Recenze/review - OGOTAY – Dead God´s Prophet (2015)

OGOTAY – Dead God´s Prophet

CD 2015, Selfmadegod Records

Našlapuji tiše. Zatajuji dech a pokouším se stát neviditelným stínem. Adrenalin mi stoupá do hlavy, jsem napnutý, zvědavý, mé smysly jsou zjitřené. Jsem na lovu. Někdy je to čekání nekonečné, jindy se objeví kořist znenadání. Lačním po další death metalové krvi. Moje imaginární lovy beze zbraní se již dávno staly běžnou součástí mého života. Tuhle smečku jsem objevil jednoho podzimního večera více méně náhodou. Seděl jsem si v poklidu doma, měl taky jednou konečně chvilku pro sebe a nejednou do našeho obývacího pokoje uhodil blesk. Bylo to nenadálé, svým způsobem šokující a já se musel nejdříve oklepat. Jak to, že jsem o téhle polské smečce nevěděl? Vždyť hraje od roku 2011 a už má na kontě druhé album. Asi jsem ji jednoduše přehlédl. Možná jsem slyšel někde nějakou ukázku a nezaujala mě. Kdo ví? Těžko dnes soudit, ale co jsem učinil prvních pár náslechů, tak tihle šílenci rozhodně stojí za větší pozornost. A to i přesto, že se jedná o takovou dnešní polskou klasiku.

Otáčím volume pořádně doprava, s povděkem vydechuji, že je soused skoro hluchý a dávám si novinku OGOTAY pořádně do hlavy. Vylézají na mě z reproduktorů vlivy VADER, starých dobrých BEHEMOTH, ale i kousky americké death metalové školy (NILE). Těch odkazů je samozřejmě o hodně víc, ale nijak mi to výrazně nevadí. Pánové z Gdaňska sice nebudou asi nikdy patřit ke stylo- tvůrcům, ale jejich muzika je poctivá, upřímně jedovatá a má potřebný náboj. Ne sice úplně vždy, ale celkově bych se na misce vah přiklonil spíše ke kladnějšímu hodnocení. Jsem sice dávno oproštěn od touhy kapely za každou cenu hanit, ale tentokrát je „kopírování“ opravdu hodně znát. Ale přenesl jsem se přes to. CD jsem si zhanobil do obyčejných mp3  souborů, nasadil si jej ve sluchátkách na uši a pak jsem na všechny kritické připomínky víceméně zapomněl. Zajímavé, ale nahrávka opravdu nejvíc vynikla v digi formátu za dlouhých procházek nočním městem.

OGOTAY hrají v podstatě jen takový „obyčejný polský death metal“, kterého jsou poslední dobou na každém rohu tuny, ale o nějaké výrazné zklamání se rozhodně nejedná. Spoustě posluchačů bude tohle vyjádření stačit pro odsouzení kapely do horoucích pekel, jenže já jsem lovec, rád se nechávám v hudbě překvapit a poslouchám spíš pocitově. A z tohoto pohledu se mi novinka „Dead God´s Prophet“ líbí. Postupy jsou sice dopředu více méně známé, zpěvák také nepatří zrovna k nejvýraznějším, ale skladby hnětou opravdu pěkně. Oceňuji, že se kapela snaží, aby album bylo pestré, nebrání se pomalejším pasážím, sem tam až doomových vsuvkám a melodicky blackovým chvilkám. Přiznám se, že zpočátku jsem byl poměrně skeptický, dokonce jsem chtěl napsat dost kritická slova, ale časem ostrost mých slov notně otupěla. Najednou jsem zjistil, že přes všechny výtky si album užívám a jsem vlastně spokojený. Nikde sice nic nebolí, ani nedrásá, ale spíše temně rozjitřuje. A to není rozhodně málo.

„Dead God´s Prophet“ je zvláštním albem. Dozrálo pro mě až po nějaké době. OGOTAY jsou klasičtí zástupci polské death metalové školy, kteří se ale nebojí oprostit od zavedených postupů a smaží se posunout svoji hudbu k větší pestrosti. Ne vždy se jim to daří, ale jako celek album v pohodě obstojí. Občas mi chybí trošku větší tlak, někdy postrádám ostrost, ale jinak si užívám desku do sytosti. Možná by některé skladby chtěly trošku zkrátit a nahrávka by si určitě zasloužila víc špinavější produkci. Osobně si ale, přes všechny mé připomínky, CD velmi užívám a dávám si ho do hlavy poměrně často. I v tom obrovském množství dnešních kapel jsou OGOTAY zajímaví. Jejich tvorba není určitě na jeden poslech. Spíše bych doporučil pečlivější rozbor. Death metal v podání těchto polských bojovníků je rozhodně zajímavý a už teď se těším na další album. Dobrá nahrávka, která postrádá větší tlak.

Asphyx says:

The “Dead God´s Prophet” is a very strange album. I can appreciate it after a long time. OGOTAY is a classic band which plays a Polish death metal and it is not afraid to be free of established actions. It fries its music to the better colorfulness. Not successfully every time, however the album as a whole is able to hold up. Sometimes I miss some more pressure and sharpness, however I enjoy the album a lot. Maybe some of those song could be shorter and the album could use a dirtier production. Although I criticize it I really enjoy this album and I listen to it very often. Even in this wide spectrum of band the OGOTAY are very interesting. Their music is not for one-time listening. I would suggest to be more precise during listening. The death metal by these Polish soldiers is very interesting and I´m looking forward to hear the next album. Good album which is lack of more pressure. 

Seznam skladeb:

1. Dead God’s Prophet
2. Antiseptic Hell
3. Axis Mundi
4. Entering The Void
5. Bastards And Orphans
6. Kneel And Die
7. The Wasteland
8. Huge Fucking Nothing

Čas: 37:11

Sestava/band:

Guff-guitar

Andy-guitar

Simon-drums

SVierszcz - Vocals / Bass

https://www.facebook.com/ogotay666

http://www.reverbnation.com/ogotay

https://soundcloud.com/gufi666

https://www.youtube.com/user/ogotayband

http://selfmadegod.com/

Recenze/review - SERIAL BUTCHER – Brute Force Lobotomy (2015)

SERIAL BUTCHER – Brute Force Lobotomy

CD 2015, Unique Leader Records

Jednou mi vyprávěl kamarád takovou vizi, ve které se nechal naklonovat. Jeho klon vyřizoval nepříjemné záležitosti, chodil za něj do práce a nakonec ho jen tak ze srandy zastřelil. Zajímavé a zároveň i nechutné, nehumánní. Jsme už takoví. Jako lidé na jednu stranu chráníme práva sériových vrahů, ale obětí si skoro nikdo nevšimne. Je to na diskuzi, ale takhle z nezaujatého pohledu si někdy říkám, jestli by nestálo za to obnovit trest smrti. Alespoň by měli případní vrahové z něčeho strach. Nevím, jak to řešit v případě klonů, ale čas zajisté ukáže své. Osobně bych asi svému klonu poměrně často nadával, proklínal bych ho, že je někdy moc velký dobrák a že se může pro druhé roztrhat. Neměl by pak čas si vůbec odpočinout a člověk by o něj měl až strach. Taky by poslouchal brutální death metal a tahal mi domů CD s nechutnými obaly. Třeba tuhle mi přinesl na ochutnávku novinku SERIAL BUTCHER s tím, ať na to kouknu a něco sepíšu. On prý psát nebude, nechce se mu. Alespoň ještě v něčem bych byl snad o trošku lepší.

Řezníci z Belgie se toho rozhodně nebojí a dodávají pořádně uleželé maso. Co na tom, že se jedná dnes již o takovou klasiku. Pánové si servítky neberou a předkládají nám svůj death metal bez jakýchkoliv zbytečností, kudrlinek a vyhrávek. Jedná se opravdu spíše o surovost, hudební násilí a inferno. Pro někoho to možná bude dnes již příliš tradiční, ale já si užívám ty libé tóny z patologických pavilónů nadmíru. Oceňuji velké nasazení, odhodlání pro to, dokončit bourání masa v co nejkratším termínu. Nikde nic neruší, jde se rovnou na věc. Belgičané místo toho, aby řešili nějaká preludia, tak raději rovnou říznou přímo do břicha. Sem tam se sice dočkáme lehkého zvolnění, ale to je způsobeno tím, že je nutné nástroje také někdy nabrousit. Rozhodně nečekejte bezhlavé mlácení a předvádění technických dovedností. Spíše se jedná o sadistické chirurgy, kteří si užívají svoji práci. Tady opravdu platí takový ten provařený vtip o tom, jak pan doktor operuje a operuje a najednou kouká, že pitvá. A klidně bych si vsadil na to, že na stole leží jeho vlastní klon.

Na méně zkušené, případně netrpělivé death metalisty bude album možná chvílemi moc monotónní. Ano, svým způsobem to může být pravda. Ten houpavý rytmus a stále stejná nálada dovede ukolébat. Nenechte se ale mýlit, deska i pro mě dozrála až po nějakém čase. Pro poslech je nutné se naladit spíše na brutální klasiku. Kdo tohle nedokáže, tak nahrávku pravděpodobně moc nedocení. Osobně mám podobné kousky chorobné hudby moc rád. Dodávají mi pocit toho, že alespoň někde existuje reálný smrtící kov a nejen „kosmické“, počítačově dodělávané produkty. Líbí se mi ta nálada a syrovost a hlavně jsem moc rád, že je z každého tónu cítit, že zde hrají opravdoví lidé z masa a kostí. A nebo jejich klony, ale to už dneska rozeznají opravdu jen odborníci na genetiku. Každý, kdo si rád jednou za čas „zapitvá“, každý kdo miluje horory, případně napínavé detektivky, by mohl být spokojen jako já.

SERIAL BUTCHER nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!

Asphyx says:

SERIAL BUTCHER gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good! 

Seznam skladeb:

1. Hypovolemic Shock
2. Sadistic Spare Parts Surgery
3. Brute Force Lobotomy
4. Born On A Chopping Block
5. Bowel Soup
6. Fresh Frozen Females
7. Flayed Human Skin
8. Facialized By A Flamethrower
9. Rusty Lawnmowing Massacre
10. Worm Buffet

Čas: 40:59

 

Sestava/band:

Kurt Termonia : Vocals

Nico Veroeven : Drums

Kenneth Keysers : Guitar

Koen Verstraete : Bass

https://www.facebook.com/SerialButcher.band/timeline/

http://www.spawned.be/serialbutcher/site/

http://uniqueleader.com/

https://myspace.com/serialbutcherdeathmetal

Recenze/review - PERGAMEN – Crudus Amuera (2015)

PERGAMEN – Crudus Amuera

CD 2015, vlastní vydání

Starožitnosti nebo antikvity jsou sběratelsky zajímavé předměty, které se už delší dobu nevyrábějí ani nepoužívají a jsou tedy poměrně vzácné. Obvykle bývají ručně vyrobené a často i umělecky a historicky cenné. Někdy se pro starožitnost stanovuje minimální stáří (například 50 let), vzhledem k rychlým změnám výroby i módy se však tato hranice stále snižuje.

Krásná definice, co říkáte? A víte, co je nejlepší? Mně tyhle slova naskočila při poslechu novinky blackových PERGAMEN vlastně ihned. Když si totiž pustíte jejich „Crudus Amuera“, je to jako se vrátit o mnoho let zpátky, až někam do devadesátých let. Kapela bezezbytku ctí staré pořádky, lety prověřené postupy a dokonce při své tvorbě dbá i na takové věci, jako je parádní booklet (tentokrát v netradičním formátu s jasným podpisem mistra Jaromíra „Deathera“ Bezruče). A nejhorší je, že já jsem z toho všeho nadšený. Ano, hudba je to jednoduchá, jdoucí až někam k prazákladům stylu, ale zároveň krásně studená. Nelze tak posuzovat počítáním počtu kmitů na hmatníku, spíše se jedná až o doomové navozování nálady. Pamatujete na první desky ROOT, MASTER´S HAMMER, ale třeba i na norskou a švédskou klasiku? Nic ortodoxního a surového, spíše se jedná o „hraní si“ s temnými náladami.

Samotnou kapitolou jsou texty, které ve spojení s hudbou a tmavě žluto-krvavě černým coverem, plně dotvářejí to, co se na desce odehrává. Přijdou mi lehce inspirované samotným Allanem Edgarem Poem, případně stylem páně Lovercrafta. Pojednávají o temných stránkách lidské mysli a nepostrádají jistou, až hororovou atmosféru. Pro mnohé možná budou šokující, mně vyhovují a rád jsem se do nich s chutí ponořil. Mají svoji sílu a jsou zajímavé. Každopádně, hlavní prim má hudba a ta je opravdu starosvětská. Člověk si přijde, jako by se přehraboval ve starých spisech. Jednou jsem v antikvariátě objevil pořádně zatuchlou Knihu o životě a smrti od Axela Muntheho. Při poslechu „Crudis Amueara“ mi to všechno zapadlo pěkně dohromady. Znovu jsem tuhle ohmatanou knížku vyhledal, dal jsem se opět do jejího čtení a hudba PERGAMEN pak vynikla o to lépe. Někdy jsou ty pocity a prolínání s muzikou opravdu zajímavé, co říkáte milí přátelé?

Myslím, že nemá cenu rozebírat jednotlivé skladby jednu po druhé. Bylo by to zbytečné, všechny jednak plynou v podobném duchu (to je možná snad jen moje jediná výtka k desce), ale hlavně bych doporučoval album poslouchat v celku. Neznám nic lepšího, než když si člověk dá nohy nahoru, zatemní okna, otevře knihu a doplní lehce hladinku alkoholu v krvi. K tomu jako „kulisu“ „Crudus Amuera“ a myslím, že není co řešit. Líbí se mi, jak melodie lehce, s určitou samozřejmostí plynou. Současná doba není příliš black metalu (a obzvláště v tomto provedení) nakloněna a ocení ji asi jen podobně „postižení“ pánové ve středním věku, ale to myslím moc nevadí. PERGAMEN hrají po svém, mají svůj výraz i obličej a je jen na posluchačích, zda na jejich temnou hru přistoupí. Mně se to, co pánové vytvořili a vyvrhli na světlo boží, líbí. A zajímavé je, že vlastně ani nevím proč. Možná je za tím určitá černá aura, možná nějaká kletba. Kdo ví?

Sumarizace:

Česká black metalová kapela PERGAMEN nám letos přináší album, které je plné smutných a chladných melodií. Nahrávka je takovým velmi příjemným výletem do minulosti. Muzika je zde poctivá, upřímná a studená, jako samotná smrt. Melodie jsou sice klasické, tradiční, ale nepostrádají tolik potřebný drive a sílu. Devadesátá léta opět ožívají. Kapela jakoby navazovala na to nejlepší, co bylo v českém (norské a švédském) black metalu kdysi nahráno. Velmi pěkný, perfektně zpracovaný je obal desky. Pochválit musím i zvuk a české texty, které jsou krásně nihilistické. Celkově pak nahrávka působí, až na pár připomínek, velmi příjemným dojmem. Možná bych občas ocenil větší špínu, ale jinak se jedná o „starodávné“ CD, které správně blackově hoří. „Crudus Amuera“ je blackové album, které je studené, jako ruka mrtvoly!

Asphyx says:

Czech black metal band PERGAMEN brings us this year an album, full of sad and cool tunes. The recording is a very pleasant trip into the past. The music is honest, frank and cold as death itself. Although the melodies are classical, traditional, they don't miss so much needed drive and strength. The 90^th come to life. The band seems to build on the best of Czech (Norwegian and Swedish) black metal. The cover of the plate is made very nice and perfect . I have to praise both, sound and Czech lyrics, that are beautifully nihilistic. The whole recording gives a very pleasant impression, except a few comments,. Maybe I appreciated more dirt sometimes, but otherwise this is an "old-fashioned" CD, that burns Black. "Crudus Amuera" is a black metal album that is cold like a hand of a dead body!

Seznam skladeb:

Trůn plovoucí na krvi
A propast otevřela své dno
Katechismus rouhání
Vzkříšení černého plamene
Cesta k ojedinělým krásám
Krvavý kal
Zlomená páteř lidstva
Ve vrstvách času
Rituální znásilnění hnijících dogmat
Na dosah tmavých bran

Čas: 33:46

Sestava/band:

Beny - vocal & guitar Zbyndis- drums

http://www.pergamen.org/

https://www.facebook.com/pergamen.org/?fref=ts

https://www.reverbnation.com/pergamen

https://www.youtube.com/user/MARTINPERGAMEN/videos

http://eshop.pergamen.org/

Minirecenze/minireview - BLACKOSH - Whores, Booze & Black Metal (2015)

BLACKOSH - Whores, Booze & Black Metal (Kurvy, chlast, black metal)

Cassete, vinyl, CD 2015, Iron Bonehead Productions

Když mi přišlo na recenzi nové album (některé songy jsou ale již staré, archivní) moravského barda Blackkoshe od německého labelu Iron Bonehead Productions, přiznám se, že jsem to nečekal. Já vlastně ani nevěděl, že má tomuto mistrovi s kytarou něco vyjít. Některé desky jeho domovských CALES mám rád, jiné méně, ale celkově vedu jeho tvorbu povětšinou v patrnosti. Začal jsem si zjišťovat víc informací a zjistil, že letošní novinka vychází zatím na kazetě a vinylu, na CD vyjde příští rok. A jak že je na tom hudební náplň?

Rovnou na začátek je nutno zmínit, že tohle je hudba pro hodně starý páky. Plesnivý hnilobný black metal, tak jak se hrával v dobách VENOM, pořádně protkaný punkem a českými texty. Ty jsou vcelku zajímavé. Na jednu stranu přisprostlé a jednoduché, ale to k tomuhle stylu patří tak nějak stejně jako roztrhaná džínová bunda. Nechci a asi nebudu tohle dílo velebit do nebes, ale musím uznat, že svoje zvláštní kouzlo dávných časů rozhodně nepostrádá. Album je takovou velmi příjemnou připomínkou třeba takových DARKTHRONE, MASTER´S HAMMER a odkazem doby, kdy ještě metal nepostrádal velký kus poctivé rebelie. Všechno je samozřejmě nahráno s nadhledem a vtipem. 

Občas mám sice trošku problém s tím, že nevím, zda se jedná ještě o legraci nebo je to už za mým vnímáním toho, co je ještě vtipné. Je to zvláštní, každý asi máme tu hranici "trapnosti" nastavenou jinak, ale já jsem do téhle desky zpočátku vůbec nepronikl. A to jsem se opravdu snažil.  Když to vezmu "kolem a kolem" a narvu si album do hlavy "horem i dolem", něco se mi líbí, něco méně a něco vůbec. Já vím, že v jednoduchosti je síla a že je to celé míněno jako žert. Jenže já se někdy zase tolik nesměji, nejsem chycený. Vím, že to bude nepopulární názor, ale mě ta čeština jednoduše občas ruší. A co si budeme povídat, mistr není zrovna moc dobrým zpěvákem (i když na zmiňovanou nahrávku to "stačí"). Na jeho způsob přednesu jsem si musel hodně dlouho zvykat. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a došlo k vzájemnému přenosu mezi mnou, hudbou a přivykl jsem i krkavčímu hlasu. Takže v závěru jsem vlastně celkem spokojený.

BLACKOSH nám letos přinesl desku plnou klasického black metalu, špinavých a ošklivých melodií a historie. Album s klidem mohu doporučit všem starším ročníkům, kteří vyrůstali na slavných kapelách jako jsou VENOM, DARKTHRONE, MASTER´S HAMMER. Novinka je nahrána s nadhledem a vtipem. Je kýblem plným rezavých melodií, houpavých rytmů a skřehotavého hlasu. Nečekejte zázraky, ale nahrávka se dobře poslouchá. Ne vše se mi líbí, ale jako celek stojí novinka rozhodně za pozornost. Staré blackové album, pro staré fanoušky, kteří mají mladou mysl! Dobrá práce!

Asphyx says:

BLACKOSH   bring us this year a record full of classic black metal, dirty and ugly melodies and history. I recommend this album to everyone, who is older, who grew up with famous bands such VENOM, DARKTHRONE, MASTER'S HAMMER. The news is recorded with detached view and wit. It's a bucket full of melodies, swinging rhythms and squawk voice. Don't expect any miracles, but the record is well for listening. I don't like everything, but as a whole the news would awaken your attention. Old black metal album, for old fans, who has young mind! Good job!

http://www.blackosh.com
http://www.facebook.com/Mr.Blackoshmusic
http://www.ironbonehead.de

http://www.facebook.com/IronBoneheadProductions

Recenze/review - HELLYUM - Fantaziare (2015)

HELLYUM - Fantaziare
CD 2015, Defense Records/ Maximed Records/ Bizarre Leprous Production

Kniha příběhů lidského hudebního šílenství se zdá být nevyčerpatelná. Ta hranice mezi tím, co je považováno většinovou společností za normální a přijatelné a tím, co je už extrém je mnohdy velmi tenká. Vezměte si třeba takové HELLYUM. Kapelu, která se toho rozhodně nebojí. Říká vám něco progrese v metalu? Reagujete rádi na technické finesy, milujete, když slyšíte do té doby zatím neslyšený riff, či zvuk? Tak potom jste dnes při čtení tohoto článku na správné adrese. Poslouchám zbrusu nové album "Fantaziare" a říkám si, že tentokrát název přesně (spolu s coverem) vystihuje veškeré pohnutky, emoce i prožitky, které se odehrávají na desce. Tolik pestrosti, mnohovrstevnatosti, rozevlátosti jsem v našich končinách už dlouho neslyšel. 

Vezměte si death metal, proložte ho rockem, doplňte nějaké ty odkazy na CYNIC, THE FACELLES, GORGUTS, OBSCURA, BEYOND CREATION (přirovnávejte dle libosti. meze se nekladou - dokonce je jeden úvodní riff podobný skladbám od HYPNOS) a přidejte si pořádnou porci "české" melodiky. Že v tom máte zmatek? Nezoufejte, to asi všichni. "Fantaziare" je opravdu albem, které budete vstřebávat dlouhou dobu. Těch různých zákoutí, neprobádaných a na prvních několik poslechů nepochopených pasáží je opravdu spousta. Muzika se tak stává krmí spíše pro vstřícné a pořádně otevřené hlavy. Je to jen dobře. Konkrétně v naší malé zemičce už bylo zapotřebí, aby někdo trošku provětral zatuchlé a stále stejné metalové kanály. Novinka zní moderně, svěže a nebál bych se říct, že i světově. To je prosím, bez debat.

HELLYUM je trojicí protřelých muzikantů, kteří se už ve svých původních kapelách zapsali vlastní krví do knihy extrémního metalu. Můžete si tak být jisti, že co se týká zvuku, produkce a podobných záležitostí, je vše v tom nejlepším pořádku. Líbí se mi určitá odlehčenost, nadhled i pokora, které jsou z tvorby cítit. Ono, když se na tuhle desku podíváte víc kritickým okem, možná si dokonce řeknete, že to je jen nějaká sranda. Jenže potom budete poslouchat dál a najednou zjistíte, že máte některé melodie usazené v hlavě natolik, že už není cesty zpět. Novinka je svým způsobem neučesaná, tvořená snad až s punkovým přístupem. Nenechte se ale zmást, vše sedí přesně na svých místech. On totiž ten "fuck off" styl po bližším ohledání opadne a vy jen sedíte a koukáte, jako tele na zpocený vrata. A na povrch začne vylézat "propracovanost" a až psychedelická nálada.

Člověk má ve své přirozenosti zakódováno, že se snaží vše utřídit, zařadit, zaškatulkovat. S tím budete mít u HELLYUM asi někteří problém. Osobně oceňuji a svým způsobem obdivuji to neskutečné množství nápadů. různých změn tempa, energie a až elektrického jiskření, které z desky cítím. Marně jsem hledal něco, co bych mohl alespoň trošku zkritizovat. Možná snad jen hlas, ten mi v některých polohách tolik nesedí. Naopak, bicí a kytarové "výlevy" jsem si užíval plnými doušky. Někdy je sice té vší "fantazie" až příliš, ale v tomto případě to bude spíš na fanoušcích, aby se s tím srovnali. Po kapele bychom to chtít neměli už z toho důvodu, aby i nadále hrála stejně nespoutaně a originálně.

"Fantaziare" mi připomíná tlakový hrnec, až po okraj naplněný extrémními nápady. Nechybí ani melodie a odlehčené pasáže. Po nějaké době nádoba praskne a nám bude umožněno se setkat s gejzírem riffů, různých zvuků, valících se pasáží i komplikovaných momentů. Album je tak určeno všem příznivcům progresivity, hudební nekorektnosti a šílenství. HELLYUM jsou nejvíc extrémní právě v tom, že se vymykají všem obvyklým představám o hudbě. Pánové před námi roztáčí pestrý kolotoč neotřelých, barevných melodií. Nenechte se ale mýlit, nahrávka je zároveň velmi ostrá, kořeněná. Připomíná pozření té nejchladnější chilli papriky. Vítejte v továrně na radost i bolest! Extrémní záležitost pro labužníky! Vřele doporučuji všem, kdo se rádi nechávají unášet na vlnách šílené a kruté progrese! 

band:

DESED - zpěv / DARK GAMBALLE, KURF7, ex CALES /

DAVID MENŠÍK - kytary, basa / ex HYPNOS, MELANCHOLY PESSIMISM /

OTYN - bicí /ex PIGSTY, MELANCHOLY PESSIMISM /

Asphyx says:

„Fantaziare“ reminds me a autoclave full of extreme ideas. It is not lack of melodies and light passages. After some time the autoclave is going to crush and we will be able to see a torrent of sounds, rolling passages and complicated moments. So, this album is for fans of progressivity, incorrect music and madness. HELLYUM are extreme because they are beside every ordinary ideas of music. These guys are able to roll a colorful whirligig of unordinary, colorful melodies. However, this record is very shape at the same time and spicy. It reminds me eating the hottest chili pepper in the world. Welcome to factory of happiness and hurt! Extreme thing for true fans! I have to recommend it to all of you who like to listen crazy and cruel progress!

Několik otázek – rozhovor s HELLYUM

https://www.facebook.com/hellyumband/?fref=ts
http://bandzone.cz/hellyum
http://www.defensemerch.com/
http://www.bizarreleprous.cz/
http://www.maximed.wz.cz/

Několik otázek – rozhovor s HELLYUM

Několik otázek – rozhovor s HELLYUM

Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.?

První známky života Hellyum se datují od podzimu roku 2014, kdy si spolu nezávazně zahráli Menša a Otyn ve studiu Davos. Záhy bylo jasno, že jde do tuhého a že tohle nebude prdel, neřkuli sranda. Po té oslovili Deseda, kterému za nazpívání nabídli transplantaci jater, až to bude potřebovat a on souhlasil.

Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering?

Nástroje se nahrávali ve studiu Davos, v němž Otyn úřaduje v roli zvukaře, aranžéra, producenta, mistra zvuku a vůbec dobrých záležitostí. Desed si své party nazpíval v domácím studiu Věčná Opruzenost, které byly posléze zpracovány samotným Otynem a on se také postaral o aranže, produkci a výsledný zvuk i mastering.

Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

1000 kousků

O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

Texty pojednávají o národu Hellyum, ve kterém je absolutně vše dovoleno a přesto, nebo právě pro to, zde není žádná kriminalita. Lidé, rostliny, zvířata, počítače, stroje i Otyn žijí v naprosté symbióze.

Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

Obal i logo vytvořil Maestro Massak666 Massakovič Massakin. Sociální sítě samozřejmě postupně ovládneme, ale sloužit jim nebudeme.

U jakého labelu jste svoji desku vydali a proč právě tato společnost? Jste spokojeni s tím, jak vás label zastupuje, propaguje a stará se o vás?

My jsme nakonec vybrali labely tři podle hesla víc hlav, víc krků. Jsou jimi polský label Defense Records a čeští Bizarre Leprous Production a Maximed Records. Zatím je naše spolupráce v plínkách, takže na jakési bilancování je brzy. Nicméně jsme interně dohodnutí, že jestli pro nás nebudou potit krev, odcházíme k Nuclear Blast.

Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

Na Krakomudus, Zombiend a poslední singl Zathurregia se všichni shodneme, ale jinak posloucháme kde co. Inspirací nám je láska.

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

Všichni nás chtějí. Může se jim někdo divit? Kdybych nás už neměl, tak nás chci taky!!!

Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

My hrajeme pouze v malém kruhu extra vyvolených přátel, kteří jsou schopni pochopit bizarnost objetí naši hudby, nicméně pořád ty stejné obličeje nás už začínají nudit. Asi budeme muset mírně slevit s podmínek zúčastnění se našeho koncertu.

Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

Všeho, co půjde!!! Naše srdce jsou velká.

Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou?

https://www.facebook.com/hellyumband/?fref=ts

http://bandzone.cz/hellyum

hellyum@email.cz

Děkuji za rozhovor.

My děkujeme tobě Padre. kAramba & HELLYUM

Recenze/review - HELLYUM - Fantaziare (2015)

Minirecenze/minireview - MEPHARIS - Enclosed in Hermitage (2015)

MEPHARIS - Enclosed in Hermitage
EP 2015, vlastní vydání

Nad městem roztáhl svá křídla další smrtonosný mrak. Prší a z nebe nám přímo do schoulených tváří padají krvavé kapky beznaděje. Je na čase, dát si do hlavy nějakou smutnější muziku. Tentokrát moje ucho spočinulo na novince polských MEPHARIS. Ti mi poslali svoji zatím poslední desku "Enclosed in Hermitage" a já hned propadl jakési těžko popsatelné náladě. Rozpoložení se u mě střídalo od těch veselých, až po rozlobené nebo dokonce vzteklé pocitů. Tohle je přesně ten druh hudby, kterou mohu vždy a kdekoliv. Poláci totiž nejsou jen další skupinou v řadě, drtící klasický doom death metal. Pánové si neberou servítky a klidně do skladby zařadí thrash metal, případně rock, někdy dokonce heavy kovové emoce. 

Každý song je perfektně propracovaný, hezky graduje a i když se nejedná v podstatě o nic nového, EP se dobře poslouchá. Možná by občas neškodilo trošku přiostřit riffy, nebát se přitlačit na pilu, ale jinak jde o kapelu, která rozhodně stojí za pozornost. MEPHARIS jsou i přes své "mládí" (hrají od roku 2007) dobrými muzikanty, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Nápady na EP jsou hodně dlouhé, deska jakoby jen pohodově plynula a já nakonec spokojeně kývám hlavou a říkám si, že vlastně ani nevím, proč se mi tato nahrávka líbí. "Enclosed in Hermitage" má v sobě určitou chytlavost, přitažlivost, která mě nutí si novinku dávat znovu do hlavy. Na recenze mi chodí opravdu velké množství žádostí, někdy je těžké oddělit zrno od plev, ale MEPHARIS mě zaujali ihned. Ano, chtělo by to ještě pořádně učesat, sehnat schopného producenta, doladit zvuk, ale ty nápady a energie jsou cítit už teď. A možná právě určitá "neučesanost" a lehké nedostatky dělají tuhle nahrávku pro mě tolik zajímavou.

Nové EP "Enclosed in Hermitage" se polským doom death metalistům povedlo. Líbí se mi celková nálada alba i nápady, které opravdu dokážou zaujmout. Občas jsou sice některé motivy příliš dlouhé a nahrávka by si zasloužila lepší produkci, ale jako celek se EP dobře poslouchá. Přiznám se, nečekal jsem to a tak jsou pro mě MEPHARIS příjemným překvapením. Líbí se mi, že pánové kombinují ve své tvorbě i thrash a heavy metal. Dodává to nahrávce na zajímavosti a ostrosti. Ne všechno je ještě dokonalé, ale kapela je na velmi dobré cestě. Osobně jsem jejich novinku poslouchal rád a rozhodně se k ní budu vracet. Pestrý a smutný metal, který je studený jako kus ledu. Dobrá práce! Doporučuji!

Asphyx says:

The Polish doom death metallers is the new EP "Enclosed in Hermitage" succeeded. I like the overall mood of the album and the ideas that  can be very interested. Sometimes some motives are too long and  the record should have better production, but as a whole, the EP is good for listening. I have to say, I didn't expect it, so for me MEPHARIS is a pleasant surprise. I like that the gentlemen combine  thrash and heavy metal in their work. It gives more attraction and sharpness to the recording. Not everything is perfect yet, but the band is on a very good way. Personally, I like listening to the news, and definitely I will listen it again. Colourful and sad metal that is cold as ice. Good job! I recommend!

https://www.facebook.com/Mepharis
https://soundcloud.com/mepharis
https://www.youtube.com/user/MepharisBand
https://www.reverbnation.com/mepharis

A few questions – interview with MEPHARIS

A few questions – interview with MEPHARIS

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

Hey, we are Mepharis, from Poland. Our team exist  since 2007. It's hard to say in what style we play –thrash, death and doom, that is sure, the elements of our  music. But we don‘t want to close ourselves in one style. I think you should just listen and judge it yourself.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

To answer  this question, first you should know how hard it was to us, to record our first album.

Recording the final version was preceded by many changes in membership of the Band. It was tough and made these several approaches to recording difficult. We came from the city which has only few bands. It was really hard to trying to create The Underground with those few people.

Album appeared when we had  to move to Poznań. Since  we have a stable crew, and together we achieve a new, better level of performance our old stuff. Then we decided to record it.

Enclosed in Hermitage is an effect of our cooperation with Marcin Rybicki (In twilight Embrance, Left hand studio) and Przemek Markocki. With Przemek we had been working during creating a first album.

How many copies  were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

So far EP is avaliable only as video on YT. In the nearest future it should appear also as a CD.

Awaliable soon with rest of march on our fanpage. Probably cd version will contain more than three tracks :j

Who is the author of the lyriccs and how were they created and about what do the lyrics deal with ?

Cygan i Strażak (ex-member, co-founder of Mepharis) wrote a lirycs for Sic Luceat Lux. Every song tells about something else. You can find something about love, death, longing... It’s hard talking about these songs, everyone should interpret them himself.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

If We talks about using a media like Facebook, we think it’s necessary today. Times of bootlegs and demos past away. The fastest way to communicate is an internet and social networks. Let’s say... We use anything we can.

We try to decide togther about covers, photos and promotion  material. About our logo – it’s Cygans project from a long time ago.

Which label did you choose for releasing  your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Unfortunatly we still waiting for some label. Maybe You know any? (laugh)

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Iron Maiden, Kat, Therion, Anathema , Cave - the work of those ones certainly echoes the climate on Sic Luceat Lux.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We sent few copy to various labels from entire europe. Promotion - we do everything in our power.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played several dozen of gigs, and still counting. In the near future we are planing a tour. I hope that we visit your country with our gigs too.

What about your plans for the future? What do you want to achieieve with the band?

Bayond that tour, we focused on a next album. We hope it will be possible for us to show our new album at the end of the next year.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information.

We are verry active on our Fan Page on Facebook, we always respond to all emails from you.

Thanx for the interview

Thx for interview. From Poland with Love – see you :j

https://www.facebook.com/Mepharis

https://soundcloud.com/mepharis

https://www.youtube.com/user/MepharisBand

https://www.reverbnation.com/mepharis