FAMISHGOD je nová kapela Davea Rottena z AVULSED. Tentokrát se tento maniak spojil s Pako Deimlerem (MORKULV, SVIPDAGR), který stojí za všemi nástroji. Oba pánové dali dohromady desku, plnou tradičního doom death metalu, která je plná shnilých melodií a dlouhých procházek po pohřebištích. Rozhodně se nejedná o nic přívětivého a snadně vstřebatelného. Naopak, kroutí se tady červí klubka v opuštěných lebkách, běduje se nad opuštěností rozpadajících se kobek a smutní se hezky hrubě a drsně. Osobně mi podobná hudba více než vyhovuje, obzvláště v sychravějším počasí, ve dnech, kdy je má mysl zahalena rozjímáním nad posledními dny člověka. Mezi hroby se opět vznáší chuchvalce ranní mlhy a nemrtví ještě nešli spát. Posedávají na lavičkách, korzují po upravených trávnících a kývají se do rytmu táhlých melodií. Z jejich tváří je možné, stejně jako z FAMISHGOD, vypozorovat tu obrovskou radost, že konečně došli naplnění. "Devourers of Light" je odpovědí na samotu prázdných hrobů. Doom death metal zde připomíná ozvěny, znějící z nekonečných chodeb v podzemí. Vše je dlouhé, naléhavé a smutné, jako nekončící řada smutečních hostí. Zombie tančí další poslední tanec. Smrt je zase velmi blízko! Deska, pokrytá plesnivinou a pavučinami!
Asphyx says:
"Devourers ofLight"is the answer tothe solitudeof emptygraves. Doomdeath metalremindsechosoundingofendless underground's corridors. Everything islong,urgent andsad, like an infinite lineof mourners. Zombie are dancing lastdance. Death isagainverynear! Album, covered withmildewandcobwebs!
Na
stole leží useknutá lebka. Její tvar připomíná kalich, do
kterého se vlévá každý den hořkost. Ta je posbírána z utrpení
lidí, kteří neměli to štěstí a zatím se zbytečně modlí
pro toho pána na kříži. Všimli jste si někdy, že kolem
kostelů bývá hrozná spousta postranních cestiček, různých
stezek, které se klikatí kolem hlavní budovy. Mnozí v jejich
tvarech vidí symboly, znamení. Realisté je vysvětlují tím, že
po nich chodí věřící, pohrouženi do modliteb. Jenže napadlo
vás, co se děje na stejném místě, když se setmí? Já jsem to
párkrát díky různým kapelám a jejich hudbě zažil. STORMVOLD
patří mezi ně. Také rádi vylézají, až když zapadne poslední
paprsek světla, berou do rukou nástroje a s prvním stínem
spouští svoje hlukové umění. Je plné zla, špíny, nenávisti,
obrácených křížů a řevu umírajících šelem. Jakoby se
nemohli smířit s tím, že svět pořád patří pánbíčkářům.
Drtí před sebou vše živé, ničí svoji muzikou a rouhají se
takovým způsobem, že v zákristii dochází k samovznícení.
Pokud
bych zkoušeli dohledat smečky, které se k death metalu staví
podobně jak španělští STORMVOLD, pohybovali bychom se ve stejném
světě jako TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, DEAD CONGREGATION,
PSEUDOGOD, INCANTATION, WRATHPRAYER, NECROS CHRISTOS, IMPETUOUS
RITUAL. Podobných milovníků temnoty a hlukových stěn bychom asi
našli ještě víc, ale nemá cenu jmenovat všechny. Jednak by to
ani nešlo a hlavně bychom se začali motat v kruhu. Všichni
znalí problematiky moc dobře ví, že v bestialitě se na
nějakou průzračnou produkci nehraje. Sází se spíš na atmosféru
zla, na extrémní vyjádření temnoty i na ryzí krutost. STORMVOLD
vznikli v roce 2012 a kapela se skládá z pouhých dvou
členů. Vokalista a hráč na strunné nástroje si říká Ebola a
vládne hlasem velmi vhodným pro rouhání. Nemá ho sice nikterak
mocný a hrubý, ale k hudbě plně dostačuje. Instrumentálně
se samozřejmě jedná o jednodušší verzi death metalu, někdy
možná zbytečně chudou a s výrazovými prostředky očesanými na
samotnou dřeň, ale to vůbec nevadí. Naopak, alespoň lépe
vynikne na povrch hnis a špína. Za bicími sedí od letošního
roku Mr. Taenia a jeho údery jsou poctivě tvrdé a pořádně
„heavy“.
