středa 17. června 2015
Recenze/review - TORTURE PULSE – God Leash (2015)
TORTURE
PULSE – God Leash
CD
2015, Xtreem Music
Návštěva
téhle kostnice pro mě byla víceméně nečekaná. Než se vůbec
někam vydám, dlouho rozvažuji, poslouchám svůj šestý smysl a
zbytečně se nepouštím do desek, o kterých vím, že by mě zase
tolik nebavily. Tentokrát to bylo jiné. Klíče od podzemí mi
předali přímo u španělského labelu Xtreem Music. Poslechl jsem
si pár ukázek na všemocném internetu, kapelu vyhodnotil jako moji
krevní skupinu a pak už to šlo samo. Vrata do předpeklí jsem
otevíral s nadějí, obrovskou chutí a nadšením. Stejně
jako finští TORTURE
PULSE.
Vzory jako GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, ale i
třeba AUTOPSY, BOLT THROWER máme stejné a tak bylo už od počátku
patrné, že si sedneme jako pověstný zadek na hrnec. Už když
jsem sestupoval po plesnivých schodech a bál se, že pod mojí
váhou popraskají dřevěná prkna, tušil jsem někde v následující
tmě zlo. Bylo tam. Mocné, studené a zaútočilo na mě bez
varování.
Po
stranách byly vyskládány stehenní kosti. Vždycky si říkám,
koho asi nosily, kdo na nich běhal, která žena mezi nimi rodila.
Nějak automaticky si je přiřazuji k lebkám, vyrovnaným
v další místnosti. Tady nenaleznete žádné black metalové
svíce, ani roztrhaná černá roucha doomových smutečních
pochodů. Ve vzduchu se vznáší jen poctivý švédský death
metal. Ohlodaný až na morek, vylouhovaný z nekonečných nocí
strávených poslechem těch nejslavnějších smeček stylu. Pokud
bych pak měl kapelu připodobnit pro nás, severské fajnšmekry,
tak bych lehce pohovořil i o jakési brutalitě, známé třeba u
takových VOMITORY. Kapela do toho poprvé řízla už v roce
2005 a za dobu své existence vydala v roce 2010 dlouhohrající
počin v podobě desky „Plague Poetry“. Sypu si popel na
hlavu, protože tenkrát jsem TORTURE
PULSE
nezaznamenal. A to ani díky jejich dřívějšímu působení
v heavy metalové formaci DELIVERANCE. Těch smeček je zkrátka
moc a ani já, nadšenec, hledač a undergroundový slídil, jsem
neměl o této skupině ani ponětí. Alespoň je stále co
objevovat.
Normální
a vlastně i chtěné a klišovitě nutné by bylo, aby v dalším
sklepení stál oltář, nějaké ty kalichy plné krve, něco málo
černých hostií a obrácený krucifix. Nic takového tady není.
Vidím jen několik kilo navzájem propletených pavučin, opuštěnou
lavici a okovy, zapuštěné do zdi. V rohu stojí dřevěná
miska, ze které asi občas pili nebožáci, kteří byli
připravováni a čekající, až se sami stanou hromadou kostí. Při
podobných deskách a výletech člověka napadají různé příběhy,
rád si pak dohledávám i ve starých knihách, jak tomu asi bylo,
ale nejdůležitější je pro mě ten stísněný pocit staré
zatuchliny. Kytary žalují, zpěvák řve jako o život a k tomu
jakoby v pozadí chřestí baskytara jako pytel plný těch
nejvybranějších kostí. Vím, že to není nic nového, TORTURE
PULSE
pravděpodobně ocení jen pár podobně pomatených nadšenců jako
já a sem tam nějaký ten hudební archeolog, ale to mi vůbec
nebrání v tom zatančit si na imaginárních ostatcích našich
death metalových předků poctivě a s chutí.
TORTURE
PULSE
nahráli letos desku, která je pro mě velmi příjemným výletem
do podzemí. Klasické švédské death metalové postupy, tradiční
přístup a náklaďák plný energie musí dělat dobře každému
fanouškovi severského metalu. Lebky jsou naskládány do pyramidy,
kosti zkřížené a riffy ostré jako nůž. Kapela moc dobře ví,
jak ukázat, že umí své řemeslo na výbornou. Cítím zde
starobu, otevřené hroby, krutost a chlad. Pro nás, kteří jsme
vyrůstali hudebně v devadesátých letech, je tahle deska
povinnost. Old school švédský death metal, který vás ukřižuje!
Asphyx
says:
TORTURE
PULSE
recorded
an
album
this year,
that
is
a
very
pleasant
trip into the
underground
for me.
The classic
Swedish
death
metal
steps,
the
traditional approach and
a
truck full of
energy,
it must
like
all
fans
of
Nordic
metal.
Skulls
are
stacked
in
pyramids,
bones
are crossed
and
riffs
sharp like knifes.
The
band
knows
very well how
to
show
its art.
I
feel
old
age
here,
opened
graves,
cruelty
and
coldness.
For
us,
musically grewing up
in
the 90th,
this
album
is
duty.
Old
school
Swedish
death
metal
that
will
crucify
you!
Seznam
skladeb:
1. Myths of Belial Incarnated
2. On Lacerated Wings
3. Burst of Black Blood
4. Napalm to the Cross
5. Macabre Magister
6. Army of Pestilence
7. Plague Poetry
8. Glory that Was
9. Golgotha Revisited
10. Morbid Connection Through Flesh
Čas:
41:15
Sestava:
Kimmortal
- guitar
Blastphemy
- drums
Feetus
- vocals
HellAriser
- bass/backing vocals
úterý 16. června 2015
Recenze/review - FROSTHELM – The Endless Winter (2015)
FROSTHELM – The
Endless Winter
CD 2015, Black
Work (Alkemy Brothers)
Rozkopat,
zničit, spálit, rozsekat, rozdrtit, vyhladit. To jsou slova, která mě napadají
při poslechu black/thrashových FROSTHELM. Ti hrají přesně ten druh hudby,
kterou když si pustíte, tak máte sto chutí vzít do ruky palici a jít rozbourat
nejbližší dům. Američané hrají rychle, agresivně, s obrovským zápalem.
Jejich tvorba se dotýká takových veličin v oboru, jako jsou třeba slavní
AURA NOIR, NOCTURNAL, NAGLFAR, DISSECTION, DISASTER, SKELETONWITCH. Zkrátka,
tentokrát se s tím nikdo rozhodně nepáře a i když jsem příznivcem spíše
kapel hrajících smrtící kov, tak tady mě fascinuje ta obrovská energie a síla,
která se z desky vylévá na všechny strany. Připomíná vyhřezlý vřed, prýštící
lávu, tryskající ropu. Hnis, nafta, magma. Kombinace, ke které může dojít snad
jen u metalu. Nemůžu si pomoct, ale vidím před sebou při poslechu odjištěný
granát, odpálenou stěnu v kamenolomu, startovací raketu. A k tomu
hromady zpuchřelých kostí. Černý a špinavý je metal na „The Endless Winter“.
Deska je pro mě poměrně překvapením, neměl jsem o téhle kapele, hrající teprve
od roku 2009 žádné ponětí. Není divu, mají na svém kontě teprve první
dlouhohrající (letošní) album a EP z roku 2013.
Přijdu
si jako na setkání německých thrasherů, kteří to pro tentokrát dali dohromady
s norskými blackery. Utvořili smrtící alianci, která má za úkol jediné.
Všechno zničit. Líbí se mi, že se nejedná jen o bohapusté riffování, ale
dočkáme se i chladivějších, klidnějších chvilek (snad sahajících až někam
k IMMORTAL). Hudba zde připomíná spáleniště, procházku mezi ohořelými
ostatky domů a lidí. Z nebe zase jednou prší rudá krev a vše spalují
nekonečné plameny poctivého metalového řemesla. Celá scenérie může evokovat záběry
z večerních zpráv (místo válečného konfliktu dosaďte dle libosti).
Schválně, zkuste si desku přehrát tak desetkrát po sobě, dejte si k tomu
kilo chilli do krku a uvidíte, co se vám začne míhat před očima. Tady se nic
neřeší, „zbytečná“ technika zůstává v klidu a používají se jen samé surové
a syrové zbraně. Všechno je ohlodané až na kost, oproštěno od zbytečností.
Zůstala jen hustotou napěchovaná klasika. Mám to takhle moc rád a desku
doporučuji všem, kdo jsou v pátek znaveni svým zaměstnáním. Garantuji vám,
že než dojedete domů, budete mít hlavu uklizenou jako podlahu v operačních
sálech. Jen nebudete potřebovat žádný čisticí prostředek. Stačí vám FROSTHELM.
V protialkoholické
léčebně by ze mě asi neměli radost, ale mě po několika riffech vytane na mysli
orosená plechovka oblíbeného piva, nohy podupávající do rytmu, postupné
zvyšování frekvence záškubů krční páteře a pak už je to zase tady. Odjíždím do
hor na chalupu, beru do ruky sekyrku a dávám volume až na dílek s nápisem
bolest. Štípám dříví, mezitím pařím jako o život a po chvilce zjišťuji, že
tolik práce jsem na jeden zátah už dlouho neudělal. Opouštím svoje tělo, vznáším
se náhle v jednom zaplivaném undergroundovém klubu, zdravím se
s kamarády a i když stár a už s určitými zábranami, pouštím se do
nekonečného mosh-pitu. Tohle je přesně ten druh hudby, kterou si musím dávat do
hlavy pořád dokola, až do úplného zemdlení. Kapelu jsem si objevil zcela sám,
jednoho krásného deštivého večera, kdy jsem surfoval po internetu jako
odjištěný vagón plný kostí. Pak už to znáte. Nejdřív všemocné youtube, potom
mp3 v mizerné kvalitě a nakonec originál CD, válející se několik týdnů u
hi-fi věže. Muzika je zde sice jednoduchá, zdánlivě obyčejná, ale časem
vyzraje, jako dobře uleželá mrtvola.
S vzteklými
psy jsem se setkal zaplať - Satan jen párkrát v životě. Jednou to bylo
hodně na hraně, kdy jsem kdysi bránil svého věrného čtyřnohého přítele. Dodnes
mám před sebou ty vyceněné zuby, sliny u mordy a zběsilost v očích. Při „The
Endless Winter“ si na ten krvavě zlý zážitek vždycky vzpomenu. Šílenství má
mnoho podob a abych pravdu řekl, tak ta hudební mi vyhovují nejvíce. Máte u
nich jistotu, že po přehrání pomine. Tedy, zrovna u FROSTHELM to zrovna moc
neplatí. Tohle album má v sobě totiž pro mě zvláštní magické kouzlo, které
mě nutí se k němu pořád vracet. Určitě to máte podobně nastavené. Před
vámi leží hromada i o hodně „lepších“ alb, ale vy nakonec stejně sáhnete po té
stejné nahrávce. Dost ale řečí, myslím, že obrázek jste si už udělali sami. Jestliže
tedy nemáte chuť nic řešit, chcete si trošku odpočinout a vymlátit pořádně
mozek z hlavy, mohu vám tyhle maniaky jen a jen doporučit. Black/thrashový
masakr té nejvyšší kvality!
Asphyx
says:
I feel like in a meeting with German thrashers ,who have teamed up this time with Norwegian black metallers. They formed a deadly alliance that is singly responsible for the destruction of everything. This is exactly the kind of music that you have to continuously play over and over, until you become fatigued. Although the music is simple, seemingly ordinary but it matures over time as well just like a carefully matured corpse. Therefore, if you do not want to solve anything and you want to just relax a little bit and want to really thrash out your brains, I can only and only then recommend you these maniacs. Black/thrash massacre of the highest quality!
Seznam
skladeb:
01. Glacial Eon
02. Storm Of Teeth
03. Forlorn Tides
04. Tomb Of Sordid Ruin
05. Beneath Dead Horizons
06. Endless Winter
07. Hell Between Us
08. The Dragon
09. Silent And Dark, The Everlasting Sky
02. Storm Of Teeth
03. Forlorn Tides
04. Tomb Of Sordid Ruin
05. Beneath Dead Horizons
06. Endless Winter
07. Hell Between Us
08. The Dragon
09. Silent And Dark, The Everlasting Sky
Čas: 34:18
Sestava/band:
Dakota – Guitar
Brian – Drums
Tyler – Vocals
Jim - Bass
pondělí 15. června 2015
Minirecenze/minireview - HIGH ON FIRE - Luminiferous (2015)
HIGH ON FIRE - Luminiferous
CD 2015, eOne Music
Stoner doomová legenda HIGH ON FIRE vždycky hrála pořádně od podlahy. Jejich songy připomínaly a stále připomínají hnijící kusy masa. Nikde žádné pomocné berle v podobě zbytečně košatých riffů. Jde se na samotnou dřeň a podstatu rocku a metalu. Nezaměnitelný hlas Matta Pikeho, bicí kanonáda jeho souputníka Desa Kensela, to jsou přesně atributy, které dělají tuhle kapelu pořádně ostrou a naštvanou smečkou. Melodie, vytažené odněkud z márnice, pach smrti, bublající basa. Nic nového pod sluncem, spíše se jedná o jakýsi standart, který od téhle skupiny slyšíme poslední dobou stále častěji. Chybí mi nějaká "hitovka", kousek zapamatovatelnější pasáže. Takhle vlastně jen všechno plyne jakoby v pozadí, jako kulisa.
HIGH ON FIRE na novince dodali kvalitní, klasicky pojatý stoner doom metal. Ostré, hnilobné a zákeřné. Takové jsou skladby na novém albu. Chtěli jste znovu slyšet HIGH ON FIRE v jejich plné síle? Tak tady jsou! Nečekejte nic nového, ani převratného, ale jen a jen poctivou práci. Osobně jim to stále žeru jako flák syrového masa. A Matt? Ten pořád zpívá, jako by měl každou chvíli umřít. Poctivé, klasické stoner doomové řemeslo. Co si přát víc?
Asphyx says:
HIGH ON FIRE provides typical stoner doom metal of high quality. Sharp, putrid and insidious. So are the songs on the new album. Do you want to hear HIGH ON FIRE in their full strength again? So here they are! Don't expect nothing new or revolutionary, but honest work only. Personally, I'm a sucker for it like a chunk of raw meat. And Matt? He still sings as if he is going to die. Honest, classic stoner doom craft. What do you want more?
@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine