Rozhovor - PROTECTOR - V muzice spíše preferujeme oldschoolový zvuk!

Rozhovor s thrash metalovou legendou PROTECTOR.

- odpovídal Martin Missy.

přeložila Markéta, díky!

Recenze/review - PROTECTOR – Cursed and Coronated (2016)

Ave PROTECTOR! Od února máte venku novou desku „Cursed and Coronated“. Jak ji vnímáš teď, s odstupem času? Co na ní říkají fanoušci? A jak dopadla u hudebních kritiků?

Myslím, že je to velice povedené album a povedlo se nám zachytit takového toho ducha 80. let, oldschool. To jsme se vlastně snažili udělat i na našem come-backovém album „Reanimated Homunculus“. Kritici zatím mají pozitivní reakce a to vlastně platí i o fanoušcích.

První, co člověka doslova uhodí do očí, tak je skvělý obal alba. Již podruhé jste spolupracovali s Kristianem Wahlinem. Jak jste se vůbec dali dohromady a proč právě on? Jak jste motiv na album vybírali? Slyšel třeba Kristian vaše nové skladby pro inspiraci?

My jsme se vlastně s Kristianem nikdy nesetkali osobně. Vybrali jsme si ho, protože to, co udělal pro jiné umělce, bylo skvělé a moc se nám to líbilo. Já měl vlastně takovou základní vizi, jak by celý cover měl vypadat, ale nakonec vlastně obal vybíral Kristian. Před tím, než začal pracovat na malbě, vlastně žádný song neslyšel. Chtěl po nás jen název alba.

Když se řekne PROTECTOR, tak se každému jako první vybaví vaše album „Golem“ z roku 1988. Hrajete stále starý, plesnivý thrash metal. Je těžké docílit v dnešní době podobného zvuku? Přeci jen, technologie a i způsob nahrávání se za ty roky změnil. Kde jste vlastně „Cursed and Coronated“ nahrávali a mluvili jste hodně do výsledného zvuku?

Členové naší kapely s mixingem a masteringem žádné zkušenosti nemají. Všechno pro nás dělají profíci. V našem případě je to Tomas Skogsberg (mix) a Patrick W. Engel (mastering). Jen jsme jim řekli, že nechceme, aby album znělo moderně. V muzice spíše preferujeme odlschoolový zvuk. Podle mě Tomas a Patrick udělali skvělou práci.

V thrash metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o smrti, válce, politice. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?

Já žádné zvláštní poselství svými texty předat nechci. Jen chci vyprávět příběhy, které by lidi zajímaly a/nebo v některých případech, aby je donutili se zamyslet. Na tomhle albu jsem napsal songy o válce, fantazii, náboženství, drogách, science-fiction a xenofobii.

Jak vlastně probíhá vlastní proces skládání nových songů? Využíváte třeba internet, posíláte si nápady? Nebo se scházíte hezky postaru ve zkušebně?

Většinou tři členové kapely, kteří žijí ve městě Uddevalla, asi 500km od Stockholmu, kde žiju já, napíšou riffy a dají dohromady píseň. Pak mi pošlou song nahraný na zkoušce a já si k tomu napíšu text. Jeden song na albu jsem dokonce napsal i já. „Cursed and Coronated“. Zhruba 2x až 3x za rok se sejdeme ve zkušebně v Uddevalle, nebo Stockholmu a zkoušíme songy společně.

Martine, jsi posledním ze staré sestavy PROTECTOR, který v kapele zůstal. Jak se vlastně účastní ostatní „noví“ členové dění kolem kapely? Máte nějak rozdělená autorská práva na alba? Jsi ty tím, kdo má vždy poslední slovo?

Ostatní ex-členové PROTECTOR mají už jiné zájmy a starosti. Líbil se jim nápad, abych pokračoval v kapele s mými třemi švédskými členy kapely, a podporují „nový Protector“. Pořád jsme vlastně v kontaktu, a když hrajeme ve Wolfsburgu, většina z nich se ukáže. Každý bývalý člen také od nás dostává LP a CD poslední nahrávky PROTECTOR, aby si mohli poslechnout co se se jménem Protector momentálně děje.

Pamatuji ještě dobu, kdy jste vydali první čtyři alba. Pocházím z malého města v Čechách a pro nás jste byli (a jste) obrovský kult. Přehrávali jsme si pořád dokola vaše kazety a každý měl vaši nášivku na džínové bundě. Jak vnímáš zpětně devadesátá léta ty? Je něco, co bys zpětně změnil, kdyby si mohl? Byli jste na velmi dobré cestě se zařadit hned vedle SODOM, KREATOR, DESTRUCTION a vy jste se místo toho na dlouhých dvacet let odmlčeli.

Začátek devadesátých let byl pro Protector velice úspěšný. „A Shedding of Skin“ je, tedy alespoň pokud vím, pořád nejprodávanějším albem kapely. Byla škoda, že se rozhodli dát si pauzu přímo uprostřed devadesátek. A přestože bubeník Marco Pape pokračoval s novými členy, Protector už nikdy nedosáhl takové popularity, jako na začátku 90.let.

Kdybych mohl něco změnit a vrátit se v čase, byly by to drogy. To byl důvod, proč jsem odešel z Protector po tom, co jsem měl psychické problémy s kouřením hašiše. Kdyby se to nestalo, tak bych asi určitě zůstal v kapele a možná bychom pokračovali o trošku déle, nebo možná až do dnes. Ale kdo ví…

Jsi už dnes pamětník, tvé jméno je a bude navždy spjaté s PROTECTOR. Doba je ale díky internetu a globalizaci úplně jiná. Když se ohlédneš zpět a porovnáš dnešek s minulostí, změnilo se toho pro tebe jako muzikanta hodně? Myslím teď třeba přístup promotérů, fanoušků, labelů apod.

Změnila se samozřejmě spousta věcí. Především trh elektroniky (telefony, domácí počítače, internet). Ale pro mě je nejdůležitější udržet si toho oldschoolovského ducha, který jsme vytvořili s Protector. A strašně si užívám, když vidím fanoušky na koncertech a oni pořád vypadají jako z 80. let s jejich vestami, pásky s nábojnicemi a dlouhými vlasy.

Jak to má vlastně PROTECTOR v současnosti s koncerty? Nevystupujete zase tolik často. Jak na vás reagují fanoušci? Přeci jen, hrajete hudbu spíš pro starší fanoušky.

To je pravda. Naživo moc nehrajeme. Náš basák Mathias a náš kytarista Michael mají další kapely, ve kterých hrají. Já mám rodinu (dva kluky, 4 roky) a všichni členové kapely mají klasická zaměstnání. Máme vlastně čas jen na zkoušení, hrajeme asi 5 až 7 koncertů za rok a zvládáme dát dohromady album, jednou za čas. Pokud jde o muziku „pro starší fanoušky“:...Máme také mladé fandy, kteří chodí na koncerty ve svých vestách plných nášivek se starými značkami. Je super, že je spousta thrash metalistů, kteří jsou poměrně mladí.

Vzpomeneš si ještě, kdo vytvořil logo PROTECTOR? Nedávno jsme se o tom hádali v hospodě s kamarády a výsledkem bylo kromě toho, že jsme se opili, pouze zjištění, že vlastně nevíme.

Logo vytvořil náš kytarista Hansi Müller, který zakládal Protector v roce 1986 společně s Michaelem Hassem.

Jste kapelou, kterou jsem viděl naposledy v devadesátých letech. Bylo to někdy krátce po pádu Železné opony (tuším rok 1990?). Jestli se nepletu, tak ty jsi ale tenkrát v Praze s kapelou nehrál? Paměť už mi tolik neslouží, ale pak jste u nás v Čechách vystupovali už jen na Obscene Extreme. Chtělo by to nějaký klubový koncert! Nechystáte třeba nějaké menší turné k podpoře nového alba? Co vlastně plánují v nejbližších měsících PROTECTOR?

