Recenze/review - INFER & SEPSIS – Chronicles of Bloodshed (2015)

INFER & SEPSIS – Chronicles of Bloodshed

Split 2015, Black Plague Records

Jsem moc rád, že to v československém death metalovém undergroundu žije. Tentokrát se rozhodly pro spolupráce dvě skupiny, které se pohybují v tom nejtemnějším podsvětí. Pražští rouhači SEPSIS vyvrhli na světlo boží čtyři songy poctivého, do amerického stylu zabaleného smrtícího kovu, inspirovaného takovými slavnými jmény jako IMMOLATION či MORBID ANGEL. Oproti tomu slovenští bratři INFER spáchali rituální temnou oběť. Jejich tvorba je víc melodická, opentlená mocnými kytarovými výjezdy, znatelně ovlivněnými jak polskou školou, tak odvrácenými postupy smeček tvořících za velkou louží. Obě skupiny se navzájem velmi dobře doplňují. A tak i můj neoblíbený formát, split, dostává najednou zcela jiný rozměr. Od první chvíle, až do vypnutí CD v přehrávači, se jedná o první ligu a to teď nemyslím jenom v kontextu našich malých českých a slovenských rybníků. SEPSIS jsou zemitější, syrovější, surovější. INFER oproti tomu mocnější, „vznešenější“ a zákeřnější, blackovější. Důkazem budiž i cover od slovutných EMPEROR.

Obal tentokrát opravdu přesně vystihuje přesně to, co se na desce odehrává (autor Apterus). Na zemi, v ukryté klášterní knihovně, byly objeveny staré svitky. Krví nasáklé myšlenky byly kdysi sepsány, uloženy a střeženy po dlouhá staletí. Svět už možná na všechno tohle pradávné zlo zapomněl (vytvořili jsme si dávno jiné, techničtěji propracované), ale už bylo na čase dát o něm zase vědět. Kdo jiný by měl být povolanější než kapely, pohybující se ve stínu. Mnich, stojící uprostřed toho zla, je možná jen poslem, symbolem spojení temných sil. Předčítá ze Satanské bible, na rukou má krev a jeho tvář je stejně jako mnohé další, zahalená kápí. Sepsání kroniky plné násilí, smutku a beznaděje trvalo dlouho. Budiž nám všem země lehká. Vy, kteří dlouho a rádi setrváváte v opuštěných kobkách a dělá vám dobře přehrabování v kosterních ostatcích, buďte vítáni. Stíny na téhle desce jsou dlouhé, utkané z husté tmy. Album bude vyhovovat i blackerům, té špíny a hanobení svatých ostatků je zde spousta pro každého.

Sepsis

Při poslechu na mě doléhá strach, mám vidiny, ve kterých mě pronásledují dlouhé, protáhlé obličeje nemrtvých. Death metal vždycky byl a bude o navozování emocí. Jsem duše otevřená, rád se pokochám jak old schoolem, tak technikou a není mi cizí ani black metalová nákaza. Na zmiňovaném splitku najdeme absolutní esenci zla. Díky krátké stopáži obou kapel nedochází k žádné rozplizlosti nebo ztrátě pozornosti. Vše sedí na svém místě, je náležitě kruté a tvrdé. Nejdůležitější jsou samozřejmě nápady, riffy a těch najdeme na desce nepřeberné množství. Na rozdíl od jiných, mají obě smrtící čety svůj obličej, jsou jasně rozpoznatelné a v undergroundu definovatelné. Jestliže pak SEPSIS dodávají krev zkaženou hnilobou a smrtí, INFER přidávají navíc několik kilo obrácených křížů a prašivých svatých hostií. Album působí jako jed, jako nevyléčitelná choroba, při které nejdříve začnete podléhat panice, pak vám budou nuceni vyměnit krev a nakonec zemřete s kusy masa odpadanými na všechny strany. Zůstane z vás jen jakoby od kyseliny očištěná hromádka kostí.

