Kolega Michal Radoš se vydal v pátek 27.2.2014 na propagační misii festivalu DEADLY STORM IN BOŽKOV 9. Při té příležitosti nafotil nějaké ty dagerotypie.
Pomalu
končí zima, v supermarketech už začínají plesnivět
velikonoční zajíčci a na plakátech po celé Plzni je upoutávka
na křesťanské zpívání s JirkouZmožkem.
Mám to sice mezi tyhle věřící ovečky jen kousek, ale kupodivu
jsem nakonec zvolil okultní obřad v našem hlavním městě.
Sice jsem už několik týdnů pořádně nespal, celý víkend dělal
řidiče po celé republice, ale co by člověk pro trochu toho
death/black/thrashe neudělal, že ano?
Ravencult
Povolal
jsem tedy svého kolegu, řidiče a jednoho z mála fotografů
Michala (thank you brother!), který nekazí koncertní fotky různými
rybími oky a podobnými (efekty) nesmysly a svorně jsme vyrazili ku
Praze. Hlavní město nás přivítalo tradičním smradem,
šerosvitem a podivnou atmosférou, která krásně navozovala
nadcházející death blackové obětování.
Narchost
Navigace
nás nakonec do klubu navedla dobře, i když tentokrát byla opravdu
hodně „drzá“. Vstupujeme do Exitu a já se ihned hrnu k výčepu.
Mám tak bolavé celé tělo, že oceňuji několik rychlých
a chutných piv (nepasterizovaný Staropramen a kolegyně si
pochvalovala černou Barboru od Ostravaru).
Celkový dojem z klubu mám velmi pozitivní, líbí se mi
oddělení na chlastací, kuřáckou část a koncertní, podzemní
sál, kde jsou cigarety zakázány. Pro mě ideální stav. Lehce
negativní připomínku bych měl snad jen v pozdějšímu začátku,
což bylo pro nás z daleka trošku hendikap.
Drowned
Co
se týká zvuku, tak jediným problémem byla jen přílišná
hlasitost. Ať jsem se přemísťoval, jak chtěl, všude to řvalo,
až mi to málem uši utrhlo. Návštěvnost tipuji na cca 60 kousků platících, ale berte mě s velkou rezervou.
Uveden
do koncertní nálady se rozhlížím kolem a pomalu se dostávám do
té správné nálady. Unaveně, ale nadšeně rozprávím s
ostatními, užívám si tu atmosféru. Ani nevím proč, ale vždycky
před první kapelou cítím takové zvláštní šimrání
v žaludku, lehké napětí a těšení se.
Ravencult
Pak
už jenom seběhneme dolů, zaujmeme strategické pozice, před první
kapelou odjišťujeme imaginární mozkové šrapnely a jdeme na to.
Jako
černý předvoj posloužila pražská kapela NARCHOST.
Neznal jsem je a tak jsem byl zvědavý, co pánové předvedou.
Promo materiály hovořily o black/thrash metalu. Z ukázek na
internetu mě pánové příliš nepřesvědčili. Naživo pak hráli
sice vcelku dobře, ale mají před sebou ještě spoustu práce, aby
se dostali mezi ty „dobré“ kapely. Některé songy by zasloužily
zkrátit, nedovedly příliš dlouho udržet moji pozornost. Díky
své délce vyznívaly poněkud plytce a nevýrazně. Bylo to takové
nemastné, neslané. Chyběla mi zloba, špína a nenávist, která
by k hranému stylu měla patřit. Snaha byla, jen vycházela často
vniveč. Ale tak, takhle na předskokany to docela šlo. Rád bych
povzbudil víc, ale tentokrát se budu držet raději zpátky. Snad
příště.
Narchost
Pak
šli na řadu řečtí black metalisté RAVENCULT.
Kapela požívá veškeré undergroundové vážnosti a předvedla
nám vystoupení, často odkazující k takovým smečkám, jako
jsou WATAIN, AURA NOIR, HELLHAMMER, CELTIC FROST, NIFELHEIM,
(zaslechl jsem i odkazy na BATHORY) a podobné, do blacku a špinavého
thrashe hozené kapely. Od prvního tónu bylo jasně slyšet, že
pánové nejsou žádná ořezávátka, že svoji černou práci
myslí smrtelně vážně a že nám nedají koncert jen tak zadarmo.
Bylo to divoké, náležitě temné a nenávistně „odmítavé“.
U podobné hudby hodně záleží na tom, aby kapela zněla
přesvědčivě, jinak by mohlo dojít až k trapnosti. Nic
podobného se ale v neděli nekonalo. Naopak, bylo to hodně surové
a našlapané vystoupení (což náležitě ocenil i celý kotel pod
pódiem). Přesně takhle to mám rád a tak jsem odcházel nakonec
ze „sklepení“ pro další pivo velmi spokojený.
DROWNED
hrají od roku 1992 a teprve až letos nahráli první dlouhohrající
desku (recenze zde).
Mám doma některá jejich historická dema, ale kapelu jsem bohužel
nikdy neviděl naživo. Oni byli také tím hlavním lákadlem, které
mě donutilo ještě nějaký ten den pořádně nespat a užít si
je naživo. A že to stálo za to. Ten nedělní večer, prvního
března, se v Praze rozpoutalo pravé death/doom/black peklo.
Okultnímu večírku chyběla snad jen nějaká obětovaná slečna.
Jinak byly splněny všechny náležitosti. Rouhalo se, běsnilo,
vyvolávali se nemrtví, obraceli se kříže, plivalo do svěcené
vody. Kolem mě se pod pódiem volně procházeli pánové BELZEBUB,
CHÁRON a bylo možné zahlédnout i stín samotného LUCIFERA.
Několik
metrů v podzemí, v temném klubu, se odehrávalo
absolutní zlo. Kytaristovi Tlmnnovi (také ex NECROS CHRISTOS) jsem
visel doslova na hmatníku. Tenhle pán je hlavním tahounem celé
smečky a jediným pozůstalým z původní sestavy. Ostatní také
nezaostávali a dohromady kapela působila dojmem, že se snad
samovznítí. Bylo to temné, mocné, kruté a bolavé. Začala se mi
vařit shnilá krev v žilách, drkotat plomby v zubních
jamkách a mozek dosahoval teploty varu. Zbývalo snad jen, aby mi
začala ze stigmat prýštit krev. Jinak tomuhle vystoupení
nechybělo vůbec nic. Dokonalý okultní obřad! Smrt a temnota!
Ravencult
Cesta
do Plzně je dlouhá a tak jsme hned vyrazili. Tedy. Já byl vlastně
do auta odveden. Sice střízlivý, ale pořád pohlcený tmou. Oči
se mi rozjasňovaly pomalu, postupně a černá barva ze zorniček
zmizela vlastně až druhý den. Teprve ať teď, když sepisuji
svých pár postřehů, získává můj pohled tu krásnou modrou
barvu, ve které se za dob mého mládí a ztepilosti děvčata
tolikrát ztrácela:).
Drowned
Měl
jsem trošku neklidnou noc, ve které se mi znovu vracel ve snech
prožitý koncert. Jen s tím rozdílem, že se mi tam nějak
pomateně dostal Jiří Zmožek a zazpíval nám také (třeba zde).
Mezi songy s námi rozmlouval, pronesl několik modliteb a
obrátil nás na křesťanství. Po probuzení jsem se musel dlouho
ujišťovat, že to není pravda. V neděli to byl zkrátka
silný okultní zážitek, který mi pořádně zamíchal myšlenky
v hlavě. Návštěvy rozhodně nelituju a na tenhle večer, po
okraj napěchovaný tmou, budu ještě dlouho vzpomínat.
Poslouchat power metal je pro mě tak z devadesáti procent víceméně utrpení. Moje uši jsou nasměrovány úplně jinam, do krutějšího a morbidnějšího kovu. Přesto se občas vyskytne i v tomto stylu deska, která mě zaujme. Mám pak většinou pocit, že se vracím někam do dob svého časného mládí, kdy jsme podobné kapely považovali za to nejtvrdší a nejdrsnější, co vůbec můžeme potkat. Doba nás sice vyvedla dávno z omylu, ale vzpomínky, stejně jako určitá pokora před dávnými legendami, v nás pořád zůstaly. Proto také nikdy nebudu jen tak z pozérství kritizovat klasický heavy, či power metal. Pojďme ale k novince BLIND GUARDIAN. Tuhle smečku jsem měl asi nejraději v roce 1989, kdy mě na jejich album "Falow the Blind" přivedl jeden kamarád. Koketoval jsem sice v té době raději s thrashem a death metalem, ale vím, že jsem na tuhle kapelu sbalil nejednu slečnu (smích). Letošní novinka sice není lepší než tradiční skvělá alba z devadesátých let, ale troufám si tvrdit, že jim směle konkuruje. Velmi tomu přispívají skvěle zpracované kytarové motivy, které i přes svoji určitou (chtěnou) pompéznost ve mě dokážou vyvolat jasně citelné mrazení v zádech. Samostatnou kapitolou je pak zpěvák Hansi, který se jednoznačně překonává. Dohromady pak stvořili BLIND GUARDIAN dílo, které se velmi dobře poslouchá, pořád, i po nějaké době je na něm co objevovat a i já, jako příslušník spíše krutějšího metalu, si poslech vyloženě užívám. Jediné, co mě na recenzovaném albu mrzí a kvůli čemu nikdy nebude "Beyond the Red Mirror" tak dobré jako staré desky, je zvuk (posloucháno ze zapůjčeného CD na hi-fi). Ten je nevýrazný, pan producent by zasloužil pořádně vytahat za uši a kazí mi konečný celkový dojem. Chápu, že sladit vše dohromady je oříšek, ale i tak už jsem slyšel v tomto stylu o hodně lepší nahrávky. Rozhodně svěžejší, důraznější i výraznější. Pokud nad tím ale přimhouříte oči a uši, myslím, že budete spokojeni. Takhle nějak bych si představoval dobrý power metal! Parádní album!
Asphyx says:
BLINDGUARDIANcreated a CD, thatiseasy to listen, there are stuffs for find, and I, as member of cruel death metal, enjoy the listening very much. What's a pity on this album in my opinion, this is sound. Itis unimpressed, spoilsmethe final sence. But if you 'll want, I think you will be satisfied. This is howI imaginea goodpower metal! Greatalbum!
KEEP OF KALESSIN - Epistemology CD 2015, Indie Recordings
Uff, tedy řeknu vám, že někdy sedím u prázdné stránky wordu při psaní recenze opravdu dlouho. Můžete mi někdo prozradit, co se dá napsat o podobných deskách? Vždyť v tomto případě se už dávno nejedná o hudbu. Do celého tohohle kolotoče vstupují manažeři, vizážisté a podobné profese. Samotné "umění" pak dostává neskutečně na frak. Samozřejmě, běžným posluchačům a většinovým strávníkům to asi stačí. Koneckonců, proč ne. Nezakládám si na tom, že bych byl nějaký hudební kritik (to je pro mě stejná sběř, jako výše zmíněné profese - smích), ale tady zkrátka ani smrt nebere. Osobně na novince "Epistemology" nalézám jen velmi slabé vokály, které tahají za uši, absolutní skladatelskou impotenci, dokola opakované a nekonečné postupy, které nemají v sobě ani kousek zajímavosti. Je to podobné, jako když se zastavíte na dálnici u rychlého občerstvení. Zablikají na vás překrásně nafocené kousky jídla, veselé tváře strávníků. Jenže pak to všechno do sebe raději narvete bez kousání, protože je to tak nechutné, že máte co dělat, abyste to nevyhodili horem mezi ostatní. Odjíždíte pak s pocitem, že jste byli poníženi, okradeni a máte co dělat, abyste přežili nekonečné křeče v břiše. S KEEP OF KALESSIN je to hodně podobné. Mají dobrý zvuk, precizní produkci. Jen je to všechno hrozně předvídatelné, napomádované. Já chci od metalu rebelii, sílu, energii a ne pózy a komerci. Doby alb jako "Armada" nebo parádní "Through Times of War" se zdá nevrátí. Norové si zkrátka vybrali cestu, která mi absolutně nevyhovuje. Napadají mě jenom slova jako plytký, nudný, obyčejný, papundeklový, pozlátko. Některé pózy můžou zaujmout snad už jen pár puberťaček a začínajících metalových fanoušků. Podobných desek na nás producenti vysypou denně několik desítek. Záleží jen na tom, kolik jsou pak ochotni vrazit do reklamy. Ono se to nakonec stejně nějak prodá. KEEP OF KALESSIN jsou tentokrát jenom přesnou definicí nekonečné nudy.
Asphyx says:
KEEP OF KALESSIN hasa good sound andproduction on the new album. But that's all. Where is theenergy, rebellion, strength? I miss ideas, somethingI couldcatch. Someposescantakeperhapsa fewteenagersandmetal fans beginners. SimilarCDsproducers publish every day. It dependson its advertising only. KEEP OF KALESSIN isonlyaccurate definition of never ending boredom this time.
THE PROJECT HATE MCMXCIX - There Is No Earth I Will Leave Unscorched CD 2014, vlastní vydání
THE PROJECT HATE MCMXCIX vydali loni hodinu a půl industriálně death metalových orgií. Album se mi dostalo do ruky více méně náhodou, podobnou muziku jsem poslouchal spíše nárazově někdy v dobách prvních desek FEAR FACTORY. V roce 2012 jsem byl ale smeten absolutně perfektně odvedenou prací na "The Cadaverous Retaliation Agenda", které mě rozsekalo na malé kousíčky. Posledním počinem jsem se prokousával bohužel o hodně hůře. Přijde mi víc roztříštěný, čisté zpěvy jsou na murmur naroubovány až příliš násilně a místo vzpoury strojů si přijdu spíš jak na setkání lego fanatiků. Zapamatovatelných, velmi dobrých motivů je samozřejmě spousta. Bohužel vše ubíjí dolů kopce vaty, různých pomalých vyhrávek a nová zpěvačka Ellinor, která by sedla víc do nějaké "female fronted" smečky, než do industriálního monstra. Nezvykl jsem si na ní a asi si nezvyknu. Je pro mě natolik rušivá. Její party raději mnohokrát přetáčím. Kde jsou ty časy, kdy své hlasivky za mikrofonem dráždily tajemná Mia nebo éterická Jonna. Hlavní kapitán souboru, Lord K. Philipson spolu s Jorgenem Sandstremem se sice snaží, seč mohou, ale jejich práce vychází mnohokrát do ztracena. Škoda, snad příště. Deska rozhodně není špatná, ale že by mě posadila na zadek, to zase ne. "There Is No Earth I Will Leave Unscorched" je sice v určitých, technicko - industriálně - death metalových kruzích, poměrně chváleno, ale já jsem si toho tentokrát pro sebe moc nenašel. Velmi dlouhá, rozevlátá deska, která mě minula, jako meteorit naši planetu.
Asphyx says:
THEPROJECTHATEMCMXCIXreleasedlast year anhour and a halfof the industrialdeath metalorgy. Newsseems to befragmented,too longand it annoys me the newsinger. I didn't get used to her and her voice bother me strictly. Some passages are very violent connected. Very long, splited up album, that passed by me like a meteorite our planet.
Jako
poltergeist či poltrgajst se označuje přírodní jev spočívající
v tom, že se v lidských obydlích zdánlivě samovolně pohybují
předměty (například nábytek), dochází k jejich výbuchům
(nádobí, žárovek) nebo samovzněcování, vyskytují se závady
v elektroinstalaci atd. Název je složeninou dvou německých
slov polterig (hlučný) a Geist (duch). Neexistují věrohodné
důkazy, že Poltergeist, jakožto projev ducha nebo jiné
paranormální síly, reálně existuje.
(zdroj Wikipedie).
Skeptici
tvrdí, že tento jev nebyl nikdy prokázán. My, kdo známe chebskou
death metalovou mašinu PANDEMIA, moc dobře víme, že první výskyt
byl zaznamenán už před dlouhými dvaceti lety. To je na těleso,
hrající tento styl už úctyhodná doba. Tahle smečka byla vždy
zárukou toho, že jste za ni mohli dát kdykoliv ruku do ohně. Když
pokaždé vidím někde napsané jejich logo, první co mě napadne,
je poctivost. Kapela si svoje jméno začala budovat ještě
v dobách, kdy se svět točil o hodně „pomaleji“. Tenkrát
se víc prodávala CD, každá kapela si musela všechno osobně
vydobýt a nestačilo jen hodit pár songů na web. Byly to krásné
časy, samozřejmě lehce ovlivněné vzpomínkami, ale i tak měly
své nepopiratelné kouzlo (jako vlastně jakékoliv jiné).
