DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 7. srpna 2016

Recenze/review - DENNER / SHERMANN - Masters Of Evil (2016)


DENNER / SHERMANN - Masters Of Evil
CD 2016, Metal Blade Records

 Povstali znovu metaloví hrdinové z dávných časů, aby všem ukázali, jak se to má správně dělat! Tohle je věta, která mě při poslechu "Masters Of Evil" napadá asi nejčastěji. Mým pokojem se ozývají výkřiky jako: "Konečně pořádný metal! Tohle je heavík podle mého gusta" a taky: "Hergot, to pálí jako čert". Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já často s novými deskami rozmlouvám. Nahlas si stěžuji nad špatným zvukem, nad nápady a pak usednu a čekám, co se mnou novinka udělá. "Masters Of Evil" ve mě evokuje jen samé dobré a příjemné pocity. Je to jako četba oblíbené knížky, kterou jste sice už přelouskali snad stokrát, přesně víte, jak děj dopadne, ale stejně se rádi znovu vracíte. 

 Zakloňte tedy hlavu a plně se oddejte libým tónům slavných pánů DENNERA, SHERMANNA, SNOWY SHOWA, MARCA GRABOWSKÉHO a SEANA PECKA. Koktejl umíchaný ze starých heavy postupů ve stylu MERCYFUL FATE, KINGA DIAMONDA, JUDAS PRIEST, SATAN´S HOST, FORCE OF EVIL a spousty dalších legend. Mistři jasně ukazují, že pořád umí složit perfektní skladbu, že jim pořád hoří koudel u zadku a že rozhodně nepatří do starého železa. Okultně laděné, temné texty plynou z  úst Seana Pecka s rozhodností a samozřejmostí. Jeho vokální projev posouvá desku do dalších, netušených sfér a za sebe musím říct, že všichni odvedli nejen skvělé řemeslo, ale přidali navíc ještě pověstnou rockovou jiskru. 


Jsou alba, u kterých prosedíte hodiny a do hlavy je nedostanete. Pak jsou nahrávky, kdy víte od prvního okamžiku, že JE TO ONO! A vůbec mi nevadí, že je to deska prolezlá mnohdy předvídatelnými postupy. Jako celek totiž pálí jako znovu rozpálená kamna. "Masters Of Evil" je pro mě velmi příjemným zážitkem. Odpočívám u něj, nasávám atmosféru osmdesátých let a vzpomínám na časy, kdy ještě metal vládl světu. Rochním se v těch studených melodiích, převaluji a hltám plnými doušky všechny skladby. Netuším, jak novinka nadchne fanoušky a je mi to vcelku jedno, ale pro moji maličkost se jedná o další album, které budu mít dlouhý čas na předním místě ve své diskografii. Pokud jste na tom podobně jako já, tak neváhejte, koupí zastavíte ve svých přehrávačích čas. Co víc si přát? Vynikající heavy metal!


sumarizace:

Wov, tak tomuhle říkám poctivý, parádní heavy metal. Při poslechu vzpomínám, jsem dojatý a užívám si riffy ostré jako čerstvě nabroušené nože. Dánští legendární maniaci letos vydali album, které je rezavé, šíleně energické a obsahuje v sobě až magickou přitažlivost. Melodický metal v této podobě si nechám vždy a všude líbit. Syrové, poctivé, s velkým počtem hitových skladeb. Takové je album "Masters Of Evil". Jsem šokován, kde se ve starých pánech bere tolik energie a síly. Přijdu si jako při zásahu elektrickým proudem. Vynikající nahrávka! Takhle nějak by měl znít heavy metal! Satan s vámi! Až na věky, amen!

Asphyx says:

WOV, so this is the honest, awesome heavy metal. When listening I remember, I'm touched and I enjoy riffs  sharp like  fresh sharpened knife. Danish legendary maniacs  released an album this year that is rusty, insanely energetic and it contains magical attraction. Melodic metal in this form, I enjoy always and everywhere. Raw, honest, with a large number of hit songs. This is the album "Masters Of Evil". Where can the old masters take so much energy and strength? I feel like to be hit with an electric current. Excellent recording! This is sound  of heavy metal! Satan with you! For ever and ever, amen!

Band:
Michael Denner: Lead Guitar Hank Shermann: Lead Guitar Sean Peck:Vocals Snowy Shaw: Drums Marc Grabowski: Bass

Tracklist:
01. Angel's Blood
02. Son Of Satan
03. The Wolf Feeds At Night
04. Pentagram And The Cross
05. Masters Of Evil
06. Servants Of Dagon
07. Escape From Hell
08. The Baroness

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh padesátý třetí - Muž, který přišel z pekla


Příběh padesátý třetí - Muž, který přišel z pekla
Do té doby, než nás Prcalík pozval na svatbu, tak jsme skoro ani nevěděli, že má sestru. Moc o ní nemluvil a když už, tak to trošku vypadalo, že na ní žárlí. Byla starší, ne moc hezká, ani moc chytrá a náš kamarád ji představil stylem: "Tak nám Jiřinku zbouchnul nějakej voják a musí se vdávat. No a protože chce mít na svatbě hodně lidí, tak jsem pozvali i vás." To bylo ve chvíli, kdy byl její nastávající ještě někde na nějaký misi. Povolali ho do Jugoslávie. "A kdy že ti to tvůj budoucí manžel takhle zblbnul?": zeptal se Kytka, který byl z nás asi největší pacifista. Dozvěděli jsme se, že se seznámili v Liberci, kde měl vojáci jednotku a byla to taková ta klasika. Mladá holka, diskotéka, alkohol, tanec, pak sex za zastávkou. "Celkem smutný, ale pan voják byl charakter a tak si naši Jiřinku vezme": doplnila zvláštně zvonivým hlasem Prcalíkova máma, kterou jsme znali snad odnepaměti. Hrozně dobře vařila a měla se svým synem i námi svatou trpělivost. A tak jsme se nechali navléknout do obleků hlavně kvůli ni.


Když jsem vyzvedával Janu před barákem, potkal jsem jejího totálně ožralýho otce. Kamarádka sestoupila po schodech a mě se zatajil dech. Když si holka, kterou znáte jen v džínách, vytahaných svetrech a trikách, vezme šaty, změní se v sexy princeznu. "Teda Jano, já mít nějaký věno, hned bych po tobě vyjel": hlásím na ní a dostávám obrovskou pusu. Mám narychlo koupený, o nějaké to číslo větší a hlavně levný oblek, v kterým se cítím jak tučňák. Koukám raději Janě do výstřihu, to když jedeme na Staré město autobusem. Přidal se k nám Kytka, taky za tučňáka. Konečně můžeme vystoupit a už nás vítá Prcalík: "Nazdar filharmonici, kde máte svý nástroje?", dělá si z nás legraci. "V prdeli": jednohlasně odpovídáme a začíná to vypadat na zajímavý večírek. Řítí se k nám obrovský chlápek s divným pohledem. "To je Franta, výsadkář a ženich": jsme představeni.


Franta je ihned středem pozornosti všech žen. Je vysoký, svalnatý a má takovej ten drsně rozervanej obličej, takže jsou dámy jako u vytržení. Jiřinka září, že ho klofla zrovna ona a oba jsou v obřadní místnosti řádně oddáni. Již jako manželé nás zvou do hospody Na Rozvoji. Máme v sobě s Kytkou už nějakou tu slivovici, v jejímž duchu se celý den odehrává a tak házíme kravaty do odpadního koše. Přemísťujeme se do restauračního zařízení, usedáme k jednomu stolu a pak se strhne panákové inferno. Cítím, že tohle nedopadne dobře a mám v hlavě najednou vymeteno. Bylo mi pak řečeno, že jsem tančil na stole, svlékal Janu, poslal do prdele číšníka. Zkrátka jsem se dobře bavil. Pak mám okno.

Probudil jsem se ve vile, kousek od hospody a také od domu mých drahých tet. Polehává nás tu po zemi spousta. Jdu na takový ten prvorepublikový balkon a snažím se lapat vzduch. Na židli tam sedí pan ženich a pláče. "Co je vole, sis ji nemusel brát": dělám si z něj prdel. Brečet výsadkáře se vám nepovede každý den. Něco zahuhlá a skočí z balkonu. "Doprdelleeee": zařvu a vzbudím Janu. "Von skočil": křičím na ni a oba běžíme ke kamennému zábradlí. Franta nikde. Jsme zmateni. Najednou se leknu a otočím, kolem mě se mihne stín a Franta opět skáče. Jak měl výcvik, tak ho v opilosti chytl rapl. Trvá to asi půl hodiny, než se trošku uklidní a znovu usedá na židli. Oči plné slz, Jana s kapesníkem v ruce, ošetřovatelský syndrom nastartován. 

Mezi kapkami slané vody, které tečou Frantovi po tváři, nám vypráví hnusné a ošklivé příběhy z války, které tam zažil. Bylo to o střílení, o násilí, o utrpení, o uhořelých končetinách, o nekonečném řevu, o strachu z letadel, nesoucích bomby, o nějaké vesnici v horách. Vyprávěl hrozně zmateně, přerývavě a každý příběh končil slovy: "Hlavně nechci zemřít v dešti, ne já prostě nechci, to nejde." Nevěděli jsme co říct. Franta toho taky po chvíli nechal a usnul. Spal pár hodin, my mezitím docela vyděšeně diskutovali s Prcalíkem a jeho mámou, která se rozbrečela. "Zdá se, že si Jiřinka nasrala do bot": prohlásil Kytka a my tenkrát netušili, jakou má pravdu. Prcalík nás vzal radši do hospody U Dubu, kde jsme v těch kvádrech způsobili velký rozruch.

Na nějaké předtuchy a zlé znamení moc nevěřím, ale sedl jsem si raději vedle ke stolu a byl zamlklý. Pořád se mi všechno motalo hlavou, viděl jsem ty rozstřílená těla. Ten den jsem se zařekl, že na vojnu mě nikdo nikdy nedostane, že radši budu do smrti studovat, prohlásím se za nemocného, případně emigruji do nějaké země, kde není povinná vojenská služba. Bohužel se mi to při různých odvodech nedaří a známých doktorů je u nás v rodině velký nedostatek a tak nakonec po letech skončím na civilní službě, ale to už je jiný příběh. "Ty vole, ta Jiřina, ta dopadne hodně blbě, vždyť je to chudák blázen": probudí mě z rozjímání Jana a já musím jen souhlasit. Bohužel dopadla.

Franta byl mužem, který přišel z pekla. Z toho opravdového. Pokaždé, když ho pustili domů, když nesloužil, tak se šíleně ožral, mlátil pak Jiřinu, napadl i Prcalíka, jeho mámu. Prostě dělal problémy. Nejdřív nám ho bylo líto, ale nešlo to. Prcalíkovi ho několikrát nahlásili na policii, ale ta to předala vojákům a ty s tím nic nedělali. Viděl jsem Frantu naposledy asi měsíc předtím, než se v Liberci na základně zastřelil. Kráčel ulicí, pořád se rozhlížel, našlapoval jako šelma, která je neustále ve střehu. Pozdravil jsem a snažil se jít dál. Popadl mě za rameno, mě se zastavil dech a zíral jsem mu jak očarovaný do očí. Byl v nich strach, vztek, bezmoc, připomínal raněné zvíře. "Byl si v pekle? Ty vole, byl si v pekle?": stiskl mi ruku železným svěrákem. Vytrhl jsem se a utíkal starými uličkami jako o život. Nikdo mě nepronásledoval.

Jiřinka se má dnes moc dobře, má nového manžela, krásného synka (on je to vlastně dnes už chlap). Je podruhé vdaná, hrozně pohodová ženská. Jen pokaždé když je potkám, přeběhne mi mráz po zádech. Synátor je totiž svému otci neskutečně podobný. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. srpna 2016

Recenze/review - DISSECDEAD – Swamp of Suffering (2015)


DISSECDEAD – Swamp of Suffering
CD 2015, vlastní vydání

Poslední dobou mi začíná vadit přemíra světla. I když je noc, zdá se mi, že kolem se vznáší příliš mnoho odrazů různých paprsků a barevných šumů. Uzavírám se raději do podzemí, procházím nekonečnými chodbami a objevuji stále nové a nové kapely. Nedávno jsem narazil na německé death metalisty DISSECDEAD. Chvíli jsme spolu postáli, pokecali o podsvětí a já se vydal na jeden jejich koncert. Odehrával se v imaginární kobce, ke které jste se museli doslova prokousat tmou. Vyhovovalo mi to. Rozhrnul jsem závěs z pavučin, pozdravil se se všemi známými zombie, potřásl rukou nemrtvým. Pak vypukl chaos, zmar a bylo možné spatřit i samotnou smrt. Procházela se mezi přítomnými, veselá, spokojená ve svém živlu. Kapela hrábnula do strun, mezi stěnami se rozezněly chorobné tóny znesvěceného smrtícího kovu a na oltář byl obětován první kohout. Všichni se kývali do rytmu, všichni si užívali z pódia proudící zlo.

Nechali jsme se unášet melodiemi ve stylu starých DISMEMBER, SIX FEET UNDER, EXHUMED, zapařili jsme v rytmu sól jak vystřižených od SLAYER, zazněly i odkazy na BOLT THROWER, TORTURE KILLER. Celkově pak tenhle mix rychlosti a smutku vyzníval návykově, černě a přitažlivě. Konečně nebylo nikde žádné světlo, všude se vznášel jen dým spáleného kadidla a beznaděje. Někdo nad námi, v kostele, se pokoušel modlit, ale jeho slova mu nešla přes ústa. Všichni cítili v kostech divný chlad, dostávali strach se vůbec ohlédnout ze sebe a samovolně pálili staré pergameny popisující svátost. Rouhání, ztráta lidské důstojnosti, pohledy upřené směrem k zemi. Ano, odtud jednou přijde váš pán. Můžete si za to sami. Nevážili jste si té krásné planety, co vám spolu s tím vousatým pánem nahoře dal. Dělali jste všechno jen proto, abyste všechno zničili, včetně svého pokolení. Následovat bude trest. Tak už to ve vesmíru chodí. Hudba DISSECDEAD je zatím jen předzvěstí.



Už zase ze mě vymítají ďábla. Chodí kolem mě, odříkávají tajné formule. Prý mluvím divnou, zlou řečí, jsem nebezpečný sám sobě a když vidím jakékoliv křesťanské znamení, začnou mě pálit dlaně. Kdyby jen věděli! Byl jsem prokletý, zničený, opuštěný veškerým světlem. Není návratu. Když jsem před lety začínal poslouchat death metal, tak nějak jsem s tím počítal. Byl pro mě otevřenou knihou mrtvých, sepsanou kdysi v devadesátých letech, postupně doplňovanou a rozvíjenou. Čtu si v ní dodnes rád, pořád se s chutí setkávám s novými kapelami. Hudba DISSECDEAD mě zaujala až po nějaké době, zpočátku byla přeci jen trošku neprostupná, příliš se hřmotně valící. Nakonec ale naše vzájemné souznění zapadlo do sebe jako „nerozebiratelný“ spoj. Byli jsme jedním tělem, jednou zkaženou duší. Odříkávali jsme ve stínu společnou mantru. Obětovali jsme na oltář zapomnění.



První album německých DISSECDEAD je velmi zdařilou poctou devadesátým letům v death metalu. Songy mají jasnou černou tvář, jsou dobře zapamatovatelné a připomínají mi krev, stékající po stěnách podzemních kobek. Tahle hudba je hodně zlá a hodně návyková. Přiznám se, že takové inferno jsem nečekal. Staré, plesnivé melodie, zastřený hlas, odér samotného záhrobí. To jsou hlavní atributy hudby těchto Němců. Doporučil bych ji všem death metalistům, kteří se rádi pohybují v tom nejtemnějším záhrobí. Budete navěky prokleti, nabodnuti na kůl a spoutáni syrovými melodiemi. Jsem touto deskou totálně smeten, zničen, rozsekán. Během poslechu jsem neviděl ani náznak světla. Masakr lidské mysli, inferno! Old school death metalové album, které bylo nahráno v samotném podsvětí! Totální, plesnivý kult!

Asphyx says:

The new album by German DISSECDEAD is a very good tribute to all the 90th´s death metal bands. These songs has a clear black face, are easily memorized and they remind me blood which pour down underground tombs. This music is very evil and very addictive. I have to admint that this inferno is not what I was expecting at all. Old mouldy melodies, husky voice, smell of the other world itself. These are the main attributes of this Germans´ music.  I would recommend this album to everyone who are fans of death metal, who like to go around the darkest beyond. You will be curse forever, stick on a pole and enchain with raw melodies. I am totally smashed by this album, I am broke and chopped. During the listening I was not able to see any light at all. Massacre of human mind, inferno! Old school death metal album which was recorded in the Hades world! Total mouldy cult! 

Seznam skladeb:

01. Lost
02. The Skinner
03. Swamp of Suffering
04. Mutant Terror
05. Zombie
06. Sadist Lane
07. Godworm
08. Shrine of Pestilence
09. Moribund
10. Massacre Mankind
11. Tears of Darkness
12. Nightcurse
13. Oblivion


Sestava/band:


Marco - vocals
Sven - drums
Olli - guitar


http://dissecdead.com/
https://www.facebook.com/dissecdead
https://www.reverbnation.com/dissecdead
https://www.youtube.com/user/dissecdead

pátek 5. srpna 2016

HYPNOS SIGNS WITH EINHEIT PRODUKTIONEN AGAIN / HYPNOS PODEPSALI ZNOVU S EINHEIT PRODUKTIONEN


HYPNOS SIGNS WITH EINHEIT PRODUKTIONEN AGAIN 
Czech based death metallers HYPNOS have inked a new deal with EINHEIT PRODUKTIONEN for their fifth full-length album entitled “THE WHITECROW”. The successor to the “HERETIC COMMANDO” album from 2012 was again recorded with Norwegian producer Børge Finstad, known for his previous works with MAYHEM, ARCTURUS or BORKNAGAR, and mixed in his TOPROOM STUDIO. The longest record in the band´s history so far features appearances of several special guests as for example Christopher (Krabathor), Paul Speckmann (Master), V. Santura (Dark Fortress, Triptykon) or Martin Missy (Protector). Release date is scheduled for March 25th 2017 as CD, Ltd. Digi-CD+DVD, Vinyl & Digital.  

HYPNOS PODEPSALI ZNOVU S EINHEIT PRODUKTIONEN
HYPNOS podepsali nový kontrakt s EINHEIT PRODUKTIONEN na páté řadové album nazvané “THE WHITECROW / BÍLÁ VRÁNA”. Následovník alba “HERETIC COMMANDO” z roku 2012 byl natočen opět s norským zvukovým inženýrem Børge Finstadem, známým díky svým předchozím pracem např. s MAYHEM, ARCTURUS nebo BORKNAGAR, a zmixovaný v jeho TOPROOM STUDIU. Na nejdelší nahrávce v historii skupiny uslyšíte i několik speciálních hostů, jako jsou např. Christopher (Krabathor), Paul Speckmann (Master), V. Santura (Dark Fortress, Triptykon) nebo Martin Missy (Protector). Datum vydání je stanoveno na 25.3.2017 jako CD, limitovaná edice digi CD+DVD, LP & digitální download. 

HYPNOS unterschreibt wieder bei EINHEIT PRODUKTIONEN 
Die tschechischen Death Metaller HYPNOS haben für ihren fünften Longplayer “THE WHITECROW” einen neuen Vertrag bei EINHEIT PRODUKTIONEN unterzeichnet. Der Nachfolger des “HERETIC COMMANDO” Albums von 2012 wurde wieder mit dem norwegischen Produzent Børge Finstad aufgenommen, der durch seine Arbeit mit  MAYHEM, ARCTURUS und BORKNAGAR bekannt wurde. Gemischt wurden die Aufnahmen in seinem TOPROOM STUDIO. Das längste Album der Bandgeschichte enthält einige spezielle Gäste wie z.B. Christopher (Krabathor), Paul Speckmann (Master), V. Santura (Dark Fortress, Triptykon) oder Martin Missy (Protector). Als Veröffentlichungsdatum ist der 25. März 2017 geplant. Das Album wird  als  CD, Ltd. Digi-CD+DVD, Vinyl & Digital veröffentlicht. 

www.facebook.com/hypnosCZ

Promotion - concerts and festivals!

Recenze/review - CARNAL TOMB - Rotten Remains (2016)


CARNAL TOMB - Rotten Remains
CD 2016, Memento Mori

 Nehty, utrhané s rozkoší, prsty zlámané s nadšením. Malá kobka, daleko v lesích, neskutečná dehydratace, smutek a hlavně beznaděj. Chytili mě jednou ráno, to když jsem šel normálně do práce, omámili a hodili do dodávky. Taková klasika, dalo by se říct. Sadismus má mnoho podob a tahle je zdá se hodně morbidní. Nejhorší jsou nakonec ty dlouhé chvíle čekání, když ležím schoulený v koutě a pozoruji červí hemžení. Vzduch by se dal krájet, tak je hnilobný a kapky spodní vody, prosakující skrz staré stěny jsou jediným mým zdrojem obživy. Vím, že umírám, ale nechce se mi vzdát bez boje. Lpím na svém mrzkém životě, jako kdyby se jednalo o něco zásadního. Je čas se vydat na poslední cestu.

 Tentokrát mi jsou průvodcem němečtí old school death metalisté CARNAL TOMB. Ctitelé starých pořádků ve stylu ASPHYX, PESTILENCE, REPUGNANT, CORROSIVE CARCASS, BOLT THROWER a samozřejmě také švédského chřestění způsobem, jakým smrtící kov uchopili kdysi GRAVE, ENTOMBED. Jedná se tedy spíše o záležitost pro pamětníky, případně pro fanoušky devadesátých let minulého století. Album je to nahrané s velkým odhodláním v srdci, s kousky překapané tmy ve skladbách. Pálí to pěkně, to vám tedy povím. Při poslechu si opravdu přijdu jako zavřený v nějaké kobce, odsouzený k nekonečnému hnití zaživa. Novinka má grády, je plesnivá, jako staré dubové víko od rakve. Nic pro dnešní zmlsané posluchače, na ně bude "Rotten Remains" moc neučesaná, špinavá a ošklivá. 




CARNAL TOMB nám přinášejí na své novince nejen skladby odkazující do starých časů, ale i pořádnou porci krvavě zahnívajícího masa, které do vás bude narváno pod tlakem. Nedělám si iluze o tom, že by právě tihle Němci zaujali bůhví jaké procento metalových fanoušků, ale tahle muzika je stejně cílena hlavně na nás, kteří podobné záležitosti oceníme. Kapela umně balancuje mezi rychlými a pomalými pasážemi. Album je tím ještě víc naléhavější a krásně vynikne určitý chlad, který je cítit z tohoto počinu na sto honů. Je to poctivá hrobnická práce, kterou oceňuji tím spíš, že si na nic nehraje. Je to syrový odkaz lidských nechutností. Beru všemi deseti.


sumarizace:

„Rotten Remains“ od německých CARNAL TOMB je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce!

Asphyx says:

„Rotten Remains“ from German CARNAL TOMB is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe.  I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!


Track list:
1. Undead Dread 03:58
2. Beneath the Coffins 04:58
3. Funeral 03:55
4. Cycle of Horror 05:01
5. Rotten Remains 04:30
6. Cemetery Inversion 03:44
7. Repository 04:59
8. Waking in a Casket 03:54
9. Repulsive Mutilation 07:47

Album Line-up:
Vomitchrist - Battery
Lobotomizer - Saw
Corpse Ripper - Throat / Low Grind
Cryptic Tormentor - Throat / Saw

Recenze/review - ENGRAVE – Embalmed Soul (2015)


ENGRAVE – Embalmed Soul
CD 2015, Ablaze Productions

Třesou se mi ruce a mám pocit, že se mi každou chvíli rozskočí hlava. Cítím, jak mi rostou špičáky a zbystřují se smysly. Ne, nejsem vlkodlak z pohádky. Jsem noční lovec, právě se připravující na svoji kořist. Když jsem zažil lov zombie poprvé, byl jsem napnutý jako struna a objímal mě strach. Dnes už se nebojím, spíše se těším na další adrenalin. Ani už nevím, kdo rozhodl vyčistit město od nemrtvých. Možná to způsobili švédští ENGRAVE, smrtonoši s jasným cílem. Zničit a zohavit tento svět. Vznikli v roce 2014 a ihned se dostali do podvědomí fanoušků jako zdatní lovci a drtiči strun. Jejich death metal je klasický, z jejich země více méně očekávaný a na první poslech zcela obyčejný. Je to jednoduše tradiční rozmělňování kostí v tom nejlepším slova smyslu. Inspirace DISMEMBER, ENTOMBED, GRAVE, ENTRAILS, DEMONICAL je více než patrná. Pokud vám to vadí, číst dál vlastně ani nemusíte.

Tohle je totiž přesně druh hudby pro úzký okruh posluchačů, kteří se rádi přehrabují ve starých věcech a nostalgicky rádi vzpomínají na dobu, kdy ještě stačilo umět hrát. Kapely tenkrát působily syrovějším, upřímnějším dojmem. Ne, tahle deska rozhodně neosloví zástupy mladých internetových posluchačů, pro které je hudba položkou ve správci souborů. Pro tyhle záležitosti musíte mít cit, zálibu v procházkách po opuštěných hřbitovech a snahu vlastnit fyzický nosič. ENGRAVE jakoby přišli z dávných časů, oprášili postupy z devadesátých let a rozkročeni nad exhumovaným hrobem vyvolávali duchy zemřelých. Pokud to máte nastaveno ve vnímání muziky podobně, tak neváhejte a jděte do toho. Určitě neprohloupíte. Doporučuji si k poslechu otevřít pivo, zakousnout se do pořádného fláku masa a nechat proudit veškerou studenou energii dovnitř vašeho pokoje. Cítíte to? Taky máte chuť začít mávat hlavou do vrtule? Tak potom jsou pro vás ENGRAVE jako stvoření.

Rád chodívám ve stínu, to abych nebyl vidět a aby mě nespálilo obyčejné světlo. Moje bělostná kůže dává všem na vědomí, že jsem dlouhá léta trávil v podzemí. Lekám se všeho světlého, odmítám všechny vaše bohy, proklínám vaši ovčí náturu. Pořád jenom sedíte a koukáte do obrazovek, cpete se hromadami hamburgerů a ze židle vás nedostane ani ta nejkrutější scéna. Jste jak z nějaké tupé reality show. Jednou umřete a na smrtelné posteli zjistíte, že jste za svůj mrzký život nezažili vůbec nic. Ale nebojte, jsem tu ještě já, vyslanec z podzemí, abych vám podstrčil nové CD ENGRAVE. To by vás mělo vytrhnout z letargie, nudy a šedi obyčejného života. Hej kámo, co kdyby ses taky jednou zvednul a šel položit kytky na hrob svých rodičů? Copak ti nedali život? Odtrhni ten svůj mastný obličej od počítače a jdi se svými dětmi ven. Jo a taky si občas sedni, pusť si pořádný švédský death metal a pak uvidíš, co se v tobě probudí za skryté touhy!

„Embalmed Soul“ je prvním albem švédské kapely ENGRAVE, která ctí pečlivě veškeré náležitosti death metalu. Kytary chřestí, vokál je morbidní a inspirace v devadesátých letech jasně patrná. Je to jen dobře, protože pánové se chopili svých nástrojů s elegancí a grácií. Já jim prostě jejich muziku věřím a rád si ji dávám do hlavy stále častěji. Pokud máte rádi starý, poctivý a plesnivý death metal v jeho tradiční podobě, mohli byste být spokojeni jako já. V tomto provedení můžu smrtící kov vždy a všude. ENGRAVE nahráli album, která vás nechá vzpomenout na staré dobré časy, kdy se ještě hrálo poctivě a upřímně. Ne, kapela nepřináší vůbec nic nového, ale jejich nová deska je neskutečně návyková. Doporučuji všem, kdo mají rádi v death metalu ten správný severský chlad. Skvělá hrobnická práce!

Asphyx says:

“Embalmed Soul” is the first album by ENGRAVE – Swedish band which truly holds the essentials of death metal. The guitars rattle, vocal is morbid and the inspiration of 90ths is very obvious. Which is a good thing because these gentleman took their instrument with such elegance and grace. I truly believe their music and I like to listen to their album very often. If you like the old, true and mouldy death metal in its traditional way I think you would be as satisfied as I am. I like this way of death metal wherever and whenever. ENGRAVE recorded an album which will make you remember the old good days when music was played truly and honestly. No, this band doesn´t bring anything new, however their new album is unbelievably addicting. I suggest this album to all of you who like death metal with the real northern coldness. A great sexton job!


Seznam skladeb:

1. Crushed By Death
2. Severely Disincarnated
3. In The Burial Ground
4. Monstrosity
5. Gruesome Casket
6. Unreal Suffering
7. När Döden Kommer
8. Tombless Epitaph
9. Dreams Of The Undead
10. Mummification


Čas: 33:19

 

Sestava/band:


Engraver - Lead Guitar & Vocals, Nihlblad - Rhythm Guitar & Backing Vocals, Bonder - Bass


https://www.facebook.com/pages/ENGRAVE/893637967331274
http://engraveswe.bandcamp.com/releases
https://soundcloud.com/engraveswe
http://ablazeprods.weebly.com/

čtvrtek 4. srpna 2016

Recenze/ review - ABSINTHIUS - IX (2016)


ABSINTHIUS - IX
CD 2016, vlastní vydání

 Kousek od cesty, v prachu a špíně, leží už dlouhou dobu mrtvola. Tvář zpola ohlodaná, v těle klubka červů hned vedle muších larev. Kdo při pochodu smrti nemohl, ten byl odstřelen u krajnice. Padá na mě tíha, olizuji si vysráženou sůl na rtech, chytají mě křeče. Poklekám a hlavou mi prolétne nejdříve celý můj život a potom ocelová kulka. Mozek se vzepne, jakoby nevěřil, že je konec a pak bezvládně spadnu na zem. Já jsem tím opuštěným kusem čehosi, co museli nalézt australští death metalisté ABSINTHIUS. Jeli náhodou kolem, v dodávce plné stínů a vzali mě s sebou na výlet do podzemí. Někde v jeskyních, uprostřed špíny, spálené země a suchých pahýlů stromů bylo stvořeno dílo s názvem "IX". Skoro hodinová smršť smrtí zavánějících riffů, blackového odéru a temnoty.




ABSINTHIUS stvořili na své prvotině symfonii plnou zla, odkazů na BEHEMOTH, podzemí a syrovost opuštěných hřbitovů. Přirovnávat tuhle smečku k jiným by ale bylo poněkud ošemetné. Přijde mi, že jsou natolik svoji a chápou hudbu po svém, že by bylo škoda je ihned odsoudit jako nějakou kopii. Samozřejmě, všechno zde již bylo, ale Australané rozhodně patří k těm, kdo si dělají věci svým způsobem. Já podobnou hudbu poslouchám nejraději v bouřkách, když se mraky dotýkají co nejvíc země. Přijde mi, že potom všechny ty mocné pasáže vyniknou nejlépe. Troufám si tvrdit, že se novinkové CD velmi povedlo. Někdy jsou pánové možná až příliš rozvláční a občas bych klidně nějaké to kilo špíny navíc přidal, ale to to jsou jen mé pocity. "IX" je albem, které rozhodně stojí za pozornost. V Austrálii to zkrátka v současnosti neskutečně žije. ABSINTHIUS jsou toho jasným důkazem a já vám tak s klidným svědomím mohu doporučit další špinavě začerněnou death metalovou skupinu. Nebe zase hoří!


sumarizace:

"IX" je pro mě morbidním a krutým death metalovým zážitkem. Na desce ožívají všichni zběsilí démoni i noční můry. Působí dojmem, že byla vytažena z nějakého hodně starého hrobu. Byl v něm pochován kněz, který byl vyhozen z církve svaté za to, že obcoval se samotným ďáblem. Ostré riffy, hluboký, smrtelný hlas, nápady, pocházející odněkud ze záhrobí. To jsou ABSINTHIUS. Mocní, tajemní a černí jako noc. Tohle je hudba, která by měla znít při spirituálních seancích. Novinku považuji za hodně silný, temný a zabijácký materiál. Australský death metal, který otvírá staré rány! Morbidní záležitost!

Asphyx says:

"IX" is for me morbid and cruel death metal experience. All furious demons and nightmares come alive on this album. It gives the impression that it was pulled from some very old grave. There was priest buried, who was expelled from the Church of the Holy consider because of lying with the devil himself. Sharp riffs, deep, deadly voice, ideas coming from the  beyond. These are ABSINTHIUS. Powerful, mysterious and as black as night. This is music that should sound by spiritual seances. I find the news to be very strong, dark and killer material. Australian death metal, which opens old wounds! Morbid stuff!


Tracklist:
1. Abandon All Hope (Instrumental)
2. Of Wasps And Worms
3. The Carnal Tempest
4. Unholy Trinity I - Of Wolves (Instrumental)
5. Vile Deluge
6. By Avarice Conscripted
7. The Mire Of Wrath
8. Unholy Trinity I - Of Serpents (Instrumental)
9. Interred Aflame
10. From Igneous Veins
11. Unholy Trinity I - The Wyvern
12. The Sowers Of Discord
13. Impious Majesty


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine