Minirecenze/minireview - NOMAD - Tetramorph (2015)

NOMAD - Tetramorph

EP 2015, Witching Hour Productions

Vítejte na okultní seanci. Hlavními protagonisty dnes budou death metaloví veteráni NOMAD z Polska. Tahle smečka rozumí svému rouhačskému řemeslu jako málokdo. Pokud chcete zažít opravdové peklo, nemělo by vám jejich sírou načichlé EP "Tetramorph"  chybět ve sbírce. Čtveřice černých songů, rozprostřených do šestnácti minut absolutního nihilismu, vás k sobě připoutá, uvrhne do toho nejhlubšího žaláře, kde budete mít navěky čas zpytovat svoje svědomí. Tohle je mor, znovu probuzený a kosící po stovkách lidské plemeno. Tady se odříkávají staré prokleté formule z polorozpadlých spisů. Válka s nebem znovu propukla. Je to, jako byste vzali BEHEMOTH, NILE, VADER, přidali pořádnou porci brutality a pak to všechno ušpinili v bahně zapomnění.

Klasická polská škola, ve které se kombinuje death metal s blackem, se bezesporu nezapře. Pokud máte podobné záležitosti v oblibě, budete spokojeni i s tímto EP. Kapela asi nezvrátí světové hudební a smrtící dění, ale novinka je hodně návykovým materiálem. Je ostrá, tajemná i plazivá zároveň. Už jen ten obal, kde na vás zhlíží snad samotný démon. Nějak takto si opravdu představuji peklo. Možná není tolik zahuhlané a hlukové, jako je to dnes tolik žádané, ale tady se plazí spíš pomalu, polehounku, stejně jako se k večeru prodlužují stíny. Kolem plápolají další a další ohně. Obětuje se v nekonečném pentagramu. Už bylo na čase, aby svět shořel v očišťujících plamenech. 

NOMAD a jejich EP "Tetramorph" mi připomínají nějakou hodně zlou a  ošklivou okultní seanci. Mocné kytarové motivy, hlas povolaný z temnot a skvělý zvuk. Ano, při poslechu mám opravdu pocit, že peklo existuje. Jasně a hmatatelně, jako na novince NOMAD. Tahle hudba by klidně mohla znít při uvítání zbloudilých duší při příchodu do podzemí. Oceňuji temnotu, všechny černé skladby i určitou nihilistickou náladu, kterou zde cítím z každého tónu. Obraťte všechny kříže směrem dolů, vyžeňte kněze z kostelů, už napáchali dost zla! Černé death metalové album, které je cítit sírou! Inferno!

Asphyx says:

NOMAD and their EP "Tetramorph" reminds me some very bad and ugly occult session. Powerful guitar motifs, voice called up from the darkness and great sound. Yes, when I 'm listening I really feel that the Hell exists. Clearly and tangibly like the news of NOMAD. This music could easily sound when the lost souls come in the underground. I appreciate the darkness, all black tracks and certain nihilistic mood that I feel from each tone. Turn all crosses down, expell the priests from churches, they've already done evil enough! Black death metal album that smells of sulfur! Inferno!

http://nomad333.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/NomadNomadichell

http://www.nomad-band.com/

http://witchinghour.pl/

Report, photos, video – 1000 BOMBS, ACID FORCE, COLDBLOODED FISH – club Divadlo pod Lampou, Pilsen, 13. 2. 2016

Acid Force

Když jsem poprvé viděl plakát na tuhle akci, vzpomněl jsem si na časy, kdy jsme s kamarády kdysi čítávali Rychlé šípy. Shodou okolností se k rozdrbaným komiksům po prarodičích, na kterých jsme vyrůstali i my, dostal nedávno můj syn. Nějak se mi tak celá sobota od rána odehrávala chvílemi v dobách, kdy ještě čest a pravda vítězila nad hnusem a špínou. Přiznám se, že se mi nikam do šumu nechtělo. Byl jsem utahaný po práci, neměl jsem u sebe ani příliš peněz. A doma, v teple mi bylo moc dobře. Jenže plzeňské 1000 BOMBS jsem už neviděl docela dlouho a tak bylo na čase oprášit imaginární džísku, rozloučit se zase na chvilku s rodinou a vydat se do Divadla po Lampou. Co na tom, že ani jedna kapela asi nezmění hudební dějiny, ani nerozvíří hladinu světového dění? Vždyť komornější, klubové a pohodové akce mám již několik let stejně raději, než monstrózní podniky s hnusným pivem a tím pádem i větším množstvím debilů na metr čtvereční. Bylo také na čase podpořit místní scénu.

1000 BOMBS

Už cestou tramvají se pořád nemůžu zbavit dojmu, že jedu do Stínadel. Bude to thrash, bude tam Rychlonožka, Červenáček, Dlouhé Bidlo a možná i neskutečný slušňák a tak trošku magor Mirek Dušín. Vystupuji na Chodském náměstí u kostela, odmítám několik žádostí bezdomovců o peníze (v hlavě mi vždycky naskočí daně a pak cena nových bot pro děti). Konečně jsem v baru, který je najednou naší thrash metalovou klubovnou. Kecáme, probíráme muziku a já přemýšlím nad svými dobrými skutky. Já, starý Asphyx jsem pomohl v týdnu jednomu postiženému do schodů (prostě jsem ho zvedl i s vozíkem a vydupal jsem s ním nahoru – kdybyste slyšeli ten smích, to byla krása!) a nedávno jsem zařval mocným hlasem na nějakého hajzla, co obtěžoval starou babičku v podchodu, až zdrhnul – a stařenka se na mě také usmála. Mám tedy splněno několik bobříků odvahy a spolu s pivem už jenom čekám, kdy začne hrát první kapela.

Acid Force

COLDBLOODED FISH. Další zástupce nekonečné řady retro thrash kapel. Tentokrát dokonce z hlavního města. Na téhle partě bylo znát, že mají před sebou ještě hodně práce. Nápady obyčejné, vokály ale zajímavé. Celkový dojem - dobrý průměr s přimhouřením obou uší. Chtělo by to výraznější, ostřejší nápady. Má rada tedy zní, makat, makat, makat a ještě jednou makat. A pak se uvidí. Zatím jsem odcházel s pocitem, že to bylo takové nemastné neslané. Správný thrash má řezat a tady se zatím jen tak oťukávalo tupým nožem. Každopádně, občas jsem tam nějakou energii a dobré motivy cítil, což mi vzhledem k mládí kapely dává naději do budoucna. COLDBLOODED FISH jsou na dobré cestě. Tolik pohledem starého psa.

Coldblooded Fish

Jako další to do nás nasypali slovenští thrasheři ACID FORCE. Pro mě první setkání naživo a rovnou velmi příjemné překvapení. Mladí, nadšení, pořádně vzteklí. Tak to mám rád. Zdá se, že pánové jasně pochopili o čem tenhle styl je. Bylo to osmdesátkové retro jako řemen, přátelé. Kluci stejně jako já mají rádi TOXIC HOLOCAUST, SODOM, DESTRUCTION a tak jsme si to spolu pěkně užili. Mělo to tlak, mělo to sílu, bylo to energické. Zkrátka, splňovalo to všechny mé požadavky na dobré thrashové vystoupení. Ke konci už to ale bylo trošku dlouhé a pořád stejné. Každopádně, slovenští maniaci nás alespoň na chvilku odvedli do nějaké špinavé uličky, nakopali nám zadky (pařilo se, a covery od SODOM i MOTORHEAD byly vynikající!) a probudili jsme se až druhý den v hromadě odpadků. Pěkné to bylo!

Acid Force

1000 BOMBS. Co o nich napsat nového? Snad jen, že se kluci postupně čím dál tím víc sehrávají, je s nimi ještě větší sranda a že mi je v jejich společnosti dobře. Mně se jednoduše líbí, že to neberou smrtelně vážně a že mají takové ty klasické rubanice protkané i melodiemi. Sousloví pivní thrash v našich končinách zavání až hanlivým označením, ale řekněte mi, nemáte někdy chuť se na všechno vybodnout, otevřít si láhev piva a pořádně si zatančit? Člověk si v sobotu musel zadat na tanečním parketu převážně šamanský, mosh-pitový a indiánský tanec. Chvílemi jsem měl pocit, že sedím na Tleskačově kole a pařím jako o závod. Dokonce mi tentokrát ani nepřišla na mysl má tradiční lehká výtka, že by to celé chtělo podávat trošku rychleji. Nebo pánové víc kopli do vrtule? Nevím, neřeším. Mně se to líbilo. Hotovo. A to dost (mimochodem, nové skladby znějí skvěle!). Mít džísku, tak si ji slavnostně poliju pivem. Co vy na to, plantážnící?

1000 BOMBS

Divadlo pod Lampou je tradiční plzeňský klub, těžící ze své tradice i dotací od města. Zvuk byl dobrý, pivo pitelné a celkový dojem pohodový. Jen jsem v něm necítil takovou tu vstřícnou undergroundovou atmosféru. Bude to ale asi tím, že se tam převážně odehrávají akce z úplně jiné oblasti. Chodím tam vcelku rád, ale není to úplný top v mém žebříčku. Zkrátka z Divadla pod Lampou se stává „takový obyčejný klub“. Je to asi o lidech, jinak si to vysvětlit nedovedu.

Na akci přišlo odhadem něco kolem padesáti lidí. Na Plzeň dobré, na jiná města samozřejmě bída. Zajímavostí bylo, že přijela spousta lidí z Prahy a různých koutů republiky, místní měli asi zase na práci něco jiného. Už to začíná být pravidlem. Hrací časy se dodržovaly a celá akce vyznívala hodně příjemným dojmem. Jen ta výčepní, aby chodila pro úsměv někam do skladu.

Mr. Asphyx and Acid Force

I všechno příjemné musí jednou skončit. Jsem najednou u nás před domem a kolem se trousí opilci do svých příbytků. Jsou skoro dvě po půlnoci a naproti v domě se z otevřeného okna ozývá nekonečná smyčka porna. Ne, to nemůžou být praví lidé, ti u toho neřvou jako na lesy, říkám si, což se mi pak potvrdí, protože tolik nadržených Němců v jednom bytě prostě být nemůže – to by Mirek Dušín asi čuměl, vyskočí mi v hlavě. Zamknu za sebou a ve výtahu se těším, že se mi bude dobře spát. Odkládám foťák na stůl, ve sprše si dávám skotské střiky a přemýšlím o tom, jak je to super, přemluvit se a vyrazit na pořádný koncert. Bylo to pro mě až povznášející. Vypadl jsem z kolotoče – práce, rodina, sport, práce, rodina, sport, pokecal se všemi thrashovými Rychlými šípy a poslechl si tři slušné skupiny. Co chtít víc? Dobře bylo. Tak to má být, tak je to správně. Díky za příjemný večer! Thrash!

REKLAMA - přijďte nás podpořit do Božkova 19.3. 2016 na  festival DEADLY STORM IN BOŽKOV 10 - info zde

OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS HERE – author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Recenze/review - ABYSMAL GRIEF - Strange Rites of Evil (2015)

ABYSMAL GRIEF - Strange Rites of Evil

CD 2015, Terror from Hell Records

Odkazy dávných předků, zetlelých v opuštěných hrobech jsou stále živé. Pořád jsou kapely, které ctí kdysi položené základy BLACK SABBATH a jejich klonů. Italští ABYSMAL GRIEF pocházejí ze slunné Itálie. V jejich hudbě ale žádné světlo není. Tihle pánové jakoby se ploužili někde v postranních stínech prázdných katedrál. Hudba, vytažená až odněkud z osmdesátých let, je krásně pomalá, temná, doomová.  Okultní témata, hororové vsuvky, zemité klávesy. Tohle všechno dělá z posledního alba velmi magickou záležitost. Co na tom, že je to v podstatě jen vylouhovaný vzorek riffů a nálad ze starých časů. Myslím, že žádnému příznivci temnoty to vadit nebude. Posluchač musí přistupovat k jejich tvorbě opatrně, postupně, nechávat ji na sebe jen tak v klidu působit. Žádné stažení mp3 narychlo a chvilkové přeskakování songů zde nefunguje.

Přiznám se, že na podobnou hudbu musím mít náladu, klid a hlavně chuť. Někdy mi přijde nové album nudné a nezáživné. To ve chvílích, kdy jsem ve stresu a musím něco rychle udělat. Nedokážu jej poslouchat jen jako kulisu. Musím se zcela poddat, poklonit se. Funguje u mě postup se zataženými závěsy na oknech, které plápolají do tiché noci. Tady, nad městem vidíme všechno z určitého nadhledu. Do noci zní jednotlivé tóny, kroutí se jako klubko háďat a já se najednou ocitám na starodávné okultní seanci. Ne, neumím jen opsat promo materiály a zasvěceně hovořit o tom, komu, jak a čím je kapela podobná. Poslech je pro mě obřadem, obětováním svědomí na oltář věčnosti. Jsem ponořen po lokty v plesnivém doom metalovém a rockovém (ano, ABYSMAL GRIEF jdou až někam k 70 létům) archívu. Zvuk tomu dodává jen na uvěřitelnosti. Je to dlouhé, stále stejné, na hranici toho, co jsem ještě schopen vstřebat, ale také hrozně návykové a magicky přitažlivé. Mám pocit, jako bych sledoval někoho, kdo umírá v pomalých křečích. Starý černobílý film, plný utrpení, který se, stejně jako my, nakonec rozpadne v prach. Až na věky v pekle, amen!

"Strange Rites of Evil" je doom metalové album, které připomíná odříkávání staré modlitby. Italští ABYSMAL GRIEF se v něm modlí ke starým opuštěným hřbitovům, k peklu, k samotné smrti. Hudba je zde velmi naléhavá, temná, doslova černě smutná. Pokud máte rádi okultní záležitosti, myslím, že budete spokojeni stejně jako já. Při poslechu této nahrávky je smrt tak blízko! CD je jako rituál, uspořádaný k černé mši. Také cítíte tu beznadějnou atmosféru, tu náladu plnou tmy a záhrobí? ABYSMAL GRIEF jsou na posledním albu tajemní a magičtí, jako opuštněný kostel. Novinka se s klidem může přehrávat na pohřbech padlých mnichů. Magická doom metalová záležitost. Excelentní okultní obřad!

Tracklist:

1. Nomen Omen
   
2. Strange Rites of Evil
3. Cemetery
4. Child of Darkness
5. Radix Malorum
   
6. Dressed in Black Cloaks

Čas/ time: 47:12

Sestava/ band:

• Regen Graves – guitars, synths
• Labes C. Necrotytus - vocals, keyboards
• Lord Alastair – bass
• Lord of Fog – drums 

Asphyx says:

"Strange Rites of Evil" is a doom metal album that recalls chanting of old prayers. Italian ABYSMAL GRIEF  pray there to the old lonely cemeteries, to Hell, to Death itself. The music here is very urgent, dark, literally black sad. If you like the occult, I think you will be happy as me. When listening to this recording is the death so close! CD is like a ritual, organized to the Black Mass. Do you also feel the hopeless atmosphere, the mood full of darkness and the beyond? ABYSMAL GRIEF are on their last album mysterious and magical, like a lonely church. The news  can be calmly played at funerals of fallen monks. Magic doom metal thing. Excellent occult ceremony!

http://www.abysmalgrief.com/

https://www.facebook.com/abysmal-grief-111740495525876/?fref=ts

http://www.elektroplasmamusik.eu/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh dvacátý devátý - O bolesti

Příběh dvacátý devátý - O bolesti

Dodělávám poslední úkoly, poslouchám u toho na walkmanu novinku Candelmass. Padá na mě lehká deprese. Je mi šestnáct let a občas mi přijde, že už jsem toho zažil příliš. Zvedám se konečně od stolu a najednou si to štráduju potemnělou ulicí. Je podzim a brzy se stmívá. Slyším, jak někdo řve na malé děti a otřepu se chladem. Vidím ve tmě ty vyděšené oči, naslouchám zvukům sídliště. Od pusy mi jde pára. Na tohle setkání se moc netěším. Snad poprvé se mi stalo, že mě nějaká miluje a já ji nechci. Jsem v pubertě, plný testosteronu a zmatku. Vyzvedávám Kačenku u nich před barákem. Je hubená, někdy se mi zdá až moc a kouká na mě psíma očima. Hergot, na tohle já nemám nervy. Když konečně vyleze na světlo, hrozně se leknu. Má pod okem obrovský monokl.

„Co se ti to panebože stalo“: zeptám se a vlastně ani neočekávám odpověď. Její otec, jinak slavný boleslavský Pan doktor, vážená osoba, byl v soukromí hajzl toho nejhoršího kalibru. Nechápal jsem, jak někdo, kdo podepsal Hippokratovu přísahu a na veřejnosti se směje jako anděl, může být taková sadistická svině. Kačenka, krásná, křehká, jemná holka zase pláče. Nevím, co říct, ale chci hrozně pomoct. Jsem vychovaný ke spravedlnosti, k tomu, postavit se k podobným nechutným věcem jako chlap a ještě ke všemu se mnou zmítá čistě spravedlivá nenávist. Musím něco udělat. Jdeme tichým městem, vyzvedáváme ostatní. Prcalík vtipkuje, Kačenka se konečně směje, i když je to takový ten smutný, slabý smích. Usedáme na naši horu z panelů a řešíme nové Kreator. Všem je nám najednou docela dobře. Ze soucitu se tisknu ke své kamarádce a nemám sílu na to se s ní rozejít.

Po lesní pěšině přichází Kytka, kouří jako fabrika a prozpěvuje si něco od Slayer. On sice neumí zpívat a zní to jako sípání starého kašlajícího motoru, ale celkově to zapadá do dnešní nálady. Povídáme si, někdo vytáhne pivko a žilami se nám konečně začne rozlévat trošku toho tepla. A už je tu večer a já jsem za gentlemana. Odvádím Kačku k jejich domu. Vidím na ní ten strach, se do toho pekla vrátit. Otáčí ke mně tmavě modré oči, mokré od slz a bolesti. Šeptá slova o tom, jak mě miluje. Pohladím ji po tváři. Na tohle fakt nemám nervy. Najednou se odvrací a kašle dlouhé chuchvalce krve. „Panebože!“: křičím ten den již poněkolikáté. Podpírám ji a modlím se, aby byla doma i její máma. Není. Její fotr se nejdřív usmívá, jako samotný vyslanec pekla, vtíravě, slizácky. Pak mu dojde, že vím všechno a zasyčí na mě: „Tebe si taky jednou podám“.

Utíkáme nočním městem, pod nohama nám šustí listí a já dostávám obrovský strach. Nevím, co mám dělat, jsem zmatený. Nakonec mi Kačenka padá na trávník, kousek od šílené kovové a rezavé dětské prolézačky. Zvedám ji a odnáším pod blikajícími lampami do nemocnice. Pálí mě záda, sotva popadám dech. Konečně jsme tady. Zůstávám v čekárně, mokrý, zpocený a klepe mnou třesavka. Vylézá pan doktor z pohotovosti. „Vy jste příbuzný?“: ptá se. „Nejsem“: smutně odpovím. Dívá se na mě divným pohledem. Pak mi to docvakne. On si myslí, že jsem jí to udělal já! Zmateně vysvětluji, jak se věci mají. Mezitím jdeme za Kačenku. Spí jako zakletá princezna. Je šíleně hubená. Mám zase strach. Lékař se chytá za hlavu a nakonec to praskne. Samozřejmě se s jejím otcem zná, ale pořád nemůže uvěřit, že by toho byl schopen. Tělo mé slečny je plné podlitin, modřin, otisků od pálení cigaretou. Chce se mi zvracet, což následně činím. Vyčítám si, že jsem s ní měl spát, chtěla to přeci. Odhalil bych tohle lidské zvěrstvo dřív. Schoulím se do sebe a po chvíli mi docházejí slzy.

Sedím a čekám, sledují černobílé hodiny na zdi a odpočítávám každou sekundu. Vedle v pokoji tiká nějaký přístroj a pláče malé dítě. Je půl páté ráno a přijíždí policie, všechno je prý v pořádku, právě mi sděluje lékař. Do očí se mi vyplavuje celý den a chytám se starší, hrozně milé sestřičky. Podává mi kapesník a utišujícím hlasem mě ukolébá ke spánku. Mám najednou pocit, že se všechno zlé v dobré obrátilo. Dorážejí mí rodiče, celí vyděšení, odvážejí mě pod léky na uklidnění domů a já spím dva dny v kuse. Navštěvuji odpoledne Kačenku, je krásná v tom bílém pyžamu, je opravdovým andělem. Hladím ji po ruce a snažím se ji zvednout náladu. Nakonec se daří a mává mi za oknem šedivé nemocnice. Mám konečně dobrou náladu, začínám si dokonce prozpěvovat. V tom dostanu obrovskou ránu do zátylku. Padám, padám a dávám si o zem do obličeje. Polykám kousky asfaltu.

Pan doktor, fotr, kterého měli kdysi raději utratit, stojí nad mým tělem a mě napadne, že asi umřu. Potom dostanu obrovský vztek. Já vlastně ani nevím, co se pak stalo. Na chvilku se mi zatemnilo před očima a udeřil jsem toho hajzla mezi nohy. Zaskučel. Já se mezitím zvedl a dal se do práce. Tohle nebyl souboj, to nebyla bitka mezi dvěma kamarády. To byl z mé strany masakr. Mlátil jsem ho do obličeje, kopal kolem sebe. Cenil jsem zuby. Byl těžší i silnější, ale asi ho zaskočila moje nenávist. Po chvilce ležel na zemi a já najednou věděl, že když praštím ještě jednou, tak už nebude nikdy žádná muzika, nic. Pud sebezáchovy zafungoval. Někdy si sice říkám, jak by to dopadlo, kdyby to bylo obráceně, ale to už je teď dávno jedno. Padám vyčerpaně vedle toho kusu lidské špíny. Musím se nadechnout.

Zvedám se, volám z nedaleké telefonní budky záchranku a zase jedeme na stejné místo jako nedávno. Slouží shodou okolností stejný doktor. Jen kývne na pozdrav a bokem se mě ptá, co se stalo. Sepisuje zprávu a pak už je konečně klid. Na otce Kačenky byla podána žaloba, dokonce se našla i spousta utrpení u její mámy. Když to všechno vyplouvalo postupně na povrch, začala mě jímat hrůza. Chudák holka. Panebože! (pokolikáté už). Té bolesti na ní bylo přespříliš. To přece nemůže nikdo unést, říkal jsem si pořád dokola! Strávila několik měsíců po nemocnicích. Já ji navštěvoval, dodával ji naději, i když někde, ve skrytu našich mladých duší, jsme věděli, že se stejně brzy rozejdeme. V partě jsem za hrdinu (Prcalík mi chvilku říká, že jsem Old Shaterhand, ale ostatní ho zpraží pohledem a Janin pláč není k utišení), doma mě zase vyčiní, co blbnu a já pevně doufám, že se vše v dobré obrátí.

A světe div se, obrátilo. S Kačenkou jsme se rozešli, ona si pak našla kluka (mimochodem, taky z naší party) a jsou spolu až dodnes. Že by nakonec přeci jen nějaká spravedlnost existovala? Možná to na tom světě nebude tak zlé, říkám si vždy, když se potkáme. Tahle krásná paní (pořád s obličejem princezny) teď doslova září. Pokaždé jen prohodíme pár slov, protože ani jeden z nás nechce jitřit starou bolest. A že jí kdysi bylo. Možná na ten věk až moc. Ještě že ji čas postupně zalepuje milosrdnou náplastí zapomnění.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Festival Deadly Storm in Božkov 10 vypukne v Plzni 19. 3. 2016/ Festival Deadly Storm in Božkov 10 will start in Pilsen 19. 3. 2016

Sláva, hurá, hallelujá! Nemožné se stalo skutečností! Festival Deadly Storm in Božkov slaví své desáté narozeniny. Přijďte s námi podpořit a oslavit jednu z mála extrémně metalových akcí, které se v Plzni odehrávají! Ctíme tradice, proto se celá akce bude opět odehrávat v prostředí Hospody pod Kopcem v Božkově. Rádi vás přivítáme v hojném počtu a dobré náladě. 

Odpolední metalový čaj vypukne v sobotu v 16 hodin – 19. 3. 2016

Vstup/ ticket price: 250,- kč

Více na/ info:

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/festival-deadly-storm-in-bozkov-10.html

https://www.facebook.com/events/1629591573973392/

K pohodě, případnému tanci i celé veselici vám zahrají kapely:

DEATH STRIKE (USA), PERVERSITY (SK), CONTRASTIC, SHAMPOON KILLER, KEEP ON ROTTING, 1000 BOMBS, MORTIFILIA, BAJONET

Come on!

Report, photos, video – SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH, GUTALAX, BYT, DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND, PSYCHOTIC DESPAIR – club Modrá Vopice, Prague – 11. 2. 2016

Martin Schirenc

Na začátek tohoto reportu musím nutně vydat několik upozornění:

1. Nejsem nijaký srdcový grinder, proto berte má slova s velkou rezervou.
2. Nemám rád revivaly.
3. Jezdím na koncerty hlavně proto, abych se bavil a ne proto, abych se divně střízlivý kýval uprostřed davu a kontroloval muzikantům každý přehmat, každé uklepnutí.

PUNGENT STENCH jsou kapelou, ke které jsem se dostal (jak už to tak u mě bývá) kdysi dávno. Byla to kazeta od Nuclear Blast s „líbajícíma se hlavama“, jak jsme tenkrát nahrávce „Been Caught Buttering“ z roku 1991 důvěrně říkali. Tedy, na rovinu, tenkrát to pro mě, v mém thrashovém období, nebyla zase taková sláva. S rakouskou muzikou jsem se sžíval postupně a doma jsem si sbírku kompletoval vlastně až po letech (bohužel jen na kazetách, CD jdou dnes sehnat jen stěží a to pěkně draze). A protože jak je všeobecně známo, člověk také stárne a časem spousta starých kapel mizí, řekl jsem si, že by bylo dobré vidět alespoň některé songy ještě naživo. Problémy s názvem skupiny, právy a podobnými věcmi řešit nebudu, abych pravdu řekl, tak mě to ani moc nezajímá. Pro mě bylo důležité, zažít ještě Martina Schirence (alias Dona Cochina) a jeho partu hezky na pódiu. Bylo tedy nutné zorganizovat celý večer.

Schirenc plays Pungent Stench

Domluvili jsme se s Michalem (díky za odvoz!), mým věrným koncertním společníkem, řidičem a fotografem, že bychom mohli zase po nějaké době vyrazit do naší oblíbené Modré Vopice. Je sice pravda, že ve čtvrtek jsem byl po práci zralý tak akorát na to „vypít flašku rumu na ex a pak padnout hubou do postele“. Neučinil jsem tak, přemohl jsem své utahané tělo, osvěžil se raději obyčejnou vodou, rychlou chůzí z práce a už jsem si to po lehké svačině mířil na místo určení. Naše misie začala klasicky, u plzeňského kostela na Lochotíně. Postával jsem tam na zastávce, vyhlížel směrem k Plasům dodávku se šedovlasým elegánem a nervózně jsem žmoulal v ruce telefon. Chvíli mám pocit, že jsem i usnul ve stoje, ale probral mě přijíždějící kolega. Hurá bude death, tedy…vlastně grind a metal!

Gutalax

Naše skupina postarších death metalistů musela uprostřed těch všech grinderů působit lehce legračně, možná i nepatřičně. Moje tričko INCANTATION mezi ostatními ten večer snad i svítilo. Ale abych nepředbíhal. Dálnice na Prahu je dobrá, kolega skvělý a opatrný řidič a tak se kecalo, až se hory zelenaly. Nasmáli jsme se, já se konečně uvolnil z pracovní křeče a těšil jsem se na první pivko. To ihned po zaparkování a zaplacení vstupného dávám a dostávám sto chutí celou Modrou Vopici vzít, vytrhnout ji i s kořeny a přenést k nám do Plzně. Hergot, jak mě něco podobného doma chybí! Už jen ta atmosféra, různé známé postavičky, dobrý žejdlík pěnivého moku, co si víc přát?

Chvíli se motáme klubem jako vítr v bedně a nakonec zaujímáme pozice. Začíná první kapela.

Jako takový pěkně krvavý předkrm nám zahráli pražští death/grindeři PSYCHOTIC DESPAIR. A když říkám krvavý, tak tím nemyslím ani médium, ani raw. Myslím tím pořádný, poctivý nátěr toho nejlepšího ze smrtící syrové klasiky (zazněl anglický grind, severský death, ale i sem tam kus americké brutality). Kdybyste mě mučili, na háky věšeli, stejně bych vám neřekl, komu je tahle kapela nejvíc podobná (možná občas NAPALM DEATH, ale já bych klidně dodal třeba i PESTILENCE, CRIMINAL ELEMENT, nebo sekačka MESHUGGAH). Je to vlastně úplně jedno, protože tohle vystoupení se mi hlavně hodně líbilo. Mělo to drive, energii, kopalo to a ještě tam byly studené melodie. Já podobné hudební surovosti rád a s chutí často vyhledávám, tak mi nezbývá nic jiného, než dát pražským minimálně deset z deseti uříznutých paroháčů. Tohle byla hodně poctivá práce, kterou musel ocenit každý znalec i člen cechu řeznického! Pánové si s klidem mohou dát do erbu krvavou sekyru. Masakr!

Psychotic Despair

DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND jsou grindeři z hlavního města a snažili se nás rozemlít svoji muzikou na padrť. České texty, vtip, nadsázka. Jejich vystoupení splňovalo vše, co má správný koncert mít. Bylo to ostré, chvílemi až taneční. Přesto bych se s nadšením držel trošku na uzdě. Já si prostě nemůžu pomoct, ale mě všechny podobné kapely splývají v jednu. Asi je to dobře, ale v tomto případě příliš neplatí, že opakování je matka moudrosti. Moje uši jsou zkrátka nastavené jiným, temnějším směrem a já po chvilce zjistil, že jednotlivé songy od sebe ani nepoznám. Bylo to pro mě tedy dobré, jen moje srdce tepe ve zcela jiném rytmu.

DEOAG

БУТ a jejich grind mi připomínali tvorbu třeba takových NAPALM DEATH, BRUTAL TRUTH nebo NASUM. Pěkné to bylo. Pro mě ale jen chvilku. Pár songů jsem shlédl, ale pak se začal vkrádat jakýsi neodbytný pocit, že je to pořád to samé. Nebudu si tady raději jako pravověrný deather plácat játra a rovnou přiznám, že tomu zase tak moc nerozumím. Vystoupení to bylo pěkné, ale asi to chtělo z mé strany větší hladinu alkoholu v krvi. Víc mě nenapadá.

БУТ 

GUTALAX byli ten večer celí o „hovně“! Tedy vlastně, abych to nepopletl. Oni o vylučování, exkrementech a podobných záležitostech hrají a zpívají. Je to samozřejmě legrace. Někdy větší, někdy menší, někdy na hraně toho, co je ještě vtipné a co nikoliv. Každý to máme nastaveno jinak. Já jako častý návštěvník „škodovácké“ kantýny bych mohl také o zažívání vyprávět neuvěřitelné příběhy. Moc jsem tedy věděl, o čem celé vystoupení je. Bavilo mě to. A to hodně. Bylo to grind, bylo to odlehčené a zároveň to řezalo jako levný recyklovaný navoskovaný toaletní papír. GUTALAX dostáli svému jménu dobré koncertní kapely a nakopali nám (co jiného, že?) pěkně zadnice! Myslím, že není nutné dodávat nic dalšího. Bylo to grind!

Gutalax

Pokud máte chuť, tak recenze na poslední album je zde.

SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH, jako hlavní hvězda večera působili jako nějaké komando ze starých časů. V době, kdy jsme tuhle kapelu drtili v kazeťácích, tak jsme si k tomu pouštěli scény z Ramba III, kde Sylvestr Stallone všem ukazuje, jak to chodí v okupovaném Afganistánu. Dějiny se od té doby sice několikrát otočily zmateně dokola, ale Martin Schirenc, stejně jako Sylvestr vytrvali. Hrdinové z mých puberťáckých plakátů konečně zase ožili. Co na tom, že notně osekaní, se zcela jiným jménem a mnoha vráskami na tvářích. Hergot, to jsme všichni zestárli! Nevadí, pořád tam ta síla starých skladeb byla. Líbil se mi jak zvuk, tak energie, kterou se nám tahle trojice morbidních maniaků předávala. Přiznám se, že jsem byl chvílemi až dojatý. Znělo to totiž výborně! Ta kombinace, starých, jednoduchých deathových „retro“ riffů, k tomu porce grindu, úchylné texty. Paráda, bomba, krásný zážitek! Zajímavé bylo, jak má člověk za ty roky všechny ty skladby uložené v paměti. Přišlo mi, jakoby všechno odněkud znovu naskočilo a já si zase mumlal pod vousy alespoň úryvky známých textů. Byl to válec, byl to masakr, byla to plíseň, posbíraná někde pod patologickým stolem. Za mě kruto-přísná spokojenost!

Schirenc plays Pungent Stench

Zvuk byl po celou dobu skvělý. A když říkám skvělý, tak tím myslím opravdu perfektní. Návštěvnost skoro přesáhla kapacity klubu, Modrá Vopice byla doslova narvaná (lidé stáli i na stolech a pařili mnohdy i zavěšeni na trámy - ten večer se zkrátka tančilo všude). Sice mi přišlo, že nejvíc fanoušků bylo pod pódiem na GUTALAX, ale možná to bylo jen tím, že se na ně nejvíc pařilo. Co se týká obsluhy, piva a přístupu, už dávno má tenhle klub ode mě samolepku s pěti hvězdičkami undergroundové kvality.

Schirenc plays Pungent Stench

Nedá mi to a musím zmínit ještě jednu věc. Nebývám na grindových akcích zase tolik častým hostem a vždy mě překvapí veselá a vstřícná atmosféra. A nic na tom nemění ani fakt, že si někteří balili cigára do našeho plakátu na námi pořádanou akci DEADLY STORM IN BOŽKOV 10 (ano, toto je skrytá reklama!). Moc dobře mi s grindem bylo, i když jsem hudebně někde trošku jinde.

Venku už sedí Michal v nastartované dodávce, šteluje si řízení a já nasedám s lehkou nespokojeností. Měl bych sto chutí ještě jít, pořádně zapařit, proložit pivo několika panáky a pak se urovnat dalším alkoholem do němoty. Splnil se mi další z mého seznamu snů. Co na tom, že ne v úplně plné sestavě a že to byl spíš takový revival sebe sama? Myslím, že to nikomu nevadilo. Musíme domů, do Plzně. A tak jedeme a já si o tom, že se vyleju jak váza, nechám jenom zdát. Aspoň mě v půl páté ráno nebude tolik bolet hlava.

Mr. Asphyx

A to víte, že ranní vstávání stálo zase za nic (a celý náročný pracovní den stál dokonce za vyliž víte co). Proplachuju se vodou, zkouším různé staré triky na kocovinu, kterou nemám a přemýšlím o tom, kdy zase do Vopice vyrazit. Bylo to moc fajn a naše díky patří jak Neonarcisovi, tak kamarádům a známým (díky za pokec a za podporu mého skromného blogu, vážím si toho moc!). Hlavně ale samozřejmě kapelám, které nás tak příjemně rozsekali a nechali nám na chvilku zapomenout na stereotyp všedních dní. Možná stačilo jen říct (karamel, jako v té reklamě?), že to ve čtvrtek zase stálo za to. Přeji vám všem příjemný den.

OSTATNÍ FOTKY/ OTHER PHOTOS - author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

PSYCHOTIC DESPAIR

GUTALAX

OSTATNÍ VIDEA GUTALAX ZDE/ OTHERS VIDEOS GUTALAX HERE

SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH

Photogallery – SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH, GUTALAX, BYT, DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND, PSYCHOTIC DESPAIR – club Modrá Vopice, Prague – 11. 2. 2016

 SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH

PHOTOGALLERY

author of photos – Michal Radoš

-       for original size click on photos

-       pro zvětšení klikněte na fotky


PSYCHOTIC DESPAIR

DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND

БУТ

GUTALAX

SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH

REPORT, PHOTOS, VIDEO - zde/ here