DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 9. července 2016

Interview - GRAVE DESECRATOR - We play/compose with fury and rebellion, provoking the disgust in make part of such a world of shit!


Recenze/review - GRAVE DESECRATOR - Dust to Lust (2016)

Interview with blasphemic death metal band from Brazilia - GRAVE DESECRATOR.

translated by Markéta, thank you!


Ave GRAVE DESECRATOR! You have recently published new album “Dust to Lust”. I am literally obsessed with it. How are the feedbacks from fans a critics?

Élson “El” Necrogoat – Well, I haven´t seen too many reviews lately, since the album has been recently released. I read only a few. Maybe it´ll take some more time. But as far as I know, there some very good ones, others are average, others absolutely destroying us haha! Actually, we don´t care about reviews written by people who didn´t take a listen to the album properly. And we can perceive it reading their texts with the same bullshit as ever, mainly from bigger mags that suck the balls of so called nowadays “original” bands. The same things ever like; “they’re old school band, this band is nothing new, they are only singing blasphemies, bla bla bla”. Come on, we don´t need good reviews to carry on with our work, but of course, that we take into consideration all well conducted comments or criticism, positively or negatively. In other cases, we just like to sound terrible for stupid minds.



How does GRAVE DESECRATOR compose new songs? How the whole process of making a new material does starts? Who is the author of your music?

We took a long time since “Insult”, our album from 2010, to finally compose an entire album. I don´t think it´s necessary to delay such a long time, but most of the songs are from Butcherazor´s(guitar/voice) and Black Sin´s (guitar) and I composed only one full song and some lyrics. But it´s how the things works with us. We hope to don´t take too much time for a new album, but we have a very turbulent life, so we do the best we can.

The sound of your new album is great. It is dark, cold and sharp at the same time. In what studio did you recorded? Did you talk about the final sound and mastering as a band?

We were dealing to work with Harris Johns in his well-known Music Lab studio in Berlin. But we had problems with money, budgets, since Brazil just entered in a very severe crisis lately, complicating all the things related to the euro to real (brazilian currency) transferences. Thus, we decided to work with a guy who must be a new promise into Metal recordings at least in Brazil, namely Daniel Escobar. We recorded at HR studios in Rio. I think we got a very good result, regarding our fierce sonority, with a good quality and identity, that´s a very important point. There´s no room for flawlessly components in our music. We use technology, but we try to be the most organic and malicious possible!



Who is the lyrics author and what are they about? Where do you find inspiration for the themes? You sing about anti-Christianity, Satanism, darkness, apocalypse. Why these topics? Do you want to express some message with your lyrics? In the Czech Republic people are very tolerating to these lyrics. How about Brazil? Have you ever had any problems with the Church, have you ever been rejected?

Butcherazor prefer to write the lyrics for most of his songs. He´s much more straight into his anti-religious, blasphemous and apocalyptic views. This time he wrote a lyric about a whore who became a witch in Rio, back in the XVIII century. “A Witching Whore” is the song I´m talking about. All in all, this woman came from Portugal and started to live with prostitution in a place called Arco do Teles (this place still exists in Rio). She was really beauty and caused envy in her concurring. So the time passed mercilessly, her beauty disappeared…she became ugly, old and shabby. The way out was to find a kind of black magic bewitchment in order to bring back his beauty, following the guides of an older witch. Bathing with newborn´s blood was the solution then. And the story goes on. Yeah, you may think it´s a kind of Elisabeth Bathory from Rio, hahaha. My lyrics are more a fine line between the cruel world that we face, live and testify, with abstract elements, magick, lust and chaos. Furthermore, something really crazy on it, probably because I´m not an atheist. We, as bandmates, sometimes do not have the same feelings or perspectives in our lyrics. But that´s the point that make us reach a mutual similarity in the words that we write, in order to have some sense to turn all the thing interesting. If there´s a message in our lyrics it might be cruel and crusty. I can´t perceive an intention of a necessity for a message. I personally think that we play/compose with fury and rebellion, provoking the disgust in make part of such a world of shit, man! Where there’re slavery, servitude, bloodspread, corruption, suffering, but still trying to have a more magnificent and worthy path to follow. Make compromise with our vicious nature is the first step. We´re nothing than energy and shit left behind by this cosmic sphere. In other hand, we don´t want to feed the feeble imagination of psychopaths. 


Concerning your last question, we haven´t had any problems with the brazilian church or similar so far, but we have seen a menacing increasing of the protestant christians side by side with their brotherhoods into shitty politically nationalist agendas in Brazil. Maybe difficult times are coming for those into freedom. The inquisition may return in the third world!! Our message to them? FUCK OFF YOU BIGOTS!!! SATAN LIVES!!!

You have always had a great covers of your albums. Is it important to you to have a good cover? Who is the author of the cover on “Dust to Lust”?

Yes, indeed the artwork is very important for us! Even the artworks for our t-shirt motives, merch etc. We ever like to work with talented guys on it with no photoshop mixing images! We support the perpetuation of handcraft arts, like drawing, photography, paintings etc. One of them is Daniel Corcuera (from Chile´s Slaughtbbath), who created one of our symbols and other great things like the cover of our live album. “Insult” cover was painted by our tattoo artist Leo Lavatori. He hasn´t working for Metal bands, sadly. “Sign of Doom” cover is a photo taken at Butcherazor´s altar. By the way, those are real skulls! The total black/white and red concept of “Sign of Doom” was totally intentional, as well as the straightly evil songs and lyrics of this cursed album. “Dust to Lust” artwork is really fantastic! Zbigniew Bielak is the polish artist behind this piece of blackened art. He has been working for Ghost, Watain, Behemoth, Mayhem and many other well-known bands.

You play typical classic old death metal. You have never go out of this way, you are “orthodox”. Personally, that is one of the reasons I like your work that much. However, have you ever wanted to play something different, to change the GRAVE DESECRATOR´s music?

I don´t think we are too orthodox. At least in my opinion.  Maybe, it´s not our intention. We just like to progress into this task. It doesn´t make any sense to be so much different of what we do nowadays. But yes, we like it raw, loud, Evil and intense! We play music with heart, pumping blood, emotion, aesthetics, indiscipline and devotion. I think that there´s a shrine for it still existing in some parts of South America, far away of the plastic and insipid scenario that Metal has turned up. Of course that we can see brilliant bands in Europe and other countries, no doubt!!  But they´ve been overshadowed, destined to second rate, and they don´t deserve it! Listen to chilean bands for example, they´re violent to the bone, and never regret! Metal is supposed to be feared! You can sell 1 million copies, but even so, you can reap souls and strike fear at anybody else´s heart!


If someone defines your music there is the term “blasphemy death metal”. You play old, real death metal but in your music is heard black metal also. Do you have any idols, someone who you look up to? Any bands which inspire you?

Zico is my idol! Hahahahaha (note: former Flamengo football player), but even that´s true, I´m joking since I know that you´re talking about music! Regarding all the guys of the band, I think we have some idols to look up to, like Lemmy/Fast/Philty, Thomas Gabriel, Cronos/Mantas/Abbadon, Hanneman/King/Araya/Lombardo, KK/Tipton/Halford, Murray/Smith/Harris, Max/Igor Cavalera, Butcher/DD Crazy, Sixx/Tommy/Mars/Neil, Schuldiner, Vândalo, Iommi/Butler/Ward/Ozzy, Stanley/Simmons/Frehley/Carr, King Diamond, Quorton, Alice Cooper, Wolf Hoffmann, Danzig, Becerra/Sus/Lalonde/Torrao, Angus/Malcom/Johnson, Dio, Lawless/Holmes, Hetfield/Hammet/Burton/Lars, Angelripper/Witchhunter, Gordo/Jão/Boca and etc, etc.. Got the thing that we have very few idols? Hahahaha..


In the Czech Republic, there is a low attendance in concerts – at least I have heard that. I want to know what your experiences from Brazil are. For us you are a big country with a lot of bands, promoters. You have a lot of concerts by bands which often skip the Czech Republic. Do people go to death metal concerts in your country?  Do you prefer smaller clubs or bigger festivals?

Well, I thought that as you´re in Europe, you´d had a wide range of concerts. It surprises me to know that you don´t have too much gigs happening over there. Brazil is still a “distant” country, but of course that we can attend much more gigs nowadays than in the early 80´s or even 90´s. It has been much more easily for sure. We cannot be compared to places like UK or Germany yet, we don´t have big festivals, but many foreigner bands are coming, even that some are really overrated compared to some we have here. About the crowd, it depends. We have huge crowd only when mainstream bands are playing here. I think the underground is the same everywhere. Heavy Metal hasn´t been on the top for a while. It reflex in a decreasing of interest from the youngers to create a blood tie with this style of music and life. We never played in a big festival so far, but it might be good. But smaller clubs with good backline, stage and insane crowd is really very, very cool!

Nowadays, people download new albums on the Internet and they just use the digital forms. What do you think about this problem? I am interested on your view as a musician.

It´s difficult to me to understand it because I´m an old guy now. I mean, maybe it makes sense to this nowadays civilization and their new rules and customs. They´re not used to look for the things, to have emotions etc. People have been turned to opportunists and want everything immediate! Fools are we who don´t fit with this new reality. I can´t answer you if it´s a good or bad thing. But as long as I´m alive, I´ll never prefer a digital file instead of a physical stuff. It makes no sense in my world!

When you look back…what was the first impulse to make a band? Why death metal? It is not the field where people can be “very famous”.

Actually, I was not too much interested to have a band in my youth. But I don´t know, this necessity increased within me with the passing of time, I was attending lots of gigs back in the late 80´s and early 90´s. This idea turned to mature in time and I think Butcherazor, since he´s younger than me, was really interested on it as well. It took too much time to this idea being performed. We were into all kinds of Metal back then, but our first demo tape from 2001 is actually too much 90´s Black Metal for our taste. We fucking worship the best Black Metal acts from the past and some from nowadays, but we were too much into old Mayhem, Dark Throne that time. But even that this stuff have some cool Thrash Metal riffs here and there, we think it´s not that good stuff and doesn´t represents what GD stands for. People have been comparing us with lots of old bands from Brazil and South America, as well as with Death Metal as you mean. Of course that we do like it, but our music comes naturally. We don´t think specifically in a band when we are composing. But of course that we can´t disguise some of our main influences.



Nowadays, a lot of young band begins to play the “old school death metal”. Some of them are not very successful, however there are some good new bands which figured out what is this music about. Do you have any favourite band which can bring those “old good days” back to life?

We are not interested to know if some band sounds “old” or “modern”. We demand good music above all. “Latest” bands that we like, or have been listening most time, are The Devil´s Blood, Dead Congregation, Communion, Slaughtbbath, Electric Wizard, Farscape, Reverend Bizarre, Midnight, Whipstriker, Witchrist, Lucifer, Velho, Vulturine and a few others. As you can see, we´re not only into Death or Black Metal at all.

Are there any albums which you like from a past few months?

I haven´t bought many albums since a long, but new The Unhaligäst album is very cool, new Coldblood as well. Both bands from Rio. Actually, I can´t remember what I´ve listening lately..My mind sucks! I mean, brand new things. I keep listening to all the old shit as ever! Take a look in the above question.

Do you know and listen some Czech bands?

Oh yeah man!! Very precious music came out from Czech!!! Since the early 90´s, I´m into the great Master´s Hammer!!! The demo and first two albums are pure classic and I keep listening to them in a regular basis. I´ve heard that they´re not too much into Metal anymore, at least Franta Storm might had experienced strange things. Is that true? I know that they´ve released a new album, but I didn´t have the chance (or money) to buy it! Maniac Butcher (and their millions of projects), Agmen, Root (Zjeveni is pure classic!!! I have my vinyl in Czech edition!!!), Debustrol etc. Some of these bands aren´t very well known in Brazil, unless you´re a crazy Metal die-hard fan! Not for all! I don´t know about newest bands, sorry..or maybe I´ve forgotten!

What are GRAVE DESECRATOR´s plans for the next few months?

To keep alive! Be sure, it´s not that easy if you live in Rio!

Thank you so much for the interview. I wish you a lot of sold music, full concerts, crazy fans and I am looking forward to seeing you!

I thank you very much!! We hope to reach your wonderful and very beautiful country very soon! Pay us some beers, I know they´re one of the best! Check out our new fucking album “Dust to Lust” and buy our merch, cds, lp´s at Season of Mist website! Also, a new split 7ep, probably our last 7ep to date, with the Chilean bastardos of Slaughtbbath, coming out next August by Hell´s Headbangers! We need your money to buy some weapons, pay our bills and the suborn to not get shooted down by the drug dealers!



pátek 8. července 2016

Recenze/review - TURBOCHARGED – Militant (2015)


TURBOCHARGED – Militant
CD 2015, Go Fuck Yourself Productions

Už slyším ty kroky. Pomalé a šouravé. Ležím tu, uprostřed zimní nicoty a čekám, až vydechnu naposledy. Do krve mi pomalu proniká temnota a vzpomínám na všechny hříchy, které jsem za svůj život způsobil. Říkají, že prý nesmím usnout. Nechápu je. Vždyť věčnost musí být tak krásná. Ledovými prsty se dotýkám svých očí. Jsou skelné, průzračné a pomalu ztrácejí svoji jiskru. Je konečně tma a já se propadám do podzemí. Ještě když mě druhý den naleznou, vnímám je jakoby z dálky. Hovoří o mně a dohadují se, proč jsem zde umrznul. Kdyby jen věděli, kdyby jen tušili. Prokletí je hrozná věc.

TURBOCHARGED jsou absolutní underground. Švédská chrastící mašina, založená v roce 2000. Trojice maniakálních muzikantů, s punkovým přístupem k věci. Stará kombinace thrashe, blacku, punku a hlavně deathu mi dělala vždy dobře. Tentokrát zahraná od mistrů ve svém oboru. Je to špinavé, neučesané, ošklivé, pro mnohé monotónní, pro mě krásně uvolňující. Tohle je hudba pro odpočinek, pro otevřenou řadu lahví od piva, pro soukromou pařbu doma v pokoji. Nečekejte žádné umění, ale jen slisovanou energii, která se najednou uvolnila. Je to stejné, jako když se prodere voda z přehrady, jako když se utrhne lavina v horách, jako jaderný výbuch, ničící vše živé. Kapela sází s upřímnou jistotou na to, že zničí své posluchače rovnou, bez vytáček a kudrlinek. Hodně tomu přidává charismatický vokalista a basák Ronnie „Ripper“ Olson. Jeho chraplák dělá tuhle kapelu ještě zajímavější. Tak a teď už dost řečí, dejte mi panáka, chce se mi tančit do úplného vyčerpání.


„Militant“ je albem, které jsem si poslední měsíce dávkoval velmi často a rád. Pokaždé, když jsem si potřeboval odpočinout, restartovat celé své tělo nebo ve chvílích, kdy jsem byl utahaný jako pes, mi byli milými společníky. Nic složitého, spíše se útočí na první signální soustavu. Síla jednotlivých skladeb vynikne asi nejlépe naživo, ale i u mě doma, s volume na hranici snesitelnosti, jsem si užíval nahrávku stejně, jako návštěvu starých katakomb. Myšlenky na tu dámu s kosou mi začaly vyplouvat na povrch stále častěji. Je to jasné, krásně to všechno zapadlo do sebe. TURBOCHARGED ukazují smrt v její opravdové, reálné podobě. Nějaké idealistické představy o krásné slečně, případně převozníkovi s tajemným nádechem vzali při poslechu dávno za své. Zbyla jen syrová a hodně hnilobná pravda. Nic nezbude. Vůbec nic. Jen tělo, kus masa, ohlodaného na kost červy a stářím. Poslední dny strávíte jen sami se sebou a všechno ošklivé a zlé, co jste kdy udělali, se vám vrátí natolik silně, že budete mít ještě dlouho po odchodu na onen svět vytřeštěné oči. Podívejte se na některé staré lidi, už teď mají celý svůj život vepsaný ve tvářích.


Poslední album švédských TURBOCHARGED je totální esencí death metalového podzemí. Ostré, neučesané riffy, drtící baskytara, vokál vytažené odněkud z hrobu. Nahrávka je určena všem maniakům, kteří obdivují starý, plesnivý metal v jeho reálné podobě. Kapela si na nic nehraje a ničí vše živé. Tahle hudba je stvořena ve starých kobkách, v podzemních chodbách, na hromadách prašivých kostí. Inspirace devadesátými lety, krutostí a nekompromisním přístupem se Švédům vyplatila. CD má velký drive, je šílené, plné energie a tlaku. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground a ocení jej nejvíc asi staří a poctiví fanoušci. Připravte mi dřevěnou rakev, několik litrů piva a pozvěte na večírek ty nejkrásnější zombie. Obraťte všechny kříže směrem dolů a můžeme spolu tančit na hrobech až do rána. Bude nám k tomu hrát směs deathu, thrashe a punku! Tohle je hodně prašivá nahrávka! Absolutní death metalový underground, absolutní kult! Zabijácká deska!

Asphyx says:

The last album by Swedish TURBOCHARGED is a total essence of death metal underground. Sharp messy riffs, crushing bass, vocal which was pulled off from a grave. This album is for maniacs who admire the old mouldy metal in its origin look. The band doesn´t pretend anything and they destroy everything what is alive. This music has been made in old cells, underground halls, on a lumps of ashy bones. The inspiration comes from the 90ths, cruelty and uncompromising attitude – that is everything which worked well for these Swedish guys. The album has a great drive and it is crazy, full of energy and pressure. It is the deepest underground and I think it is especially for the old true fans. Prepare a wooden coffin for me, a few litres of beer and invite the most beautiful zombies on the party. Put all crosses upside down and let’s dance together on graves until morning. There will be a mix of death, trash and punk playing! This is a very ashy record! Absolut death metal underground, absolute cult! Killer album!

Seznam skladeb:

1. Dark Era
2. Aura of Flies
3. Popecleaver
4. Where the Sodomites Never Burned
5. Demonization
6. Dead Flesh Monument
7. Massive Worldwide Armageddon
8. Militant
9. Battered and Crucified
10. Extreme Dechristianization
11. Blood Red Rain (Over the White Plains of Heaven)
12. Left Hand Psychopath


Čas: 39:14

 

Sestava/band:


Ronnie „Ripper“ Olson – basa, zpěv
Old Nick – kytara
Freddie Fister – basa, zpěv

Recenze/review - LIK – Mass Funeral Evocation (2015)


LIK – Mass Funeral Evocation
CD 2015, War Anthem Records

Odsekávání kusů zmrzlé mrtvoly není lehká práce. Už jenom překonat krůpěje krystalků, přituhnutých k zemi, je náročné. Málokterá kapela to umí. Švédským death metalistům LIK, mlátícím to v klasickém devadesátkovém stylu, se to povedlo na výbornou. U některých riffů opravdu máte pocit, že právě přimrzáte odkrouhnutý někde v opuštěné uličce. Právě vás někdo střelil kvůli pár drobným do břicha. To by zase tolik nevadilo, nejhorší byl ten pocit ponížení, když jste umírali. Hudba ve stylu DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DEMONICAL vás ale probere, alespoň do země stínů, do království nicoty. První album na kontě, členové švédské death metalové smetánky ve svých řadách, datum založení rok 2014. Člověk by řekl, klasická retro kapela. Není to tak úplně pravda. LIK totiž umí jednu hrozně důležitou věc navíc. Umí složit dobrou, postupně gradující skladbu se zajímavými motivy a sóly. U nás, v undergroundu, věc nesmírně ceněná a chtěná.

Mrtvola byla převezena do márnice, náležitě ošetřena různými roztoky. Pozůstalí si přáli její vystavení. Byli věrní, nechtěli jen neosobně přihlížet u žhnoucího kotle krematoria. Teď tu pláčou, roztrpčení ze způsobu odchodu z tohoto světa. Násilná smrt nemůže být nikdy potrestána. Odejmutí života není jen nezákonné, ale je i zásahem do myslí mnoha lidí. Odčinit jej nelze. Potrestat příjemným vězením a zkrácením trestu za dobré chování také ne. Na ty, kteří zde zůstali, nikdo nemyslí. Jsou jen propíráni v lesklých časopisech, v honbě za senzací. Do sálu posledního spočinutí se mimo pláče vkrádá díky tomu neskutečná beznaděj. Shlížím na to lidské mravenčení, musím se usmívat, teď už je mi dobře. Tady, v záhrobí, s dobrou švédskou kapelou, je mi fajn. Co si víc přát? Studené chřestící riffy, ostrý hlas, tepání rozzuřených bicí. Nic mi nemůže dodat větší sílu, než právě podobná hudba.



Líbí se mi takový ten těžko popsatelný, nakopávající rytmus. Celá deska má tradičně punkový nádech, sází se spíš na přímé rozsekání obličeje posluchačů, než na nějaké složité kompozice. Pro někoho málo a dávno překonaný způsob hraní, pro nás, starší a pokročilé, vynikající záležitost, dalo by se říct. Vždyť co může být krásnějšího, než plnotučný švédský death metal, zahraný s nadšením, odhodláním a plesnivinou v srdcích? Podzemní kobka, zasazená přímo v podzemí pod kostelem, je krásnou negací samotného Boha. Trojjedinost se zde skládá ze síly, energie a chřestících kytar. Tohle je hodně mocné album, kde vítězí tlak nad technickými „zkušenostmi“. Mám to takto položené moc rád. Podobná hudba mi dává ještě naději, že ještě existují muzikanti, kteří preferují poctivou práci nad umělohmotným světem současných tvůrců. Má to jednoduše koule, dalo by se taky prohlásit.



„Mass Funeral Evocation“ je prvotinou švédských maniaků LIK. Album se rozhodně povedlo. Je krásnou ukázkou toho, že klasický severský death metal stále žije. Pánům se povedlo přenést ducha devadesátých let do současnosti opravdu velmi dobře. Nahrávka se skvěle poslouchá, nápady jsou vynikající a ještě navíc to má tu správnou rockovou energii. Při poslechu jako by kousek ode mě ležela zmrzlá mrtvola s vytřeštěným pohledem. Skvělý zvuk, dokonalé záhrobní inferno! To jsou LIK. Kapela se předvedla na svém prvním albu ve velmi dobrém světle. Na CD jsou slyšet ozvěny ze samotného záhrobí. Peklo opět promluvilo. Mocně a hlasitě. Rozšlapejte staré kosti, otevřete páchnoucí hroby! Tohle je hudba pro všechny poctivé hrobníky! Švédské, klasické death metalové album, které způsobuje lavinu! Pandořina skříňka byla otevřena! Pořádně studený masakr!


Asphyx says:

The album “MASS FUNERAL EVOCATION” is the first album by the Swedish maniacs called LIK. And they did a good job. The album is a great example of the classic northern death metal which is still alive. These guys successfully transported a ghost of 90ths into today and they did it nicely. The record is easy to listen, ideas are great and most of all the album has the right rock energy. When I listen to this album I feel like there is a frozen dead body with a scared look on its face right next to me. Great sound, perfect inferno from the world beyond! That is LIK. This band showed us good what they are capable of on their first album. You can literally hear the beyond´s resonances on the record. The Hell have spoken again – powerfully and loudly. Break old bones, open stinky graves! This music is for every true sexton! Swedish classic death metal album which makes avalanches go! Pandora´s box has been open! The real cold massacre! 

Seznam skladeb:

01. Serum 141
02. Le morte homme
03. Ghoul
04. Death Orgasmic
05. Sickening
06. Endless Oceans of Blood
07. Behold the Beheaded
08. Necromancer
09. Skin Necrosis


Čas: 35:21

 

Sestava/band:


Christofer Barkensjo – bicí, zpěv
Niklas Sandin – kytara, basa
Tomas Akvik – zpěv, kytara


čtvrtek 7. července 2016

Recenze/review - GRACE DISGRACED - Lasting Afterdeaths (2016)


GRACE DISGRACED - Lasting Afterdeaths
CD 2016, Razed Soul Productions

Ze stropu už zase kape černá krev. Sráží se v temně rudých krystalkách. Pomalu houstne, stejně jako dávno nevětraný vzduch. Jsem zvyklý, stává se to poslední dobou stále častěji. Nad námi, v kovově chladné místnosti dostali další zásilku nových čerstvých těl. Pitvají tak o sto šest. Jsou slyšet i zvuky rozzuřené pily, to když se otevírají lebky. Nemyslete si, obyčejného zřízence jsem nechtěl nikdy dělat. Jenže jako nedostudovaný doktor jsem neměl na výběr. Vozím tak mrtvé kusy masa, opravuji to, co na nich svět napáchal a každý den se všemi rozprávím. Tiše, to abych ostatní nevyplašil. Každé ráno nebo noc přijdu, obléknu šedý plášť, rukavice a nasadím na uši sluchátka. Pro dnešní večer jsem si zvolil ruské death metalové techniky GRACE DISGRACED a jejich v pořadí třetí dlouhohrající album. Chvíli jsem se procházel podzemními chodbami, dělal takovou tu rutinu a pak jsem znovu propadl peklu.

 

Bývám k technicky znějícím kapelám většinou trošku skeptický. Nemám moc rád takovou tu exhibici pro exhibici. Nic takového tady nehledejte. Novinka je neskutečně syrovým albem. Nápady jsou sice inspirovány starými skupinami jako jsou DEATH, SUFFOCATION, PESTILENCE, IMMOLATION, MORBID ANGEL. Samozřejmě s notnou dávkou lehké progrese, zajímavých melodií a zpěvaččina velmi průbojného vokálu. Jedná se přesně o ten druh hudby, které buď propadnete (jako já) nebo ji budete odkládat na někdy potom. GRACE DISGRACED jsou zkrátka takovým zjevením na scéně. Poznáte je podle pár prvních tónů, oblíbíte si je a oni si vás podmaní jako vojáci porobenou zem. U nás v nemocnici se díky jejich hudbě odehrávají na stěnách šíleně návykové filmy plné krutosti, syrovosti, maniakální nálady a temné atmosféry. Rozmlouvám se svými mrtvými pacienty, přidávám volume a cítím všude zápach rozkládajících se těl. Smrt je při poslechu tak blízko!


sumarizace:

GRACE DISGRACED letos nahráli zatím své nejlepší dílo. Novinka "Lasting Afterdeaths" je technická, lehce progresivní a zároveň si zachovala syrovost a surovost klasického death metalu. Čtveřice ruských death metalových válečníků jasně dokazuje, že jejich hudba dokáže otevřít staré kobky. Líbí se mi určitá černá jiskra, temná nálada, která nás provází po celou dobu poslechu nahrávky. GRACE DISGRACED poznáte ihned mezi ostatními, mají svůj jasný a zřetelný výraz, zvuk i zajímavé nápady. Jako celek pak album neskutečně řeže, pálí, bolí. Přiznám se, že jsem měl pocit, jako bych potkal samotnou Smrt. Dokonalé smrtící harmonie, maniakální hlas a krásně morbidní změny tempa mě nutí k tanci na vašich hrobech. Jestliže byly předchozí CD velmi dobré, tak letos mě smetli GRACE DISGRACED z povrchu zemského. Death metal v podobném provedení mi koluje v krvi a tak si novinku neskutečně užívám. Doporučuji ji všem death metalovým maniakům, kteří rádi cítí ve vzduchu krev. Technické smrtící album, které probudí i mrtvého! Skvěle!

Asphyx says:

This year the GRACE DISGRACED recorded their best album yet. The album „Lasting Afterdeaths“ is technical, slightly progressive and at the same time retains the rawness and brutality of classic death metal. Foursome Russian death metal warriors clearly shows that their music can open an old dungeons. I like the black spark, dark mood which accompanies us all the time while listening the album. You recognize GRACE DISGRACED among others immediately – they have their own clear and distinct look, sound and interesting ideas. As a whole the album cuts incredibly, it burns and hurts. I have to admit that I felt like I met the Death itself. Perfect deadly harmonies, maniacal voice and beautifully morbid changes in tempo makes me want to dance on your graves. If the previous album was very good, this year GRACE DISGRACED swept me from the Earth. A similar death metal circulates in my bloodstream so I enjoy this album incredibly. I recommend it to all death metal maniacs who like to feel the blood in the air. Technical deadly album which wakes the deads! Great! 


Tracklist:

01. Grave Among The Stars
02. Childhood Of The Dead
03. Wheels DemÆnical Spin
04. The Mute
05. Part Of The History
06. Captured In Snow
07. What Hide The Woods Of Gevaudan

Band:
Polina Berezko - Vocal Aleksandr Klaptsov - Guitars Pavel Semin - Bass Andrey Ischenko - Drums Band 

Contact: graceregeneration@gmail.com

https://www.facebook.com/gracedisgraced/
http://gracedisgraced.bandcamp.com/
https://www.reverbnation.com/gracedisgraced
https://new.vk.com/club390936
https://www.youtube.com/channel/UCZDTDUu9hVnOQuEIRW2LuPg
http://razedsoul.ipower.com/

Recenze/review - STILLBORN – Testimonio De Bautismo (2016)


STILLBORN – Testimonio De Bautismo
CD 2016, Godz ov War Productions

Nahoře na kopci, kousek za městem už zase stavějí šibenici. Dostatek těl, houpajících se druhý den ve větru se vždycky najde. Je potřeba mezi poddanými šířit strach, aby poslouchali bez odmlouvání. Jako záminku si vezmeme samozřejmě víru. Jakoukoliv. Prohlásit pak někoho za kacíře je tak lehké. Vězení je opět plné, soudy rychlé a nějaké to mučení si zajisté také rádi všichni užijeme. Středověk? Ale kdeže, to jen jedna polozapomenutá země, kousek od velkých pouští. Je to pořád stejné. Ten pohled na kývající se těla s vyplazenými jazyky, zdá se nikdy prostý lid neomrzí. Scházejí se každý den, brzy zrána, dobrovolně a s leskem v očích. Vyloženě se těší. A už je vedou, už se zmítají. To jsou ti, co mají silný kořínek a katovi pacholci je zatím nezlomili. Poslední modlitba, poslední světský soud. Do napjatého ticha, do šelestu listoví, se ozve až příliš hlasité křupnutí. Zlomený vaz zní pro dav tak přitažlivě. Následuje potlesk. Sejdeme se zase zítra. U dalšího představení.

Když jsem byl mladší, tak jsem si naivně myslel, že lidstvo dozrálo do určitého stádia vědění a sebeuvědomění, že jsem se doslova těšil na budoucnost. Co přinesou nové technologie, co nové filozofické směry, co další bádání v historii? Bohužel, čím jsem starší, jsem víc skeptický. Snažím se být urputně optimistou, ale přiznávám, že někdy to už opravdu nejde. Jsem tak rád, za každou kacířskou kapelu, za každý kousek „odporu“ proti nesmyslným dogmatům. STILLBORN jsou rouhači z Polska, hrající tradičně blackově špinavý death metal (ve stylu AZARATH, SPEARHEAD, HELL UNITED, EMBRIONAL). Jejich texty jsou plné klasických, anti-křesťanských témat, síry a satanismu. Říká se, že nejlepší je, když jsou věci v rovnováze. Pánové se tak díky své hudbě stávají protipólem všech usměvavých naivistů. Skladby jsou zde temné, propracované s dobrou řemeslnou zručností. A jako nějaký krutý návdavek je přidáván velký cit pro temnotu. Tohle jsou atributy, které v sobě kapela buď má a nebo ne. STILLBORN jich mají na rozdávání a proto si jich cením velmi vysoko.


Táhnu na svých zádech dřevěný kříž. Dnes jsem já tou obětí. Z ničeho nic se během několika dní otočily dějiny zase trošku jiným směrem a my, kteří jsme ještě nedávno lusknutím prstům rozhodovali o životě a smrti, jsme náhle oběti. Nad hlavou a na mých zádech práskají biče. Hltám zvířený prach. Zdá se, že jako lidstvo jsme se za ta dlouhá léta působení našeho druhu, zase tolik nepoučili. Máme lepší technologie, ale myšlenky nám zůstaly víceméně stejné. Kroutím se do rytmu „Testimonio De Bautismo“ a přemýšlím nad oním světem. Jak jednou tohle všechno vysvětlíme před posledním soudem? Ono asi fakt existuje jen peklo, říkám si stále častěji. STILLBORN jsou zdá se hodně podobného názoru. Pečlivě, jako nějací sběratelé, vybírají ty nejjemnější kousky tmy a prokládají ji ostrými riffy. Kolem víří bubny. Pak se ozve další lupnutí a já zjišťuji, že na druhé straně neexistuje vůbec nic. Jen prázdnota.


Novinka polských black death metalistů STILLBORN je plná tmy, rouhání, odporu proti zavedeným dogmatům. Polští maniaci používají k velebení zla tradiční, klasické postupy. Album je tak hodně špinavé, černé, se zákeřnou atmosférou. Občas se některé motivy slévají dohromady, ale jinak je nahrávka velmi chutným morbidním soustem. Pokud máte rádi obrácené kříže, vyděšené jeptišky a rádi se pohybujete na protipólu dobra, myslím, že se vám bude CD hodně líbit. Bylo uděláno vše proto, aby byly otevřeny dveře do samotného pekla. STILLBORN ovládají své řemeslo velmi dobře. Skladby jsou plné utrpení, zvuk je perfektní a nápadů je také dostatek. Možná mi občas chybí víc špíny, ale to je možná jen můj dojem. Jinak je vše v absolutním pořádku. Krutost, síla, válka s nebem! Tohle všechno na „Testimonio De Bautismo“ naleznete. Black death metalové album, které je cítit sírou!

Asphyx says:

The new album by Polish black death metal band STILLBORN is full of dark, cursing, resentment against dogmas. Polish maniacs use classic traditional actions to glorify evil. The album is very dirty, black and it has a cruel atmosphere. Although some motives are blending together, the album is very tasty morbid meal. If you like upside down crosses, scared nuns, being in the other side of good – I think you would like this album very much. These guys did everything to open door into the Hell. STILLBORN do their job very well. Their songs are full of misery, the sound is perfect and they have a lot of ideas. I maybe miss more dirt but that is just my feeling. Otherwise everything is great. Cruelty, power, war with the sky! That is everything you can find on “Testimonia De Bautismo” album. Black death metal album which smells like brimstone. 


Seznam skladeb:

1. Martwo Urodzony - Rozdział Trzeci
2. Ancykryst
3. Upiór
4. Człowiekowstręt
5. Odezwa
6. Obłęd
7. Modlitwa Poganina
8. Burst Command Til War (Sodom cover)
9. Apocalyptic Hymn Of Satanic Warriors


Čas: 33:53

Sestava:


Killer - guitar, vocal Hunger- bass August - drums

středa 6. července 2016

Recenze/review - POWER FROM HELL – Devil's Whorehouse (2015)


POWER FROM HELL – Devil's Whorehouse
CD 2015, Hells Headbangers Records

Taky máte někdy ten pocit, že kdybychom neměli u sebe chytré telefony, notebooku, tablety, herní konzole a neustálé připojení k internetu, že by pro spoustu z nás skončil svět? Nedávno jsem zažil několik hodin potmě v práci při odpojené elektřině a můžu vám říct, že sledovat obzvlášť pohledy mladších kolegů bylo k nezaplacení. Oni vůbec nevěděli, co mají dělat! Byli zmatení, byl jim narušen rituál dne. My, co si ještě pamatujeme zábavu bez elektroniky a práci bez komputerů, jsme byli relativně v pohodě. Člověk si najednou uvědomí, že zažil dobu, která se už pravděpodobně nikdy nevrátí. Ještě že existují jedinci jako je muzikant SODOMIC z Brazílie, kteří nám dokážou rozjitřit vzpomínky a vrátit nás do časů, kdy se spolu ještě kamarádi bavili, ne komunikovali. Tenhle maniak vzal staré black, thrash, speed, heavy metalové postupy, smíchal je dohromady v jeden šílený retro celek a výsledkem je loňské album „Devil's Whorehouse“.

Pokud se budeme dívat na novinku pohledem dnešního běžného metalového strávníka, případně renomovaného hudebního kritika, zahodíme ji do koše, odplivneme si a budeme nekonečně kroutit hlavou, cože si nám to dovolil SODOMIC vůbec poslat. No jo, ale já si dobu starých vinylů, plesnivého zvuku, rozjetých VENOM, MASTER´S HAMMER, BATHORY, CELTIC FROST, HELLHAMMER a spousty dalších (napadají mě ještě v některých momentech NUNSLAUGHTER) pamatuji a tak jsou pro mě POWER FROM HELL velmi příjemnou záležitostí. Ne, opravdu to není nic zásadního a určitě to nebude předmět časté diskuze internetových mudrlantů, ale spíš krásný dárek pro všechny pamětníky. SODOMIC má totiž jednu úžasnou schopnost. Přes všechnu tu špínu, patinu a staro školský přístup umí napsat dobrou skladbu. V určitých momentech sice lehce stereotypní, ale perfektně se poslouchá. Velmi často, neustále se k desce musím vracet a těším se na každý další poslech.


Mívám vždycky chuť si sednout, zhasnout všechna světla a nechat rozeznít pokojem dávnou plesnivinu. V jednoduchosti je síla, to zde platí stonásobně. Hrozně se mi líbí, že je hudba oproštěna od všech dnešních pozlátek, různých rádoby ekvilibristik i přeřvaného zvuku. Líbí se mi to až „primitivní“ nadšení z obyčejného riffu, z kousku objevené tmy. Je to zkrátka neskutečná pohoda přátelé a toho si v dnešním světě cením nadevše. Mám sto chutí odjet na chalupu, ihned po příjezdu vylézt na půdu, oprášit staré vinyly a vypnout všechny elektrické přístroje. Je to jako s jídlem. Dnes tolik oblíbené nasekané kousky čehokoliv, zalité směsí koření, přes které není cítit základní potravina, nikdy nemůže nahradit poctivé obyčejné rustikální jídlo. Možná to bude znít jako stěžování starého pána, ale já si zkrátka nemůžu pomoct. Vždycky budu hledat poctivost, upřímnost a rovnost, než překomplikované zbytečnosti. Howgh!


„Devil's Whorehouse“ je pro mě vzpomínkou na staré dobré metalové časy, kdy se ještě hrálo hezky na rovinu. Za touhle deskou stojí muzikant, který si říká SODOMIC. Je podepsán pod všemi nástroji i vokálem. A jde mu to víc než dobře. Tohle je hudba pro staré fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít pravý, reálný metal. Líbí se mi odkazy do osmdesátých let, líbí se mi zvuk, líbí se mi i jednotlivé nápady. Navíc je pak přidáno ještě několik kilo plesniviny, tmy a černé energie. Pokud si budete chtít udělat příjemný a skvěle odvedený výlet do starých časů, budete určitě spokojeni jako já. A teď už mě prosím nechte, musím zhasnout všechna světla, otevřít si láhev něčeho dobrého a věnovat se temnotě! POWER FROM HELL nahráli album, u kterého vám budou praskat staré kosti! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

“Devil´s Whorehouse” is a memory of the old good metal days – when people played honestly. This album is made by a musician called SODOMIC. He is the one who signed with every vocal and instrument. And he is very good. This music is for old fans who didn´t forgot how the real metal should sound like. I like the heritage of the 80ths, the sound and each idea. And there is a few pounds of mouldiness, darkness and black energy. When you want to do a nice journey to the old days, open a bottle of something good and enjoy darkness! POWER FROM HELL recorded an album which will make your old bones crush! Excellent thing!

Seznam skladeb:

Old Metal
Revelations of the Flesh
Howling at the Blood Moon
Armageddon
Nightcrawler
Torture Garden
666 Ways to Blasphemy
Black Forest
The Evil and the Lust Never Sleeps
Mais um Ano Esfria (Velho cover)
Long Road to Hell


Čas: 35:00

 

Sestava/band:


Sodomic    - vokály, kytara, baskytara

úterý 5. července 2016

Recenze/review - GHOULGOTHA - To Starve The Cross (2016)


GHOULGOTHA - To Starve The Cross
CD 2016, Dark Descent Records

Nedávno jsem někde četl, že dochází k nezvratitelným změnám celého lidského druhu. Díky tomu, jaký zažíváme blahobyt jsme ztratili víru jak v Boha, tak v rodinu a poslední dobou dokonce i v peníze. Potácíme se někde na počátku chaosu. Teorie končila jak jinak než apokalypsou. Když jsem dostal na recenzi druhou desku amerických GHOULGOTHA, říkal jsem si, že tahle kapela svoji víru ještě nenalezla. Na jejich prvotinu jsem kdysi psal také pár slov a výsledkem pro mě byl čistý průměr. Letos je to bohužel hodně podobné. Album je obestřeno hrozně divným zvukem, přijde mi, jakoby to pánové nahrávali někde ve zkušebně. Celou desku se sice pohybujeme na pomezí deathu a doomu, ale opět k žádnému vzájemnému přenosu emocí mezi mnou a hudbou nedošlo. Nahrávka je to pro mě absolutně neucelená, zmatená, nezáživná a nebál bych se říct i nudná.



Nevím jak to uslyší páni kritici, ale moje maličkost je zmatena. Nějak pořád nechápu, co tím vším preludováním chtějí Američané říct. Tahle kapela prostě neumí napsat dobrý song. Někde jsem nedávno četl jejich přirovnání k HOODED MENACE, DECOMPOSED, MYTHIC. No to tedy ani náhodou. Výše zmíněným nesahají ani po kotníky. Já z jejich hudby necítím vůbec nic. To, že si někdo někde vzadu v garáži odříkává nějaký text a k tomu mu brnkají na nervy spoluhráči, mě jen utvrzuje v tom, že letos i u minulé desky jsem měl pravdu. Nejsem neomylný, nerad vynáším ostré a nekompromisní soudy, ale tentokrát si zkrátka nejsme souzeni. GHOULGOTHA chápou death/doom metal úplně jinak než já. Zkuste si poslechnout, uslyšíte sami, ale za sebe vám novinku výrazně nedoporučuji. Víc mě snad ani raději nenapadá.


sumarizace:

„To Starve The Cross“ je nahrávkou, která se vyloženě nepovedla. A to dokonce po všech stránkách. Desce chybí jakékoliv nápady a trpí absencí dobrých melodií. Poslech se pro mě stával čím dál tím víc větším utrpením a nerad jsem se k ní vracel. Kapele bych doporučil, aby si sehnala pořádného producenta, zapracovala na zvuku a hlavně doplnila do svých řad nějakého skladatele. Pokud tak neučiní, budeme se nadále setkávat u nahrávek, které jsou monotónní, nudné a obyčejné jako pondělní vstávání do práce. Američané sice disponují poměrně dobrou technikou hraní, ale to pro dobrou desku rozhodně nestačí. Nevím už dál, co bych napsal a tak raději skončím. Přesně takhle by se death/doom metal neměl hrát! Bohužel


Asphyx says:

The album „To Starve The Cross“ is a record which is definitely not good. In every case of this album, it´s bad. This album lack any ideas and it absents good melodies. During the listening I was more and more upset about it and I didn´t like to come back to it. I would suggest some kind of a good producer and take a look on the sound and definitely add some new composer to the band. If not, we´ll meet again and again by this records which are monotonous, boring and ordinary like a morning alarm clock for a work. These Americans have a good playing technique, however that is not good enough for a good album. I don´t know what else to say so I´m going to end it here. This is exactly how a death/doom metal shouldn´t sound. Unfortunately. 

Tracklist:
1. Village of Flickering Torches
2. Pangaea Reforms
3. The Sulphur Age
4. Abyssic Eyes
5. A Lord in the Shattered Mirror
6. Damp Breeze of Sleeping Veins
7. Visceral Seas
8. Thou, Beneath Ligaments Foul
9. Wounds Immaculate
10. A Holy Book Scribed by Wolves

Band:
Wayne, Charlie, Frankie

pondělí 4. července 2016

Minirecenze/minireview - ASSASSIN - Combat Cathedral (2016)


ASSASSIN - Combat Cathedral
CD 2016, Steamhammer

Přiznám se, že když se němečtí thrash metalisté ASSASSIN vrátili na scénu, byl jsem hodně skeptický. Můj názor byl potvrzen vyloženě nudným a nezáživným albem "The Club" (2005). Kapelu jsem tak uložil k ledu a raději vždy zavzpomínal na jejich skvělou prvotinu "The Upcoming Terror" (1986). Pak přišlo album "Breaking the Silence" (2011) a já jsem si říkal, že ten návrat možná nebude zase tak špatný. Album to nebylo bůhví jak světové, ale poslouchalo se dobře. Přiznám se, že letos jsem zase spíš na rozpacích. ASSASSIN byli vždy ve stínu svých slavnějších kolegů, ale uznával jsem je. Vlastně ani nevím proč. Bohužel, novinka "Combat Cathedral" je v dnešní době už zcela nedostačujícím materiálem. 



Já mám old school thrash metal rád, občas na něj pořád dostávám chuť, ale novinku ASSASSIN si do svých play listů příliš často dávat nebudu. "Combat Cathedral" je zvukově nevýrazným, skladatelsky obyčejným albem, které postrádá to nejdůležitější. Energii. Na šedesát procent by se vyšplhalo mé hodnocení jen v případě, pokud bych zavřel obě oči i uši. Ale jo, jak vzpomínka vcelku dobré, ale na zadek si z toho tedy nesednu. To říkám na rovinu. Pokud máte rádi německý klasický thrash, jděte do toho. Jestliže ale očekáváte od hudby něco navíc, budete se nudit. Obyčejné tradiční německé thrashové albem, nic víc, nic méně. Lehký šedý nadprůměr.

Asphyx says:

I like old school thrash metal, I sometimes have fancy for it, but the news ASSASSIN I won't give into my playlist very often. The sound of "Combat Cathedral" is dull, the album is ordinary, it lacks the most important thing. Energy. My rating would climb to sixty percent just in this case, if I close both eyes and ears. But yeah, like memory very well, but I don't sit on my butt. I tell you straight. If you like classic German thrash, go for it. But if you expect something more from the music, you'll be bored. Common traditional German thrash album, nothing more, nothing less. Light gray average.

neděle 3. července 2016

Minirecenze/minireview - BETRAYAL - Infinite Circles (2016)


BETRAYAL - Infinite Circles
CD 2016, vlastní vydání

Někdy mám pocit, že když se některé kapely snaží až tak moc, tak to vyjde vniveč. Příkladem budiž němečtí progresivci BETRAYAL. Skupina hraje od roku 2005 a letošní počin jest jejich dlouhohrající prvotinou. Na albu nalezneme velkou spoustu změn temp, různých vsuvek, vyhrávek, melodických linek. Opravdu pestré album, říkám si. Zazní dokonce i saxofon, hozený do jedné skladby jakoby tam patřil odjakživa. Všem příznivcům a "objevovatelům nové hudby" se určitě rozsvítí oči radostí. Mě pořád jakoby něco chybělo. Možná tlak, taková ta jiskra, kterou u hudby hledám, nevím. Napadá mě nejčastěji slovo plytké. Dobré, skvěle zahrané, s mnoha zajímavými nápady, ale nebolestivé. A to je u mě problém.

Jeden ostrý riff střídá druhý, jedna pečlivě vystavěná skladba druhou. Sedím a pořád nějak nevím, co si s tím vším počít. Pohodovka to není, není to ani žádný drtič kostí. Je to spíš skupina, která umí velmi dobře hrát. Jen mám takový neodbytný pocit, že jim chybí dobrý producent, někdo, kdo všechnu tu roztříštěnost semkne v jeden ucelený kus monolitu. Zatím tomu tak není a i když zde cítím potenciál, kapele bych doporučil lepší zvuk (důraznější). Takhle to všechno vyznívá jen jako setkání na konferenci hudebních znalců. Chybí mi víc energie, víc průbojnosti. Třeba bude někdo víc spokojenější než já. Nechte si chutnat. Já si místo tohoto polotovaru dám raději kus syrového masa. 


 

sumarizace:

BETRAYAL jsou progresivní death metalová kapela, která se nebojí ani technických pasáží. Jejich hudba je velmi pestrá a svým způsobem zajímavá. Není to sice nic, z čeho bych si sedl na zadek, ale rozhodně se jedná o album, které stojí za pozornost. Pro mě osobně je ale docela nevýrazné a bohužel i obyčejné. Uvidíme, co přinese budoucnost. Rozhodně budu kapelu i nadále sledovat. Zatím považuji jejich tvorbu sice za velmi slušnou, ale ničím originální. Progresivní death metalová deska, která bolí jenom trochu!

Asphyx says:

BETRAYAL  is a progressive death metal band which is not afraid of technical passages. Their music is very colorful and in its own way very interesting. It is not very special to make me stop for a minute, however this album is good and you should take a look at it. For me personally this is not very expressive and unfortunately ordinary. We will see what future brings. I´m going to keep my eye on this band. For now unfortunately, their work is good but not original. Progressive death metal album which hurts just a little bit!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý osmý - Padla kosa na kámen


Příběh čtyřicátý osmý - Padla kosa na kámen


Stál jsem na nádraží v Mladé Boleslavi a čekal na své metalové spolubojovníky. Ve stánku už prodávali pivo. Otevírali už v deset. Chtěli jsme si ten den užít, proto se vyráželo takhle brzy. 30.6. 1992 se mi měl změnit svět. To jsem ale ještě ráno, postávající, bloumající a sledující ranní opilce nevěděl. Hrne si to ke mě Kytka s Prcalíkem, prskajícím sprostá slova. Jana se zase někde zdržela. "Jste jak švábi na pivo": usmívám se. "Ale hovno": odpoví mi víceméně jen tak, aby řeč nestála Prcalík. Jsme vybaveni penězi, několika lahváči a kluci bání z cigár jako fabrika. Nad hlavami se vznáší oblaka dýmu a pivo nám rozehřívá těla. Je červen, škola končí a my jsme s Kytkou ve druháku. Provařený boleslavský metalový ksichty. Tak nám občas říkají.


Ve vlaku si sundávám boty, což budí všeobecné pohoršení. Kytka mi je chce vyhodit z okýnka. Směju se a mám nohy propletené s Janinými. Není v tom nic sexuálního, tohle máme mezi sebou dávno vyřešené. Kluci pochrchlávají - možná kašlou až moc, pomyslím si, ale nic nám nemůže zkazit náladu. Těšíme se moc. Jedeme do Prahy, kde ve Sportovní hale vystupují NAPALM DEATH, OBITUARY a DISMEMBER. Nejdřív nikdo nechtěl jet, na mé kamarády, snad s výjimkou Kytky, to bylo moc tvrdé, uřvané, zlé. Na hlaváku potkáváme podobně prokleté maníky. Zdravíme kluky z Jablonce, ťukáme si s krásnýma holkama z Liberce. Přijeli jsme stejným vlakem. Všichni kouří a vtipkují. Pár vesnických to pojalo po svém a ulehá mezi bezdomovce a feťáky na trávu. Naplňuje mě taková zvláštní pohoda, klid, možná až melancholie. 

Jak se jmenovala hospoda kousek od Sportovní haly si nepamatuji. Vím jen, že jsem se celou dobu motal kolem jedné liberecké dívky, lákal ji na chalupu a vůbec jsme si hlavně z mé strany rozuměli. Po vzoru Prcalíka jsem ji skoro ukecal. Jenže mi mizí v davu, to když jdeme v houfu do haly. Jsme tu brzy. Tlačíme se, je mi až mdlo a chce se mi hrozně na záchod. Ztrácím všechny své kamarády a jsem na koncert sám. Přede mě si stoupne asi sto padesáti kilový mamut a nic nevidím. Proklouznu skoro až k pódiu a strávím tam celý večer. DISMEMBER mě rozsekali, OBITUARY uhranuli. Do té doby převážně thrashový maniak se ten večer změnil ve smrťáka. Padla kosa na kámen a já hnil zaživa, chřestil kostmi. Užasle jsem koukal na výkony obou kapel a plnil si jeden z největších hudebních snů. Skvělé to bylo. Jen NAPALM DEATH na mě byli už moc tvrdí, nepřístupní, nepochopil jsem je. Během jejich setu jsem potkal u záchodů (prodral jsem se blbec tím snad desetitisícovým davem a nemohl zpět) "moji" libereckou kamarádku a strávili jsme raději jejich vystoupení ve vzájemném velmi příjemném rozhovoru. 


Koncert končí, vyhánějí nás ven a já pořád nemám u sebe své kamarády. Jsem zmatený, hladový, vyčerpaný. Znovu ztrácím krásku z Liberce a nadávám jak špaček. "Kurva, kde zase jsou?": kleji. Konečně jdu ven, dýchám čerstvý vzduch a tam naproti mě sedí na zídce jak nějací modří holubi mí kamarádi. "Ty vole kde seš?": ptá se ihned Kytka a pak se dozvídám, že všichni odešli už po první kapele. Oni, ten pro mě absolutně naplňující a vlastně i do budoucna směřující zážitek, prokecali venku. Jsem z nich zklamaný, naštvaný. Je mi vysvětleno, že to bylo moc tvrdé, nikdo z nich to nechápal a že stejně jeli vlastně jen kvůli mě. Bylo mi z toho smutno. Potřeboval jsem něco k pití a tak jsem zašel do non-stopu a tam utratil 180 korun za dva rybízové džusy. "Zasraná Praha": prskal jsem naštvaně.


Mumlal jsem to asi moc nahlas, protože to slyšel nějaký místní, na svoje město hrdý metalista a tak jsem dostal pár facek. Nechtělo se mi prát, pořád mi vrtalo hlavou, proč jsme se najednou s kamarády tak hudebně vzdálili. "Kubo, nic si z toho nedělej, vynahradíme si to na nějakým thrashi": obejme mě Jana kolem ramen a já se pomalu rovnám do pohody. Jdeme do hospody, chlastáme jako o život a já v tom alkoholově pokřiveném světě zjišťuji, že jsem právě zažil nějaké prozření, bylo mi, jako by mě navštívila samotná smrt (tak jsem si to opravdu představoval). OBITUARY s DISMEMBER pro mě byli koncertem, zásadně měnícím - ovlivňujícím můj hudební vkus. Pořád jsem všude v ulicích, to když jsme vrávorali v chuchvalcovitě bílám ránu zpět na vlak, viděl postavy v kápích, s kosami, s kutnami na hlavám, bez tváře. 


Vlak zastavil v Boleslavi, my šli společně na sídliště. Mlčeli jsme. Unavení, ztraceni ve vší té šedi. Nad Škodovkou začínalo svítat a mezi komínem a kopcem Chlum se rozlila rudá záře. "Tak jo, tak se mějte": pronáším do šumění lehkého větru. Odpovědí mi je jen zamumlání. Uléhám do postele, alespoň na hodinku, předtím, než budu muset zase makat v Sovinkách v sadu. Vidím pořád zahalené temné éterické postavy, s tím usínám. "Tak vstávat mládenci!": rozdrnčí se pokojem. Ve dveřích stojí máma, směje se a mě je na umření. Celý den sekám trávu, češu, co už dozrálo a těším se večer na Radouč, na panely. Stane se tak a já jediný z naší party vyprávím o tom svém zásadním životním koncertě nadšeně. Až po letech, jak už to tak bývá, mí přátelé ve zbrani vše přehodnotí a do svých příběhů vnáší včerejší večer jako skvělý. Já vím ale své. 


Aniž bych věděl proč, aniž bych tušil jak, aniž bych jakkoliv chápal, ale 30. 6. 1992 jsem zcela propadl hudební smrti. Pro mě zásadní datum v životě, při kterém se mé cítění extrémního metalu zlomilo, přetvořilo a padlo jako ostrá kosa na kámen. Měl jsem už sice doma spousty desek se smrtícím kovem, ale docenil jsem je právě až po tom zvláštním červnovém výletě. Stál jsem na prahu změny, byl jsem jako hrdina Kavkovy povídky, který se stane pavoukem. První sice byli VADER, pak KRABATHOR, ale byli to právě DISMEMBER a OBITUARY, kteří mě svedli úplně na temnou stranu. Od té doby jsem sice dál poslouchal thrash metal, ale moje mysl se stáčela čím dál tím víc ke starých opuštěným hřbitovům. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER