DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 28. dubna 2018

Interview - THE CROWN - Let the cobra bite you!


Interview with legendary thrash/melodic death metal band from Sweden - THE CROWN.

 Answered Magnus.

 Translated by Duzl, thank you!


Ave THE CROWN! If I had to nominate a metal album of this year, which I totally be wiped from the surface of the earth, without hesitation, I said your news "Cobra Venom Speed". I just cannot listen to it in the car, it makes me keep on accelerating. The police have stopped me once. How satisfied are you with the album? What about fans, reviews? 

He he! The venom of the Cobra speed is upon you, forcing you to accelerate through all limitations! We are Very satisfied! And the reception we have had with feedback from fans and reviews have been totally outstanding! 

The novel has unreal pressure. This is greatly helped by your new drummer, Henrik Axelsson. How did you choose him? How did he fit into the band? All I know about him is that he is playing in IMPLODE. Could you introduce him more? 

Well as you can hear he can really play the drums in a most brutal way! This is perfect for us. We needed a fantastic drummer after Janne had left us and Marko knew Henrik after having had a studio where he produced Implode, so Marko knew that Henrik was a great drummer and also that his personality would fit in The Crown. Also Henrik liked our music since before, he even had a drummer You Tube channel where he had done a cover of Crowned in Terror. He is younger than us old dogs and provided an injection of fresh Blood to put our energy level up a level. 

The artwork is also perfect on the album. The cover from Christian Sloan Hall is really interesting and memorable. I just wondered for a long time – what’s the meaning? By the name of the album, I would rather wait for a snake. How did you get together with Christian and why did you choose him? From how many ideas did you pick? 

It depicts the future as a fast rising threatening tidal wave of horror from which none can escape. It is a fantasy but I believe the facts are real. The world shall drown in all sorts of horror. And the us its Victims will drown or transform into destroying demons ourselves. It is also depicted in sundown, in the last light before Darkness. It is Very apocalyptic which fits the music and the lyrics of the album as well. You can say it is a sort of a snake in a symbolic way, poisonous and decieving like the serpent in the garden of eden, bringing the fall of man. I had the idea from watching waves crash in the ocean in Italy. I have been a fan of Christian Sloan Hall since many years and we were actually in contact after Deathrace King and he is a fan of the band as well. So I figured that he was the Perfect man to make our album art. He was Very inspired and really put a lot of energy and work into making this piece, almost going crazy with all the details. He wanted to make an artwork that you could stare on for hours while listening to the music, always finding new stuff. 

I admit that the album has a devastating effect on me. I still have to add volume. You were installed in the Fredman studio in Sweden. After years you've changed the studio. Why? Do you want to sound different? I think you did it very well, the result is great! 

Thank you! The production of Studio Fredman is the best for us I believe. And we always want the best sound so it was an easy choice. We wanted to Keep it real in the studio No cheating or editing so we did record it pretty fast and straight to the point. That suits us fine, cut the crap and lets get it on! 

If I ever heard any criticism of "Cobra Speed Venom", it was the length of the album. Personally, I do not think so, but people are confused today and criticize everything. But, what is your opinion? With the bonus, the album is an hour long. That's quite long in today's busy times. 

Yeah the actual album us 10 songs and 47 minutes so that is actually standard. We had 13 songs But the record label wanted it to fit on a vinyl so 2 songs were chosen as bonus tracks for special edition cd and 1 track as a B side for the single 7”. We could not chose the tracks to omit from the album ourselves because we are too close with them, so the label chose the 10 tracks which constitutes the actual album. But all 13 songs were given the same amount of work and dedication on our part. If you like it great! If you want the short standard format you can have that as well. 

Magnus, Marko, and Johan are at THE CROWN since its inception. It's really a long time on the band. Does the same chemistry work between you as on the beginning? According to the last records, it looks like yes, but I still have to ask, how often do you argue?Because everyone has a personality, a musician who has his own ideas. 

We get along fine, of course there can be arguments and discussions but that is nothing bad. You need that as well. Of course we have different personalities but that adds to the whole and everyone has an important part in the big picture. 

At THE CROWN, I have always liked the melodic death metal playing by you sounds differently, in my own. Your music has a lot of thrash, but most of all that hardly described rock'n'roll feeling. I know it will be a difficult question, but how did you achieve that? Having your own trademark and way of expression is perhaps the most important thing in the metal music. 

We have achieved our sound from years and years of listening and making music. It has all these parts you mentioned, the Death Metal, the Thrash, the melodies, the Rock n roll feeling and it seems to work best when all that is combined. When you do something you have a passion for it can affect others as Well. We try to make the music we want to hear ourselves. 

I always like to look at the bands „composing kitchen“. How does the CROWN work and create a new songs? Does your music arise together or is there a "chief boss"? Please tell us the way how the new album was created. 

Well the songwriter is the chief boss of the song he has written. And 3 of us write music and 4 of us write lyrics. But when rehearsing a new song everyone in the band bring their own ideas and spices to the track. It makes it come alive as band. This album was rehearsed a lot in the old school way we used to make stuff before and the process in the rehearsal room is an important part of the songwriting that should not be underestimated. Very important! 

"Speed Cobra Venom" album is also interesting because of the lyrics. Some refrains are so sharp that they cut straight into my brain. I have to keep repeating them (or I'm trying to sing them, but I cannot really do it). Who is signed by them, what are they about and where did you find inspiration? 

Lyrics were written by 4 of us and they deal mostly as I mentioned before about Death, apocalyptic themes and the fall of man, but in different aspects. Inspiration comes from everything, fantasy, reality, books, music, movies, literature, art, etc. You know If the words sound Good. Nothing too complicated. Simple things can often be better. 

I bought your new CD and T-shirt and now I just need a concert. If I saw well, you are not going to play in the Czech Republic. How do you have it with live performances? You do not play too many concerts. What about a tour over Europe? Will there be some? 

Well we have unfortunately never been a band that draws big live audiences, we seem to have a small but dedicated following. So doing Big long tours like the Big popular bands is just not possible financially. We still play shows, mini tours, power weekends and festivals. But we are not on the level to have our own crew or manager or any of that Fancy stuff so it is usually a lot of work and stress to make it happen. But we still love doing live shows and kick some ass and having a Good time. We played Czech republic last year, on the Brutal Assault festival. 

Thank you very much for the interview. I am sending a greeting to Sweden and I wish you a lot of good ideas. All good to whatever you do in your personal life. THE CROWN rules! 

Thanks for the interview and your support! Those words mean a log to us! Stay Cobra!!!

about THE CROWN on DEADLY STORM:

pátek 27. dubna 2018

Recenze/review - SOL DE SANGRE - Sol de Sangre (2018)


SOL DE SANGRE - Sol de Sangre
CD 2018, Black Market Metal

 Za stěn vystupují šedé stíny. Rozšklebené tváře. Chlad, nicota. Místností se vznáší strach, obestírá nás tíseň. Na hrubo nasekané kousky tmy padají pomalu k zemi. Mé rezavé kosti touží po pořádné porci pravého death metalu. Vypadá to, že maniaci SOL DE SANGRE jsou velmi dobrou volbou. Krutou, ostrou, nespoutanou.

 Představte si hlubokou jámu, na jejímž dně na vás čeká klubko roztoužených čepelí. Stojíte na okraji, vychutnáváte si death metal klasického střihu, obdivujete thrashově posazený vokál a nakonec vás napadne jediné správné řešení. Skočit po hlavě dolů. Nic jiného vám také nezbývá.


"Sol de Sangre" je albem, které v sobě obsahuje všechny potřebné ingredience pro opravdový morbidní zážitek. Kolumbijci jsou neurvalí, neučesaní a vkládají do skladeb spoustu zajímavých melodií. Jsou krásně krvavým osvěžením v nekonečných katakombách. Cítím zde tradiční švédské vlivy (způsobené jak nápady, tak produkcí), ale hlavně poctivý jihoamerický původ. Žádné kompromisy. Žádná zbytečná preludia. Jde se rovnou na věc. Přímo kladivem do hlavy. Ostře, divoce. SOL DE SANGRE jednoduše jejich tvorbu věřím. Nejdou ničím výjimeční, vlastně se nejedná o nic zase tolik zajímavého. Jenže mě podobné masakrující záležitosti zkrátka moc baví. Klasický špinavý death metal, který vás rozseká na malé kousky! 


sumarizace:

SOL DE SANGRE vyvrhli na bezbožné světlo pořádnou porci klasického death metalu. Ten je v jejich podání tradiční, plný temných melodií a poctivosti. "Sol de Sangre" lze považovat za ukázku kvalitního smrtícího řemesla. Krásně vyvedený obal, jiskřivě hutný zvuk, skladby zahuštěné chladem a tmou. Tohle všechno dává jasný signál - smrt je zase hodně blízko. Možná by songům slušela větší průbojnost, ale vše je vyváženo nadšením a odhodlaností. Jako celek působí album velmi celistvě, opravdu dobře se poslouchá a já si ho užívám. Jsem zavřený v mrtvé komoře, pomalu hniji spolu s albem zaživa a pořád dokola si říkám, jak je dobře, že podobné kapely existují. SOL DE SANGRE sice nepřinášejí nic nového, ale v tom, co dělají jsou velmi dobří. A jako bonus navíc dostanete pocit, že zde hrají srdcaři pro srdcaře. A toho si cením víc, než mnohdy krkolomných nesrozumitelných riffů. Klasický death metal plný studených temných melodií! Smrt přichází!