Je
doufám jasné, že pro fanouška je nutné se oprostit od zažitých
postupů „sloka, sloka, refrén, sloka, refrén“ a spíše se
ponořit spolu s kapelou do svého nitra. Vyhledat tam ty
nejčernější vzpomínky, smíchat je se strachem a teprve pak
budete možná chyceni do sítě nihilismu. Není to deska pro
každého, ale to není vlastně žádná. Na své si přijdou spíš
odmítači dobra, lidé žijící rádi ve tmě, vnímavější black
metalisté, fanoušci hluku a pak všichni ti, kteří mají hlavu
otevřenou věcem, přicházejícím ze záhrobí. Osobně jsem se
nechával na onen svět unášet rád a dobrovolně. Uléhal jsem na
dubová prkna v márnici a s napětím očekával, kdy už
se konečně setmí. Někdy mi byl zprostředkován smutný a
dlouhý výlet do opuštěné kostnice, jindy jsem musel vzít do
ruky lopatu a vyhrabat si sám další účastníky našeho zájezdu.
V undergroundu to tak chodí, byl jsem připraven a jako otrlý
posluchač převážně spokojen. Občas mi sice některé nápady a
motivy přišly lehce monotónní, ale to mohlo být způsobeno
momentálním rozpoložením. Celkově mě objímal strach a
spokojenost.
Závěr
recenze se motá v kruhu, vracíme se na začátek a znovu spolu
s kapelou prožíváme neskutečná muka. Jestli jste spíš
pocitoví posluchači a rádi u hudby relaxujete, necháváte si
vylouhovat mozek a proudit emoce, bude vám připadat letošní deska
STORMVOLD jako dar ze samotného pekla. Ostatní si poklepou na čelo,
prohodí pár slov o neskutečném „bordelu“ a zastírání
neumětelství hlukem, ale pravověrní vědí své. V jednoduchosti
a nasazení se skrývá síla, to přece ví každý death metalista
už od malička. Tady se jen trošku posouvají hranice směrem
k ještě většímu nihilismu, okultismu a hroby se otvírají
víceméně násilně, ale věřte tomu, že boj mezi nebem a peklem
se jinak vyhrát nedá. Záleží jen na vás, na jaké straně
stojíte. Pokud jste citlivější, budou vás pronásledovat vlastní
běsi a svědomí. Black death metalové album, nahrané snad na
samotném hřbitově!
Asphyx
says:
STORMVOLD
recorded album this year, that
is fullof
nihilism, occultblasphemy
and black death metal. The crosses are turning aroundhere,beasts
are screaming and guitarwallsare
fallingdownfrom
all sides. It reminds mea
trip to a lonelyossuary.
The CD has a dirty, ugly sound, whichaddsto
thebelievability
of the music.
STORMVOLD entombs you alive, their music gnawsyou
to the bones.Let them take you away on the next world voluntarily
and with pleasure. Black death metal album, that wasrecorded
at the cemetery!
Seznam
skladeb:
Brilliance
Of Thunder Universal Domination Glorious Blood Exploitation
Of Superiority Overdose Of The Grotesque Slaying The
Losers Extermination From Nature Levitation Of Bestiality
Ke
chladnutí mrtvoly dochází nejdříve na periferní části
(obličej, ruce, nohy). Výrazné zchladnutí je patrné již za 1-2
hodiny. Poté následuje předloktí, bérce, paže, stehna, hrudní
část, naposled břicho, podpaží a okolo genitálu. Uvnitř těla
se teplota drží nejdéle v oblasti ledvin. Obecně teplota
těla klesá v prvních 3-4 hodinách po smrti asi o 1°C za
hodinu při normální pokojové teplotě.
Podobné
vědecké definice miluji. Snaží se popsat a statisticky vyhodnotit
jevy, které mnohdy nepocházejí z tohoto světa. Vždyť si
vezměte třeba jenom příklad, když je mrtvola nalezena v pokoji,
ve kterém hraje nekonečná smyčka švédských death metalistů
ASHCLOUD. Ti do toho řežou ve stylu VOMITORY, starých CARNAGE,
ENTOMBED, CONVULSE, BOLT THROWER. Jedná se přesně o ten druh
smrtícího kovu, který nenechá v klidu žádného poctivého
death metalistu. Album má obrovský drive, je zabaleno do temnoty a
garantuji vám, že k ochladnutí těla rozhodně nedojde.
Naopak si dovedu představit stav, když se postava, lékaři dávno
prohlášená za neživou, prochází v rytmu severských
melodií po vašem bytě. Sama si otevře dveře, vyběhne ven a na
ulici bude po kolemjdoucích požadovat čerstvé maso. Trhavými
pohyby a s odhodláním v obrácených očních bulvách se
bude ploužit tak dlouho městem, dokud nevyleze spolu s ostatními
na hřbitov.
Tam
nahoře na kopci, se odehrávají každovečerní orgie. Vím,
v dnešní době nic šokujícího, ale hudba zde přeci jen
vychází z devadesátých let. Zvuk je nečistý, zastřený,
bicí předvádějí tradiční kvapík a baskytara všemu dodává
ten správný chřestící nádech. Kapela má ve svém středu
Johnnyho Petterssona, legendárního vokalistu ze slovutných
WOMBBATH. Ten se ujal i produkce a je takovou velmi příjemnou
zárukou klasické švédské práce. Nehledejte zde žádnou
progresi, novátorské přístupy nebo netradiční nástroje.
Všechno je ohlodané až na kost, možná ještě hlouběji, do
samotného morku. Hudba je velmi vhodná k večernímu mosh-pitu
s odjištěnými plechovkami piva v rukou. V anglicky
mluvících zemích se podobné desky označují jako heavy crusty
death metal. Nenalezl bych asi lepší označení. Není vlastně ani
potřeba, vystihuje náplň alba na sto procent.
Rád
chodívám k večeru na dlouhé procházky. Moje cesta pokaždé,
jako u každého poctivého death metalisty, končí závěrečnou
návštěvou hřbitova. Pokaždé si jen na chvilku sednu, čerpám
sílu z toho zdánlivého klidu a přemýšlím nad tím, proč
mě zrovna švédský smrtící kov tolik uhranul. Možná je to tím,
že v této krásné zemi se toho nebojí. Jejich desky nejsou
natolik „propracované“, posluchačsky náročné. Pro mě ale
obsahují tu nejdůležitější esenci, kterou vyžaduji a bez které
mi žádná deska nepronikne pořádně do krve. Chci (a novinka
ASHCLOUD je toho jasným důkazem), aby mě hudba ukřižovala, abych
neměl čas přemýšlet, vyžaduji energii, sílu, neklid, masakr.
Na rozjímání a dlouhé táhlé přemýšlivé pohledy mám jiný
druh hudby. Správný death metal má zabíjet pomocí svých riffů,
bicích i chorobných vokálů. Je moc dobře, že pánové z dnešní
recenze všechny tyto požadavky splnili.
Spojme
všichni ruce, živí i nemrtví a následujme svá prohnilá srdce.
Neumím poslouchat hudbu jako páni kritici, nechce se mi rozebírat
donekonečna, co kdo a jak už kdysi zahrál. Chci si muziku užívat,
být jí pohlcený, odpočinout si u ní. Novinka „Abandon All
Light“ je velmi dobrou volbou. CD je našlapané až po okraj
severem, chladem, tlakem a plnými pytli chřestících kostí. Pro
fanoušky stylu povinnost a pro ostatní důkaz, že odkaz starých
kapel stále žije. Svět zombie je mocný, svým způsobem i čistší
než ten náš, zanesený špínou a nenávistí. ASHCLOUD vás
vyzývají k nekonečnému tanci. Kde jinde vás vyzve
k ploužáku samotná smrt? Hroby se opět otvírají. Dávné,
nevyřešené spory se znovu probírají při rytmu pravého
nefalšovaného švédského death metalu. Skvělá hrobnická práce!
Asphyx
says:
Up
thereon
the hill,
the
cemeteryisthe
right place
for zombieorgy.
I
know,nowadays
it isnothing
shocking,
but
the musicherecomesfrom
the 90th.
The sound isdirty,
thedrums
are presenting traditional beatingandbassaddsjust
the right
rattle
breath.
The new"Abandon
AllLight"isa
very good choice.
CD
iscrackedto
the brim
with north,
cold,
pressureandsacksfull
of bones.
For fans ofthe
styledutyand
for others
sign, that link
of the
oldbands
is still
alive. ASHCLOUDinvitesyouto
an endlessdance.
Greatgravedigger
work!
Seznam
skladeb:
1.
Under Dödens Vingar (pt.1) 2. Abandon All Light 3. A Hunderd
Years of Darkness 4. Devoured Alive 5. Drowning in Your Own
Blood 6. Watch Your Children Burn 7. The Second Wind is
Coming 8. Under Dödens Vingar (pt.2)
Brzké ranní procházky probouzejícím se lesem. Smutné kapky rosy, čekající na zemskou přitažlivost. Zvuky vycházející z pomalu odcházející temnoty. Vznešenost, lehkost, preludium chladu. Takoví jsou BARREN EARTH na své nové desce. Pokračují přesně tam, kde minule přestali a dál rozvíjejí k ještě větší dokonalosti další a další smutné motivy. Mix doomu, deathu, lehké progrese v mezích metalového zákona a hlavně velmi dobré hráčské výkony. Tohle všechno letos na novince nalezneme. Jestliže mi pak bylo u minulého počinu odepřeno se nechat tím kouzlem smrti chytit, tentokrát nemám žádných námitek a v klidu se nechávám unášet do země, kde už všechno přikryl sníh a mráz. Mocné, mohutné riffy, táhlé, někdy až heavy metalové výjezdy a vše obestírající pocit osamění. Ano, člověk si přijde, jakoby byl spoután nějakými řetězy konvencí, stereotypem a dusil se dlouhodobým stresem. Stačí pak vložit do přehrávače novinku této super skupiny složené ze samých slavných osobností a srdce vám vybuchne náhlým přísunem kyslíku. Osvobozující, připomínající přelety nad starodávným městem. Dole pod vámi zůstávají už jen vzpomínky, strach a pach obyčejnosti. Finská akvizice opět dokazuje, že hrát jednoduše umí, nebojí se toho a tentokrát se povedlo i ukočírovat veškerý nepopiratelný talent v jedno mocné monstrum. Pár hluchých míst je sice možné nalézt, ale s nadhledem přihmuřuji obě oči i uši. Nálada je zde totiž pohlcující, sveřepá a tryskající jako jarní květy deroucí se divoce na světlo boží. Nejsem uzavřen jen v jedné hudební škatulce a i když holduji převážně tvrdším deskám, tentokrát opět činím výjimku. Muzika je přeci jen jedna. A tady je svým způsobem dokonalá. Nový vokalista Jón Aldará deklamuje, řve, běduje, vrní, dokonce snad i hladí svým hlasem a abych pravdu řekl, je to právě on, na kterého se po celou dobu poslechu soustředím nejvíc. Album má i díky němu v sobě určitou jiskru, elektrický náboj, který na mě přeskočil ihned během několika prvních tónů. Svět je najednou o hodně lehčí místo k žití, okovy jsou roztrženy a ten průlet jednotlivými skladbami je velmi příjemný. Nálada střídá náladu, stačí jen zkušeně naklápět křídla našeho doom/deathového letounu. Není lehké udržet přes hodinu moji pozornost. Finům se to ale daří nadmíru dobře. Při společných chvílích se ze mě stává básník sedící nad bublajícím potůčkem plným krve. Jsem chodcem, pozorovatelem, hraničářem, který stráží lehkou symbiózu mezi mnou, přírodou a hudbou. Neumím se tentokrát oprostit, neumím být jízlivý, či kritický. Stačí mi jen sedět, chodit a poslouchat. Jsem jako houba, nasáklá mrazivými útržky smutku. Mé nitro je rozjitřené, srdce ochlazené a ruce se automaticky spínají křečovitě k nebi. Netřeba dalších slov, skvělá deska!
Asphyx says:
Early morningwalks through the awakingforest. Saddewdrops,waitingto gravity. Sounds coming from the slow leaving darkness. Grandeur, lightness, preludium ofcold. TheseareBARRENEARTHontheirnew album. They continue exactly there, where theyleft off for the last timeand develop to perfection nextsadmotives. Mix of doom, death, lightweightmetalprogression in the limit of death metal law and mainly verygoodplayerperformance. All of thiscan be foundon the new albumthis year. CDhas acertainspark, electric charge, thatimmediatelyjumpedon meafter a fewlistenings. No more words, great record!
„Morgoth
je jméno v sindarštině a znamená „Černý (Temný) nepřítel“;
Bauglir je také sindarské jméno znamenající „Tyran“ nebo
„Utiskovatel“. Morgoth Bauglir je vlastně epitet. Jeho jméno
poprvé zmíněno v Ainulindalë je Melkor, což v quenijštiněznamená „Ten, který povstává v moci“. Měl také jméno ve
Valarinu, které však není nikde zmíněno. Sindarský ekvivalent k
Melkorovi je Belegûr, nebylo však nikde použito. Stejně jako
Sauron měl mnoho dalších titulů: Pán Temnoty, Temná moc (síla)
severu a Velký nepřítel.“
(zdroj Wikipedia)
MORGOTH
je také legendární death metalová kapela z Německa. Její příběh
je našinci zajisté známý. Je velmi zajímavý. Tahle smečka
zasáhla nejen české fanoušky už v dávných dobách svými alby
„Cursed“ (1991) a „Odium“ (1993). Následovala deska „Feel
Sorry for the Fanatic“ (1996), která kapelu katapultovala až
někam k elektronice. Fanoušci tenkrát nebyli připraveni a tak
bylo tohle následně rozpadlé monstrum na dlouhých 19 let uloženo
k ledu (pokud budeme nahlížet na produkci Němců z pohledu
řadových alb). Tedy, před pár lety se začalo znovu mluvit o
oživení mrtvoly a dočkali jsme se několika koncertů, záznamu z
nich, kompilace a loňského singlu „God is Evil“, který dával
tušit, že MORGOTH uvažují hudebně o návratu do dob své
největší slávy. Jenže pak přišla zpráva, která působila
jako blesk z čistého nebe. Hlavní persóna s nezaměnitelným
hlasem a obrovská osobnost Marc Grewe opouští německé uskupení
a jde si svou cestou. Byl jsem tedy velmi napjatý, cože to vlastně
naši západní sousedé stvoří. Nový vokalista Karsten „Jagger“
Jäger byl oznámen poměrně brzy a já byl najednou dost zdrcen.
Jeho působení v domovských DISBELIEF mi nahánělo trošku hrůzu.
Po
všech těch peripetiích se můžeme na novinku německých death
metalistů dívat několika způsoby. Buď budeme svým kamarádům
vykládat něco o tom, že bez Marca to není ono (a samozřejmě
svým způsobem není!) nebo také můžeme vehementně nadávat na
to, že když už se s tím pánové párali takhle dlouho, mohla to
být větší bomba. Pokusil jsem se od historie, představ,
vzpomínek a ostatních záležitostí, které se kolem MORGOTH
vznáší, oprostit a nahlížel jsem na novou desku okem nezaujatým
(pokud to tedy vůbec u podobných kapel lze). „Ungod“ není
rozhodně špatným albem. Nápady jsou zde sice velmi podobné, jako
na „Odium“ a „Cursed“, ale to bych připisoval hráčskému
rukopisu Haralda i Sebastiana. Občas jsem zavzpomínal i na rok 1991
a „asphyxovské“ dílo „The Rack“ (hlavně zpěv). Jako celek
je nahrávka velmi dobře poslouchatelná a pěkně evokuje dobu z
počátku devadesátých let. Karstenův vokál, který se zdál být
zpočátku největší slabinou se nakonec ukázal jako slušný a
rozhodně mě neruší. Jeho podobnost s Martinem van Drunenem je
sice v určitých momentech až zarážející, ale to mi nijak
nevadí. Pořád je to old school death metal, kterému nechybí
šťáva, síla a přesvědčivost.
Osobně
si nejvíc užívám klidnější polohu, kde se vkrádá mezi mě a
přehrávač zvláštní chlad (song „Ungod“ nebo závěrečná
„The Dark Sleep“). V rychlejších momentech album už tolik
silné není, ale k nějakému průšvihu rozhodně nedochází.
Postupem času jsem se dokonce přistihl, že některé motivy nemůžu
vůbec vyhnat z hlavy a i když jsem chtěl být původně velmi
kritický a celý počin odsoudit, nakonec si desku užívám. Není
to nic převratného, MORGOTH sázejí spíš na jistotu, ale na
rovinu, chce vůbec po pánech někdo nějakou změnu? Já tedy
rozhodně ne. Jsem rád, že mám před sebou starou dobrou německou
mašinu, která sílu rozhodně neztratila. Legendární blonďák,
kterého na dávných obalech alb nešlo přehlédnout, sice trošku
chybí, ale s tím stejně nic nenaděláme.
Přiznám
se bez mučení, že jsem čekal ostudu, nedobrou, špatnou desku.
Jsem tedy nakonec velmi mile překvapen. Pokud tedy máte rádi
období dvou prvních alb téhle legendy a někde doma sušíte staré
kazety, koupí novinky rozhodně neprohloupíte. Doba je sice už
dávno někde jinde, ale ta poctivost, energie a uvěřitelnost je zde
cítit na každém kroku. Zajímavé je, že jsem si po nějakém
čase na Marca ani nevzpomenul (já vím, jsem kacíř, ale mě
zkrátka baví novinku poslouchat). Cítím tlak, nápor a to je pro
mě o hodně důležitější než novátorský přístup. Velmi
solidní death metalové album, které je plné studeně kruté
nálady!
Asphyx
says:
The
record is good for listening as a whole and it calls up the period
from the early 90th. Karsten's vocals, that seemed to be
the biggest weakness, appeared like decent and I like it at last. Its
similarity with Martin van Drunen is surprising in some moments, but
it doesn't bother me. It's still old school death metal, that doesn't
miss energy, strength and conviction. So if you like the period of
the first two albums of this legend, you can definitely buy this
news. It's nothing revolutionary, Morgoth are betting more on
sureness, but tell me, is here anybody who wants any change? Very
solid death metal album that is full of cool cruel mood!
Seznam
skladeb:
1.
House Of Blood 2. Voice Of Slumber 3. Snakestate 4. Black
Enemy 5. Descent Into Hell 6. Ungod 7. Nemesis 8. God Is
Evil 9. Traitor 10. Prison In Flesh 11. The Dark Sleep 12.
"Dies As Deceiver" 13. "Battalions Of Strangers"
(Fischer-Z Cover)
Čas:
46:23
Sestava/band:
Karsten
"Jagger" Jäger - Vocals Harry Busse - Lead & Rhythm
Guitars Sebastian Swart - Rhythm Guitars Sotirios Kelekidis -
Bass Marc Reign - Drums
Když
tak chodím po tom světě a sleduji, jakým způsobem se začíná
poslední dobou zabíjet v muzice, bývám někdy roztrpčený.
Zvyklý na pomalou, poctivou a syrovou smrt, se náhle ocitám
v letech, kdy dostávají čím dál tím větší prostor
smečky, které na to jdou o hodně techničtěji. Neberte to jako
stěžování, každé období má své hrdiny, kteří nesou vlajky
s lebkami hrdě nad hlavou. Přemílají sice již stokrát
řečené, ale dokážou to zamotat do velmi příjemného obalu.
Australští PSYCROPTIC jsou přesně tou kapelou, která splňuje
všechny dnešní požadavky pro úspěch. Jsou zdatnými muzikanty,
umí se pohybovat hned v několika stylech najednou (death,
thrash, hard core ani melodický death metal nejsou problémem).
Jejich svět je otevřený, svěží a mladý. Stejně jako
internetová síť. Zpěvák si také nebere servítky a klidně
štěká celý jeden song v kuse. Pak zazní „španělka“,
bubínky, pohoda a klídek.
Celé
album je neskutečně pestré, vyprodukované až k dokonalosti.
Nálad a pocitů je možno slyšet během jedné skladby tolik, že
by s tím některé kapely vystačily po celou dobu své
existence. Moderní je i obal, snad převzatý z nějaké
východní symboliky. Všechno do sebe zapadá s až nebezpečnou
přesností. Až potud se zdá být vše v absolutním pořádku.
Nějak si tedy ani neumím zdůvodnit, proč mě celé tohle skvělé
řemeslo vůbec nebaví? Na jednu stranu oceňuji neotřelé nápady
a svěží dech, ale nějak pořád nechápu, cože je na téhle
smečce tolik zajímavé? Progresivitou se dnes už asi může nazvat
cokoliv, ale já pořád marně pátrám po tom, co bych si měl
vlastně z „Psycroptic“ pamatovat? Album se samozřejmě velmi
příjemně poslouchá, je svým způsobem i poměrně tlačící,
jen pro mě postrádá nějaký záchytný bod, kus krvavého masa,
do kterého bych se chtěl zakousnout.
Doporučuji
tak desku všem mladým, krásným a šikovným metalistům, kteří
se dostali k tvrdému kovu až někdy kolem přelomu století.
Těm bude určitě vyhovovat, užijí si ho a pokud budou obdařeni
pisatelským nadšením, tak zajisté dodají i nějakou tu velmi
nadšenou recenzi. Pro mě a mé postarší kamarády se ale jedná
bohužel jen o další produkt ze supermarketu, který sice dosahuje
velmi vysokých kvalit, jen jej kapele jednoduše nevěřím. Pro to,
abych si nahrávku užil, potřebuji, aby mě recenzovaná smečka
dostala do nálady, strhla mě s sebou, umrtvila mě a
znehybnila alespoň na nějakou dobu poslechu. To se zde bohužel
neděje. Mám raději syrové maso, čerstvě vytažené z jatek,
případně náležitě uleželé a páchnoucí morbiditou. Tady
dostávám jen úhledný balíček „dokonalého kousku“ čehosi,
co je napuštěno vodou a opatřeno veškerými nutnými informacemi
na plastikovém obalu. S politováním musím také dodat, že
po nějaké době jsem byl vždy na pana zpěváka doslova alergický.
Marně
se snažím dostat „Psycroptic“ do hlavy. Samozřejmě, pokud se
oprostím od svého subjektivního a zajisté asi tentokrát
neoblíbeného názoru, leží přede mnou deska, kterou budou
fanoušci milovat. Deathová klasika je zde doplněna progresivními
prvky, zvuk je dokonalý, produkce taktéž. Současnost si to žádá
a časy, kdy měl někoho metal ještě šokovat a drásat, jsou asi
již navěky v propadlišti dějin. Chápu to. Pokud bych byl od
malička napojen na všemocnou síť a znal vše jen přes obrazovku
svého počítače, asi bych hodnotil o hodně výše. Bohudík jsem
ještě zažil roky, kdy nebylo všechno tolik plytké a
předvídatelné. Fanouškům budiž přáno a já si raději zalezu
zpátky do svého hrobu. Zavřu za sebou poklop a nechám si zdát o
jiných kapelách. PSYCROPTIC v podstatě nahráli dokonalou
desku dnešní doby, která mě ale vůbec nebaví.
Asphyx
says:
The
albumisvery
good
for listening,
it isquiteenergetic
in this way,
but I¨m
missingaclue,
a piece of bloodymeat,
thatI
would like tobite.
Itry
to get"Psycroptic"
in
my head, with no effect. The classicis
completed
withprogressive
elements,the
sound isperfect,the
productionalso.
But I have
tosay
that I'm always allergic to Mr. singer after time.
The fans will be satisfied
andIprefer
togo
backto
my grave.
I close
thehatchand
letmedream
aboutother
bands.
PSYCROPTICrecorded
theperfectalbum
in fact,butI
don't like it.
Seznam
skladeb:
1.
Echoes to Come 2. Ending 3. A Soul Once Lost 4. Cold 5.
Setting the Skies Ablaze 6. Ideals That Won't Surrender 7.
Sentence of Immortality 8. The World Discarded 9. Endless
Wandering
Těla,
odpočívající v místní márnici nevěděla nic o tom, že
čas, který si vybrala k odchodu na onen svět, je prokletý.
Ta hodina, konstelace hvězd i chladné počasí sice udržela tkáně
v poměrně dobrém stavu, ale začaly se dít podivné věci.
Nejdřív se všech prokletých zřekli pozůstalí. Pak odmítl
přijet kněz sloužit mši. Přitom to stigma, které si táhli celý
život na zádech jako obrácený kříž, bylo jen obyčejným death
metalem. Odsouzeni k životu ve stínu byli poprvé v roce
2011, kdy se v kanadském Ontariu dala dohromady skupina
s příhodným názvem BASTARD SON. Ochomýtali se kolem
hřbitovů a čerpali inspiraci, která pak vyústila v povedené
album „Betraying Us All“ (2013). Chroptěli až do letošního
roku v rytmu starého poctivého smrtícího kovu a pak, po
pečlivé úvaze a očištění oděvů od hlíny, plísně a smrti
nám letos přinesli ze záhrobí další desku. Už jen na první
pohled, když uvidíte krásný černobílý obal od Mika Riddicka,
budete přesně vědět, co od nich můžete čekat. Pokud máte
raději progresivní pojetí nejkrutějšího metalu, snad ani
nečtěte dál, nic nového vám to nepřinese.
Na
dubovém prkně leží několik postav. Jejich hrudníky někdo
proklál kůly a do úst jim vložil paličky česneku. Je to
zbytečné. Babské pověry na opravdové zlo neplatí. Jedinou
možností je podlehnout, nechat se odnést do říše Hádovy a pak
poprosit pokorně o jízdenku na zpáteční cestu. Je jen na vás,
jestli vám bude umožněna. Slyším ozvěny smrtícího kovu ze
Švédska, ale i Ameriky a Holandska. Death metal, který BASTARD SON
hrají, není zase tolik lehké popsat. Těch vlivů je mnoho a
určitě si je zjistíte sami, ale mě zaujala spíš ta energie a
nadšení. Dokonce jsem chvíli vyděšeně seděl a společně
s kapelou si užíval hodně brutální a krušné chvilky.
Všechno je hodně syrové, vytažené odněkud z nejhlubšího
undergroundu. Většina členů kapely se potkala již v bývalé
brutal death metalové smečce HEAPS OF DEAD a tak se není čemu
divit. Základem je ale klasika, občas opentlená i thrashovými
vlivy. Zkrátka, každý milovník old school death metalu si přijde
na své.
Vždycky
přemýšlím, proč mě vlastně některé kapely tolik baví a
jiné, třeba i hodně opěvované, nikoliv. Neumím to vlastně moc
vysvětlit. Mám jednoduše nějak nastavené uši a vnímám si
(stejně jako každý) hudbu po svém. BASTARD SON pro mě splnili
většinu bodů, které jsou nutné pro moji spokojenost. Je to
nářez, který zároveň nepostrádá melodie. Má to energii,
velkou sílu a CD není „zbytečně“ vypiplané ve studiu.
Nepostrádá tak lehký nádech špíny a rebelie, která mi dělá
v metalu tolik dobře. Album je zároveň velmi pestré a
propracované, i když na první poslech působí jakoby neučesaně
a zahrané na první dobrou. Už řekněme při pátém poslechu
najednou zjistíte, kolik různých motivů a černých zákoutí
obsahuje. Připadám si jako spalovač mrtvol, který je postaven
před nelehký úkol spálit absolutní zlo. Odehrávají se přede
mnou ošklivé příběhy padlých kněží a mé oči jsou najednou
zrakem zákeřného vraha. Beru na sebe všechny hříchy světa a
prohýbám se pod tíhou neustálého rouhání.
„Devils
Mask“ je deskou, nahranou „z ošklivé radosti“. Je přesně
tím zpočátku nenápadným albem, které časem vyrostlo v obrovské
monstrum. Nevím, kolik z vás bude spokojeno a bude sdílet můj
názor, ale na tom zase tolik nezáleží. Důležité je, že mě
BASTARD SON dokázali přenést na místa starodávných okultních
obřadů, mezi popravčí četu nebo jezuity zapalující hranici pro
očistu „hříšníků“. Všechno je tady velmi jednoduché,
oproštěné od zbytečností a jde se až na samotnou podstatu.
Kořeny zla jen tak někdo nevytrhne a při poslechu CD vás budou
pěkně pálit ruce. Už jen jeho držení je okultním obřadem a
pranic nepomáhá očista svěcenou vodou. Lidé dokážou být hodně
krutí. Vezměte jejich zlo, zkázu a utrpení, zamíchejte je
s oparem černoty a tajemna a vypalte vše na album. Přijdu si
jako uhranut smrdutým dechem krvelačné šelmy. Ztracený,
schoulený a pohozený v podzemní kobce. Pamatujte jen, že i
po letech ve mně dřímá pradávná síla death metalu, pro kterou
nebudou řetězy zla zase takový problém. Deska až po okraj
napěchovaná smrtí!
Asphyx
says:
„Devils
Mask“ is album, where
can you hearinfluences
from Swedish, Holand and American death metal school. CD is very
“colourful”, morbid and cruel. It reminds me visit of mortuary.
At the beginning inconspicuoussongs
grew
into thehugemonster
over time. Holy water can't help,
norprayers.
The CDisfree
fromuseless
and we can findjustthe
righthonestdeath
metal. BASTARD SON goesto
the substance
ofdeath
metal. I feel thebreathof
Satan.
Albumfull
of death!
Seznam
skladeb:
1.
The Worm 2. Drown The Kitten 3. Day Dreamer 4. I Have
Hammers 5. Oh So Piece Full 6. Punch Clock 7. The Engineer