Recenze/review - SARPANITUM – Blessed by my Brothers…(2015)

SARPANITUM – Blessed by my Brothers…

CD 2015, Willowtip Records

Určitě to znáte. Člověk je neustále v jednom kole. Chodí do práce, přebíhá domů, kde zase maká a o víkendech je na cestách. Všechno jakoby postupně graduje, jiskří, je v poklusu. Většinou to vydržíme klidně i několik měsíců, silnější povahy i rok. Pak se najednou všechno sesype jako domeček z karet. Věci, které nás bavily, jsou najednou nudné, dochází k vyhoření. Jsme jako prasklý vřed, který potřebuje ošetřit, zahojit se. Přetažení, unavení zdánlivě bez příčiny, smutní bez slz, lhostejní a s očima bez zájmu. Občas se to stane každému. Následují pak složité procedury u lékařů, uchylování se k přírodě, vyhýbání se stresu, nekonečné sportování, setkání se šarlatány, případně nekonečné opíjení v restauračních zařízeních. Lidská povaha je složitá a každému vyhovuje něco jiného, ale k celkové regeneraci rozhodně patří i dobrá hudba. Někdo se naladí na vlnu poklidných melodií, jiný zase tančí v nekonečném rytmu šílených rytmů. My, postarší metalisté, hledáme většinou tam, kde jsou nám nejblíže. Měl jsem jedno takové vypjatější, náročnější pracovní období a marně jsem doma přehraboval CD a chtěl něco, co by zklidnilo a urovnalo mé myšlenky. Nakonec jsem našel. Jsou jimi britští, lehce progresivní death metalisté SARPANITUM. Delší úvod jsem volil tentokrát proto, abyste věděli, že moje vnímání tohoto kousku hudby je pro mě poněkud osobnější. I když, tak to vlastně mívám u většiny muziky. Ta, která se mnou nic nedělá, u mě nemá stejně žádné místo. Na to je můj čas příliš vzácný.

SARPANITUM jsou z Británie a letos nám přinesli teprve svoje druhá dlouhohrající album. Jejich tvorba se pohybuje ve vodách, které kdysi rozčeřili IMMOLATION, MORBID ANGEL, LYKATHEA AFLAME, HATE ETERNAL, NILE, ale i třeba LIAR OF GOLGOTHA nebo ANCIENT RITES. Všechny tyhle vlivy si ale musíte pro představu zabalit do jakéhosi „atmosférična“, až blackového hávu. Kapela je personálně provázaná se slavnými MITHRAS  a tak není divu, že s odkazy na tuhle smečku se zde také setkáme. Každopádně, „Blessed by my Brothers…“ je takovým zvláštním, neotřelým mixem temnoty, naléhavosti, techniky v mezích zákona a vcelku příjemných experimentů. Neříkám, že mi vyhovují všechny skladby a že si při každém poslechu sednu na zadek, ale takhle večer, ke sklence něčeho dobrého se jedná o dobrý relax. Všude ve světě jsou z téhle desky recenzenti natolik vedle, že nešetří neskutečnými superlativy. Toho se u mě nedočkáte. Většinu téhle hudby už mohli zaslechnout naši otcové dávno předtím, než se vůbec rozmýšleli, že nás stvoří, jen s tím rozdílem, že dnes jsou lepší technické prostředky pro uchování a čitelnost záznamu. Já tady opravdu cítím z každého tónu staré rockové mohykány. Nijak to nevadí, naopak to dodává celé nahrávce na ještě větší autentičnosti.

Pokud bych měl napsat nějaké negativní pocity, tak bych určitě hovořil o takové té někdy možná zbytečné rozmáchlosti, snahy být jiní za každou cenu a nedostatku zajímavějších rychlých pasáží. Ty opravdu působí velmi stejně a jsou si navzájem hodně podobné. Tedy, ony vlastně nejsou, ale musíte pro naleznutí rozdílů a odlišností vynaložit opravdu hodně své energie. Album tak rozhodně nebude pro každého. Zaujme spíš náročnějšího posluchače, který má čas, náladu a chuť rozplétat složité postupy. Neubránil jsem se dojmu, jako bych poslouchal jeden song neustále dokola. Všechny skladby mi přijdou, jakoby měly stejnou strukturou. Takhle na relax, odpočinek po náročném dni to rozhodně není špatné, ale že bych se kvůli tomu zapojoval do vášnivých internetových diskuzí, to zase ne. Některé mezihry mě poměrně unavují, nudí a pokud nemám na podobné „atmosférično“ zrovna náladu, raději poslech ukončuji.

Ukončím tentokrát raději i svoji recenzi, protože čím víc se do alba dostávám, pronikám a rozplétám jednotlivé motivy, tím víc jsem kritičtější. Prvotní nadšení pomalu vyprchává a kouzlo pomíjí. SARPANITUM jsou určitě zajímaví, budou velmi dobře hodnocení, jsou techničtí tak akorát, umí hrát jako nikdo jiný, ale jiskra vyloženě mezi mnou a kapelou nepřeskočila. Deska splnila svoji funkci, uklidnila mě, ukolébala. Jenže po čase najednou zjišťuji, že mi chybí takový ten neklid, tlak, síla, zmar a otevřené hroby, které mám u death metalu tolik rád. Odborníci asi nad letošním počinem zajásají, budou ho velebit do nebes, já ale zůstanu raději v ústraní. Zajímavě pojatý death metal, který mi ale nepronikl úplně do krve.

Asphyx says:

SARPANITUM are certainly interesting. They will get very good ratings since they are the right technicians and  they can play like nobody else, but the spark between me and the band did not ignite.  The Album fulfilled its function of calming me and lulled me. But after some time I suddenly find I'm missing one of those restless moments in terms of the pressure, force, frustration, and open graves which I gladly look up to when it comes to death metal. Professionals... probably would rejoice over this album, since it would extol them to the heavens but I prefer to stay on the sidelines. Interestingly conceived death metal which  did not get into the my blood.

Seznam skladeb:

1. Komnenós

2. By Virtuous Reclamation

3. Truth

4. Glorification Upon The Powdered Bones Of The Sundered Dead

5. Immortalised As Golden Spires

6. Thy Sermon Lies Forever Tarnished

7. I Defy, For I Am Free

8. Homeland

9. Malek Al-Inkitar

10. Blessed Be My Brothers

Čas: 41:06

 

Sestava/band:

Tom Innocenti - zpěv, kytara, klávesy
Tom Hyde - kytara, bakytara
Leon Macey - bicí

https://www.facebook.com/sarpanitum

https://www.reverbnation.com/sarpanitum

https://willowtip.bandcamp.com/album/blessed-be-my-brothers

http://www.willowtip.com/home.aspx

Recenze/review - INFERNAL DEATH – Call to War (2015)

INFERNAL DEATH – Call to War

CD 2015, Punishment 18 Records

„K defenzivnímu čtvrcení dochází v situaci, kdy pachatel nemá jinou možnost, jak se nepozorovaně zbavit těla oběti. V některých případech může jít i o snahu znesnadnit identifikaci oběti. Tuto činnost tak vykonává pouze z praktických důvodů. Chybí tak složka vlastního uspokojení jako např. u sadistů. K této činnosti dochází většinou v domácím prostředí za použití dostupných nástrojů, jako je např. kuchyňský nůž. Velmi běžné je, že pachatel tak činí v šoku poté, co si uvědomí, že spáchal vraždu. Průběh čtvrcení si potom vůbec nepamatuje, nebo ho nedokáže popsat.“

Dánský drtič lidských ostatků INFERNAL DEATH se vás pokusí rozčtvrtit ihned a bez čekání. Samozřejmě pouze imaginárně a jen svoji krutou hudbou. Další old school death metalová záležitost. Tentokrát s hodně thrashem a s bývalými členy ILLDISPOSED, SATURNUS a DEADFLESH v sestavě. S přihlédnutím ke starým časům a se současnějším zvukem se pánové vydali do vod, kde vládli kdysi třeba takoví DISMEMBER, DEATH. Kapela ležela u ledu od roku 1994-2013 a založena byla již léta páně 1989. Letošní zásek je pak vůbec prvním, dlouhohrajícím, který kdy vznikl. Melodie jsou zde mocné, pečlivě vystavěné, bohužel také poměrně předvídatelné a velmi si navzájem podobné. Přístup k poslechu bych tedy volil následující. Usedněte do svého oblíbeného křesla, osolte volume řádně doprava a oprostěte se od toho, že budete během přehrávání desky neustále sledovat, kdo co kde už podobného kdysi zahrál. Pak budete spokojeni. Pokud tohoto postupu nejste schopni, raději ani CD nepouštějte přes práh domu.

Osobně snad jediný problém, který s albem mám, tak je získaný pocit, že vlastně ani pořádně nevím, cože mi to vlastně kapela hrála. Na old school death metal je tady všechno až příliš učesané, vypiplané a srovnané produkcí. Zpěvák také není zrovna z těch, na které bych se dokázal soustředit po celou dobu nahrávky. Všechno je takové nevýrazné, obyčejné, nebolí to. Jsem spíše typem fanouška, který se snaží najít to dobré, to co se mi líbí a tady si asi nejvíc užívám pomalejší chvilky. Tam vynikne určitý chlad, kterého jsou přeci jen INFERNAL DEATH schopni. Jinak jsem ale poměrně ztracen, místo podupávání nohou se raději dloubu prstem v klávesnici a vůbec se snažím dělat i něco jiného než se jen soustředit na nahrávku. Ono je vlastně všechno v nejlepším pořádku. Jen se mi nepodařilo do „Call to War“ hlouběji proniknout. Ale co, třeba zrovna vám se to povede.

Pořád nějak cítím, že Dánové ještě dokážou překvapit. Bohužel tomu tak bude asi na jiné desce. Na té letošní totiž předvádějí jen klasické death metalové cvičení, jak vystřižené z nějaké smrtící učebnice. Chybí mi nějaká přidaná hodnota nebo alespoň lopaty špíny a rebelství. Někam, neznámo kam, se vytratila energie, síla a přitažlivost. Pokud bych použil slovník současné generace, tak INFERNAL DEATH jsou super, ale nejsou sexy. K žádnému drcení, ani čtvrcení našich nebohých těl nedochází, spíše se jedná o takový lehký pokus o vraždu, nad kterým kdejaký opravdový chlap jen mávne rukou. Krev jednoduše neteče. Možná že jedinci, kteří se hroutí nad utrženou záděrou, zkolabují blahem, ale pro nás, „kruto-přísné“ tvrďáky se jedná jen o takové lehké "šolichání".

Závěr se sám nabízí. Album doporučuji pekelníkům, kteří se bojí většího množství síry. Také všem, kterým nevadí, když se hraje sice poctivě, ale bez ostrosti a koření. Kapelu si povedu dál ve svých archívech, budu ji sledovat a i u dalšího alba přivřu obě oči i uši. Nevím proč, ale i přes všechnu sepsanou kritiku, pořád z INFERNAL DEATH slyším určitý potenciál. Smrtící kov, který působí příliš svázaně, upjatě a nevýrazně. Uvidíme příště. Zatím lepší průměr.

Asphyx says:

This is not old school death metal. It´s too shape and clean by production. Everything is so not special and ordinary, it doesn´t hurt. INFERNAL DEATH is great band. However, it´s not sexy. There is no crashing and cutting of our bodies happening over here. It´s more like a slight attempt to a murder and every real man would not care about this. There is just no blood happening. I would recommend this album to someone who likes fire, but is afraid of brimstone. It is more for someone who doesn´t care if the album is faithful but without any flavors. This is death metal which is too tight and clean and it is indistinctive. We´ll see next time. This is a better average for me. 

Seznam skladeb:

1. Ruin Of Hate
2. Ressurected
3. A Mirror Blackened
4. Gorefeast
5. Immortal Race & Psychotic Thoughts
6. Extinguished
7. Call To War

Čas: 31:07

Sestava/band:

Thomas Pedersen - Vocals
Lars Hald - Drums
Sune Borring – Lead guitar
Allan Hartvigsøn - Rhythm guitar
Matias Lambropoulus – Bass

https://www.facebook.com/pages/Infernal-Death/434410463336264

http://myspace.com/infernaldeathmetal

http://www.punishment18records.com/

Recenze/review - IMPERIOUS – Tales of Woe (The Journey of Odysseus, Part I: From Ilion to Hades) (2015)

IMPERIOUS – Tales of Woe (The Journey of Odysseus, Part I: From Ilion to Hades)

CD 2015, vlastní vydání

Dnes bych vás rád pozval na výlet do jedné malé vesničky, někde v německých lesích. Zastavil se zde čas, lidé jsou poctiví, rozumí svému řemeslu. Moc toho nenamluví, ale místo řečí se raději chopí práce. Žije se jim krásně. Jsou spokojení. A to vlastně skoro pořád. Až na den, kdy se měsíc dostává do úplňku. To se, ač jinak pravověrní křesťané, scházejí k pravidelným rituálům. V malebném kostelíku, který je jinak útočištěm neklidných duší, obrátí všechny kříže, pomalují krví oltář a přivedou do zákristie kozla. Všem planou oči, vylézají na povrch pradávné pudy a začnou velebit temné síly. Dokonce si založili i místní soubor, nazvali ho IMPERIOUS a je pro ně pozdravem ze záhrobí. Hlásají ve jménu epického black metalu a deathu slovo mistra rohatého, oddávají se bakchanáliím a plivou na svaté ostatky.