Asphyx says:

SOL DE SANGRE just have casted a huge portion of classic death metal on the ungodly light. The deat metal is very traditional, full of dark melodies and trueness. "Sol de Sangre" is like an example of a great deadly craftsmanship. The cover is very cool, the sound is sparkly, the songs are thickened with cold and darkness. All of this gives a clear signal – death is very close again. These songs might sound better if they have some assertiveness, but everything is outweighed by enthusiasm and determination. The album as a whole seems very compact, great for listening and I really enjoy it. I am locked in a dead chamber, slowly dying with this album and I am telling to myself how happy I am that there are great bands like this one. SOL DE SANGRE do not bring anything new, however they are doing their thing and they do it in the best way. And as a bonus you will get the feeling of the real death metal people playing for the real death metal people. And that is what I appreciate the most, rather than unintelligible breakneck riffs. Classic death metal full of dark cold melodies! Death is coming!


Track List:
01 - Preludio - Los Andes
02 - Perros con Sarna
03 - Ratas
04 - La Feria del Chivo
05 - La Cosecha del Miedo
06 - Interludio - Purgatorio
07 - Sol de Sangre
08 - Muertos con Ojos Estallados
09 - Más Abajo del Infierno
10 - Sin Ley y Sin Dios
11 - Bienvenida Muerte Bienvenida (Cover Lluvia Negra)
12 - Coda- Llanos del Infierno

Sol de Sangre is:
Rolando Ramos Torres: Guitar 
Gonzalo Restrepo: Drums 
Gustavo Valderrama: Bass 
Kike Valderrama: Vocals

čtvrtek 26. dubna 2018

Recenze/review - GLUTTONY - Cult of the Unborn (2018)


GLUTTONY - Cult of the Unborn
CD 2018, vlastní vydání

 Dnes už dávno nikdo netuší, co se tenkrát v márnici stalo. Oficiální verze zní - výbuch těkavých plynů. My, staří death metalisté ale víme své. Hromady kostí, stěny z lebek. K tomu zahnívající kusy masa. A hlavně kapela, hrající pravý nefalšovaný švédský death metal. Zplozenci pekla, uctívači krvavých rituálů. Jejich jméno je v podzemí dávno známé. Je otiskem šílenství na kamenných zdech márnic. GLUTTONY. 

 Pánové chřestí o sto šest pytlem plným kostí a ve stylu ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE. Jsou pravověrní, ortodoxní. Hrají způsobem, který mám nade vše rád. Studeně, chladnokrevně, bez příkras a zbytečností. S krutými melodiemi v zádech a morbidním vokálem. 

Vždy jsem obdivoval kapely, které se s tím nepářou. Stoupnout si proti reproduktorům, přidat volume na maximum a nechat si čechrat maso tlakem. GLUTTONY v sobě mají takový ten těžko popsatelný nátisk, temnotu a neurvalost. Jakoby leželi dlouhou dobu ve starých prašivých rakvích. Letos opět povstali a dští síru na všechny strany. Jasně, všechno tohle tady bylo již tisíckrát. A co má být? Vždyť u podobné hudby jde hlavně o předanou energii, vzbuzené nálady a pocity. "Cult of the Unborn" je deskou, která vás pohřbí zaživa. Utrhne vám hlavu, rozseká vnitřnosti a zmrazí nikdy nekončícím běsněním. Švédský death metalový pramen, zdá se, jen tak brzy nevyschne. Je to jen a jen dobře. Album, které probouzí běsy. Nahrávka plná šílenství, chladu a oživlých mršin. Velmi dobře!


sumarizace:

Když jsem si pustil "Cult of the Unborn" poprvé, měl jsem pocit, že mi zamrzlo moje srdce. Poslouchal jsem nahrávku stále častěji a mé pocity se pořád opakovaly. GLUTTONY letos vydali album, které mě přesvědčilo znovu o tom, že smrt dokáže být hodně blízko. Ledové melodie, pestré riffy a vokál plný hniloby. Celková atmosféra je pak podobná té, kterou můžeme potkat v márnicích u opuštěných hřbitovů. Na tomto CD by mělo být napsáno varování: „Pozor, obsahuje studené kousky zla!“ Letošní počin severských bojovníků mi přijde velmi ostrý, se spoustou morbidních nápadů, se skvělým zvukem i produkcí. Povolávám do zbraně všechny fanoušky old school death metalu! Onen svět opět hoří! Smrt už je stará a nepotřebná. Máme místo ní GLUTTONY. Death metalová nahrávka, která je plná utrpení! Vynikající album plné špíny, hnisu a nálady temných kobek. Skvěle!


Asphyx says:

When I was listening to "Cult of the Unborn" for the first time, I felt that my heart was frozen. I listened to the recordings more often and my feelings were the same. GLUTTONY released this year an album that convinced me again that the death can be very close. Icy melodies, colourful riffs and vocal full of rot. The overall atmosphere is similar to the mood we can meet at morgues in abandoned cemeteries. On this CD this warning should be written: "It contains cold pieces of evil!" This act of Nordic warriors is very sharp, with lots of morbid ideas, excellent sound and production. I call to arms all fans of old school death metal! The next world is again on fire! Death is already old and useless. We've got GLUTTONY instead. Death metal record, which is full of suffering! Excellent album full of dirt, pus and mood of dark dungeon. Great!

Tracklist:
01. Death Is Only the Beginning
02. Gluttony
03. Torn from the Grave
04. Church of Rot
05. Cult of the Unborn
06. Chalice of Maggots
07. Bane of the Carrion Lord
08. Divine Dismemberment
09. The Casket Master

band:
Anders Härén (My Own Grave)
Magnus Ödling (Setherial, ex-Diabolical)
John Henriksson (My Own Grave)
Max Bergman (My Own Grave)

Recenze/review - VOMITOR - Pestilent Death (2018)


VOMITOR - Pestilent Death
CD, LP, TAPE 2018, Hells Headbangers

 Mám v hlavě tisíce ostrých střepů. Zarývají se mi do mozku, ovlivňují moji mysl. Vypínají jednotlivé části těla. Jsem jako loutka, podřízená zlu, špíně a thrash metalu. Dům plný šílenství, cela se svěrací kazajkou a zdmi počmáranými texty bolesti. Musím se provléknout skrz ocelové mříže, uniknout pryč. První co udělám ve svobodné zóně, tak zajdu na koncert australských VOMITOR.

 Legenda, která hraje od roku 1999 pravý nefalšovaný thrash metal říznutý starým death metalem, si pro nás letos připravila další porci antikřesťanského vyhlazení mysli. Pokud rádi trávíte svůj čas s kapelami jako SODOM, DESTROYER 666, DESTRUKTOR, PERVERSION, SARCÓFAGO, HOBB´S ANGEL OF DEATH, BESTIAL WARLUST a podobnými rouhači, měli byste naladit uši i jejich směrem.



Jedná se totiž o neurvalé a neučesané drcení lidských ostatků. Žádné slitování, žádné kompromisy. Jen smrt, Satan, ale hlavně hudba, která má v sobě obrovské množství temné energie. Obrácené kříže zase hoří! Černým plamenem. Kostel je znesvěcen, těla mrtvých kněží zesměšněna a rakve použity k nekalým účelům. Vězte, že takto se hrávalo ve starých dobrých časech. S důrazem na atmosféru a krutost. Kosti jsou lámány ostrými víry riffů, lebky pukají tlakem. Vše je v nejlepším pořádku. U podobných smeček netřeba hodnotit stylový posun, ale spíše provedení a nápady. A těch mají VOMITOR na rozdávání. Rychlost zase jednou zvítězila nad dobrem a unylostí. Satan se směje v rohu a má nás všechny omotané kolem prstu. Vystavte mě na pranýři, zohavte mé tělo, ale podobnou dřevní hudbu ze mě nikdy nedostanete. Vždy se ji budu klanět. Až navěky, amen! Vynikající thrash death metal, u kterého si budete drásat tváře do krve! Masakr!


sumarizace:

„Pestilent Death“ je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů.  VOMITOR nám přinášejí další porci klasického thrash metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school thrash metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý thrash metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. „Pestilent Death“ je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných thrash metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý thrash metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.

Asphyx says:

„Pestilent Death“ is an album that is like a very pleasant trip to the old times. VOMITOR bring us the next amount of classic thrash metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school thrash metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy thrash metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. „Pestilent Death“ is like an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is great experience. Moldy thrash metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.

Tracklist:
1. Tremolation 
2. Roar Of War 
3. Abracadabra 
4. Manic Oppression 
5. Tremendous Insane 
6. Pestilent Death 
7. Hells Butcher

band:
Death Dealer:Vox'n'Tremolition
Anton Vomit:Basstardisation
Hellcunt:Drummolation


středa 25. dubna 2018

Recenze/review - BLAZE BAYLEY - The Redemption of William Black (Infinite Entanglement Part III) (2018)


BLAZE BAYLEY - The Redemption of William Black (Infinite Entanglement Part III) 
CD 2018, Blaze Bayley Recordings

 for english please scroll down

 Často se ve svých recenzích a názorech na hudbu ptám, jak je vůbec možné, že nás některá muzika uhrane a některá nechává chladnými? Osobně si myslím, že pokud v nás probudí emoce, splnila svůj účel. Naděje. Ano, naděje je to, co cítím z nového alba heavy metalového matadora BLAZE BAYLEYHO asi nejvíce. Doslova nasávám kovové chvění, stávám se znovu tulákem po hvězdách, sním, brouzdám svojí myslí.

 BLAZE BAYLEY patří mezi poctivé a upřímné dříče heavy metalu, kteří ctí jeho základy. Skladby mají jasné motivy, zřetelné nápady a směr. Pokud na jeho hru přistoupíte, bude vaše mysl rozjitřena jako ta moje. BLAZE nám vypráví své příběhy, je uvěřitelný, svůj, v některých momentech rockově zemitý, jindy zas vznešený a rozevlátý. Samozřejmě, pořád s hlasem, který připomíná dobře uzrálý bourboun. 


Můžete mít připomínky ke zvuku a produkci, mohou vás nechat chladnými klipy. Jenže přátelé, pro mě je hudba právě i o lehkých "nedokonalostech". Mám pak pocit, že mi ji předkládají lidé a ne stroje. Zpívám si, chodím se sluchátky po ulicích. Čtu si doma v křesle a přemýšlím. Právě v těchto chvílích se mi zdá novinka "The Redemption of William Black (Infinite Entanglement Part III)" nejsilnější. Pronikla mi do žil s takovou tou jasnou samozřejmostí, jako bychom spolu vyrůstali. Ctíme stejné kořeny. Mám rád jadrný, syrový a tradiční heavy metal bez zbytečného patosu a pozlátek. Možná právě proto se nové desce BLAZE BAYLEHO klaním až k zemi. Protože o tomhle je pro mě hudba jako celek. Síla melodií, perfektní nápady, velmi zdatná kapela za zády a hlavně hlas, tohle všechno dělá z alba doslova skvělé heavy metalové orgie. Dodávat myslím víc netřeba. Vynikající kovový zážitek!


Asphyx says:

Often I ask in my reviews and opinions about music - how is it possible at all that some music will snap us and some music leave us cool. I personally think that if music wakes up emotion, so it accomplishes the purpose. Hope. Yes, hope is what I feel most about the new album of heavy metal matador BLAZE BAYLEY. I literally suck the metal vibration, become a rogue star again, I dream, the broaches of my mind.

BLAZE BAYLEY is one of the honest and real heavy metal slaves who honor his basics. Tracks have clear motifs, clear ideas and directions. If you come to his game, your mind will be like my own. BLAZE tells us his stories, is believable, his own, in some moments a rock earthy, sometimes a lofty and flaming one. Of course, still with a voice that resembles a well-grown bourboun.


You can have comments on sound and production, music videos can keep you cool. But friends, music is just about light "imperfections" for me. I have the feeling that people and not machines give it to me. I'm singing, I'm walking in the streets. I read at home in my chair and think. It is at this time that the novel "The Redemption of William Black (Infinite Entanglement Part III)" is the most powerful. It has penetrated into my veins with such obvious clarity as if we were growing up together. We appreciate the same roots. I like raw and traditional heavy metal without unnecessary pathos and gilding. Maybe that's why I'm worshiping the new album of BLAZE BAYLEY to the ground, Because this is all about music for me. The power of melodies, perfect ideas, a very capable band behind your back and especially a voice, all this makes the album literally a great heavy metal orgy. nothing needs to be adde d. Excellent metal experience!

Tracklist:
01. Redeemer
02. Are You Here
03. Immortal One
04. The First True Sign
05. Human Eyes
06. Prayers of Light
07. 18 Days
08. Already Won
09. Life Goes On
10. The Dark Side of Black
11. Eagle Spirit

Asphyxovy zápisky - Na otázku, čím se cítí být...odpověděl, že knihomolem.


Asphyxovy zápisky - Na otázku, čím se cítí být...odpověděl, že knihomolem.

"Dobrý den, vaše hltavosti": zdravívá mě občas moje žena. Ví moc dobře, že jsem mimo. Nevycítí to jen ona, chápou i mé děti. Asi máme knihy zakódované v genech. Někde ve spirálách našich buněk. Táta si čte a nebude s ním řeč. 

Prokletý jsem byl už kdysi, když mi máma podala první leporelo. Vonělo papírem, ohmatanou starobou a dobrotou. Usmíval jsem se nad obrázky zvířátek, posouval si své první brýle na nose (tenkrát byly hrozně těžké). První písmenka přede mnou tančila jako spolužačky v sukýnkách. Holky byly ještě hrozně blbý a v knížkách bylo víc napětí.

Knihy dobrodružství a odvahy - KOD. Vinnetou, Tekumseh. Námořníci, dobyvatelé, dobrodruzi. Jules Verne, nekonečná klukovská fantazie. Ve škole ve svetru s rolákem, šprťácký zasněný výraz. Večer, po fotbale a bitkách s partičkou z baráku, zalézt s baterkou pod deku. Venku jsem občas dostal do huby, ale mámu jsem vždy uprosil, abych mohl být ještě chvilku se svými hrdiny z příběhů, prosím. 

Nechat se unášet příběhem, představovat si, jak vypadají jednotlivé postavy. První nahá scéna v lehké detektivce, co jsem na tajno přečetl u babičky na chalupě. Aha, tak holky jsou i na něco jinýho, než jen na tahání za copy? To jsem fakt netušil. Podobných knížek si musím sehnat víc. Co třeba rádce pro mladé dívky, tam bylo všechno. Jen ty slečny vypadaly úplně jinak, než mé spolužačky. Staré vydání, u kterého jsem kuckal od prachu. Babi, kdybys věděla.

"Zkus si přečíst taky něco jinýho, než ty tvé dobrodružné romány, Rychlé šípy a Karavanu!": řekl děda a vložil mi do rukou prvního ruského klasika. Těžké čtení, ale láska na celý život. Široké duše, nekonečná step a melancholie. "Seš asi jedinej ve třídě, kterej žere všechnu povinnou četbu": smál se mi kamarád. Jenže já věděl své, už jsem byl dávno knihomolem.

Začalo puzení a literaturu cestovatelskou, napínavou, doplnily dlouhé romány a básně. První líbání na seníku a asi se tomu dalo říkat sex. Tak o tomhle všichni pořád píšou dokola. Nebylo to špatný, ale pořád mi nikdo neřekl, co je to ta láska? Čas hledání, objevování a smutné zamilované bichle od těch, co se rádi souží. 

Pomalu přišel metal a pivo. Taky sci-fi a prokletí básníci. K tomu beatníci. Krásná knihovnice Klára a její prsa mě udržela u literatury i v době, kdy ostatní jen chlastali, smáli se a honili po okolí džínové prdelky. Nebyl jsem jiný, ale už jsem věděl, že nejde jen o to zasunout, ale taky, aby si měli dva co říct. Moje první opravdová milá a její knížky. Spojení dvou čitatelských směrů. Už jsi četl/četla tohle? 

Občas všechno dobré ze světa odejde a vy se propadnete na dno. Chcete uniknout od reality a vyhledáváte písmenka a věty o zlu a špinavosti. O věcech, které se zdají být ještě horší, než to, co jste prožili. Motáte se v kruhu, máte rádi tmu a atmosféru bolesti. Na hraně mezi šílenstvím a realitou hltáte onen svět.

Musel jsem pryč a co nejdál. Od bolesti, chlastu a děvek. Vysoká škola se sama nabízela a s ní noví kamarádi - pábitelé. Hippie knížky, dlouhé sukně intelektuálek. Nekonečný cesty vlakem s knihou v klíně. Po třídenní opici, co se řešila jedna knížka. Co je to smrt? Ptal se spolužák stále dokola. Teoreticky, rozevlátě. Rozdrásal mě ještě víc.

Konečně má druhá největší láska. Četla sis Hrabala, pamatuješ? A já ti koukal do výstřihu. Nemohl jsem kvůli tobě číst. Měl jsem smutnej pohled a už moc v nic nevěřil. Rozsvítila si mi tvář a přinesla spoustu nových knížek. 

První práce v novém životě, zase ten stereotyp. Ne, do hospody nepůjdu. Mám něco jiného, odpovídal jsem a zalezl si s tebou do postele. Když bylo po všem, otevírali jsme knihy až do té doby, než se nám narodily ty naše radosti.

Děti jsou zpočátku hlavně NEspánek. Ale taky pískoviště, procházky a chvilka, kdy spokojeně brumlají. Pak lze otevřít alespoň pár stránek. S něčím, co rychle zaujme, pohltí a nemusí se číst v kuse. Člověk se sice často vracel zpět, pořád listoval, někdy vynechal kvůli blitíčkám, prdíkům, odkrkávání, třeba i několik týdnů, ale mé prokletí je věčné. Vždyť já si četl i před porodním sálem. V pět ráno. Axela Muntheho. Uklidňoval mě.

Víte o tom miláčkové, že tohle leporelo jsem kdysi četl taky? Máš raději Kopčema nebo Veverčáka? Ano, mamuta bych rád ochutnal. Promiň kočenko, ale holčičkovský knížky by ti spíš doporučila máma. Sedávám často v křesle, s metalovou kulisou za zády a spokojeně se usmívám. Vypadá to, že se kruh uzavírá.