Infer

Nevím proč, ale často bývá zvykem splitka hodnotit způsobem, kdy autor nakonec uvede, která smečka se mu líbila víc. Mnohdy to bývá způsobené tím, že slavnější kapela vypomůže té méně známé a dá o ní náležitě vědět. Tentokrát tomu tak není. Obě skupiny jsou si rovnocennými partnery, navzájem se krásně morbidně doplňují a pozdvihují vlajku československého smrtícího kovu zase o kousek výš. Deska to v dnešní době nebude mít asi příliš lehké a o prodejnosti si nedělám iluze, ale pokud jste poctivými fanoušky death metalu, určitě by neměla chybět ve vaší sbírce. Osobně jsem si dal album ihned do přední řady těch nejposlouchanějších CD tohoto týdne. Všechno napovídá tomu, že tam ještě nějakou dobu vydrží. Death metalové splitko, které otevírá víka od rakví!

Asphyx says:

When I'm listening to the CD, I'm afraid, I have visions in that long, elongated faces of undead are haunting me. Death metal has always been and will always be the induction of emotions. If SEPSIS add blood infected with decay and death, INFER add extra pounds of inverted crosses and mangy wafers. Album is like a poison, incurable disease in which you start to panic. It will stay a pile of bones only. Death metal split, which opens the covers of the coffins!

Seznam skladeb:

01. Infer - Vengeance
02. Infer - Euphory Of Killing
03. Infer - When The Light Of The Lord Fades
04. Infer - Ye Entrancemperium (Emperor Cover)
05. Sepsis - Intro
06. Sepsis - Random Killing
07. Sepsis - Mayhem Donor
08. Sepsis - In The Corpse Of Society

Čas: 33:30

Infer – band:

Peter - guitars/vocals

Robert - drums

Pepo - lead guitars

Richard - bass/vocals

https://www.facebook.com/infer666?fref=ts

http://bandzone.cz/infer

Sepsis - band:

Tomáš (Prase) Svoboda - guitar

Michal (Mike) Jandák - vocals

Dominik (Dom)Vichra - bass

Jan Pražák - drums

http://bandzone.cz/sepsis

https://www.facebook.com/SEPSISCZ?fref=ts

Label:

https://www.facebook.com/pages/BLACK-PLAGUE-RECORDS/146043598792808?fref=ts

http://www.blackplaguerecords.com/

Minirecenze/minireview - CAEDERE - The Lost Conveyance (2014)

CAEDERE - The Lost Conveyance

CD 2014, Sevared Records

Holandští death metalisté na to jdou hezky od podlahy. Jejich loňské album sice nepatří k těm, které by lámaly žebříčky metalových magazínů, ale rozhodně stojí za poslech. Je totiž plné mokvajících, krvavě rudých riffů, houpavých rytmů a vyznívá velmi brutálně. Pánové se snaží, aby jejich hudba byla pestrá a zajímavá. Ne vždy se jim to daří, ale jako celek u mě "The Lost Conveyance" v pohodě obstojí. CAEDERE jsou přesně tou zdánlivě nenápadnou smečkou, kvůli které pak strávíte před hi-fi věží dlouhé chvilky morbidního rozjímání. V Nizozemí za to uměli vždycky pořádně vzít a pánové reprezentují na death metalovém poli svoji zemi více než dobře. Brutální, kruté sypačky se střídají s drsnými motivy ve středním tempu a tak se nejedná jen o bezduché preludování, ale o propracované morbidní dílo. Desce, potažmo celkové produkci, chybí možná trošku víc tlaku, energie, ale to jen v některých momentech. Jako celek si album užívám, rád se nechávám unášet do země, kde vládnou jen samé bestie a houpu se spokojeně do rytmu. Občas spolu s CAEDERE zavzpomínáme na stará alba MORBID ANGEL, CRYPTOPSY, SEVERE TORTURE. Dalo by se tedy říct, že inspirace je zde více než patrná, ale myslím, že tentokrát to nikomu příliš vadit nebude. Když totiž na tuhle zběsilou hru přistoupíte, budete odměněni poctivými dárky, nasáklými bolestí a strachem. Jako fanoušek death metalu mohu prohlásit jediné:" Kope to, řeže to, bolí to!" A o to jde v tomhle stylu stejně nejvíc. Brutal death metalová deska s příchutí zahnívající krve!

Asphyx says:

CAEDERE seems to be exactly a discreet band, because of you will spend a long time of morbid meditation in front of hi-fi . Together with CACEDERE we remember the old albums  of MORBID ANGEL, CRYPTOPSY, SEVERE TORTURE. If you'll accept their furious play, you are rewarded with honest gifts, soaked with pain and fear. As a fan of death metal, I can say one thing: "It kicks, it cuts, it hurts!" And this is the primarily thing. Brutal death metal album with the flavor of rotting blood!

http://www.caedere.com/#/news

https://www.facebook.com/pages/Caedere/255935747788760

http://www.sevared.com/

Recenze/review - THE GROTESQUERY – Curse of the Skinless (2015)

THE GROTESQUERY – Curse of the Skinless

CD 2015, Cyclone Empire

Otevírám ráno dveře do tmy u svého bytu a rovnou na mě vyskakuje první zombie. Po chvilce marného zápasu jsem pokousán a vesele pokračuji ve své misii. Další kolegyně leží v legrační poloze v přijíždějícím výtahu. Je krásně shnilá a po tváři jí lezou kamarádi červi. Dole v suterénu jich už leží desítky. Co se to proboha stalo? Čekal jsem ranní poklidnou cestu do práce se sluchátky na uších a ne totální vyhlazení. Pokračuji směrem k tramvaji a ty pahýly trčící jako symboly divoké noci na trávnících všude okolo mě až děsí. Někteří nemrtví zemřeli ještě s půlkou těla pod poklopem do kanalizace. To už vypadá na nějakou epidemii, virus nebo nedej Satan na vymítače ďábla. Tramvaj jsem musel řídit sám, stačilo jen odhodit pana řidiče kousek stranou. Všude je mrtvo i ne-mrtvo. Propadám panice. Pak mi to dochází. Včera, někdy když se lámal v noci jeden den s druhým, pustil jakýsi nadšenec do místního rádia novou desku „Curse of the Skinless“ od mých oblíbenců THE GROTESQUERY. To by mnohé vysvětlovalo.

Letošní počin je třetím v pořadí a opět se nese v duchu starých dobrých DISMEMBER, ENTOMBED nebo samozřejmě Roggových domovských PAGANIZER či RIBSPREADER. Ty riffy jsou samozřejmě jasně rozpoznatelné. Tentokrát ale zpívá slavný kolega Kam Lee (DENIAL FIED, MANTAS, MASSACRE, THE SKELETAL). Ten opět dokazuje své kvality a nenechává nikoho na pochybách, kdože je jeden z nejlepších death metalových řvounů (alespoň pro mě). Za bicí usedl Brynjar Helgetun, další z party šílenců, mlátících to v rytmu severského dechu smrti. Dohromady pánové vytvořili další, velmi chladné, skřeky za záhrobí protkané album, které zajisté bude vyhovovat všem fanouškům old school metalového směru. Klasické, tradiční melodie, velmi dobrý zvuk, chraplák jako z nejtemnějšího koutu vašeho oblíbeného hrobu a tuny koster naskládaných na úhlednou hromadu. Myslím, že netřeba zdůrazňovat nic dalšího. Každý správný příznivec stylu se již asi dokázal zorientovat. Je sice pravda, že ostatní maniaky tahle deska asi příliš neosloví, ale to myslím zase tolik nikoho netrápí. Rozhodně ne členy kapely, protože ti opět ani o píď neuhnuli z vytyčené a dopředu jasně dané cesty. Sami posuďte, zde je to správně nebo ne. Osobně jsem rád za každý podobný počin.

Jedinou svojí lehce negativní připomínku bych měl k vypjatým hlasovým chvilkám. Tady se až detektivní, krutý příběh změní v menší legraci, protože Kam Lee zní poněkud komicky. Marně jsem přemýšlel, koho že mi to vlastně připomíná a nakonec mi dal rozhřešení jeden zahraniční server. Kolega to slyšel podobně, jen s tím rozdílem, že ty zvuky jasně definoval. Jedná se sice jen o několik chvilek z celkové stopáže alba, kdy zní smích přesně jako od Homera Simpsona (v originále). Nevím, jestli si na to někdy zvyknu, ale zatím to poměrně narušuje celkovou atmosféru. Bohužel. Jinak bych ale neměl sebemenších výhrad. Každopádně je to škoda a ubírá to na „strašidelnosti“. Tady bych poprosil příště o nápravu. Samotné skladby jsou ale velmi pečlivě vystavěné, mají jasný řád, nepostrádají jiskru, sílu, dobré nápady. Sice mi tentokrát lehce připomínají ty, které má na svých deskách Anders Biazzi (BLOOD MORTIZED, JUST BEFORE DAWN), ale v tak úzké a ortodoxní škatulce stejně nikdo už nic moc převratného nevymyslí. Nijak mi to nevadí.

Psát závěry na podobná alba je víceméně za trest. Já moc dobře vím, že se nejedná o nic převratného a cílová skupina posluchačů není zase tolik velká, ale já zkrátka tuhle muziku mám ve velké oblibě. Obzvlášť takhle k večeru, když se začnou prodlužovat stíny, venku je již jen pár pomatených důchodců, co venčí svoje čtyřnohé kamarády a za rohem už začínají nakukovat do našeho světa první zombie. Mám rád tu rockovou naléhavost, špinavý sound, chladné melodie. Co na tom, že všechno (stejně jako jakákoliv dnešní jiná muzika) tady už stokrát bylo? Hodnotím desku jako celek, jak na mě působí a co se mnou dělá. Tentokrát je to jednoduché. První vložení do přehrávače i první poslech ve sluchátkách ve mně vyvolaly jen ty nejlepší představy. Rád jsem se s kapelou toulal po onom světě, šlapal po starých kostech a drtil vší silou práchnivějící lebky. Některé songy nemůžu vyhnat z hlavy, broukám si pořád dokola jednotlivé melodie a i když už dávno nemám strach, tak takové to příjemně nepříjemné mrazení v zádech pořád cítím. Old school death metal, který probudí k životu nejednu pořádně prohnilou zombie!

Asphyx says:

THE GROTESQUERY created a next, very cool, album, woven with screams from the grave, that will comply all fans of old school metal. The classic, traditional melodies, very good sound, rasping voice like from the darkest corner of your favourite grave and tons of skeletons stacked in a neat pile. I think it isn't necessary to say anything else. I liked roaming with the band on the next world, stepping on old bones and crushing all rotting skulls. Old school death metal that wake up to life quite a few pretty rotten zombie!

Seznam skladeb:

01. Intro / Unholy Reprisal - Resurrection Of The Coffin Born
02. The Missing And The Detective's Hunch
03. Return To The House Of Grotesque
04. Of Death And Unspeakable Things
05. Her Exquisite Corpse - The Skinless Bride
06. Frightful Sight Of The Skinless Corpse And The Worm
07. Downfall - It's All Gone To Hell
08. Rise - The Advent Of The Crooked Man
09. The Creature And The Elder Sign
10. Magnum Innominandum - He Of The Yellow Sign
11. Thy Kingdom Infernal - A Promise Of Hell
12. Hastur's Homecoming - All Hell Awaits
13. This Is The End
14. The Betrayer And The Man Child

Čas: 43:29

Sestava/band:

Barney Kamalani "Kam" Lee - vocals
Roger "Rogga" Johansson - guitars
Brynjar Helgetun - drums
Johan "Grand Master" Berglund - bass

https://www.facebook.com/THEGROTESQUERY

http://www.reverbnation.com/thegrotesquery

http://www.cyclone-empire.com/

Fotoreport - TORTHARRY, HEAVING EARTH, IMPURITUM, FEEBLE MINDED – club Divadlo pod Lampou – Plzeň – 17.4.2015

Tortharry

author of photos - Michal Radoš

- for original size click on photos

- pro zvětšení klikněte na fotky

FEEBLE MINDED

IMPURITUM

HEAVING EARTH

TORTHARRY

REPORT, VIDEO

Report, foto, video - TORTHARRY, HEAVING EARTH, IMPURITUM, FEEBLE MINDED – club Divadlo pod Lampou – Plzeň – 17.4.2015

Heaving Earth

Můj milý blogísku, v pátek to byla zase síla. Rozhodl jsem se opustit bezpečné prostředí internetu a vyrazil mezi živé lidi z masa kostí. V Plzni se totiž odehrávala jedna ze zásadních akcí letošního jara. Ne, opravdu to nebyla oslava osvobození americkou armádou a ani to nebyly další nové loutky, přivezené do evropského města kultury. Byl to jen obyčejný pátek, v Divadle pod Lampou vypukl menší death metalový večírek a to za účasti 4 krvelačných smeček, kterým vévodili umělci až z Prahy (HEAVING EARTH) a nezlomní TORTHARRY. Jak známo, smrtící kov je pro spoustu lidí už takový extrém, že o něm mluví jako o blití do mikrofonu, nebetyčném mlácení do bicích, kytar a o fanoušcích jsem už toho zaslechl tolik, že by to vydalo na knihu.

Tortharry

Jenže, jak už jistě víš, můj jediný příteli, kterému se mohu se vším svěřit, pořád ještě existují lidé, kteří mají smrt v metalu rádi. Většinou jim táhne skoro na 40, mají toho všude nad hlavu a tak pro ně bývá těžké se vůbec utrhnout a rozjet to v rytmu nejtvrdšího z metalů. Jsem stará škola, mnohdy cítím, že na nějaké koncerty vlastně vůbec „nepatřím“, ale v pátek tomu bylo zcela jinak.

Feeble Minded

Hodně k tomu přispěly tradiční rozplavby, které s kolegy pořádáme. Je to jako za starých časů, „kdy byl svět ještě v pořádku“. Uzavíráme totiž svoje počítače, odhlašujeme se ze všech sítí, vypínáme tablety a jdeme normálně do hospody, kde se pomalu vylijeme jako vázy. Pro mě je to, můj milý příteli, něco jako návrat do mládí. Podobně naladění lidé sedí „hmatatelně“ kolem stolu v hospodě „U Ševců“, pijí, co teče, smějí se a dostávají se pomalu do nálady. Když jsem už byl na místě, házel do sebe lopatami plzeňské pivo a tláskal hubou spolu s ostatními, žádná síť, ani virtuální život mi vůbec nechyběl. Všechno jsme probrali, zasmáli se a kolem osmé vyrazili do klubu Divadlo pod Lampou.

Heaving Earth

O „Lampě“ toho bylo napsáno už opravdu hodně. Klub je to klasický, žádný moc velký pajzl, obsluha jak kdy a jak kdo a pivo pořád pitelné. Zvuk také umí udělat, jen těch lidí na metal pořád moc nechodí. Ale to není zase tolik problém klubu. I když zase na druhou stranu, že bych na tento večírek zrovna viděl reklamy a plakáty všude kolem, to zase ne. Ono asi, když se nevydělá, dostane se dotace od města a jede se dál. Každopádně, já se vracívám rád a kolegům se tam také líbí, tak není moc co řešit. Pojďme ale na muziku. Pivo je vypito, foťák nabitý (moje poslední focení se starým věhlasným „old school“ fotoaparátem, tak to byla nostalgie jako prase).

Náladu mám parádní, pivo v ruce a čeká mě celý večer plný death metalu. Co si víc přát? Těším se jako pubescent na první zasunutí a v žaludku mám trošku trému. Je to zajímavý jev, milý deníčku. Nedovedu si to vysvětlit, ale mám to od doby, kdy jsem začal v „pozdním věku“ zase jezdit na koncerty vlakem a trávil jsem pak noci „vystresovaný“ na nádražích. Není to ale nic hrozného, spíš zajímavá drobnost. Já vím, že se zase vykecávám, ale když už hergot něco sepisuju, tak se musím dostat do nálady, jinak vám opíšu jen promo materiály a bude! Díky za trpělivost, můj virtuální kamaráde, teď už nechme řečí a pojďme se ponořit do libých tonů nejnesvětějšího z metalů. Smrt mohla vstoupit mezi nás!

Tortharry

Jako první přivítali dámu s kosou FEEBLE MINDED z Rokycan. Klubem se ihned rozezněly morbidní tóny pěkně ostrého deathu. Sem tam rokycanští zabrousili i do grindu a tak celý set získal na větší šťavnatosti. Na pódiu to chvílemi vypadalo jako na srazu amatérských řezníků a patologů. Krutost, síla, energie. Tohle všechno vystoupení FEEBLE MINDED obsahovalo. Občas jsme spolu s kapelou zavzpomínali na první alba SUFFOCATION, otevřeli jsme nějaké to břicho bez umrtvení a vytáhli nekonečné svazky střev. Prezentovaný materiál byl samozřejmě velmi dobrý, chutný, jen jsem postrádal nějaké lehké koření „navíc“. Pánové jsou samozřejmě zkušení muzikanti, sází svoje masakry s velkou jistotou, jen mi chybí kousek něčeho neotřelého, jiného, abych je mohl zařadit do první české hrobnické ligy. Snad to změní jejich nové album, které tahle smečka právě připravuje. Pěkné vystoupení to bylo. U mě bez výhrad, ale i bez blahořečení.

Impuritum

IMPURITUM jsou pro mě takovým malým zjevením na české scéně. Death metal, protkaný blackem a starobou tady zase tolik smeček na takové úrovni nehraje. Není divu, kapela je složená z členů slavných AVENGER. Ti dodávají jejich tvorbě pořádně černý nádech. Jinak se IMPURITUM pohybují převážně ve valivém, neklidném smrtícím kovu. Přirovnání v určitých momentech sice občas evokuje slavné britské válečníky BOLT THROWER, ale nenechte se tímto označením mýlit. Ta černota, blacková houževnatost a „rebelie“ směřuje kapelu spíše na polský směr smrti (AZARAT, STILBORN, EMBRIONAL, staří BEHEMOTH), ale i třeba k českým HYPNOS. Každopádně, jako celek na mě působí jihočeští mágové jako partička velmi zdatných antikristů. Pokud byl poblíž na Chodském náměstí u kostela nějaký věřící, musel být během jejich setu vyděšený k smrti. Moc bych nedal ruku do nesvatého ohně, ale ten obrovský dřevěný kříž, který visí na zdi svatostánku, určitě nalezl správnou obrácenou polohu. Vyzdvihnout musím práci bubeníka, na toho bych se vydržel dívat pořád. Ostatní samozřejmě nezaostávali a já si tak mohl odškrtnout další koncert své oblíbené kapely. Skvělé, temné a neskutečně rouhačské to bylo. Přesně podle mého gusta. Inferno!

HEAVING EARTH vídávám na různých koncertech převážně v našem hlavním městě poměrně často. Pánové mě okouzlili již svým prvním albem „Diabolic Prophecies“ (2010). To co se ale odehrává na letošní novince „Denoucing the Holy Throne“, to se snad ani nedá popsat slovy (můj pokus v recenzi zde). Vyvrhl jsem na světlo Satanovo o téhle kapele mnoho stránek ve wordu, strávil dlouhé dny s jejich deskou ve sluchátkách a doporučoval ji všude doma i ve světě. Jsem toho názoru, že se v současnosti jedná o jednu z nejlepších českých smrtících band a kapela mi to každým koncertem znovu a znovu dokazuje. Když sice zavřete oči, zpočátku uslyšíte takový hodně dobrý mix HATE ETERNAL, IMMOLATION, MITHRAS, MORBID ANGEL a jim podobných tmářů. Jenže když se zaposloucháte pozorněji, najednou začnete rozplétat složité, velmi pečlivě poskládané motivy, které vás jednoduše přišpendlí na zeď. Při živém vystoupení bývají některé chvíle poněkud rozvláčné, ale garantuji vám, že pokud máte dopředu skladby dobře „naposlouchané“, užijete si je jako padlý kněz nebohou novicku.

Heaving Earth

V Plzni pražští neznabozi předvedli svůj klasický mrtvolně zapáchající obřad. Obětovalo se s nadšením, krutou hrubozrnností, velmi dobrou technickou dovedností (mě stejně jednou z té bubenické hry Mr. Zajíce hrábne, to není člověk, to je démon!). U death metalu je základním předpokladem pro úspěch síla. Ta musí prýštit z každého tónu. Musí dojít k přenosu energie mezi kapelou a fanoušky. Já to mám jednoduché. Zazní úvodní riff, já obrátím oči v sloup, zakleknu do bloků a pak nevím do konce o světě. Pochváleno budiž peklo! V pátek se totiž díky setu HEAVING EARTH několikrát otevřelo a bylo nám umožněno nahlédnout do podsvětí. Škoda jen horšího zvuku (Mr. Žlababa nebyl ani se svým mocným vokálem snad poprvé v životě slyšet) Hergot, to byl diktát! Skvěle!

TORTHARRY jsou staří jako český death metal sám a pokaždé, když je vidím naživo, tak mě zachvátí lehká nostalgie. Je zajímavé, jak člověk po těch letech zná všechny songy nazpaměť. Nic nového pod sluncem, dalo by se říct. Jenže zrovna tahle smečka klame tělem, jako šelma na lovu. Jejich death metal je tradiční, klasický, v poslední době lehce hozený do CANNIBAL CORPSE. Z děr tak vylézají převážně postarší a pokročilí fanoušci, kteří mají tuhle kapelu zafixovanou v hlavě již od útlého mládí. Mám TORTHARRY naživo moc rád. A když si k tomu jako bonus přidáte několikahodinové popíjení piva, nemohlo to dopadnout špatně. Pánové již svým prvním songem odjistili pořádně ostrý granát. Kolem lítaly střepiny, ozýval se nářek „raněných fanoušků“ a taková ta chemie mezi kapelou a jejich příznivci ihned fungovala. Zrovna tuhle skupinu asi každý viděl tolikrát, jako večerní zprávy, ale já si celé tohle namakané vystoupení opět užil. Stejně jako minule v „Kalikováku“. Myslím, že netřeba dodávat nic dalšího. Od začátku do konce to kopalo a já měl co dělat, abych celé tohle šílenství ustál. TORTHARRY znovu v Plzni a opět kruto-přísně!

Lidí přišlo kolem sedmdesáti kousků, což tedy zrovna není moc dobrý výsledek, ale na Plzeň je to poměrně dobré číslo.

Všichni dohráli, pilo se další pivo a já se pomalu dostával do lihového koma. Ústa, nohy i slova začínala těžknout a já se nakonec raději odebral domů. Zkrátka, můj milý blogísku, byl jsem jako žok plný chmele.

Tortharry

Bývá dobrým zvykem těch mých pár postřehů, o kterých tvrdím, že jsou reportem, ukončit nějakým závěrem. Rád bych i tentokrát. Jeden kolega na nejmenovaném webu píše pokaždé „koncert se mi líbil, protože jsem měl možnost zhlédnout samé zajímavé kapely“. Ta formulace je sice taková jalová, ale tentokrát jednoduše platí. Neznám lepší relax, než odstřihnutí od počítače, posezení v hospodě a následný nářez v klubu. Nebudu to dál rozmazávat. Na Moravě by napsali: „Kurva, dobře bylo, můj milý blogísku“! A ono opravdu bylo. Díky všem za pokec, dneska budu díky vám i kapelám mít pěkně v hlavě vymleto. Dobře mi tak, bude aspoň na co vzpomínat. V Plzni bylo pod rouškou smrti velmi příjemně. Howgh, domluvil jsem!

FOTOGALLERY

author of photos - Asphyx

- for original size click on photos

- pro zvětšení klikněte na fotky

FEEBLE MINDED

Michal fotí

IMPURITUM

HEAVING EARTH

TORTHARRY

MR. ASPHYX AND HEAVING EARTH

Mr. Asphyx and Heaving Earth

Mr. Asphyx is ready for death

Mr. Asphyx is ready for death

Mr. Asphyx is ready for death

Mr. Asphyx and best czech drummer - Heaving Earth

Mr. Asphyx and best czech drummer - Heaving Earth

selfie from hell