Německá skupina IMPERIOUS není žádným přehnaně „tvrdým“ tělesem. Sází spíše na vznešené, dlouze vystavěné melodie, na temnou atmosféru a naléhavost. V mé diskografii se vymyká snad všemu, co v ní převážně mám, ale něčím zvláštním mě přesvědčili. Líbí se mi takový ten černý závoj, „odpočinkové“ melodie. Album postrádá jakýkoliv tlak, spíš je jemně „vtíravé“. Muzikanti využívají všech dostupných prostředků k vytvoření temnoty. Občas jen odříkávají text, vzdáleně mumlají. Kriticky musím nadhodit i poměrně dost hluchých, příliš dlouhých míst. Některé motivy jsou si navzájem velmi podobné a blackový skřehot zpěváka také není z nejvýraznějších. Jak říkám, normálně bych si tuhle kapelu nepustil do domu. Jenže si nemůžu pomoct, baví mě je poslouchat. Odpočinu si u ní a ještě se hodím do nálady, kdy rozjímám nad samotným bytím. A přiznejme si, občas je to potřeba.

Tři instrumentální skladby, přes hodinu hracího času. Velké sousto pro dnešního běžného strávníka. Ne tak pro mě. Já vyrůstal ještě na potravinách, o kterých jsme ani nevěděli, že jsou bio. Příjemná mi je určitá jadrnost, poctivost, síla ukrytá v opakování motivů. Jedná se teprve o druhé album kapely (ještě došlo k rouhání v roce 2011 s deskou „Varus“). Bohužel nemohu sloužit menším výletem do historie, předchozí počin se mi nepovedlo nikde sehnat. Každopádně, letos jsem navýsost spokojen. Vím moc dobře, že celé tohle smutné blouznění bude převážně hodnoceno slovy o lehkém nadprůměru, ale mě podobné recenze dnes už dávno neodradí. Na podobnou muziku musí být člověk naladěn, rozpolcen, rozerván. Jinak snad ani nemá cenu si ji pouštět. Všemu přispívá i krásný, do snad staro románského stylu hozený obal, propracované texty i slušný zvuk. Umírám spolu s oběťmi večerního rituálu. Já jsem tím, koho se rozhodli předhodit pánovi temnot. Cítíte tu síru?

Předčítám ze starých spisů, svíce hoří jemně a tentokrát v bezvětří ani neplápolají. Kolem se vznáší epicko – až folkově – černé melodie a je mi tak nějak příjemně na duši. Německá angličtina má také své zvláštní kouzlo. Album nebude nikdy dobývat přední žebříčky hitparád, ani neprolomí ledy mnoha fanoušků, ale pro mě se stalo takovým milým spočinutím. Desky je pořádný kus a používám ji ve chvílích odpočinku. Tady nelze vyhledat, stáhnout, poslechnout a pak buď vymazat nebo založit mezi další gigabity. Zde si musíte poslech zasloužit, odžít, „protrpět“. Krásný okultní obřad!

Asphyx says:

Three instrumental songs and more than an hour of listening. It´s a big piece for today’s consumer. But not for me. German band IMPERIOUS is not exaggerated “hard” thing. It has more eminent and long melodies with dark atmosphere and immediacy. This is the album I listen during my leisure activities. This is not the piece you would search for, download, listen and then remove or put among other gigabytes. This is the piece you have to earn, live and survive. It´s an amazing occult ceremony.

Seznam skladeb:

1. At the Shores of Ilion
2. To Abjure Temptation
3. At the Cave of Polyphemus
4. The Sharpened Pale
5. Insidious Winds
6. At the Bay of Telepylos
7. The Feasting of the Laestrygonians
8. Celestial Tunes of Moral Fraud
9. At the Realm of Hades
10. Where Cimmerian Darkness Dwells

Čas: 01:02:31

 

Sestava/band:

Iluaar – kytara

Sertorius – basa, zpěv

Kalmesh – kytara, zpěv

http://imperious-metal.de/

http://www.facebook.com/imperiousmetal

http://www.reverbnation.com/imperious

Recenze/review - HACKNEYED – Inhabitants of Carcosa (2015)

HACKNEYED – Inhabitants of Carcosa

CD 2015, Silverdust Records

„Naaazdááár Asphyxi!!!“: ozvalo se za mnou a mně se málem zastavilo srdce. Ne že bych byl lekavý, ale ono když potkáte „svého oblíbeného prudiče“, tak vám to na náladě nepřidá. Tenhle kluk je snad mým stínem, říkám si. Potkávám ho na koncertech, kdy občas stává vedle mě a neustále mi říká, jak kdo hraje špatně a že dřív to bylo o hodně lepší. Není nikdy s ničím spokojený a splňuje přesnou definici nihilismu. Chodím třeba s nějakou novou deskou ve sluchátkách měsíc a jsem z ní tak nadšený, že mám doma CD, tričko a očekávám živé vystoupení a tenhle týpek mě zastaví a všechnu tu radost mi dokáže během pár minut zkazit. Nepomáhá ani posílání do zadní části těla, ani vyhýbání se kontaktu. Co s ním? Asi nic. Tentokrát, snad poprvé v naší „společné“ historii, začal mluvit o nějakém albu nadšeně. Vyprávěl tak vesele, že jsem si dokonce po několika minutách sundal špunty z uší a vypnul muziku (což normálně raději nedělám). Doporučil mi novinku německých deatherů HACKNEYED.

Vzhledem k tomu, že nemáme vůbec podobný vkus a jsem na tuhle persónu už poměrně alergický (to se ještě prohloubilo ve chvíli, kdy si spojil moji maličkost s mým blogem a začal mi kecat do toho, jak bych měl psát), tak jsem na doporučené CD zapomněl. Jenže čert nikdy nespí a cesty Páně jsou nevyzpytatelné jako májové počasí. Kapela sama napsala, poslala nový materiál a já jsem se k němu konečně dostal. Pouštím si jejich novinku „Inhabitants of Carcosa“ a postupně si tvořím svůj vlastní názor. Není to tentokrát vůbec lehké. Pořád mi před očima stojí můj „oblíbený“ kazič hudby a tak to u mě mají Němci o hodně těžší. Kupodivu se po nějaké době do jejich tvorby poměrně dostávám a nakonec jsem mile překvapen. Je to sice trošku něco jiného, než na co bývám zvyklý, ale i tak se jedná rozhodně o poctivou muziku. Tentokrát o jakési souznění tradičního, klasického death metalu a modernějších prvků. Jako stará konzerva, fosílie (říkejte si mi, jak chcete) si mumlám pod fousy něco o tuctovosti, podivné produkci a snaze zalíbit se za každou cenu, ale jako celek není letošní počin rozhodně špatný. Jen pánům trvá delší dobu, než si to u mě „oddřou.“

Dost často si při našem česko-německém přátelství vzpomenu na některé ženy, které potkávám v dopravních prostředcích. Nejsou prvoplánově hezké, bývají unavené a pod nánosy make-upu se neukrývá žádný zázrak, ale když se usmějí a začnou jim v očích blikat čertíci, člověk si uvědomí, kolik podob vlastně krása má. S hudbou HACKNEYED je tomu přesně naopak. Navenek mají brilantní obal, mohutné nástupy, různé mezihry, jsou „progresivní“, nebojí se lehce experimentovat a jejich promo fotky poznaly jen nejnovější verzi photoshopu. Normálně bych tuhle smečku rovnou odsoudil, případně doporučil některému svému mladšímu kolegovi, ale i já si své nakonec našel. Sice neskáču radostí po pokoji, některé pasáže bych s klidem potrestal příkazem delete, ale jinak se rozhodně nejedná o nějaký průšvih. Jen se musíte oprostit od tradičních klišé. Nakonec mi tak můj neoblíbený „mrvič zážitků“ doporučil album, které je natolik pestré a košaté, že si z něj vyberu i já, zkostnatělý a starý Asphyx.

HACKNEYED nahráli moderněji pojaté death metalové album. Líbí se mi, že se nebojí trošku experimentovat, nejsou uzavřeni jen v jednom metalovém stylu a zároveň je deska kompaktní a zajímavá. Nejedná se sice o nic, co by mě rozsekalo na malé kousíčky, ale poslech si užívám a rozhodně mohu doporučit. Občas mi sice vadí některé dlouhé pasáže a kapele bych doporučil lepšího producenta, ale jinak se jedná určitě o dobré CD. Z Německa k nám poslali svěží, pestré album, plné zajímavých momentů a chvilek. Mladý, moderní death metal, který rozhodně zaujme!

Asphyx says:

The death metal album of HACKNEYED band had been recorded in modern style. I like the experimenting, they do not hesitate to experiment on this album. They are not locked in one metal style and at the same time the album is compact and interesting. Although it is not something what would broke me on millions of pieces I really enjoy listening to this and I can recommend it. Sometimes some long parts are little bit too much and I would suggest a better producer. However, the album is great. They sent to us fresh, colorful album from Germany with interesting moments and parts. Young and modern death metal which should catch you!

Seznam skladeb:

01. The Flaw Of Flesh
02. God’s Own Creation
03. Now I Am Become Death
04. Re-Animantor
05. Ashfall
06. The Tightrope
07. In Carcosa (The Yellow King)
08. Years In The Dark
09. Death Toll (Feat. Nikita Kamprad)
10. Klown

Čas: 45:17

 

Sestava/band:

Phil 'Cadavre' Mazal - Vocals
Devin Cox - Guitars
Tim Cox - Drums
Philipp Fink -  Guitars
Fabian Fink -  Bass

https://hackneyed.bandcamp.com/album/inhabitants-of-carcosa

http://www.facebook.com/hackneyed

http://www.hackneyed.de/

http://www.silverdust-records.de/index.php

Recenze/review - ETERNAL SOLSTICE – Remnants of Immortality (2015)

ETERNAL SOLSTICE – Remnants of Immortality

CD 2015, Dark Descent Records

Od svého dětství rád chodím. Mám rád, když je čas a můžu se toulat. Postupem věku vylepšen o sluchátka na uších brouzdám městem, sleduji klidné pohyby rozvážných starců, cupitání dívek, rozvážný krok mužů ve středním věku. Jsem pozorovatelem, čerpám z toho jiskření v ulicích energii. Do nohou mě pálí dlažba, ve vzduchu je cítit smog a já se ploužím bočními ulicemi. Nahlížím do výloh, podupávám si nohou do taktu, dneska to bude pěkný zážitek, zdá se mi podle toho, co slyším. Mám co do činění s holandskými deathery ETERNAL SOLSTICE. Jsou energičtí a krásně se do té atmosféry třepotavých zvuků z pasáží hodí. Kapela působí na scéně už od roku 1989 a tak je doufám jasné, že takové věci jako obal, produkce či zvuk, budou náležitě ošetřeny. Jsem tomu rád, dodává mi to pocit jistoty, nemusím pátrat po jednotlivých melodiích a jen si tak užívám. Nizozemská úderka je spíše pro klidný poslech, nic bolestivého, drásajícího se zde neodehrává. Nevadí mi to, alespoň si můžu lépe vychutnat všechny nálady usínajícího města.

ETERNAL SOLTICE by se dali svojí tvorbou přirovnat k jakémusi guláši, umíchaného z vlivů od takových smeček jako jsou VADER, DEICIDE, DISMEMBERED, MASSACRE, GOREFEST, v sólech a vyhrávkách pak i se slavnými SLAYER. Odehrává se tady solidní, klasický death metal s poněkud nevýrazným hlasem a lehce předvídatelnými riffy. První extraliga to není, ale album se poslouchá velmi dobře. Sem tam zaujme nějaký zajímavý motiv, občas zazní melodie, která mě vytrhne z letargie, ale jinak to pánové bouchají ve stále stejném tempu. Hodně thrashe, málo špíny, dalo by se říct. Jako kulisa k procházkám a nekonečným toulkám dobré, ale pro společné zážitky doma příliš nevýrazné. Oceňuji nasazení, nadšení a chuť zabíjet, jen je to takové nemastné neslané. Chybí mi větší drive, nějaký ten zapamatovatelný šok, něco průraznějšího. Nestěžuji si, na to je album příliš dobré, ale spíše konstatuji svoje pocity.

Nejvíc si asi užívám klidnější polohu, kterou mají ETERNAL SOLTICE zpracovanou nejlépe. V těchto chvílích dobře vynikne určitá mrazivost, naléhavost, kterou rychlé a stále stejné pasáže, postrádají. Jsou to všechno ale jen drobnosti, stížnosti zmlsaného posluchače, jinak se jedná samozřejmě o velmi dobrou desku. Zajímavé je, že její síla nejlépe opravdu vynikla na dlouhých toulkách městem, při cestách do práce i ze zaměstnání. Naštvané tváře spolucestujících v ranní tramvaji byly ihned o něco veselejší, šedivé pohledy se jakoby rozjasnily a i mě se začala do žil vlévat o hodně větší energie, než u mě bývá běžné. Rozprouděná krev způsobovala na mé tváři radostné pocity (rozuměj, kolegové mi říkali, že se zase tlemím jako debil). Nevím, jestli je zrovna tohle přirovnání pro kapelu tím, co by chtěla slyšet, ale já jsem jen skromným pisálkem, snažícím se vyjádřit své pocity z předloženého CD. Tady jsem zažíval převážně samé pozitivní nálady, což může být u „děsně tvrdého a drsného“ death metalu nepatřičné, ale jinak to zkrátka neslyším.

Sedím v práci, sluchátka opět na uších a nohy mi začínají, v předtuše konce pracovní doby, podupávat do rytmu budoucí chůze. Nemůžu se dočkat, skoro běžím k vrátkům, která pro mě znamenají „svobodu“. Za nimi jsem totiž opět uvolněným pozorovatelem cvrkotu ulice, vnímavých posluchačem. Jsem jako houba, nasáklá šuměním města, jsem tichošlápkem, neviditelným, nesmrtelným. Jednou se vypařím, jako pára nad kanálem. Než to ale nastane, budu si dávat do hlavy death metal a už teď vím, že pro tyto příležitosti bude novinka „Remnants of Immortality“ velmi vhodná. Chápu moc dobře, že deska není úplně to nejlepší, co bylo vyvrženo letos na světlo boží, ale jedná se o poctivě odvedenou práci. A pro mě také o doplnění zážitku při mých toulkách. Pro někoho to bude možná málo, pro někoho dokonce nic, ale můj názor je už zkrátka takový. Berte a nebo nechte být. Je to jen na vás. Ostatně jako vždy. Pokud bych měl album oznámkovat jako ve škole, tak bych napsal velmi dobré!

Asphys says:

ETERNAL SOLTICE is a band which could be define as a mixed sauce of influence of bands like VADER, DEICIDE, DISMEMBERED, MASSACRE, GOREFEST and with solos of SLAYER band. This music is solid, traditional death metal with some kind of indistinctive voice and slightly expectable riffs. It´s not the first league, however this album is good and easy for listening. From time to time, it has some interesting riff and there is a melody sometimes which grabs me from passivity. By and large these guys play in same tempo all the time. There is a lot of trash and not enough of a dirt I would say. If I were rating the album like they do in school I would give it a B.

 Seznam skladeb:

1. Remnants of Immortality
2. Ritual Prey
3. Walk In Darkness
4. Force Fed Suicide
5. Recipe For Death
6. Encroaching Horde
7. Bleed For Me
8. Extinction Debt
9. Subconscious Burial Ground

Čas: 39:08

 

Sestava/band:

Ramon Soeterbroek – Guitar & Vocals

Misha Hak - Drums

Ardy De Jong - Guitar

Tim Roeper – Bass

https://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/remnants-of-immortality

http://www.facebook.com/pages/Eternal-Solstice/384594534885754

http://www.darkdescentrecords.com/

Recenze/review - DISRUPTED – Morbid Death (2015)

DISRUPTED – Morbid Death

CD 2015, Memento Mori

Ozvala se obrovská rána a za mnou práskla těžká dubová vrata. Brána do pekla se uzavřela. Stál jsem náhle na straně zla a bedlivě naslouchal. Z té složité soustavy různě propletených chodeb se ozýval libý zvuk tradičního švédského death metalu ve stylu GRAVE, ENTOMBED, ENTRAILS, DISMEMBER, NIHILIST, FACEBREAKER, BLOODBATH. Zkrátka, dávají si tu dostaveníčko ty nejlepší kapely severského podzemí a mladíci DISRUPTED se postavili k této dnes již tradiční hudbě hrdě a čelem. Podobných smeček je dnes spousta, ale jen některým se povede přenést ducha devadesátých let do dnešní doby. Tentokrát se to podařilo. Naše první setkání, hned asi ve třetí kobce v podzemí, se vydařilo na výbornou. Kosti zase praskají, lebky se kutálejí po plesnivé zemi a smrt číhá za každým rohem. Chrastí to, pálí to, řeže to, chladí to. To jsou přesně atributy, které mám u téhle hudby nejraději. DISRUPTED hrají křišťálový „swedish death metal“, který je špinavý jako underground sám. Pomalejší pasáže, jakoby rozmýšlivé, se střídají s nářezy a já odcházím od přehrávače vždy spokojen.

Mám pocit, jako bych si drásal obličej obrovskými drápy, které mi narostly v podzemí. Z tváří mi prýští krev, oči mám podebrané strachem a kusy masa, které mi odpadávají z těla, už dávno nepočítám. Pro nezasvěcené je to možná kruté, nechutné a zlé, ale věřte tomu, že když jednou tomuhle kouzlu propadnete, nemůžete na věky věků jinak. Amen! Otevírám znovu a znovu dveře do nekonečných sklepení. Beru si na cestu láhev svého oblíbeného piva, podupávám si nohou a s radostí opět beru do rukou starodávné pavučiny. Cítíte tu plíseň, ten dlouho nevětraný vzduch? Tady hnije archivní death metal! Uzavřen před okolním světem, polozapomenutý a v dnešní moderní době mnohokrát nechtěný, občas pootevře víka od rakví, vydá na povrch nějakou tu morbidní desku a pak zase na mnoho let jen čeká a doufá v ještě větší zlo. Jsem nahlodán tou sveřepostí, schopností rozdrtit vše živé na malé kousky, jsem rozpůlen ve dví. Jedna část mého já promlouvá k té druhé polovině a hovoří o tom, jak jsou podobné kapely všechny stejné. Jenže mám i kus svého těla, který se zarputile zasekl, posílá všechny ke všem čertům a užívá si jen tak v pohodě a klídku ty zatuchlé studené melodie. Záleží jen na vás, které části dáte přednost.

 DISRUPTED jsou mladou kapelou, fungující teprve několik let. Na scénu se uvedli až loni s EP „Heavy Death“ a jejich letošní deska je jejich dlouhohrající prvotinou. Dva členové téhle severské smečky působili ve slavnějších SPASMODIC. Švédi se uchytili u španělského labelu Memento Mori, který se postupně stává jakýmsi útočištěm podobných podzemních skupin. Pokud máte rádi špinavý a temný underground, určitě si v jejich nabídce vyberete. DISRUPTED bych doporučil všem, kdo se rádi procházejí za zimních večerů okolo hřbitovních zdí. Musíte mít rádi tmu, nehledět na to, že podobnou hudbou se pořádně umažete a hlavně nesmíte hledat žádnou dnešní „dokonalou“ produkci. Pánové rozhodně nejsou žádná neviňátka. Spíš bych je přirovnal ke smečce pořádně rozzuřených vlků, kteří jsou právě hladoví a na lovu. Hodnotit rozhodně nelze originalitu nebo „přínos světovému metalu“. Tady vítězí spíš nadšení pro věc, záliba v morbidní poezii a pohřbech. Nic pro slečinky, dalo by se říct.

Už dávno pro mě není cesty zpátky. Vždycky když hovořím s podobně postiženými, všímám si určité temné jiskry, kterou mají příznivci švédského death metalu v očích. Je to způsobeno dlouholetým pobytem v podzemí, nekonečnými debatami nad starými deskami, ohlušujícím randálem z přehrávačů. Jsme sběratelé, jsme oddaní, jsme věrní. Pro nás nahráli DISRUPTED velmi dobrou a příjemně studenou desku, plnou praskajících kostí. Na poslední cestu si sebou nemusíte brát vlastně vůbec nic. Stačí vám přesvědčení, odhodlání a jedna mince pro převozníka přes řeku Styx. Víc netřeba. Tam někde, za nekonečnou mlhou, je země, kde se hraje jen samý kvalitní švédský death metal. Máme jasný cíl, směr, máme jasně namířeno. Pro nás je tahle bahnitá, špinavá a temná krajina vytouženým snem. Tady je nám dobře a zde můžeme dát volný průchod svým nejtemnějším hudebním pudům. DISRUPTED patří mezi nás, prokleté. Díky své muzice, přístupu i nadšení. Tuhle desku nebudu odkládat ještě hodně dlouho. Nacházím na ní jen samé příjemně bolestivé skladby. Kruté, ortodoxní švédské album! Velmi dobře!

Asphyx says:

DISRUPTED plays crystal „Swedish death metal“, which is indeed dirty like an underground itself. The slower parts take turns with energetic warmings and I am very satisfied any time I went away from the player. It rustle, it burns, it cuts and it cools down. These are the exact attributes I like about this music. You can feel the mold, this not fresh air, don´t you? This is the place where the archive death metal decompose. DISRUPTED belongs to our world, the world of anathemas. And why? Because of their music, the excitement and the attitude. I´m not going to hold off this album any time soon. I can only find good things about it and only enjoyable hurtful records. Harsh, orthodox Swedish album! Very good! 

Seznam skladeb:

1. Rotten

2. Feast on the Priest

3. From the Tomb 

4. Funeral Creep

5. Psalm for the Slaughtered

6. Maimed and Devoured

7. Resurrected

8. Behead the Dead

9. Buried in Bowels

10. Christian Death

Sestava/band:

Mikael Hanni - Vocals 

Thomas Liljekvist - Guitars 

Johan Kvastegård - Guitars 

Jimmy Hurtig - Drums 

Erik Jerka Sävström - Bass

https://www.facebook.com/disruptedofficial

http://memento-mori.es/

https://www.facebook.com/memento.mori.label

https://www.youtube.com/watch?v=MA8NjxD1cWU

Recenze/review - DISCREATION – Procreation of the Wretched (2015)

DISCREATION – Procreation of the Wretched

CD 2015, F.D.A. Rekotz

Když znásobíme tmu zlostí, derivujeme energií a následně připočteme několik kilo špíny, měli bychom dostat definici death metalu. Samozřejmě, že pokud by to bylo takhle jednoduché, kapely by si dosadili do svých postupů pár neznámých a zbytek by obstaral počítač (občas mi přijde, že se to už děje). Jenže ona to taková legrace není. Vezměte si třeba německé smrťáky DISCREATION. Ti se drželi zuby nehty všech dostupných teorií, dodali sveřepé melodie a stejně je jejich deska nemastná neslaná. Čtvrté album na kontě, texty plné nenávisti, válek, smrti i nelidskosti a pořád mi něco chybí. Postrádám pověstnou chemii, kus něčeho zajímavého, co se vymyká poučkám a dodává hudbě další, těžko popsatelný rozměr.  Přitom, všechny náležitosti jsou splněny, deska hezky odsýpá, dokonce si po chvilce začnete podupávat nohou. Tajemná formule o lámání kostí zvukem ale zůstala někde ve starém hrobě ukryta.

DISCREATION se svojí tvorbou dotýkají jak starých klasiků smrtícího žánru, tak „modernější“ švédské polohy. Vokalista Kai (napodobenina Piotra Wiwczareka?) vládne mocným hlasem, pro mě ale ne příliš variabilním a poměrně nepříjemným (přitom VADER miluju!). Melodie jsou zde sice velmi výrazné, mnohdy studené jako dlaně umrlců, ale dáma s kosou si dala tentokrát volno. Možná je to spoustou styčných bodů s polskými BEHEMOTH, VADER (monstrózní nástupy), možná jen nedostatkem zajímavějších momentů, ale já pořád nevím, jak se do nahrávky dostat. Album jako by bylo pro mě nepropustné, ukované z jednoho kusu železa. Třeba mi není jenom dáno nebo se pohybuji trošku v jiných teritoriích, ale tentokrát zůstávám netknut.

Jak už bývá v dnešní době dobrým zvykem, tak kromě CD vyjde i 12“ vinyl a tak si mohou fanouškové dosytnosti užít překrásný obal. Pro mě asi to nejzajímavější, co jsem na desce našel, ale dovedu pochopit, že se vynoří spousta příznivců této prezentace záhrobí. Všimněte si, jak se vyhýbám absolutním odsudkům, krutým verdiktům a případnému shazování kapely. Je to způsobeno jednak zkušenostmi a jednak tím, že moc dobře vím, že je klidně možné, že se do muziky DISCREATION třeba za rok dostanu. Každá recenze je psána v momentálním rozpoložení, v aktuálním nastavení místa a času. Tentokrát sice k žádnému přenosu emocí nedošlo, ale německé válečníky určitě nezatracuji. Dokonce bych si po těch letech v záhrobí dovedl tipnout, komu se album bude líbit a kdo „zůstane na mé straně“. Každopádně, momentálně postrádám nadšení, sílu a lepšího pana producenta.

Nejhorší, co se mi může u poslechu hudby stát je, když se začnou mé myšlenky toulat daleko mimo můj pokoj. Místo soustředění, nadšení a rozebírání každého tónu, najednou přemýšlím o tom, co bude dneska k večeři, kdo že mě to dneska vlastně naštval v práci a jestli jsem nezapomněl koupit dětem svačinu. Všechno tohle se mi právě teď a tady děje. DISCREATION letos vydali nevýrazné, obyčejné album, které postrádá to nejdůležitější, energii. Pokud máte chuť na old school death metal, ve kterém najdete vlivy švédské, polské i německé death metalové školy, tak neváhejte. Já si pustím raději něco jiného. Průměrná smrtící deska, která se mnou nic nedělá.

Asphyx says:

This album is impermeable for me, it sounds like it has been forged from one piece of iron. Maybe this is my fault because I´m in a different territories, however this album doesn´t make something special for me. This is the fourth album and it´s full of hate, war, death and inhumanity…and yet it´s not enough and I totally miss something around here. I miss their chemistry, the piece of something interesting and special, something which is outside the box and it makes the music different and indescribable. Basically, if you like an old school death metal in which you can hear a Swedish, Polish and German death metal school influence, go ahead. This is not for me and I´m going to listen something else. This is average deadly album which doesn´t do anything with me.

Seznam skladeb:

01. Planetary punishment

02. Descending to abyssic darkness

03. Megacorpse

04. Procreation of wretched

05. The hunter

06. The cosmic shores

07. Corporate hatred

08. Decapitation marathon

09. Your good shelter

10. Dead certainties

Čas: 46:37

 

Sestava/band:

Peter Frick – basa

Sebastian Schilling – kytara

Kai Muller-Lenz – zpěv

David Hubsch – kytara

Martin Engels - bicí

http://www.discreation.de/

http://discreation.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/Discreation

http://myspace.com/discreationmetal

http://www.fda-rekotz.com/

Recenze/review - DEPRESSED – Afterlife in Darkness (2015)

DEPRESSED – Afterlife in Darkness

digital 2015, vlastní vydání

Ten den nebylo všechno v pořádku už od probuzení. Vstával jsem naštvaný, bez chuti k jídlu, jakoby prokletý někde v nočních můrách. Cestující, které potkávám každý den v tramvaji, měli hodně podobné výrazy. V ranní poště mě čekalo nepřeberné množství nepříjemných emailů. Ani jsem neusedl a už všichni volali. Takhle to šlo celé ráno i odpoledne. Oběd stál za nic a když mě tohle pracovní monstrum vyplivlo k večeru na svobodu, ploužil jsem se domů s nechutným výrazem na tváři. Den blbec, divný tlak ve vzduchu, zápach čehosi divného mezi lidmi. Všichni jakoby vycítili, že něco není v pořádku. Nebylo. Doma jsem jen pozdravil, najedl se a zavřel se raději do svého pokoje. Usedal jsem k přehrávači s pocitem, že nejlepší co bych mohl udělat, tak je buď usnout nebo se teleportovat na jinou planetu. Pustil jsem si prvotinu DEPRESSED a skoro se mi to povedlo.

Tihle brazilští death metaloví chasníci totiž disponují jednou úžasnou schopností. Umí vás bez vytáček a zbytečností přenést na old school death metalovou vyhaslou hvězdu, kde nejsou žádní našňupaní manažeři, ani televize a internet, ani moderní kritici. V téhle zemi se jenom pije pivo, jí se tuny masa, jsou tady jen samý pěkný ženský a k tomu tuny dobrého smrtícího kovu. DEPRESSED sice nepatří ani tady, v krajině zaslíbené, k nějakým slavným skupinám, ale myslím si, že si svých pár poctivých fanoušků najdou. Pořád (asi už naivně) věřím v pořádné řemeslo, v rebelii, ve špinavý zvuk. Moc nás už nezůstalo, ale to mi nebrání v tom, tuhle bandu pochválit. Riffy jsou nespoutané, tlak připomíná šílenství a vokál je drsný jako rašple. Víc nechci a vlastně ani nepotřebuji.

Brazilci se v textech zaobírají okultismem, kritikou náboženství a fanatismu. Klasika, dalo by se říct. Mohli bychom samozřejmě mluvit o klišé, ale s přihlédnutím k tomu, jak to na tom našem božím světě v současnosti vypadá, začínají být podobná témata zase aktuální. Zajímavý je i obal, zabarvený do ne příliš tradiční hnědé barvy. Je vidět i slyšet, že si kapela dala se vším velkou práci. Podobných skupin sice bylo, je a bude velké množství, ale přesto si myslím, že by i v dnešní nadprodukci zrovna tahle mohla zaujmout. Osobně mě nejvíc přesvědčila těžko popsatelná „těžká“ nálada. Všechno se táhne jako čerstvý asfalt. Na prsou cítím tlak podobný počínajícímu infarktu, píchá mě v levé ruce a čekám přechod do onoho svět každou chvíli. Nevím jak vy, ale já mám rád, když se mnou muzika něco dělá, nepostrádá jiskru a donutí mě alespoň k lehkému podupávání nohou. DEPRESSED splňují všechny mé základní požadavky a ještě dodávají něco málo navíc.

Skoro padesát minut smrti uteče jako voda. Nenudil jsem se ani chvilku a i když si nejsem zase tolik jistý, že pánové nějak výrazněji zasáhnou do undergroundového dění, přesto si myslím, že jejich prvotina stojí za povšimnutí. DEPRESSED nahráli desku plnou napětí, energie, špíny, nespoutanosti. Tradiční smrtící kov uchopili po svém a přidali velký kus černoty. Pokud máte rádi old school death metal, tak zaměřte svůj zrak na Brazílii. Litovat rozhodně nebudete. Album narvané poctivým masakrem!

Asphyx says:

Almost 50 minutes of death is so fast. I was not bored for a second. The first record of this band is something you should consider listening even though I am not sure they will intervene in the underground world. DEPRESSED´s album is full of energy, intensity, dirt and rampancy. The achieved to handle traditional death metal in their own way and the added big junk of darkness. If you like the old school death metal you should take a look on Brazil. You would not regret that. This album is full of honest massacre. 

Seznam skladeb:

01. Dark World Depressed I 02. Afterlife in Darkness 03. Pleasure of the Continual Vengeance 04. Paradoxical Warcult 05. Reborn in Hellfire 06. Horrors in the Storm of Blood 07. Disease from Emptiness 08. Tears of Blood 09. The Putrid Legacy of Humanity 10. Zombie Epidemic 11. Are You Ready for the Killing? 12. Dark World Depressed II

Čas: 48:11 

 

Sestava/band:

Rodrigo Jardim – kytara

Gabriel Guerra – bicí

Rodrigo  Amorim – kytara

Stella Riberio – basa

Giovani Venttura - zpěv

https://www.facebook.com/depressedbandpage

https://play.spotify.com/album/5s1qPVEUbAGHIOYo08IUE6

http://www.deezer.com/album/9856298

Recenze/review - AUSTERYMN – Sepulcrum Viventium (2015)

AUSTERYMN – Sepulcrum Viventium

CD 2015, Memento Mori

„Jsem opět v tom mátožném stavu, způsobeném nedostatkem krve. Vláčený, bičovaný, ukřižovaný. Teď tu visím uprostřed holého kopce a chodí se na mě dívat. Snažím se alespoň před dětmi tolik nekřičet bolestí, ale občas mi nějaký ten skřek unikne. Ani vlastně nevím, co jsem provedl. Prý jsem seděl lehce opilý a prohlásil něco o právě ctěném Bohu. Pak už to šlo samospádem. A že prý musím trpět jako Kristus. Umírám, klíží se mi oči a jen vzdáleně slyším své další přiznání, učiněné před těmi, kteří mě odsoudili. Je několik let po narození Ježíše a já odcházím poprvé do říše mrtvých. Bez rozhřešení, bez odpuštění. Dole pod kopcem znějí nábožné chorály.“

Střiiiiiihhhhh…..průlet hvězdokupou a nekonečnou smyčkou času…

„Zase mě pověsili nahoru na kopec, tentokrát jsem byl vláčen za motorkami. Odpadávající kusy masa si fotily na své mobily snad všechny děti. Ukřižován, skoro bez krve. Historie se opakuje. Píše se rok 2015 a já se opět převtělil do další oběti. Navěky proklet, nikdy nespočinut, v nekonečném smutku se plahočím a znovu skoro umírám. Tentokrát si vzpomínám na libé tóny krutého death metalu, který tolik sedne k celkové beznadějné atmosféře.“

Tisíckrát prokletý, zapletený v nekonečné smyčce old school death metalových riffů. Potácím se spolu s novou (první dlouhohrající) deskou britských AUSTERYMN. Jsem znovu, snad posté, opět ukřižovaný, zbavený krve i rozumu. Nevnímám lehké nedokonalosti začátečníků (skoro žádné nejsou, snad jen zvuk bych si dovedl představit lehce špinavější). Vracím se do doby, ve které jsem umíral snad nejčastěji, do devadesátých let minulého století, kdy vládly death metalu takové smečky jako DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY a další slavná jména. Undergroundové uchopení smrtícího kovu mi dělalo vždy dobře. Mám to takhle stejně nejraději. A Britové tu pradávnou hnilobu vzali za správný konec.

Preludium smrti, chorály známé z nábožných písní, velebení Satana, pána našeho, schovaného v každém z nás. Obraz našich nečistých myšlenek, vrozený nečistý pud, který se mnohdy marně pokoušíme „ukočírovat“ pomocí pouček a nařízení. Ne vždy se nám to daří. Myslím, že je stokrát lepší popustit uzdu své morbidní fantazii při poslechu AUSTERYMN, než vyrazit s pěnou u huby do ulic. Vždyť ta lehká inspirace melodickým švédským death metalem, kombinovaná s tou nejjadrnější klasikou, nám dá rozhřešení snad pokaždé. Jsme složeni ze sedmdesáti procent z vody, z několika kilo kostí a masa a pak už jen z myšlenek. Jednou po nás zůstane hromádka popela a po některých pár krásných otisků nálad v dětech. „Devadesátkový“ smrtící kov se zdá být nesmrtelný, stejně jako zkušenosti, předávané z generace na generaci. AUSTERYMN toho budiž jasným důkazem.

„Sepulcrum Viventium“ je jako křížová cesta, provázená nekonečnými ranami bičem (zajímavé, že tahle kratochvíle se s věky nemění), slzami, zimou a zástupem krvelačných čumilů. Samotný cíl, závěr trnitého výletu je více než jasný. Měla by jím být smrt a závěrečný aplaus při očištění hříšníka. Nic takového ale nenastává. Zůstává jen pach strachujícího se potu, odlesky morbidních fotek pořízených s bleskem (dokonalých, detailních krutých záběrů plných strachu, jak jinak) a pro některé z nás vzpomínka. AUSTERYMN nahráli velmi pestré, šikovně poskládané album, které nepostrádá potřebnou smrtící náladu, chutné melodie a utrpení. Velmi dobrá deska!

Asphyx says:

With AUSTERYMN I´m actually returning back to the pas when I was dying for most of the time. To the 90´of the last century when the death metal was being led by groups such as DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY, or other famous names. I´ve always liked underground death metal. It´s my favorite thing. I think that British bands grabbed the rottenness from the good side. AUSTERYMN´s album is very colorful, smartly put together and it doesn´t miss a necessary deadly mood, tasteful melodies and misery. It´s a very good album!

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Feeding The Grotesque
3. Written In The Scars
4. Bleeding Reality
5. Excarnation
6. Darkness Burns Forever
7. The Living Grave
8. In Death... We Speak
9. Necrolation
10. Buried Alive
11. Dead
12. Riven

Čas: 39:58

 

Sestava/band:

Rik Simpson – kytary, basa, piano, klávesy, zpěv

Steven Critchley – zpěv, basa

Stuart Makin – kytara

Nikk Perros - bicí

https://www.facebook.com/pages/Austerymn/447715821937969

http://myspace.com/godlesstruthuk

http://www.memento-mori.es/