neděle 1. května 2016
sobota 30. dubna 2016
Minirecenze/minireview - EPIDEMIA - Leprocomio (2016)
CD 2016, Satanath Records
Ekvádorský příspěvek do death metalového podsvětí je krásnou ukázkou toho, jak je dobré se snažit objevovat stále nové skupiny. EPIDEMIA hrají už od roku 2003 (s dlouhou přestávkou 2003 - 2012), ale já o nich neměl dosud ani páru. Letos znovu, jako nějaká bájná hydra, se opět probudili k životu. Pánové přicházejí se syrově krutou novinkou "Leprocomio", která by mohla potěšit ucho nejednoho old schoolově naladěného metalisty. Tihle maniaci hrají to, co umí nejlépe. Ošklivý, surový a neučesaný hudební teror, proložený tunami mrtvol. Společná setkání jsou tak neskutečně přitažlivým masakrem. Krutým, ale s krvavě rudou aurou lidského hnusu. Mě osobně tahle deska oslovila svojí nehostinností, brutalitou a určitou silou, kterou je možno vypátrat ve všech skladbách.
Stylově se pohybujeme někde v hájemství CANNIBAL CORPSE, INFERNAL TORMENT, SUFFOCATION, INFERNAL BLEEDING, PYREXIA. Sem tam vysvitne jako světlo na konci tunelu nějaká odlehčená melodie, ale jinak se jedná o čistě anti humánní záležitost. Hudba je zde hrána bez jakýchkoliv příkras, berliček nebo moderních propriet. Naopak, jde se rovnou na věc, pižlá se tupým rezavým nožem. Riffy mě zasahují přesně, ostře, nekompromisně, způsobem, který mi u brutálního death metalu vyhovuje asi nejvíc. Taková "devadesátková" klasika, dalo by se také říci, ale s totálním nasazením a prašivinou v zádech. Hudba zde evokuje temný podchod ve vašem městě, kde nedávno pobodali nevinného člověka. Smrt je všude kolem a proto je pro mě album "Leprocomio" až magicky přitažlivé. Na nic si totiž nehraje, je hororovým filmem, vašimi nočními můrami. Masakr!
EPIDEMIA nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!
Ekvádorský příspěvek do death metalového podsvětí je krásnou ukázkou toho, jak je dobré se snažit objevovat stále nové skupiny. EPIDEMIA hrají už od roku 2003 (s dlouhou přestávkou 2003 - 2012), ale já o nich neměl dosud ani páru. Letos znovu, jako nějaká bájná hydra, se opět probudili k životu. Pánové přicházejí se syrově krutou novinkou "Leprocomio", která by mohla potěšit ucho nejednoho old schoolově naladěného metalisty. Tihle maniaci hrají to, co umí nejlépe. Ošklivý, surový a neučesaný hudební teror, proložený tunami mrtvol. Společná setkání jsou tak neskutečně přitažlivým masakrem. Krutým, ale s krvavě rudou aurou lidského hnusu. Mě osobně tahle deska oslovila svojí nehostinností, brutalitou a určitou silou, kterou je možno vypátrat ve všech skladbách.
Stylově se pohybujeme někde v hájemství CANNIBAL CORPSE, INFERNAL TORMENT, SUFFOCATION, INFERNAL BLEEDING, PYREXIA. Sem tam vysvitne jako světlo na konci tunelu nějaká odlehčená melodie, ale jinak se jedná o čistě anti humánní záležitost. Hudba je zde hrána bez jakýchkoliv příkras, berliček nebo moderních propriet. Naopak, jde se rovnou na věc, pižlá se tupým rezavým nožem. Riffy mě zasahují přesně, ostře, nekompromisně, způsobem, který mi u brutálního death metalu vyhovuje asi nejvíc. Taková "devadesátková" klasika, dalo by se také říci, ale s totálním nasazením a prašivinou v zádech. Hudba zde evokuje temný podchod ve vašem městě, kde nedávno pobodali nevinného člověka. Smrt je všude kolem a proto je pro mě album "Leprocomio" až magicky přitažlivé. Na nic si totiž nehraje, je hororovým filmem, vašimi nočními můrami. Masakr!
EPIDEMIA nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!
Asphyx says:
EPIDEMIA gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good!
Adrián Salazar - Vocals
Juan Cahuasquí - Guitar
Roberto Amores - Guitar
Daniel Murillo - Bass
Daniel Villarreal - Drums
Track list:
1. Leprocomio
2. Retribución Homicida
3. Redención Del Engendro
4. Miseria Introspectiva
5. Agonistes En El Inframundo
6. Cadáveres Poseídos
7. Necroticismo
8. Existencia Repulsiva
pátek 29. dubna 2016
Recenze/review - GRAVEBOMB – Rot in Putrid Filth (2016)
CD 2016, vlastní
vydání
Rozkopl
jsem hromadu stehenních kostí. Ozval se nepříjemný, lámající zvuk, který se
rozléhal chodbami ještě dlouho poté, co jsem už dávno skládal do polic nové
lebky. Přišla mi zrovna zásilka a to vždycky nevím, kam dřív skočit. Zase
nějaké válka, říkali mi - a my se tady v kostnici můžeme přetrhnout. Ještě
že máme švédský death metal, ten nám pomáhá se z toho všeho zmaru
nezbláznit. V rohu místnosti, na hrubě otesaném podstavci mám svoji hi-fi
věž, kterou krmím už dlouhá léta smrtí. Dnes byl čas na něco fajnového, na
nějakou morbidní dobrotu. Moje oko padlo na novinkovou prvotinu mladíků GRAVEBOMB. Nastavil jsem si pečlivě
volume i ekvalizér na smrtící kov, zapnul play a můj svět na dlouhou dobu
zčernal. Nečekal jsem od nováčků na scéně takové zlo a špínu. Jako bych se
skokem vrátil do devadesátých let, do doby, kdy jsem v kostnici začínal.
Pro nás, šedivé vlky, je to hodně silná a návyková deska.
Kapela
pochází z Gothenburgu a její práce je typickým odkazem švédského death
metalu devadesátých let. Nejvíc styčných bodů jsem nalezl s kapelou
INTERMENT, doplnit si ale můžete i ENTRAILS, NIHILIST, DISMEMBER, NOMINON, ale
třeba i takové THE CROWN. Je to underground, je to chřestivě studené, zahrané se
šíleným zápalem a uvěřitelností. Mám opravdu při poslechu pocit, že jsem se
vrátil po časové ose zpět do svého mládí a opět se přehrabuji v pradávných
kazetách. U GRAVEBOMB mám neodbytný
pocit, že jejich hudba v sobě obsahuje vše potřebné k tomu, aby mě rozsekala
na malé kousky. Také se tak děje, skladby si doopravdy užívám, i když vím, že
podobných retro kapel je dnes velká spousta. Zmiňovaní Švédové se ale v té
obrovské konkurenci rozhodně neztratí. Album má neskutečně úderný zvuk, je
prašivé, ošklivé, přesto melodické a zákeřně přitažlivé.
Několik
dalších směn jsem trávil poslechem „Rot
in Putrid Filth“. GRAVEBOMB mi
dodávali odvahu a sílu pro moji nelehkou práci. Najednou jsem chodil do
kostnice s chutí a drtil za zvuků pravého nefalšovaného švédského death
metalu kosti s radostí z dobře vykonaného díla. Začali jsme
s nahrávkou patřit neodmyslitelně k sobě, jako dva bratři, jako partneři.
Určitě víte, o čem píšu. Pro mě se zkrátka jedná o desku, kterou jsem si
vybíral k poslechu stále častěji, užíval si ji a po nějakém čase znal
každičkou notu, každý tón. Vypěstovali jsme si spolu zdravý, i když temný,
vztah, který přerostl do až morbidních rozměrů. Mám rád, když je mi hudba
servírována hezky po lopatě, narovinu. Oceňuji, když se sází na dobrou skladbu
a muzikanti se jen tak nepředvádějí. GRAVEBOMB
by mohli zaujmout stejně naladěné jedince, jako jsem já. Jestli má být tohle
prvotina kapely, tak už teď se těším na další pokračování. Old school švédský death
metal se zdá být stále živý. Pokud budou existovat podobné smečky, neměl bych o
to strach.