PANDEMIA
patří do devadesátých let. A to jak hudebně, tak image a dalšími
věcmi, které se tenkrát nosily. S novou deskou je to podobné.
Je velmi propracovaná, ošetřená parádním zvukem (Produkoval
Waldemar Sorychta – také mimo jiné kytara u GRIP INC., podepsán
produkčně i pod takovými jmény jako ASPHYX, BORKNAGAR, DESPAIR,
EXUMER, MOONSPELL, SAMAEL, SODOM, TIAMAT, UNLEASHED. Waldemar si
zároveň u PANDEMIE zahostoval v závěrečné instrumentální
skladbě „Broken Soul of the Dying Soldier“). Sází se na silné
melodie, nezapomíná se ani na pořádné výplachy a všechno je
zabaleno do zvláštně temné atmosféry. Pro mladší posluchače
zaměřené na techniku v death metalu to bude asi moc rozvláčné
a pro „progresivce“ zase málo svěží. Jenže ti ani nejsou
cílovou skupinou, na které tenhle neklidný poltergeist útočí.
Tady se hraje hezky postaru, s vlastním ksichtem a s absolutním
nasazením.
Zpěvu
je parádně rozumět, některé motivy mám chuť si zařvat spolu
se zpěvákem a při sólech mi tuhne krev v žilách. Nápady,
které nám PANDEMIA předkládá, sice vycházejí od takových
smeček jako jsou VADER, MASSACRA, LOUDBLAST (na albu je i velmi
vyvedený cover od téhle legendy), MORBID ANGEL, ale jejich přístup
je svým způsobem originální a jasně rozpoznatelný. Všechny
tyhle vlivy jsou pak zabaleny do pláště utkaného ze švédského
chladu. Občas zavzpomínáme i na rozvláčnost (v mezihrách)
řeckých ROTTING CHRIST, tlak MONSTROSITY nebo temnotu záhrobních
INCANTATION. Novinka je oproti minulému „Feet of Anger“ jakoby
víc ponořená do tmy, je naléhavější, nebál bych se použít i
slovo zákeřná. Podmaní si vás až po čase. Osobně jsem nejvíc
propadl skladbě „Godless Bitch“, která musí obracet kříže
v okruhu několika kilometrů.
PANDEMIA
oslavila dvě dekády své existence s hlavou vztyčenou a velmi
hrdě. Osobně jsem spokojený, desku si vyloženě užívám a mám
co dělat, abych poltergeista ve svém pokoji alespoň trošku
zkrotil. Nevím sice, jak „At the Gates of Nihilism“ obstojí
v kontextu dnešní doby, ale je mi to tak nějak jedno. Tahle
deska je nahraná pro nás, starší a pokročilé, kteří ještě
pořád vyžadujeme od death metalu melodie, nápady a
srozumitelnost. Kdybych měl popsat recenzovanou desku dvěma slovy,
derou se mi na jazyk anglické termíny crushing (zdrcující) a cold
(chladné). Tohle album bude v mém pokoji přesouvat nábytek
ještě hodně dlouho. Poctivá, řezající death metalová deska,
připomínající pořádně rozzuřeného poltergeista!
Asphyx
says:
The
Czechdeathmetal
legendPANDEMIAcelebratedtwo
decadesof
its existence,head
high upand
very proudly.
I
personally like and enjoy
the album
and I'm hard-pressed to tame thismadPoltergeist,
letting out of
theCD.
I
don't know,how"At
theGatesofNihilism"
will standin
the contextof
today,butI
don't care about it.
This
albumisrecordedfor
usolderand
advancedwhostillrequirefromdeath
metaltunes,
ideas, and clarity.
If
I
would
to describe
this albumin
two words,
I would
saycrushing
andcold.
Thisalbumwill
move furniture in
my roomfor
a long time.
Honest,
cuttingdeath
metalalbum,
reminding thereallyfuriouspoltergeist!
Seznam
skladeb:
1.
First Blood 2. Rotting In Mold 3. Nihilistic Age 4. Godless
Bitch 5. Cult Of God 6. Warmonger 7. Under Barbed Wire 8.
Killed 9. Harlods Of War 10. Zyklon B 11. Broken Soul Of The
Dying Soldier 12. After Thy Thought (Loudblast cover) - bonus
Nikdy
bych se nenadál, že skončím zrovna takhle. Byl jsem plný energie
a síly. Pak jsem jednou běžel opuštěnou pěšinou podél
hřbitovní zdi a náhle jsem ucítil v boku bodavou bolest. Za
mnou se mihnul stín, záblesk něčeho kovového a pak následovala
na nějakou dobu nekonečná tma. Teď ležím pohozený, opuštěný
a osamocený v jedné polorozpadlé kobce. Nevím, co bylo
děláno s mým tělem, ale dle jeho stavu to nebyly zrovna moc
hezké věci. Bohužel jsem zemřel násilnou smrtí a tak bude ještě
nějakou dobu trvat, než mi bude umožněno spočinout v klidu.
Zatím musím, ač nevinen, bloudit v zemi nikoho, trpět a
čekat. Marně hledám útěchu v paprscích slunce, ty mi
nejsou dopřány, necítím je. Ani měsíc, věčný průvodce a
strážce nemrtvých, není zrovna mým přítelem. Jediné, co mi
zbývá, je prašivý death metal a smrt. Trávím dlouhé hodiny
poslechem nového alba francouzských poctivců NECROWRETCH. Oprašuji
každý den patinu z jejich CD, uléhám do jedné zapomenuté
rakve a přemýšlím, jak zastavit můj postupný rozklad.
NECROWRETCH
svým přístupem a nábojem lehce evokují tvorbu švédských
SORCERY. Jsou také naplno ponořeni do pravého nefalšovaného old
school death metalu, ze kterého čiší energie na míle daleko.
Inspiraci si samozřejmě neberou jen u nich, následovat mohou
taková jména, jako GROTESQUE, případně starší DEATH. Těch
kapel je samozřejmě víc, ale vy si určitě názor uděláte sami.
Já mohu jen směle prohlásit, že tahle francouzská pekelná četa
je originální, jasně rozpoznatelná od stovky dalších. Přispívá
k tomu nádherně morbidní a do blacku hozený vokál,
absolutní nasazení a hlavně dobré, perfektně zapamatovatelné
nápady. Někdy mívám ve své kobce pocit, že díky jejich novému
albu některé mé části těla znovu ožívají, točí se v kruhu
a jsou nuceny ke kývání do rytmu. Je to samozřejmě jen iluze,
mrtví se přece nehýbou? Nebo ano? Kdo ví. Já můžu jen přísahat
na to, že kolem půlnoci bývá na našem hřbitově pořádně
živo. Nedivím se, díky hudbě, znějící z „With Serpents
Scourge“, nejde být v klidu.
Dovedu
pochopit, že pokud jste zemřeli nějakým modernějším způsobem
a vaše těla jsou zohavena ponovu, nebude vám tenhle starý, rezavý
způsob smrti vyhovovat. Tady se opravdu zabíjelo hezky postaru,
s odvahou a s přímým pohledem do tváře. Co jsem měl
možnost slyšet v našich nekro kuloárech, tak prý mého
vraha odsoudili na mnoho let. Bude hnít stejně jako já, jen u toho
bude cítit o hodně víc vjemů. Já už „zažívám“ jenom
chlad a bolest. Vím moc dobře, že dnes se už podobné death
metalové postupy příliš nenosí a moc dobře chápu, že přístup
se za ty roky hodně změnil, ale NECROWRETCH jsou přesně jednou
z těch kapel, které mi dávají alespoň malou naději do
budoucna. Cítím se v jejich společnosti o hodně blíž smrti
a vnímám všemi póry svého rozpadajícího se těla, že snad
konečně jednou dojdu klidu a navěky se v prach obrátím.
Když se nad naším hřbitovem vznáší vznešené a hnilobné tóny
„With Serpents Scourge“, celkem běžně se stává, že i
z poctivě vytvořených hrobů najednou začnou do měsíčního
svitu trčet pahýly rukou.
Tahle
deska mi připomíná pěkně morbidní zombie rituál. V kuželech
odlesků stínů různých barev tančí nekonečná řada nemrtvých.
Jsem moc rád, že se mohu letos zúčastnit. Dodává mi to sílu a
naději pro lepší a milosrdnější smrt. Album ubíhá rychle,
s pevnou vírou v odvrácené věci našeho shnilého
světa. Oceňuji jak zvuk, tak jako vždy perfektně vyvedený obal.
Pokládám CD na svůj nejoblíbenější hrob. Je na něm nápis Old
school death metal. Tady mu bude dobře a mezi pohasínajícími
svícemi se bude vyjímat nejlépe. Vážení a milí čtenáři,
pokud holdujete, stejně jako já, poctivé a rzí prolezlé starobě,
neopomeňte se na letošní počin těchto francouzských hrobníků
pozorně kouknout. Jsem si skoro na sto procent jistý, že se vám
bude líbit úplně stejně jako mně. Tenhle death metal jen tak
nějaký kněz se svým zaříkáváním a trapným kadidlem
nezažene. Spíš bych si tipnul, že z něj bude mít nejedna
jeptiška pořádně těžké sny. Pure old school death metal.
Skvěle!
Asphyx
says:
This
albumreminds
me verymorbidzombieritual.
Album
goes
quickly,
with
a firm beliefinthe
darkmatterof
ourrottenworld.
I appreciate sound andperfect
cover as
usual.
I'm putting the CDon
my favourite
grave. There is the
signOldschool
deathmetal.
It will feelwell
andhere,
amongthe
dyingcandles,
itwill
lookbest.
Dear
readers,
if
yourevel,
like
me,honestandrust-ridden
old
age,do
not misstheyear'sachievementof
these French gravediggers. I'm sure thatyou
will like it.
Pure
old school death metal. Great!
Seznam
skladeb:
01.
Black Death Communion 02. Feast Off Their Doom 03. With
Serpents Scourge 04. By Evil And Beyond 05. The Bells Of Evil
Schism 06. He Thrones On Thy Sins 07. Even Death May Die 08.
Infernal Imprecation 09. Mortem Ritu
GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD - Hellhound on my Trail EP 2015, Chaos Records
GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD jsoudalším počinem, z nekonečné řady projektů Roggy Johanssona. Tentokrát opět v rytmu death thrash metalu s lehkým příklonem k blacku. Ten je ale dávkován velmi opatrně, spíše pomocí vokálu. K nějaké velké temnotě nedochází, spíše je album jen lehce "ušpiněné". Smečce vyšlo v roce 2014 první dlouhohrající album s názvem "Bagged and Dragged to a Fullmoon Burial". Letošní EP je tak další krutou a chladnou ochutnávkou z dílny švédského nezmara. Abych pravdu řekl, tak tentokrát si Rogga nevzal příliš výrazné osobnosti, které by mu náležitě sekundovali a táhne vše jenom sám. A cože se to na EP vlastně hraje? Přirovnal bych to k takovým trošku temnějším PAGANIZER, či REVOLTING. Těch šest skladeb má náležitý odpich, rozhodně se mezi ostatní tvorbou neztratí, jen musíte být fanoušek tohoto workoholického Švéda. Jinak vám bude vše splývat v jediný nepropustný monolit, budete mít problém rozlišit jednotlivé projekty od sebe a spokojeni příliš nebudete. Mě se "Hellhound on my Trail" líbí. Nalézám na něm pro sebe velmi příjemnou kombinaci klasického švédského nářezu a tmy vytažené odněkud z opuštěných hrobů. Je to zase něco lehce jiného, ale jak píšu výše, ocení asi opravdu jen ortodoxní fanoušci stylu. Další studená deska, složená z klasických typických Roggových riffů, temnoty a záhrobí. Poctivá smrtící práce!
Asphyx says:
GRAVEYARD AFTER GRAVEYARD is the nextachievementof never-ending number of projectsRoggeJohansson. This timeagain inthe rhythm ofdeaththrashmetalwith a slighttendencyfor black. You mustbe a fan ofthe style for the listening,otherwise you can't appreciate the CD probably. It combinesclassic Swedish deaththrashand dark lonely graves. Nextcoldalbum, composed oftypicalRogga´s classicriffs, dark anddead. Deadlyhonestwork!
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