Mám teď rád hodně severskou detektivní scénu. Ale i americké romány z padesátých let. Osmdesátkové detektivky z Chicaga. Víc u knížek odpočívám. Řeším tajemné případy, miluju smích francouzských děvčat, protože v sobě mají eleganci a krásu. Těším se, až budu Stoletý stařec, co vylezl z okna a zmizel. Znovu jsem Potkal ryby. 

Knihy kupuju, na elektronické jsem si nikdy moc nezvykl. Způsob čtení je jiný, nasávám z nich jen "lehčí" literaturu, když se někde na zastávce, v čekárně, nudím. Ale pocitu, když otevřu první stránku, přičichnu k vazbě a nadávám, kdo mi zase sebral záložku s fotkou kapely DEHYDRATED, se nic nevyrovná.

Ptala se mě totiž, nedávno jedna moc krásná, milá dáma, čím se cítím být. Velmi neobvyklá otázka uprostřed hlomozivého koncertu, není-liž pravda? Kdysi jsem měl plány být vědcem (podařilo se tak napůl), muzikantem (místo toho jsem fanouškem), sportovcem (po strmém startu následoval pád a teď už jen udržovačka, která je čím dál tím těžší), otcem a manželem (to posoudí jiní), ale nakonec jsem zjistil, že nejvíc se cítím být knihomolem. 

úterý 24. dubna 2018

Recenze/review - CARDIAC ARREST - A Parallel Dimension of Despair (2018)


CARDIAC ARREST - A Parallel Dimension of Despair 
CD 2018, Memento Mori

 for english please scroll down

 Hnilobný pach starých katakomb. Pootevřená víka od rakví, z nichž vylezli nemrtví, aby nás znovu nakazili pravým nefalšovaným death metalem. Posmrtná křeč, lebky pukající tlakem. Rozkládající se tělo, zvracející krev. Maso odpadávající od kostí, kůže spálená pekelným ohněm. 

 CARDIAC ARREST letos přicházejí s novým albem "A Parallel Dimension of Despair" z něhož je cítit jasná inspirace smečkami jako IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY, GRAVE, BENEDICTION. Nutno dodat, že navíc přidávají svůj vlastní rukopis. Výsledkem je morbidně mrtvolný zážitek, který vás stáhne rovnou do starých kamenných hrobek.



Představte si nekonečné chodby podzemí, kde v jednotlivých celách trpí všichni hříšníci. Po stěnách stéká krev a jako kulisa zní temné a chladné album "A Parallel Dimension of Despair". Náhodě nebylo ponecháno nic. Deska je ošetřena skvělým plesnivým zvukem, ocelově bolestivými riffy a nepostrádá prašivou atmosféru z dávných časů. Jakoby člověk při poslechu právě exhumoval rakev plnou nahrávek z devadesátých let. Na bělostných kostech se prohánějí červi v naději, že objeví poslední zbytky tkání. Vzduchem se vznáší kovové částečky ryzího death metalu a nahrávka vás bolí až někde uvnitř ve vaší hlavě. Beru do ruky kladivo a mlátím v rytmu do dřevěné rakve. Nahrávka má úžasně smrtící atmosféru, je doslova narvaná tlakem, energií a krví. Tohle album rozhýbe i tu nejstarší zombie. Vynikající death metal staré školy, který exhumuje i vaše ostatky!


Asphyx says:

The dank smell of the old catacombs. The undead is coming out of the slightly opened coffins to infect us with the true death metal again. Postmortem convulsions, skulls crushing under pressure! Decomposing body, vomiting blood! Flesh tearing from the bones, skin burned with an infernal fire.

This year CARDIAC ARREST are coming with a new album "A Parallel Dimension of Despair" which is obviously inspired by bands like IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY, GRAVE, BENEDICTION. However, it must be underlined that they are adding their own handwriting. As result, it is a cadaveric experience which is pulling you straight into the old stone tombs.

Imagine the endless underground tunnels, where all the sinners suffer in individual cells. The blood flows down the walls and the dark and cold album "A Parallel Dimension of Despair" plays as a background. Nothing was left to chance. The record is treated with great moldy sound, steel painful riffs, and does not lack the dusty atmosphere from the old times. The listening is like the exhumation of a coffin full of recordings from the nineties. The worms run through the white bones in the hope of discovering the last remnants of the tissues. The metal particles of pure death metal are floating in the air and the album hurts you somewhere inside your head. I am taking a hammer and smashing the wooden coffin in the rhythm. The record has an amazingly killing atmosphere, it is literally pressed by pressure, energy and blood. Even the oldest zombie will be awakened by this album. Excellent death metal of the old school that exhumes also your remains!


Recenze/review - PUTERAEON - The Dunwich Damnation (2018)


PUTERAEON - The Dunwich Damnation
EP 2018, Spinnup

 Jsem moc rád, že přijali mou pozvánku na tuhle záhrobní seanci. Už jsou zde, přešlapují před hřbitovní zdí. Pouštím je dovnitř, podáváme si kostnaté ruce. Bývá dobrým zvykem, všechny pohostit shnilým masem. Usedáme na dřevěné lavice a hodujeme. Těšíme se na soumrak, jsme v očekávání něčeho velkého. Nemrtví, mí přátelé a kamarádi. Dnes bude dlouhá noc, k tanci a poslechu nám totiž hrají švédští maniaci PUTERAEON.

 Pokud bychom měli ustanovit nějakého typického představitele nové vlny old school death metalu, PUTERAEON by mohli být dáváni jako vzorový příklad. Jejich skladby jsou plesnivé, mají zcela mrtvolnou atmosféru, jsou jako mlhavá rána po probdělé noci u nás na hřbitově. EP "The Dunwich Damnation" není výjimkou. Plně zapadá do kategorie - pravý nefalšovaný smrtící kov. 



Vypadá to, že zombie ani postavy z Cthulhu Mythos nikdy nezemřou. Stejně jako hudba ve stylu DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED. Samozřejmě, zakomponovány jsou další temné a prašivé vlivy. "The Dunwich Damnation" je nádhernou ukázkou toho, že i starý death metal se dá dělat přesvědčivě a záživně. Výsledné pocity jsou značně nihilistické, ošklivé, brutálně syrové. Jakoby se mi melodie postupně ukládaly do hlavy, drtily můj mozek a rozkládaly tkáně. Mám rád, když mi maso odpadává od kostí, obdivuji se stínům. PUTERAEON jsou jako právě otevřená rakev, plná nesvatých relikvií. Potkal jsem včera, při naší noční seanci, spoustu nechutných bestií. Všechny tančily s námi. Na našich vlastních hrobech, s černou jiskrou v očích. V podobný death metal budu věřit navěky! Je mojí součástí. Proto považuji "The Dunwich Damnation" za vynikající zásek. Hniloba, prašivina, smrt! Masakr v márnici!

sumarizace:

Kdyby mrtví uměli mluvit, určitě by novinku PUTERAEON vychválili do samého pekla. Na "The Dunwich Damnation" nalezneme jen samé chorobné, plesnivé skladby. Švédové se zhlédli v pravém, nefalšovaném old school death metalu. Nezapomínají ani na temné pasáže a tak musí být spokojen každý milovník procházek po hřbitově. Nálada celé desky je velmi pochmurná, černo šedá a připomíná návštěvu močálu. Kráčíte spolu s kapelou po zahnívajících tělech, modlíte se k obráceným křížům a marně čekáte alespoň na nějaký náznak světla. Nahrávka mi pronikla do žil jako zkažená krev. Plně mě ovládla a rozsekala na malé kousíčky. Takhle nějak si představuji pravý, reálný okultní death metalový obřad. Kosti jsou poskládány do úhledných hromad, lebky svítí daleko do noci. Svět je prohnilý, zkažený a opět vydal další zprávu o zlu. To bylo zhudebněno na nové desce PUTERAEON. Zapalte ohně a modlete se! Vynikající záhrobní album!


Asphyx says:

If dead people could talk they would love this new album by PUTERAEON to the hell and beyond. On the album "The Dunwich Damnation" you can only find songs which are sick, morbid and moldy. These Swedish guys have found themselves in the real old school death metal. They do not forget about dark passages and that´s why every fan of walks around graveyards has to be satisfied. The mood of songs at this album is gloomy, black and white and it will remind you a swamp trip. You would walk with the band around and there would be putrescent death bodies, you will pray to upside down crosses and you will wait hopelessly for a sign of a light. This album went through my body into my blood like a bad blood. It controlled me and cut me into little pieces. This is how I visualize the true and real occult death metal ritual. Bones are laid and shaped neat scads, skulls shine through the night. The world is putrid and rotten and there is another message about evil. All of this was composed on the new album by PUTERAEON. Light up fires and pray! An excellent afterlife album.

Tracklist: 
1. The Living Inferno 
2. Dunwich 
3. What Awaits Below 
4. Dance Of Damnation 
5. N´Yog-Sothep

 band:
Daniel Vandija, [bass]
Anders Malmström, [drums]
Jonas Lindblood, [vocal and guitars]
Rune Foss, [guitars]

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine