DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 4. května 2016

Recenze/review - NECROT – The Labyrinth (2016)


NECROT – The Labyrinth
CD 2016, Tankcrimes Records

Zase někdo přibil na vchodová vrata kostela kozlí hlavu. Kněží zvýšili kadenci svých modliteb, ale nebylo jim to nic platné. Nefungovalo dokonce ani nové vysvěcení. Dál se objevovala různá znamení, sem tam začaly krvácet zdi a na chodbách se začaly procházet dlouhé černé stíny. Svatostánek už nebyl svatostánkem, ale spíše prokletým místem, zlou oblastí, kam začalo chodit jen pár stoupenců death metalu. Dole, pod hlavní lodí kostela, hned vedle starých hrobek, měli zkušebnu američtí smrtící špinavci NECROT. Ti letos vydali svoji dlouhohrající prvotinu, na které vzdávají holt všem temným silám. Místní kněz tak každý den uléhá s těžkou hlavou, má noční můry a ve snech ho pronásleduje vlastní těžké svědomí. Zlo zase jednou zvítězilo. Nenávisti byla povolena uzda fantazie, tedy alespoň v hudbě.

Když novinku „The Labyrinth“ poslouchám, mám neodbytný pocit, že jsem opravdu někde dole pod kostelem, že se motám v temných chodbách, kajícně poklekám před každým znakem pekla. Není to jednoduché, žít v podzemí. Normálním smrtelníkům tohle nevysvětlíte. My, kteří jsme byli kdysi v devadesátých letech prokleti death metalem, víme své. NECROT hrají uvěřitelně, špinavě, s naléhavostí, která je vlastní všem oddaným stoupencům stylu. Oceňuji až punkový nádech, takové to neučesané sekání rezavou kosou. Ze zdánlivého chaosu a předvídatelných riffů vylézá každou chvíli zajímavý motiv. Spokojeně si podupávám nohou, občas dokonce bouchám do stolu. Ano, pocitově se jedná o velmi vydařené dílo. Co se týká stylového zařazení, tak mě napadají švédští GOD MACABRE, chvílemi dánští UNDERGANG, případně američtí death/crusteři ACEPHALIX. Těch vlivů je samozřejmě spousta, celkově se jedná ale o takový ten temný, neurvalý death metal, který vám utrhne hlavu v první minutě.



Přidávám hlasitost, ocitám se ve smrtícím rauši a už zase nevím o světě. Užívám si ten pocit neskutečné svobody, undergroundový zvuk i sílu jednotlivých skladeb. Najednou mi začíná z uší a nosu prýštit imaginární krev, Stéká mi po tváři, pomalu se proplétá tkaninou trička. NECROT hrají muziku, které je někde na pomezí smrti a temnoty. Nebál bych se přidat ani špetku okultismu, nějakou tu svrchní prsť ze starého hrobu i dávno potrhané pavučiny snů. Nevím, jak zapadne novinka těchto šílenců do dnešní doby, ale myslím, že je to vcelku jedno. Podobná alba si poslechne stejně jen pár oddaných, možná sem tam někdo pro zvědavost. V klubu, kam tahle hudba patří, si nás pár zamává hlavou, zahrozí paroháčem a bude alespoň o čem jednou vyprávět kamarádům v hospodě. NECROT nic neřeší, zbytečně nekomplikují, spíše nám nabízejí syrový kus masa, zahnívající, plesnivý a reálný, jako jejich death metal. Jsou krví mé krve, mou hostií, tělem páně Pekel.



NECROT s největší pravděpodobností nahráli letošní album na nějakém opuštěném americkém hřbitově. Tolik špíny, hnisu, rouhání a energie jsem už hodně dlouho na jednom místě neslyšel. Album je hodně kruté, připomíná exhumování starých hrobů a určitě udělá dobře každému fanouškovi old school death metalu. Svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Obloha se dotýká země, je černá a prší z ní krev. Zlo, které se ukrývá v každém z nás, je náhle všude kolem a v kostelech se otáčejí kříže do obrácené polohy. Američané čerpají sílu snad v samotném podsvětí. Album mě zcela pohltilo a přeneslo na onen svět. Věřte a budete po zásluze potrestáni! Hoďte kamenem vy, kdo jste bez viny! Okultní death metalová deska, která vyvolá všechny zlé duchy! Morbidní pozdrav ze záhrobí!

Asphyx says:

The band NECROT probably recorded this album at some old deserted American graveyard. I haven´t heard his much of dirt, purulence, cursing and energy at one album for a very long time. This album is very cruel and it feels like exhumation of old graves and every fans of old school death metal is going to be happy with this. The world is a very difficult place to live during listening this album. The sky is touching the ground, it´s black and it´s raining blood. The evil which is inside of every single one of us is suddenly outside and crosses are turning upside down in churches. These American guys take energy from the underworld. This album took me to the other side. Trust me, pearls before swine. Whoever is without sin, cast the first stone! The occult death metal album which calls all of the bad ghosts. The morbid greetings from the beyond.


Seznam skladeb:

01. Consume Control
02. Contagious Pain
03. Into the Labyrinth
04. The End
05. Cycles of Pain
06. Scattered
07. Rebirth in Chaos
08. The Abyss

Čas: 32:54

 

Sestava/band:


Chad Gailey – bicí
Luca Indrio – basa, kytara, zpěv
Sonny Reinhardt - kytara

http://necrot.bandcamp.com/
http://www.facebook.com/cyclesofpain
http://www.tankcrimes.com/

Few questions – interview with NECROT


Few questions – interview with NECROT

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

Hey! Thanks for the interview. Necrot was formed in 2011 and we play death metal and punk!

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The new album is a compilation of our three out of print demos released from 2012-2014. Our friends Jeff Davis (RIP) and Greg Wilkinson originally recorded and mastered the demos. Recently, Dan Randall at Mammoth Sound, remastered all the tracks to give them a similar sound since they were all recorded at different times and with different engineers.

How many copies  were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

1000 LP and CD were pressed as well as 500 cassettes. The LP has three different colors: Clear Red, Clear, and Black. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Luca writes all of the lyrics for the band. The lyrics are mostly inspired by the mortal nature of our human life and the way everything comes to an end. Also by modern society and the way it traps people into an illusion of happiness when the reality is that we live in a world of injustice where nobody is really free

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

David Mikkelsen of Undergang and Extremely Rotten Records created our logo. Lukas Krieg did the artwork for our first three demos. Kyle House of Acephalix drew our cover, back cover, and insert artwork for the compilation album. We have a few different websites up online but we usually just use our Facebook page the most. I think social media is useful for promotion of bands. Almost everyone has internet access now and is able to discover new music from around the world.

Which label did you choose for releasing  your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Oakland, California based label, Tankcrimes, was in charge of releasing the LP and CD versions of our new album. Sentient Ruin from Oakland and Extremely Rotten from Copenhagen, Denmark were in charge of releasing the Cassette. We chose Tankcrimes because it was the only label serious enough to release a record for us. We had talked with Scotty for a while and he was just as interested as we were into making this record a reality. Sentient Ruin is run by our friend Mattia Alagna and he was the first to offer a Cassette version of the album. David Mikkelsen from Extremely Rotten was brought into the fold once everything was figured out. We went on tour with his band Undergang in February of 2013 and he also released our first demo for us back in 2012 in conjunction with our label, Blood Divine. 


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Grave, Death, Immolation, Bolt Thrower, Morbid Angel, Motörhead, Slayer, Autopsy, Discharge, Extreme Noise Terror, Repulsion, Terrorizer, Master, Napalm Death, Dismember, Sacrilege (UK)

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

When we originally started out we sent demos to different labels and zines for reviews or trades but we sold out of most of the copies through touring and sales online. We wanted people to actually receive a physical copy since we were a new band and were virtually unknown. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we have played close to one hundred shows. Not entirely sure. We play all ages and bar/clubs shows. If the lineup is good and people go, it's guaranteed to be a great time. Our record release show was one of our best for sure! Also the time we played with Venom, Inc in San Francisco. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to tour all over the world and keep making sick records! That's been our goal since day one.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Facebook is the fastest way to get in contact with us: http://www.facebook.com/cyclesofpain
Or by e-mail: cmfg6577@yahoo.com

Thanx for the interview.

Minirecenze/minireview - ABHOMINE - Larvae Offal Swine (2016)


ABHOMINE - Larvae Offal Swine
CD, LP, 2016, Hells Headbangers / Osmose Productions
Jednou se mi zdálo, že jsem spadl do hluboké studny. Visel jsem na několika prstech a snažil jsem se neklesnout do hluboké vody. Stěny byly slizké, plné plísně a čekajících červů, jejichž světlá barva (z nedostatku světla) připomínala smrt. Nakonec jsem se neudržel, padl do hlubiny a marně se zmítal v dusící se vodě. Pak jsem se zpocený probudil a musel jsem si z pocitu klaustrofobie otevřít okno do temné krajiny. Tahle noční můra znovu ožila až s poslechem prvotiny amerických ABHOMINE. Za touhle kapelou/projektem stojí starý poctivý černokněžník Pete Helmkamp, kterého můžou fanoušci znát ze slavných ANGELCORPSE. 

Slova i hudba jsou zde podřízeny jedinému, zničit vás. Jedná se o klasický, zaprášený black death metal toho nejhrubšího provedení. Žádné slitování, žádné vytáčky, jen přímočarý pradávný smrtící kov, zabalený do tmy. Bestialita se zde potkává s blasfémií. Album působí nelidským, ošklivým dojmem. Je určeno pro všechny postarší maniaky, kteří ještě nezapomněli, jak má znít poctivé zlo bez příkras. Nevím, jak se ABHOMINE prosadí v dnešní přetechnizované době, ale pro nemrtvé bude vítanou pochoutkou. Záhrobí zde ožívá nebývalou silou a ten nenávistný tlak je opravdu přitažlivý. Jen nechte album usadit v čase, nezapomeňte obrátit všechny kříže směrem dolů a předčítejte si u toho ze starých okultních spisů.

"Larvae Offal Swine" je albem, na kterém se potkává Satan s nenávistí. Nahrávka zní absolutně nihilisticky, riffy jsou ostré, až primitivní, zákeřné. ABHOMINE moc dobře ví, jak má znít poctivé peklo! Na novince jsou zohaveny svaté ostatky a vyhlášena válka celému světu. Hroby se otvírají a ven vylézají vzteklé bestie. Tahle hudba by se měla hrát o půlnoci na opuštěných hřbitovech. Zlo zase jednou zvítězilo a zničilo vše živé. Totální blasfemický black death metal! Ďábelské album!



Asphyx says:

"Larvae Offal of Swine" is an album where Satan meets hate. The recording sounds absolutely nihilistic, riffs are sharp, even primitive, insidious. ABHOMINE knows well how honest the Hell should sound! On the new album there are holy relics disfiguring and there's the war on the whole world declaring. The tombs are opened and angry beast are coming out. This music should be played at midnight on abandoned cemeteries. The evil has once again triumphed and destroyed all living things. Total blasphemous black death metal! Devilish album!

úterý 3. května 2016

Recenze/review - ASHCLOUD - Children Of The Chainsaw (2016)


ASHCLOUD - Children Of The Chainsaw
CD 2016, Xtreem Music

 Kolem mé hlavy krouží hejno krvelačných much. Zahnívám hezky pomalu, se severskou rozvahou. Ležím na neotesaných prknech a již dávno jsem byl prohlášen za mrtvého. Není to tak úplně pravda. Pořád ve mě ještě je kousek zcela zbytečné naděje. Tady, v malé márnici si svoji práci doopravdy užívají. Dělají své řemeslo na výbornou. Nebýt toho, že už to mám za sebou, sledoval bych ty dokonale sladěné pohyby hrobníků s radostí. Takhle se zmítám někde mezi strachem z neznámého, spočinutím a smutkem. ASHCLOUD mě se svých old school švédským death metalem nutí k přemýšlení. Co nastane až tady nebudeme? Existuje život po životě? Kde je ta hranice mezi naším a oním světem? Sleduji s napětím, jak se oprošťuji od svého zahnívajícího těla. Smrt je tak blízko.

 Severští vyslanci pekel ASHCLOUD letos vydali (recenze na prvotinu "Abandon All Light" - 2015 zde) teprve své druhé album. Pokračují přesně tam, kde minule přestali, v neochvějné víře ve věci za oponou. Jejich hudba je klasická, tradiční, inspirovaná VOMITORY, CARNAGE, ENTOMBED, DISMEMBER, CONVULSE, BOLT THROWER. Zkrátka a jednoduše, old school death metal jak se patří. Oba pánové jsou zkušenými a protřelými znalci podsvětí. Jejich přístup je ortodoxní ze své podstaty a připomíná mi setkání s dobrými řemeslníky. Poslední dobou na někoho takového narazit bývá docela vzácné a tak si každý další poslech neskutečně užívám. "Children Of The Chainsaw" má v sobě vše podstatné pro to, abych se každý společný večer zahleděl zahloubaně směrem na sever, zavzpomínal na staré dobré časy, odjistil uzdu své fantazie a začal doma v pokoji pařit jako o život.
Ozve se vzdálené lupnutí, hlavou mi projede neskutečná bolest a to donedávna kroužící hejno much mě začne vysávat. Jak ze mě postupně uniká život, proběhne mi hlavou celý život. Mihnou se mi myslí černé, temně studené chvilky, ale většinou se usmívám. Konečně jsem mezi svými. Říkají pak o mě, že jsem zemřel prokletý nekonečným poslechem švédského death metalu. Cesta, která je zároveň cílem, je trnitá, nehostinná, ošklivá a je dlážděna ledem. Odpovídá přesně do puntíku všem představám o starém plesnivém smrtícím kovu. Ocitám se v  dosud netušených oblastech, táhnu s sebou krumpáč, lopatu i všechny hříchy, které jsem nasbíral. Je mi lehko a zároveň se ploužím shrbený a zarmoucený. Tahle hudba mě naplňuje, koluje mi v žilách, je mojí samotnou podstatou. Byli jsem zrozeni jeden pro druhého. Šelmu taky neodnaučíte lovit. Hlavně, že chřestí staré kosti!


Když jsem si pustil  "Children Of The Chainsaw" poprvé, měl jsem pocit, že mi zamrzlo moje srdce. Poslouchal jsem nahrávku stále častěji a mé pocity se pořád opakovaly. ASHCLOUD letos vydali album, které mě přesvědčilo znovu o tom, že smrt dokáže být hodně blízko. Ledové melodie, pestré riffy a vokál plný hniloby. Celková atmosféra je pak podobná té, kterou můžeme potkat v márnicích u opuštěných hřbitovů. Na tomto CD by mělo být napsáno varování: „Pozor, obsahuje studené kousky zla!“ Letošní počin severských bojovníků mi přijde velmi ostrý, se spoustou morbidních nápadů, se skvělým zvukem i produkcí. Povolávám do zbraně všechny fanoušky old school death metalu! Onen svět opět hoří! Smrt už je stará a nepotřebná. Máme místo ní ASHCLOUD. Death metalová nahrávka, která je plná utrpení! Vynikající album plné špíny, hnisu a nálady temných kobek. Skvěle!


Asphyx says:

When I was listening to "Children Of The Chainsaw" for the first time, I felt that my heart was frozen. I listened to the recordings more often and my feelings were the same. ASHCLOUD released this year an album that convinced me again that the death can be very close. Icy melodies, colourful riffs and vocal full of rot. The overall atmosphere is similar to the mood we can meet at morgues in abandoned cemeteries. On this CD this warning should be written: "It contains cold pieces of evil!" This act of Nordic warriors is very sharp, with lots of morbid ideas, excellent sound and production. I call to arms all fans of old school death metal! The next world is again on fire! Death is already old and useless. We've got  ASHCLOUD instead. Death metal record, which is full of suffering! Excellent album full of dirt, pus and mood of dark dungeon. Great!


Tracklist:

1. Children Of The Chainsaw
2. The Revolting Dead
3. Descend Into Madness
4. Inside The Shame Of Desire
5. Sovereign Of Filth
6. Tonight Your Skin Is Mine
7. In This Eternal Void
8. Under Dödens Vingar pt.3
9. The Creeping Unknown
10. S.C.U.M.
11. By The Weight Of A Thousand Chains
12. Written In Flesh

Band:

Jonny Pettersson - Guitar, Bass, Vocals Gareth Nash - Guitar, Vocals 

Minirecenze/minireview - POST-MORTEM - God With Horns (2016)


POST-MORTEM - God With Horns
CD 2016,  Great Dane Records 

Francouzští death metalisté POST-MORTEM hrají heavy brutální death metal ve stylu třeba takových CANNIBAL CORPSE, CRYPTOPSY, NILE, NECROPHAGIST, DECAPITATED, ale třeba i BEHEMOTH. Potud spíše klasika. Pánové se nebojí ale ani modernějších kousků a tak je jejich prvotina více než vhodná pro všechny hledače a průzkumníky současnější muziky. Některé skladby vyznívají velmi chytlavě, naléhavě, mají drive i náboj, ale ten se bohužel po nějaké době vždy vytrácí. Jakoby kapela nedokázala udržet pozornost. Tedy alespoň tu moji. Zvukově je vše velmi solidní, produkčně dobře ošetřeno, ale také to není nic, co by mě přišpendlilo na zeď. A když pak začne vokalista zpívat čistě, utíkám raději pryč. Jak říkám, je to spíše pro mladší posluchače.

 Kapela vznikla kdysi dávno, v roce 1995, pak na dlouhou dobu přerušila svoji činnost, aby se vrátila v roce 2000 a 2001 s chutí hrát progresivněji. Podařilo se jim to teprve až letos, s novinkou "God With Horns". Z Francie jsou také slavní kolegové GOJIRA a GOROD a zdá se, že obě smečky jsou pro POST-MORTEM velkými vzory. Ne že by chtěli hrát úplně jako ony, ale přístup se mi zdá hodně podobný. Tahle hudba mi ale bohužel nekoluje v krvi a tak berte dnešních pár slov spíše jen jako informaci o tom, že skupina něco vydala, obrázek si určitě uděláte sami dle ukázek. U mě mají tihle progresivci tak "sedmdesátní" úspěšnost, což je na to, že jsou zcela mimo můj obor, velmi dobré. Pokud rádi ochutnáváte nové a nové hudební pokrmy, budiž vám přáno, já si dám raději syrový kus pořádné flákoty. 

 POST-MORTEM hrají progresivní formu death metalu a hrají ji dobře. Na novince kombinují melodické pasáže s těmi ostřejšími. Z alba je cítit pohoda, naléhavost. V určitých chvílích sice trošku ztrácí na intenzitě, ale jako celek vás určitě nezklame. Na své si přijdou hlavně fanoušci, kteří chtějí objevovat v hudbě stále nové motivy. "God With Horns" je dobrým albem, pestrým, zajímavým. Jen mi připadá, že občas se skladby rozpadají, nedrží pohromadě. Každopádně, pokud máte chuť na něco progresivního, určitě tuhle desku zkuste. Zklamáni rozhodně nebudete. Francouzský death metal, který dokáže zaujmout! 


Asphyx says:
POST-MORTEM play the progressive form of death metal and they do it well. They combine melodic passages with the sharper on the news. I'm feeling well-being and urgency. The album looses a little bit intensity in some moments, but as a whole it won't disappoint you. The fans who want to discover still new themes in the music will have a field day. "God With Horns" is a good album, colourful, interesting. It seems to me that the songs sometimes disintegrate, they don't hold together. Anyway, if you fancy something progressive, try this album. You won't be definitely disappointed. French death metal that can attract your attention!

pondělí 2. května 2016

Minirecenze/minireview - COFFIN LUST - Manifestation of Inner Darkness (2016)


COFFIN LUST - Manifestation of Inner Darkness
CD, LP, TAPE 2016, Hells Headbangers

 Leze na mě zase death metalová nostalgie a přehrabuji se v CD zaslaných na recenzi. U australských COFFIN LUST mě ihned zaujme jednoduchý obal i promo text. Pohrobci švédských GRAVE, NIHILIST, DISMEMBER, ENTRAILS pocházejí z města Victoria a první hrob otevřeli v roce 2012 demonahrávkou "Beyond the Dark". Datum založení téhle skupiny se datuje do léta 2010. Mladá kapela, dalo by se tušit, ale hrající starý plesnivý death metal. Pánové rozhodně ví, o čem je peklo. Chřestí se o sto šest, ale nezapomíná se ani na tmu, tolik potřebou pro podobnou tvorbu. Užívám si to, věru užívám. Pokyvuji spokojeně hlavou a oceňuji nasazení, přístup, zvuk i chorobný vokál. 

 COFFIN LUST se sice zdají na první poslech obyčejnou retro kapelou, ale není to tak úplně pravda. Jejich skladby v sobě mají kus něčeho poctivého. Je to jako když potkáte zase po letech šikovného řemeslníka, kterého navíc ještě jeho práce baví. V dnešní době jev nevídaný, v hudbě to platí také a bezezbytku. Ne, COFFIN LUST se nesnaží vymýšlet nic nového, ani převratného, ale to co hrají, tak hrají s odhodláním, syrově a po svém. Pro nás, pro old school death metalové maniaky se švédským prokletím se jedná o velmi povedenou záležitost. Je to underground toho nejhrubšího zrna, překapaný, opředený pavučinami a takovým tím rebelským "punk" přístupem. Baví mě to a baví mě to moc. Nejsem kritik, ani hudební publicista, jsem jen nadšeným fanouškem, hltajícím rozdrcené staré kosti. Hergot, to ale kope, tomu říkám povedená prvotina!

COFFIN LUST na svém prvním albu míchají dohromady temnotu, špínu, chlad a švédský death metal. A dělají ho opravdu dobře! Oceňuji perfektní provedení, skvělé nápady i masakrující riffy. Hroby se zase otvírají, zombie vylézají na povrch. Jdou po nás, stejně jako skladby z "Manifestation of Inner Darkness". Vykopejte si vlastní hrob, zatančete si poslední tanec a užívejte si naplno old school death metalové melodie. Takhle nějak si představuji poctivé, reálné smrtící album! Na novince potkáváme samotnou Smrt. V Austrálii se zrodila bestie, které vám jde po krku. Absolutní záhrobní inferno! Album, které je studené jako ruka mrtvoly! Inferno!



Asphyx says:

 COFFIN LUST  mix together the darkness, filth, cold and Swedish death metal on their first album. And they do it really well! I appreciate the perfect interpretation, great ideas and murderous riffs. The tombs are opened again, the zombies come to the surface. They're after us as well as songs from "Manifestation of Inner Darkness". Dig your own grave, dance the last dance and enjoy full these old school death metal tunes. This is how I imagine a honest, real deadly album! On the new album we meet Death itself. There was born a beast in Australia that is after your throat. Absolute sepulchral inferno! The album, which is as cold as the corpse's hand! Inferno!

Minirecenze/minireview - SERRABULHO - Star Whores (2015)


SERRABULHO - Star Whores
CD 2015, Rotten Roll Rex
Je libo nějakou tu grindovou prasečinku? Dnes bych vám mohl doporučit portugalské šílence SERRABULHO, kteří se ke své práci umí postavit čelem. Jejich texty jsou plné různých vtípků, výstřelků, srandiček, které asi nejlépe vyzní naživo. Deska se poslouchá velmi dobře, je skvěle syrově zvukově ošetřena. Hudební nápady sice nejsou z nejoriginálnějších, ale také to není nic, co by vyloženě nudilo. Pánové sází hlavně na poctivý přístup a z jejich hudby je to hodně znát. Druhé řadové album je doslova nasáklé nadhledem, velmi příjemně se poslouchá a ještě se člověk pořádně od srdce zasměje. Kapela se nebere vážně a vám bych to doporučoval také. Tady nemá cenu rozpitvávat jednotlivé songy, lepší je si otevřít pivo a začít podupávat nohou.

"Star Whores" mi trošku připomíná drtičku na odpadky. Semele vás, rozmělní, naseká na malé kousky a vylisuje z vašich nebohých těl krásné kvádříky, které mohou posloužit jako recyklát pro stavbu prasečáku. A až pak malá prasátka povyrostou, budou se vám chrochtavě smát. Ne, nedělám si legraci, člověka při poslechu jednoduše napadají samé bláznivé věci. Ona je totiž celá tahle taškařice opravdu zábavná. Není to nic na sáhodlouhý rozbor ani přemýšlivé odpoledne, ale spíš na pořádnou pařbu s podobně naladěnými kamarády.

Novinka portugalských maniaků SERRABULHO je plná legrace, grindu a pořádně ostrých melodií. Těmhle šílencům není nic svaté a dovedu si představit, že to na koncertě umí pořádně rozjet. Poslech doma v přehrávači je sice chvílemi trošku stereotypní, ale jako celek mě nahrávka baví. Jen se na ní člověk musí dívat s nadhledem. Doporučuji vám tedy otevřít si láhev něčeho dobrého, dát hi-fi věž pořádně nahlas a nic neřešit. Přesně pro tyto chvíle jsou SERRABULHO jako stvořeni. Dobrá grindová deska, která vás pobaví!


Asphyx says:

The news of Portuguese maniacs SERRABULHO is full of fun, grind and really sharp melodies. Nothing is holy to these madmen and I imagine that they can really let it rip on concerts. Listening at home in the CD player is a little bit stereotypical, but as a whole I enjoy this recording. But it's necessary to take it easy. So I recomment you to open a bottle of something good, set the volume to the maximum and don't try to solve anything. Exactly for these moments are SERRABULHO the best. Good grind album for your entertainmant!

neděle 1. května 2016

Recenze/review - MORGUE SUPPLIER – Morgue Supplier (2016)


MORGUE SUPPLIER – Morgue Supplier
CD 2016, Obscure Musick

Z nedalekého kopce vyjel velký buldozer. Hrnul před sebou obrovskou hromadu suti, písku, hlíny a nenávisti. Přijíždí pomalu ke mně a když už je na dosah několika metrů, objeví se před radlicí vybělená kostra. Řidič, který tohle monstrum ovládá, ihned zastaví a vylézá ven. Zapaluje si cigaretu, plive do dálky a nadává. Pak bere do ruky lopatu, odhrnuje zeminu a i z dálky je slyšet, jak se modlí. Ten den byl objeven další masový hrob. Sjede se policie ze široka daleka a majáky na jejich autech blikají do tmy ještě dlouhou po půlnoci. Na plechovém boku mohutného buldozeru svítí dráždivý nápis MORGUE SUPPLIER. Monstrum se opět probudilo!

Vy, kdo tuhle partu death grindových maniaků znáte, tak asi víte, že pánové se s ničím moc nepářou. Jejich tvorba opravdu připomíná nějaký obrovský rozjetý stroj. V jeho soukolí po dlouhých dvanácti letech (ještě mají na svém kontě jedno dlouhohrající album s názvem „Sociopath“ z roku 2004) vzniklo další dílo, které vás svoji syrovostí doslova uhrane. Určitě znáte ten pocit, když vložíte do přehrávače dlouho očekávanou desku a jste napjatí, co přijde. Tentokrát jsem měl zpočátku co dělat, abych ten nevýslovný tlak vůbec ustál. Vyhrnuly se na mě z reproduktorů doslova monstrózní riffy, neskutečně morbidní nálada a syrový pocit beznaděje. Rozhodně nečekejte žádné technické finesy, ani zákeřnosti. Tahle nahrávka zabíjí zvukem, tlakem a energií. A to doslova! Fascinuje mě schopnost kapely s minimem výrazových prostředků nahrát tak pestrou záležitost.


Hudebně se MORGUE SUPPLIER pohybují někde na pomezí mezi NAPALM DEATH, CONVERGE, CRIMINAL ELEMENT, ale napadají mě i třeba takoví CRYPTOPSY. Klidně si doplňte i death doomové smečky a nemůžu pomoct, ale sem tam slyším i inspiraci VOIVOD. Není to zase tolik důležité, hlavní je to, že mě celé tohle monstrózní ničení sluchovodů neskutečně baví. Procházím se setmělou ulicí a kolem je cítit beznaděj. Všichni ti špinavci, prodejci chvilkových potěšení i potulní vrazi v noci ožívají. Chraň vás pánbůh, pohlédnout jim do tváře. CD „Morgue Supplier“ si klidně vezměte s sebou, zapadne do té zjitřené nenávisti, jako by sem patřilo odjakživa. Budete do tmy řvát spolu s velmi variabilním zpěvákem Paulem Gillisem, který díky svému chorobnému vokálu dodává celému krvavému panoptiku další rozměr. Výsledkem téhle neřešitelné rovnice jsou další mrtvá těla. Lidstvo se nikdy nepoučí, historie by mohla vyprávět. Zakrátko vyjedou další buldozery a budete se také modlit, abyste v té hromadě smrti nebyli vy sami. Tohle album je o lidské špíně, o hnusu, kterého jsme jako druh schopni.

MORGUE SUPPLIER nahráli přesně ten kousek zahnívajícího masa, který by neměl chybět ve sbírce každého pravověrného death/grindera. Zakládám album na čestné místo ve své sbírce a užívám si ten hnilobný puch. Hutné kytarové výjezdy, zabijácké bicí a všude kolem vznášející odér márnice. Řekněte mi na rovinu, co si víc může fanoušek kapely přát? Otevřete hroby, exhumujte mrtvé a slyšte slova pekelná! Při poslechu si přijdu jako by se mě někdo snažil stáhnout z kůže zaživa. Na albu by mělo být napsáno upozornění, že může způsobovat šílenství. Vítejte na té nejkrutější pitvě. Death grindová legenda se vrátila v plné síle a všem ukázala, jak se má správně dělat masakr. Skvělé, velmi naléhavé a natlakované album! 

Asphyx says:

MORGUE SUPPLIER recorded a putrescent piece of flesh which should be in every collection of the real death/grind fan. This album has a special place in my collection and I enjoy the purid smell. Solid guitar departures, killing drums and all around is the smell of charnel house.  Honestly, does a fan of a band need anything else? Open the graves, exhume corpses and listen the words of the hell. I feel like someone is trying to hide me alive. It should have a sign on the cover that says “may cause mental damage”. Welcome to the worst dissection ever. The death grind legend is back and full of strength and it showed us how the best massacre is done. Great, very acute and pressurized album. 

Seznam skladeb:

01. Heathen (The Throes of Poison)
02. Cultic Rape
03. Moral Vacuity
04. Bringer of the End (Executioner)
05. Mental Slum
06. End of Self
07. Graveyard Filler
08. Rotting in an Alley
09. Massive Murder
10. Dead Room
11. Equipped to Obliterate
12. Destroying a Human
13. Restraints
14. Broken Gods


Čas: 40:54

 

Sestava/band:


Paul Gillis - Vocals
Eric Bauer - Guitar
Steve Reichelt - Bass

http://morguesupplier.bandcamp.com/music
https://www.facebook.com/morguesupplier?fref=ts
http://myspace.com/morguesupplier
http://www.obscuremusick.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý devátý - Babiččina marihuana


Příběh třicátý devátý -  Babiččina marihuana

Měli jsme s Prcalíkem obrovské štěstí, že jsme zažili všechny své babičky. Byly to dámy z lidu, starostlivé, takové ty klasické, až pohádkové. Jako děti jsme se k nim chodívali vybrečet, ony nám dávaly čokoládu, vždy napečené koláče a pronášely rady, ke kterým se člověk dopracoval po mnoha a mnoha letech. Prcalíkova babička ze Sovinek, vesnice kousek od Mladé Boleslavi byla unikátem, úkazem. Děda jí zemřel za války, ona byla přísně věřící, ale na druhou stranu se taky hrozně ráda bavila. Na rozdíl od jejich sousedek, na nás neřvala a nenadávala nám do umaštěných metalistů. Chodívali jsme jí pomáhat na pole a po večerech si nechávali vyprávět dlouhé příběhy ze světových válek.

Jednou přijel Kytka z Prahy a pronesl: „Tak pánové, mám pro vás něco, co z nás udělá opravdový metalisty!“ „Víte, jak jsem vám ukazoval ten německej časák, jak tam byl pořád ten divnej list a my pořád nevěděli, co to je?“: pokračoval a doplnil nám tak do života zcela novou informaci o marihuaně. Pak otevřel dlaň a že prý byl v hospodě Na Bábě a že mu tam nějakej místní týpek dal pár semínek. Ihned jsem byl určen jako student zemědělské školy zodpovědný za tuhle krásnou bylinu. Poprvé jsem tak otevřel učebnici rostlinné výroby a dal jsem se do studia. Tímhle předmětem jsem víceméně proplouval jen díky mé neustálé práci o víkendech na rodinných pozemcích.

Prcalíkova babička nám sama nabídla svoji půdu, jen prý, že až to vyroste, tak si s námi zakouří. Pak stařecky pokračovala ve vyprávění a my jen koukali, cože to všechno naše prarodiče za války dělali. Mluvila o kokainu, o putykách, o prostitutkách. Prcalíkovi spadla čelist a raději odešel pryč. My vyzvedli ve sklepě staré květináče po fíkusech a vynesli je po schodech pod střechu. Ideální prostředí. Každé odpoledne jsem jel dvanáct kilometrů tam a pak zpět, abych nastavoval světla, pokoutně ukradená ve Škodovce, zaléval jsem, zastřihoval.

Pak, po několika měsících, kdy nám asi všechny kytky už moc přerostly, nadešel ten velký den. Byl víkend, venku zuřila bouřka a naše trojice nadšených, ve složení, já, Prcalík, Kytka a naše krasotinka Jana, sedíme na zápraží před domem. Přichází babička, v krásné sváteční sukni. „Jdeme na to?“: ptá se její vnuk a vytahuje zapalovač. Pokouším se balit první cigaretu, ale nejde mi to. „Pusť mě k tomu!“: směje se ta renesanční dáma a jednou rukou předvede ukázkového jointa. Překvapeně kroutíme hlavami. „Co koukáte, za války jsem si v koncentráku balila slámu z matrací, abych zahnala hlad“: směje se nám stará paní a jako první dlouze potahuje. Joint několikrát obrazí kolečko a nic. Pořád nic. Divíme se, koukáme a kýžený rauš se nedostavuje. My blbci jsme vypěstovali několik rostlin technického konopí. To jsme ale nevěděli, informace nebyly a pražský metalista nás pěkně vypekl. Tak aspoň předstíráme, že to s námi něco dělá a pak si jdeme raději do sklepa pro lahváče.

Náš první pokus o marihuanovou radost skončil neslavně. Smáli jsme se tomu ještě dlouhá léta. Hlavně měl ale celý příběh krásnou dohru.

Jednou si to takhle jedeme na podzim (po neúspěšném pěstitelském létě) s Prcalíkem na kole. Svištíme, řveme jak na lesy, nadupaní radostí a testosteronem. „Hergot, co to je?“: zahlásí na začátku vesnice můj kolega a ukáže směrem k babiččinu domu. Celý barák je rozsvícený, okna otevřená. Šlápneme do pedálů a už jsme na dvorku. Ve dveřích, jako monumentální stín stojí stará dáma, v rukou obrovskou cigaretu a na tváři úsměv jako vrata. „Nazdar mládenci!“: tlemí se na celé kolo. „Mě to nedalo, tak jsem si sehnala od známý z Prahy taky jednu rostlinku“: pokračuje a my stojíme jak opaření. „Ty vole, mě se zhulila bába!“: prosekne hlasem celou situaci Prcalík a všichni propukneme v jeden nekonečný smích. Celý večer se pak odehrává v jasně daném směru. Vykouřilo se toho hodně, druhý den také a nakonec, když přijel zbytek naší party, to vypadalo jako v nějakém marihuanovém doupěti.

Pobíhali jsme po domě, smáli se, pořád měli hlad, Jana si sundala podprsenku, pak chtěla i babička, nakonec jsme ji přemluvili, že ne, potom přišel soused, chvilku na nás koukal, dal si taky a celý víkend se u Prcalíků v domě pořád svítilo. Kolem lítali obrovští sloni s bílýma ušima, z narychlo přivezených reproduktorů řvali na celou ves Slayer a sousedi začínali mluvit o Sodomě.

Jezdívali jsme pak dlouhá léta občas za Prcalíkovou babičkou na návštěvu (když můj kamarád potom nebyl, tak jsem vyrážel i sám). Už jsme ji nevozili ani bonboniéry, ani květiny, ale pokaždé nějaké hnojivo, sem tam žárovky. Tahle neskutečně milá, úžasná dáma s obrovským srdcem se doslova prokouřila k devadesáti pěti letům (umřela ve spánku s úsměvem na tváři). Když jsme potom s kamarády nesli její rakev z místního kostela na hřbitov a okolo stály její kamarádky se slzami v očích a všichni pozůstalí přemýšleli nad tím, jak si rozdělí majetek, my měli celou dobu smích na krajíčku. Spouštěli jsme babičku do hrobu. Jana stála opodál, mrkala na nás a když se pak mělo jít hodit kousek zeminy na dubové víko, vytáhl Kytka z kapsy pár semínek marihuany a přimíchal je do dlaně. Ten večer jsme se místo pohřební hostiny zhulili, jak zákon káže. Já osobně naposledy.

Měl jsem za svůj život dvě vlastní babičky, tři prababičky, dva pradědy a dva dědy. Měl jsem ale taky jednu babičku nevlastní, překrásnou, milou, s největší náručí na světě. Dala mi toho do života tolik jako nikdo jiný. Prcalíkova babička byl fenomén, živel, člověk, kterému mohl každý jeho vitalitu závidět. Říkali jsme ji tenkrát možná trošku hanlivě „travní bába“. 

Tento příběh je věnován ženě, která mě naučila se koukat na život s obrovským úsměvem. Díky babi

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine