhythm, Death laughs by the silent laugh of the omniscient. This is Swedish death metal exactly according my taste! Massacre in the morgue! The old catacombs spoke again! A great album filled with the dark and cold echoes from the graves!


Tracklist:
01. Tombthrashers
02. Fucking Your Corpse In Hell
03. Murderous Intentions
04. Behead The Bastard
05. In The Valley Of Coffins
06. Rotten Kill
07. Necromaniac
08. Unholy Mess
09. Rest In Piss
10. By The Knife

Band:
Pontus Samuelson - Guitar & Vocals
Magnus Karlsson - Guitar
Tomas Salonen - Drums
Jonatan Rudenfors - Bass


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto čtyřicátý první - Výlet za zdechlinou


Příběh sto čtyřicátý první - Výlet za zdechlinou

Studená rána, zmrzlé nohy na kole. Jsi blázen, říkali mi, ale pro mě byla Liberta rychlejším řešením. Chodím celý život všude brzy, do práce, domů, na schůzky. Jako bych trpěl nějakou poruchou. Jak vidno, mám ji od mládí. Všichni ještě chrchlali ranní cigára před obrovskou halou a já už byl dávno odpíchnutý a oblečený do předpisových montérek. Dnes máme revizní den. Musím přiložit ruku k dílu. Povedlo se. Pochvalu skoro nevnímám, na nástěnce cti se taky necítím, protože si ze mě chlapi dělají srandu. Ten tvůj zmuchlanej ksicht, přeraženej nos, výraz, že tě sere celej svět. Neštval. Jen práce.

Na počátku všeho jsou často peníze. Němci mi dali půlku platu navíc. Nakoupil jsem spodní prádlo pro svojí vílu, abych ji z něj mohl ihned rozbalit a některé části roztrhat. Taky nějaký CD, pivo pro kluky a ještě zbylo. Co s prachama, co mám dělat s těma špinavejma obrázkama? Řešení nabídl jako vždy Kytka. "Hele, já objevil jednu super kapelu, ona teda hraje už docela dlouho, ale předtím to byla spíš taková prasárna": řekl mi v hospodě U Hymrů jednoho tradičního nedělního odpoledne. Opilecky jsem asi přikývl na souhlas, ale nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost. Řešil jsem důležitější věci pod stolem s Kačenkou. Občas jsem ji takhle provokoval. Byla pak vláčnější.

"Tak zítra jo? Vyrazíme rovnou už ráno vlakem": řekl mi do mrazu můj kamarád cestou z práce a já na něj koukal jako puk. "Cože, my někam jedeme?": zeptal jsem se a vypadal zase asi jako tele, které poprvé pustili na pastvu. Vyslechl jsem si spoustu ostrých slov. Prý o ničem jiném už nějakou dobu nebásní, dokonce mi dal i novou kazetu "Hearthwork" (našel jsem ji ihned v přední kapse džínové vesty, musela tam být asi 14 dní). Připadal jsem si divně, ale ne kvůli tomu, že jsem neposlouchal svého kamaráda. On pořád něco řešil ohledně muziky, ale těšil jsem se na slíbený víkend s Káčou na chalupě. Představa běžek, večerního šeptání a miliskování u kamen byla přeci jen přitažlivější, než parta opilých kamarádů. Jenže jsem to prý slíbil. A tak se jelo.



Datum si pamatuju přesně - 6. 2. 1994, protože se mi povedlo najít na půdě v Jizerkách uprostřed chalupy, hned pod komínem, krabici. S fotkami, které už jsem už nechtěl nikdy vidět. Vzpomínky v kartonu. Se vstupenkou, která spustila výlet za zdechlinou (kapelou Carcass). Dostali jsme s Káčou dva lístky pro nás. Od Kytky. Měli jsme je všichni a platil jsem je já. Z peněz za nejlepšího pracovníka měsíce. To jsou paradoxy, co? 

Někdo pořád zvoní a zvoní. Nemám nic na sobě a probudím se s leknutím. První, co mě napadne, tak je strach, že nás překvapili Káči rodiče. Ale ne, to na nás jen čeká celá parta před barákem. Špatně se vstává, když si povídáte dlouho do noci, když přece ještě nepůjdete spát, ještě jednou má milá, myslíš že to zvládnu? Udýchaní, usměvaví jsme rozebírali v odlescích světla z pouliční lampy všechno, co nám padlo na jazyk. Pivo, víno, rum. Už se ani neoblékej.

Čekali na nás dlouho, ale všichni moc dobře věděli, že jsme spolu a ztrácíme pokaždé pojem o čase. Dělali si z nás legraci, vtipkovali, že mám naruby tričko a Prcalík nezapomněl dodat spoustu hlášek. Nic jsme neříkali, nic jsme s sebou neměli. Jen peníze z práce a jeden druhého. Ani batohy a lahváče, nic. Bez snídaňo - oběda první pivo v nádražce rozhodí každého. Vlál jsem najednou jak papír ve větru a můj stav nevěstil nic dobrého. Gulášovka mě sice trošku napravila, ale nedojedl jsem ji. Vlak už pískal k odjezdu a průvodčí se smál, jak běžím a naskakuji za povzbuzování kamarádů na schůdky.


Umění se proplést se svoji milou jsem vždy zvládal. Obzvláště v plném kupé. Jana se taky ráda tulila. A hlavně měla řízky, tak bylo hned dobře. S alespoň trošku plnými břichy, s pár loky rumu, jsme byli jak partička mých oblíbených Hobitů. Spokojení, dobře naladění a zvědaví, co si pro nás zase Kytka vymyslel za překvapení. Něco povídal o grindu, o core a jeho změně na melodický death metal, ale my z toho měli spíš srandu a když jsem nakonec vyhrál nejlepší vtip o nekrofilii, zase mi sdělil, že jsem blbej, že si nemůžu přece dělat ze všeho jen srandu. Pak se dokonce naštval, když jsem řekl, že začátek klipu k Heartwork, jak tam začíná svářet je blbost, že to takhle dělňasové u nás v práci nedělají. Moji nadsázku nějak nechápal. Vždyť já ten song i klip miluju - viděl jsem jej přece poprvé zrovna u něj na nahraný videokazetě z Headbangers Ball.

Udobřil nás až panák z jeho placatky a Mirka, která se všemu smála tak, že jsme měli strach, aby se nám cestou nepočůrala a neznečistila sedačky. Trpěla na mě a řehtala se mým vtipům vždy ještě víc, než já sám. Nešla pak zastavit a ke konci už místo smíchu jen sípala. Dusila se a zároveň zářila. V podobném duchu jsme dojeli na hlavní nádraží v Praze. "Chci pod vocas": zařval najednou Prcalík a my se rozběhli na Václavák. Kravinky, blbůstky, založení metalové strany pokroku pod Koněm a panem Václavem. Metalový stát, metal do škol, metal na hrad...Lemmy prezident, Slayer do ministerstva obrany...

Ptáme se nějakýho vlasatce, jak se dostaneme na Výstaviště, do Pyramidy. Má nás za partu sedláků, kteří si přijeli vyhodit z kopýtka do Prahy. Chová se arogantně, tak ho pošlu hodně nahlas do prdele. Skoro před námi utíká. Zeptám se radši jedné paní, která je naopak milá a posadí nás na metro a řekne, kde vystoupit. Vltavská, Praha Bubny, jsme už dost navátí, mě se motá svět, holky mě musí přidržovat. Potřeboval bych spánek nebo metal. Ještě, že máme lístky koupené díky Kytkovi dopředu. Vypadá to, že bude narváno. 

Dávám radši hned uvnitř všechny své peníze Kačence do úschovy. Jsem totiž ve stavu, kdy první českou kapelu M.A.C. of Mad vůbec nevnímám. Všechno se točí kolem mě. Nevím, jestli jste někdy zažili opici smíchanou s vysokou teplotou, ale takhle nějak jsem vypadal. Zvracím v rohu a chci pryč, je tam na mě moc lidí. Vybíhám na vzduch a znovu házím ukázkovou šavli. Udělá se mi o hodně lépe a když zrovna první smečka dohraje, jdu hledat své kamarády. "Smrťáku, ty vypadáš fakt jak Smrt, možná bychom ti měli začít říkat Zdechlina": zahlásí Prcalík a na Kytkovi je vidět, jak je na mě naštvanej. Ožralej si přeci žádnej koncert nemůžu užít.

Mýlí se chlapec, rakouští DARKSIDE, kteří nám přivezli představit své první album "Melancholia of a Dying World", mě doslova rozsekali. Tělo i mozek jsem měl sice převařené, ale z pódia tekla taková energie, že jsem hned začal přemlouvat Kytku, jestli by mi nesehnal CD. Učinil tak až po skončení celé akce, kdy jsem byl zase ve stavu, že jsem sotva stál na nohách. Naběhl jsem dopředu k pódiu, cestou odhodil pár lidí a i když jsem neuměl z textů kapely ani slovo, odeřval jsem skladby se zpěvákem. Byl jsem za zvíře, za velkou bestii, která někde v koutku své mysli objevila zbytky síly. Rakušáci dohráli a já si připadal jako vyždímaná houba. Odmítl jsem dokonce pivo.

"Kubo, prosím tě, neblbni, vždyť si něco uděláš, Smrťáčku, nech toho...": křičely mi pořád do ucha dokola holky, ale já nemohl jinak. CARCASS mě ten večer dokonale zničili. Mlátil jsem se pěstmi do obličeje, bouchal se do stehen i břicha. Jak jsem byl zmagořený vším tím chlastem a hlukem, nebyl jsem to snad ani já. Na pódiu se odehrávalo totální maso, zážitek, na který nezapomenete celý život. Překapané blesky, živelnost, síla a tlak. Já uprostřed davu, který nevěděl o světě. Neexistovalo nic jiného než riffy, bicí, řev a mé nebohé tělo. Káča mi pak s Janou říkaly, že ze mě šel strach, že si myslely, že jsem se zbláznil. Možná ano. 

Ještě řveme, že chceme víc a víc, ale kapela postupně odchází a je konec. Sesypu se na zem, vyčerpaný jako kdybych právě uběhl maraton. CARCASS, které z nás znal nejvíc Kytka, rozsekali hlavně mě. Fascinovalo mě skloubení melodií a nářezu. Od teď jsem už vždycky poslouchal bedlivě, když o nich můj kamarád mluvil. Tenkrát, v to únorové běsnění, jsem si na dlouhou dobu tyhle šílence oblíbil. Kolem mě sice prošlo pár lidí a nadávalo na zvuk a jeden jedinec prohlásil, že už jejich hudba stojí za hovno, že už to není grind a gore, ale jen nějaký blbý melodie. Já jsem ho ale neposlouchal, nechtěl jsem si kazit zážitek. Seru na lidi, mě jde o metal.

Vím moc dobře, že má Jana v zadních kapsách džín placatici. Šáhnu ji na zadek, štípnu ji do jedný půlky, až vyjekne, ne já nechci žádnej sex, dej mi prosím napít. Zavěsí se do mě, je přesně v tom vláčném stavu, kdy je hodně přítulná a já pak v záklonu vysrknu všechen alkohol. Jsem mladej, blbej a dostanu najednou obrovskou ránu do palice - pivo, rum, nějaká slivovice, málo jídla - ani tenkrát jsem nevydržel úplně všechno. Nadávám pořadatelům, že musíme ven do zimy. Nebýt holek, asi jsem skončil někde na policii. Je na ně spolehnutí. Miluju vás!

Vidím jen šmouhy, asi dělám problémy. Vodí mě po hospodách a non - stopech. V nějaké herně prý bouchám do automatu a chci po něm kafe, kurva! Smrťák zase dělal ostudu, říkají pak o mě ještě několik dní. Tančím ulicemi, hraju si na policajta a chci řídit dopravu. Káča je naštvaná, Jana ještě víc, Prcalík se mi směje a Kytka kývá rozvážně hlavou. Opilí jsme všichni, ale já nejvíc na celém světě. U hlaváku, kam dojdeme nějakým záhadným způsobem až k ránu, když svítá a světla lamp se mísí s podivným sluncem, padám na hubu přímo před vchodem. 

Ve vlaku, kam mě musí naložit všichni najednou a ze kterého chci několikrát vyskočit, střídavě usínám a probouzím se. Na paní štíp - lístkovou křičím, že jsem zdechlina a že když ji kousnu, tak bude taky zombie. Směje se mi a říká, že by mi její mozek nechutnal. Prý má ráno totálně vymleto. Udělám na ní asi dojem, protože přinese termosku s kafem. Chci ji za to dát pusu, ale Káča mě odtáhne. Kubo, tak teď už se chováš fakt jako totální hovado. 

Je mi blbě celý den. Je mi špatně i večer, kdy se sejdeme na panelech. Jen na chvilku, protože nám mrznou huby. "Ale že to zase byla akce, co?": řekne moudře Kytka a já, když se nad tím teď zamyslím, ani netuším, co jsem vlastně zažil. Poděkuji všem, za to, že se o mě postarali a oni mě, že jsem platil. Vzájemná symbióza, kamarádství. To jsou slova, která mě ještě napadnou, ale to už pelášíme s Káčou do tepla jejího brlohu. Už je mi trošku lépe, i když hlava pořád tlačí a bolí. Řešením je dlouhá společná sprcha, nahé přeběhnutí do peřin. Dnes za zdechlinu nebudu. Ale tu včerejší jsem rozhodně moc rád viděl.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. dubna 2018

Recenze/review - DEIQUISITOR - Downfall Of The Apostates (2018)


DEIQUISITOR - Downfall Of The Apostates
vinyl 2018, Dark Descent Records

Ohořelé kusy spáleného těla. Popel smíchaný s krví. Uškvařené kosti a hlavně neskutečný zápach. Už jste někdy ohledávali oběť upálení? Znovu hoří lidé. Spáleni vlastní nenávistí. Poodhrň černou plachtu, přilepenou k ostatkům. Těžko poznat tvář. Je roztavená plamenem. Zvedá se ti žaludek. Co vede člověka k sebevraždě tímto způsobem? Šílená smrt.

Mám pocit, že také hořím. Poslouchám novinku dánských death metalistů DEIQUISITOR a pomalu do mě vstupuje strach. Album "Downfall Of The Apostates" sálá pekelným ohněm i temnotou. Masakrující smrtící kov ve stylu IMMOLATION, INCANTATION, TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, ARCHGOAT, DRAWN AND QUARTERED. Jedná se o pravý, nefalšovaný infernální obřad za všechny upálené hříšníky. Tlak, energie a plazící se smrt. To jsou hlavní poznávací znaky desky. 



"Downfall Of The Apostates" je přesně tím druhem překapaného zla, které vás uhrane postupně. Rozloží vám krvinky v žilách, nahlodá mysl i tělo. Občas jsou některé songy příliš dlouhé, ale o to tady nejde. Posluchač je pozván do temných katakomb, uvázán řetězy ke kamenné zdi a mučen tím nejstrašnějším způsobem. Jako kulisa hraje zmiňované album a výsledný pocit si asi dovedete představit sami. Symfonie šílenství, soundtrack ke konci světa. Ne, světlo, ani naději zde nehledejte. Poklekněte a modlete se. Je to sice zbytečné, ale třeba vaše bolest alespoň na chvilku ustoupí. DEIQUISITOR hrají velmi zákeřný druh death metalu, který vás smete svoji opravdovostí a špínou. Vynikající nahrávka plná totálního zla! Inferno!


sumarizace:

Tančíme na hrobech našich death metalových předků, přemýšlíme o nesmrtelnosti a řinčíme kostmi do rytmu jediného pravého death metalu. Dánský kult DEIQUISITOR ožil opět s neskutečnou silou a energií. Jestli jste si mysleli, že téhle hydře uniknete, tak jste se pekelně mýlili. Chytne vás, omámí a pokouše zuby ostrými jako hroty nožů. Při poslechu mám občas strach vylézt na světlo boží. Tisíckrát prokletý, obětovaný, zavržený. Takový se cítím při "Downfall Of The Apostates". Doomová nálada otevřených hrobů na mě dýchá ze všech stran. Tohle album je povinností pro všechny old school death metalové maniaky. Vítejte v pekle! Dánské smrtící album, které vám zatluče hřeby do rakve! Vynikající chorobná deska! Kult!


Asphyx says:

We are dancing on the graves of our death metal's ancestors, we think about immortality and rattle bones to the rhythm of the only one true death metal. Dannish cult DEIQUISITOR is alive again with incredible strength and energy. If you thought you'll escape this Hydra, you are hellishly wrong. It grabs you, drug and bite with teeth sharp like tip of knives. When I listen, I'm sometimes scary to come into the light of God. A thousand times cursed, sacrificed, cashiered. So I'm feeling with "Downfall Of The Apostates". Doom mood of open graves breathes from all sides at me. This album is a obligation for all old school death metal maniacs. Welcome to hell! Dannish deadly album that knocks nails in your coffin! Excellent and morbid! Cult!


TRACKLIST
1. Atom Synthesis  (3:17)
2. Downfall of the Apostates  (4:00)
3. Faint Distorted Images  (3:04)
4. Tetrad of Lunar Eclipses  (3:41)
5. The Order of Pegasus Light  (3:48)
6. Metatron  (3:56)
7. The Magnificence of...  (4:17)
8. Planetary Devastation  (3:36)
9. War on the Gods  (6:33)


LINE-UP
Thomas F.J : Guitar & Vocals

Daniel A. : Bass & Backing vocals
Henrik B.C : Drums

pátek 20. dubna 2018

Recenze/review - MORBID ILLUSION - In the Crypt of the Stifled (2018)


MORBID ILLUSION - In the Crypt of the Stifled
CD 2018, Immortal Souls Productions

for english please scroll down

Pomalu mi dochází vzduch. Slyším, jak padá další hromada hlíny na víko mojí rakve. Pohřbený zaživa křičím do tmy slova plná bolesti. Pálí mě kosti, jsem na pokraji šílenství. Poslední křeč, poslední vydechnutí. Jsem na druhé straně, podávám ruku nemrtvým. Mé tělo je náhle zcela zbytečné. 

Vražda, násilí, hudební smrt. Novinka švédských MORBID ILLUSION jednoznačně zabíjí. Bez varování, krutě a nekompromisně. S temnotou a rezavou jiskrou ve skladbách. Brutální death metal se zde potkává s grindem a nezbytným švédským chřestěním kostí. Jedná se záležitost pro všechny, kdo se rádi a často nechávají pohřbít zaživa do svých oblíbených rakví.



"In the Crypt of the Stifled" je albem, které bezezbytku splňuje mé požadavky na dobrý morbidní zážitek. Jde přesně o ten druh death metalového vyhlazení, které způsobí totální genocidu mezi nemrtvými i mrtvými. Švédští gentlemani se s tím zkrátka nepářou a nejvíce asi připomínají rozjetý buldozer, hrnoucí před sebou hromadu špíny, kostí a krve smíchané s nenávistí. Deska je neskutečně heavy, má drtivý, devastující účinek. Žádné zbytečnosti, ale rovnou zásek sekerou do vaší hlavy. Pro mě osobně je nahrávka velkým překvapením a deskou, kterou si rvu do svých žil stále častěji. Až jednou najdete po letech moji rakev, bude tohle CD ležet vedle mé shnilé mrtvoly. Masakr! Peklo! Smrt! Skvělé album plné chladu, prašiviny a temné energie!


Asphyx says:

Slowly I am losing the air. I hear a further pile of a clay fall on the lid of my coffin. Buried alive, I scream the words full of pain into the darkness. My bones burn, I'm on the edge of madness. The last convulsion, last exhaling. I'm on the other side, I hand over my hand to the undead. My body is suddenly unnecessary. 

Murder, violence, musical death. The new album of Swedish MORBID ILLUSION definitely kills. Without warning, cruelly and uncompromisingly. With darkness and a rusty spark in songs. Brutal death metal meets grind core here with the necessary Swedish crepitation of bones. This is a matter for those, who like to be buried alive in their favorite coffins. 

"In the Crypt of the Stifled" is the album that completely meets my requests for a good morbid experience. It's exactly that kind of death metal extermination that causes total genocide between the undead and the dead. Swedish gentlemen do not fuck with it. They mostly resemble a bulldozer, which is pushing in front of him with a stack of trash, bones and blood mixed with hatred. The record is incredibly heavy, it has a destructive and devastating effect. No unnecessary things but straightforward cutting of the ax into your head. For me personally, this album is a big surprise and I dose it into my veins more and more often. Once you will find my coffin after the years, this CD will lie beside my rotten corpse. Massacre! Hell! Death! A great album full of cold, dust and dark energy!

Tracklist:
01 It Came Back
02 Involuntarily Cremated
03 Hounded And Hanged
04 Voices From The Beyond
05 The Vitiated Breed
06 Blessed Mutilation
07 Crawling In And Out Of Death
08 The Crypt Of The Stifled
09 Facial Defleshing
10 Mutation Amputation
11 Drenched In Battery Acid
12 Maim

band:
Arvid Sjödin - vocals, guitars
Isak Ekström -guitars
Jesper Ojala - drums
Andreas Hörmark - bass


čtvrtek 19. dubna 2018

Recenze/review - HELLFIRE DEATHCULT - Black Death Terroristic Onslaught (2018)


HELLFIRE DEATHCULT - Black Death Terroristic Onslaught
CD 2018, Deathrune Records

Absolutní devastace svatých ostatků. Rouhání za zvuků nihilistických výkřiků mučených obětí. Zvukový chaos a absolutně nestravitelný black death metal. Představte si smečku rozzuřených šílenců, kteří vnikli do podzemí zadním vchodem, aby ničili poslední zbytky zohavených těl. Oči obrácené v sloup, kruté výkřiky plné smrtelné křeče. Extrémní zážitek pro pár vyvolených. Na novinku amerických HELLFIRE DEATHCULT lze nahlížet různými způsoby. Ze všech jde strach.

Během prvního poslechu jsem chtěl novinku vypnout a odložit. Jenže hudební zlo je, stejně jako to reálné, tolik přitažlivé. Představte si zeď, postavenou z kamení, špíny, krve a utrpení. Padá přímo na vás. Bez slitování, bez jakéhokoliv záblesku světla. Dusíte se tmou a zcela nepřehlednými riffy. Inspirováni ARCHGOAT, PSEUDOGOD, BLASPHEMY, TEITANBLOOD, PROCLAMATION, IMPETIOUS RITUAL a dalšími prokletci, vyvrhli na onen svět skladby, u kterých vám začnou uši hnisat bolestí.


Zvukově mokvající album nejvíc asi připomíná mučení nevinných. Nečekejte žádné slitování, natož pak alespoň chvilkové nadechnutí. Jedná se o jednolitý celek, poselství z druhé strany, které mnozí z nás nepochopí. Není to ani účelem. Beru do rukou rezavý nůž a provádím krvavé úkony na svém vlastním těle. Ano, tato deska je hlavně o bolesti, strachu a šílenství. Je rouhavá, nepřehledná, jde za hranice vnímatelnosti. Připadám si jako ve středověkém vězení, kde trpím na obráceném kříži. Jen místo rozžhaveného železa cítím na svém těle hudbu HELLFIRE DEATHCULT. Má krev se sráží v černých kruzích. Opakuji temnou mantru, následujte mě do říše samotného Satana. Nevím, kolik z vás "Black Death Terroristic Onslaught" ustojí, ale já ho považuji za ďáblův plivanec do tváře všem pochybovačům. Koneckonců, na peklo věřit nemusíte, i když je v každém z nás. Nihilistická ozvěna ze záhrobí. Zhudebněné zlo. Inferno a smrt! Velmi dobře!


sumarizace:

HELLFIRE DEATHCULT na své druhé dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. HELLFIRE DEATHCULT se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno! 




Asphyx says:

HELLFIRE DEATHCULT are on their second full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. HELLFIRE DEATHCULT move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

Tracklist:
1.Black Congregation Ov Sepulchral Darkness
2.Holocaustic Warfront
3.Satanic Nuclear Devasation
4.Death Conquers All
5.Bestial Invocation Ov War
6.Blood Lust Ritual
7.Terroristic Onslaught
8.Hellstrom Chaos Battalion
9.Baptized By Hellfire
10.Anti God Kommando
11.Triumphant Death March

band:
Perverse Ritual Necromancer - Militant Heretic Commands Ov Armageddon & Infernal Thundering Chaos
Apocalyptic Genocidal Desecrator - 7 Headed Annihilation Ov The Holy Trinity
Warhammer Sodomizer - Black Death Battalion Ov The Apocalypse

http://www.deathrune-records.com/

Recenze/review - EXORCIZPHOBIA - About Us Without Us (2018)


EXORCIZPHOBIA - About Us Without Us
CD 2018, Support Underground

for english please scroll down

Když se po výbuchu v muničním skladu usadil prach, chvilku jsem neslyšel. Třeštila mi hlava, z uší stříkala krev. Kolem se povalovala těla mých kolegů a než mi došlo jaké mám štěstí, že jsem přežil, uplynula celkem dlouhá doba. Na jiskřivou atmosféru, plnou doslova hmatatelné energie, jsem si vzpomněl i při poslechu nového alba thrashových maniaků EXORCIZPHOBIA.

Přiznávám, rovnou a bez mučení, že předchozí tvorba téhle smečky mi zůstala spíše utajena. Většinou mi vadil zvuk. V něm udělali pánové asi největší kus práce. Letos je krásně čitelný, přesto bolestivě řezavý. Přesně takto to má být. Trošku mě zpočátku zarazil motiv obalu, ale nakonec jsme si "zvykl". Aspoň si jej budu pamatovat. A hudba? Je znát, že se kapela postupně vyvíjí, má jasný cíl a směřování. Hrát poctivý thrash metal klasického střihu. Nic nového v muničním skladu, ale je cítit, že se EXORCIZPHOBIA snaží o vlastní rukopis.



Z "About Us Without Us" je samozřejmě cítit inspirace SUICIDAL TENDENCIS, VOIVOD (v několika momentech slyším i PANTERU, SACRECH REICH, ANTHRAX). Je to hodně frázováním zpěváka, barvou jeho hlasu, ale i přístupem celé kapely. Líbí se mi, že ze skladeb cítím takový ten poctivý thrashový feeling. Odhodlání, neurvalost, ale i řemeslná zručnost dělají z desky velmi chutnou krmi. Člověk se sice musí odpoutat od zmiňovaných vzorů, ale jinak považuji album za opravdu zdařilé. Troufám si tvrdit, že nejen na české poměry. Vždycky budu víc oceňovat nadšení a energii, před technickými finesami. EXORCIZPHOBIA zkrátka naběhli k nám, do thrash metalového skladu, vhodili dovnitř odjištěný granát narvaný střepinami, střelným prachem a pravým metalem. Víc nechci a ani nepotřebuji. Důležitý je výsledek a ten je velmi dobrý. Koneckonců, neznám nic lepšího, než být rozstřelený po zdech. Thrash!



Asphyx says:

When the dust was settled down after the explosion in the ammunition dump, I did not hear anything in a while. My head was like in fire and the blood was spilling out of my ears. The bodies of my colleagues were lying around me, and it took a long time what I realized how lucky I had when I survived. During the listening to the new album of thrash maniacs EXORCIZPHOBIA I remember that atmosphere full of literally tangible energy. 

I confess, straightforward without torture, the previous work of this band has remained hidden to me. Most of the time I was not satisfied with the sound. It was probably the biggest step concerning the new record. This year the sound is beautifully legible, yet painfully rough at the same time. That's exactly how it should be. At the beginning, I was a little bit surprised by the album cover, but after that, I “used to” for it. At least I will memorize it. And music? It is obvious that the band gradually evolves, has a clear aim and direction – to play honest thrash metal in the classically way. Nothing new in the ammunition dump, but EXORCIPHOBIA is trying to develop its own handwriting.


Of course, the album "About Us without Us" is apparently inspired by SUICIDAL TENDENCIES, VOIVOD (sometimes I hear even PANTERA, SACRECH REICH, ANTHRAX ). Mostly it's caused by the vocalist phrasing, the color of his voice, but also the whole band's approach. I like the fact that I feel let’s say honest thrash metal feeling from the songs. Resoluteness, brutality, as well as technical ability, make the record very tasty. Although, the man have to break away the aforementioned idols, but anyway I consider this album as very successful. I dare to say that not only to the Czech conditions. I will always appreciate enthusiasm and energy more than technical demandingness. EXORCIZPHOBIA just came to us, into the thrash metal warehouse, threw inside a hand grenade full of shards, gunpowder and the true metal. I do not want more and I do not even need more. The result is important and it is satisfying. After all, I do not imagine anything better than being blown up the walls. Thrash!


tracklist:
Lost Again 
Planet-Penitentiary 
Relationshit 
Gypsy Rock’n’roller 
Beggars Of Today 
Time Does Not Heal 
About Us Without Us 
Just One Shot 
The Rats In The Walls 

band:
Tomáš Skoří Skořepa - kytara, zpěv 
Honza Erben - baskytara 
Ondra Šíma - kytara 
Filip Kudrna - bicí


středa 18. dubna 2018

Recenze/review - NETER - Inferus (2018)


NETER - Inferus
CD 2018, Satanath Records

Tušil jsem, že se v mém sklepě děje něco podivného. Nemohl jsem spát a pronásledovaly mě šílené noční můry. Také jsem slýchával nářek a bědování. Asi ozvěny starého domu, říkal jsem si. Jenže bylo všechno jinak. Horší, bolestivější. Odhodlal jsem se až po několika měsících a pomalu sestoupil po kamenných schodech dolů. Otevřel jsem těžké kovové dveře a na protější zdi uviděl ukřižovanou mrtvou dívku. Děs v jejích očích žaloval. 

Novinka španělských death metalistů NETER je plná podobných krvavých příběhů. Filozofie smrti, obestřená temnou a zákeřnou hudbou. Naléhavou, zběsilou, maniakální. Inspirovanou u kapel jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEKAPITATED, NILE, BEHEMOTH. S velmi solidními nápady ve skladbách. Vítejte v pekle!



Na "Inferus" lze samozřejmě nahlížet podobným způsobem jako na většinu dnešních death metalových alb. Ano, NETER nepřinášejí více smrti ani techniky. Ale jejich práce je velmi poctivá, s dobrým zvukem i obalem. Songy vás rozleptají jako ta nejlahodnější kyselina, vokál zasáhne přímo do mozku. Komplikovanost a atmosféra jsou zde dávkovány přesně v tom poctivém poměru, který mám rád. Možná bych snesl ještě víc bolesti, klidně i špíny, ale já do toho nemám kapele co mluvit. Každopádně, jestli máte pocit, že slyšíte i z vašeho sklepa podivné zvuky a nářek, měli byste zbystřit svoji pozornost. Možná i vy jste vyvoleni a stvořeni pro poslech "Inferus". Ruce i nohy vám ztěžknou jako po pořádné dávce morfia. Tohle album chce čas. Smrt si nevybírá! Velmi dobře!




sumarizace:

"Inferus" je velmi propracovaným albem, čerpajícím ze základů death metalu v podobě v jaké ho kdysi hrávali třeba takoví MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEKAPITATED, NILE, ale i třeba BEHEMOTH. Pánové se nebojí ani ledových melodií a jako celek mi album opravdu připomíná nějakou hodně zákeřnou a zlou nemoc. Hudba mi kroutí vnitřnostmi, tlačí mi na mozek, dělá se mnou věci, které jste možná zažili jen v těch nejděsivějších snech. Připadám si, jakoby mi kapela vymáchala obličej ve sražené krvi. Z desky je cítit pravá, ryzí oddanost death metalu. Potkává se zde realita s krutostí. Vše je zahrané s inteligencí, syrovostí a špínou ve skladbách. Tohle je obřad, k vyvolání samotné Smrti. Death metalový buldozer, který vám rozdrtí lebky! Velmi dobrá záležitost pro všechny fanoušky morbidní temnoty! 


Asphyx says:


"Inferus" is very worked on album. It is based on the death metal foundations – just like it was played by MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEKAPITATED, NILE,  or even BEHEMOTH. These gentlemen are not afraid to play cold melodies and as a whole the album reminds me very bad and evil disease. This music twists my bowels, pushes my brain and makes my body do thing you can only imagine in your worst nightmares. I feel like the band blew my face in blood. From this album you can feel a real, true devotion to death metal. Reality meets cruelty here. Everything is played with intelligence, rawness and dirtiness in those songs. This is a ceremony to invoke death itself. Death metal bulldozer that will crush your skull! Very good thing for all fans of morbid darkness!


Tracklist:
01. The Cords Of Sheol
02. Faceless
03. Rebirth Of The Overthrown 
04. The Pillars Of Heracles
05. Blazing Fallout
06. Atlantis Of The Sands
07. Galvanize
08. Primordial Entity
09. Endemic Warfare
10. The Eye Of Sirius

band:
Manuel Gestoso: Vocals & Guitars -
Andrés Rosales: Bass -
Manuel Sánchez: Guitars -
Luis Ruiz: Drums


TWITTER