Minirecenze/minireview - KATAKLYSM - Of Ghosts and Gods (2015)

KATAKLYSM - Of Ghosts and Gods

CD 2015, Nuclear Blast Records

Nejhorší, co se může kapele stát, je, když se pro ně stane tvorba jen obživou. Bývá to někdy hodně smutné, občas mi přijde, že umře i kousek mne samotného, ale bohužel se to stává. Určitě to znáte, máte nějakou svoji oblíbenou smečku, ke které se rádi vracíte a dokážete jim odpustit ledacos. Pak nad nimi zlomíte hůl. Vaše cesty se rozejdou a vy máte najednou pocit, že vám něco chybí. Stejně pak, když skupina vydá novou desku, zbystříte, před poslechem se skoro pomodlíte (to aby to nebyl průšvih) a stejně nakonec kroutíte hlavou, kam až to všechno došlo. 

Výše zmíněný postup a pocity platí na mé kdysi tolik oblíbené KATAKLYSM doslova a do písmene. Nic na tom nemění častá prohlášení kapely, že si pojedou tu svoji cestu (která mi tolik trhá žíly), oddají se raději komerci a vyprodaným sálům, než aby se snažili tvořit hudbu, která vám vyrve srdce. Je to obrovská škoda, ale ten sešup z kdysi pomyslného trůnu (pro mě) kanadského death metalu, je více než patrný. Celý tenhle až "nechutný" kolovrátek se zdá asi zabírá natolik, že se pánové rozhodli nás "umlátit" a unudit jím až k smrti. Tohle že má být kapela, o které se hovořilo kdysi jako o nositeli nových postupů, melodií a která přesto neztrácela nic na "tvrdosti"? Je asi už pozdě se ptát, kde zůstalo tvůrčí nadšení, nápady, energie. Zbyl jen obyčejný, rádoby moderními prvky prodchnutý melodický death metal, v současnosti ovlivněný kapelami jako INSOMNIUM, RAPTURE, DARK TRANQUILITY nebo dokonce AMON AMARTH. Posledně jmenované mi připomínají asi nejvíce. Ne tolik stylem, ale spíše schopností generovat v poslední době stále stejné desky. 

Já vím, je a bude to jen můj problém. Fanoušci se zdají být spokojeni, v komerčních metalových rádiích a televizích jsou první místa v žebříčcích zaručena a tak je vlastně nakonec všechno v pořádku. Nějaké peníze si pánové určitě vydělají a tak zavládne všude spokojenost. Tedy až u mě. Já vím jediné. Pokud mě budou chtít ještě někdy KATAKLYSM přesvědčit, budou se mnou mít hodně práce. Novinka mi přijde jedním slovem obyčejná.

KATAKLYSM opět přinášejí další dávku komerčního death metalu. Očekávané, stále stejné postupy, otřepané melodie a absolutní ztráta energie. Letošní album už může zaujmout asi jen davy začínajících metalistů. Pro mě kdysi srdcová kapela se stala obyčejnou tuctovou smečkou, která už asi ničím nepřekvapí. "Of Ghosts and Gods" mě vůbec nebolí, nedává mi žádnou energii a plyne okolo mě jako vítr. Po poslechu ve mě nezůstává vůbec nic. Jen prázdnota. Album asi bude mít úspěch, ale já vím, že se k němu nebudu raději nikdy vracet. Nudná, obyčejná nahrávka, která nepřekvapí vůbec ničím. Snad jen obal, ten je skvělý. A to je na kapelu takového jména trestuhodně málo. Nerad to říkám, ale u poslechu se hrozně nudím.

Asphyx says:

KATAKLYSM bring the another amount of commercial death metal. Expected, but still the same techniques, trite melodies and an absolute waste of energy. This year's album can be interested only for starting metalheads crowds. For me, once band of my heard, it became an ordinary pack, that can't surprise me. "Of Ghosts and Gods" doesn't hurt me at all, it doesn't give me any electricity and is going round me like a wind. I don't feel nothing, when listening. Just emptiness. The album will probably be  successful, but I know, I don't return. Boring, ordinary recording, that isn't surprise at all. Perhaps the cover, it is great. But this is for such band a bit to much. I don't want to say it, but I'm boring during listening.

http://www.facebook.com/kataklysm

http://www.kataklysm.ca/

https://plus.google.com/107033777577924088942/about

http://www.nuclearblast.de/de/

Recenze/review - KRISIUN – Forged in Fury (2015)

KRISIUN – Forged in Fury

CD 2015, Century Media Records

Znovu hoříme, sáláme, šílíme. Uprostřed kamenného kruhu, nazí a pomazaní krví se odevzdáváme další z okultních orgií pro obětování jedinému pravému death metalu. Jeden z posledních ostrůvků deštného pralesa je svědkem obřadu, který sice nevstoupí do dějin, ale pamětníci o něm budou v budoucnu hovořit jako o velmi krvavém, krutém a nekompromisním. Účastníci tančí, vzývají temné síly a na kůlu všechno tohle snažení pozorují na kost ohlodané zbytky obětí. Syrovost, opravdovost, uvěřitelnost. To jsou hlavní pocity, které převažují při poslechu nové desky brazilských KRISIUN. Fanoušci je vždy obdivovali pro jejich nasazení, věrnost a schopnost rozsekat všechno na maděru. Na minulém albu „The Great Execution“ lehce zvolnili a nechali vyniknout sílu temné energie. Na novince pokračují v předešlé práci. Počátečních, legendárních výmazů se už asi nedočkáme, ale jako velký příznivec téhle smečky to chápu. Taky bych nechtěl hrát dokola to samé. Ozvěny z jihoamerické divočiny zní i letos velmi chytlavě a přesto neučesaně a krutě.

Svlékám se do koženého obleku, který mi daroval kdysi samotný rohatý a dávám se do křepčení spolu s touhle příbuzensky provázanou trojicí muzikantů. Vždycky jsem na nich obdivoval takové to pravé metalové šílenství. Pamatuji a rád vzpomínám na několik jejich posledních vystoupení, kdy jsem stál udiven tou obrovskou energií, která z pódia doslova sálala. Z nové desky cítím podobnou sílu. Tentokrát mi přijde, že pánové nadále hrdě ctí starou špinavou brazilskou školu a rádi zavzpomínají v několika momentech i na své o něco málo slavnější souputníky SEPULTURA. Jednotlivé skladby jsou poměrně dlouhé (a přesto nenudí), propracované a jejich stavba je velmi pečlivě vystavěna. Na první poslech možná lehce nezáživné nápady časem uzrají a proniknou do krve s až překvapivou razancí. Ortodoxnímu kultu temnoty, satanismu a samotné smrti jsem zcela podlehl. Byl jsem jako nějaká stará nepopsaná kniha, se zažloutlými okraji, do které někdo najednou začal vepisovat rouhačské zaříkávání vlastní krví.

Desáté, výroční dlouhohrající album, 25 let na scéně. V podstatě neustálá koncertní šňůra. Tahle nesvatá trojice brazilských šílenců moc dobře ví, jak si získat své věrné příznivce. Letos mezi nás nehodné hodili pořádně syrový kus masa. Tady máte, a teď je jen na vás, jestli do sebe tu skoro hodinu maniakálního death metalového kousání vstřebáte! Podle prvních ohlasů se zdá, že fanoušci se chytli jako piraňa na háček s kouskem lidské kýty. Nejsem výjimkou. Oceňuji rychlost, hutné vyhrávky ve středním tempu i Alexův hlas, který léty zraje jako dobře uleželá whisky. Znovu, snad již posté, zavírám okna svého pokoje, aby neunikl ani hlásek z mého přehrávače. Je léto a teploty dosahují hranice snesitelnosti. Mozek se vaří, klouby povolují ve svých jamkách a srdce má co dělat, aby celé tohle morbidní panoptikum utáhlo. Svět má náhle rudou bravu a slunce sálá do mých kostí stejně jako na výše zmíněné zbytky obětí při starém obřadu. Divocí, bez zbytečných dogmat, svobodní a krvelační, takoví jsme při poslechu novinky KRISIUN.

KRISIUN se vrátili po čtyřech letech s pořádně krutou deskou. Je propracovaná a zároveň syrová a dotýká se šílenství. Death metal v tomhle podání mi koluje v krvi, jako jed nějakého brazilského hada. Nesvatá trojice šílenců opět dokázala, že umí nahrát album, které vás smete jako tsunami. Cítím na rukou zaschlou krev a znovu se spolu s kapelou chystám na hodně krvavý rituál. Tančíme v kruhu okolo pradávného ohně, vzýváme staré death metalové předky a modlíme se k samotnému satanovi. Osobně považuji KRISIUN za jednu z nejlepších extrémních kapel současnosti. Na „Forged in Fury“ to pánové jenom dokazují. Letošní album je maniakální odpovědí na všechny šílenosti dnešního světa. Takhle nějak si představuji reálný syrový brazilský death metal! Skvělá nahrávka plná okultní temnoty!

Asphyx says:

KRISIUN come back after four years with a really cruel album. It is sophisticated and at the same time raw and it's touching madness. Death metal in this interpretation is circulating in my blood, like poison in the blood of Brazilian snakes. The unholy trio of madmen showed once again that they can record an album sweeping you away like a tsunami. I feel the dried blood on my hands and I'm going for a bloody ritual with the band again. We are dancing in a circle around the ancient fire, worshiping the old death metal ancestors and praying to Satan. KRISIUN, for me personally, this is one of the best extreme bands at the moment. On "Forged in Fury" gentlemen show it. This year's album is the maniacal answer to all craziness of today's world. This is how I imagine the real raw Brazilian death metal! Great record full of occult darkness!

Seznam skladeb:

01 Scars Of The Hatred
02 Ways Of Barbarism
03 Dogma Of Submission
04 Strength Forged In Fury
05 Soulless Impaler
06 Burning Of The Heretic
07 The Isolated Truth
08 Oracle Of The Ungod
09 Timeless Starvation
10 Milonga De La Muerte
11 Earth's Cremation (Bonus Track)
12 Electric Funeral (Black Sabbath cover) (Bonus Track)

Čas: 51:29

Sestava/band:

Alex Camargo – Vocal/Bass

Moyses Kolesne – Guitar

Max Kolesne - Drums

https://www.facebook.com/krisiun.official?fref=ts

http://www.krisiun.com.br/

https://www.youtube.com/user/krisiunOfficial

http://www.centurymedia.com/

Recenze/review - CRANIOTOMY – Overgorged Flesh Flies Dying Slowly (2015)

CRANIOTOMY – Overgorged Flesh Flies Dying Slowly

CD 2015, Amputated Vein Records

„Záchvatový vrah (vrah na vražedné vlně) páchá zločiny v jednom spojitém (většinou krátkém) časovém intervalu a v určité lokalitě. Místa činů se však něčím liší. Příznačné je náhlé ukončení vražd, vrah se sám od sebe zastaví (vražedná vlna sama od sebe „vyšumí“). Zdroj Wikipedia

Ano, je to už zcela jisté. Na Slovensku, v té krásné a malebné zemi zase začali řádit hudební maniaci CRANIOTOMY. Jsou krutí, nekompromisní, vyžívají se v death metalové brutalitě. Občas se pustí i do slammování. Obyčejná kapela z „malé“ krajiny, chtělo by se říct. Někteří z vás by ještě dodali, že takových podobných jsou na světě stovky. Není to tak úplně pravda. Pánové totiž dokážou do své tvorby propašovat zajímavé melodie. Tam kde se některé smečky neubrání neustálému opakování motivů a sklouzávají do monotónního preludování, tam nasazují CRANIOTOMY další nálož pestrých riffů. Zkrátka a jednoduše, nenudím se ani chvilku. Líbí se mi takový ten zvláštní tlak, určitý neklid, jiskření, které odlišují průměrná alba od těch skvělých. Slováci pro mě nějakým záhadným způsobem dokázali upoutat moji pozornost natolik, že jsem ztrácel pojem o světě. Pouštěl jsem se spolu se skupinou do morbidních témat, prohlížel si dokola opět pěkně „nechutný“ obal. Ano, je to jednoduše tam, syrový zvuk, sypačky, nátlak, určitá rebelie, masakr.

Sedím, rvu si album snad po sté do hlavy a přemýšlím, jaké slovo by asi charakterizovalo desku nejlépe. Konečně na to přicházím. Je chorobné. A to takovým zvláštně nechutným a zároveň přitažlivým způsobem. Mé pocity jsou srovnatelné se sledováním nějakého pořádně ošklivého hororu. Také se vám chvílemi zvedá žaludek, ale nedovedete se odpoutat od obrazovky. CRANIOTOMY si již předchozím albem díky japonskému labelu Amputated Vein Records vysloužili pořádně nabroušené ostruhy na poli nejen brutálně death metalových fanoušků. Do hry vás uvede mocné intro, navodí vám náladu absolutního zmaru, pak zazní tichý šepot jakési slečny. No a potom už jen bloudíte nekonečnými chodbami opuštěné psychiatrické léčebny. Doktoři to už dávno vzdali a pobíhají tu už jen samotní pacienti. Snad každý spáchal nějaký těžký zločin. Násilí eskaluje, příslušníci různých úchylek se požírají navzájem a svět zde má temně rudou barvu. Beznaděj, nedostatek vzduchu, nekonečný nářek a smutek. Nezúčastněný divák má sto chutí všechno zapálit a očistit naši nebohou zem od téhle špíny. Není nám ale přáno, zlo zase jednou zvítězilo na plné čáře. Alespoň na nové desce CRANIOTOMY.

Jako malý jsem se bál nahlédnout v noci pod postel, čekal jsem, že mě za nohu chytí nějaká příšera. Teď už jsem dospělý, viděl jsem ledacos a jediné z čeho mám strach, tak jsou nemoci. Jenže každý z nás má své tajné běsy, svoje noční můry. Za mnou už několik dní chodí postavy z „Overgorged Flesh Flies Dying Slowly“, nutí mě pít čerstvou krev a tančit v rytmu třeba takových DEVOURMENT, GORGASM, INTERNAL BLEEDING. Mám na rukách latexové rukavice, to abych se neumazal od vyhřezlých střev a na hlavě nasazenou veselou čepici po jednom slavném patologovi. Budím se do ještě horší reality, krutější a syrovější. Těch přestav, morbidních a zlých, je na desce velké množství. Možná pro vás bude zpočátku těžší je strávit nebo budete mít trošku problém se v té houpavé změti riffů vyznat, ale věřte tomu, že tady se hraje pravý exportní death metal. Skvělý zvuk, syrové a surové nápady a k tomu jako krvavá třešnička na dortu z lidského masa hrubozrnný vokál. Všechno se valí jako odjištěná lavina v kamenolomu. Smrt je zase tolik blízko.

CRANIOTOMY nahráli velmi kruté album. Je plné nekompromisních melodií, morbidních motivů a nálady, známé z opuštěných psychiatrických léčeben. Jsem ztracený, opuštěný a cítím ve vzduchu krev. Tady se zase probudila pořádně naštvaná šelma. Brutální death metal se slammovými prvky je obohacen o zvláštní surové melodie. Deska nepostrádá energii, sílu, jiskru. Kývu se do rytmu a kopu si vlastní hrob. Pohřbený zaživa, umlácený sekerou. Pitvám spolu s kapelou ještě teplá těla, užívám si všude přítomný strach. Jestli chcete zažít pravé peklo, pak jsou zde CRANIOTOMY! Upozornění! Neposlouchejte nahrávku v noci a o samotě! Mohlo by dojít k nenávratnému poškození vaší mysli. Svět je možná ošklivý a zlý, ale CRANIOTOMY jsou krutější! Brutal death metal ze Slovenska, který zabíjí. Krvavě a bez kompromisů.

Asphyx says:

CRANIOTOMY have recorded very cruel album. It´s full of peremptory melodies, morbid motives and the mood of empty psychiatric sanatoriums. I´m lost, alone and I feel blood in the air. This is album where an angry beast woke up. A brutal death metal with slam elements is enriched with interesting and different raw melodies. This album is full of energy, strength, power and shine. I oscillate with rhythm and I´m digging my own grave. I´m buried alive and clubbed by a hatchet. I´m dissecting warm corpses with this band and I´m enjoying the fear which is around. If you want to experience the real hell listen to CRANIOTOMY! Warning! Do not listen to this at night and alone! Your mind could be damaged forever. This world is cruel and ugly, however the CRANIOTOMY is crueler! Brutal death metal from Slovakia which kills. It kills bloodily and stoutly.

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Butcher's Flies Are Beautifully Butterflies
3. Girl from Little Village
4. Delicacy Of Bone Marrow And Desolation Skin
5. Lost in Forest - Found in Flesh
6. Residues of Decapitated Intestines Falls Out of Plate
7. Malevolent Traces Full of Disgust and Fear Saw in Soil
8. Pleasure of Pain, Molesting and Torture ... To Be Continued
9. Cut a Piece for Your Hunger - Reloaded

Čas: 27:15

 

Sestava/band:

 

Roman Halmo – guitar

Lukas Siska – drums

Rastislav Vary – voc

Daniel Hanak - bass

http://www.craniotomy.szm.com/

http://bandzone.cz/craniotomy

https://www.facebook.com/pages/CRANIOTOMY/109691269053162

http://www.amputatedvein.com/

Recenze/review - SARPANITUM – Blessed by my Brothers…(2015)

SARPANITUM – Blessed by my Brothers…

CD 2015, Willowtip Records

Určitě to znáte. Člověk je neustále v jednom kole. Chodí do práce, přebíhá domů, kde zase maká a o víkendech je na cestách. Všechno jakoby postupně graduje, jiskří, je v poklusu. Většinou to vydržíme klidně i několik měsíců, silnější povahy i rok. Pak se najednou všechno sesype jako domeček z karet. Věci, které nás bavily, jsou najednou nudné, dochází k vyhoření. Jsme jako prasklý vřed, který potřebuje ošetřit, zahojit se. Přetažení, unavení zdánlivě bez příčiny, smutní bez slz, lhostejní a s očima bez zájmu. Občas se to stane každému. Následují pak složité procedury u lékařů, uchylování se k přírodě, vyhýbání se stresu, nekonečné sportování, setkání se šarlatány, případně nekonečné opíjení v restauračních zařízeních. Lidská povaha je složitá a každému vyhovuje něco jiného, ale k celkové regeneraci rozhodně patří i dobrá hudba. Někdo se naladí na vlnu poklidných melodií, jiný zase tančí v nekonečném rytmu šílených rytmů. My, postarší metalisté, hledáme většinou tam, kde jsou nám nejblíže. Měl jsem jedno takové vypjatější, náročnější pracovní období a marně jsem doma přehraboval CD a chtěl něco, co by zklidnilo a urovnalo mé myšlenky. Nakonec jsem našel. Jsou jimi britští, lehce progresivní death metalisté SARPANITUM. Delší úvod jsem volil tentokrát proto, abyste věděli, že moje vnímání tohoto kousku hudby je pro mě poněkud osobnější. I když, tak to vlastně mívám u většiny muziky. Ta, která se mnou nic nedělá, u mě nemá stejně žádné místo. Na to je můj čas příliš vzácný.

SARPANITUM jsou z Británie a letos nám přinesli teprve svoje druhá dlouhohrající album. Jejich tvorba se pohybuje ve vodách, které kdysi rozčeřili IMMOLATION, MORBID ANGEL, LYKATHEA AFLAME, HATE ETERNAL, NILE, ale i třeba LIAR OF GOLGOTHA nebo ANCIENT RITES. Všechny tyhle vlivy si ale musíte pro představu zabalit do jakéhosi „atmosférična“, až blackového hávu. Kapela je personálně provázaná se slavnými MITHRAS  a tak není divu, že s odkazy na tuhle smečku se zde také setkáme. Každopádně, „Blessed by my Brothers…“ je takovým zvláštním, neotřelým mixem temnoty, naléhavosti, techniky v mezích zákona a vcelku příjemných experimentů. Neříkám, že mi vyhovují všechny skladby a že si při každém poslechu sednu na zadek, ale takhle večer, ke sklence něčeho dobrého se jedná o dobrý relax. Všude ve světě jsou z téhle desky recenzenti natolik vedle, že nešetří neskutečnými superlativy. Toho se u mě nedočkáte. Většinu téhle hudby už mohli zaslechnout naši otcové dávno předtím, než se vůbec rozmýšleli, že nás stvoří, jen s tím rozdílem, že dnes jsou lepší technické prostředky pro uchování a čitelnost záznamu. Já tady opravdu cítím z každého tónu staré rockové mohykány. Nijak to nevadí, naopak to dodává celé nahrávce na ještě větší autentičnosti.

Pokud bych měl napsat nějaké negativní pocity, tak bych určitě hovořil o takové té někdy možná zbytečné rozmáchlosti, snahy být jiní za každou cenu a nedostatku zajímavějších rychlých pasáží. Ty opravdu působí velmi stejně a jsou si navzájem hodně podobné. Tedy, ony vlastně nejsou, ale musíte pro naleznutí rozdílů a odlišností vynaložit opravdu hodně své energie. Album tak rozhodně nebude pro každého. Zaujme spíš náročnějšího posluchače, který má čas, náladu a chuť rozplétat složité postupy. Neubránil jsem se dojmu, jako bych poslouchal jeden song neustále dokola. Všechny skladby mi přijdou, jakoby měly stejnou strukturou. Takhle na relax, odpočinek po náročném dni to rozhodně není špatné, ale že bych se kvůli tomu zapojoval do vášnivých internetových diskuzí, to zase ne. Některé mezihry mě poměrně unavují, nudí a pokud nemám na podobné „atmosférično“ zrovna náladu, raději poslech ukončuji.

Ukončím tentokrát raději i svoji recenzi, protože čím víc se do alba dostávám, pronikám a rozplétám jednotlivé motivy, tím víc jsem kritičtější. Prvotní nadšení pomalu vyprchává a kouzlo pomíjí. SARPANITUM jsou určitě zajímaví, budou velmi dobře hodnocení, jsou techničtí tak akorát, umí hrát jako nikdo jiný, ale jiskra vyloženě mezi mnou a kapelou nepřeskočila. Deska splnila svoji funkci, uklidnila mě, ukolébala. Jenže po čase najednou zjišťuji, že mi chybí takový ten neklid, tlak, síla, zmar a otevřené hroby, které mám u death metalu tolik rád. Odborníci asi nad letošním počinem zajásají, budou ho velebit do nebes, já ale zůstanu raději v ústraní. Zajímavě pojatý death metal, který mi ale nepronikl úplně do krve.

Asphyx says:

SARPANITUM are certainly interesting. They will get very good ratings since they are the right technicians and  they can play like nobody else, but the spark between me and the band did not ignite.  The Album fulfilled its function of calming me and lulled me. But after some time I suddenly find I'm missing one of those restless moments in terms of the pressure, force, frustration, and open graves which I gladly look up to when it comes to death metal. Professionals... probably would rejoice over this album, since it would extol them to the heavens but I prefer to stay on the sidelines. Interestingly conceived death metal which  did not get into the my blood.

Seznam skladeb:

1. Komnenós

2. By Virtuous Reclamation

3. Truth

4. Glorification Upon The Powdered Bones Of The Sundered Dead

5. Immortalised As Golden Spires

6. Thy Sermon Lies Forever Tarnished

7. I Defy, For I Am Free

8. Homeland

9. Malek Al-Inkitar

10. Blessed Be My Brothers

Čas: 41:06

 

Sestava/band:

Tom Innocenti - zpěv, kytara, klávesy
Tom Hyde - kytara, bakytara
Leon Macey - bicí

https://www.facebook.com/sarpanitum

https://www.reverbnation.com/sarpanitum

https://willowtip.bandcamp.com/album/blessed-be-my-brothers

http://www.willowtip.com/home.aspx

Recenze/review - INFERNAL DEATH – Call to War (2015)

INFERNAL DEATH – Call to War

CD 2015, Punishment 18 Records

„K defenzivnímu čtvrcení dochází v situaci, kdy pachatel nemá jinou možnost, jak se nepozorovaně zbavit těla oběti. V některých případech může jít i o snahu znesnadnit identifikaci oběti. Tuto činnost tak vykonává pouze z praktických důvodů. Chybí tak složka vlastního uspokojení jako např. u sadistů. K této činnosti dochází většinou v domácím prostředí za použití dostupných nástrojů, jako je např. kuchyňský nůž. Velmi běžné je, že pachatel tak činí v šoku poté, co si uvědomí, že spáchal vraždu. Průběh čtvrcení si potom vůbec nepamatuje, nebo ho nedokáže popsat.“

Dánský drtič lidských ostatků INFERNAL DEATH se vás pokusí rozčtvrtit ihned a bez čekání. Samozřejmě pouze imaginárně a jen svoji krutou hudbou. Další old school death metalová záležitost. Tentokrát s hodně thrashem a s bývalými členy ILLDISPOSED, SATURNUS a DEADFLESH v sestavě. S přihlédnutím ke starým časům a se současnějším zvukem se pánové vydali do vod, kde vládli kdysi třeba takoví DISMEMBER, DEATH. Kapela ležela u ledu od roku 1994-2013 a založena byla již léta páně 1989. Letošní zásek je pak vůbec prvním, dlouhohrajícím, který kdy vznikl. Melodie jsou zde mocné, pečlivě vystavěné, bohužel také poměrně předvídatelné a velmi si navzájem podobné. Přístup k poslechu bych tedy volil následující. Usedněte do svého oblíbeného křesla, osolte volume řádně doprava a oprostěte se od toho, že budete během přehrávání desky neustále sledovat, kdo co kde už podobného kdysi zahrál. Pak budete spokojeni. Pokud tohoto postupu nejste schopni, raději ani CD nepouštějte přes práh domu.

Osobně snad jediný problém, který s albem mám, tak je získaný pocit, že vlastně ani pořádně nevím, cože mi to vlastně kapela hrála. Na old school death metal je tady všechno až příliš učesané, vypiplané a srovnané produkcí. Zpěvák také není zrovna z těch, na které bych se dokázal soustředit po celou dobu nahrávky. Všechno je takové nevýrazné, obyčejné, nebolí to. Jsem spíše typem fanouška, který se snaží najít to dobré, to co se mi líbí a tady si asi nejvíc užívám pomalejší chvilky. Tam vynikne určitý chlad, kterého jsou přeci jen INFERNAL DEATH schopni. Jinak jsem ale poměrně ztracen, místo podupávání nohou se raději dloubu prstem v klávesnici a vůbec se snažím dělat i něco jiného než se jen soustředit na nahrávku. Ono je vlastně všechno v nejlepším pořádku. Jen se mi nepodařilo do „Call to War“ hlouběji proniknout. Ale co, třeba zrovna vám se to povede.

Pořád nějak cítím, že Dánové ještě dokážou překvapit. Bohužel tomu tak bude asi na jiné desce. Na té letošní totiž předvádějí jen klasické death metalové cvičení, jak vystřižené z nějaké smrtící učebnice. Chybí mi nějaká přidaná hodnota nebo alespoň lopaty špíny a rebelství. Někam, neznámo kam, se vytratila energie, síla a přitažlivost. Pokud bych použil slovník současné generace, tak INFERNAL DEATH jsou super, ale nejsou sexy. K žádnému drcení, ani čtvrcení našich nebohých těl nedochází, spíše se jedná o takový lehký pokus o vraždu, nad kterým kdejaký opravdový chlap jen mávne rukou. Krev jednoduše neteče. Možná že jedinci, kteří se hroutí nad utrženou záděrou, zkolabují blahem, ale pro nás, „kruto-přísné“ tvrďáky se jedná jen o takové lehké "šolichání".

Závěr se sám nabízí. Album doporučuji pekelníkům, kteří se bojí většího množství síry. Také všem, kterým nevadí, když se hraje sice poctivě, ale bez ostrosti a koření. Kapelu si povedu dál ve svých archívech, budu ji sledovat a i u dalšího alba přivřu obě oči i uši. Nevím proč, ale i přes všechnu sepsanou kritiku, pořád z INFERNAL DEATH slyším určitý potenciál. Smrtící kov, který působí příliš svázaně, upjatě a nevýrazně. Uvidíme příště. Zatím lepší průměr.

Asphyx says:

This is not old school death metal. It´s too shape and clean by production. Everything is so not special and ordinary, it doesn´t hurt. INFERNAL DEATH is great band. However, it´s not sexy. There is no crashing and cutting of our bodies happening over here. It´s more like a slight attempt to a murder and every real man would not care about this. There is just no blood happening. I would recommend this album to someone who likes fire, but is afraid of brimstone. It is more for someone who doesn´t care if the album is faithful but without any flavors. This is death metal which is too tight and clean and it is indistinctive. We´ll see next time. This is a better average for me. 

Seznam skladeb:

1. Ruin Of Hate
2. Ressurected
3. A Mirror Blackened
4. Gorefeast
5. Immortal Race & Psychotic Thoughts
6. Extinguished
7. Call To War

Čas: 31:07

Sestava/band:

Thomas Pedersen - Vocals
Lars Hald - Drums
Sune Borring – Lead guitar
Allan Hartvigsøn - Rhythm guitar
Matias Lambropoulus – Bass

https://www.facebook.com/pages/Infernal-Death/434410463336264

http://myspace.com/infernaldeathmetal

http://www.punishment18records.com/

Recenze/review - IMPERIOUS – Tales of Woe (The Journey of Odysseus, Part I: From Ilion to Hades) (2015)

IMPERIOUS – Tales of Woe (The Journey of Odysseus, Part I: From Ilion to Hades)

CD 2015, vlastní vydání

Dnes bych vás rád pozval na výlet do jedné malé vesničky, někde v německých lesích. Zastavil se zde čas, lidé jsou poctiví, rozumí svému řemeslu. Moc toho nenamluví, ale místo řečí se raději chopí práce. Žije se jim krásně. Jsou spokojení. A to vlastně skoro pořád. Až na den, kdy se měsíc dostává do úplňku. To se, ač jinak pravověrní křesťané, scházejí k pravidelným rituálům. V malebném kostelíku, který je jinak útočištěm neklidných duší, obrátí všechny kříže, pomalují krví oltář a přivedou do zákristie kozla. Všem planou oči, vylézají na povrch pradávné pudy a začnou velebit temné síly. Dokonce si založili i místní soubor, nazvali ho IMPERIOUS a je pro ně pozdravem ze záhrobí. Hlásají ve jménu epického black metalu a deathu slovo mistra rohatého, oddávají se bakchanáliím a plivou na svaté ostatky.

Německá skupina IMPERIOUS není žádným přehnaně „tvrdým“ tělesem. Sází spíše na vznešené, dlouze vystavěné melodie, na temnou atmosféru a naléhavost. V mé diskografii se vymyká snad všemu, co v ní převážně mám, ale něčím zvláštním mě přesvědčili. Líbí se mi takový ten černý závoj, „odpočinkové“ melodie. Album postrádá jakýkoliv tlak, spíš je jemně „vtíravé“. Muzikanti využívají všech dostupných prostředků k vytvoření temnoty. Občas jen odříkávají text, vzdáleně mumlají. Kriticky musím nadhodit i poměrně dost hluchých, příliš dlouhých míst. Některé motivy jsou si navzájem velmi podobné a blackový skřehot zpěváka také není z nejvýraznějších. Jak říkám, normálně bych si tuhle kapelu nepustil do domu. Jenže si nemůžu pomoct, baví mě je poslouchat. Odpočinu si u ní a ještě se hodím do nálady, kdy rozjímám nad samotným bytím. A přiznejme si, občas je to potřeba.

Tři instrumentální skladby, přes hodinu hracího času. Velké sousto pro dnešního běžného strávníka. Ne tak pro mě. Já vyrůstal ještě na potravinách, o kterých jsme ani nevěděli, že jsou bio. Příjemná mi je určitá jadrnost, poctivost, síla ukrytá v opakování motivů. Jedná se teprve o druhé album kapely (ještě došlo k rouhání v roce 2011 s deskou „Varus“). Bohužel nemohu sloužit menším výletem do historie, předchozí počin se mi nepovedlo nikde sehnat. Každopádně, letos jsem navýsost spokojen. Vím moc dobře, že celé tohle smutné blouznění bude převážně hodnoceno slovy o lehkém nadprůměru, ale mě podobné recenze dnes už dávno neodradí. Na podobnou muziku musí být člověk naladěn, rozpolcen, rozerván. Jinak snad ani nemá cenu si ji pouštět. Všemu přispívá i krásný, do snad staro románského stylu hozený obal, propracované texty i slušný zvuk. Umírám spolu s oběťmi večerního rituálu. Já jsem tím, koho se rozhodli předhodit pánovi temnot. Cítíte tu síru?

Předčítám ze starých spisů, svíce hoří jemně a tentokrát v bezvětří ani neplápolají. Kolem se vznáší epicko – až folkově – černé melodie a je mi tak nějak příjemně na duši. Německá angličtina má také své zvláštní kouzlo. Album nebude nikdy dobývat přední žebříčky hitparád, ani neprolomí ledy mnoha fanoušků, ale pro mě se stalo takovým milým spočinutím. Desky je pořádný kus a používám ji ve chvílích odpočinku. Tady nelze vyhledat, stáhnout, poslechnout a pak buď vymazat nebo založit mezi další gigabity. Zde si musíte poslech zasloužit, odžít, „protrpět“. Krásný okultní obřad!

Asphyx says:

Three instrumental songs and more than an hour of listening. It´s a big piece for today’s consumer. But not for me. German band IMPERIOUS is not exaggerated “hard” thing. It has more eminent and long melodies with dark atmosphere and immediacy. This is the album I listen during my leisure activities. This is not the piece you would search for, download, listen and then remove or put among other gigabytes. This is the piece you have to earn, live and survive. It´s an amazing occult ceremony.

Seznam skladeb:

1. At the Shores of Ilion
2. To Abjure Temptation
3. At the Cave of Polyphemus
4. The Sharpened Pale
5. Insidious Winds
6. At the Bay of Telepylos
7. The Feasting of the Laestrygonians
8. Celestial Tunes of Moral Fraud
9. At the Realm of Hades
10. Where Cimmerian Darkness Dwells

Čas: 01:02:31

 

Sestava/band:

Iluaar – kytara

Sertorius – basa, zpěv

Kalmesh – kytara, zpěv

http://imperious-metal.de/

http://www.facebook.com/imperiousmetal

http://www.reverbnation.com/imperious

Recenze/review - HACKNEYED – Inhabitants of Carcosa (2015)

HACKNEYED – Inhabitants of Carcosa

CD 2015, Silverdust Records

„Naaazdááár Asphyxi!!!“: ozvalo se za mnou a mně se málem zastavilo srdce. Ne že bych byl lekavý, ale ono když potkáte „svého oblíbeného prudiče“, tak vám to na náladě nepřidá. Tenhle kluk je snad mým stínem, říkám si. Potkávám ho na koncertech, kdy občas stává vedle mě a neustále mi říká, jak kdo hraje špatně a že dřív to bylo o hodně lepší. Není nikdy s ničím spokojený a splňuje přesnou definici nihilismu. Chodím třeba s nějakou novou deskou ve sluchátkách měsíc a jsem z ní tak nadšený, že mám doma CD, tričko a očekávám živé vystoupení a tenhle týpek mě zastaví a všechnu tu radost mi dokáže během pár minut zkazit. Nepomáhá ani posílání do zadní části těla, ani vyhýbání se kontaktu. Co s ním? Asi nic. Tentokrát, snad poprvé v naší „společné“ historii, začal mluvit o nějakém albu nadšeně. Vyprávěl tak vesele, že jsem si dokonce po několika minutách sundal špunty z uší a vypnul muziku (což normálně raději nedělám). Doporučil mi novinku německých deatherů HACKNEYED.

Vzhledem k tomu, že nemáme vůbec podobný vkus a jsem na tuhle persónu už poměrně alergický (to se ještě prohloubilo ve chvíli, kdy si spojil moji maličkost s mým blogem a začal mi kecat do toho, jak bych měl psát), tak jsem na doporučené CD zapomněl. Jenže čert nikdy nespí a cesty Páně jsou nevyzpytatelné jako májové počasí. Kapela sama napsala, poslala nový materiál a já jsem se k němu konečně dostal. Pouštím si jejich novinku „Inhabitants of Carcosa“ a postupně si tvořím svůj vlastní názor. Není to tentokrát vůbec lehké. Pořád mi před očima stojí můj „oblíbený“ kazič hudby a tak to u mě mají Němci o hodně těžší. Kupodivu se po nějaké době do jejich tvorby poměrně dostávám a nakonec jsem mile překvapen. Je to sice trošku něco jiného, než na co bývám zvyklý, ale i tak se jedná rozhodně o poctivou muziku. Tentokrát o jakési souznění tradičního, klasického death metalu a modernějších prvků. Jako stará konzerva, fosílie (říkejte si mi, jak chcete) si mumlám pod fousy něco o tuctovosti, podivné produkci a snaze zalíbit se za každou cenu, ale jako celek není letošní počin rozhodně špatný. Jen pánům trvá delší dobu, než si to u mě „oddřou.“

Dost často si při našem česko-německém přátelství vzpomenu na některé ženy, které potkávám v dopravních prostředcích. Nejsou prvoplánově hezké, bývají unavené a pod nánosy make-upu se neukrývá žádný zázrak, ale když se usmějí a začnou jim v očích blikat čertíci, člověk si uvědomí, kolik podob vlastně krása má. S hudbou HACKNEYED je tomu přesně naopak. Navenek mají brilantní obal, mohutné nástupy, různé mezihry, jsou „progresivní“, nebojí se lehce experimentovat a jejich promo fotky poznaly jen nejnovější verzi photoshopu. Normálně bych tuhle smečku rovnou odsoudil, případně doporučil některému svému mladšímu kolegovi, ale i já si své nakonec našel. Sice neskáču radostí po pokoji, některé pasáže bych s klidem potrestal příkazem delete, ale jinak se rozhodně nejedná o nějaký průšvih. Jen se musíte oprostit od tradičních klišé. Nakonec mi tak můj neoblíbený „mrvič zážitků“ doporučil album, které je natolik pestré a košaté, že si z něj vyberu i já, zkostnatělý a starý Asphyx.

HACKNEYED nahráli moderněji pojaté death metalové album. Líbí se mi, že se nebojí trošku experimentovat, nejsou uzavřeni jen v jednom metalovém stylu a zároveň je deska kompaktní a zajímavá. Nejedná se sice o nic, co by mě rozsekalo na malé kousíčky, ale poslech si užívám a rozhodně mohu doporučit. Občas mi sice vadí některé dlouhé pasáže a kapele bych doporučil lepšího producenta, ale jinak se jedná určitě o dobré CD. Z Německa k nám poslali svěží, pestré album, plné zajímavých momentů a chvilek. Mladý, moderní death metal, který rozhodně zaujme!

Asphyx says:

The death metal album of HACKNEYED band had been recorded in modern style. I like the experimenting, they do not hesitate to experiment on this album. They are not locked in one metal style and at the same time the album is compact and interesting. Although it is not something what would broke me on millions of pieces I really enjoy listening to this and I can recommend it. Sometimes some long parts are little bit too much and I would suggest a better producer. However, the album is great. They sent to us fresh, colorful album from Germany with interesting moments and parts. Young and modern death metal which should catch you!

Seznam skladeb:

01. The Flaw Of Flesh
02. God’s Own Creation
03. Now I Am Become Death
04. Re-Animantor
05. Ashfall
06. The Tightrope
07. In Carcosa (The Yellow King)
08. Years In The Dark
09. Death Toll (Feat. Nikita Kamprad)
10. Klown

Čas: 45:17

 

Sestava/band:

Phil 'Cadavre' Mazal - Vocals
Devin Cox - Guitars
Tim Cox - Drums
Philipp Fink -  Guitars
Fabian Fink -  Bass

https://hackneyed.bandcamp.com/album/inhabitants-of-carcosa

http://www.facebook.com/hackneyed

http://www.hackneyed.de/

http://www.silverdust-records.de/index.php

Recenze/review - ETERNAL SOLSTICE – Remnants of Immortality (2015)

ETERNAL SOLSTICE – Remnants of Immortality

CD 2015, Dark Descent Records

Od svého dětství rád chodím. Mám rád, když je čas a můžu se toulat. Postupem věku vylepšen o sluchátka na uších brouzdám městem, sleduji klidné pohyby rozvážných starců, cupitání dívek, rozvážný krok mužů ve středním věku. Jsem pozorovatelem, čerpám z toho jiskření v ulicích energii. Do nohou mě pálí dlažba, ve vzduchu je cítit smog a já se ploužím bočními ulicemi. Nahlížím do výloh, podupávám si nohou do taktu, dneska to bude pěkný zážitek, zdá se mi podle toho, co slyším. Mám co do činění s holandskými deathery ETERNAL SOLSTICE. Jsou energičtí a krásně se do té atmosféry třepotavých zvuků z pasáží hodí. Kapela působí na scéně už od roku 1989 a tak je doufám jasné, že takové věci jako obal, produkce či zvuk, budou náležitě ošetřeny. Jsem tomu rád, dodává mi to pocit jistoty, nemusím pátrat po jednotlivých melodiích a jen si tak užívám. Nizozemská úderka je spíše pro klidný poslech, nic bolestivého, drásajícího se zde neodehrává. Nevadí mi to, alespoň si můžu lépe vychutnat všechny nálady usínajícího města.

ETERNAL SOLTICE by se dali svojí tvorbou přirovnat k jakémusi guláši, umíchaného z vlivů od takových smeček jako jsou VADER, DEICIDE, DISMEMBERED, MASSACRE, GOREFEST, v sólech a vyhrávkách pak i se slavnými SLAYER. Odehrává se tady solidní, klasický death metal s poněkud nevýrazným hlasem a lehce předvídatelnými riffy. První extraliga to není, ale album se poslouchá velmi dobře. Sem tam zaujme nějaký zajímavý motiv, občas zazní melodie, která mě vytrhne z letargie, ale jinak to pánové bouchají ve stále stejném tempu. Hodně thrashe, málo špíny, dalo by se říct. Jako kulisa k procházkám a nekonečným toulkám dobré, ale pro společné zážitky doma příliš nevýrazné. Oceňuji nasazení, nadšení a chuť zabíjet, jen je to takové nemastné neslané. Chybí mi větší drive, nějaký ten zapamatovatelný šok, něco průraznějšího. Nestěžuji si, na to je album příliš dobré, ale spíše konstatuji svoje pocity.

Nejvíc si asi užívám klidnější polohu, kterou mají ETERNAL SOLTICE zpracovanou nejlépe. V těchto chvílích dobře vynikne určitá mrazivost, naléhavost, kterou rychlé a stále stejné pasáže, postrádají. Jsou to všechno ale jen drobnosti, stížnosti zmlsaného posluchače, jinak se jedná samozřejmě o velmi dobrou desku. Zajímavé je, že její síla nejlépe opravdu vynikla na dlouhých toulkách městem, při cestách do práce i ze zaměstnání. Naštvané tváře spolucestujících v ranní tramvaji byly ihned o něco veselejší, šedivé pohledy se jakoby rozjasnily a i mě se začala do žil vlévat o hodně větší energie, než u mě bývá běžné. Rozprouděná krev způsobovala na mé tváři radostné pocity (rozuměj, kolegové mi říkali, že se zase tlemím jako debil). Nevím, jestli je zrovna tohle přirovnání pro kapelu tím, co by chtěla slyšet, ale já jsem jen skromným pisálkem, snažícím se vyjádřit své pocity z předloženého CD. Tady jsem zažíval převážně samé pozitivní nálady, což může být u „děsně tvrdého a drsného“ death metalu nepatřičné, ale jinak to zkrátka neslyším.

Sedím v práci, sluchátka opět na uších a nohy mi začínají, v předtuše konce pracovní doby, podupávat do rytmu budoucí chůze. Nemůžu se dočkat, skoro běžím k vrátkům, která pro mě znamenají „svobodu“. Za nimi jsem totiž opět uvolněným pozorovatelem cvrkotu ulice, vnímavých posluchačem. Jsem jako houba, nasáklá šuměním města, jsem tichošlápkem, neviditelným, nesmrtelným. Jednou se vypařím, jako pára nad kanálem. Než to ale nastane, budu si dávat do hlavy death metal a už teď vím, že pro tyto příležitosti bude novinka „Remnants of Immortality“ velmi vhodná. Chápu moc dobře, že deska není úplně to nejlepší, co bylo vyvrženo letos na světlo boží, ale jedná se o poctivě odvedenou práci. A pro mě také o doplnění zážitku při mých toulkách. Pro někoho to bude možná málo, pro někoho dokonce nic, ale můj názor je už zkrátka takový. Berte a nebo nechte být. Je to jen na vás. Ostatně jako vždy. Pokud bych měl album oznámkovat jako ve škole, tak bych napsal velmi dobré!

Asphys says:

ETERNAL SOLTICE is a band which could be define as a mixed sauce of influence of bands like VADER, DEICIDE, DISMEMBERED, MASSACRE, GOREFEST and with solos of SLAYER band. This music is solid, traditional death metal with some kind of indistinctive voice and slightly expectable riffs. It´s not the first league, however this album is good and easy for listening. From time to time, it has some interesting riff and there is a melody sometimes which grabs me from passivity. By and large these guys play in same tempo all the time. There is a lot of trash and not enough of a dirt I would say. If I were rating the album like they do in school I would give it a B.

 Seznam skladeb:

1. Remnants of Immortality
2. Ritual Prey
3. Walk In Darkness
4. Force Fed Suicide
5. Recipe For Death
6. Encroaching Horde
7. Bleed For Me
8. Extinction Debt
9. Subconscious Burial Ground

Čas: 39:08

 

Sestava/band:

Ramon Soeterbroek – Guitar & Vocals

Misha Hak - Drums

Ardy De Jong - Guitar

Tim Roeper – Bass

https://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/remnants-of-immortality

http://www.facebook.com/pages/Eternal-Solstice/384594534885754

http://www.darkdescentrecords.com/