Minirecenze/minireview - RUIN - Spread Plague Hell (2015)

RUIN - Spread Plague Hell 
demo cassette, 2015, vlastní vydání

Rozpůlit člověka na dvě části rezavou pilou asi není příliš těžké. Co ale těžké je, tak znázornit tento středověký způsob smrti pomocí hudby. Katovi pacholci, kteří si říkají RUIN ten dar mají. Pomocí své death metalové muziky letos přinášejí své druhé demo. Na muchlající se kazetě nalezneme osm undergroundových songů doslova narvaných tmou a nihilismem. Pokud máte rádi takový ten ošklivý, "přidrzlý", špinavý a morbidní smrtící kov, neměl by vám tento morbidní skvost chybět ve sbírce. Kombinace doomových melodií, vlivů starých INCANTATION, MASTER, AUTOPSY, OBITUARY musí dělat dobře snad každému, kdo každý večer uléhá do své oblíbené rakve. Z hrobů trčí pahýly ohlodaných rukou, zombie se derou na světlo boží a svět je černý jako krev prokletých.

Album s klidem mohu doporučit všem hudebním archeologům, kteří se rádi pohybují na svých oblíbených hřbitovech a někde na pomezí osmdesátých a devadesátých let. Death metal je na "Spread Plague Hell" doslova nasáklý krví. Kapela byla založena již v roce 1990, pak na dlouho uložena k ledu a letos opět pozdvihla hrdě vlajku reálného a pořádně syrového smrtícího kovu. Pánové hrají tak, jak se to naučili v podzemí v dávných dobách. Rozhodně nečekejte žádné novátorské postupy. Celá kazeta je notně zaprášená a potažená patinou staré zatuchliny. Zkuste si otevřít nějaký starý hrob, vezměte páčidlo a praštěte s ním do ztrouchnivělé rakve. Slyšíte to kvílení? Tak takto přesně zní novinka RUIN.

Otevřete dveře do pekla! Vítejte v záhrobí! Takto nějak si představuji, že se má hrát old school death metal. Studené doomové melodie se zde potkávají s plesnivinou a podzemím. Všechny skladby znějí značně starodávně, morbidně, šíleně a zběsile. Deska jako by ležela dlouho v nějaké hrobce a letos byla vyvržena na světlo boží. Smrtící kov v podání RUIN je ostrý, špinavý a zákeřný. Jestli máte rádi old school, tak si určitě přijdete na své. Staré mokvající metalové inferno, které rozdrtí vaše kosti! Pravý prašivý death metal, který vám způsobí noční můry! 

Asphyx says:

Open the door to hell! Welcome to the crypt! This is how I imagine playing of old school death metal. Cold doom tunes are meeting here with mildew and underground. All songs sound very old, morbidly, madly and furiously. The record is like lying in a tomb for a long time and sprewing out this year into the light of God. The deadly metal by RUIN is sharp, dirty and treacherous. If you like old school, so you  will be certainly satisfied. Old weeping metal inferno that will crush your bones! Right mangy death metal that will cause you nightmares!

https://ruindeath.bandcamp.com/
http://www.neroonerecords.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh desátý - Nahraješ mi to?

Příběh desátý - Nahraješ mi to?

„Hele Kubo, máš ty nový Slayer?“: ptá se mě Kytka a já přemýšlím, co bych mu odpověděl. Nemám a štve mě to. Kamarád z vedlejší třídy mi tvrdil, že je sežene, ale vybodl se na mě. Prý je má nějakej kluk od plynárny a prej toho má víc. Stačí si přinést kazetu a zazvonit. „Jo a nezapomeň pivo“: dodává spolužák a já se večer uchyluji k obrovské akci. Vracím otcovy lahváče do obchodu Družstevník, beru pár drobných do ruky a kupuji jeden Klášter desítku.  Usedám na svoje kolo značky Liberta, s kterým machruju, protože má v zadu trojkolečko a přehazovačku. Jsem král silnic a chodníků.

Dorážím někdy k večeru, hledám dle lístečku jméno se zvonkem a roztržitě se nadechuji, protože jsem tady nikdy nebyl a mám trému. Otevírají se vrata. „Co zase kurva je?“: ozývá se za velkými dubovými dveřmi. Vylézá Sabaťák (tak jsme mu my a vlastně všichni říkali…teď si uvědomuji, že vlastně ani nevím, jak se ten maník jmenoval doopravdy). „Jo to seš ty,vole!“:ocení moji přítomnost Sabbath a pouští mě dovnitř. „Kytka říkal, že prej chceš nový Slayer!“: pokračuje. „Jo, jestli smím prosit, pane“: odpovídám. Sabathova tvář se rozjasní. „Ty seš slušnej jak můj fotr“: směje se mi do tváře. Ihned jsme si padli do oka.

Byl to tehdy asi třicátník, pro nás v podstatě stařec, který začínal ještě někdy na starých BLACK SABBATH. Měl velkou aparaturu, makal jako hlídač v plynárně a jeho království bylo něčím úžasným. Obrovská sbírka vinylů, kazet, dokonce už i CD. Ten chlápek ničím jiným nežil. Vlastně jo, ještě pivem. Kopl do sebe na ex moji přinesenou desítku, nabídl mi něco od sebe (Podkováň) a usadili jsme se do křesla. Chvilku jsme popíjeli, kecali a já se cítil jako mladý mlíko. Taky že jsem byl. „Tak ukaž, co mi neseš“: zeptal se asi po hodině. „Hm, TDK, to je dobrá kazeta…tak chvilku počkej“: dodal.

Nahodil přede mnou soustavu různých hejblátek, kazeťáků, repráků, kabelů a všechno se začalo točit. Byl jsem jak v nějakém díle od Julesa Verna. Skoro jsem nedýchal. Přes tři čtvrtě hodiny jsme mlčeli a já se nábožně bál dojít i na záchod. Do pásky se mi právě vypalovaly stopy „Season in the Abyss“. Nikdy na to nezapomenu. Nevím, zda jsme kdy byli se Sabaťákem kamarádi, ale říkali jsme si věci, které si přátelé říkávají, tak asi jo.

Plynárna byla pro mě druhým záchytným bodem v získávání informací o hudbě. Chodil jsem tam od té doby ještě hodně dlouho. Těch novinek, různých dávných příběhů a hlavně nových kazet jsem zde získal nespočet. Dokonce jsme jednu dobu s tímhle sortimentem lehce obchodovali. Sabaťák se totiž projevil i jako poměrně slušná kopírka a po večerech, kdy jsme my ostatní trávili dny studiem, překresloval jeden obal za druhým.

Celé to mělo obrovské kouzlo. Do Sabbathova království se sestupovalo dolů po schodech, ze zdí kapala orosená voda a kousek vedle měla zkušebnu jedna brzy slavná kapela (objasním v jednom z dalších příběhů). Sklepení pod plynárnou bylo něco jako undergroundové kulturní centrum. Jen s tím rozdílem, že si všechno financovali pouze sami zúčastnění. Pamatuji si, jak mě fascinovalo, že všude stálo pivo. Flašky byly na parapetech, na chodbách, mezi knihami, deskami. Vstupuji do lahvového podzemí, napadalo mě pokaždé, když jsem zvonil u dveří.

Další postavička mého metalového mládí skončila bohužel (stejně jako spousta ostatních) poměrně neslavně. Z vyprávění kamaráda jsem se až po letech dozvěděl, že to tenhle renesanční člověk neunesl, byl novým majitelem budovy plynárny vystěhován a v podstatě se upil k smrti. Vzali mu totiž to nejdůležitější, co v životě měl. Do malého náhradního krcálku se mu jeho hudební mašinky nevešly a tak zůstal na tu samotu sám s alkoholem. Tentokrát tedy budiž můj Příběh mrtvého muže věnován jedné neodmyslitelné persóně tehdejšího boleslavského podzemí. Díky Sabbathe, jsem ti do dnes vděčný, že jsem to všechno mohl zažít!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Report, photogallery, video – VENOM INC., VADER, DIVINE CHAOS, ZOMPOK – club Melodka, Brno – 16.10.2015

Venom Inc.

„Ty už ses definitivně zbláznil, viď?“: prohlásila moje žena, když jsem ji asi před 14 dny nadhodil myšlenku, že bych se 16. října na celý den a noc vzdálil a odjel do Brna na koncert. „Doufám, že aspoň pojedeš autem?“: zeptala se a když jsem dopověděl, že ne, že chci zkusit vlak, koukala na mě jako na absolutního „mimochoda“. Měla svým způsobem pravdu. Sice jsem měl pozvánky na dalších pět akcí, levnějších, bližších, ale já stejně nakonec zvolil cestu přes celou republiku. A nejhorší je, že měla úplnou pravdu. Dlouhý den na cestě, překonat celkem 738 km vlakem, 22 hodin v kuse, přežít zimu, asi i hlad a žízeň a nechat moje stárnoucí tělo hezky potrápit. Tohle všechno mluvilo proti. A ještě absolvovat celou peripetii sám. Jenže já se zasekl. Prostě jsem chtěl. Vlastně ani nevím proč. VADER jsem viděl mnohokrát. VENOM INC. jsou bez Cronose stejně poloviční, tak proč se tak trápit?

Vader

Nakonec rozhodlo hlavně to, že jak VADER, tak VENOM INC. budou hrát ze starých alb a demonahrávek. Samozřejmě, přispěl k tomu i notně fakt, že už jsem dlouho nikde nebyl vlakem a chtěl jsem od těch všech starostí vypadnout. Vypnout počítač v práci i doma, do kapsy si narvat hloupý telefon, sbalit foťák, lístek, pár stovek a jít do toho. Byla to pro mě tak trošku výzva. Plánoval jsem tentokrát dlouho dopředu, tiskl si mapy, srovnával jízdní řády a nakonec stál v pátek vyzbrojen svačinou, nezbytnými proprietami a odhodláním na vlakovém nádraží v Plzni. Byla zima, bolel mě zub a už při čekání na spoj do Prahy jsem si říkal, že jsem se asi fakt zbláznil.

Venom Inc.

Usedám do kupé, nasazuji pečlivě zvolenou hudbu na uši a prolévám se magnézií proti křečím. V Praze čekám skoro půl hodiny a už to svištím na Brno. Kolem se míhají stromy, vlak drkotá, skřípe, sune se pomalu k cíli. Jsem zase, jako za mladých let dharmovým tulákem, jak vystřiženým z románu od Jacka Kerouacka. V kupé se mi střídají různé postavy a skoro každý se chce bavit. Zvláštní, mé metalové mimikry tentokrát příliš nefungují. Konečně Brno. Vytahuji vytištěnou mapu a itinerář se sepsanou cestou tak, abych na to viděl i v noci. Po chvilce hledání prvního záchytného bodu zavětřím jako honicí pes a jdu na to. Nohy jsou pevné, do plic mi proudí studený vzduch a já si to šlapu po jihomoravské metropoli. Sem tam něco fotím, potkávám nějaký candrbál křesťanů na náměstí a hledám klub Melodka. Něco přes půl hodiny mi to trvá a když jej naleznu, ještě není otevřeno. Jdu dolů do klubové hospody brněnské Komety a zahlídnu VENOM INC., jak se ládují knedlíky. Kývneme na sebe s Tony Dolanem, jako dva lidi - „přátele“, co se znají jen z facebooku, ale nechci jim kazit jídlo, tak si jdu dát dvě Starobrna.

Vader

Melodku jsem naposledy navštívil ještě v dobách, kdy to byl poměrně pajzl. Změnilo se toho hodně. Prostředí je pěkné, moderní, obsluha milá, pivo mi taky celkem šmakuje. Být místní, tak tu asi trávím spoustu času. Korzuji po sále a je to zvláštní pocit. Je to tak daleko od domova, že tu nikoho moc neznám. I když, najednou přistupuje jedna mladá slečna, chvíli stydlivě klopí oči a pak se zeptá: „Nejsi náhodou ty ten Mrtvý muž?“. Nejdříve nevím, co se děje a pak mi docvakne, že tato hezká dívka čte můj skromný blog. „Chtěla jsem tě jen pozdravit, Asphyxi, čtu tě každý den“: dodává a já jí pokorně děkuju, až se musí hory zelenat. Hergot, mě je tady najednou dobře! Koukám se i po dalších holkách, ale už žádná nepřichází. Každopádně, pokud vám někdo bude tvrdit, že moravská děvčata a ženy jsou nejkrásnější u nás v republice, tak mi klidně tohle přiznání přineste, podepíšu ho vlastní krví. Nebýt ženatý, tak v Brně snad zapustím kořeny.

Vader

Moje anabáze nabírá na obrátkách a já se těším na první kapelu.

Jsou jimi doom sludgeoví Američané ZOMPOK. Chvíli moc nevím, co se děje, protože z pódia na mě leze takový ten hluk, vhodný tak pro extrémnější hipstery. Nic pro mě, říkám si po chvíli. Není to vyloženě špatné, ale já v tomhle ranku preferuji přeci jen trošku jiný způsob vyjádření. Je to sice syrové, ale zároveň šíleně utahané. Alespoň tedy na mě. Jednoduše takový hodně vylouhovaný CROWBAR. Možná je to ale způsobeno tím, že jsem přijel na úplně jinou muziku. Jsem zkrátka tenhle večer naladěn úplně na jinou notu. Mě tohle bědování zase tolik nebere a když už, tak v odlišném podání. ZOPMOK tedy celkově nic moc.

Zompok

A už je tu druhá kapela. Jsou jimi ostrovní DIVINE CHAOS. Ti hrají death/thrash a hrají ho vcelku dobře. Britští šílenci uchopili tento styl více melodicky, než jak bývá obvyklé v mých sbírkách a já po chvilce zjišťuji, že mi ten mix starých riffů trošku narušuje moji celkovou pohodu. Co mi ale nechutná nejvíc, tak je uštěkaný zpěvák. Chvilkové „death melodic“ metalové výjezdy jsou totiž kombinovány ještě s takovým tím metal coreovým frázováním. Pocitově to není úplně špatné, ale také nic, co by alespoň trošku rozhýbalo moje staré kosti. Připomínají mi svým výrazem německé DEW-SCENTED. Líbí se mi kytary a jejich sóla, ale po nějakých řekněme třech skladbách, se už docela nudím. Odcházím tedy raději doplnit tekutiny a podívat se na merchandise.

Divine Chaos

Tak předkapely bychom měli a teď už konečně něco od podlahy. Těším se jak na své srdcové VADER, jejichž koncert jsem absolvoval někdy poprvé po revoluci v polské Wroclavi, kde to bylo hodně divoké (a já byl ten večer navěky proklet), tak na VENOM INC., kteří sice působí bez Cronose trošku jako torzo, ale zažil jsem nedávno v Praze před OBITUARY smečku M-PIRE OF EVIL, která mě tenkrát s Tony Dolanem za mikrofonem a Mantasem u kytary doslova rozsekala.

VADER jsem viděl naposledy před třemi lety v Plzni. Byl to parádní klubový koncert, který se mi doslova vryl do paměti. V Brně nám pánové předhodili kusy krvavého masa z demonahrávek jako „Necrolust“(1989), „Morbid Reich“ (1990), ale i něco z prvního dlouhohrajícího záseku „The Ultimate Incantation“ (1992). Zkrátka a jednoduše, doba mého mládí, časy prvních setkání s death metalem. Doslova a do písmene se mi do žil vlila neskutečná energie. Necítil jsem žádnou únavu, ani bolest. Nechal jsem si to od Petera a jeho smečky vyloženě narvat do uší. Přijde mi, že pan „kapelmajster“ s roky zraje jako dobré víno. Jeho hlas je vyřvanější, mocnější. Pro mě osobně je neskutečnou ikonou. VADER to v Brně srovnali se zemí. Vypustili ty nejkrutější šlehy, zavzpomínali s námi na dobu, kdy ještě spoustě fanouškům teklo mlíko po bradě a my staří death metaloví psi jsme byli na vrcholu blaha. Kdybych měl přijet jen na tyhle maniaky, vyplatilo by se. Všechno mi tak nějak krásně zapadlo do sebe. Cítil jsem jiskření a tepot davu, sílu hudby a dupal do země rytmicky nohou jako vítěz Velké pardubické. Tohle byl old school přesně podle mého gusta. VADER v plné polní a opět vynikající! Skvělý set!

Vader

VENOM, další srdcovka. Tentokrát jako VENOM INC. Ve složení Mantas, Demolition Man a Abaddon. Pro někoho málo, pro mě super sestava. Já se vážně těšil. Vím moc dobře, že každý má rád jiné období téhle legendy, jenže já si obzvlášť na roky 1988-1992 hodně potrpím. A bylo to dobré, přátelé. Byl jsem původně skeptický, přiznávám, ale bylo to vskutku parádní. Tony Dolan je neskutečný showman a k téhle „jednoduché“ muzice se jeho obličeje hodily jako k mrtvému pořádná rakev. Tenhle kousek historie jsem sice sledoval kdysi jako opravdu malý smrádě, ale časem jsem k ní dozrál, byl také proklet a navěky uhranut. Stejně jako na brněnském koncertě. Staří pánové přednášeli ze starých učebnic pravěkého black metalu, které kdysi sami sepsali a nahráli. Víte, já vám podobnou muziku nebudu nikdy hanit. Vyrůstal jsem na ní. VENOM INC. byli neskutečně „heavy“. Mám rád kapely, které si to přijedou užít spolu s fanoušky a mistři byli jak utržení ze řetězu. Osobně mě každý ze zahraných songů zasáhl někde přímo u aorty. Klasika je klasika a na tu mi nešahejte. A tady byla zahrána od neskutečných pohodářů a mistrů ve svém oboru. Moc hezké to bylo. Odcházel jsem nadšen.

Venom Inc.

Chvíli bloumám po klubu, fotím se s VADER a kupuji si jednoho lahvového Draka na cestu. Musím trošku odpočívat, protože už se mi opravdu dlouho nestalo, abych pařil přímo ve středu kotle na dvě skupiny po sobě. Co jsem koukal, tak nás starých fotrů bylo víc.

Návštěvnost byla velmi dobrá, nevím, kolik se vejde do klubu lidí, ale působil hodně zaplněně. Pochválit musím zvuk, obzvlášť obě hlavní smečky zněly jako z desek. Za mě jednoznačně palec nahoru. K organizaci nemám připomínek, snad jen, že by bylo příště dobré dopředu uveřejnit přesné časy hraní kapel, abychom mi, co dojíždíme nebyli zmateni. Palec nahoru za velmi milou obsluhu, takto by to mělo vypadat!

Mr. Asphyx and Vader

A tohle byl konec. Tedy ten hudební. Mě ještě čekalo takové malé soukromé peklo. Odcházel jsem pomalu na nádraží. Deštěm, setmělými ulicemi. Byl jsem jak raněný srnec (nebo spíše starej vlk). Napadal jsem na jednu nohu, ploužil se nočním Brnem a čekal, až pojede vlak. Pak už to celé bylo o tom, že jsem střídavě zíral do tmy, pospával a v Praze se pokoušel vyhnout prodejným homosexuálům a bezdomovcům. Ano, metalový šílenec Asphyx (tedy má maličkost) si tu noc neustlal zrovna na růžích. A je tady (konečně!) Plzeň. Vrážím do dveří, děti už sedí u ranních pohádek a synátor pronese: “Mami, je to dobrý, táta přežil“. „Bylo to super!“: dodám já a svalím se na postel. A co bylo potom? Vlastně nic. Zůstala spousta vzpomínek, tenhle skromný zápis, pár fotek a hlavně hlava plná zážitků. Co na tom, že budu rozlámaný ještě pár dní? Jednou, až se starý nezvednu z kolečkového křesla, budu mít aspoň co vyprávět. Já myslím, že moje křížová výprava do Brna se opravdu vydařila. Hallellujah, God is dead! Hlásím, že mise byla splněna.

Setlist Venom Inc. (absolutně bez záruky):

Prime Evil, Die Hard, Don´t Burn the Witch, Live Like an Angel (Die Like a Devil), Buried Alive, Raise the Dead, One Thousand Days in Sodom, Warhead, Schizo, The Seven Gates of Hell, In Nomine Satanas, Bloodlust, Sons of Satan, Welcome to Hell, Black Metal, Countess Bathory, Witching Hour

Ostatní fotky/ other photos:

PHOTOGALLERY

VIDEO 

– omluvte prosím, sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

VADER

VENOM INC.

Recenze/review - FESTERING – From the Grave (2015)

FESTERING – From the Grave

CD 2015, Caverna Abismal Records

Krvácím! Opět se mi otevřela jedna stará rána. Jel jsem tenkrát v poklidu tramvají, se sluchátky na uších a najednou mě jeden opilec napadl. Copak o to, já ho zpacifikoval, ale jak jsem se lekl, roztrhl jsem si rameno o dveře. Bylo to pár stehů, taková ta prkotina, co dělávala pak v podobě jizvy vždycky muže hezčími. Jenže teď, po letech to začalo celé mokvat. Zdálo se, že samo od sebe. Jenže na příčinu jsem přišel záhy. K prosakování krve docházelo ve chvílích, kdy jsem poslouchal portugalské tmáře FESTERING. Ti se letos pokusili zapsat do smrtící knihy svým prvním počinem. A jak se jim to podařilo? Řekl bych, že tak napůl. Občas jsou u nich slyšitelné dobré a návykové riffy (a mojí rány doslova crčí krev), ale povětšinou se jedná jen o takové obyčejné death metalové preludování. To mi potom šev kdysi zašitého zranění jen tak pocukává.

FESTERING se zhlédli ve staré dobré death metalové škole. Jejich vzory jsou patrné jak ve švédské chrastící škole (ENTOMBED, DISMEMBER), tak americké (OBITUARY, DEICIDE). Je trošku s podivem, že si smečka, která datuje své kořeny až do devadesátých let (pouze v podobě demonahrávky a EP) neošetřila pořádně takovou důležitou věc, jako je zvuk. Ten mi přijde značně nevýrazný, obyčejný a občas vše díky němu sklouzává až k takovému tomu obyčejnému death metalovému big beatu. Je to škoda, některé nápady nejsou vůbec špatné, ale na nahrávce se určitě špatně podepsala šílená produkce. Všechno jen tak jakoby plyne, bez důrazu, nikde nic neřeže, nebolí, netrhá kusy masa. Otevřený hrob aby člověk pohledal. Hudba jen tak hladí, sem tam lehce provokuje, ale to už dneska (ani v devadesátých letech) neoslní.

U společně strávených chvilek se spíš trápím, než abych si užíval. Bývám spíše z těch, co se snaží hledat na deskách to dobré, ale na „From the Grave“ toho moc není. Možná snad jen obal, sem tam nějaký ten nápad, jinak se ale jedná o neskutečnou nudu. Je to pro mě poměrně těžké, takhle to naplno napsat, ale slyším to tak. Nejhorší u podobných nahrávek bývá, že je člověk po tom „snažení“ se do desky dostat nakonec vcelku otrávený. Kapel je dnes obrovské množství, díky internetu se ihned dostanou do vašeho obýváku, ale problém je právě v té nadprodukci. Pokouším se zde oddělit zrno od plev, tak jak to vidím já, a u Portugalců nacházím jen samé plevy. Možná, kdyby kapela působila u nás v Čechách, mohla by požívat jakéhosi lokálního významu, ale takhle s nadhledem je to nic moc.

„From the Grave“ je velmi nevýrazným, obyčejným albem. Pokud bych měl nějak definovat monotónní a špatný death metal, zmínil bych právě FESTERING. Nechápu, jak může kapela s tak dlouhou historií zanedbat takovou věc, jako je zvuk. Když už se nedostávají dobré nápady (kterých je na albu opravdu jen pár), tak by bylo příště dobré změnit pana producenta. Pustit ven takový nedodělek by se bála i nějaká místní začínající kapela. Nemám dalších slov. FESTERING nahráli album, o kterém vím jediné, nebudu se k němu nikdy vracet. Škoda, možná příště. Pokud tedy budu mít ještě chuť.

Asphyx says:

“From the Grave” is an ordinary and not really special kind of album. If I had to define the bad and monotonous death metal I would say FESTERING. How this old band with this great history can forget about the sound is something I don´t understand. They don´t receive any good ideas (there is only a few of a good ideas on this album) so I would suggest to have another producer. Launching this album which is “not finished” is something what would never do a local mini fresh band. There is nothing more I would add to this review. FESTRING recorded an album which is something I would never listen again, ever. Too bad, maybe next time. At least if I want to come back to this band.

Seznam skladeb:

1. Festering (intro)
2. Exhumed
3. Infected
4. The Myth Of Creation
5. Consuming From Within
6. Submerged In Emptiness
7. Bloodline
8. Proliferation Of Infected Leucocytes
9. Ascent Of The Blessed
10. Psychic Convulsions Of Neurasthenia

Čas: 37:29

Sestava:

Koja Mutilator – basa, zpěv

Joao Galego - kytara

pedro Goncalves - zpěv

Arrno Maalm - bicí

http://cavernaabismal.bandcamp.com/album/festering-from-the-grave-cd

http://festeringpt.blogspot.pt/

https://www.reverbnation.com/festeringpt

https://www.youtube.com/playlist?list=PL7DA8A012D824A30B

http://www.war-productions.org/

Recenze/review - THEMPEST – Crown of Thorns (2015)

THEMPEST – Crown of Thorns

CD 2015, vlastní vydání

Mezi prsty se mi proplétají stříbrné kousky odrazů měsíce. Jsem zdánlivě sám, opuštěný a očištěný od všeho nepodstatného. Obracím oči v sloup a pozoruji, jak se ve stínech míhají stíny nočních tvorů. Na kraji města, tam kde se potkává tepot ulic a příroda, vyznívá nová deska polských tmářů THEMPEST nejlépe. Už jenom lidé, kteří se s jejich hudbou setkají, mají podivný pohled. Jakoby zatlačený do svého nitra. Ženám se rozšiřují zorničky, stejně jako ve chvílích, kdy jsou v ohrožení jejich děti. Někde na povrchu jsou všichni postiženi zjitřenými smysly. V žaludku mám ledovou tříšť a kráčím pomalu, rozvážně. „Crown of Thorns“ je potřeba si užít v klidu, nesmí se spěchat, jinak přehlédnete tolik důležité detaily. Zakopávám o bludný kořen a padám do nicoty. Kolem ožívají dávné křivdy a země je zase potažena nepropustným závojem tmy. Zlo přichází.

Mé ruce se dotýkají klávesnice při psaní recenze velmi opatrně. Našlapuji na jednotlivá písmena bříšky kmitajících deseti prstů s rozvahou. Přes všechnu tu temnotu, špínu a zlobu, pořád cítím všudypřítomný chlad. Novinka THEMPEST je mocná, vznešená, ovlivněná jak polskou death metalovou školou (BEHEMOTH, HATE), tak doomovými náladami severu. Dark metal, protknutý nenávistí, tak by se tato deska dala charakterizovat nejlépe. Přenese vás rovnou do lesů, uková vaši mysl v jemnou pavučinu z ledu a mrazu. Užívám si kytary utržené ze řetězu, naléhavý hlas, propracované aranže. Opus přicházející smrti, šelma vyfocená ve chvíli, kdy zahryzává svoje tesáky do krční tepny oběti. Nůž, zaražený do ledvin v noční uličce. Bojím se stínů, poklekám a zírám netečně do nicoty. Přirovnání by se našla spousta, žádné se ale nevyrovná poslechu samotnému. Je to podobné, jako se snažit popsat obraz, který vás uhranul.

Jestli má být tohle prvotina kapely, tak jsem opravdu hodně zvědavý, kam se ještě chtějí pánové posouvat. Před námi totiž stojí smečka, která je svým způsobem a přístupem originální, dokáže složit velmi propracovaný a zároveň zapamatovatelný song. Atmosféra je těžká, podobná pocitům při topení v bažinách. Marně lapám po dechu, někdo mi stojí těžkou botou na prsou. Jsem náhle opuštěný uprostřed davu lidí. Samotář, kráčející, neviditelný, šepotající. THEMPEST si hrají s okultními náladami, jako žonglér s míčky. Nápady sice nejsou nejoriginálnější, ale jsou poskládány tak, že nenudí ani chvilku. To, co u jiných kapel vyznívá divně a nezáživně, umí polští rouhači zahrát způsobem, že se vám zatají dech. Roztahujete ruce do větru, tápete zhasnutou chodbou. Oslepení, zatracení, utkaní z nenávisti proti všemu zlému, co po sobě zanechalo křesťanství. Pateticky by se dalo napsat, že se na albu potkávají smrt s láskou. Určitě znáte takové ty jakoby záhadné obrazy, na kterých je sexy dívka v černobílém a drží v ústech růži. Tady je to podobné, jen vám místo úsměvu vytryskne z úst krev.

První dlouhohrající deska polské kapely THEMPEST je pro mě obrovským překvapením. Čekal jsem rozpačité mladíky, kteří ještě neovládají pořádně svoje řemeslo, ale potkal jsem dospělou a skvělou kapelu. Jejich novinka je doslova nasáknutá tmou, špínou. Pánové dokážou navodit atmosféru absolutního zmaru. Ve skladbách je obsaženo obrovské množství emocí, tmy a chladu. Pečlivě vystavěné stěny z kytar, naléhavý hlas a šumění krve. To jsou nálady, které z „Crown of Thorns“ cítím. Spínám ruce k nebi a modlím se, aby ten opus smrti nikdy neskončil. Bývám při poslechu rád sám, se svými nočními můrami. Doporučuji přehrávat kolem půlnoci, ve chvílích, kdy ožívají stíny. Vyzvěte k tanci všechny nemrtvé. Otevřete víka od rakví, dnes bude dlouhá noc. Z očí odkapávají krvavé slzy a do vnitřností se vkrádá chlad. Vynikající death metalové album, plné té nejtemnější atmosféry! Jsem ztracen!

Asphyx says:

This is the first long play album by the Polish band THEMPEST and it is a very good surprise for me. I actually thought this band would be full of young musicians who don´t really know what they are doing and I actually met a grown-up and great band. This new album is full of darkness and dirt. These guys are able to set the mood of an absolute ruin. Their songs are full of emotions, darkness and cold. Accurate walls of guitars, crying voice and a bubbling of blood. These are the moods which I fell from the “Crown of Thorns” album. I´m praying for this death opus to never ends. I like to listen to this by myself with my own nightmares. I would suggest listening to this album during night when shadows are alive. Let´s dance with dead people. Open the coffin tops because this night will be long. There are bloody tears in your eyes and inside you there is cold. This is an excellent death metal album fullof the darkest atmosphere. I´m lost!

Seznam skladeb:

1. The Harbinger (Intro)

2. Dust

3. With Shield Or On It

4. Armies Of Pestilence

5. Written With Blood

6. Chaos Aeon

7. Crown Of Thorns

8. Ashes Of Thy Kingdom

9. We Are Nothing

10. The Pit Of Damnation

11. Death Enthroned

Čas: 55:14

Sestava/band:

Szakal – kytara, zpěv

Ajgor – kytara

Qba – basa

Bocian - bicí

http://thempest.bandcamp.com/album/crown-of-thorns

http://www.facebook.com/pages/THEMPEST/105006392924298

http://myspace.com/thempest

Minirecenze/minireview - INTO DARKNESS - Sinister Demise (2015)

INTO DARKNESS - Sinister Demise

CD 2015, Rising Nemesis Records

Němečtí death metalisté INTO DARKNESS jsou klasici každým coulem. Jejich vznik se datuje do roku 1995 a z té doby také vychází jejich tvorba. Hniloba, krutost a syrové vyhrávky. Sóla, vytažená odněkud z plesnivých hrobek, rytmy zvoucí k tanci s nemrtvými. Třetí album v historii, třetí hřebík do rakve. Pánové balancují někde mezi technikou, brutalitou, tradicí a melodiemi. Výsledkem je pro mě velmi chutný a pestrý koktejl, u kterého se rozhodně nenudím. Veteráni opět dokázali, že za to umí pořádně vzít. Jejich jméno sice budou znát jenom opravdu zasvěcení a pro mnohé fanoušky to bude teprve první setkání s kapelou, ale věřte tomu, že tady se odvádí opravdu hodně poctivá práce. Osobně se mi nejvíc líbí takové ty těžko popsatelné "preludující" chvilky, které připomínají čekání na bouřku. Ta přichází v dalším okamžiku. Jsem smeten z povrchu zemského a umírám v nekonečných křečích.

Vytkl bych snad jediné. Občas mám lehký pocit, že se kapela moc "vykecává". Někdy by to zkrátka chtělo víc přitlačit na pilu a osekat skladby o pár zbytečností. V celkovém vyznění to ale nijak moc nevadí. Hraje se stejně převážně pro nás, pro starší a pokročilé a nám volnější chvilky rozhodně nevadí. Alespoň si před další smrští vydechneme a získáme postupný pocit absolutního zatracení. INTO DARKNESS asi nikdy nebudou platit mezi "velká" jména, ale jejich novinka se velmi dobře poslouchá. Deska to sice není ničím překvapivá, ani vlastně "zajímavá", ale hraje se na ní velmi uvěřitelně. A to je pro mě rozhodující. Já tam prostě cítím, pro mě tolik důležitý tlak a sílu. Užívám si morbiditu, kývám se do rytmu. Jsem stržen do víru posledního tance. Nehledám drobnosti, jsem spokojen.

Veteráni INTO DARKNESS letos vydali zajímavé album. Pánové se sice drží převážně tradičních postupů, ale dodávají navíc potřebnou jiskru a energii. Nejedná se o nic převratného, ale nahrávka se velmi dobře poslouchá a proniká do krve pomalu, jako jed. Kombinace klasiky, brutality a techniky musí dělat dobře snad každému fanouškovi death metalu. Přidejte si navíc několik tun poctivosti a máte před sebou CD, které zabíjí. Pomalu, ale jistě. Tradiční death metal od německé legendy, který vás rozseká!

Asphyx says:

Veterans INTO DARKNESS released an interesting album this year. However, gentlemen follow traditional techniques, but they get the indispencable spark and energy extra. It is nothing world-shaking, but the recording is for listening very well and is getting through the blood slowly, like poison. Combination of classics, brutality and techniques must be well perhaps for all fans of death metal. Add  extra tons of honesty and you have a CD that kills. Slowly but surely. Traditional death metal from the German legend that will cut you!

https://www.facebook.com/INTO.DARKNESS13/timeline/

http://www.intodarkness.de/

https://www.youtube.com/user/13IntoDarkness

http://risingnemesisrecords.bigcartel.com/

Recenze/review - PUTREVORE – Tentacles of Horror (2015)

PUTREVORE – Tentacles of Horror

CD 2015, Xtreem Music

Jsem zavalen neskutečnou tíhou. Byla to původně jen taková menší procházka, která měla skončit prohlídkou podzemních chodeb. Jenže se něco pokazilo, někde bouchnul plyn a já tady zůstal zasypán. Z jedné strany se odkryl starý hrob, s lebkou smějící se do prázdnoty. Z té druhé se na mě dívá jen hromada sutě. Propadl jsem panice, začal zmateně hrabat. Musel jsem po chvíli přestat, docházel mi vzduch. Propadám panice, loučím se všemi blízkými. Modlím se. Zůstanu zde navěky zakonzervován. Jako můj kolega, rozkládající se na dosah ruky.

Když jsem kdysi četl vyprávění jednoho horníka a představil si to šílenství, které musí nastat, když zůstanete zasypáni někde v podzemí, bylo mi úzko. Musí to být hrozné. Nikdy jsem to zaplať Satan nezažil, ale troufám si tvrdit, že pocity z nové desky PUTREVORE jsou hodně podobné. Tlak na plicích, nedýchatelný hnilobný vzduch, absolutní beznaděj a zvuk na samé hranici bláznovství. Tohle všechno při poslechu cítím. Kombinace Roggových (PAGANIZER, RIBSPREADER a spousty dalších) riffů, vokálu mistra Dava Rottena (AVULSED) a kruté údery do bicích od Brynjara Helgetuna (CRYPTICUS) tvoří dohromady hodně krvavou krmi. Nápady nejsou sice z nejoriginálnějších a určitě byste si je mohli splést se spoustou dalších Roggových projektů a kapel, ale celkově všechno sedí přesně jak má. Krvavě, krutě a nekompromisně.

Třetí album v řadě se příliš neliší od toho, co složili pánové na minulých deskách. Všechno to zlo jen tak jakoby vzdáleně plyne. Je neskutečně nakažlivé, mokvající. Přijdu si, jako bych už měl všechny dny na tomto světě dávno spočítané a začínal pomalu hnít. Jsem jen kusem masa, přežívajícím ve své kobce. Ze všech stran na mě dorážejí červi, mé tkáně pomalu povolují a mozek neustále odmítá, že konec pomalu nastává. Dusím se vlastní beznadějí, popadám dech jen stěží. Do očí mi dávno vstoupila tma a ostrost jednotlivých riffů mi preparuje kůži zaživa. Pokud mě jednou najdou, budu svírat v ruce nové CD „Tentacles of Horror“. Výraz mé tváře bude jediným odkazem utrpení, které jsem při závalu a poslechu novinky zažíval. Pro pořádný poslech tentokrát nemusím mít ani klid. Dokonce jsem si desku vychutnával i za zvuku a šumu pracovního dne. Při ranních krocích do zaměstnáni zněly pak tyhle studené tóny snad ještě více přitažlivěji. Smrt je někdy hodně sexy. Zvláště, pokud k ní hrají podobné mrtvolné kapely.

Pokud bychom se pokusili stylově přiblížit předkládanou muziku, museli bychom zmínit takové smečky, jako jsou třeba INCANTATION, ROTTREVORE, DISMA, DETERIOROT, FUNEBRARUM, DEMILICH, případně i švédskou klasickou školu v podobě GRAVE, NIHILIST. Na albu se spojily chladné ozvěny severských riffů, hniloba jižanských zemí a neskutečná krutost. Pokud máte rádi, když naleznete ve skladbách chorobné šílenství a také nějakou tu melodii a když skladba pořád připomíná píseň, pak budete pravděpodobně spokojeni jako já. Pokud ale raději trávíte dny u různých preludií a ekvilibristik, poohlédněte se tentokrát raději jinam. Tady se hraje old school death metal toho nejhrubšího zrna. Posluchač si zavzpomíná na zlatá devadesátá léta a bude kvitovat, že si může užít i o hodně „lepší“ zvuk. Osobně mi podobná hniloba koluje již dlouhá léta v krvi a tu jak známo jen tak nevyměníte. Proto odcházím od reproduktorů tentokrát opravdu spokojen, i když s podivným tlakem na prsou, připomínajícím zážitky spojené se zavalením v podzemí.

Třetí dlouhohrající album PUTREVORE se opravdu povedlo. Kombinace studených melodií, krutého zpěvu a neskutečné energie na mě opět funguje. Ze záhrobí povstali všichni nemrtví a svět je doslova zahalen krví. Nahrávka působí jako rozkládající se mršina. Old schoolové motivy, smrt v očích a nekonečné utrpení. Tohle všechno při poslechu zažijete. Budete odcházet od svých hi-fi věží rozsekáni na malé kousky, vaše mysl bude čistá a krev nakažená. CD s klidem mohu doporučit všem poctivým fanouškům reálného death metalu, kteří se rádi prohrabují starými kostmi. Exhumujte staré mrtvoly, vypusťte zombie na tento svět! Přijdu si jako v nějakém hodně krutém hororu. Morbidita, špína, hnus a neskutečný tlak. To všechno na „Tentacles of Horror“ naleznete. Tento masakr jen tak někdo nepřežije. Old school death metal, u kterého praskají víka od rakví! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

The third full-length album PUTREVORE came really off. The combination of cold melodies, harsh vocals and incredible energy works again. The dead and undead rose from the beyond and the world is wrapped in blood. The recording acts like a decomposing carcass. Old school motifs, death in the eyes and endless suffering. All this you'll experience during listening. You'll leave from your hi-fis cut into small pieces, your mind will be clear and blood infected. I can recommend this cd to all honest real death metal fans who likes rummaging in old bones. Exhume old corpses, let zombies out into this world! I'm coming like in very brutal horror. Morbidity, dirt, filth and surreal pressure. This all you'll find on "Tentacles of Horror". This massacre can survive only someone. When you are listening this old school death metal, the lids from the coffins are cracking! Excellent thing!

Seznam skladeb:

1. These Caverns Breed Filth
2. Unspeakable Madness Beckons
3. Gable Window Portal Pt. I
4. Gable Window Portal Pt. II
5. Through The Vortex To Aeons Past
6. The Rotten Crawls On
7. Hyperborean Dreams
8. A Maw Surrounded By Tentacles

Sestava/band:

Rogga Johansson – kytara, basa

Dave Rotten - zpěv

Brynjar Helgetun - bicí

https://www.facebook.com/putrevore

http://www.deathmetal.biz/putrevore/

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/tentacles-of-horror

http://www.last.fm/music/Putrevore

https://myspace.com/putrevore

http://www.xtreemmusic.com/