DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 17. června 2015

Fotogallery - METALGATE CZECH DEATH FEST 2015 - DEW-SCENTED, KRYPTOR, STREET MACHINE, AGGRESSIVE TYRANTS, EXORCIZPHOBIA, DEAD CARNAGE - Thursday - 11.6.2015

DEW-SCENTED

author of photos – MICHAL RADOŠ
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


DEAD CARNAGE











EXORCIZPHOBIA








AGGRESSIVE TYRANTS









STREET MACHINE


















KRYPTOR




















DEW-SCENTED



















































Recenze/review - TORTURE PULSE – God Leash (2015)


TORTURE PULSE – God Leash
CD 2015, Xtreem Music

Návštěva téhle kostnice pro mě byla víceméně nečekaná. Než se vůbec někam vydám, dlouho rozvažuji, poslouchám svůj šestý smysl a zbytečně se nepouštím do desek, o kterých vím, že by mě zase tolik nebavily. Tentokrát to bylo jiné. Klíče od podzemí mi předali přímo u španělského labelu Xtreem Music. Poslechl jsem si pár ukázek na všemocném internetu, kapelu vyhodnotil jako moji krevní skupinu a pak už to šlo samo. Vrata do předpeklí jsem otevíral s nadějí, obrovskou chutí a nadšením. Stejně jako finští TORTURE PULSE. Vzory jako GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, ale i třeba AUTOPSY, BOLT THROWER máme stejné a tak bylo už od počátku patrné, že si sedneme jako pověstný zadek na hrnec. Už když jsem sestupoval po plesnivých schodech a bál se, že pod mojí váhou popraskají dřevěná prkna, tušil jsem někde v následující tmě zlo. Bylo tam. Mocné, studené a zaútočilo na mě bez varování.

Po stranách byly vyskládány stehenní kosti. Vždycky si říkám, koho asi nosily, kdo na nich běhal, která žena mezi nimi rodila. Nějak automaticky si je přiřazuji k lebkám, vyrovnaným v další místnosti. Tady nenaleznete žádné black metalové svíce, ani roztrhaná černá roucha doomových smutečních pochodů. Ve vzduchu se vznáší jen poctivý švédský death metal. Ohlodaný až na morek, vylouhovaný z nekonečných nocí strávených poslechem těch nejslavnějších smeček stylu. Pokud bych pak měl kapelu připodobnit pro nás, severské fajnšmekry, tak bych lehce pohovořil i o jakési brutalitě, známé třeba u takových VOMITORY. Kapela do toho poprvé řízla už v roce 2005 a za dobu své existence vydala v roce 2010 dlouhohrající počin v podobě desky „Plague Poetry“. Sypu si popel na hlavu, protože tenkrát jsem TORTURE PULSE nezaznamenal. A to ani díky jejich dřívějšímu působení v heavy metalové formaci DELIVERANCE. Těch smeček je zkrátka moc a ani já, nadšenec, hledač a undergroundový slídil, jsem neměl o této skupině ani ponětí. Alespoň je stále co objevovat.


Normální a vlastně i chtěné a klišovitě nutné by bylo, aby v dalším sklepení stál oltář, nějaké ty kalichy plné krve, něco málo černých hostií a obrácený krucifix. Nic takového tady není. Vidím jen několik kilo navzájem propletených pavučin, opuštěnou lavici a okovy, zapuštěné do zdi. V rohu stojí dřevěná miska, ze které asi občas pili nebožáci, kteří byli připravováni a čekající, až se sami stanou hromadou kostí. Při podobných deskách a výletech člověka napadají různé příběhy, rád si pak dohledávám i ve starých knihách, jak tomu asi bylo, ale nejdůležitější je pro mě ten stísněný pocit staré zatuchliny. Kytary žalují, zpěvák řve jako o život a k tomu jakoby v pozadí chřestí baskytara jako pytel plný těch nejvybranějších kostí. Vím, že to není nic nového, TORTURE PULSE pravděpodobně ocení jen pár podobně pomatených nadšenců jako já a sem tam nějaký ten hudební archeolog, ale to mi vůbec nebrání v tom zatančit si na imaginárních ostatcích našich death metalových předků poctivě a s chutí.


TORTURE PULSE nahráli letos desku, která je pro mě velmi příjemným výletem do podzemí. Klasické švédské death metalové postupy, tradiční přístup a náklaďák plný energie musí dělat dobře každému fanouškovi severského metalu. Lebky jsou naskládány do pyramidy, kosti zkřížené a riffy ostré jako nůž. Kapela moc dobře ví, jak ukázat, že umí své řemeslo na výbornou. Cítím zde starobu, otevřené hroby, krutost a chlad. Pro nás, kteří jsme vyrůstali hudebně v devadesátých letech, je tahle deska povinnost. Old school švédský death metal, který vás ukřižuje!


Asphyx says:

TORTURE PULSE recorded an album this year, that is a very pleasant trip into the underground for me. The classic Swedish death metal steps, the traditional approach and a truck full of energy, it must like all fans of Nordic metal. Skulls are stacked in pyramids, bones are crossed and riffs sharp like knifes. The band knows very well how to show its art. I feel old age here, opened graves, cruelty and coldness. For us, musically grewing up in the 90th, this album is duty. Old school Swedish death metal that will crucify you!


Seznam skladeb:

1. Myths of Belial Incarnated
2. On Lacerated Wings
3. Burst of Black Blood
4. Napalm to the Cross
5. Macabre Magister
6. Army of Pestilence
7. Plague Poetry
8. Glory that Was
9. Golgotha Revisited
10. Morbid Connection Through Flesh



Čas: 41:15


Sestava:



Kimmortal - guitar
Blastphemy - drums
Feetus - vocals
HellAriser - bass/backing vocals


úterý 16. června 2015

Recenze/review - FROSTHELM – The Endless Winter (2015)


FROSTHELM – The Endless Winter
CD 2015, Black Work (Alkemy Brothers)

Rozkopat, zničit, spálit, rozsekat, rozdrtit, vyhladit. To jsou slova, která mě napadají při poslechu black/thrashových FROSTHELM. Ti hrají přesně ten druh hudby, kterou když si pustíte, tak máte sto chutí vzít do ruky palici a jít rozbourat nejbližší dům. Američané hrají rychle, agresivně, s obrovským zápalem. Jejich tvorba se dotýká takových veličin v oboru, jako jsou třeba slavní AURA NOIR, NOCTURNAL, NAGLFAR, DISSECTION, DISASTER, SKELETONWITCH. Zkrátka, tentokrát se s tím nikdo rozhodně nepáře a i když jsem příznivcem spíše kapel hrajících smrtící kov, tak tady mě fascinuje ta obrovská energie a síla, která se z desky vylévá na všechny strany. Připomíná vyhřezlý vřed, prýštící lávu, tryskající ropu. Hnis, nafta, magma. Kombinace, ke které může dojít snad jen u metalu. Nemůžu si pomoct, ale vidím před sebou při poslechu odjištěný granát, odpálenou stěnu v kamenolomu, startovací raketu. A k tomu hromady zpuchřelých kostí. Černý a špinavý je metal na „The Endless Winter“. Deska je pro mě poměrně překvapením, neměl jsem o téhle kapele, hrající teprve od roku 2009 žádné ponětí. Není divu, mají na svém kontě teprve první dlouhohrající (letošní) album a EP z roku 2013.

Přijdu si jako na setkání německých thrasherů, kteří to pro tentokrát dali dohromady s norskými blackery. Utvořili smrtící alianci, která má za úkol jediné. Všechno zničit. Líbí se mi, že se nejedná jen o bohapusté riffování, ale dočkáme se i chladivějších, klidnějších chvilek (snad sahajících až někam k IMMORTAL). Hudba zde připomíná spáleniště, procházku mezi ohořelými ostatky domů a lidí. Z nebe zase jednou prší rudá krev a vše spalují nekonečné plameny poctivého metalového řemesla. Celá scenérie může evokovat záběry z večerních zpráv (místo válečného konfliktu dosaďte dle libosti). Schválně, zkuste si desku přehrát tak desetkrát po sobě, dejte si k tomu kilo chilli do krku a uvidíte, co se vám začne míhat před očima. Tady se nic neřeší, „zbytečná“ technika zůstává v klidu a používají se jen samé surové a syrové zbraně. Všechno je ohlodané až na kost, oproštěno od zbytečností. Zůstala jen hustotou napěchovaná klasika. Mám to takhle moc rád a desku doporučuji všem, kdo jsou v pátek znaveni svým zaměstnáním. Garantuji vám, že než dojedete domů, budete mít hlavu uklizenou jako podlahu v operačních sálech. Jen nebudete potřebovat žádný čisticí prostředek. Stačí vám FROSTHELM.


V protialkoholické léčebně by ze mě asi neměli radost, ale mě po několika riffech vytane na mysli orosená plechovka oblíbeného piva, nohy podupávající do rytmu, postupné zvyšování frekvence záškubů krční páteře a pak už je to zase tady. Odjíždím do hor na chalupu, beru do ruky sekyrku a dávám volume až na dílek s nápisem bolest. Štípám dříví, mezitím pařím jako o život a po chvilce zjišťuji, že tolik práce jsem na jeden zátah už dlouho neudělal. Opouštím svoje tělo, vznáším se náhle v jednom zaplivaném undergroundovém klubu, zdravím se s kamarády a i když stár a už s určitými zábranami, pouštím se do nekonečného mosh-pitu. Tohle je přesně ten druh hudby, kterou si musím dávat do hlavy pořád dokola, až do úplného zemdlení. Kapelu jsem si objevil zcela sám, jednoho krásného deštivého večera, kdy jsem surfoval po internetu jako odjištěný vagón plný kostí. Pak už to znáte. Nejdřív všemocné youtube, potom mp3 v mizerné kvalitě a nakonec originál CD, válející se několik týdnů u hi-fi věže. Muzika je zde sice jednoduchá, zdánlivě obyčejná, ale časem vyzraje, jako dobře uleželá mrtvola.


S vzteklými psy jsem se setkal zaplať - Satan jen párkrát v životě. Jednou to bylo hodně na hraně, kdy jsem kdysi bránil svého věrného čtyřnohého přítele. Dodnes mám před sebou ty vyceněné zuby, sliny u mordy a zběsilost v očích. Při „The Endless Winter“ si na ten krvavě zlý zážitek vždycky vzpomenu. Šílenství má mnoho podob a abych pravdu řekl, tak ta hudební mi vyhovují nejvíce. Máte u nich jistotu, že po přehrání pomine. Tedy, zrovna u FROSTHELM to zrovna moc neplatí. Tohle album má v sobě totiž pro mě zvláštní magické kouzlo, které mě nutí se k němu pořád vracet. Určitě to máte podobně nastavené. Před vámi leží hromada i o hodně „lepších“ alb, ale vy nakonec stejně sáhnete po té stejné nahrávce. Dost ale řečí, myslím, že obrázek jste si už udělali sami. Jestliže tedy nemáte chuť nic řešit, chcete si trošku odpočinout a vymlátit pořádně mozek z hlavy, mohu vám tyhle maniaky jen a jen doporučit. Black/thrashový masakr té nejvyšší kvality!


Asphyx says:

I feel like in a meeting with German thrashers ,who have teamed up this time with Norwegian black metallers. They formed a deadly alliance that is singly responsible for the destruction of everything. This is exactly the kind of music that you have to continuously play over and over, until you become fatigued. Although the music is simple, seemingly ordinary but it matures over time as well just like a carefully matured corpse. Therefore, if you do not want to solve anything and you want to just relax a little bit and want to really thrash out your brains, I can only and only then  recommend you these maniacs. Black/thrash massacre of the highest quality!
  

Seznam skladeb:

01. Glacial Eon
02. Storm Of Teeth
03. Forlorn Tides
04. Tomb Of Sordid Ruin
05. Beneath Dead Horizons
06. Endless Winter
07. Hell Between Us
08. The Dragon
09. Silent And Dark, The Everlasting Sky


Čas: 34:18


Sestava/band:

Dakota – Guitar
Brian – Drums
Tyler – Vocals
Jim - Bass

  

pondělí 15. června 2015

Minirecenze/minireview - HIGH ON FIRE - Luminiferous (2015)


HIGH ON FIRE - Luminiferous
CD 2015, eOne Music


Stoner doomová legenda HIGH ON FIRE vždycky hrála pořádně od podlahy. Jejich songy připomínaly a stále připomínají hnijící kusy masa. Nikde žádné pomocné berle v podobě zbytečně košatých riffů. Jde se na samotnou dřeň a podstatu rocku a metalu. Nezaměnitelný hlas Matta Pikeho, bicí kanonáda jeho souputníka Desa Kensela, to jsou přesně atributy, které dělají tuhle kapelu pořádně ostrou a naštvanou smečkou. Melodie, vytažené odněkud z márnice, pach smrti, bublající basa. Nic nového pod sluncem, spíše se jedná o jakýsi standart, který od téhle skupiny slyšíme poslední dobou stále častěji. Chybí mi nějaká "hitovka", kousek zapamatovatelnější pasáže. Takhle vlastně jen všechno plyne jakoby v pozadí, jako kulisa. 

HIGH ON FIRE na novince dodali kvalitní, klasicky pojatý stoner doom metal. Ostré, hnilobné a zákeřné. Takové jsou skladby na novém albu. Chtěli jste znovu slyšet HIGH ON FIRE v jejich plné síle? Tak tady jsou! Nečekejte nic nového, ani převratného, ale jen a jen poctivou práci. Osobně jim to stále žeru jako flák syrového masa. A Matt? Ten pořád zpívá, jako by měl každou chvíli umřít. Poctivé, klasické stoner doomové řemeslo. Co si přát víc?







Asphyx says:

HIGH ON FIRE provides typical stoner doom metal of high quality. Sharp, putrid and insidious. So are the songs on the new album. Do you want to hear  HIGH ON FIRE in their full strength again? So here they are! Don't expect nothing new or revolutionary, but honest work only. Personally, I'm a sucker for it like a  chunk of raw meat. And Matt? He still sings as if he is going to die. Honest, classic stoner doom craft. What do you want more?

TWITTER