Nikdo doufám nebudete nic namítat proti tomu, když směle prohlásím, že američtí techničtí death metalisté jsou jedněmi z těch, kteří posouvají tento směr neustále dopředu. Některá jejich alba jsou a navěky budou zapsána černým písmem do temné knihy smrti. ORIGIN jsou a budou vždy těmi, kdo hledají, objevují a snaží se neustrnout. Bohužel, letos se vydali přesně tím směrem, který mi příliš nevyhovuje. Jsou víc přístupní a přesto pořád "působiví". Akorát ne na mě. I když jsem se snažil do novinky "Omnipresent" proniknout ze všech stran, nepodařilo se. Uznávám sice její kvality, nasazení a nepochybné hráčské umění, ale dodnes mezi námi nepřeskočila pověstná jiskra. Ta síla, nadšení a tlak, který jsem měl u téhle smečky tolik rád, je najednou pryč. Tedy, on tam asi někde je, jen se mi ho pořád nepodařilo pro sebe objevit. A abych pravdu řekl, nemám nějak sílu, se po něm dále pídit. ORIGIN do mě zkrátka řežou jen tupou stranou nože. Měl jsem dokonce chvíle, kdy jsem se za tento svůj názor "styděl". Všichni okolo totiž pěli jen samé chvalozpěvy (smích). Nová deska je bezesporu velmi dobrá, pro mnohé silná. Se mnou nedělá bohužel, skoro nic. Zbyl mi jen chaos a zmatená hlava.
Asphyx says: The newalbum of ORIGINisdefinitelyfull of newtechnicalriffs, crazyideasandgreat sound. Unfortunatelyforme,it lacksdriveandstrength.I have a problemwiththe chaosconfess. Even aftera longtime I wasconfusedandcan notfinda common path.The new course ,ORIGIN are going to,does nothing with me.
K téhle
exhumaci
jsem se nachomýtl více méně náhodou. Old school death metalové
tamtamy, dnes znějící přes sociální sítě, mi sdělily velmi
dobrou zprávu. Němečtí kultovní smrtonoši se rozhodli letos
vydat po 22 letech existence svoje první dlouhohrající album. To
je vzhledem ke stáří kapely a spoustě demonahrávek určitě sen
každého jejich fanouška. Mistry nihilismu jsem znal díky jejich
EP „Earth“ z roku 1998, které se mi v podobě 7“
vinylu převaluje někde ve sklepě. Na gramodesky jsem „zanevřel“
už docela dávno a tak pro mě byla novinka velmi milým
překvapením. DROWNED hrají přesně ten styl plesnivého smrtícího
kovu, který ležel dlouhá léta uložen v pěkně hlubokém
hrobě. Jsem moc rád, že došlo k jeho vzkříšení a
vyvrhnutí mezi nás nehodné milovníky starých zpuchřelých
postupů. Záhrobní zpěvy zde připomínají hudbu, kterou tvoří
v současnosti třeba takoví NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA,
LVCFYRE, DEAD CONGREGATION.
Pro
inspiraci si samozřejmě šli DROWNED až někam ke svým počátkům,
do doby, kdy svými alby poctili veřejnost INCANTATION, IMMOLATION,
možná snad chvílemi i ASPHYX, SINISTER a podobní rouhači.
Temnota je zde na prvním místě, na nějakou tu špínu se nehledí
a vy tak máte tu čest poznat old school death metal v jeho
nejlepší formě. DROWNED si dali na všem opravdu záležet a tak
na desce v podstatě není slabého místa. Riffy jsou morbidní
jako vyhřezlé myšlenky masového vraha, vokál mocný a postižený
snad nějakou chorobou a atmosféra připomíná plesnivějící víko
staré rakve. Jediné, co jsem nepochopil, tak je obal. Je na něm
jakési zrnění, které se mnou nedělá vůbec nic. Ale možná je
to „umění“, kdo ví (smích). Hudba je ale na prvním místě a
já mohu prohlásit jen jediné. Letošní bažiny evropského
undergroundu jsou opravdu velmi hluboké. A pokud šla nějaká
kapela až na samé jejich dno, jsou jimi právě DROWNED. Podobná
alba se musí poslouchat v klidu, za sychravého počasí,
s jednou rukou na lopatě a opřený o náhrobek. Jinak si je neužijete.
„Idola
Specus“ vyšlo „zaplať Satan“ i na CD (spolu s 12“
vinylem) a tak si konečně vychutnáme muziku těchto Němců i my,
kteří jsme nepodlehli dnešnímu (retro – trendu) návratu
černých desek. Jsem tomu moc rád, podobné kroky jsou
v undergroundu čím dál tím méně časté. Nelíbí se mi
to, ale asi s tím nic neudělám. Raději spolu s DROWNED
otevřu další hrob, přehrabu se ve vzpomínkách a opráším
staré kosti pozůstalých z 80. a 90. let minulého století.
Mám podobné chvilky morbidní poezie ve velké oblibě a tak si
užívám po celou dobu přes 37 minut dlouhého CD. Je až
s podivem, že na mě v podstatě pořád stejné postupy
zabírají tolik let, ale věřte tomu, že pokud jste jednou
prokleti, není cesty zpět. Mám to nastavené tak, že si vložím
CD do hi-fi věže, zavřu oči a nechám na sebe jen tak vše
působit. Před očima se mi začnou míhat různé obrazy a já se
je pak pokouším sepsat. Je to jako starý černobílý film, kde
šedé postavy postávají na hřbitově a živě diskutují o tom,
kdože to exhumované tělo mohl takhle zhanobit. Všichni moc dobře
vědí, že tyhle síly z našeho světa rozhodně nepocházejí.
Letošní
deska a vlastně i prvotina se DROWNED povedla. Tak nějak jsem to
trošku čekal. Mám v živé paměti některé jejich
demonahrávky a už tam ukázali, že pro pekelné věci mají velmi
dobrý cit. Podobné nahrávky jsou samozřejmě „určeny“ pro
pár nadšenců, milovníků starých pořádků ve smrtícím kovu,
ale myslím, že tentokrát by mohl být i zasažen i nějaký víc
vnímavý posluchač dnešních moderních technických postupů
v death metalu. Nevím, je mi to vlastně úplně jedno. Já vím
a jsem ztotožněn pouze s myšlenkou, že u „Idola Specus“
mám takový ten zvláštní pocit, lechtání v dutině břišní
a chvění v zátylku. Mrazí to a je to temné jako na hrubo
nakrájená tma. Až mě jednou najdou lidé z budoucnosti,
dovedu si živě představit, že budu sedět v nějakém
křesle, budu pokrytý pavučinami a budu držet v ruce letošní
smrtonosnou desku. Svět se možná dneska otáčí už úplně
jinak, ale to mi nebrání v tom, si tuhle prašivinu vychutnat
plnými doušky. Death metalová deska, vhodná do každé dřevěné
rakve. Smrt a temnota!
Asphyx
says:
German
death metalist DROWNED come out an album after 22 years öf their
existence reminding me exhumation of an old grave. Classic, full of
darkness riffs, pathological vocal and death on every step. This is
recipe for excellent CD from next world. When my bones will be find
in the future, CD „Idola Specus“ will lie next to them. Death
metal album suitable for each coffin. Death and darkness! Great!
SINISTER – The Post-Apocalyptic Servant
CD 2014, Massacre Records
SINISTER letos vydali desku, která mě smetla z povrchu zemského. Jestliže jsem zde desku chválil až do samotného pekla, tak s odstupem času musím ještě s vynášením do pekla přidat. Album dozrálo v neskutečnou hydru, kombinující americkou i evropskou death metalovou školu. Líbí se mi, že Holanďané nestojí na místě, ale každé jejich nové album je dalším postupným krokem k tomu, aby se stali ještě většími zabijáky. Osobně si řadím "The Post-Apocalyptic Servant" k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost letos slyšet. Postupy sice nejsou nijak krkolomné, ale deska má neskutečný tlak. Je to jako totální vyhlazení mého mozku. Hodně krutá, zběsilá deska, která časem dozrála v pořádné monstrum!
Album matured in a very hungry beast with time. Combination of American and European death metal school meets here like two wrecked truck. Cruel, fullhate album, that continues there where SINISTER stopped for the last time. World is bad, but SINISTER are a little more. Album is full of pressure, energy and total death metal massacre!
V dnešní době, kdy se spousta blackových kapel snaží prozkoumávat nová zákoutí a hledá novátorské postupy, jsou pro mě desky, které se drží klasického čertova kopyta velmi vítané. Mám rád to ortodoxní období z přelomu devadesátých let. Líbí se mi ten přístup, rouhání, odpor proti dobru. Polští legendární maniaci letos nahráli album, které do doby před dvaceti pěti lety s klidem zapadne. Možná jen zvuk je trošku čistší, přístupnější, ale zase o to víc chladnější. Jsou opět lehce melodičtí, mraziví a s nezaměnitelným krákoravým hlasem starého krkavce Grzegorze Pinieckieho. Deska drží pohromadě snad samotnou nenávistí a ledem. V sypačkách jsou si pánové jistí jako snad nikdo, ale nejzajímavější a nejsilnější jsou právě ve chvílích, kdy předkládají namrzlé plochy kytar. Samozřejmě, nic nového, ale pokud se tahle smečka dlouhodobě prezentuje jako těleso, které nikdy neustoupí z vytyčené cesty, jsem spokojen. Skladby mají neskutečnou sílu, možná právě danou tím, že BESATT pevně věří tomu, co hrají. Z každého tónu jsou cítit obrazy obrácených křížů, satanské rituály. Symfonie zla, nenávisti a odmítání Boha. Cítím šílenou energii, připomínající ledový oheň. Ortodoxní black metalové album, které vás spálí na popel!
Asphyx says:
The Polishlegendarymaniacsrecorded analbum, whichcould be easily createdinthe nineties. Cold,crispandraw. The paintings, full ofinvertedcrosses and satanicrituals, arefeeling from eachtone. Symphonyof evil, hate andrejection of God. I feel mad powerfrom the album, reminiscenting icefire. Orthodoxblack metalalbum, thatburned you to ash!
Touha
po přežití je jedním ze základních pudů sebezáchovy. Držíme
se svého života zuby nehty, modlíme se, i když nejsme věřící,
velebíme mládí a necháváme se unášet myšlenkou na
nesmrtelnost. Tohle všechno ale platí jen za dob míru, kdy tyjeme
blahobytem a s chutí vyhledáváme z nedostatku adrenalinu
různé extrémní sporty. Ve válce vše padá a stávají se z nás
obyčejné šelmy, bojující za různé idey, vlajky, mocnosti,
vojevůdce nebo jen tak, pro peníze. Vždycky jsem přemýšlel, co
to s člověkem udělá, když si prožije třeba jen několik
měsíců napětí, zabíjení a neustálé ostražitosti. Jsem
obyčejný civil, spíše pacifista, ale když sleduji vyprávění
veteránů z různých válek, neubráním se často obdivu.
Dnešní doba nepřeje příliš hrdinství a různé válečné
skutky jsou v historii vnímány rozdílně, ale když potkám
kapelu, zpívajících o podobných tématech, přijdu si právě
jako na setkání s těmi, co byli posláni zabíjet.
JUST
BEFORE DAWN je kapelou kytaristy Anderse Biazziho (BLOOD MOTRIZED,
ex-AMON AMARTH). Ten spolu s různými hosty a kamarády letos
nahrál již druhou desku (první počin jsem recenzoval zde).
A i letos se jedná o chladné melodie v severském stylu,
studené a řezající. Zajímaví jsou slavní vokalisté, kteří
každý uchopili svůj song po svém, originálně a deska je tak
neskutečně pestrá. Jmenujme alespoň některé. Osobně se mi asi
nejvíc líbí, jakým způsobem nazpívali své party Ralf Hauber
(REVEL IN FLESH) a Marc Grewe (MORGOTH). Zajímavý je ale i Dave
Ingram (ex -BENEDICTION, ex - BOLT THROWER) nebo mladík z FERAL
David Nilsson. Za bicí soupravou pak sedí mistr Brynjar Helgetun
(CRYPTICUS). Vše pak zpovzdálí nenápadně, ale přísně koriguje
kapitán Anders. Celá tahle úderná četa je zárukou toho, že
jsou dodány velmi kvalitní hudební výkony. Zajímavé je, že nic
nepůsobí křečovitě. Přijdu si tak spíš jako na setkání
s kamarády, než na nějakém „projektu“ stojícím jen na
slavných jménech.
Samotná
muzika je ovlivněna BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, švédskými
death metalovými klasiky a sem tam na povrch vyleze i doomová
nálada. Vše je podřízeno navození atmosféry, vznášející se
na bojišti po ukončení bitvy. Slyším nářek krvácejících
těl, cítím hořící zbytky domů a vnímám tu obrovskou
beznaděj. Nikdo ještě neví, kdo vlastně vyhrál a většina
přeživších upíná své oči k nebi. Modlí se, umírají a
oplakávají své kamarády. Když pak znovu zazní siréna,
přilétají další obrovští kovoví dravci a shazují tuny
bouchajícího železa mezi zbytky lidskosti, ozývají se ze země
šílené skřeky strachu. Účelem a záměrem této kapely není
bořit hranice stylu, ani vytvářet nové metalové škatulky. Je to
spíš setkání přátel, kteří chtějí hrát a zpívat o válkách
a znovu nám připomínat, jací jsme někdy slaboši. Bojujeme kvůli
barvě vlajky, jedinému pravému světonázoru nebo jen tak, pro
radost z utrpení. Muzika je určena pro starší ročníky,
kteří mají rádi studené melodie v death metalu a vyznávají
spíš jeho klasické postupy.
Anders Biazzi
Rád
se nechávám unášet na podobné vlně nostalgie. Je to pro mě
zajímavé, uvěřitelné a do sluchátek si podobnou muziku dávám
raději, než pře – technizované kapely. Nejvíc ale oceňuji
Andersovu kytarovou hru. Nikde se netlačí zbytečně na pilu. Spíš
je navozován pomalý a pod nehty zalézající pocit mrazivé
neodbytnosti. Je to jako když se do vás dá zima a nemůžete se jí
zbavit. Nepomáhá ani alkohol, ani na maximum roztopená kamna. Ten
chlad je zkrátka ve vás a zůstane tam na věky. Stejně jako
zážitky, které se neustále vrací vojákům bojujícím kdysi na
frontě. Do přilby nabíráte špinavou vodu, smíchanou s krví
a v naději, že ještě chvíli přežijete, zaháníte žízeň.
Mívám při poslechu „The Aftermath“ skoro až vidění, Jako
bych i já byl tím, kdo pozvedl zbraň proti nepříteli. Ta hranice
mezi trapností při setkání s testosteronovým prodavačem
v army shopu a krutou realitou je zde hodně patrná. JUST
BEFORE DAWN věří tomu, co hrají a zpívají a je to znát. Padá
na mě smutek z lidského rodu a přemítám dlouze o tom, čeho
jsme ještě schopni. Smutná, death metalová deska, nahraná na
samotném bojišti! Chladná a krutá.
Asphy
says:
The
second album JUST BEFORE DAWN bringsmorenews
from the front. Hardly any band isable
to transferthe
atmosphere ofdespaironCD.
AndersBiazzimudid
it.
Hismelodiesare
cold,crueland
billowsoverthe
battlefielditself.
The
album
had
a lotof
guests whogave
variety to the record.
The classicdeath
metalof
the highest quality.
Sad, coldplate,
recordeddirectlyin
the war! To fight!
Seznam
skladeb:
Across
the Battlefield
Lightning
War
Soulburner
Incomming
Bastard
Battalion
Death
from Above
Device
of Utter Death
Bastogne
Through
the Mud
Blitzkrieg
Brigade
Feast
of the Firedemon
The
Aftermath
Čas:
54:14
Sestava:
Anders
Biazzi – kytara, basa
Hosté
- Rogga
Johansson (Megascavenger), Rick Rozz (Massacre), Dave Ingram (Bolt
Thrower, Benediction), Jonas Stalhammar (God Macabre), Thomas Wouters
(Bodyfarm), Ronnie Bjornstrom (Aeon, Bone Gnawer), Jonas Lindblood
(Puteraeon) a další
VOODOO GODS – Anticipation for Blood Leveled in Darkness
CD 2014, Saturnal Records
VOODOO GODS jsou super-kapela, složená ze samých slavných osobností metalové scény. Posuďte sami. Za mikrofonem stojí slovutný pán s dynamitem v hrdle George Corpsegrinder Fisher (CANNIBAL CORPSE). Doplňuje ho neméně známý Seth Van de Loo (CENTURIAN, SEVERE TORTURE). Struny obstarali pánové Jacek Hiro (SCEPTIC, DIEAS IRAE), Jean Baudin (NUCLEAR RABBIT) a David Shankle. Nápady pak dodal hlavní protagonista Alex Voodoo. Ten se zhlédl v melodičtější podobě death metalu, přidal neméně thrashe a v sólech až heavy metalové naléhavosti. Zazní dokonce i domorodé bubínky. Deska je čtyřicet minut dlouhá a abych pravdu řekl, tak mě příliš nepřesvědčila. Nápady jsou zde sice občas velmi dobré, ale hudba mi připomíná spíš kulisu znějící z nějakého metalu přístupnějšího rádia, než poctivý smrtící kov. Nikde nic moc neřeže, netlačí a rozhodně se nejedná o nějakou nekompromisní nálož. Spíš mi přijde, že se jen tak v pozadí preluduje. Album jsem poslouchal poměrně dlouhou dobu a pořád se do něj nějak nemohu dostat. Fanoušci přívětivějšího death metalu budou asi spokojeni, mě chybí nějaký záchytný bod nebo zapamatovatelný riff či motiv. Zvláštní je produkce, která působí velmi tuctovým dojmem.
Možná jsem až moc přísný, ale nějak jsem moc nepochopil, komu je tohle CD určeno. Pro brutalisty bude moc příjemné, klasickým deatherům budou vadit melodická sóla a thrasheři budou zmateni úplně. Nějak moc nevím, kam bych tuhle kapelu zařadil, jak vstřebal a užil si ji. Letošní novinka mi přijde zmatená, roztříštěná a svým způsobem velmi obyčejná. Jedinými vstřícnými momenty pak zůstávají jen chvilky, ve kterých zpívají oba pánové najednou. Tam cítím alespoň nějakou sílu v jinak průměrném albu. Trošku jsem nepobral ani texty, zaobírající se voodoo tématy, které zcela nekorespondují se samotnou hudbou. Ta místo toho, aby byla tajemná a krutá, je spíše takovou veselou a skočnou čtverylkou v melodickém death metalovém duchu. Je to škoda, protože občas na povrch vyplave dobrý nápad. Ten je bohužel následně ubit a ztracen v marastu klasických postupů, bez jakékoliv síly. Nějak moc nevím, co zamýšlejí pánové do budoucna, ale pokud chtějí nadále pokračovat v nastaveném směru, příště ani nebudu mít chuť si je poslechnout. Verdikt je tedy z mé strany jasný. Až na parádní výkon basisty se pro mě jedná o poměrně nudné album.
Asphyx says:
VOODOO GODS are super-group, compoundof famouscelebrities of metal scene only. Unfortunately, the CDmissesgood ideas and it can't be saved byfamous namesin the booklet. Music isjust an ordinarydeaththrashmetal with heavy metal solos. Idon't know too much, whatthe men want to doin the future, but if they want tocontinue this direction, I won't listen to this band for the next time. The verdict is clear in my opinion. Except the fantastic bassist'sperformanceitis quite aboringalbum for me.
NUNSLAUGHTER – Angelic Dread
CD 2014, Hells Headbangers Records
NUNSLAUGHTER jsou jedna z kapel, které se nikdy nezpronevěřili undergroundu. Death/thrashová mašina, která před sebou stále hrne hromadu plesnivějících kostí. Legenda, která má na svém kontě snad největší množství split nahrávek. Letos opět v plné síle. Krutí, špinaví, nekompromisní a drsnější snad víc, než kdy předtím. Mám pro jejich tvorbu velkou slabost. Přijdou mi jako jedni z mála posledních mohykánů, kteří se nezpronevěřili a zůstali pevní jako skála ve svém přesvědčení. V podstatě stále stejné postupy, velmi si navzájem podobné rouhačské texty a absolutně žádný "posun", jsou "nahrazovány" obrovským nasazením. Tohle je deska pro chvíle, kdy s kamarády máte za sebou už několik lahví toho nejtvrdšího alkoholu. Jejich novince "Angelic Dread" jsem se podíval na pořádně shnilý zub zde. Total old school death metal! Welcome to Hell!
NUNSLAUGHTER prepared total old school death metal for us this year. Maniacal, dirty, classical, with many energy. Total hell, total madness! I like Don Of The Dead´s "spirits" vocal. Crazy riffs, rough sound and total energy. I love NUNSLAUGHTER!
CORPSEFUCKING ART
– Quel cimitero accanto alla villa
CD 2014, Sevared
Records
Kdyby existovala
nějaká kniha různých způsobů mučení vězňů, byla by asi tlustší než samotná
Bible. S přihlédnutím do surové historie a se současným vzestupem zla by
se dalo říct, že lidé dokážou být o hodně horší než zvířata. Málokterá šelma
zabíjí jen z rozmaru nebo kvůli tomu, že má jejich protivník jinou barvu
vlajky. Proč to ale píšu? Je to takové připodobnění, odraz toho, co se dnes
odehrává. Určitě nikoho nehodnotím a nevydávám plamenná prohlášení. Jsem jen
mnohdy zděšený divák. Podobně jako já jsou na tom i italští brutal death
metalisté CORPSEFUCKING ART. Ti dokonce do tradičních smrtících témat přidávají
hodně černý humor. Deska tak nepostrádá nadhled a má pořádný švih.
Co se týče samotné
muziky, tak se pořád pohybujeme ve škatulce, vytvořené slavnějšími CANNIBAL
CORPSE, DYING FETUS, AVULSED, IMMOLATION, INCANTATION apod. Možná se to bude
zdát jenom mně, ale občas jsem zaslechl i pořádnou inspiraci švédskou školou
(ENTOMBED, GRAVE, DISMEMBER, INTERMENT). Celé album od začátku do konce hezky
odsýpá, nepostrádá pořádně nářezovou atmosféru a při některých textech jsem se
musel hodně smát. Tedy, ono to vlastně moc k smíchu není, ale pokud máte
rádi drsnější humor, mohli byste se určitě popadat za břicho jako já. Tihle
šílenci ale rozhodně nejsou jen nějakou obyčejnou parodií. Jejich nápady,
stavba skladeb i vokalista s klidem obstojí na dnešní brutal death
metalové scéně. Možná bych si dokonce dovolil tvrdit, že v některých ohledech
s klidem předčí své slavnější vzory. Líbí se mi ten nadhled, CORPSEFUCKING
ART nejsou nikdy „zbytečně“ ortodoxní. Když je potřeba, na chvilku zvolní,
jindy zase pořádně prásknou do koní. Záleží na tom, co si který song žádá.
Temnotě a energii je podřízeno úplně vše.
Úžasný je cover od
Chrise Moyena. Tady bych se na chvilku zastavil. Mám moc rád černobílé obaly a
tady bych se na to zombie zátiší dovedl koukat dlouhé hodiny. Zvuk je také
klasický, dobře čitelný a svým způsobem i náležitě špinavý. Stojí za ním
Hombrelobo Studio z Říma a odvedlo velmi dobrou práci. Marně jsem
zezačátku přemýšlel, kdeže jsem viděl titulek desky. Pomocnou ruku mi podal
všemocný internet. Jedná se o původní italský název filmu od Lucio Fulciho
„House by the Cemetery“ (u nás vydáno jako „Dům u hřbitova“ – 1981). Česká
filmová databáze uvádí toto dílo slovy „Hlava doktora Freudsteina vypadá jako
dozlatova opečené sele. Je totiž již dávno mrtvý…“ Tak a teď je vám doufám
jasné, co se bude na desce odehrávat (smích).
Jakožto fanoušek,
pisálek musím hodnotit „Quel cimitero accanto alla villa“ vysoko. Těmhle
italským hrobníkům totiž tepe v hrudích srdce v úplně stejném rytmu
jako mě. Neodehrává se zde žádné bohapusté mlácení slámy, ale vše je poctivě
promyšlené, krutě tlačící a nepostrádám zde onu pověstnou jiskru, která ve mně
zažehla pořádný oheň. V tomhle domě u hřbitova se sice dějí šílené věci,
krev cáká všude kolem a sousedi si už dlouho povídají něco o tom, že zdejší
obyvatelé jsou „nějací divní“, ale tenhle nářez je pro mě natolik nakažlivý, že
mám chuť si pustit nějaký pořádný krvavý film. Svět lepším neuděláme, ale
srandu si z něj dělat můžeme, ne? Schválně, zkuste si letošní CORPSEFUCKING ART
pustit a uvidíte, že vám bude líp než při sledování nekonečně tupých seriálů
(smích). Brutálně temná deska s atmosférou připomínající klasické horory
osmdesátých let. Asphyx says: Classic brutal death metal with atmosphere from 80´s years horrors films. Maniacal rytms, voice from hell and cutting riffs. Yes, this is echoes from the other world. Good bloody texts, cover from madness and very hard sound. I recommend!
Mám rád ty chvíle,
kdy si brzy ráno přivstanu, pustím do svého pokoje podzim a usadím se ve svém
křesle. Ještě předtím než odběhnu do práce, si vždy pouštím nějakou dobrou
muziku. Dole ve městě se začínají jako zmatené stíny míhat lidské postavy. Jsou
to stejní nešťastníci jako já, musí také začínat den ještě za tmy. Před domem
nám do rytmu přehrávané hudby poblikává pouliční lampa. Psi začínají zběsile
štěkat a já zase cítím ve vzduchu zvláštní nasládlý pach. Mozek začne ihned
pracovat na plné obrátky, někde tam venku totiž pobíhají šelmy zrozené
v temnotě. Tentokrát si říkají CALM HATCHERY a dostali se k nám jako
vlci přes pás pohraničních lesů. Jejich oči svítí do tmy a jejich nové CD „Fading
Reliefs“ se mi pomalu rozjíždí v přehrávači. Vycházím ven se sluchátky na
uších, odbíhám do lesa a nějak podvědomě cítím, že nejen dnes budu lovit jen
s touhle smečkou.
CALM HATCHERY letos
přicházejí se svoji v pořadí třetí deskou a co jsem měl možnost slyšet,
tak pokaždé to byla velmi příjemná a zajímavá esence death metalové školy v polském
(BEHEMOTH, VADER, DECAPITATED, TRAUMA, GORTAL) i americkém (MORBID ANGEL, HATE
ETERNAL, NILE, IMMOLATION) stylu. Nejedná se zde o žádný „špinavý“ death metal,
ale spíš o krásně čitelný, na temnou atmosféru zaměřený smrtící kov. Přiznám
se, že poslední dobou mi různé „klony“ BEHEMOTH nedělají příliš dobře, ale tady
by bylo velmi nemístné tuhle kapelu ihned „odsoudit“ jen kvůli zemi původu a
klasickému soundu z místního Hertz Studiu. Zvuk je sice podobný,
mimochodem velmi dynamický a až krystalicky čistý, ale jinak bych
s ostatními členy polského bratrstva do jednoho pytle tuhle partu zrovna
neházel. Mají ke své tvorbě trošku odlišný přístup. Ten sice rozeznáte až po
nějaké době, ale věřte mi, že se to vyplatí. „Fading Reliefs“ obsahuje všechny
věci, které mi chybí na posledním albu BEHEMOTH. Energii, nespoutanost, sílu a
smrt.
Album je i pro
„běžného“ posluchače klasického death metalu přístupné, zpočátku možná trošku
moc “melodické“, ale po nějakém čase dozraje v pěkně naštvanou hydru.
Nejvíc si užívám přechody z pomalých, klidných pasáží do těch rychlých.
Vždy si přijdu jako při sledování zpomaleného útoku nějaké šelmy. Ve vzduchu se
setkávají pohledy vyděšených očí oběti a krvelačný zrak dravce. Jestli mi pak
přišly poslední desky HATE a BEHEMOTH „pře-produkované“, tak zde nic takového
nehrozí. Pánové si sice dali se vším opravdu velkou práci a to včetně obalu
(Mentalporn), fotek a podobných věcí, které spousta kapel podceňuje, ale pořád
v nich zůstal velký kus rebelie a chuti pro pořádný nářez. Nejedná se o
žádné dnes tolik časté hvězdy a jejich propracované divadlo, ale o upřímný
death metal, který je možná někdy až moc „klidný“, ale v závěru vás
rozseká na malé kousky.
Ve společnosti těchto
rozzuřených šelem mi bylo velmi dobře. Společný lov jsem si vždy užíval a moje
srdce tlouklo ve stejném rytmu. Mám rád podobné „bombastické“ desky. Přijdou mi
jako chorály smrti. Stojím ve větru, s tváří otočenou přesně
v protisměru. Proti mně útočí armáda nemrtvých a já se musím po prvním
odraženém náporu ještě víc zaklesnout v kolenou. Tenhle útok v podobě
„Fading Reliefs“ bude trvat ještě hodně dlouho. Desku budu „používat“ ve zvláštních
příležitostech. Obzvlášť jsem si oblíbil chvíle, kdy v noci ze tmy zazní
volání samotné smrti. Beru s sebou jen pár nezbytných věcí a opět utíkám
do říše stínů. Svět je náhle zbarvený do krve a vše je očištěné od zbytečností,
stejně jako nová desky CALM HATCHERY. Umírám touhou si ji pustit znovu. Tak mě
prosím omluvte, víc slov už ze sebe nedostanu, raději se budu věnovat
společnému čekání na kořist. Propracované death metalové album, které je
schopné vyvolat přízraky temnoty i za bílého dne. Lov může začít!
Asphyx says:
The new
album of Polish death metalists CALM HATCHERY reminds me the atmosphere on the hunt. Powerful,
carefully made melodies contain a large piece of darkness. When I listen to the
album shadows grow around me. Very dark album with excellent production and
sound. If you like the combination of Polish and American death metal school,
you will definitely be satisfied. Great album!
Švédská mašina TORTURE DIVISION pochopila dnešní dobu nadprodukce muziky a "nekupování" CD po svém a vydává vždy jen několik songů v podobě demonahrávek. Ty jsou volně ke stažení na jejich stránkách s tím, že pokud jste solidní, rozumní a chcete kapelu podpořit, tak jim přispějete nějakou tu švédskou korunu. Jednou za čas pak seveřané vydají kompilaci, to aby nebyli ochuzeni i sběratelé CD. Letos se, stejně jako už mnohokrát, míchalo a nahrávalo v Unisound studiu u Dana Swano. Je tak postaráno o poctivý, nekompromisní sound "made in Sweden". Tuhle značku by si na sebe mohla s klidem nalepit vlastně veškerá tvorba TORTURE DIVISION. Hudba a postupy jsou sice spoustu let staré, ale komu to vadí? Pokud jste zastánci klasické švédské školy a rádi ve svých přehrávačích točíte GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS a podobně zaměřené kapely, budete s TORTURE DIVISION na vrcholu blaha. Vždyť jen personální obsazení téhle smečky mluví za vše. Jsou v ní členové z bývalých VOMITORY, z GOD MACABRE či THE PROJECT HATE MCMXCIX. Letošní demo je stejně chladné, jako hřbitovy v téhle severské zemi. "The Reaping" je toho jasným důkazem. Pokud tedy máte chuť na klasický nářezový švédský death metal hraný tamní šlechtou, jděte určitě do toho!
UncompromisingSwedishdeathmetalof the highest quality, Hardriffs, sepulchralvocals, furiousdrums.Perfectsoundandlots ofenergy. Whatmore can afanask for? Oneof the best bandsplayingclassicSwedishdeathmetal.Cheers!
Když v roce 2001 vydali britští black/grind/industrialisté svoje první dlouhohrající album "The Codex Necro", už tenkrát jsem si říkal, že jim jejich extrémní přístup nebude vycházet příliš dlouho. Oblast, ve které se jako kapela pohybují, je příliš úzká a tak jsem si pro sebe předpovídal, že dají ještě tak tři čtyři dobrá alba a pak to zabalí. Kupodivu jim síla vydržela až do roku 2011, kdy jsem od nich slyšel poslední desku, která mě nějak zaujala. "Vanitas" sice před dvěma lety mezi fanoušky tradičně zvedl vlnu nadšení, ale se mnou už to nic nedělalo. Ten prvotní šok, který mi vydržel tolik let, se najednou rozplynul. Na mě už to zkrátka nefunguje a to, co jsem schopen odpustit kdejaké mladé kapele hrající totální retro, mi tady vadí (obzvlášť lehký příklon k HC). On je to pořád velký rachot, připomínající lisování aut v kovošrotu. Jen už vstřícnější, přístupnější a "domršený" tupou elektronikou. Ta by mi zase tolik nevadila, ale když on mi tam ten breakcore/dubstep a já nevím kýho čerta vůbec nesedí. Já chci od ANAAL NATHRAKH pořádný chaos a zmar a ne digitálně vyčištěnou hudbu jak z počítačových her, připomínající předení šicích strojů. Přitom jsem hlava otevřená, kdejakému zvěrstvu přístupná. Letos mi přijde, že dovedu každou skladbu dopředu předvídat, sám si doplňuji, co bude následovat. Tím pádem vše vykrystalizovalo v hroznou nudu. Na zpracování zpěvu jsem si nikdy nezvykl, ale to je spíš můj problém. Horší je to s tím, že mi novinka přijde ukřičená, zbytečně nahlas a chybí mi ta prapůvodní syrovost.
ANAAL NATHRAKH is no surprice this year unfortunately. I don't likeelectronics, it isforciblygraftedandforced. I miss theoriginalrawness from the oldalbums. The news is too bawling and predictable. "Desideratum", unfortunately, doesn't work on methis year.