Recenze/review - WRATHRONE – Born Beneath (2016)

WRATHRONE – Born Beneath

CD 2016, Inverse Records

Znáte ten nepříjemný pocit, když omylem šlápnete do kaluže? Do bot vám začne téct voda a máte sto chutí říct nějaké hodně sprosté slovo. Tak nějak podobně jsem se cítil, když jsem si dal poprvé do sluchátek prvotinu finských WRATHRONE. Ti se zhlédli v kombinaci klasického švédského death metalu se smrtícím kovem melodickým. Za všech stran na nás tak útočí inspirace, vytažená odněkud ze starých alb HYPOCRISY, THE CROWN, ale i z melodičtějšího období ENTOMBED. Pánové se snaží velmi urputně, dokonce sbírají nejedno kladné hodnocení. My staří pardálové jsme ale s nadšením opatrnější. Je zde přeci jen spousta věcí, které mi poměrně vadí. Za prvé je to hlas, který je stále ve stejném tvaru, potom odlehčené refrény, které jsou si podobné jako jedno prohnilé vejce s druhým. Skladby jsou ukrutně dlouhé, motivy se pořád dokola opakují a výsledkem je „takové obyčejné melodicky death metalové album“.

Snaha o to, být co nejpestřejší zdá se moc nevyšla. Nápadů je sice spousta, některé jsou dokonce poměrně dobré, ale jinak si jich nejsem schopen z této novinky příliš zapamatovat. Možná to bude znít příliš ostře, ale přijde mi, jako by kapela vzala řekněme deset slavných CD z devadesátých let, vytáhla z nich některé pasáže, poskládala je v jeden celek a předložila nám to všechno na stříbrném podnose. Je to moc učesané, příliš příjemné a nikde nic vůbec neřeže. Pro spoustu dnešních fanoušků to bude asi zážitek na celý život, budou kapelu vynášet do samotného pekla, já zde ale příliš důvodů k nadšení neslyším. Po formální stránce je CD tak akorát. Dobrý, i když nevýrazný zvuk, poměrně propracovaný obal, klasické texty. Sem tam nějaký ten death´n´roll pro osvěžení. Chybí tomu ale to nejdůležitější. Pořádné rockové koule. Já chci stokrát vylouhovaný, odstavený čaj, s neumytého hrnku, který mi opaří hrdlo a ne jemnou směs toho nejvybranějšího sypkého čaje z dalekých zemí. Nejsme v čajovně, ale několik pater podzemí. Ne, WRATHRONE do pekla zatím nepatří.

Přitom hudba to není zlá, dokonce bych si troufal tvrdit, že v některých momentech dokáže být chytlavá, ale je to takové nemastné neslané. Spousta kudrlinek, desítky pokusů o rozsekání vašeho obličeje, ale výsledek nijaký. Tahle hudba vám neublíží, je příjemná a to je právě ten největší problém. Já nechci, aby mě death metal bral za ručičku a procházeli jsme se po krásné zelené louce, vyžaduji otevřené hroby, rozsekané kusy imaginárních těl a utrpení nevěřících. Tady se hraje spíš pro nagelované metalisty v nových, krásně vyžehlených tričkách, kteří postávají s ochucenou třetinkou piva pod pódiem a donekonečna vyprávějí příběh o tom, že když byli jednou fakt v ráži, tak šli do mosh-pitu. Kam se poděla rebelie, kam jiskra, kam feeling? Je to utahané, jak stará prostitutka. Bohužel.

„Born Beneath“ je albem, které mě moc nebolí. Přijde mi obyčejné, příliš příjemné a nevýrazné. Pokoušel jsem se jej dostat do hlavy skoro násilím, ale příliš mi toho tam z něj nezůstalo. Příště bych poprosil větší razanci, víc pekla, hniloby a špíny. Takhle si přijdu jako na srazu v death metalové kavárně. Ne, sem já nepatřím. Já chci syrové maso, ne pečlivě nakrájené kousky z vybraných pokrmů. Album to není sice úplně špatné, ale také není ničím, k čemu bych se chtěl v budoucnu někdy vracet. Skladby jsou příliš dlouhé, hlas slabý a nápadů zde příliš také není. Snad se WRATHRONE příště oklepou a pokusí se mi alespoň trošku rozsekat obličej. Melodická death metalová nahrávka, ze které jsem si toho příliš neodnesl. Snad příště.

Asphyx says:

“Born Beneath” is an album which doesn´t hurt me that much. I think it is ordinary, too nice and not special. I tried so hard to put it into my head, however nothing more is left from it in my head. I would suggest more pressure, more Hell, mouldiness and dirt. I feel like I am on the death metal coffee shop meeting. No, I don´t belong here. I want a raw flesh – not nicely prepared pieces of best meals. The album is not the worst but it is not something I would come back to. Songs are too long, voice is weak and there is not many ideas. I hope the next time would be better for WRATHRONE and they will smash my face just a little bit more. Melodic death metal record which didn´t work for me so well. Maybe next time. 

Seznam skladeb:

1. Born Beneath
2. Age Of Decadence
3. Eternal Salvation
4. Failing Flesh, Enduring Spirit
5. Blunt Blade Birth
6. Dead End
7. Sea Of Sickness
8. Carnal Lust

Čas: 33:23

 

Sestava/band:

L. Holm - guitars V. Mäkinen - guitars P. Wärri - bass M. Vehmas - vocals M. Ruoho - drums

http://wrathrone.bandcamp.com/

http://www.wrathrone.blogspot.cz/

https://www.facebook.com/pages/Wrathrone/128602290558843

http://www.reverbnation.com/wrathrone

https://www.youtube.com/user/laho213

http://www.inverse.fi/

Recenze/review - NUKE - Nuke (2016)

NUKE - Nuke

(CD, LP), Hells Headbangers

Černobílé covery alb letěly někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Byly to mnohdy takové jednoduché malůvky, stejně jako speed metal, u kterého šlo hlavně o to zničit hudbou vše živé i neživé. Jsem rád archivářem, hledačem a rozkrývačem nánosů špíny, s chutí objevuji kdejakou lokální partu, která do toho mlátí hlava nehlava. Záleží jen na jednom. Musí mi umět předat energii, tmu a určitou černou, těžko definovatelnou sílu. Američtí NUKE jsou underground toho nejhrubšího zrna. Muzika hozená někam do CHILDREN OF TECHNOLOGY, WASTELANDER, SHITFUCKER, REAPER, BORROWED TIME, PERVERSION. Zkrátka a jednoduše, tohle je přesně pokrm pro všechny pravověrné, špinavé bezvěrce, kteří se shlédli v osmdesátých letech. Hraje se zde rychle, zběsile a s punkovým odérem. Na nějaké ty nedokonalosti se nehledí. Důležité je jediné. Kopnout pořádně do vrtule.

NUKE a moje maličkost si dali první dostaveníčko u nás na chalupě, kde jsem pod kaštanem popíjel pivko, četl syrovou detektivku a doufal v brzký západ slunce. Najednou jsem měl sto chutí sednout do auta, prokličkovat serpentinami a na dálnici to ohulit na maximum. Nestalo se tak, ale to vzájemné souznění mezi mnou a hudbou nastalo okamžitě. Mám pro podobné neučesané, zahnívající záležitosti velkou slabost a tak jsem do sebe ládoval jeden song za druhým, postupně se dostával do rauše a nakonec pařil na louce v thrash - punk - pivním opojení. NUKE sice hrají předvídatelně, ale s takových tím drzým neurvalým ksichtem, že si je prostě musíte zamilovat. Najednou jsem začal malovat pořád dokola samé lebky, nebyla se mnou řeč a uvězněn ve svém kovovém světě jsem se vydával s chutí a rád na výlety do dávných dob, odkud NUKE tolik čerpají.

sumarizace:

„Nuke“ je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. NUKE nám přinášejí další porci klasického thrash metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school thrash metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý thrash metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Albu by jistě slušela větší průraznost a energie, ale jako celek na mě působí nahrávka velmi solidně. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. „Nuke“ je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných thrash metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý thrash metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.

Asphyx says:

"Nuke" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. NUKE bring us the next amount of classic thrash metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school thrash metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy thrash metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. The album can certainly stand more punch and power, but as a whole it is very solid record. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "Nuke" is like an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is  great experience. Moldy thrash metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.

https://nukedetroit.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/NUKEDETROIT/?fref=ts

http://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/nukewww.hellsheadbangers.com

www.facebook.com/hellsheadbangers.com

www.hellsheadbangers.bandcamp.com

www.instagram.com/hellsheadbangers

www.twitter.com/hellshead666

www.youtube.com/user/hellsheadbangers666

Recenze/review - BRUTUS – Murwgebeukt (2016)

BRUTUS – Murwgebeukt

CD 2016, Rising Nemesis Records

Další hromady mrtvol, chaoticky naskládaných přes sebe. Další odkrytý hromadný hrob. Dnes už se nikomu nechce věřit, že tenkrát mezi sebou bojovaly děti, s Kalašnikovy v rukách a s pohledy zatemněnými drogou. Všichni zavírali oči, když se to tehdy dělo. Teď se sepisují dlouhé petice proti násilí, nějaké slečna se svlékla a přivázala k zábradlí na ambasádu. Logika zase dostává za uši a vy jen přemýšlíte, kde se v lidech pořád bere takové zlo. Pro těch pár drahých kamenů, pro chvilkové potěšení několika jedinců. Šokuje mě ta brutalita, se kterou byli všichni zohaveni. Musím to vypnout, vypadnout pryč, na tento dokument jsem se asi neměl dívat. V člověku to jen zase o nějaký řád sníží mínění o lidském pokolení. Lepší bude, když se zase zavřu do pokoje a dám si nějaký death metal. Napadá mě, podívat se na zkažený zub holandské mašině na zabíjení BRUTUS.

Ta letos splňuje ty nejvyšší požadavky na poctivé a pořádně krvavé album. Od začátku až do konce se nebudete moc pořádně nadechnout, všechno se valí nezadržitelně dopředu, občas vyznívá monotónně, až nakonec dospěje ke zdárnému konci. K samotné smrti. Tentokrát pořádně ošklivé a morbidní. Ne nepodobné před chvílí sledovanému dokumentu. Jen s tím rozdílem, že zde se všechna ta zvěrstva a hnus, kterých je člověk schopen, popisována a odsuzována. K tomu je dodána krutá a nekompromisní hudba, šílená a zběsilá ze své podstaty. Zvuk je skvělý, vokál připomíná raněné zvíře. Potud je vše v absolutním pořádku. Dokonce bych řekl, že fanoušci brutální a klasické rubanice budou hovořit o perfektní nahrávce, desku velebit a doporučovat. Tím to pro mě ale hasne. Uznávám její kvality, rád si ji občas pustím do hlavy, ale proč je to proboha tak šíleně stereotypní? Co takhle alespoň občas přidat nějaký ten zajímavější riff, vyhrávku, případně sólo, které mě utvrdí v tom, že se něco děje?

Poskládejte si vedle sebe vlivy SEVERE TORTURE, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, ale i třeba SINISTER, PESTILENCE, všechno to zamíchejte, protřepejte a podávejte bez ledu. Takto vyskládané vedle sebe to vypadá příjemně, co říkáte? Bohužel mi chybí navíc nějaké to chilli koření, které vzory BRUTUS mají a oni zatím nikoliv. Mě ani nevadí jasná inspirace, dokonce ani celkové provedení (zvuk i produkce je v pořádku), ale těch nápadů zase tolik na novince není. Přijde mi, že se celé tohle zvěrstvo odehrává v jedné rovině, jakoby se pánové báli vylézt z brutální ulity a jen to tak odmlátit, aby se neřeklo. Možná je to jen můj pocit, ale tahle hudba asi nejlíp vynikne naživo, kde se na nějakou tu špinavost, či nevýraznost zase tolik nehledí. Problém mám taky trošku s tím, že mi poslední roky přijdou podobné kapely všechny stejné. Muzikanti umí velmi dobře ovládat své nástroje, nebojí se extrému, ale pak zapadnou do sice technicky velmi slušného, ale jinak ničím zajímavého průměru.

Na „Murwgebeukt“ BRUTUS jasně dokazují, že jsou mistry ve svém oboru. Jejich novinka je krutá, brutální, má dobrý zvuk, produkci i zajímavý obal. Bohužel, je také poměrně stereotypní a monotónní. Celkově můžeme desku považovat za velmi klasickou, tradiční a dobře zahranou, ale také nevýraznou a stejnou jako stovky dalších, podobně hrajících kapel. On je to vlastně celou dobu dokonalý hudební masakr, jen mám občas pocit, že se střílí slepými náboji. Fanoušci ale budou spokojeni a to je asi to nejdůležitější. Já zatím zůstanu ve stínu a budu BRUTUS pozorovat, jakým směrem se vydají příště. CD je vlastně takovým velmi dobrým, morbidně a smrtelně kovovým produktem, kterému chybí něco navíc. Obyčejné album pro fanoušky brutálního death metalu. Nic víc, nic míň.

Asphyx says:

On the album “Murwgebeukt” the band BRUTUS clearly show that they are the masters of their profession. Their new album is cruel, brutal, has a good sound, production and an interesting cover. Unfortunately, the album is also quite stereotypical and monotonous. As a whole we can take this album as very classic, traditional and well played. However, it is not expressive enough and it is the same as other hundreds of albums by similar bands. Basically, the album is a perfect music massacre but sometimes I feel that they shoot with blank cartridges. I think that fans will be satisfied and that is probably the most important thing. For me, I stay in shade and I will be looking at BRUTUS. I am curious which direction they will go with the next album. This CD is a very good, morbid and deadly metal product which miss something more. An ordinary album for brutal death metal fans. Nothing more, nothing less.  

Seznam skladeb:

01. Prematuur
02. Judaswieg
03. Vernederd
04. Lijdensweg
05. Vrouwenhaat
06. Kentering
07. Verbolgen
08. Gruweldaad
09. Rubensvrouw
10. Vulvanus
11. Achterdocht
12. Geestesziek
13. Murwgebeukt
14. Synopsis
15. Teloorgang
16. Ter Ziele

Čas: 54:39

 

Sestava/band:

Bastard – kytara, zpěv

Ploert – basa

Schoft – kytara, zpěv

Ploegbass - bicí

https://myspace.com/brutushakken

http://www.brutushakken.nl/

https://willowtip.bandcamp.com/album/murwgebeukt

http://risingnemesisrecords.bigcartel.com/

Recenze/review - OMNIHILITY – Dominion of Misery (2016)

OMNIHILITY – Dominion of Misery

CD 2016, Unique Leader Records

Vždycky si říkám, že už mě nic nedokáže překvapit. Jenže světem vládne poslední dobou podlost, zloba a zákeřnost. Mnohdy jsem doslova šokován, jak někteří lidé dokážou změnit svoji barvu. Jsou jako chameleoni. Navenek usměvaví, vstřícní a milí, ale jakmile dojde na lámání chleba, jsou najednou jedovatí a prskají nenávistné sliny. Člověk si buduje celý život proti podobným situacím obranný mechanismus, ale ten občas bohužel selže. Z novinky amerických technických brutalistů OMNIHILITY mám podobné pocity. Album je to přesně poplatné dnešní době. Krkolomné riffy, naštvaný zpěvák a k tomu plastově znějící zvuk. Muzikanti jsou standardně dobří hudebníci, jen ty nápady se zdají být obyčejné a stokrát slyšené. Chápu současnou fascinaci podobnými smečkami, ono totiž už není moc kam v tomhle stylu jít, ale já toho z novinky příliš dobrého necítím. Přitom se zdá být všechno v nejlepším pořádku. Jen ta energie, jakoby se někam vytratila.

Pokud bych měl nějak dnes definovat tuctovost, zvolil bych asi nové album OMNIHILITY. Spousta fanoušků mi asi bude spílat, ale já jsem se opravdu hrozně moc snažil si tohle všechno narvat do hlavy. Nejde to. Mě ani tak nevadí, že je zrovna tahle smečka všude vychvalována, dokonce mě netrápí ani jejich blahořečení fanoušky stylu, mě to celé jednoduše nebaví. Brutální death metal mám rád, ale raději se pohybují v jeho temnější části. U „Dominion of Misery“ bude na vině asi nejvíc podle mě špatná produkce. Jednotlivé skladby se mi slévají dohromady a nedokážu je odlišit od sebe navzájem. Bude to nepopulární názor, ale jak známo, starého psa novým kouskům nenaučíte. Není ani potřeba, stačilo by, kdyby OMNIHILITY přidali na intenzitě a pokusili se songy něčím opepřit. Takhle si přijdou na své jen opravdu ortodoxní fans. Ale co my ostatní?

Pouštím si novinku stále dokola, přidávám i ubírám hlasitost a pořád namůžu přijít na to, co je vlastně na této desce tolik zajímavé. Ono narvat do jedné skladby spoustu nápadů bez ladu a skladu je sice svým způsobem umění, ale řekněte mi, kdo to má poslouchat? Snažil jsem se, opravdu hodně snažil, ale taková ta pověstná jiskra ne a ne přijít. Nakonec jsem to jednoduše vzdal. Když vám totiž leží na stole další kousky o hodně chutnějších CD, je příliš jednoduché to, co mě nebaví odložit. Kapela jistě získá spousty kladných a více než kladných hodnocení, o to bych se rozhodně nebál. Já zůstanu (již podruhé, protože s předchozím albem jsem to měl nastavené hodně podobně), raději ve stínu a budu zvědavý, co pánové předvedou příště. Letošní album odložím někam dozadu, do přihrádky s nahrávkami, na které za chvíli většinou úplně zapomenu. Bohužel.

„Dominion of Misery“ je obyčejným brutálně technickým albem. Nápady jsou zde v jednotlivých skladbách stále stejné, nevýrazné a pořád se opakují. Nějak nevím, co si s nahrávkou počít. Vadí mi plastový zvuk, divná produkce a průměrný zpěvák. Možná to bude znít ode mě troufale, ale já jsem si toho příliš dobrého pro sebe nenašel. Snažil jsem se, ale pokaždé jsem byl doslova umlácen nudou. Nevím, jakým směrem chce kapela kráčet v budoucnu, ale pokud bude jejich další album ve stejném stylu, asi nebudu mít ani chuť si ho pustit. Nemám nic dalšího, co bych dodal. Průměrné technicko brutální album, které ve mně nezanechalo vůbec nic. Škoda, snad příště.

Asphyx says:

“Dominion of Misery” is an ordinary brutal technical album. The ideas are the same in the songs all over again and they are tame and repetitive. I do not know what to do with this record. I don´t like the plastic sound, weird production and an average singer. It may sounds boldly but there is nothing good for me. Although I tried, the album always smashed me with boredom. I don´t know which way will this band be going in the future. But if their next album is the same as this one I don´t want to listen to it. There is nothing more to say. An average technical brutal album which didn´t leave a thing in my head. Shame…maybe next time.

Seznam skladeb:

1. Morte Aeterna
2. Psychotic Annihilation
3. Immaculate Deception
4. Dementia Praedox
5. Dead Eden
6. Within Shadows
7. Reflections in Blood
8. Parasitic Existence
9. Necrotic. Consumption. Obsession
10. Dominion of Misery

Čas: 41:44

Sestava:

Steve Crum (Drums) Adam Toepfer (Vocals) Dan Rabago (Guitars) Isamu Sato (Bass)

http://omnihility.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/pages/Omnihility/226909030653774

https://www.reverbnation.com/omnihility

https://www.youtube.com/user/omnihilitychanel

http://uniqueleader.com/

Recenze/review - MURDER MADE GOD – Enslaved (2016)

MURDER MADE GOD – Enslaved

CD 2016, Comatose Music

Kolem malého chlapce, který zatím neměl v životě moc štěstí, stojí skupinka kluků a mlátí ho hlava nehlava. Smějí se mu, nemá dostatečně značkové oblečení a nejnovější model mobilního telefonu. Padá na zem a když už všechny přestane bavit do něj kopat, začne plakat. Nestalo se mu to poprvé. Pokaždé se v něm něco zlomí, postupně se stává chladnějším a chladnějším. Roste v něm jako košatý strom pomsta. Jednoho dne, to když už necítí žádnou fyzickou i psychickou bolest, si to se všemi vyřídí. Postřílí jak své nepřátele, tak všechny ty, kdo za to mohou. Nejhorší je, že podobných případů narůstá geometrickou řadou. Ne, opravdu to není tím, že by byl dnes lepší přístup k informacím a média si vybírala jen šokující zprávy. Je to jednoduše tím, že dnešní děti postrádají pořádné vzory. Postupně se dostáváme do bodu, kdy celkově degenerujeme a jsme zralí na apokalypsu. Kdysi tolik šikovný a chytrý rod, zvaný hrdě homo sapiens se pomalu blíží ke svému konci.

Ano, mám poslední dobou podobné pocity. Chodím po ulicích, jsem mezi lidmi a cítím všude takový divný neklid. Máme se jako prasata v žitě a pořád si stěžujeme. Jsme postiženi konzumem, jako snad nikdy. Nasazuji si raději sluchátka na uši a pokouším se uniknout do podzemí. Pouštím si druhé album řeckých MURDER OF GOD a po chvilce zjišťuji, že pánové hrají přesně ten druh umělého death metalu, který dělá tolik dobře dnešní mladé generaci. Ne, já do téhle doby už nepatřím. Obyčejné riffy, rádoby naštvaný hlas, plytký zvuk. Už se vidím, jak mám sto chutí poslat některé své kamarády do horoucích pekel, protože budou tenhle produkt velebit do nebes. Uštěkaný vokalista, s groove drážkováním a frázováním, riffy jak z nějaké lokální kapely. Trošku to nechápu. Death metal má být o konci lidských osudů, o závěrečném zhasnutí celého světa, o morbidním životě v podzemí, ne o lechtání příjemnými motivy. Někdy si trošku přijdu jako ten kluk v úvodu dnešního článku. Kolik ještě podobně znějících kapel uslyším? Stovky?

Nejhorší je takové to zasekávání alias MESHUGGAH, které bylo kdysi ukradeno od PANTERY, ale dnes se o tom moc nemluví. Nebo ty nástupy, které vás jakože mají smést z povrchu zemského. Nic to se mnou nedělá, nijak mě to nebolí, dokonce z toho nejsem ani naštvaný. Trošku mě překvapuje, že se pod tohle podepíše taková společnost, jako jsou Comatose Music, kterou jsem donedávna považoval za label s dobrým vkusem. Ale možná jsem už opravdu starý, opotřebovaný a blížím se době, kdy o podobných deskách nebudu mít ani chuť něco psát. Přitom nějaký talent, občasný záchvěv originality tam cítím. Kristova noho, celkově je to ale neskutečná nuda. Já dopředu přesně vím, co pánové začnou hrát. Tisíckrát slyšené motivy, miliónkrát slyšené fráze. Zbytečná hudba, zbytečný poslech. Tedy alespoň pro mě.

MURDER MADE GOD vydali letos přesně ten druh desky, která mi normálně nesmí do přehrávače. Je obyčejná, stereotypní a kombinuje se v ní death metal s groovy pasážemi. Tuctový zvuk, nevýrazná produkce. Trošku nechápu, co tím chtěli autoři říct. Vždyť podobných skupin je stovka na každém rohu. Omlouvám se, ale nemám sílu psát cokoliv dalšího. U poslechu se nudím a nenapadají mě žádná slova. Takhle přesně by neměl death metal vypadat. Průměrná nahrávka průměrné kapely. Nic víc, nic méně. Bohužel.

Asphyx says:

The band MURDER MADE GOD published an album this year which is the exact type of record I would never put into my player. It is ordinary, stereotypical and it combines death metal with groove passages. Trivial sound, tame production. I just do not get what those guys are trying to say. There is so many bands with similar sound. I am sorry but I have no strength to write anything else. I am bored and lack of words. This is how death metal should NOT look. An average record of an average band. Nothing more, nothing less. Unfortunately. 

Seznam skladeb:

1. Victims
2. Enslaved
3. The Titan, the Fighter and the Thief
4. A Morbid Institution
5. Depression
6. Assassinés!
7. The Irony of Faith
8. Subject 666
9. Urban Warfare
10. Involuntary Servitude

 

Sestava/band:

Stelios – basa

Dennis – kytara

George Triantafillou – zpěv

Tolis B. - bicí

http://www.facebook.com/mmgofficial

http://www.comatosemusic.com/

http://www.reverbnation.com/murdermadegod

http://www.youtube.com/user/DennisMMG/videos

Recenze/review - HEMOTOXIN – Biological Enslavement (2016)

HEMOTOXIN – Biological Enslavement

CD 2016, Unspeakable Axe Records

Podzemní stoka pod naším městem je krásné místo. Plné roztodivných zvuků, pachů, cupitajících potkanů, kteří vytlačili díky své větší odolnosti slabší krysy. Ze stropů odkapává věčnost, po stěnách se plazí jako malinkatí hadi odlesky sliznatých pavučin. Hloupý je ten, kdo se otřepe hnusem nad bělostnými slimáky, kteří nikdy nespatřili světlo. Tady, mezi nádobami odpadních stok, pod přepadem podzemních stok se zdá být svět kupodivu čistší a jasnější, než ten náš, známý jen přes neprůhledné zrcadlo reklam. Zde se nikdo nepřetvařuje, nepitvoří, ani vám nemaže med kolem huby. Pod nánosy špíny, tmy a zapáchajícího vzduchu, se ukrývají poklady. Novinku amerických progresivců HEMOTOXIN jsem našel právě zde, pod hromadami opadané omítky. Otevřel jsem krásně vyvedený booklet, zasnil se nad texty o smrti, světě páně Lovercrafta, vědě a vesmíru a musel rychle vylézt po žebříku na světlo. Cestou jsem se zalykal a popadal dech. Měl jsem co dělat, aby mě nepohltila tma.

Druhé dlouhohrající album v řadě je krásnou ukázkou toho, jak mě může dosud jinak neznámá kapela zcela pohltit. Kombinací old schoolových postupů plných starodávného thrashe, deathu a lehké progrese v mezích rozumu, mi způsobili pánové doslova vyrážku. V přítomnosti jejich novinky jsem se drbal jako nakažený leprou. Plesnivé postupy osmdesátých a devadesátých let, nadhled a jakási samozřejmost, s jakou HEMOTOXIN sázejí jeden neotřelý riff za druhým, mi dává velkou naději do budoucna. Tady se zrodilo monstrum, nekompromisní, se schopností zabíjet elegantně a s čistým štítem. Lidé jsou stejně divný druh, submisivní ve svém pudu sebezáchovy. Vždyť kdo jiný dělá všechno pro to, aby se měl na světě špatně? Bída, nesmyslné války, tuny nenávisti. Já vím, zlo je víc vidět, úsměv aby člověk pohledal, ale obraz dnešní doby není příliš růžový. Američané nám pomocí své hudby nastavují zrcadlo, nutí nás k zamyšlení. Nechybí jim vznešenost, odlehčený přístup. Do ničeho se nenutí, jejich skladby jen tak plynou. A přesto jsou doslova nakažlivé a nebál bych se napsat i magické.

Kousky skla z roztříštěné vázy nezpůsobí sedm let neštěstí, ale spíše krvavý šrám na vaší ruce. Obrací se vám žaludek, když pohlédnete do střepů. Zračí se v nich pokřivený obraz, záblesk temné stránky vaší mysli. Četl jsem kdysi zápisky jedné dívky, která si v koupelně každý den ubližovala ostřím rozbitých zrcadel. Byla krásná, milá, hodná, přesto ji trápilo zlo. Nedokázala unést tíhu světa a poblíž nebyl nikdo, kdo by ji vzal za ruku a vyvedl na světlo. Umřela osamocená, ale s úsměvem na tváři. Zbytečně. Pouštím si novinku HEMOTOXIN a před očima se mi odehrávají samé podobné smutné příběhy. Pokud má být pro mě dobrou deska ta, která ve mně probudí nějaké emoce, tak zrovna tento počin doslova jitří moji mysl. Prolíná se zde rychlost thrashově hozených DECEASED s géniem DEATH. K tomu si ale připočtěte až „vtíravý“ pocit pomalu bující bezmoci. Ano, jsem při poslechu jen kusem hadru, vlajkou vlající v prudkém větru. HEMOTOXIN si se mnou dělají, co chtějí. Heavy metalové vyhrávky mě uzemní, domlátí a zůstávají mi v hlavě ještě dlouhou dobu po tom, co vypnu přehrávač.

„Biological Enslavement“ je albem, které mě zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Přiznám se, že tolik síly a energie jsem opravdu nečekal. Album mě doslova smetlo, rozsekalo a donutilo pokleknout. HEMOTOXIN nahráli desku, která vás rozdrtí. Mám při poslechu pocit, že na mě padá zeď. Dusím se, povstávám jako bájný Fénix z popela a ničím vše ohnivým mečem. Pestrá, lehce progresivní, s velkým množstvím skvělých nápadů, taková je nová deska HEMOTOXIN. Riffy jsou ostré a zůstanou mi vyryté v hlavě ještě dlouhou dobu, možná dokonce navěky. Líbí se mi lehkost a jakási vznešenost, s jakou pánové skládají. Připadám si, jako bych stál na skále a čekal, kdy každou chvíli skočím dolů. Stane se tak v podobě jednotlivých songů. Padám dolů a nechávám se unášet na vlnách lehké progresivity. Letošní počin mě doslova uhranul, podmanil si mě a já musím kapele vyseknout velkou poklonu. HEMOTOXIN se pokusili pomocí své hudby vyjádřit věčnost. Povedlo se! Vynikající album!

Asphyx says: 

 The album “Biological Enslavement” hit me like a flashlight from a clear sky. I have to admit that I didn´t expect this power and energy. The album smashed and cut me and I was forced to go on my knees. HEMOTOXIN recorded an album which will kill you. When I listen to this album I feel like the walls are falling on me. I cannot breathe. I am rising from ash like the mythical Phoenix and destroying everything with my fire sword. Colourful, slightly progressive, with a big amount of great ideas – that is the new album by HEMOTOXIN. The riffs are sharp and I will have them in my head for a long time – maybe forever. I like the lightness and gracefulness of those guy´s music. I feel like I am on a mountain and waiting to jump. The songs will make me jump every time I listen to them. I am falling, letting myself to flow on a waves of the slight progressivity. This year´s album just bewitched me, overpowered me. I have to give a big compliment to this band. HEMOTOXIN tried to express eternity by their music. Successfully! An excellent album!

Seznam skladeb:

1. Decadence

2. Regression

3. Minus Human

4. Not of this World

5. Forgotten Faces (The Human Construct)

6. The Alchemist

7. Bleak Prognosis

8. A Journey Through Dreams

9. Transparent Eyes

Čas: 33:48

 

Sestava/band:

Brandon Wilcox – bicí

Michael Chavez – kytara, zpěv

Nathan Fruth - basa

Michael Rohwer - kytara

http://hemotoxin70.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/Hemotoxin

http://www.reverbnation.com/hemotoxin69

http://unspeakableaxerecords.com/

Recenze/review - VISIONARY666 – Into Abeyance (2015)

VISIONARY666 – Into Abeyance

CD 2015, Vic Records

Na zastávku přijela tramvaj, plná mrtvolných obličejů. Město se právě pokoušelo probudit z větrné noci a já zrovna chytil spoj bloudících duší. Usedl jsem na místo, pustil si do uší prvotinu VISIONARY666 a stal se obětí hudebního násilí. Jedné dámě naproti odpadl z bílého make-upu kus tváře. Usmívala se obnaženými zuby a dělala na mě smyslné posunky. Raději jsem zavřel oči a poddal se zcela muzice. Ta ve mně probouzela ty nejtemnější noční můry, omotávala si mě kolem kostnatého prstu a nutila mě poslepu tančit. Otevřel jsem oči a prohlédl, jakoby mi hlavou projela elektrická energie. Jeli jsme do pekla. Tenhle den do práce asi nepůjdu, problesklo mou myslí a nechal jsem se vyzvat ke smyslnému křepčení. Hrají nám k tomu jedni z nejpovolanějších. Holanďané VISIONARY666. Kapela, která se nebojí vkládat do death metalu velkou spoustu melodií.

Otáčím se dokola, rozjařen adrenalinem a zájmem o moje krční tepny. Některé zombie slečny jsou opravdu moc sexy, klidně bych si dal říct, přemýšlím, jenže pak mě jedna sekne drápem a zasyčí na mě rozeklaným jazykem. Uvedeme mě alespoň trošku do reality a já se můžu konečně soustředit na hudbu. Ta je esencí zážitků, spojených z takových jmen, jako jsou NILE, BEHEMOTH, ale třeba i to nejlepší z AMON AMARTH. Celek je pak obestřen takovým zvláštním smutkem. Nevím vlastně ani proč, ale pořád mi naskakovala na jazyk Brahmsovy sonáty pro klavír. Zvláštní, co říkáte? Přitom srovnávat death metal a geniálního klasika se zdá být více než nepatřičné. Myslím tím spíš určitou náladu, takový ten až „vtíravý“ pocit. Nebo rozpoložení, jak chcete. Fanoušci určitě moc dobře vědí, o čem mluví. Kolikrát člověk slyší muziku, která ho osloví, ani vlastně neví proč. U VISIONARY666 to mám nastavené hodně podobně.

Celá cesta tramvají se zdá být u konce. Ocitáme se v obrovském parku, kde po lavičkách polehávají bezdomovci. Jestli se nemýlím, tak oni jako jediní nás jsou schopni „reálně“ díky alkoholu vidět. Zbytku lidí přijdeme jako přelud, jako černá bublina, která praskne a vy nedokážete ostatním uvěřitelně vysvětlit, jaká byla krásná. Tady, kousek za městem, v opuštěném lomu, býval kdysi starý hřbitov. Dochází mi, že mě vlastně celá ta tramvaj dovezla k zombie domů. Ony ty dámy s krvavými rty a odhalenými špičáky jely po noční oslavě smrti do svých doupat. A vzaly mě s sebou. Všichni, položiví i nemrtví, oceňují VISIONARY666 jako dobrou hudbu. Ne dokonalou, ne převratnou, ani bezchybnou. Ale uvěřitelnou, zahranou s nadšením, citem pro záhrobní záležitosti a krutost opuštěných hrobů. Říká se, že nejhorší, co se vám může stát je, že umřete sami a opuštění. To se mi tentokrát rozhodně nestane. Zdá se, že díky hudbě mám v podzemí už tak perfektní reputaci, že se všichni těší, co dodám zase za kousek temné hudby.

První album VISIONARY666 je krásnou kombinací krutosti, temnoty a studených melodií. Holanďané sice hrají podle starých a ověřených receptů, ale myslím, že to nijak nevadí. Celkový dojem z nahrávky je pro mě velmi dobrý. Užívám si skvělé motivy, mohutně znějícího zpěváka i celkovou atmosféru jakéhosi smutku. Během poslechu mě pronásledují démoni a já utíkám nekonečnými chodbami podzemí. Do kostí se mi vkrádá severský chlad, padám a jsem roztrhán na kusy ostrými riffy. Pokud má být tohle první album kapely, tak už teď se moc těším na další. „Into Abeyance“ je pro mě deskou, na které se povedla vystihnout atmosféra samotného podsvětí. Tohle je death metal, který vyznívá velmi epicky. Přiznávám, jsem ztracen a poslech si neskutečně užívám. Budiž vám přáno také! Doporučuji! Smrtící album, které vás zahalí do temnoty! Velmi dobře!

Asphyx says:

The first album by VISIONARY666 is a nice combination of cruelty, darkness and cold melodies. These Dutchmen play by old and proved recipes and I think it does not matter. The whole feeling is very good. I enjoy great motives, the singer who sounds enormous and the whole atmosphere of sadness. When I listen to this album there are demons chasing me and I am running through infinity underground halls. There is a northern coldness which is getting into my bones, I am falling and I am being ripped into pieces by sharp riffs. If this is the first album by this band, I am looking forward to hear the next ones. “Into Abeyance” which creates the atmosphere of the Hades world itself. This is the death metal which sounds very epic. I have to admit that I am lost and I really enjoy the listening to this album. You are welcome to do it also! Recommend! Killer album which covers you with darkness! Very good!

Seznam skladeb:

01. Abeyance
02. I Shall Not Rest
03. Forced Religion
04. When Gods Cease to Excist
05. Kataklismic Disaster
06. Rihada
07. Rise to Destroy
08. It's Better to Suffer
09. God of All Weeds
10. This Life Ends Here

Čas: 44:57

 

Sestava/band:

Ivo, Sven, William, Robert

https://www.facebook.com/visionary666?fref=ts

http://www.visionary666.com/

https://www.youtube.com/user/Visionary666Live

http://vicrecords.com/

Recenze/review - VASTUM – Hole Below (2015)

VASTUM – Hole Below

CD 2015, 20 Buck Spin

Tuhle práci mi byl čert dlužen. Už několik nocí přehazuji hlínu z jedné strany na druhou. Mám za úkol z ní vybrat staré kosti. Nacházím jich poměrně dost. Beru je vždy do ruky a ony začínají vyprávět příběhy o tom, jak sešly z tohoto světa. Většinou jsou to jen obyčejné mrtvice, infarkty, sem tam nějaká bouračka. Občas se ale stane, že mě některé kousky začnou doslova pálit v dlaních. To jsou oběti násilných činů. Drtím je v rukavicích, pokouším se je rozmělnit v prach, ale moc se mi to nedaří. Jakoby žalovaly, bědovaly nad svým utrpením. Konečně mám hotovo, usedám na opuštěnou lavičku a dávám si čaj pořádně proložený rumem. Dneska to vypadá na dlouhou noc, musím ještě všechno vyrovnat v kostnici. Pouštím si do uší poslední album amerických VASTUM a můj osud se zdá být ještě těžší, než normálně. Sestupuji pomalu do staré kobky, do uší mi duní prašivý old school death metal a mám najednou pocit, že jsem konečně zase mezi svými.

VASTUM se svého rouhačského úkolu zhostili se ctí. Inspirace starodávnými postupy, hranými kdysi třeba takovými OBITUARY, MASTER, BOLT THROWER, AUTOPSY, INCANTATION, ale i třeba GRAVE jsou poskládány vedle sebe s grácií a elegancí starých zkušených hrobníků. Umírám při poslechu doslova touhou se vrátit do svého mládí a zkusit si, jaké by to bylo, kdyby tahle smečka hrála i tenkrát. Dovedu si s klidem představit, že by obstála se ctí. Jejich hudba má totiž v sobě to pověstné NĚCO, co vás doslova rozseká, přišpendlí na stěnu a obrátí na pravou černou víru. Nápady jsou sice klasické, s tradičním zastřeným nádechem, ale troufám si tvrdit, že zrovna VASTUM jsou kapelou, která přesahuje z obyčejného retra i do zajímavějších vod. Je to způsobeno celkovým úchopem hudby jako takové a nesporným talentem. Nakonec, death metal je stejně hlavně o tom, složit dobrý riff a narvat do hudby co nejlepší nápady. A to VASTUM bez debat umí.

Toulám se větrem, běhám z kopců rychle, že mám pak co dělat, abych to dole na hřbitově ubrzdil. Občas se stane, že rozšlápnu nějakou květinu nebo poruším pečlivě uhrabaný hrob. Bývá mi to líto, nemrtví si potrpí na pořádek a pozůstalým to také zrovna nedělá dobře. Z márnice se zase ozývají divné zvuky, hlavní hrobník a můj nadřízený vychází ven s podivným, umrlčím úsměvem. Nemám ho rád, přijde mi, že se postupně sám mění v chodící mrtvolu. Troška té hororové atmosféry ještě nikdy nikoho nezabila, spíš jen vyděsila. VASTUM mají v sobě určitou magickou schopnost, rozprášit vše živé i neživé, rozehnat smečku šílených vlků i obrátit andělíčky prdelkama vzhůru. Rochním se ve starém plesnivém death metalu, našlapuji na vrcholky zpěněných vln zákeřných motivů. Jsem pozorovatelem, hlídačem hranice mezi naším i oním světem. Až jednou opustím pozemský život, zůstane po mě do země vypálený obrácený kříž. Jděte a šiřte slávu podsvětí na Zemi! To museli kdysi říct VASTUM přímo do obličeje. Vzali si to k srdci a činí tak odhodlaně a s velkým zápalem.

„Hole Below“ je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na americké death metalisty VASTUM. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Američtí uctívači old school death metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD VASTUM absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:

“Hole Below” is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these American death metal band VASTUM. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Americans which worship old school death metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by VASTUM something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!

Seznam skladeb:

Sodomistic Malevolence

Amniosis 

In Sickness and in Death

Intrusions

Hole Below (A Dream of Ritual Abuse)

Empty Breast

Čas: 37:05

 

Sestava/band:

Daniel Butler - vocals

Luca Indrio - bass

Leila Abdul-Rauf - guitars, vocals

Shelby Lermo - guitars

Adam Perry - drums

http://vastum.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/pages/Vastum/440192535391

http://www.20buckspin.com/