„Rot in
Putrid Filth“
je silná deska, plná klasických švédských postupů. Znovu otevírá dávno zahojené
rány, drtí vše živé a drásá až do krve. GRAVEBOMB
již podruhé vystoupili ze záhrobí, aby nám předvedli prvotřídní death metal
čerpající z devadesátých let a přidali k tomu současný zvuk. Tančí se opět
na otevřených hrobech, vzývají se temné síly a obětuje se těm největším death
metalovým bohům. Album je drsné, kruté, narvané po okraj energií a ledem. Kolem
praskají víka od rakví, za náhrobkem se na vás směje samotná smrt a láká
vás k poslednímu tanci. Beru do ruky svůj oblíbený krumpáč, nasazuji
sluchátka na uši a moc dobře vím, že dnešní den se mi bude pracovat o hodně
lépe. Mám ve zmrzlé zemi vykopat nekonečnou řadu hlubokých hrobů. Žádné urny,
žádný pohřeb žehem. Hezky poctivě, pomalu, s dlouhým pohřebním loučením,
taková je letošní nahrávka. Tradiční, upřímná a řezající jako kousky ledu
zaryté do čerstvého masa. Old school švédský death metal té nejvyšší kvality!
Asphyx
says:
„Rot in
Putrid Filth“
is a strong record, full of classic Swedish procedures. It opens wounds healed
for a long time, crushes all living and scratches to the blood. GRAVEBOMB appeared from beyond for the
second tome to show us first-class death metal drawing from 90th and they added
the current sound. We are dancing in open graves again, they are invoking the
dark forces and sacrifice to the biggest death metal gods. The album is rough,
cruel, crowded to the brim with energy and ice. The lid of the coffins are
cracking, behind a tombstone the death is laughing and attracts you to the last
dance. Traditional, honest album, cutting like pieces of ice dugging into fresh
meat. Old school Swedish death metal of the highest quality!
Seznam skladeb:
01. Intro
02. Parasite Spawn
03. Sulphur Salvation
04. Animal Hunger
05. Morbid Machine
06. Sentenced To Beheading
07. Hack The Heads Off The Preachers
08. Funeralizer
09. Possessed
10. Killing Apex
11. Prime Directive
02. Parasite Spawn
03. Sulphur Salvation
04. Animal Hunger
05. Morbid Machine
06. Sentenced To Beheading
07. Hack The Heads Off The Preachers
08. Funeralizer
09. Possessed
10. Killing Apex
11. Prime Directive
Čas: 41:33
Sestava/band:
Guitar/Vocals: Petter (Ex-Sulphur Dreams, Ex-Arcosolium) Guitar:
Patrik (Ex-Saora, Teeth Of Emulation) Bass/Backing vocals: Sven Drums: Leon
(Sonic Assault, Degenerationen)
https://gravebomb.bandcamp.com/
Few questions – interview with GRAVEBOMB
Few questions – interview with GRAVEBOMB
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?
We started around winter 1,5 years ago, after Patrik and Petter talked about starting an old school swedish death metal band together. We wanted to make music with the 90's Stockholm sound, but make it our own way. We love the brutality of it mixed with lyrics and melodies you can actually remember and sing along to.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We were recording at Fvck Life Studios in Trollhättan (which has since been closed down), because Fred there had made a really awesome job on Aggrenation's latest album. We wanted to get that same dirty, unwashed sound rather than the really clean production that has become more and more popular withing metal nowadays. Fred was also the one to do the mixing of the album. The mastering was done by no one less than Tomas at Sunlight Studio!
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
All in allit will be about 1500 CDs and 500 LPs released through different indie labels in a few weeks, but for now it's a digital release.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ?
Mostly Petter and Patrik write the lyrics, and honestly we just try to write about badass things like cannibals, beheadings, burning churches and even Star Trek. As long as it's over the top and gory we will write about it and make it work!
cover |
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Patrik has his own graphic design studio called Chainsaw Design that makes all our art, the logo, album cover and so on. We think social media is important mostly because that's how fans contact us, and we always wanna talk to them and hear what they think.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We have chosen to release it ourselves on Spotify and iTunes because we grew impatient and wanted to get our music out there. Really the labels we have chose us sort of, and while we are still in the process of getting it released in physical mediums we are very happy so far.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Obviously Morbid Angel and Autopsy, Entombed, Dismember, Asphyx and other oldschool bands, but also newer ones like Bloodbath and Hail of Bullets to name some. But The Crown is the absolute biggest inspiration when we write lyrics. They have always been the masters of balancing between completely ridiculous lunacy and absolute badassery!
Did you send your record to some Labels which are the labels? How was the response?
We sent it out to all the death metal indie labels we could think of, and the responsen have been overwhelmingly positive. We are still negotiating with a few, but we will release the album through Sound of Records, Magik Art and Morbid Bastard to name some.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We have only played a few gigs so far, mostly we have been writing, rehearsing and producing. But our most fun gig was definitely last summer with Entrails, Nominon and Void in Växjö. Really nice guys and we got Penki from Entrails (and Void) to come up and do vocals for us on the last song which was a cover of Eaten by Bloodbath. Great times!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We hope to get out on the road in Europe, hopefully with some other bands from the same genre. I don't know if we have any real plans other than make more music and have as many people as possible listen to our music. We have gotten a few suggestions from other bands to do splits with them so who know what the future holds!
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Easiest way to reach us is our facebook page www.facebook.com/GravebombBand
Thanx for the interview.
Thank you so much! Cheers from Gothenburg, Sweden. In HM2 we trust!
www.facebook.com/GravebombBand
https://gravebomb.bandcamp.com/
www.facebook.com/GravebombBand
https://gravebomb.bandcamp.com/
čtvrtek 28. dubna 2016
Report, photos, video – CANNIBAL CORPSE, KRISIUN, HIDEOUS DIVINITY – club MeetFactory, Prague – 27. 4. 2016
Kanibalismus
je požírání jedinců vlastního druhu. Autofágie je pak pojídání sebe sama.
Pro nás, lidi používající
mobilní telefony, facebook, Google+, auta, letadla i rakety je to ohavná
záležitost. Napnutě koukáme na hororové filmy, kde se všichni pojídají
navzájem. Zvedá se nám žaludek z fotky vraha, který přistoupil na nabídku
úchyla, který se chtěl nechat sníst. Jenže ono to bývalo kdysi jinak.
V dobách, ne zase tak dávných, si jednotlivé kmeny brali srdce porobených
válečníků, případně v časech hladomoru ochutnali svého bližního.
Odsuzujeme to, ale zajímalo by mě, co bychom dělali, kdyby nám na půl roku vypnuli
elektřinu. V tomhle lidskému druhu zase tolik nevěřím.
Krisiun |
Koncert CANNIBAL CORPSE pro mě byl určitou
muzikoterapií, zážitkem, potřebným k tomu, abych se tady v Čechách
(v Czechii nebo jak se tomu Kocourkovu zrovna říká) nezbláznil (nebo lépe
neposral). Je to úžasné, vzít si zase do kapsy starý „chlastací“ mobil
s třemi funkcemi, vyrazit s kolegou Michalem (díky za odvoz, my
brother from hell!), který má podobné názory na svět a cestou "to všechno" v autě
probrat. Nechodím do kostela, já jim to nevěřím, chodím na koncerty, tady mi je
mezi podobně „naštvanými – veselými - prokletými“ dobře.
My, kteří známe CANNIBAL
CORPSE od dob „Eaten Back to Life“ a nejsme žádné death metalové rychlokvašky,
víme na co se těšit. K tomu KRISIUN, kteří vydali loni skvělé album a jako
bonus navíc italští HIDEOUS DIVINITY – ti mě zase před dvěma lety uhranuli a už
nepustili. Trošku mě jen mrzelo místo konání. Já prostě nemám rád MeetFactory,
tamní barmany, i to jejich hnusné pivo Budvar (a ještě předražené). Nelíbí se mi ani,
jakože moderní industriální výzdoba, je to takové to umění, jako když se jdete
vysrat a k tomu si vezmete větrák. Nad plátnem, plným exkrementů pak
sáhodlouze diskutujete s fousatými a plešatými maníky v kostěných
brýlích, cože by to mohlo znamenat. „Kanibalové“ ale byli velkým lákadlem (a to
jsem se několikrát zařekl, že už tam nepáchnu). Řečí ale bylo už dost, jdeme na
hudbu.
Cannibal Corpse |
Celý masakrální večírek odstartovali HIDEOUS
DIVINITY – italský technický death metal, který buď milujete nebo
jde mimo vás. Já šel najisto. Bylo to maso, tenhle kmen maniaků hrál esenci
toho nejlepšího z IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, MISERY INDEX, HOUR OF
PENANCE apod. Italští techno - deathaři ale nezapomínali ani na hrubé,
neotesané melodie. Navíc pak, jako bonus pro fajnšmekry, byly přidány hnilobné chuchvalce
tmy. Připadal jsem si jako zavřený v nějaké bedně, převážený tisíc
kilometrů daleko. Šla na mě až klaustrofobie. Neumím poslouchat hudbu
s nadhledem, být pokyvujícím kritikem. Nechávám se raději strhnout. A
HIDEOUS DIVINITY mi doslova nakopali půlky. Každý další popis je myslím
zbytečný. Jednak jste tam měli být a jednak jsem byl tak nadšený, že bych
stejně jen chválil. Masakr!
Hideous Divinity |
KRISIUN,
brazilská rodinná formace, která se neustálým koncertováním stala
absolutně sehranou nesvatou trojicí. Slova skalních fanoušků o tom, že stará
alba byla nejlepší a že teď je to už moc „melodické“, neberu. KRISIUN se vyvíjejí, rostou, i když
v rámci svého jasně vytyčeného směru. Mám pro tyhle šílence slabost a tak
jsem (mimo pár pokusů vyfotit poměrně slušným foťákem mezi lesem pozvednutých
mobilů s rozlišením nula nula prd a světelností objektivu podobným mlze) jejich brazilským kouzlům zcela podlehl. Bylo to přesně podle mého gusta. Ortodoxní přístup, neurvalost, neučesanost, živočišnost.
Někde jsem kdysi četl, že tahle parta je patetická a jejich gesta legrační.
Nejsou! Jde o omyl! Tihle pánové totiž natolik věří tomu, co hrají, že to k nim
patří. Nejlepší jejich koncert jsem sice zažil kdysi na plzeňském Metalfestu,
kdy nás pár věrných ve dvě odpoledne úplně rozsekali, ale v MeetFactory to
bylo minimálně srovnatelné, ne-li ještě lepší. Moje srdcová kapela předvedla perfektní show. Tohle byl pro
mě opravdový METAL. Kult!
Krisiun |
Tak a teď nám začali
vyprávět své morbidní příběhy CANNIBAL
CORPSE. Zombie opět ožily, mrtvoly byly porcovány a pojídány
s nebývalou chutí. Věční nespokojenci sice asi vážně kroutili hlavou, že
už to není takové, jako to bylo dřív, techničtí death metalisté hovořili o
jednoduchosti riffů a zaslechl jsem taky hlášky o tom, že zpěvák je vyžraný
jako prase. Nojo no, někdo si holt přijede užít a je rád, že vypadl na chvilku
z práce, někdo nepochválí nic. Mám to nastavené jinak. Mě to bavilo a moc
(mám v „přátelích na facebooku“ mistra Corpsegrindera už několik let a když tam
vidíte ty jeho rodinné fotky s rozesmátými děvčátky, ani se vám nechce
věřit tomu, co je pak na pódiu za monstrum). Kopalo to pěkně, přátelé. Žádný
zbytečnosti, krávovinky ani předváděčky, tohle nemají pánové zapotřebí. Jen
surová rozsekávající smršť. Na to jsme se s kolegou těšili a to jsme také
dostali.
Cannibal Corpse |
Chvílemi jsem měl pocit, že
mezi nás naběhl buffalský řezník s motorovou pilou, který odvedl svoji
krvavou práci opravdu poctivě. Nějak by mi ani v tu chvíli nebylo proti
srsti, stát se válečníkem a ochutnat svého protivníka. Dostali jsme na výběr ze
všech dostupných chladných zbraní, důležité bylo hlavně odhodlání a toho měli
ten večer CANNIBAL CORPSE na
rozdávání. Ano, lehké náznaky stárnutí byly znát, ale přesto to byl neskutečný
masakr. Ostatně jako vždy. Vyplavil jsem se sebe veškerý adrenalin a po
koncertě si přišel doslova jako kus hadru. Ano, i já jsem chvílemi pařil. Strhlo mě to.
Rozsekalo, rozdrtilo, rozmělnilo a vyplivlo jako nestravitelný flák hnijícího masa.
Howgh, to bylo zase něco! Zabijácká řeznická práce!
Končí se dle plánu (s akademickou čtvrt hodinou zpoždění), hezky
brzy a tak máme dost času na cestu do Plzně a taky se trošku vyspat předtím,
než zase ráno vstoupíme do toho „ošklivého reálného světa“. Organizace večera
je za mě bez připomínek, ke zvuku bych měl spoustu slov, ale hodně záleželo,
z jakého úhlu jsem zrovna fotil a abych pravdu řekl, zbytečně nahlas to
bude asi v našich končinách vždycky, takže raději neřeším, taky akustika
staré továrny je taková jaká je, včetně sloupů, za kterými se vše tříští. Já si
to jel ale hlavně užít, zapařit si, odpočinout. To se také stalo a nějaké
přehnané kritiky zmlsaného návštěvníka se ode mě nedočkáte. Za moji maličkost
to byl skvělý večer, kapel početně tak akorát, složení perfektní a i když byli
CANNIBAL CORPSE vynikající, ten den pro mě přeci jen lehce „vyhráli“ KRISIUN. Ale
jak známo, hudba není o závodech, ale o pocitech a spokojen jsem byl se všemi
kapelami (HIDEOUS DIVINITY si u mě hodně potvrdili svůj už tolik dobrý status!).
Extrémní metal přišlo podpořit velmi hrubým odhadem - 250 - 300 lidí.
Krisiun |
Druhý den ráno se probouzím
s hlavou nevyspalou, ale čistou jako hladina horského jezera. Zdálo se mi
o tom, že jsem v Indonésii a že zrovna lovím čerstvé maso. Oklepu se,
natáhnu kalhoty a opět se přenesu do současnosti. Sleduji mladé holky, jak si
v tramvaji aktualizují své profily na mobilech a usmívám se. Naschvál jim
neprozradím nic o tom, že virtuální život je…víte o čem. Jsem moc rád, že jsem
v Praze byl. Vzpomínky (reálné!) zůstanou. Díky všem za pokec, díky za
koncert! Bylo to syrové jako pohozená mršina!
Setlist CANNIBAL CORPSE (bez záruky):
Hideous Divinity |
Evisceration Plague, The Time to Kill Is Now, Scourge of Iron, Death Walking Terror, Stripped, Raped and Strangled, The Wretched Spawn, Pit of Zombies, Kill or Become, Sadistic Embodiment, Icepick Lobotomy, Covered With Sores, Born in a Casket, I Cum Blood, Unleashing the Bloodthirsty, Make Them Suffer, Hammer Smashed Face,Devoured by Vermin
VIDEOS – omluvte prosím
sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine