PHOTOGALLERY
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
úterý 8. prosince 2015
Recenze/review - SADIST – Hyaena (2015)
SADIST – Hyaena
CD 2015, Scarlet
Records
Sadismus
je jedna z nejnebezpečnějších úchylek. O tom snad nikdo nepochybuje. Je
ale několik výjimek, kdy je tolerována. Kupříkladu, voják, který se najde
v zabíjení a utrpení, je mnohdy prohlášen za hrdinu. Další, zaplať Satan
méně bolestivou oblastí je hudba. Dnes se budeme věnovat sadismu metalovému,
progresivně deathovému, tak jak ho chápou italští SADIST. Hned na úvod nutno rovnou dodat, že tentokrát se jedná
přesně o ten druh muziky, na kterou bývám ve své většině alergický. Pánové se
nebojí až jazzových pasáží, klidně mění tempo, jak se jim zamane a
v podstatě si dělají, co chtějí. Mají na to samozřejmě právo, jen si někdy
při poslechu říkám, co tím chtěl vlastně básník říci? Občas mě dokonce popadá
pocit jasné marnosti, když mi z hi-fi věže hraje jejich novinka a já se
snažím dělat všechno pro to, abych nebyl v jejich společnosti.
Hudba
je to svým způsobem komplikovaná, nikterak příjemná. Občas mi dokonce přijde,
že se hraje stylem – hlavně do skladby narvat co nejvíc progrese, je úplně
jedno, jak to nakonec dopadne. Často se mění tempo, hlas, i nálada. Posluchač
má co dělat, aby to celé vstřebal a usadil ve své hlavě. Účelem je rozhodit vaši pohodu, zvednout vás
ze sedačky a donutit vás přemýšlet. Bohužel, nemám na to vždy chuť a někdy
zkrátka to rozplétání raději vynechávám a album vypínám. Snaha o originalitu je
patrná na každém kroku, těch nápadů je opravdu velké množství. Jen mi to
dohromady příliš nesedí. Já vlastně ani pořádně nevím, co mi tolik vadí. Možná
jsou to klávesové vsuvky nebo některé hlasové polohy, nevím. Jsem si ale jistý
tím, že tento způsob vyjádření se mi zdá poněkud podivný. Také by se dalo říct,
že není určen pro mě. To by možná bylo pro obě strany méně bolestivé. Copak o
to, jsem hlava otevřená, ale tady marně hledám pro sebe nějaký záchytný bod.
SADIST na novince předvádějí několik poloh. Pokud
bychom měli zvolit nějaké kapely, které jim jsou vzorem, nesměli bychom
zapomenout na ATHEIST, CYNIC, samozřejmě všemocné DEATH, ale třeba i takové
DREAM THEATER. Novinka je pak určena všem hledačům, ochutnávačům a metalovým
intelektuálům, kteří ještě věří tomu, že bude v tomto stylu něco nového
vymyšleno. Osobně raději ocením nějaké to dobře zahrané retro, než podobná
preludia, ale proti gustu žádný dišputát. Přijdu si, jako bych právě rozbil
zrcadlo, někdo nade mnou stál a řval na mě, že ho musím do hodiny znovu slepit
dohromady. Práce by to byla bezesporu zajímavá, pečlivost a preciznost mi není
cizí, ale radosti bych z ní měl pramálo. Progresi se nebráním, někdy ji
dokonce rád vyhledávám, ale hodně záleží na podání. A to tady značně pokulhává.
Samozřejmě, vše se dá odbýt několika slovy o tom, že jsem na to už starý,
nechci hledět kupředu, zbytečně se uzavírám ve své ulitě a jsem stará konzerva,
jenže já mám při poslechu neodbytný pocit, že už jsem tohle všechno někde
tisíckrát slyšel. Jen je to poskládáno skoro až násilně k sobě a ničím mě
to nepřekvapuje.
„Hyaena“ je
progresivně death metalovým albem, které ve mně nezanechalo vůbec nic. Možná
kdybych byl fanouškem podobných záležitostí, byl bych nadšený a kapelu bych
vynášel do nebes. Jenže nejsem a na novinku se dívám hodně kritickým okem.
Marně jsem se snažil prokousat jednotlivými motivy. Nepovedlo se mi to. Album
dokonce nedozrálo ani po delší době. A to jsem opravdu moc chtěl. Některé
nápady jsou samozřejmě skvělé, některé dobré, ale jako celek mi přijde nová
deska neskutečně neosobní. Připomíná mi páru nad hrncem, která sice na chvilku
zaujme, ale po chvíli se rozplyne a už ji nikdy neuvidíte. Možná jsem jen
všechno špatně pochopil nebo jsem na poslech málo otevřený, ale často jsem měl
dokonce chuť vše vypnout. Progresivně death metalové album, které mě vůbec
neoslovilo. Škoda, snad příště.
Asphyx says:
“Hyaena” is progressively death metal album which
didn´t make it for me. Maybe if I were a fan of similar things I would be
excited and I would cracked up this band. But I´m not and I look at this new
album with a critical eye. I tried to listen to each motives but uselessly. It
just didn´t happened. And the album didn´t grow up even after a while. And I
did want it to happen. Some ideas are amazing, some are good. However, as a
whole this album is very impersonal for me. It seems like a fume over a pot
which can catch your attention for a minute but after that it melts and you
will never see it again. Maybe I just didn´t get the ideas, maybe I´m not open
enough for this album. However, sometimes I wanted to turn it off. Progressive
death metal album which didn´t catch me. Too bad, maybe next time.
Seznam skladeb:
1. The Lonely Mountain
2. Pachycrocuta
3. Bouki
4. The Devil Riding The Evil Steed
5. Scavenger And Thief
6. Gadawan Kura
7. Eternal Enemies
8. African Devourers
9. Scratching Rocks
10. Genital Mask
Čas: 45:44
Sestava/band:
Tommy
Talamanca – kytara, klávesy
Andy
Marchini – basa
Trevor
Nadir – zpěv
Alessio
Spallarossa - bicí
Minirecenze/minireview - REMAINS - Evoking Darkness (2015)
REMAINS - Evoking Darkness
CD 2015, Ablaze Productions
Druhé album mexických death metalistů REMIANS je nádhernou ukázkou toho, jak je důležité se v dnešní době rozhlížet po dobré muzice opravdu po celém světě. Zdánlivě nenápadná, mladá kapela, totiž letos vyvrhla na svět pořádně krvavé monstrum. Hrozně se mi líbí zvuk a přístup celé téhle smečky. Všechno je neskutečně syrové a hlavně jiné, než stovky ostatních současných desek v tomto ranku. Moje recenze budiž tedy dnes spíše připomenutím a menším upozorněním na to, že za oceánem existuje skupina, která se ke smrtícímu kovu umí postavit hrdě a čelem. V tom obrovském množství dnešních death metalových bojovníků, jsou oni zkrátka jednoduše těmi, kteří mě zaujali.
Pustil jsem si desku do sluchátek a chvilku si v hlavě srovnával myšlenky, co všechno zkritizuji. Album rozhodně není dokonalé. Jenže, světe div se, mě to vůbec nevadí. Mě tahle kombinace švédského a amerického smrtícího kovu dělá hrozně dobře. Kapela sice datuje svoje založení teprve do roku 2011, ale už dnes se zdají být hotovým tělesem s jasnou vizí a směrem, kam se chtějí vydat. Já si ty melodie v rytmu starých dobrých GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, ale i OBITUARY, MASTER hrozně užívám. Dokonce si myslím, že pokud jste přejedeni současným vyumělkovaným zvukem, případně vám leze na nervy technické preludování a předváděčky hudebních "sportovců" zaměřených na výkon, mohla by být novinka REMAINS pro vás velmi příjemným zpestřením.
REMAINS letos vydali album, které je plné old schoolových melodií. Na nahrávce se mi líbí celkový sound, kruté, špinavé riffy a hlavně perfektní nápady. Pohybuji se v podzemí už hodně dlouho a tuhle smečku bych s klidem doporučil na nějakou pořádnou záhrobní párty. Při poslechu ožívají staré stíny, mrtvoly vylézají z hrobů a rakve se otvírají. Mexickým šílencům se povedlo nahrát album, které zabíjí již ze své přirozenosti. Pokud rádi trávíte dlouhé hodiny v kostnicích, myslím, že budete na vrcholu death metalového blaha. Stejně se jednou všichni rozpadneme v prach. Budiž nám země lehká. Old school death metalové album, které vám způsobí stigmata! Skvělá práce!
Pustil jsem si desku do sluchátek a chvilku si v hlavě srovnával myšlenky, co všechno zkritizuji. Album rozhodně není dokonalé. Jenže, světe div se, mě to vůbec nevadí. Mě tahle kombinace švédského a amerického smrtícího kovu dělá hrozně dobře. Kapela sice datuje svoje založení teprve do roku 2011, ale už dnes se zdají být hotovým tělesem s jasnou vizí a směrem, kam se chtějí vydat. Já si ty melodie v rytmu starých dobrých GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, ale i OBITUARY, MASTER hrozně užívám. Dokonce si myslím, že pokud jste přejedeni současným vyumělkovaným zvukem, případně vám leze na nervy technické preludování a předváděčky hudebních "sportovců" zaměřených na výkon, mohla by být novinka REMAINS pro vás velmi příjemným zpestřením.
REMAINS letos vydali album, které je plné old schoolových melodií. Na nahrávce se mi líbí celkový sound, kruté, špinavé riffy a hlavně perfektní nápady. Pohybuji se v podzemí už hodně dlouho a tuhle smečku bych s klidem doporučil na nějakou pořádnou záhrobní párty. Při poslechu ožívají staré stíny, mrtvoly vylézají z hrobů a rakve se otvírají. Mexickým šílencům se povedlo nahrát album, které zabíjí již ze své přirozenosti. Pokud rádi trávíte dlouhé hodiny v kostnicích, myslím, že budete na vrcholu death metalového blaha. Stejně se jednou všichni rozpadneme v prach. Budiž nám země lehká. Old school death metalové album, které vám způsobí stigmata! Skvělá práce!
Asphyx says:
REMAINS released this year an album, full of old school melodies. I like the sound, cruel, dirty riffs and mostly perfect ideas. I have moved in the underground for a long time and this pack I can recommend to a party from the other world. When listening the old shadows are coming alive, corpses are creeping from their graves and coffins are opened. Mexican madmen managed to record an album, that kills from its nature. If you like spending long hours in the ossuary, I think you will be on the top of the death metal pleasure. Old school death metal album that will cause you stigmata! Good job!
pondělí 7. prosince 2015
Recenze/review - GOROD – A Maze of Recycled Creeds (2015)
GOROD – A Maze of Recycled Creeds
CD 2015, Listenable
Records
Jsem
velitelem bombardéru a ze svého kokpitu rozhoduji, kdo z vás bude, či
nebude žít. Mám před sebou spoustu blikajících tlačítek, o kterých vím jenom
já, co znamenají. Naše práce je náročná, složitá a musíme být perfektně
secvičeni. Zabíjení se pro nás stalo už jen statistickým číslem na display.
Úkol zní vždycky jasně a musíme ho splnit. Musíme ale také odpočívat. Při
návratu na základnu často a dlouho spíme. Potom máme rádi muziku. A to ne ledajakou.
Vyznáváme technický a progresivní death metal. Naše práce nám nedovoluje
poslouchat něco jednoduchého, mozek musíme cvičit v podstatě neustále.
Tuhle jsme objevili francouzské GOROD.
Hrají hudbu přesně podle našeho gusta. Složitou, technicky náročnou, často
preludující, zcela bez hranic. Často nám sice připomíná naši práci, ale aspoň
nevyjdeme ze cviku.
GOROD
se pohybují na scéně deset let, mají na kontě pět alb a tvoří skladby, které
nejsou jen tak pro někoho. Přiznám se rovnou a bez mučení, že podobné
záležitosti nejsou zrovna často mým obsahem jídelníčku. Tady je na mě všechno
přeci jen moc odlehčené, zahrané s lehkostí a nadhledem. Já mám raději
špínu, hnus a beznaděj. Občas si tedy přijdu při setkáních s GOROD lehce nepatřičně. Muzika to není
zlá, určitě si najde spoustu obdivovatelů. Koneckonců, velmi kladné recenze,
které je možno si přečíst v podstatě kdekoliv, jsou toho jasným důkazem.
Pánové se nebojí žádných oblastí, zpěvy jsou někdy dokonce zcela srozumitelné a
čisté jako dětská prdýlka. Kytary ostře řežou, nepostrádají krkolomné riffy,
prsty kmitají po hmatníku velmi rychle a zběsile. Produkce klasická, poplatná
dnešní době, jasně čitelná, pro mladší posluchače jako dělaná.
Copak
o to, všechno, včetně obalu se zdá být v absolutním pořádku. Dokonce i já,
stará páka, se musím někdy podivit schopnosti kapely navodit tu správnou
chaotickou a beznadějnou náladu. Horší je to s tím, že nedokážu udržet
pozornost po celou dobu poslechu. Jakoby všechno působilo šíleně roztříštěně a
já nemohl všechny ty střípky složit. Na mě to jsou někdy až moc zbytečně
složité puzzle. Oceňuji zdatnost muzikantů, dobré nápady, ale celkový dojem je
takový nijaký. Spousta techničtěji naladěných fanoušků by ale měla zbystřit
pozornost, protože tohle přesně jsou modly, ke kterým by měli vzhlížet. Já si
pro sebe vyzobu sem tam nějaký ten kousek, občas zhltnu nějakou tu pasáž, jinak
ale všechno plyne kolem mě zcela bez povšimnutí. Na mě je to moc chladné a
odtažité, já raději trošku té krve navíc.
GOROD letos stvořili pořádně technické a
progresivní album. Jeden složitý riff střídá druhý, nálada je nelidská, nápady
pestré. Francouzi nahráli rozhodně zajímavou desku, u které nenechali nic
náhodě. Na mě osobně je sice něco až příliš komplikované a někdy si dokonce říkám,
že to hrají již stroje a ne lidé, ale nahrávku považuji rozhodně za hodnou
pozornosti. Techničtěji zaměření fanoušci budou určitě velmi spokojeni.
Dostanou přesně tu porci hudby, kterou se rádi proplétají. Kapela kombinuje to
nejlepší z death metalu, thrashe, rocku a dokonce i jazzu. Na vstřebání je
potřeba určitě spousta času a i po dlouhé době je možno objevovat spoustu
nového. Horší je to s touto deskou jako celkem. Album mi přijde poměrně
roztříštěné. Složitá death metalová, technická a progresivní skládanka, která
se rozhodně povedla. Jen mám občas problém ji pochopit.
Asphyx says:
The GOROD created very technical and progressive album. There is a lot
of complicated riffs, the mood is nonhuman, and ideas are interesting. These
French guys recorded very interesting album. For me it´s is maybe too
complicated and sometimes it feels like the songs are played by machines, not
by humans. However this album is interesting and you should take a look at it.
Fans who like more technical music will be satisfied. They will received exact
amount of music they like. This band mix the best of death metal, thrash, rock
and even jazz. You have to take your time to absorb all of this and even after
a long time you would find a lot of new things on this album. However, the
problem is the album as a whole. It is dashed. Complicated death metal
technical and progressive puzzle which is very good. Sometimes I just have a
problem to get it.
Seznam skladeb:
1. Air
de l’Ordre
2. Temple To The Art-God
3. Celestial Nature
4. Inner Alchemy
5. The Mystic Triad Of Artistry
6. An Order To Reclaim
7. From Passion To Holiness
8. Dig Into Yourself
9. Rejoice Your Soul
10. Syncretic Delirium
11. Celestial Nature (Alternative Version)
2. Temple To The Art-God
3. Celestial Nature
4. Inner Alchemy
5. The Mystic Triad Of Artistry
6. An Order To Reclaim
7. From Passion To Holiness
8. Dig Into Yourself
9. Rejoice Your Soul
10. Syncretic Delirium
11. Celestial Nature (Alternative Version)
Čas: 48:53
Sestava/band:
Benoit
Claus – basa
Mathieu
Pascal – kytara
Nicolas
Albemy – kytara
Julien
„Nutz“ Deyres – zpěv
Karol
Diers - bicí
