DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 20. března 2016

Recenze/review - THROES – Disassociation (2015)


THROES – Disassociation
CD 2015, Rain Without End Records

„Krev v tvých očích. Nechápu to, vždyť jsem tě měl tolik rád. Obdivoval jsem tě. A ty si neodpovídala. Moje láska byla nekonečná. Nevěřila si mi, že tě miluju až za hrob. Teď tu stojím, hladím tě po tváři. Konečně jsme spolu. Navěky. Zbývá poslední. Podříznout i sebe.“

Číst občas spisy o nešťastnících, kteří se nedokázali se svými city vyrovnat, bývá hodně smutné. Lidi, jako by poslední dobou spolu neuměli žít. Píší si nekonečné stohy neosobních zpráv, ale když se poprvé setkají tváří v tvář s realitou, nedovedou reagovat. Začínáme být chladní jako stroje. Místo toho, abychom si všechno vyříkali, tak trávíme dlouhé hodiny připoutaní k obrazovkám. Jsme ovce na dálkové ovládání.

Stejné pocity mám i z prvotiny britských black deatherů THROES. Jejich nová deska je chladná, naléhavá a nepostrádá až industriální intenzitu. Je nahrávkou, která se musí poslouchat jako nezávazná kulisa, hezky pomalu, polehounku. Je mantrou, která vás dostane postupně do rauše. Pro mnohé posluchače bude pravděpodobně nezáživná a neprostupná, ale já si ji užívám, jako dobrý otrávený oběd. Nikde nic nebolí. Tedy na první dojem. Časem, to když do skladeb víc a víc pronikám, zjišťuji, že toho hnisu je zde obrovské množství. Chce to jen chvilku strpení, inferno přijde znenadání, plazivě, zákeřně.


Občas slyším roztříštěné kousky depresivního doom metalu. Kolem mě padají odlesky roztříštěného skla, skláním se nad odkapávající krví. Jste trudomyslní? Potom si dávejte na tuhle desku velký pozor. Byl bych nerad, abyste najednou stáli s lesklým střepem v ruce, čekající, kdy se objeví žíla na zápěstí. Garantuji vám, že pokud jste vnímavější posluchači, kteří se rádi vznáší na těžkých tónech, že se začnete modlit ke všem černým bohům. „Disassociation“ je svým způsobem vlastně obyčejné album. Je jakousi kulisou, oponou, kterou za sebou každý den zatahuje slunce ve večerních červánkách. Krásně se ukazuje, že trefit se mi do nálady bývá někdy pěkně složité. THROES se to povedlo na výbornou. Za okny právě taje sníh a v ulicích jsou samí zachmuření lidé. Ideální počasí pro všechny, kdo chtějí skoncovat se životem v našem světě a odebrat se do země stínů.

Mám znovu sny o nekonečném padání do hlubiny. Létám a probouzím se ve chvílích, kdy bych se měl roztříštit o betonové dno propasti. Otírám zpocené tělo, dávám si do hrdla noční porci vody a rozhrnuji žaluzie do noční ulice. Proti mně, v domech s osvětlenými okny, stojí několik podobných nespavých. Asi také zrovna skákali ve snách do neznáma. Nebo také poslouchali novinku THROES. Kdo ví?



„Disassociation“ je velmi zvláštním, zajímavým albem. Kombinace black metalu, deathu a smutku dělá z novinky hodně návykovou nahrávku. Připomíná mi setkání se stíny, případně chvilky, které musí zažívat sebevrah před svým činem. Svým způsobem hodně těžká, pomalá, přesto drsná, syrová. Taková je hudba THROES. Varuji všechny, kdo mají labilnější povahu, aby si na tuhle desku dávali velký pozor. Není to nic pro slabé jedince! Na CD by měla být nálepka, že může způsobit deprese. Skladby mají až odlidštěný, industriální náboj. Jsou mocné, rozvláčné a obsahují v sobě velké množství hnisu. Britové jednoduše umí navodit absolutní atmosféru zmaru a beznaděje. Black death metalová deska, u které si budete muset dávat pozor, abyste si neprořízli tepny na rukou. Skvělé album!

Asphyx says:

“Disassociation" is a very interesting and unusual album. The combination of black metal, death and sadness makes this album a very addicting record. It feels like a meet with shadows or the moments which suicidal person feels right before he do what he wants to do. In some way this is a very heavy, slow and yet cruel and raw – that is the music by THROES. I must warn you – if you have an instable character, be careful with this record. This is not something for the weaks! There should be a sticker on the cover – “This might cause depressions”. The songs are unhuman and industrial. They are powerful, expatiative and contain a big amount of putridity. These British guys just know how to set the absolute ruin and hopelessness atmosphere. Black death metal album which might cut your hand veins. An amazing album!

Seznam skladeb:

01. Sleepwalker
02. Exponent
03. Hellion
04. Narcoanalysis
05. Caveat


Čas: 34:07

 

Sestava/band:


D - Vocals A.C - Guitars, Bass & Drums

http://throes1.bandcamp.com/album/disassociation

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý třetí - Poslední stanice nádraží Mladá Boleslav


Příběh třicátý třetí  - Poslední stanice nádraží Mladá Boleslav

Pokládám točené pivo na keramický podtácek. Sedíme s klukama na nádraží, právě jsme přijeli z koncertu Debustrol. Je ráno a s námi jsou tady jen alkáči a paní výčepní. Dávám si neskutečně mastnou sekanou a chvilku přemýšlím, co na to můj žaludek. Kupodivu ji začne pomalu zpracovávat. Většinou si tady objednávám bramborový salát do papíru, s kuřecím řízkem nebo s párkem. „Ty vole to byla zase jízda“: protáhne se Prcalík a krkne si na celý lokál. „Ale notááák, my jsme slušnej podnik“: ozve se od výčepu a paní číšnice pohodí výstavní poprsím směrem k pípě. Dáme další pivo a nikam se nám nechce. Včera to bylo hodně divoký. Mosh-pit, jedna rvačka s místními v Chotětově, prý že se ochomýtám kolem jedné slečny. Přitom to nebyla pravda, vyjela po mě ona, ne já po ní. To jen aby bylo jasno. Přišla se mě zeptat, jestli nemám chvilku čas a co říkám na Michala Davida. No, to si u mě naběhla, poslal jsem ji někam. A pak si přivedla bráchu, jeho kamaráda a další a další a už se to mlelo.

„Ale Debustrol byli super, co?“: pronese do našeho rozjímání Kytka a odstrčí Janu kousek od sebe, aby mohl na záchod. Za chvilku ho vidíme, jak močí na nástupišti (na záchod se odvážil jen jednou Prcalík, a to kdysi dávno, neskutečně se tam poblil z toho smradu, proto chodíme raději ven, včetně Jany), kousek stranou, aby nepohoršoval. Do hospody, do téhle nádherné zaplivané nádražky, se začínají trousit dělníci z noční směny. Jsou ztahaní jako my. A taky mají chuť na pivo. Už je nám víceméně jasné, že když už je ta sobota, tak nikam nemusíme. Objednávám další kousky zlatého moku a Jana se probouzí. Má na čele velký šrám, jak pařila hned pod pódiem a narazila hlavou do zábradlí. Je rozcuchaná, špinavá a stejně ji to neskutečně sluší. Do města je to z nádraží hodně daleko a musí se pěšky nebo autobusem. Přisedá k nám jeden chlápek, ve vousech kusy jídla, na oblečení prach a špína. Má skelný pohled.

Podívá se na mě a pronese: „Už jste viděli Boha?“ Pak dodá, že on jo, prdne si a usne na umakartovém stole. Mám pořád hlad, celou noc jsem nejedl a tak si objednávám ještě ten salát. Jako svátost přijímání mi jej přináší paní výčepní, k tomu chleba. Voní to, je to báječná krmě. Dělím se s ostatními a říkáme si, že takhle nám už hodně dlouho dobře nebylo. Mezitím se probudí náš nový přísedící: „Tak jak teda? Už jste viděli Boha?“ Ptá se pořád dokola. Jana se směje a Prcalík pronáší něco o tom, že ho jednou viděl, že byl na dně dámského přirození. Pán s mohutným říhnutím přikyvuje a Jana už se nesměje, ale řehtá jako blázen. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je ta hospoda neskutečně špinavá, smrdí močí, cigaretovým kouřem, lidi jsou divný, výčepní oprsklá, ale je mi tu stejně tak nějak fajn. Jakoby měl ten všechen hnus svoje zvláštní kouzlo, svoji neopakovatelnou atmosféru.


Naši siestu naruší Kytka, který si konečně vzpomene, že musí odpoledne makat u rodičů na zahradě. Mám to podobné a tak dáme ještě jedno, popadneme Janu a vydáváme se směr domov. Jakmile za mnou zapadnou lítací dveře do putyky, jdu se vyčůrat ke zdi. Přijíždí vlak a někdo mi z něj mává. Pokusím se taky, ale mám strach, abych neměl mokré kalhoty. Prcalík se tomu směje a tak ho plácnu přátelsky po ramenou. Nádražní hospoda v Mladé Boleslavi, pajzl blahoslavený všemi opilci ve městě splnil svůj účel. Nastartoval nás do dalšího dne.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 19. března 2016

Recenze/review - TRIUMVIR FOUL – Triumvir Foul (2015)


TRIUMVIR FOUL – Triumvir Foul
CD 2015, Blood Harvest

Představte si, že jste v kleci s pořádně hladovými šelmami. Přemýšlíte, kolik vám zbylo na těle masa, protože když cítíte ten neskutečný zápach z jejich tlam, krve by se ve vás nedořezal. Strach je zcela přirozená věc, mnohdy opodstatněná, ale v případě amerických tmářů TRIUMVIR FOUL jasně hmatatelná. Jedná se o první dlouhohrající album a já byl při prvních setkáních doslova šokován. Tolik špíny, deathu, blacku, hniloby a tmy napěchované na jednom nosiči jsem již dlouho neslyšel. Album má celkově takovou zvláštní, přitažlivou atmosféru. Je to podobné, jako když někteří lidé touží po tom, aby je někdo svázal, sešvihal bičem a ještě mu za to poděkují. Opravdu, v této hudbě jsem našel něco tajemného, zvláštního, neotřelého. Vyšla odněkud z nekonečných močálů lidské nenávisti, je mokvající jako dlouho nehojený vřed, plazivá a způsobuje mi doslova husí kůži.

Stylově lze najít styčné body s doomovými pasážemi třeba u takových AUTOPSY, INCANTATION, SWALLOWED, TEITANBLOOD, NECROVORE, ale i lehké švédské odkazy na devadesátá léta. Muzika je zde labyrintem, složitým a nekonečným, ve kterém potkáte jen samé zlo. Ze zrcadel, zavěšených po stěnách chodeb, visí obrazy těch nejúchylnějších umělců všech dob. Běsi, ano, všude jsou přítomní až nelidští běsi. Normální člověk, když provede nějakou špatnou věc, tak v něm začne hlodat svědomí. A teď si představte, že máte na hromadě poskládané hříchy řekněme tisícovky lidí. Recenzovaná deska zní hodně podobně. Určitě jste někdy navštívili místa, kde vám nebylo dobře. Nedokázali jste to vysvětlit, ale cítili jste, že musíte rychle pryč. Jednou mě podobný zážitek zastihl v Rakousku, na jednom alpském hřbitovu. Po letech jsem se dozvěděl, že tam církev mučila své odpůrce. Legrační, co říkáte. Pokud byste tam ale byli, netvrdili byste to. Úsměv by se vám z tváře vytratil jako mě.



Mé pocity, zážitky a postupné vstřebávání novinky TRIUMVIR FOUL se velmi těžko popisují. Věřící by asi hovořili o hnilobném mraku, vznášejícím se nad celou nahrávkou. Hudební zloba je tentokrát hodně přitažlivá. Je jako krásná žena se špatným charakterem. Člověk je nejdřív okouzlen pozlátkem, hezkou tváří, ale pak uslyší několik prvních slov a mezi jednotlivými větami jasně rozpoznává rozeklaný jazyk hada. Celkově deska vlastně jen tak plyne, hezky v pozadí, méně vnímavého jedince pravděpodobně nijak nezaujme, ani nešokuje. Některé motivy jsou opravdu poměrně nesrozumitelné, zahuhlané v jakési černé mlze z těch nejpevnějších pavučin. Pokud se vám ale povede dostat dovnitř, troufám si tvrdit, že budete prokleti stejně jako já. Stačí vám několik litrů vlastní krve, nějaký starý pergamen a schopnost napsat alespoň pár obrácených křížků místo podpisu. Ostatní pak po upsání duše ďáblu přijde samo. A pokud ne, nezoufejte, špatné svědomí si vás najde samo.

První deska TRIUMVIR FOUL je pergamenem, popsaným vlastní krví. Hudba mi zde připomíná vlastní závěť, kdy člověk odkazuje veškerý svůj majetek mocnostem pekelným. Black metal, kombinovaný s deathem je velmi temný, zlý, ošklivý, nepropustný. Jestli jste někdy zabloudili v podzemních chodbách, trpěli klaustrofobií a ještě vás pronásledoval neodbytný pocit, že vás někdo pronásleduje, tak potom tuhle hudbu pochopíte. Líbí se mi schopnost kapely navodit atmosféru absolutního zmaru. Album je velmi špinavé, neortodoxní a musí se před ním pokřižovat každý kněz. Kapela vzešla z toho nejtemnějšího undergroundu a už dnes dělá čest celému podsvětí. Poslech je to náročný a komplikovaný, ale doporučuji dát nahrávce čas, zkažené pocity se dostaví samy. Black death metalová deska, u které mám pocit, že brzy nastane konec světa a nemrtví se vrátí znovu na zem. Absolutní černé inferno!


Asphyx says:

The first album by TRIUMVIR FOUL is a vellum, which is singed with blood. This music feels like the own last will where people cite their belongings to the Hell. The combination of death metal and death which is very dark, cruel, ugly and leak-proof. Do you want to imagine and get what this music is about? Imagine yourself lost in underground hallways, you are suffering with claustrophobia and there is the feeling that someone is watching you. I like the bands ability to set the mood of an absolute pain. This album is very dirty, unorthodox and every priest should cross himself. The band comes from the darkest underground and the whole world beyond is very proud. The listening is very difficult and complicated however, I would recommend to give it a time and the bad feelings come by themselves. Black death metal album which makes me feel like the end of the world is very close and that not-dead will come back to the world. Absolute black inferno! 

Seznam skladeb:

01. Labyrinthine - The Blood Serpent Unwinds
02. Profanation (of the Wicked)
03. Pathways to Decay
04. Hedonistic Prayer - The Abhorrent Depths of Perversion
05. The Vomit of the Three Serpents (Ušumgallu, Bašmu, Mušmaḫḫū)
06. Endless Spiritual Violence
07. Banished to Silence and Slavery
08. Carnal Spectre
09. Tower of Bašmu - The Corruption of Flesh and Spirit


Čas: 41:46

Sestava/ band:


Cedentibus – bicí
Ad Infinitum – kytara, zpěv
Absque – kytara, basa

pátek 18. března 2016

Recenze/review - WORMED - Krighsu (2016)


WORMED - Krighsu
CD 2016, Season of Mist

Tam, někde v restauraci na konci vesmíru, právě hraje jedna hodně extrémní kapela. Říká si WORMED a splňuje všechna nejpřísnější pravidla současných posluchačů. Zvuk je náležitě nahlas, zároveň surově syrový, vokalista hledá tóny někde v zadních oblastech svého žaludku a technicky jsou na tom muzikanti velmi dobře. Celkově je to neskutečné maso, jatka někde na pomezí techniky, brutality a vesmíru. Tahle hudba je na samé hranici vstřebatelnosti. Pro mnohé z vás to bude asi už poměrně nestravitelné sousto. Člověk musí být pro poslech lehce otrlý, nesmí mu vadit navrstvené hlukové stěny a měl by mít chuť objevovat veškerou temnou hmotu, které je ve světě obsažena.  Vezměte si to nejlepší z DEFEATED SANITY, CRYPTOPSY, MALIGNANCY, DEVOURMENT, DISGORGE a dalších brutalistů, okořeňte to meziplanetární energií a jako výsledek si do téhle rovnice můžete doplnit právě španělské WORMED.

Kapela se dá sice odbýt několika slovy o komplikovanosti a chaosu, ale ono tomu tak není. Jen je nutné mít hlavu otevřenou zběsilosti a šílenství. Novinka chce, stejně jako obě předešlá alba, čas, trpělivost a pak to přijde. Svět se najednou zblázní, vám to všechno zapadne dohromady a po nějaké době zjistíte, že se bez pravidelné dávky morbidních emocí v podání WORMED neobejdete. Ve srovnání s předchozími počiny je "Krighsu" možná přeci jen o trošku přístupnější (nebo mi takové alespoň přijde). Líbí se mi hodně produkce, celkové vyznění, kdy doslova cítím tu obrovskou energii. Je to jako sledování startu vesmírné lodi. Odpočítávání, zážeh motorů a pak jen hlava zvrácená dozadu a sledující, kam si to raketa s nápisem WORMED zamíří. Sci-fi je, stejně jako hudba na desce, krásné právě v tom, že se fantazii meze nekladou. A jako správný průzkumník nových světů i hudebních zákoutí rád objevuji dosud netušená zákoutí. 


Jeden propracovaný masakr střídá druhý, válka světů se zdá není žádná legrace. Když si vezmete desku jako celek, fascinuje mě její pestrost, naléhavost i schopnost strhnout mě do víru maniakálních riffů. Co na tom, že bude během tohoto útoku vyhlazeno celé lidstvo? Vždyť na rovinu, poslední dobou dělá všechno pro to, aby si to zasloužilo. A pokud má tahle hudba schopnost alespoň pár podivným hloupým jedincům způsobit noční můry, je to jen dobře. WORMED útočí někdy přímo, bez vytáček, jindy temně a zákeřně, jako nějaké ohavné monstrum. "Krighsu" tak působí na jednu stranu přehledně, předvídatelně, ale vzápětí nehostinně a možná až nepříjemně. Je to tak správně, poctivá deska má vyvolávat v posluchačích rozdílné emoce. Jinak by nestála za nic. WORMED jsou jiní než ostatní, používají odlišné ingredience a jsou tím zajímaví. A to se jak na Zemi, tak i na jiných planetách, samozřejmě hodně cení.



Novinka španělských brutálních death metalistů WORMED připomíná morbidní útok z jiné planety. Je komplikované, extrémní, pestré a zároveň temné. Cítím z něj neskutečnou energii a sílu. Vesmírní vetřelci opět zabíjí. Nekompromisně, krutě, zákeřně. Album proniká do krve postupně, pomalu, i po delší době je stále co objevovat nového. S "Krighsu" jsem velmi spokojený. Obsahuje v sobě totiž velké množství dobrých nápadů, zajímavých pasáží a má skvělou produkci. WORMED se vydali na nelehkou cestu do vesmíru. Potkávají jen samá šílená monstra, tmu a brutalitu. Album neskutečně řeže, pálí, bolí a zároveň je temné jako noční obloha. Doporučuji všem brutálním maniakům, hledačům hudební krutosti i death metalovým gurmánům. Letošní nahrávka vás rozemele na masokostní moučku! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

The news of Spanish brutal death metal WORMED recalls the morbid attack from another planet. It's complicated, extreme, colourful and also dark. I feel the incredible energy and strength. Space invaders kill again. Uncompromisingly, cruelly, insidiously. Album comes into the blood gradually, slowly, even after a long time there is always something new to discover. With "Krighsu" I am very satisfied. It contains a large number of good ideas, interesting passages and  great production. WORMED set out on the difficult journey into space, meeting only mad monsters, darkness and brutality. Album cuts, burns, hurts incredibly and it's as dark as the night sky. I recommend to all brutal maniacs, seekers after music's cruelty and death metal gourmets. This year's record will grind you to meat and bone meal! Excellent!


Track:
01. Pseudo-Horizon
02. Neomorph Mindkind
03. Agliptian Codex Cyborgization
04. The Singulartarianism
05. Eukaryotic Hex Swarm
06. Computronium Pulsar Nanarchy
07. A-Life Omega Point
08. 57889330816.1
09. Zeroth-Energy Graviton
10. Molecular Winds


Time: 34:44

Sestava/band:
PHLEGETON Vocals · J.OLIVER Guitars · MIGUELOUD Guitars · GUILLEMOTH Bass · G-CALERO Drums

čtvrtek 17. března 2016

Recenze/review - PURGATORY – Omega Void Tribvnal (2016)


PURGATORY – Omega Void Tribvnal
CD 2016, War Athem Records

Hydra (latinsky Hydra) je v řecké mytologii dcera stohlavého obra Týfóna a Echidny, napůl ženy, napůl hada. Sama je obluda s hadím tělem a sedmi dračími hlavami. Žila v bažinách u města Lerny v Argolidě. Ničila okolí, lidé proti ní nic nezmohli, protože z jedné useknuté hlavy vyrostly hned dvě. Jedna z jejích devíti hlav byla dokonce nesmrtelná. Traduje se, že jejím přemožitelem byl slavný Hérakles, který plnil jeden ze svých úkolů.

Málo se už ale ví, že Hydra měla jednu svoji dceru, které se říkalo PURGATORY.

Přesně takové pokračování slavného příběhu mě napadlo u poslechu novinky německých death metalistů PURGATORY. Zapnul jsem přehrávač, pustil do svého pokoje zlo a zůstal stát jako uhranutý, jako bych opravdu hleděl do tváře samotné Hydry. Z reproduktorů se na mě totiž doslova vyvalila vlna neskutečně ostrých riffů, perfektního, hutného (až bolestivého) zvuku a černoty. Přiznám se, nečekal jsem to. Věřil jsem, že jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec, stvoří dobrou, výtečnou desku, ale že to bude až takové inferno, v to jsem nedoufal. Bílý, překrásně zpracovaný obal nám dává jasně na vědomí, co se bude na albu odehrávat. Je to čisté, nekomplikované rouhání samotnému nebi. Skvělé na téhle nahrávce je nejvíc asi to, že všechno plyne s až vražednou samozřejmostí. Sází se na poctivý riff, na hutný, bažinatý sound a vokál, zpívaný snad přes chuchvalce skelné vaty. Album hodně bolí, drásá, kroutí mými končetinami, je uhrančivé, zákeřné ze své podstaty.

PURGATORY jsou legenda nejen evropského death metalu. Je to kapela, která vyznívá ortodoxně, tradičně a mají ji rádi spíše fanoušci černé smrtící klasiky, ale tentokrát si troufám tvrdit, že pánové svoji škatulku lehce opustili. Novinka je na poměry téhle smečky nebývale pestrá, melodická (dočkáme se dokonce několika skoro až doomových chvilek), s trošku jiným zvukem. Doslova mě fascinuje určitá naléhavost, kterou cítím při poslechu snad z každého kousku překapané tmy. Je doslova morbidní radost tohle dílo poslouchat. Zpočátku se tváří nenápadně, možná až obyčejně, ale časem vyroste v rozšklebenou tvář šelmy. Krvácí ze svých tesáků, je jí cítit z huby veškerá historie zasmrádlého death metalu. Při tomhle obřadu velebíme ty nejčernější myšlenky, obcujeme se záhrobím, pouštíme žilou všem svatým. Tady už nehrají žádní muzikanti, ale smečka navěky prokletých, která se rozhodla vydat pradávná svědectví o tom, jak se má hrát pravý nefalšovaný smrtící kov.


Pohlédněte jí do tváře a navěky zkameníte. My, kteří jsme čerpali inspiraci pro hudbu v dávných časech, se musíme před novým albem „Omega Void Tribvnal“ poklonit až k zemi. Je vrchovatě napěchované vším, co máme u smrti v metalu nejraději. Obsahuje v sobě tlak, energii, zajímavé a dobře zapamatovatelné riffy a melodie, známé snad jen z těch nejkrvavějších rituálů historie nebohého lidstva. Je jedem, pomalu pronikajícím do krve. Už zase mi jde pěna od úst, znovu poklekám před kamenný oltář. Dnes budeme spolu s PURGATORY obětovat všem zlým bohům. Ano, novinka německých rouhačů je spíše obřadem, okultní seancí, než jen obyčejným albem. Takhle ho, po dlouhé době, co mi zní do uší, vnímám já, starý prašivý pes. Cítím z něj neskutečnou sílu a věrnost pravé myšlence všech smrtonošů. Poctivý death metal má zabíjet nápady i zvukem. Němcům se to daří ve všech bodech obhajoby.



PURGATORY letos nahráli album, které připomíná pocity podobné těm, které je možné zažít při pohledu do tváře samotné Hydry. Kruté riffy, doslova černé melodie, ostrý, perfektní sound. PURGATORY se po třech letech vrátili s nahrávkou, která je pestrá ve všech odstínech tmavých barev. Připomíná mi nějaký starodávný okultní rituál, určený k přípravě příchodu samotného Satana na zem. Novinka zní neskutečně silně, morbidně, zběsile a má v sobě obrovský kus energie. Svět při poslechu pokrývá temnota. Kolem krouží hejna krkavců, čekají, až budou moci ochutnat vaši mršinu. PURGATORY jsou jako zuřivá bestie, která se právě utrhla ze řetězu. Znovu praskají víka od rakví, znovu zní ozvěny ze záhrobí. Mám rád stará legendární alba kapely, ale novinka je v mnohém předstihuje. Pohleďte do tváře samotného zla, vypáleného na CD. Inferno, absolutní peklo! „Omega Void Tribvnal“ je death metalové album, které vás roztrhá na kusy! Morbidní rituál pro vyvolání temných sil!

Asphyx says:

PURGATORY recorded an album which sounds the same as when you are face to face to Hydra itself. Cruel riffs, black melodies indeed, sharp, perfect sound. PURGATORY came back after three years with an album which is colourful in every dark colour shades. It reminds me some old occult ritual which should bring the Satan to the world. This new album sounds so strong, morbid, and furious. It has so much energy. The world is covered with darkness when you listen to this. There are swarms of ravens rotating above and waiting for your dead body to taste. PURGATORY is like a cruel beast which run out of reins. Again, you can hear coffin lids cracking and echoes from the beyond. I really like the old legendary albums by this band, however this new album is much better. You can see face to face the Evil itself on this album. Inferno, absolute hell! “Omega Void Tribvnal” is death metal album which smash you in pieces! Morbid ritual for calling out the dark powers!


Seznam skladeb:

1. Devouring the Giant
2. Prophet of Demonic Wrath
3. Chaos Death Perdition
4. Nemesis Enigma
5. Codex Anti
6. The Curse of Samhain , Pt. 2
7. Via Dolorosa
8. The Archaic Evil


Čas: 35:57

 

Sestava/band:


Dreier (voc.) Lutz (drums) Peter (bass) René (guit.)


http://www.war-anthem.de/

středa 16. března 2016

Recenze/review - SARKE - Bogefod (2016)


SARKE - Bogefod 
CD 2016, Indie Recordings

Znáte ten pocit, když si pustíte poprvé nějaké album a hned víte, že vám sedne bez jakýchkoliv námitek. Přesně tak to mám nastaveno u nové desky "Bogedfod" od norských SARKE. Ti se zhlédli ve starých dobrých VENOM, přidali něco málo AURA NOIR, CELTIC FROST, HELLHAMMER, OLD a samozřejmě DARKTHRONE, se kterými mají společného vokalistu Nocturno Culta. Výsledkem je pak plesnivá, old school black thrashová nahrávka, která musí oslovit snad každou šedivějící a vousatou palici. Poslech mi notně připomíná přehrabování se v hlíně na hřbitově o Dušičkách. Také cítíte ten sychravý chlad, který se vám dere až někam do morku kostí? Jednoduché riffy, časté pomalé vyhrávky, zazní dokonce i ženský zpěv. Dohromady to pak tvoří studený a neotesaný kámen, ze kterého vám jednou bude vytesán váš vlastní náhrobek.



Čtvrté řadové album sice asi nezamíchá světovým metalovým děním, ale abych pravdu přiznal, tak mě šmakuje stokrát víc, než většina dnešní umělé produkce. "Bogefod" je plesnivé jako mech rozkládající dřevěný kříž u hřbitovní kaple. Pokud máte podobné chutě, black metal jste si pro sebe objevili někdy na počátku devadesátých let a neprahnete po plastovém zvuku, pak jste tady dnes správně. Tenhle zásek vám mohu s klidem doporučit. Slyšíte to záhrobní dunění? Máte sto chutí roztrhnout svoji pracovní košili a vyrazit s lopatou ven? Tak si s sebou novinku SARKE rozhodně nezapomeňte. V žilách se mi probudila stará zhnisaná krev. Putuje pomalu v krystalicky mokvajících sraženinách směrem k hlavě. Peklo zase jednou zamrzlo. Ulehněte do trouchnivějícího listí na pěšinu mezi nakloněné kříže. Hodně studená záležitost, to vám tedy povím.


Norští black thrashoví SARKE letos vydali album plné skvělých studených songů. Perfektní starý zvuk, riffy vytažené odněkud ze samotného podzemí a k tomu drive a energie. Novinka mrazí, jako dotyk samotné Smrti. Ne, SARKE se nemění, ale to, co hrají, dělají poctivě, s nadšením a odhodláním. Z novinky doslova tryskají černé kousky ledu. Při poslechu si přijdu jako na nějakém opuštěném hřbitově, kde právě ožívají nemrtví. Mráz, strach, tajemno, temnota a nekonečná tma. Tohle všechno na nahrávce najdete. SARKE nic nemění, hrají jen to, co umějí nejlépe. Starý, plesnivý a reálný black thrash metal. Za mě palec nahoru! Tahle deska mi koluje v krvi jako jed! Album, u kterého praskají lebky chladem! 


Asphyx says:


Norwegian black thrash SARKE released this year an album full of great cold songs. Perfect old sound, riffs pulled somewhere from underground and drive and energy. The news freezes, like touch of Death itself. No, SARKE doesn't change, but when they play, they do it honestly, with enthusiasm and backbone. There are  black chunks of ice gushing from the news. When listening I'm like on an abandoned cemetery, where undead just come alive. Frost, fear, mystery, darkness and endless darkness. All of these can be found on the recordSARKE doesn't change anything, just play what they can best. Old, moldy and real black thrash metal. For me, thumbs up! This album circulates in my blood like poison! This is the album that skulls are cracking by!


Tracklist:
01. Taken 03:17
02. Blood of Men 03:15
03. Barrow of Torolv 05:06
04. Alternation 03:18
05. The Wicked's Transient Sleep 03:40
06. Burn 04:03
07. Dawning 03:30
08. Evil Heir 04:22
09. Sunken 03:52


Band:
SARKE (Khold, Tulus), bass. NOCTURNO CULTO (Darkthrone), vocal. ANDERS HUNSTAD (El Caco, Autopulver, Morten Abel), keyboard. STEINAR GUNDERSEN (Satyricon, Spiral Architect, System: Obscure), guitar.

Recenze/review - ABYSSUS – Into the Abyss (2015)


ABYSSUS – Into the Abyss
CD 2015, Memento Mori

Řecko je pro mě v současnosti velmi zajímavou zemí. Tedy pokud se týká jejich přírodních krás, lidí a hlavně death metalu. Poslední dobou se zdá, že tento styl v této krajině zažívá svou renesanci. Většina kapela je sice brutálně death metalových, případně blackově špinavých, ale najdou se i tradiční, old school death metalové. Jednou z nich jsou maniakální ABYSSUS. Ti se zhlédli v tvorbě slovutných OBITUARY (a sem tam starých SIX FEET UNDER) a podřídili tomu vlastně vše. Hudba je opravdu hodně podobná, dokonce i frázování zpěvákovo je skoro stejné, jako má John Tardy. Nabízí se tak ihned myšlenka, celou smečku zavrhnout do největšího podzemí se slovy o kopírování. Není to tak úplně pravda. Jednotlivé odlišnosti sice poznají jen ti nejcitlivější posluchači, ale i přesto si myslím, že zrovna tahle skupina by mohla zaujmout staré poctivé fanoušky natolik, že by ji poctili alespoň několika poslechy. Muzika zde totiž hezky odsýpá, nikdo si na nic nehraje. ABYSSUS jsou mi jednoduše sympatičtí svým projevem a vlastně i zvukem.

Pod olivovníky se válí opuštěná mršina. Slunce pálí a máte pocit, že se vám za chvíli zadřou klouby ve svých jamkách pískem. Vrásčitá stařena pozvedá svoji ruku a ukazuje vám směr, kterým jít. Ano, tady někde je vchod do Hádovy říše. Stačí překročit pár omšelých kamenů, neupadnout přes propletené kořeny a budete tam. Člověk by ani neřekl, že tahle vrátka, jak vystřižená z dětských románů, jsou dveře do samotného pekla. Zavržou v pantech, ovane vás zápach hniloby a najednou máte pocit, že sem patříte odnepaměti. ABYSSUS právě pořádají jeden ze svých nekonečných koncertů, podupáváte si u toho do rytmu a těšíte se na kotle s rozžhaveným kovem. Až mě jednou pověsí v podzemí na řetězy a budou mě mučit za mé hříchy, bude mi dobře. Do ohnivé lázně chci vstupovat očištěný a srovnaný sám se sebou. Pohřebnictví má v Řecku, zdá se, velkou tradici. Prostředky, které kapela volí, jsou sice již mnohokrát použité, ale to by se dnes dalo říct i o kapelách, které mnozí považují za novátorské.



První deska bývá pro kapelu vždy velkým úspěchem, radostí z odvedené práce a mnohdy trpí mladickými nedostatky. ABYSSUS ale již nejsou úplnými nováčky, mají na svém kontě od roku 2011 několik splitek, EP a i když je novinka první dlouhohrající, věci jako zvuk a produkce jsou v pořádku. Jediný menší problémy bych viděl v tom, že se skladatelsky příliš drží při zemi. Pánové sice odříkávají poctu starým pořádkům upřímně, s nadšením a odhodláním, ale chybí mi zde kousek zla a energie navíc. Možná to bude jen můj dojem, ale já bych příště poprosil té plesniviny trošku navíc. A abych nezapomněl, tak klidně mohou přihodit několik kilo tmy a chladu. Potom bude vše v úplném pořádku a kapela dojde mého blahořečení. Pro tentokrát odpouštím drobné nesrovnalosti, oprošťuji se od lehkých, mě nepříjemných věcí a nakonec si album vlastně docela užívám. Uzavřu se do své death metalové ulity, naladím se na smrt a pak to přijde samo. Ona v téhle desce síla je, jen je ukryta pod lehkým nánosem nevýraznosti.


„Into the Abyss“ je dobrým, klasickým death metalovým albem. Nápady jsou sice mnohdy velmi podobné se slavnými OBITUARY, ale pokud nad tím přivřete oči, naleznete pod povrchem slušné tradiční nápady. Nahrávka mě sice nijak nebolí, ani nešokuje, ale je to dobré řemeslo a to se cení. Příště bych kapele doporučil, aby trošku zapracovala na ostrosti a průraznosti. Potom bude vše v nejlepším pořádku. U nás v záhrobí si ale už ABYSSUS své ostruhy vysloužili. Líbí se mi celkový přístup, krásný obal i určitá patina, kterým jsou skladby pokryty. Smrt je už opravdu velmi blízko. Chybí už jen kousek a smete vás obrovskou silou. Album bych zařadil někam do lepší poloviny, co loni bylo vydáno, ale na první ligu to zatím není. Budu se ale těšit příště, zrovna v téhle smečce cítím velký potenciál. Old school death metalové album, které je zlé a ošklivé tak na sedmdesát procent. Dobrá práce!

Asphyx says:

“Into the Abyss” is the good classic death metal album. Sometimes there are similar ideas as with OBITUARY however, if you pass it you can find a lot of traditional ideas under the ground. Although this album does not shock or hurt me, I can feel the good work and that´s what counts. Maybe I would suggest to work a little bit more on sharpness and forcibility, then everything will be better. ABYSSUS already have their spurs in the other world. I like the attitude, the great cover and also the patina which covers all the songs. The death is very close right now. There is only one little step and we all will be throw down by this enormous power. I would say that this album is in a better half on a scale of albums which were published last year. But it´s not the first league, not yet. I´m looking forward to another album because in this band I can honestly feel a big potential. This is an old school death metal album which is bad and ugly for like 70%. GOOD JOB!

Seznam skladeb:

1. Into the Abyss
2. Across the Fields of Death
3. Echoes of Desolation
4. Intent to Kill
5. Revenge
6. Those of the Unholy
7. Enthrone the Insane
8. Visions of Eternal Pain
9. R.I.P.
10. The Ritual


Čas: 39:22

 

Sestava/band:


Kostas Analytis – zpěv
Panos Gkoumpaliotis – kytara
Costas Ragiadakos - basa

Několik otázek – rozhovor s DEAD CARNAGE


Několik otázek – rozhovor s českou death metalovou kapelou DEAD CARNAGE


Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.?

Ahoj. Nejdříve díky za prostor k prezentaci naší kapely. Skupina DEAD CARNAGE vznikla v roce 2013, prošlo jí pár vynikajících muzikantů a k dnešku se band ustálil v sestavě: vokál- Joshua (ještě aktivní v Circle of Nature), basa- Pedy (Antigod, Disfigured Corpse,Periferic), kytara- Yabback (Antigod, ex-Euthanasia), kytara- Milhaus (Disfigured Corpse, Pí, exG.O.R.E ) a bicí- Ferenc (Antigod, Disfigured Corpse, Periferic). Kromě zpěváka jsme z jednoho města, známe se už hodně dlouho, ať z pódií, nebo z hospody, takže v kapele panuje neskutečná pohoda, což je velké plus! Snažíme se hrát death metal, protože tenhle styl, ačkoli se to podle výčtu kapel kde ještě všichni působíme nezdá, je nám hodně blízký!!!

Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering?

EP "The only thing I ever wanted was to kill the God" se nahrávalo v červenci 2015 v GM studiu Jablunkov za výborné asistence Prcka a Čepy. Produkci mám na starosti já, jelikož všechny songy skládám a výrazný podíl na výsledném zvuku má kromě kluků ze studia a kapely hlavně Yabback, který je schopen naše představy o zvuku převést do reálu.


Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

Jelikož nám to délka nahrávky umožňovala, vydali jsme ji jako mini-CD. Vydali jsme si to sami a šlo pouze o 100 kusů, které se rychle rozletěly mezi známé. Samozřejmě jsme posílali EP některým zinům a pořadatelům koncertů.  

O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

Většinou pojednávají o nenávisti k církvi a její několik staletí dlouhou brutalitu při prosazování víry a shromažďování majetku, které trvá i nadále. Texty jsou výhradně prací Joshuy, kterému pošlu domácí nahrávku  s názvem songu, dále už má volné ruce při psaní a jelikož je na to geniální, nikdy jsme na textech nic neměnili.

Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

Jako mnoho kapelám nám vytvořil logo Hadgi z Antigod, který nám po oslovení poslal svoji představu a já ho jen mírně upravil do podoby jako používáme teď. O další grafiku jako i o naše oficiální webové stránky se starám já, a naše, podle mne luxusní lyric videa k nahrávce, má na svědomí bubeník Ferenc. Sociální sítě využíváme. Je to v téhle době nejjednodušší cesta jak dostat informace mezi lidi, takže naše profily pravidelně aktualizujeme.


Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

To je celkem těžké, máme velký rozsah co se týče kapel, které posloucháme a obdivujeme. Prakticky od heavy metalu přes thrash až po grind core. Co se týče mne, jelikož skladby skládám, asi je z nahrávky zřejmé, že death metal poslouchám hodně a inspirace jde právě z kapel tohoto stylu. Od českých, jako Hypnos nebo Fleshless, přes americké Cannibal Corpse, po švédsky death metal v podání Vomitory , Firespawn nebo Bloodbath. Není to o tom hrát stejně jako ta nebo ta kapela, každý z nás se snaží přinést do naší hudby něco z toho, co má rád, a výsledek je podle mne právě slyšet na EP.

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

No, zatím to s EP co se týče propagace, moc nepřeháníme. Tam kde jsme poslali, v 99% už mají plný plán na dlouho dopředu, nebo je vydání EP nezajímá. Ale negativní ohlasy typu: "To Vám nevydáme,to je hrozné!!!", jsme nedostali :-) . Proto jsme hodně rádi, že se nám ozval Hedron z Pařátu a nabídl nám vydání za což má naše velké díky!.

Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

Máme za sebou pár dobrých koncertů a je nám jedno jestli hrajeme v klubu, nebo na festivalu. Výborný byl koncert jak na velkém pódiu Czech Death Festu 2015, v klubu Tattoo baru Aréna Havířov, nebo v malém klubu na B scéně loni na Guttural Gore Grind Mafia v Ostravě. Nehrajeme nyní tak často, vzhledem k časovému vytížení kluků v jiných kapelách, a k tomu, že se snažíme připravit materiál na debut, ale víme že rozhodující není velikost koncertu, ale atmosféra na akci!!!

Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

Nyní je pro nás všechny hlavní stoprocentně se připravit na nahrávání CD, které plánujeme na léto. Zhruba polovinu už máme hotovou a určitě to bude opět death metal podle našich představ jako na EP. Potom budeme uvažovat jak nahrávku vydat (i když nějaké nabídky už máme) a budeme se plně věnovat propagaci kapely. Cíl který máme, je skládat a hrát hudbu za kterou si budeme na 100% stát a  která se nejenom nám, ale i posluchačům bude líbit.


Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou?

Náš oficiální web je: http://www.deadcarnage.cz/, facebookový profil: https://www.facebook.com/deadcarnage a profil na bandzone: http://www.bandzone.cz/deadcarnage

nebo v případě nabídky koncertů či jiných informací emailem: band@deadcarnage.cz
Na všech těchto stránkách nás můžou fanoušci kontaktovat nebo pouze sledovat co se v kapele děje.

Děkuji za rozhovor.

Díky i tobě !!!
Za DEAD CARNAGE

Milhaus 

Recenze/review - DEAD CARNAGE - The only thing I ever wanted was to kill the God (2015)

TWITTER