Recenze/review - HIDEOUS DIVINITY – Cobra Verde (2014)

HIDEOUS DIVINITY – Cobra Verde

CD 2014, Unique Leader Records

Poslední dobou pozoruji, že někteří lidé začínají být chladní stejně jako obrazovky, do kterých neustále zírají. Když na ně promluvíte, jsou duchem nepřítomní, ztraceni ve virtuálním světě. Běhávají rychle domů z práce, protože v tramvaji nemívají dokonalý signál a když jim chcete něco říct, musíte jim napsat přinejmenším email. Papouškují dokola názory z internetových diskuzí a nejsou schopni přežívat v syrové realitě dneška. Poslouchají papundeklovou muziku a když jednou za uherský rok vyrazí na koncert, tak ho vidí jen přes objektiv svého fotoaparátu. Já mám raději poctivý, obyčejný svět, ve kterém si z nás sice ten blahosklonný pánbůh někdy dělá velmi krutou srandu, ale alespoň mám pocit, že žiju doopravdy. U hudby to mám hodně podobně. Rád vyhledávám kapely, které ještě nezapomněly na to, že jejich „výsledkem“ by mělo být hlavně předávání emocí a ne jen bezduché preludování složitých a nudných pasáží. HIDEOUS DIVINITY jsou smečkou z Norska, hrající technicky pojatý death metal. A to spíše temnějším, nebál bych se říct až záhrobním způsobem.

Letos nám HIDEOUS DIVINITY přinášejí v pořadí druhé dlouhohrající album ve stylu amerického death metalu, protknutého ale třeba i polskou školou. S přimhouřením obou očí jsem občas zaslechl odkazy na IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, MISERY INDEX, HOUR OF PENANCE (kytarista Enrico v nich také hrával), ale i BEHEMOTH a dokonce snad i VADER. Album je ošetřeno velice dobrým, řezajícím zvukem (Stefano Morabito) a zajímavým obalem od Andrzeje Kuzioly. Hudba je pak velmi dynamická, svěže pojatá. Rozhodně se nejedná o žádnou starobu, ale o moderně pojatý death metal. A to teď myslím jeho technickou větev a ne ty navzájem si podobné „progresivní“ kapely, které dnešní doba produkuje po stovkách. HIDEOUS DIVINITY mají v sobě jakési tajemství, kus něčeho, co mě nutí se k nim neustále vracet a objevovat nové a nové zákoutí jejich muziky. Některé motivy jsou spletité, možná pro někoho na první poslech odrazující, ale věřte tomu, že časem dozrají ve velmi chutnou ostrou krmi.

V některých momentech mi možná přijdou Norové lehce rozpačití a lehounce pokulhávající za svými vzory, ale zase na druhou stranu to dodává celé nahrávce tu správnou černou a špinavou duši. Je sice pravda, že někdy jsem se trošku ztrácel (byl jsem za to na sebe dokonce naštvaný), ale postupem času jsem si novinku „Cobra Verde“ oblíbil. Nezastírám, že třeba vokální projev bych si dovedl představit trošku jiný, ale to by zase HIDEOUS DIVINITY ztratili svůj obličej. Hodně se mi líbí přístup celé kapely, která technické finesy předvádí s citem a nemám tak pocit dnes tolik časté bezútěšné exhibice. Hraje se zde nekompromisně, krutě a určitě se nejedná o hudbu pro nějaké rozmazlené slečinky nebo v úvodu zmiňované internetové mudrlanty. Tady se cedí krev ve velkém a celá deska si žádá celé chlapy (a ženy – smích). Rád se uchyluji k hudbě z „Cobra Verde“ ve chvílích, kdy si potřebuji hlavou prohnat nějaké očisťující prostředky. Unaven realitou všedního dne si rád sedávám za zvuku tohoto alba a rozjímám o beznadějné krutosti současného světa.

HIDEOUS DIVINITY na svém druhém počinu jasně ukazují, že se s nimi musí do budoucna počítat. Rozhodně se mi jejich novinka líbí víc než poslední počin HOUR OF PENANCE (tomu srovnání se zkrátka nedá ubránit). CD v sobě obsahuje něco, co mě neustále přitahuje, dělá mi dobře a nutí mě nad skladbami přemýšlet. Technický a progresivně pojatý death metal není zrovna mým nejoblíbenějším šálkem kávy, ale pokud bych si měl vybrat v letošním roce nějaké desky, které mě z tohoto ranku zaujaly, „Cobra Verde“ by byla rozhodně mezi prvními deseti. Je to vlastně hrozně těžké popsat. Mám to s každou kapelou, jako při seznamování se novými lidmi. Buď mi sednou nebo ne. A s HIDEOUS DIVINITY to bylo nejdříve lehké oťukávání, první společný večírek a nakonec můj velký respekt. Myslím, že tahle smečka je velkým příslibem do dalších roků. Letošní smršť je toho jasným důkazem. „Cobra Verde“ se opravdu hodně povedlo. Je kruté, technické tak akorát a ještě si ho budete pamatovat. Takhle nějak by se mělo zabíjet za použití technického death metalu. Velmi silné album!

Asphyx says:

“Cobra Verde” is a technical death metal of the highest quality. HIDEOUS DIVINITY are playing cruel, with clear idea about killer riffs. Blood is flowing. Very good sound and carefully constructed motives. I think, this album is one of the best from this style this year. I found everything here, I was satisfied. Very good ideas, interesting atmosphere and cruel reality of today´s world. Great album!

Seznam skladeb:

1. In My Land I Was A Snake
2. The Somber Empire
3. Cobra Verde
4. Salt In Martyr's Tear
5. Sinister And Demented
6. Desolation Within
7. Alonest Of The Alone
8. Adjinakou
9. The Last And Only Son (Ripping Corpse cover)

Čas: 43:48

Sestava:

Enrico „H.“ Di Lorenco – zpěv

Enrico Schettino – kytara

Giulio Galati – bicí

Stefano Franschini – basa

Antonio Poletti - kytara

http://www.facebook.com/hideousdivinity

http://www.myspace.com/hideousdivinity

http://www.youtube.com/user/HideousDivinity?feature=watch

http://uniqueleader.com/

Fotoreport - CHRISTMAS MASSACRE 2014 - MC klub Coolna (Black Shadows) - 20.12.2014

20.12.2014 se v děčínském MC klubu Coolna (Black Shadows) odehrál tradiční CHRISTMAS MASSACRE festival. K tanci a poslechu zahrály smečky FLESHLESS, VIRTUAL VOID, DYSANGELIUM, ANIME TORMENT, DEEP THROAT, SMASHING DUMPLINGS.  

Zúčastnil se i náš severočeský zpravodaj Bohumil, který nafotil na svůj starý fotoaparát několik zajímavých daguerrotypií. Děkujeme!

Fleshless

Fleshless

Fleshless

Fleshless

Fleshless

Dysangelium

Dysangelium

Dysangelium

Dysangelium

Virtual Void

Virtual Void

Virtual Void

Smashing Dumplings

Smashing Dumplings

Smashing Dumplings

Anime Torment

Anime Torment

Anime Torment

Anime Torment

Deep Throat

Deep Throat

Deep Throat

Deep Throat

FOTOGALERIE

Minirecenze/minireview - ORIGIN – Omnipresent (2014)

ORIGIN – Omnipresent

CD 2014, Agonia Records

Nikdo doufám nebudete nic namítat proti tomu, když směle prohlásím, že američtí techničtí death metalisté jsou jedněmi z těch, kteří posouvají tento směr neustále dopředu. Některá jejich alba jsou a  navěky budou zapsána černým písmem do temné knihy smrti. ORIGIN jsou a budou vždy těmi, kdo hledají, objevují a snaží se neustrnout. Bohužel, letos se vydali přesně tím směrem, který mi příliš nevyhovuje. Jsou víc přístupní a přesto pořád "působiví". Akorát ne na mě. I když jsem se snažil do novinky "Omnipresent" proniknout ze všech stran, nepodařilo se. Uznávám sice její kvality, nasazení a nepochybné hráčské umění, ale dodnes mezi námi nepřeskočila pověstná jiskra. Ta síla, nadšení a tlak, který jsem měl u téhle smečky tolik rád, je najednou pryč. Tedy, on tam asi někde je, jen se mi ho pořád nepodařilo pro sebe objevit. A abych pravdu řekl, nemám nějak sílu, se po něm dále pídit. ORIGIN do mě zkrátka řežou jen tupou stranou nože. Měl jsem dokonce chvíle, kdy jsem se za tento svůj názor "styděl". Všichni okolo totiž pěli jen samé chvalozpěvy (smích). Nová deska je bezesporu velmi dobrá, pro mnohé silná. Se mnou nedělá bohužel, skoro nic. Zbyl mi jen chaos a zmatená hlava.

http://www.reverbnation.com/officialorigin

https://www.facebook.com/Origin
http://www.agoniarecords.com/

Asphyx says:

The new album of ORIGIN is definitely full of new technical riffs, crazy ideas and great sound. Unfortunately for me, it lacks drive and strength. I have a problem with the chaos confess. Even after a long time I was confused and can not find a common path. The new course ,ORIGIN are going to,does nothing with me.

Recenze/review - DROWNED – Idola Specus (2014)

DROWNED – Idola Specus

CD 2014, Sepulchar Voice Records

K téhle exhumaci jsem se nachomýtl více méně náhodou. Old school death metalové tamtamy, dnes znějící přes sociální sítě, mi sdělily velmi dobrou zprávu. Němečtí kultovní smrtonoši se rozhodli letos vydat po 22 letech existence svoje první dlouhohrající album. To je vzhledem ke stáří kapely a spoustě demonahrávek určitě sen každého jejich fanouška. Mistry nihilismu jsem znal díky jejich EP „Earth“ z roku 1998, které se mi v podobě 7“ vinylu převaluje někde ve sklepě. Na gramodesky jsem „zanevřel“ už docela dávno a tak pro mě byla novinka velmi milým překvapením. DROWNED hrají přesně ten styl plesnivého smrtícího kovu, který ležel dlouhá léta uložen v pěkně hlubokém hrobě. Jsem moc rád, že došlo k jeho vzkříšení a vyvrhnutí mezi nás nehodné milovníky starých zpuchřelých postupů. Záhrobní zpěvy zde připomínají hudbu, kterou tvoří v současnosti třeba takoví NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, LVCFYRE, DEAD CONGREGATION.

Pro inspiraci si samozřejmě šli DROWNED až někam ke svým počátkům, do doby, kdy svými alby poctili veřejnost INCANTATION, IMMOLATION, možná snad chvílemi i ASPHYX, SINISTER a podobní rouhači. Temnota je zde na prvním místě, na nějakou tu špínu se nehledí a vy tak máte tu čest poznat old school death metal v jeho nejlepší formě. DROWNED si dali na všem opravdu záležet a tak na desce v podstatě není slabého místa. Riffy jsou morbidní jako vyhřezlé myšlenky masového vraha, vokál mocný a postižený snad nějakou chorobou a atmosféra připomíná plesnivějící víko staré rakve. Jediné, co jsem nepochopil, tak je obal. Je na něm jakési zrnění, které se mnou nedělá vůbec nic. Ale možná je to „umění“, kdo ví (smích). Hudba je ale na prvním místě a já mohu prohlásit jen jediné. Letošní bažiny evropského undergroundu jsou opravdu velmi hluboké. A pokud šla nějaká kapela až na samé jejich dno, jsou jimi právě DROWNED. Podobná alba se musí poslouchat v klidu, za sychravého počasí, s jednou rukou na lopatě a opřený o náhrobek. Jinak si je neužijete.

„Idola Specus“ vyšlo „zaplať Satan“ i na CD (spolu s 12“ vinylem) a tak si konečně vychutnáme muziku těchto Němců i my, kteří jsme nepodlehli dnešnímu (retro – trendu) návratu černých desek. Jsem tomu moc rád, podobné kroky jsou v undergroundu čím dál tím méně časté. Nelíbí se mi to, ale asi s tím nic neudělám. Raději spolu s DROWNED otevřu další hrob, přehrabu se ve vzpomínkách a opráším staré kosti pozůstalých z 80. a 90. let minulého století. Mám podobné chvilky morbidní poezie ve velké oblibě a tak si užívám po celou dobu přes 37 minut dlouhého CD. Je až s podivem, že na mě v podstatě pořád stejné postupy zabírají tolik let, ale věřte tomu, že pokud jste jednou prokleti, není cesty zpět. Mám to nastavené tak, že si vložím CD do hi-fi věže, zavřu oči a nechám na sebe jen tak vše působit. Před očima se mi začnou míhat různé obrazy a já se je pak pokouším sepsat. Je to jako starý černobílý film, kde šedé postavy postávají na hřbitově a živě diskutují o tom, kdože to exhumované tělo mohl takhle zhanobit. Všichni moc dobře vědí, že tyhle síly z našeho světa rozhodně nepocházejí.

Letošní deska a vlastně i prvotina se DROWNED povedla. Tak nějak jsem to trošku čekal. Mám v živé paměti některé jejich demonahrávky a už tam ukázali, že pro pekelné věci mají velmi dobrý cit. Podobné nahrávky jsou samozřejmě „určeny“ pro pár nadšenců, milovníků starých pořádků ve smrtícím kovu, ale myslím, že tentokrát by mohl být i zasažen i nějaký víc vnímavý posluchač dnešních moderních technických postupů v death metalu. Nevím, je mi to vlastně úplně jedno. Já vím a jsem ztotožněn pouze s myšlenkou, že u „Idola Specus“ mám takový ten zvláštní pocit, lechtání v dutině břišní a chvění v zátylku. Mrazí to a je to temné jako na hrubo nakrájená tma. Až mě jednou najdou lidé z budoucnosti, dovedu si živě představit, že budu sedět v nějakém křesle, budu pokrytý pavučinami a budu držet v ruce letošní smrtonosnou desku. Svět se možná dneska otáčí už úplně jinak, ale to mi nebrání v tom, si tuhle prašivinu vychutnat plnými doušky. Death metalová deska, vhodná do každé dřevěné rakve. Smrt a temnota!

Asphyx says:

German death metalist DROWNED come out an album after 22 years öf their existence reminding me exhumation of an old grave. Classic, full of darkness riffs, pathological vocal and death on every step. This is recipe for excellent CD from next world. When my bones will be find in the future, CD „Idola Specus“ will lie next to them. Death metal album suitable for each coffin. Death and darkness! Great!

Seznam skladeb:

1. Die niederen Weihen
2. Antiprism
3. Destroyed Voices
4. Cast into Negative Form
5. Black Projection
6. Gnomon
7. Letzter teilbarer Strahl
8. Vacuous Sanctum

Čas: 37:25

Sestava:

G – Bass

G - Gesang

T1 – Gitarre

T2 – Schlagzeug

http://drowned.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/drowned.death.metal

http://drowned.todeskult.de/

http://www.sepulchralvoice.de/

Minirecenze/minireview - SINISTER – The Post-Apocalyptic Servant (2014)

SINISTER – The Post-Apocalyptic Servant
CD 2014, Massacre Records

SINISTER letos vydali desku, která mě smetla z povrchu zemského.  Jestliže jsem zde desku chválil až do samotného pekla, tak s odstupem času musím ještě s vynášením do pekla přidat. Album dozrálo v neskutečnou hydru, kombinující americkou i evropskou death metalovou školu. Líbí se mi, že Holanďané nestojí na místě, ale každé jejich nové album je dalším postupným krokem k tomu, aby se stali ještě většími zabijáky. Osobně si řadím "The Post-Apocalyptic Servant" k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost letos slyšet. Postupy sice nejsou nijak krkolomné, ale deska má neskutečný tlak. Je to jako totální vyhlazení mého mozku. Hodně krutá, zběsilá deska, která časem dozrála v pořádné monstrum!

https://www.facebook.com/SinisterOfficial

http://www.last.fm/music/Sinister
http://www.myspace.com/sinisterwingsofdeath
http://www.sinister-hailthebeast.com/
http://www.massacre-records.com/

Asphyx says:

Album matured in  a very hungry beast with time. Combination of American and European death metal school meets here like two wrecked truck. Cruel, fullhate album, that continues there where SINISTER stopped for the last time. World is bad, but SINISTER are a little more. Album is full  of pressure, energy and total death metal massacre!

Minirecenze/minireview - BESATT - Nine Sins (2014)

BESATT - Nine Sins
CD 2014, Mutilation Records

V dnešní době, kdy se spousta blackových kapel snaží prozkoumávat nová zákoutí a hledá novátorské postupy, jsou pro mě desky, které se drží klasického čertova kopyta velmi vítané. Mám rád to ortodoxní období z přelomu devadesátých let. Líbí se mi ten přístup, rouhání, odpor proti dobru. Polští legendární maniaci letos nahráli album, které do doby před dvaceti pěti lety s klidem zapadne. Možná jen zvuk je trošku čistší, přístupnější, ale zase o to víc chladnější. Jsou opět lehce melodičtí, mraziví a s nezaměnitelným krákoravým hlasem starého krkavce Grzegorze Pinieckieho. Deska drží pohromadě snad samotnou nenávistí a ledem. V sypačkách jsou si pánové jistí jako snad nikdo, ale nejzajímavější a nejsilnější jsou právě ve chvílích, kdy předkládají namrzlé plochy kytar. Samozřejmě, nic nového, ale pokud se tahle smečka dlouhodobě prezentuje jako těleso, které nikdy neustoupí z vytyčené cesty, jsem spokojen. Skladby mají neskutečnou sílu, možná právě danou tím, že BESATT pevně věří tomu, co hrají. Z každého tónu jsou cítit obrazy obrácených křížů, satanské rituály. Symfonie zla, nenávisti a odmítání Boha. Cítím šílenou energii, připomínající ledový oheň. Ortodoxní black metalové album, které vás spálí na popel!

Asphyx says:

The Polish legendary maniacs recorded an album, which could be easily created in the nineties. Cold, crisp and raw. The paintings, full of inverted crosses and satanic rituals, are feeling from each tone. Symphony of evil, hate and rejection of God. I feel mad power from the album, reminiscenting ice fire. Orthodox black metal album, that  burned you to ash!

http://www.besatt.net/
https://www.facebook.com/666Besatt666
http://mutilationrec.loja2.com.br/

Recenze/review - JUST BEFORE DAWN – The Aftermath (2014)

JUST BEFORE DAWN – The Aftermathn

CD 2014, Chaos Records

Touha po přežití je jedním ze základních pudů sebezáchovy. Držíme se svého života zuby nehty, modlíme se, i když nejsme věřící, velebíme mládí a necháváme se unášet myšlenkou na nesmrtelnost. Tohle všechno ale platí jen za dob míru, kdy tyjeme blahobytem a s chutí vyhledáváme z nedostatku adrenalinu různé extrémní sporty. Ve válce vše padá a stávají se z nás obyčejné šelmy, bojující za různé idey, vlajky, mocnosti, vojevůdce nebo jen tak, pro peníze. Vždycky jsem přemýšlel, co to s člověkem udělá, když si prožije třeba jen několik měsíců napětí, zabíjení a neustálé ostražitosti. Jsem obyčejný civil, spíše pacifista, ale když sleduji vyprávění veteránů z různých válek, neubráním se často obdivu. Dnešní doba nepřeje příliš hrdinství a různé válečné skutky jsou v historii vnímány rozdílně, ale když potkám kapelu, zpívajících o podobných tématech, přijdu si právě jako na setkání s těmi, co byli posláni zabíjet.

JUST BEFORE DAWN je kapelou kytaristy Anderse Biazziho (BLOOD MOTRIZED, ex-AMON AMARTH). Ten spolu s různými hosty a kamarády letos nahrál již druhou desku (první počin jsem recenzoval zde). A i letos se jedná o chladné melodie v severském stylu, studené a řezající. Zajímaví jsou slavní vokalisté, kteří každý uchopili svůj song po svém, originálně a deska je tak neskutečně pestrá. Jmenujme alespoň některé. Osobně se mi asi nejvíc líbí, jakým způsobem nazpívali své party Ralf Hauber (REVEL IN FLESH) a Marc Grewe (MORGOTH). Zajímavý je ale i Dave Ingram (ex -BENEDICTION, ex - BOLT THROWER) nebo mladík z FERAL David Nilsson. Za bicí soupravou pak sedí mistr Brynjar Helgetun (CRYPTICUS). Vše pak zpovzdálí nenápadně, ale přísně koriguje kapitán Anders. Celá tahle úderná četa je zárukou toho, že jsou dodány velmi kvalitní hudební výkony. Zajímavé je, že nic nepůsobí křečovitě. Přijdu si tak spíš jako na setkání s kamarády, než na nějakém „projektu“ stojícím jen na slavných jménech.

Samotná muzika je ovlivněna BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, švédskými death metalovými klasiky a sem tam na povrch vyleze i doomová nálada. Vše je podřízeno navození atmosféry, vznášející se na bojišti po ukončení bitvy. Slyším nářek krvácejících těl, cítím hořící zbytky domů a vnímám tu obrovskou beznaděj. Nikdo ještě neví, kdo vlastně vyhrál a většina přeživších upíná své oči k nebi. Modlí se, umírají a oplakávají své kamarády. Když pak znovu zazní siréna, přilétají další obrovští kovoví dravci a shazují tuny bouchajícího železa mezi zbytky lidskosti, ozývají se ze země šílené skřeky strachu. Účelem a záměrem této kapely není bořit hranice stylu, ani vytvářet nové metalové škatulky. Je to spíš setkání přátel, kteří chtějí hrát a zpívat o válkách a znovu nám připomínat, jací jsme někdy slaboši. Bojujeme kvůli barvě vlajky, jedinému pravému světonázoru nebo jen tak, pro radost z utrpení. Muzika je určena pro starší ročníky, kteří mají rádi studené melodie v death metalu a vyznávají spíš jeho klasické postupy.

Anders Biazzi

Rád se nechávám unášet na podobné vlně nostalgie. Je to pro mě zajímavé, uvěřitelné a do sluchátek si podobnou muziku dávám raději, než pře – technizované kapely. Nejvíc ale oceňuji Andersovu kytarovou hru. Nikde se netlačí zbytečně na pilu. Spíš je navozován pomalý a pod nehty zalézající pocit mrazivé neodbytnosti. Je to jako když se do vás dá zima a nemůžete se jí zbavit. Nepomáhá ani alkohol, ani na maximum roztopená kamna. Ten chlad je zkrátka ve vás a zůstane tam na věky. Stejně jako zážitky, které se neustále vrací vojákům bojujícím kdysi na frontě. Do přilby nabíráte špinavou vodu, smíchanou s krví a v naději, že ještě chvíli přežijete, zaháníte žízeň. Mívám při poslechu „The Aftermath“ skoro až vidění, Jako bych i já byl tím, kdo pozvedl zbraň proti nepříteli. Ta hranice mezi trapností při setkání s testosteronovým prodavačem v army shopu a krutou realitou je zde hodně patrná. JUST BEFORE DAWN věří tomu, co hrají a zpívají a je to znát. Padá na mě smutek z lidského rodu a přemítám dlouze o tom, čeho jsme ještě schopni. Smutná, death metalová deska, nahraná na samotném bojišti! Chladná a krutá.

Asphy says:

The second album JUST BEFORE DAWN brings more news from the front. Hardly any band is able to transfer the atmosphere of despair on CD. Anders Biazzimu did it. His melodies are cold, cruel and billows over the battlefield itself. The album had a lot of guests who gave variety to the record. The classic death metal of the highest quality. Sad, cold plate, recorded directly in the war! To fight!

Seznam skladeb:

1. Across the Battlefield
2. Lightning War
3. Soulburner
4. Incomming
5. Bastard Battalion
6. Death from Above
7. Device of Utter Death
8. Bastogne
9. Through the Mud
10. Blitzkrieg Brigade
11. Feast of the Firedemon
12. The Aftermath

Čas: 54:14

Sestava:

Anders Biazzi – kytara, basa

Hosté - Rogga Johansson (Megascavenger), Rick Rozz (Massacre), Dave Ingram (Bolt Thrower, Benediction), Jonas Stalhammar (God Macabre), Thomas Wouters (Bodyfarm), Ronnie Bjornstrom (Aeon, Bone Gnawer), Jonas Lindblood (Puteraeon) a další

https://www.facebook.com/JustBeforeDawnTheyCame

http://chaos-records.bandcamp.com/album/the-aftermath

http://www.chaos-records.com/

Minirecenze/minireview - VOODOO GODS – Anticipation for Blood Leveled in Darkness (2014)

VOODOO GODS – Anticipation for Blood Leveled in Darkness

CD 2014, Saturnal Records

VOODOO GODS jsou super-kapela, složená ze samých slavných osobností metalové scény. Posuďte sami. Za mikrofonem stojí slovutný pán s dynamitem v hrdle George Corpsegrinder Fisher (CANNIBAL CORPSE). Doplňuje ho neméně známý Seth Van de Loo (CENTURIAN, SEVERE TORTURE). Struny obstarali pánové Jacek Hiro (SCEPTIC, DIEAS IRAE), Jean Baudin (NUCLEAR RABBIT) a David Shankle. Nápady pak dodal hlavní protagonista Alex Voodoo. Ten se zhlédl v melodičtější podobě death metalu, přidal neméně thrashe a v sólech až heavy metalové naléhavosti. Zazní dokonce i domorodé bubínky. Deska je čtyřicet minut dlouhá a abych pravdu řekl, tak mě příliš nepřesvědčila. Nápady jsou zde sice občas velmi dobré, ale hudba mi připomíná spíš kulisu znějící z nějakého metalu přístupnějšího rádia, než poctivý smrtící kov. Nikde nic moc neřeže, netlačí a rozhodně se nejedná o nějakou nekompromisní nálož. Spíš mi přijde, že se jen tak v pozadí preluduje. Album jsem poslouchal poměrně dlouhou dobu a pořád se do něj nějak nemohu dostat. Fanoušci přívětivějšího death metalu budou asi spokojeni, mě chybí nějaký záchytný bod nebo zapamatovatelný riff či motiv. Zvláštní je produkce, která působí velmi tuctovým dojmem.

Možná jsem až moc přísný, ale nějak jsem moc nepochopil, komu je tohle CD určeno. Pro brutalisty bude moc příjemné, klasickým deatherům budou vadit melodická sóla a thrasheři budou zmateni úplně. Nějak moc nevím, kam bych tuhle kapelu zařadil, jak vstřebal a užil si ji. Letošní novinka mi přijde zmatená, roztříštěná a svým způsobem velmi obyčejná. Jedinými vstřícnými momenty pak zůstávají jen chvilky, ve kterých zpívají oba pánové najednou. Tam cítím alespoň nějakou sílu v jinak průměrném albu. Trošku jsem nepobral ani texty, zaobírající se voodoo tématy, které zcela nekorespondují se samotnou hudbou. Ta místo toho, aby byla tajemná a krutá, je spíše takovou veselou a skočnou čtverylkou v melodickém death metalovém duchu. Je to škoda, protože občas na povrch vyplave dobrý nápad. Ten je bohužel následně ubit a ztracen v marastu klasických postupů, bez jakékoliv síly. Nějak moc nevím, co zamýšlejí pánové do budoucna, ale pokud chtějí nadále pokračovat v nastaveném směru, příště ani nebudu mít chuť si je poslechnout. Verdikt je tedy z mé strany jasný. Až na parádní výkon basisty se pro mě jedná o poměrně nudné album.

Asphyx says:

VOODOO GODS are super-group, compound of famous celebrities of metal scene only. Unfortunately, the CD misses good ideas and it can't be  saved by famous names in the booklet. Music is just an ordinary death thrash metal with heavy metal solos.  I don't know too much, what the men want to do  in the future, but if they want to continue this direction, I won't listen to this band for the next time. The verdict is clear in my opinion. Except the fantastic bassist's performance it is quite a boring album for me.

http://www.voodoogods.net/
https://www.facebook.com/OVGFS
https://myspace.com/voodoogodsband
http://www.saturnalrecords.com/

Minirecenze/minireview - NUNSLAUGHTER – Angelic Dread (2014)

NUNSLAUGHTER – Angelic Dread
CD 2014, Hells Headbangers Records 

NUNSLAUGHTER jsou jedna z kapel, které se nikdy nezpronevěřili undergroundu. Death/thrashová mašina, která před sebou stále hrne hromadu plesnivějících kostí. Legenda, která má na svém kontě snad největší množství split nahrávek. Letos opět v plné síle. Krutí, špinaví, nekompromisní a drsnější snad víc, než kdy předtím. Mám pro jejich tvorbu velkou slabost. Přijdou mi jako jedni z mála posledních mohykánů, kteří se nezpronevěřili a zůstali pevní jako skála ve svém přesvědčení. V podstatě stále stejné postupy, velmi si navzájem podobné rouhačské texty a absolutně žádný "posun", jsou "nahrazovány" obrovským nasazením. Tohle je deska pro chvíle, kdy s kamarády máte za sebou už několik lahví toho nejtvrdšího alkoholu. Jejich novince "Angelic Dread" jsem se podíval na pořádně shnilý zub zde. Total old school death metal! Welcome to Hell!

https://www.facebook.com/NunSlaughter
http://shop-hellsheadbangers.com/

Asphyx says:

NUNSLAUGHTER prepared total old school death metal for us this year. Maniacal, dirty, classical, with many energy. Total hell, total madness! I like Don Of The Dead´s "spirits" vocal. Crazy riffs, rough sound and total energy. I love NUNSLAUGHTER!

Recenze/review - CORPSEFUCKING ART – Quel cimitero accanto alla villa (2014)

CORPSEFUCKING ART – Quel cimitero accanto alla villa

CD 2014, Sevared Records

Kdyby existovala nějaká kniha různých způsobů mučení vězňů, byla by asi tlustší než samotná Bible. S přihlédnutím do surové historie a se současným vzestupem zla by se dalo říct, že lidé dokážou být o hodně horší než zvířata. Málokterá šelma zabíjí jen z rozmaru nebo kvůli tomu, že má jejich protivník jinou barvu vlajky. Proč to ale píšu? Je to takové připodobnění, odraz toho, co se dnes odehrává. Určitě nikoho nehodnotím a nevydávám plamenná prohlášení. Jsem jen mnohdy zděšený divák. Podobně jako já jsou na tom i italští brutal death metalisté CORPSEFUCKING ART. Ti dokonce do tradičních smrtících témat přidávají hodně černý humor. Deska tak nepostrádá nadhled a má pořádný švih.

Co se týče samotné muziky, tak se pořád pohybujeme ve škatulce, vytvořené slavnějšími CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, AVULSED, IMMOLATION, INCANTATION apod. Možná se to bude zdát jenom mně, ale občas jsem zaslechl i pořádnou inspiraci švédskou školou (ENTOMBED, GRAVE, DISMEMBER, INTERMENT). Celé album od začátku do konce hezky odsýpá, nepostrádá pořádně nářezovou atmosféru a při některých textech jsem se musel hodně smát. Tedy, ono to vlastně moc k smíchu není, ale pokud máte rádi drsnější humor, mohli byste se určitě popadat za břicho jako já. Tihle šílenci ale rozhodně nejsou jen nějakou obyčejnou parodií. Jejich nápady, stavba skladeb i vokalista s klidem obstojí na dnešní brutal death metalové scéně. Možná bych si dokonce dovolil tvrdit, že v některých ohledech s klidem předčí své slavnější vzory. Líbí se mi ten nadhled, CORPSEFUCKING ART nejsou nikdy „zbytečně“ ortodoxní. Když je potřeba, na chvilku zvolní, jindy zase pořádně prásknou do koní. Záleží na tom, co si který song žádá. Temnotě a energii je podřízeno úplně vše.

Úžasný je cover od Chrise Moyena. Tady bych se na chvilku zastavil. Mám moc rád černobílé obaly a tady bych se na to zombie zátiší dovedl koukat dlouhé hodiny. Zvuk je také klasický, dobře čitelný a svým způsobem i náležitě špinavý. Stojí za ním Hombrelobo Studio z Říma a odvedlo velmi dobrou práci. Marně jsem zezačátku přemýšlel, kdeže jsem viděl titulek desky. Pomocnou ruku mi podal všemocný internet. Jedná se o původní italský název filmu od Lucio Fulciho „House by the Cemetery“ (u nás vydáno jako „Dům u hřbitova“ – 1981). Česká filmová databáze uvádí toto dílo slovy „Hlava doktora Freudsteina vypadá jako dozlatova opečené sele. Je totiž již dávno mrtvý…“ Tak a teď je vám doufám jasné, co se bude na desce odehrávat (smích).

Jakožto fanoušek, pisálek musím hodnotit „Quel cimitero accanto alla villa“ vysoko. Těmhle italským hrobníkům totiž tepe v hrudích srdce v úplně stejném rytmu jako mě. Neodehrává se zde žádné bohapusté mlácení slámy, ale vše je poctivě promyšlené, krutě tlačící a nepostrádám zde onu pověstnou jiskru, která ve mně zažehla pořádný oheň. V tomhle domě u hřbitova se sice dějí šílené věci, krev cáká všude kolem a sousedi si už dlouho povídají něco o tom, že zdejší obyvatelé jsou „nějací divní“, ale tenhle nářez je pro mě natolik nakažlivý, že mám chuť si pustit nějaký pořádný krvavý film. Svět lepším neuděláme, ale srandu si z něj dělat můžeme, ne? Schválně, zkuste si letošní CORPSEFUCKING ART pustit a uvidíte, že vám bude líp než při sledování nekonečně tupých seriálů (smích). Brutálně temná deska s atmosférou připomínající klasické horory osmdesátých let.

Asphyx says:
Classic brutal death metal with atmosphere from 80´s years horrors films. Maniacal rytms, voice from hell and cutting riffs. Yes, this is echoes from the other world. Good bloody texts, cover from madness and very hard sound. I recommend!

Seznam skladeb:

1. Sympathy For The Zombie
2. Cemetery By The House
3. Night Of The Chicken Dead
4. Cat In The Brain
5. Blood Everest
6. Centrifuged, Washed And Strangled
7. The Mask Of Mr. Daisy
8. The Song With No Name
9. Voracious Tomatoes
10. The Meaning Of Deat

Čas: 28:16

 

Sestava:

Andrea Cipolla – kytara

Marco De Ritis – basa

Eddie Vagenius – bicí

Marco Aromatario – kytara

Claudio „Blade“ Carmenini - zpěv

https://www.facebook.com/sachertorture

http://www.sevared.com/index.htm