Železný dědek UDO se zdá být nezničitelný. Německý důchodce nás zásobuje nepřebernou smrští alb, která si jsou navzájem velmi podobná. Většinou atakují hodinu a tak jsou jeho desky velmi vhodné pro poslouchání kupříkladu v autě. Nabroušené riffy, řezavý hlas a klasické motivy. Obyčejný heavík, dalo by se říct. Ostré pasáže se střídají s chytlavými refrény a každý fanoušek, který se kdysi chytil u základních alb ACCEPT, musí být spokojen. UDO má nezaměnitelný hlas (i když dnes už o hodně slabší než dřív). Je jasným poznávacím znamením kapely, která nese jeho jméno. Novinka se mi zdá trošku klidnější, než předchozí počiny, ale není divu, v dubnu oslaví 63 narozeniny a řekněte mi, kdo podobný táhne heavy metalovou károu takovou dobu? Letošní deska nijak nevybočuje z toho, co pánové poslední roky nahrávají. Ničím nepřekvapí, ale vlastně ani nezklame. Možná jen ten obal, ten se mi moc nelíbí. V téhle "moderní" podobě mi UDO příliš nesedne. Mám ho raději v zemitějších polohách, stejně jako hlas, který mi nejvíc vyhovuje, když tolik "neječí". Každá skladba je postavena na jednoduchém motivu, který je většinou zakončen mocným refrénem. Tady bych viděl trošku problém. Pár songů má velmi silnou melodii, ale několik jich působí už trošku obyčejně. Je z nich sice cítit poctivé rockové srdce, ale občas jsou některé "halekačky" až moc podbízivé. Nechybí ani pomalejší kousky a tak myslím, že budou spokojeny i ženy - "drsňačky". Album si klidně dovedu představit jako kulisu na srazu motorkářů. Dobrá deska, která ničím nepřekvapí. A tak je to vlastně dobře.
Asphyx says:
Iron old-timer UDOseems to beindestructible. The Germanpensionersupplies us withinexhaustibleshrinks of albums, that arevery similarto each other. The sharppassagesalternate withcatchychoruses andevery fanshouldbesatisfied. I caneasilyimagine the album as abackdrop on themeeting of motorbikers.
Mrtvola,
zamrzlá kousek od lesní cesty. Střeva, rozlezlá mezi krystalky
ledu. Okolo se vznáší pachuť strachu a ozvěna posledního
výkřiku. Když sem ten nebožák vyrazil, chtěl se jen projít na
zimním větru a zavzpomínat na léto. Špatná konstelace hvězd na
špatném místě. V záloze čekající vrah, vzrušený lovem.
Následovalo leknutí, hrdelní jekot a nevěřícný pohled.
Poslední myšlenky člověka před smrtí patřila vzpomínkám na
blízké. Opuštěné tělo jakoby žalovalo. Pokud byste zahlédli
celou scenérii z letadla, zaujalo by vás určitě rozložení
končetin. Ty vytvářejí pentagram. Není to samozřejmě náhoda.
Nikdo se nikdy nedozví, odkud vrah vzešel. Budou se jen vyprávět
neuvěřitelné zkazky o tom, že někdo spatřil v době vraždy
podivné světlo, záblesk. Také se prý vzduchem vznášely skoro
až nehybné tóny funeral doomových FROWNING. Ty, spolu s těžko
uchopitelným smutkem, dotvářely ponurou atmosféru místa, skoro
až v umělecké dílo. Chlad, samota, křišťálově zmrzlé kapky
ledu na očních víčkách. Krutost zimní přírody. Takové obrazy
se mi míhají před očima, když se ploužím mezi dlouhými
skladbami německých FROWNING.
Ty
tvoří jediná osoba, která si říká Val Atra Niteris. A i když
bývám k podobným sólo projektům povětšinou skeptický,
tady jsem nenašel žádnou slabinu. Dokonce i bicí, mnohdy řešené
pomocí různých programů, zde znějí, jak mají. Co si ale
vyloženě užívám, tak jsou vokály. Ty jsou velmi naléhavé,
uvěřitelné a sednou k té rozvláčné muzice velmi dobře.
Samozřejmě, mnohým může vadit přílišná délka skladeb, až
moc rozmáchlé kompozice, ale uvědomme si, že hlavním stylem,
který je předkládán, je funeral doom metal. A v něm se na
nějakou tu minutu nehledí (smích). Deska vyšla u ruských
Solitude Productions. Tento label se na podobné choré záležitosti
zaměřuje a jejich vydavatelské počiny bývají v daném
oboru skvosty. Tedy co jsem se měl zatím možnost setkat.
Texty,
pojednávající o smrti, sebevražedných sklonech a záhrobních
záležitostech jsou propracované a mají určitě co říct. CD
bych nedoporučoval slabším jedincům. Přeci jen, některé pasáže
jsou natolik smutné a niterně pojaté, že by mohly u někoho
navodit až depresivní stavy. Deathový murmur, který nad vším
vévodí, jako Kristus na kříži nad hřbitovem, všemu dodává
ještě větší kus smutku. Pomalu našlapujete po pečlivě
uhrabaných cestičkách mezi hroby. Už dávno ani netušíte, proč
jste vlastně začali k tomuhle náhrobku chodit. Možná je
společným jmenovatelem to, že jste kdysi nalezli zde odpočívající
tělo na zamrzlé pěšině uprostřed lesů. Chodíte sem stejně
jen vy a pak někdo druhý, po kterém zůstávají ve vzduchu jen
samé černé zbytky svědomí. FROWNING moc dobře vědí, jak
veškerou náladu, která se vznáší všude kolem zabalit do
mrtvolné atmosféry. Přitom se jedná teprve o první desku (ještě
mají na kontě split s APHONIC THRENODY - 2014). Možná právě
proto, ta zásada o prvních albech, která jsou sice mnohdy lehce
neumělá, ale o to víc syrová a uvěřitelná, platí na „Funeral
Impressions“ dvojnásob.
FROWNING - Val Atra Niteris
Hodina
nepřetržitého umírání a smutku bude pro mnohé asi už dlouhá.
Na podobná CD musí být určitě nálada a chuť. Mně se osvědčily
poslechy při toulkách zimní krajinou, kdy vám zalézá mráz pod
rukávy a ochlazuje vaše tělo až někam ke hranici snesitelnosti.
Na horách pak, při zdolání vrcholku a vystoupání na rozhlednu
se nesly skladby do krajiny lehce a samozřejmě, jakoby do
zasněžených lesů a plání patřily odnepaměti. Nevím, jak se
na tuhle desku budou tvářit znalci v oboru, ale mě jako
občasného návštěvníka v doomových hájích přesvědčila,
zasáhla mě a byla mi věrným průvodcem. Bylo vždy moc příjemné
se odpoutat od stereotypu běžných dní, přepnout mozek do „režimu
příroda“ a jen se tak procházet. Vždycky tvrdím, že
nejdůležitější bývá si najít k deskám cestu, snažit se
je pochopit a pak je buď člověk odměněn a nebo zůstává
netknutý. Na „Funeral Impressions“ je cesta vydlážděna
vzpomínkami na zapadající slunce, na chladné mrznoucí podvečery,
na pomalu unikající život. Funeral doomová procházka zemí ledu
a smutku.
Asphyx
says:
Frowning
presents over
an hour ofdyingand
sadness on their first board.
While
I was listening,
I felt
like walkingona
lonelyforest
path, where Ican
find
some frozen
murdered body.
The cold,long
andsweepingfuneraldoommelodiesare
completed withvery
urgentvocals.
"FuneralImpressions"
isvery
rawand
believablealbum.
The
journey on the CD ispaved
withmemories
of thesetting
sun, freezing coldevenings,slowly
ending
life. Funeraldoomwalk
throughthe
land of iceand
sadness!
Seznam
skladeb:
1. Intro 2.
Obsessed 3. Receive My Tears 4. Day In Black 5. Sleep
Eternally 6. Murdered By Grief 7. A Way Into Relief
Zajímavé je, že VENOM vlastně nikdy neuměli pořádně hrát, vždycky byli hodně do punku, nemazlili se s tím a stejně to na mě fungovalo. Poslední dobou mají jejich alba poměrně kolísavou úroveň, ale tak už tomu u podobně starých kapel bývá. Zprvu jsem tedy nějak nechápal, proč se mi jejich novinka zase líbí. Cronos a jeho parta zkrátka asi mají nějaký tajný recept nebo formuli, podle které dokáží znovu a znovu uvařit ze stejných ingrediencí pořádně ostrý guláš. Hraje se poctivý, jadrný black (ano, takhle se opravdu kdysi hrával - bylo to ještě před těmi taškařicemi s ohněm a kostely v Norsku). Nic nového pod sluncem, dalo by se říct. Od téhle smečky jsme určitě slyšeli už lepší alba. Záleží tak spíš na přístupu posluchačů. Je snad doufám každému jasné, že pánové asi už nic nového nevymyslí, ale ruku na srdce, chceme to vůbec někdo? NE! Fanoušci jiných stylů samozřejmě vše ihned odsoudí, kritici budou mluvit o tom, že se mění jen obaly (tentokrát se obzvlášť povedl) a ostatním to bude více méně jedno. A všichni budou mít vlastně velký kus pravdy. Já na podobné kapely nahlížím možná s lehce zkresleným pohledem pamětníka. VENOM pro mě byli jednou vůbec z prvních kapel, které jsem potkal a hráli metal. Mám k nim tedy spíš vstřícný (a dnes i lehce shovívavý) postoj. Nicméně, pokud budete na novinku nazírat z pohledu fanouška, myslím, že budete spokojeni. Nápady jsou sice klasické (zaplať Satan!), plné dnes už možná lehce úsměvných póz, které je nutné brát s velkou nadsázkou. Také legendární plešatící zpěvák už také nevládne příliš silným hlasem. Jenže já pořád tu rebelii, originalitu (kdo má stejný ksicht jako VENOM?) cítím z nahrávky v každém tónu. Nejvíc se mi líbí, když se hraje v rytmu punku. Tam mi letos přijdou tyhle legendy nejsilnější. Samozřejmě, v současné době vše působí spíš jako big beat pro starší a pokročilé. Na mě to ale pořád zabírá. Poslouchám dnes už zcela jinou muziku, ale když zavřu oči a přidám na zvuku (mimochodem, celková produkce se mi zdá vynikající), mám sto chutí se obléknout do starého oblečení z osmdesátých let a vyrazit ven udělat nějakou ostudu (smích). Deska je plná základních prvků heavy, thrash, punku i black metalu. Pro pamětníky velmi příjemná záležitost zahraná se zkušenostmi a nadšením. Pomocí jednoduchých motivů je zde navozována lehce temná atmosféra a kněží musí mít zase jednou o trošku těžší sny. A o to jde v téhle hudbě především. Klasické album VENOM, které sice nepřekvapí, ale velmi dobře se poslouchá.
Asphyx says:
The album isfull ofthe essential elements ofheavy, thrash, punk andblackmetal. It is a verynice matter forthe witnesses of old time,playedwith experience andenthusiasm. By using of simplemotives the lightlydark atmosphere is evokingandpriestsmust havenightmares once again. And this is the most importantinthis music. Classicalbum ofVENOM, that doesn't surprise, but it is great for listening.
MACHINE HEAD - Bloodstone & Diamonds CD 2014, Nuclear Blast
Někdy je doslova šílené, jak dopadne kapela, kterou jste v mládí doslova zbožňovali. Je smutné, že z jedné z mých kdysi nejhranějších smeček, u které jsem strávil spoustu krásných hudební chvilek, změní svůj směr natolik, že je mi až nepříjemná. Původně jsem nechtěl vůbec nic psát, podle mě si to pánové ani "nezaslouží", ale ty emoce jsou tentokrát tak negativní, že se musím "vyjádřit". Nemá cenu žehrat nad starými časy, zažitými s vynikajícími alby jako "Superchanger", "Though the Ashes of Empires", ale když si vzpomenu, jak mě jejich desky bavily, je mi dnes skoro až do pláče. Vývoj sice už po "The Blackening" (mimochodem pro mě pořád dobrá deska) nasvědčoval náklonnost k ještě větší "komerci", jenže to, co se děje na loňském albu, nemá obdoby. Album je hodinu a deset minut dlouhá nuda, plná vaty a neskutečně ukňouraného Roba Flynna. Marně hledám nějaký záchytný bod. Marně se snažím najít si alespoň kapku toho dobrého, co by mě zaujalo. Riffy jsou obyčejné, vylouhované snad odněkud z prehistorie a pranic tomu nepomáhá ani sebelepší dnešní produkce, reklama a tuny samolibých rozhovorů. Jednotlivé motivy jsou roztahané, dlouhé, až to bolí a mnoho z nich v hlavě nezůstává. Mě nevadí to, že se z MACHINE HEAD stal stroj na peníze a obživu, mě štve, že nám to dávají pánové všechno takhle zadarmo. Vždyť metal kdysi býval o rebelii, nářezu, jiskření, energii. Tady nalezneme jen plytké bědování vhodné leda tak do komerčních rádií. Kapela samozřejmě bude okupovat přední žebříčky časopisů a kritici budou marně hledat alespoň něco, čeho by se chytili při psaní oslavných (a placených) recenzí, ale výsledek zůstane stále stejný. Nuda. Neskutečná nuda a šeď. Možná jen ten obal, ten je super. Zbytek je pro mě hodně velké zklamání. Bohužel.
Asphyx says: The album isan hour and tenminutes longboring, full ofcotton woolandincrediblywhimperRobFlynn. I'msearching forsomeclue point. We find here only ashallowlamenting being suitable intocommercial radio. Boredom. Unrealboredomanddullness. Maybe justthecover, it issuper. The rest isa very bigdisappointment for me. Unfortunately.
Ten
den nezačal sám o sobě dobře. Ve tři ráno jsem najednou
vytřeštil oči do tmy a nemohl dál usnout. A to spávám jako
dřevorubec. Vše pokračovalo u auta na parkovišti, kolem kterého
chodím na tramvaj. Na stromě seděl krkavec a sledoval mě
naštvaným pohledem. V tramvaji pak seděly jen samé ošklivé
holky s divnýma očima a v práci si na mě v podstatě
celou pracovní dobu chladil žáhu šéf. Utíkal jsem k večeru
ke svému domovu a neustále se ohlížel, zda mě někdo
nepronásleduje. Svět byl ten den opravdu naruby. Astrologové by mi
to asi vysvětlili, ale já se raději uzavřel do pokoje, naladil se
na death metal a moje ruka (tentokrát Satan zaplať šťastná)
sáhla po chilských vyznavačích pekla DEATH VOMIT. Ihned se na mě
vyhrnul okultní death metal, špinavý jako kanály pod naším
městem. Konečně se na mé tváři rozjasnil úsměv a všechna do
té doby na mě spáchaná příkoří byla zapomenuta.
DEATH
VOMIT po jednom demu a splitku s UTTERBOMB (oboje rok 2011)
letos přicházejí teprve s prvním albem. A to rovnou u
španělského labelu Xtreem Music. Osobně bývám k podobným
záležitostem skeptický, na prvních deskách se většinou kapely
potýkají s problémy, způsobenými jejich nevyzrálostí, ale
tady jsem od začátku spokojeně podupával nohou. Jedná se totiž
o přesně ten typ špinavého death metalu, který mám asi
nejraději. Sází se na dobré nápady, zastřený zvuk, chorobně
znějící vokál a pořád to není takový hluk, abych si to
nedovedl pořádně užít. Možná namítnete, že podobných kapel
jsou na světě stovky, ale to mi vůbec nebrání v tom, si
nahrávku pořádně narvat do hlavy. Žádné hranice se zde sice
neboří, ani neposouvají, ale ta temnota ve stylu IMMOLATION,
INCANTATION, MORBID ANGEL, HEADHUNTER D.C., UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN,
DEMONIC RAGE, DOMINUS XUL, PRAISE THE FLAME, TORTURER, PENTAGRAM,
UNDERCROFT a možná chvílemi i DEICIDE na mě jednoduše zabírá.
Skladby jsou velmi uvěřitelné, nepostrádají lehký blackový (i
umazaný thrashový) odér a hnilobnou atmosféru starých kostelů.
Album
postupně rostlo, nutilo mě se k němu neustále vracet a
objevovat v něm nová zákoutí. Nelehký je život ve stínu.
Věřte tomu či ne, ale určitě nepostrádá určité morbidně
krásné kouzlo. Mocné kytarové riffy, bicí přerážející kosti
a pohaslá světla kolem, to jsou smrtelné argumenty DEATH VOMIT.
Jednotlivé motivy se mi zarývají do mozku stejně, jako pláč
raněných. Utrpení věřících v jediného boha nemůže
vyvážit tu sílu, kterou z desky cítím. Kolem proplouvají
na obloze mraky nasáklé smutkem a nenávistí, stromy se kývají
v náporech větru. Velké je pak moje překvapení, když
vyhlédnu z okna do slunečného podvečera. Ta apokalypsa se
odehrávala celou dobu jen v mé pomatené hlavě. Co může být
pro fanouška lepšího, než přehrání imaginárního filmu,
vyvolaného poslechem oblíbeného alba?
Jsem
nadšen a poctěn, že mi okultní mistři DEATH VOMIT zaslali svoji
prvotinu na recenzi. Pro mě se jednalo o jedno z těch setkání,
kdy jsem dobrovolně a rád propadl tomu panoptiku hrůzy, smrti a
záhrobních kejklí. Připadal jsem si jako v nějakém hororu,
ve kterém pomalu stoupá napětí a vy máte strach kdo odkud a na
koho zase vyskočí. S úlevou pak sledujete okusování masa i
kostí od zákeřné zombie. Jsem rád, že DEATH VOMIT vystoupili na
chvíli ze stínu, nahráli recenzovanou desku a já se mohu spolu
s nimi vydávat na procházky do podsvětí. Chilané jsou
jasným důkazem toho, že v záhrobí je pěkně živo. Takhle
zahraný smrtelný kov mám stejně nejraději. Andělé máchající
si svá bezradná křídla ve špíně. Nemohou vzlétnout a po krku
jim jdou šelmy s tesáky pokrytými krví. V zákristii
leží kněz. Cítíte to napětí a sílu všude kolem? Jeho
bezvědomí je způsobeno uzřenými zážitky. Na tuhle mši bude
ještě hodně vzpomínat. Death metalová deska vhodná pro okultní
obřady. Smrt s vámi!
Asphyx
says:
The
listening of this record seems to be likeareallymorbidandmysterioushorror.
Chileansare
an obvious evidencethatthe
graveisa
place full of live.
I prefer the death metal played in this way. The
songsare
verybelievable,
don't
miss
the light
black(anddirtythrash)
odor and putridatmosphereof
old churches. They are betting ongood
ideas,
veiledsound
andmorbidlysoundingvocals.
Death metalalbum
suitable foroccultceremonies.
Death with you!
Seznam
skladeb:
1. Intro
- Float On Shadows 2. Indestructible Abominations 3. Thorns
Damnations 4. Holocaust 5. Swallowed By Transphormutation 6. Devoured
By Carcass 7. Deeds Of Pestilence 8. Ashes Of Necromancy 9. Painful
Prayer 10. Demoniac Hunger 11. Corpse Immolation 12. Resurrection
Grotesque
Dlouho
jsem přemýšlel, jak se to vlastně stalo. Nakonec jsem na to
přišel. Bylo to vlastně nevinné. Jedno pozdní odpoledne jsem
krájel obyčejný chleba k večeři. Nůž mi sjel po skývě a
zaryl se do dlaně pěkně hluboko. Vše jsem omyl, ovázal a
nevěnoval tomu dále pozornost. Jenže dnes v noci mě
probudila neskutečná bolest. Nemohl jsem dospat. Budily mě noční
můry, ve kterých mi protínali dlaně hřeby a já visel
v nekonečných mukách ukřižovaný a ponížený. Druhý den
u doktora si všichni ťukali do čela, cože za blázna jim tam zase
přišlo. Byl jsem obviněn, že jsem hypochondr a na tvářích
sester jsem viděl náznaky úsměvu. Kdyby jenom věděli, co si
musím každou noc prožívat. Jsou to nekonečná muka, šílené
představy, ve kterých mi z rány vylézají dlouhé zástupy
červů. Hnil jsem zaživa a dlouho přemýšlel, jak se to vlastně
celé stalo. Nakonec vše zapadlo do sebe. Když mi projížděl
zrovna nůž živou tkání, hrála mi vedle v pokoji nová
deska NAILGUN MASSACRE.
Tahle
zběsilá smečka pochází z Nizozemí a bouchá to ve stylu
toho nejryzejšího death metalu. Hrdě se hlásí ke vzorům, jako
jsou AUTOPSY, IMPETIGO, MACABRE, PUNGENT STENCH, starší DEATH.
V jejich textech se to hemží tématikou béčkových hororů,
zombie často vylézají na povrch snad při každém tónu a
pamětníci osmdesátých a devadesátých let musí být na vrcholu
blaha. Jedná se teprve o druhé album kapely (ještě mají na svém
kontě neméně shnilou desku „Backyard Butchery“ – 2011).
Hraje se tady hezky od podlahy, postaru, tak jak to mám asi
v poslední době nejraději. Doporučuji si k „Boned, Boced
and Buried“ otevřít láhev něčeho dobrého a spojit poslech se
čtením nějakého napínavého příběhu. Vítaná jsou jak
okultní témata, tak knihy pojednávající o lidském šílenství.
Inspirace dávnými postupy je samozřejmě více než patrná, ale
myslím, že příznivcům stylu zrovna tohle vadit rozhodně nebude.
Bohatě postačí, když se na chvilku oprostíte od dnešních
běžných death metalových klišé a budete jen poslouchat. Je to
sice vzpomínkový výlet do minulosti, ale hraje se při něm
poctivě a ožívají při něm všechny dávno nezhojené rány.
O
příslušnosti k řádu hnilobných rytířů mě ujišťuje i
jedno jméno v bookletu. Je jím maniak Remco Kreft, který
působil/bí v takových smečkách, jako SOULBURN, XENOMORPH,
GRAND SUPREME BLOOD COURT, ex- ABSCESS. Ten spolu s ostatními
opět dokázal na desce vytvořit atmosféru nekonečné bolesti,
vracejících se vzpomínek a pomalu prskajících vředů.
Z černého, pomalu odumírajícího masa vypadávají kousky
sražené krve, srdce se vzpíná a mozek se marně snaží odmítat
další a další morbidní halucinace. Holanďané dokážou jednu
těžko vysvětlitelnou věc. Umí mě strhnout, odlišit se od
ostatních, strhnout do víru posledního křečovitého tance.
Probouzím se v noci zpocený, bojím se jako malé dítě
stoupnout na zem, aby mě za nohu nechytila ta „obrovská krvelačná
příšera“. Špatné je, že to nemohu ani nikomu vyprávět,
smáli by se mi. Občas sice potkám někoho, kdo chápavě pokývá
hlavou, ale za mými zády kývá nevěřícně hlavou. Musím tak
dlouhé hodiny trávit nekonečnými nočními procházkami, bojím
se znovu usnout. NAILGUN MASSACRE jsou jako nákaza, shnilá krev,
špína, která nejde umýt.
„Boned,
Boxed and Buried“ je takovým malým dárkem, kouskem plesnivého
masa, pro nás postarší posluchače. Najdeme na něm nálož toho
nejlepšího, co bylo kdysi vymyšleno. Přidán je pak plný
náklaďák hnisu, špíny, zla a tajemna. Na své si přijdou jak
milovníci hororů, tak všichni ti, kdo se rádi po večerech bojí.
Starý smrtící kov, zde zahraný, je velmi zajímavý, svým
způsobem originální a plný neotřelých melodií. Kapelu jsem si
už teď, na počátku tohoto roku, nominoval mezi nejlepší letošní
nahrávky v tomto stylu. Nemám sice rád různé žebříčky a
bodová hodnocení (hudba přece nejde, stejně jako obrazy nebo
třeba tanec, vyhodnotit suchými čísly), ale minimálně tento
měsíc se NAILGUN MASSACRE stali jednou z nehranějších
kapel, které doma na recenze mám. A nic na tom nezmění ani má
uhnívající ruka, nakažená mysl a černá krev v žilách.
Mnohdy mluvím o dávném prokletí a tentokrát tomu nebude jinak.
Při poslechu bývám jako uhranutý, odtržený od pohnutek
obyčejného denního stereotypu. Holanďané ve mně dokážou
probudit všechny temné síly, zamíchat s nimi, spoutat mě
svými riffy, odtáhnout do temné sklepní místnosti, trápit mě a
pak nakonec zahrabat kousek za hřbitovní zdí. Absolut old school
death metal!
Asphyx
says:
"Boned,
BoxedandBuried"
is
a
small
present,
a
piece ofmoldymeat
foruselderlylisteners.
We
find
therecharge
ofthe
best, whatwas
oncedevised
in death metal . Addedare
fulltruck
of
dirt, evil
andmystery
was added. The Dutchare
able towake
upall
the darkforces,
mixthem,
bindme
with theirriffs,
pullinto
a darkbasement
room, troubleme,
then finallybury
mebehind
the cemetery wall.
Absolut
old school death metal!
Seznam
skladeb:
1.
Where's the Head? 2. Boned, Boxed and Buried 3. Stinky
Stench 4. I Bury the Hatched in your Face 5. Meat Locker 6.
Nailgun Messiah 7. Casket Full of Fun 8. The Doctor and the
Beast 9. Mad Road Killer 10. What's in the Box? 11. Lower Me
Down
Polští death metalisté HATE asi už celý svůj život budou trávit ve stínu svých vzorů BEHEMOTH. Spousta kritiků je bude neustále a donekonečna posuzovat jen z pohledu dobré, či špatné kopie. Být druhý musí být svým způsobem poměrně frustrující, ale pokud chtějí pánové hrát "klasický polský death metal" dnešní provenience, asi jim nic jiného nezbývá. Přitom, co si budeme povídat, kupříkladu jejich novinka "Crusad:Zero" je o nějaký řád pestřejší než poslední, do pekla velebená deska principála Nergala. Jinak samozřejmě těch styčných bodů najdeme obrovské množství. Melodie jsou hutné, mocně vystavěné, produkce vynikající, průzračná jako do lesku vyčištěné černé srdce. Nechybí ani nezbytný blackový odér, perfektní a dokonalá image. HATE jsou ale spíše jen vrátnými do samotného pekla. Vstup jim byl zapovězen (vybrali si sami svoji cestu). Občas sice nahlédnou dovnitř, ale jinak zůstávají v předsálí. Album je svým způsobem dokonalé. Kapele možná chybí výraznější osobnost, někdo, na koho bych se soustředil (zase na druhou stranu, kolik se narodí dalších Nergalů?). Jinak ale pánové připomínají velmi dobře seřízený stroj. Všechno zapadá do sebe s až "úchylnou" precizností. Za sebe se rouhačsky přiznám, že mě novinka Crusade:Zero baví o něco víc než poslední počin jejich vzorů. Obsahuje pro mě větší množství zapamatovatelnějších melodií a je přeci jen o trošku živočišnější, živelnější. Album je jinak velmi chladné, odtažité, rozmáchlé, mocné a možná trošku moc dlouhé. Chápu snahy o gradaci, o "příběh", ale v některých momentech se přistihuji, že se má mysl vznáší někde daleko. Polští death/blackeři byli vždy o silných riffech. Těch je na desce nepřeberné množství, stačí si jen vybrat. Songy jsou převážně ve středním tempu a občas by nějaká ta rychlejší pasáž určitě neškodila. To jsou ale jen připomínky zhýčkaného posluchače, který je podobné hudby už lehce přejedený. Jinak se již dávno v tomto případě samozřejmě jedná o první polskou death metalovou ligu. Úspěch, vykoupený velkou dřinou, je v různých žebříčcích samozřejmě (oprávněně) zaručen. A tak je to vlastně dobře a v absolutním pořádku. Velmi přístupné album pro všechny death metalisty, kteří se nechtějí příliš ušpinit.
Asphyx says:
The albumis very cold, distant, sweeping, powerfulandmaybe a littletoo long. Gentlemenremind me very well-tuned machine. The melodies aredense, powerfullybuilt, excellentproduction, clear like to the brilliancecleanedblack heart. There isneither necessary blacksodor, excellentand perfectimage. Veryaccessiblealbumforalldeathmetalheadswho don't wanttoodirty.
Tma,
nakrájená na malé kousky. Umletá ze špíny, zla a nenávisti.
Všeobjímající touha po krvi. Stojíte už několik dní zavření
v podzemní kobce. Máte hlad, je vám zima a spánek stále
nepřichází. Balancujete na hranici mezi bytím a smrtí. Je
nekonečné ticho. „Jsem ještě na tomto světě?“: ptáte se
zcela zbytečně, protože dávno víte, že hranice byla překročena.
Nikdo vás už nikdy nebude hledat. Za pár dní o vás zůstane jen
malá poznámka v dlouhém seznamu pohřešovaných. Třesou se
vám ruce a nejhorší je ta nejistota. „Proč zrovna já?“:
opakujete neustále dokola. Pak se znenadání ozve v klíčové
dírce šramot. Otevřou se dveře, spatříte tvář s nekonečným
šklebem, ozáří vás kužel světla a vaše ústa se rozezní
v nekonečném výkřiku. Je konec. Padáte k zemi a kolem
vaší hlavy se pomalu rozlévají potůčky tmavě rudých pramínků.
Následuje dlouhý a nekonečný pochod chodbou. Najednou střih a
zase hledíte do obličeje snad samotného ďábla. Zatřepete
nevěřícně hlavou. Sedíte doma, v teple, s oblíbenou
knihou na klíně a posloucháte novou desku PERDITION TEMPLE. „Byla
to iluze?“: přemýšlíte. Ale kdeže, to jen vydavatel zapomněl
CD opatřit nápisem POZOR, MŮŽE ZPŮSOBOVAT NOČNÍ MŮRY.
PERDITION
TEMPLE je kapelou, která je složená ze samých slavných
undergroundových osobností. Jména jako Bill
Taylor (IMMOLATION, ex-ANGELCORPSE), Impurath (BLACK WITCHERY),
Ronnie Parmer (CATALYSIS), Gene Palubicki (APOCALYPSE COMMAND) byla a
jsou vždy zárukou určité kvality. Tihle pánové uléhají do
rakví už hodně dlouhou dobu a moc dobře ví, jak nahrát pořádné
peklo. Letošní, v pořadí druhé řadové album je plné
spalujícího ohně, černoty, odkazů na KRISIUN, ANGELCORPSE,
MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY. Z nových, mladších smeček
bych pak jmenoval LVCIFYRE. Deska je pro běžného posluchače
zpočátku poměrně nepřístupná, nedá vám nic zadarmo a musíte
se tou spletí nepropustných riffů trpělivě prokousat. Mnohé to
samozřejmě ihned odradí, ale věrní budou po zásluze odměněni.
Skladby jsou dlouhé, vytvořené z nekonečné stěny tmavých
motivů a někdy působí poměrně monotónně. Doporučuji tedy
spíše přístup trpělivého archeologa, než povrchní poslech
v internetovém rádiu. Když se ale dostanete albu na jeho
zkažený zub, budete si připadat jako byste odříkávali nějakou
hodně silnou protikřesťanskou mantru.
Utíkám
z denního světla zpět do temnoty. Zavírám za sebou sklepní
dveře, řvu spolu s kapelou nestoudná slova o neřestech
tohoto světa. Užívám si jako masochista tu nekonečnou bolest,
dlouhé a táhlé melodie, preludia smrti. Najednou mi přijde
spousta drsně se tvářících kapel legrační, možná až směšná.
PERDITION TEMPLE chodili do školy snad k samotnému
Belzebubovi. Byli pozornými a snaživými žáky. Zhudebnit špínu
a zlo lidské rasy není zase tolik lehké. Přenést tu tíhu na
hudební nosič, nezbláznit se z toho a zůstat věrní, stojí
bezesporu velký balík odříkání a síly. Mám rád kapely (bez
rozdílu hraného stylu), ze kterých cítím emoce. Nad floridskými
rouhači se vznáší černý oblak, připomínající Pandořinu
skříňku. Je jen otázka času, kdy praskne její víko a mezi nás
se vyplaví nekonečné proudy nemocí, špatnosti a utrpení.
Z pódia stékají vodopády hnisu. Konečně chápu, jak se
musí cítit nebožák, který se rozhodne shořet v plamenech.
PERDITION
TEMPLE poslali do světa desku žhavou jako láva, vytékající ze
samého pekla. Spaluje vše živé a přináší jen bolest a
utrpení. Připomíná apokalyptické filmy, ve kterých zůstane
naživu jen pár osamělých duší. Jinak je všude jen nekonečná
prázdnota, tichý smutek a strach. Američané jsou jako přírodní
katastrofa, vichřice nebo tsunami. Jsou nekompromisní v tom,
co hrají, nepřístupní a pozvali nás na dlouhou procházku mezi
duše zemřelých. Když přistoupíte na jejich hru, můžu vám
slíbit jen nekonečnou bolest a zatracení. Budete se smažit ve
vroucím oleji, budou vám vytrhány všechny zuby, odstraněny vlasy
i duše. Zůstane jen nebohé a slabé tělo. Když vám pak tahle
nákaza pronikne do krve, stanete se pokornými sluhy této smečky a
jediným smyslem vašeho života bude nekonečné bloudění s jejich
CD na prsou. Death blackové album, které může způsobit slabším
povahám srdeční infarkt. Nekonečná blasfemie lidské mysli.
Asphyx
says:
PERDITIONTEMPLEsentinto
the world arecordhotlike
lavaflowing
fromthehell.
It burnsall
the living andbringspainand
suffering only.
Americansarelike
a natural disaster,
stormortsunami.
They
areuncompromisingin
what they
are playing,
inaccessible, they
inviteusfor
a long walk
among
thesouls
of the dead.
PERDITIONTEMPLEwent
to school,
perhaps toBeelzebubhimself.
They
wereattentiveandindustrious
students.
Set the dirt andhuman
evil to music isn'teasy.
PERDITIONTEMPLEdid
it.
Deathblack
metalalbum,
that
can causeheart
attack toweakernatures.
Never-endingblasphemy
ofhuman
mind.