To je pravda. V ČR jsme hráli jen jednou s „novým Protector“ (Obscene Extreme). Začali jsme v roce 2006 hrát jako „coverband Protector“ se jménem „Martin Missy and the Protectors“. S touhle kapelou jsme v Praze hráli v roce 2008. V roce 2011 jsme zase oficiálně začali hrát s Protector (ve stejné sestavě). Děláme pouze jednotlivé gigy (možná 2-3 najednou) a zatím tedy pro Českou republiky nic nemáme, alespoň v současné době, bohužel. V budoucnu budeme hrát ve Stockholmu, Eindhovenu (2016) a Oberhausenu, Emdenu, Rostocku a v Drážďanech (2017). Momentálně také píšeme nové písně pro další album.

Děkuji moc za rozhovor a přeji tobě i kapele jen samé vyprodané koncerty a ať vám fanoušci utrhají ruce u stánku s merchandise. Ať se ti daří i v osobním životě.

Moc díky za rozhovor. Zůstaňte metaloví!

Recenze/review - PROTECTOR – Cursed and Coronated (2016)

Carl-Gustav Karlsson - Drums

https://www.facebook.com/carlkarlsson

Mathias Johansson - Bass

https://www.facebook.com/matterrrraa

Michael Carlsson - Guitar

Martin Missy - Vocals

https://www.facebook.com/golem.missy

https://www.facebook.com/Protector.666not777

https://www.facebook.com/groups/124610110896175/
http://www.hrrecords.de/

Interview - PROTECTOR - We wanted it to sound rather oldschool!

Interview with thrash metal legendary band PROTECTOR.

- answered Martin Missy.

translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - PROTECTOR – Cursed and Coronated (2016)

Ave PROTECTOR! You new album “Cursed and Coronated” has been released since February. How do you perceive it now, since it´s been a while? How do fans respond? And what about critics?

I think it is a very good album, and that we managed to catch the 80s oldschool-spirit on it, just as we tried to catch the same spirit on our comeback-album “Reanimated Homunculus”. The critics have been quite good and also the response from our fans has been mostly positive.

The first thing which hit everyone is the great cover of this album. You worked with Kristian Wahlin for the second time. How did you meet him and why did you choose him? How did you choose the theme for the cover? Did Kristian hear your songs to get some inspiration?

Actually I have never met Kristian in person. We chose him, because we really like the great artwork he has done for other artists. I had a certain idea for the coverartwork but in the end Kristian chose the theme for the cover by himself. He didn't hear any songs before he started painting. All he wanted from us was the name of the album.

When someone says PROTECTOR everyone think about your first album “Golem” (1988). You still play old, mouldy thrash metal. Is it difficult to achieve this sound, nowadays? After all, the technology and recording methods changed over those years. Where exactly did you recorded “Cursed and Coronated”? Did you discuss the final sound?

We in the band have no experience in mixing and mastering. All that is done by professionals. In our case that was Tomas Skogsberg (mix) and Patrick W. Engel (master). All we said was, that we didn't want the album to sound modern. We wanted it to sound rather oldschool. I think Tomas and Patrick did a very good job with the album.

The lyrics in trash metal are sometimes underestimated. You sing about death, war, politics. What are the new album´s lyrics about and who is the author? Do you want to share some message with your songs?

I have no special message with my lyrics. I just want to tell stories that people may find interesting and / or, in some cases, get something to think about. On this album I have written lyrics about war, fantasy, religion, drugs, science fiction and xenophobia.

How do you compose songs? How the whole process works? For example, do you use the Internet to share ideas with each other? Or do you meet in a rehearsal room like in the good old days?

Usually my three bandcollegues, who live in Uddevalla, 500 kilometers from Stockholm where I live, write the riffs and put together a song. Then they send a rehearsalroom recording of the song to me by e-mail, and I write lyrics to the song. One of the songs on the new album was written by me (“Cursed and Coronated”). 2-3 times every year, we meet in a rehearsalroom in Uddevalla or Stockholm and rehearse the new songs together.

Martin, you are the last original member of PROTECTOR. How do other “new” members participate in the happening around the band? Do you have different copyrights to your albums? Are you the one who has the last word?

The other ex-bandmembers of Protector have other interests and hobbies now. They all like the idea that I continue the band with my three swedish bandmates and suport the “new Protector”. I still have a good contact with them all, and when we play in Wolfsburg most of them use to show up. Every former bandmember also recieves a LP and CD of the latest Protector release, so they can hear what we are doing under the name of Protector at the moment.

I remember the time you released your first four albums. I come from a small town in the Czech Republic and for us you were (and still are) a great cult. We played your cassettes over and over and all of us has a copy of your cassette in their denim jacket. How do you feel about the 90^th now? Is there something you would like to change in the past if you could? You were on a right place to be in the same league as SODOM, KREATOR, DESTRUCTION and instead you just were mute for long 20 years.

The beginning of the 90s were really great for Protector. “A Shedding of Skin” is, as far as I know, still the best selling album of the band. It was sad that they decided to take a break in the middle of the 90s, and allthough drummer Marco Pape continued later with new bandmembers, Protector never got the popularity it had in the beginning of the 90s again.

The only thing I would like to change, if I could go back in time, would be the drug-thing. They were the reason why I left Protector after I got psychological problems from smoking hashish. If that wouldn't have happened, I most likely would have stayed in the band and maybe we would have continued for a couple of years longer, or even until today, who knows?

You are like a veteran today, your name is and always will be connected to the band PROTECTOR. But the world is different now thanks to the internet and globalization. When you look back and compare today and the past, how much changed in case of music? I mean attitude of promoters, fans, labels, etc.

Of course a lot of things have changed, especially on the electronic market (cellphones, homecomputers, internet). But the most important thing for me is to keep the oldschool spirit alive with the music we make with Protector. And I always love to see all the fans at our concerts, who still look like we did back in the 80s, with their vests, bullet belts and long hair.

How about PROTECTOR and concerts in these days? You don´t perform too often. How about fans, how are their reactions to you? After all, you play music for older fans.

That's correct: We don't play live too often. Our bassplayer Mathias and our guitarist Michael have other bands they play in, I have a family (two boys age 4) and my bandcollegues all have regular jobs. All we have time to do is rehearse, play about 5-7 gigs every year, and to put out an album once in a while. Regarding “music for older fans”: We also have a lot of young fans, who come to our concerts with their vests full of patches from oldschool bands. It's cool that there also are a lot of young Thrash Metalheads out there.

Do you even remember who did PROTECTOR´s logo? We were recently arguing about it in a pub with my friends. The result was that we were drunk and didn´t know a thing.

The logo was created by our guitarist Hansi Müller, who formed Protector in 1986 together with Michael Hasse.

I saw your band in the 90^th and that was the last time. It was shortly after the fall of the Iron Curtain (1990 I think?). If I remember it correctly, you were not there in Prague with the band. I am not sure, but after that you performed in the Czech Republic only on the Obscene Extreme. You should do some club concert! Are you planning to do a small tour to support your new album? What about PROTECTOR´s plans for the next few months?

Thats true, we have only played in the Czech Republic once with the “new Protector” (Obscene Extreme). We started out in 2006 as a “Protector coverband” called “Martin Missy and the Protectors”. With that band we played in Prague in 2008. In 2011 we officially started up Protector again (with the same lineup). We only do single gigs (maybe maximum 2-3 in a row), and there are no gigs planned for the Czech Republic at the moment, I'm afraid. The next shows are in Stockholm and Eindhoven (2016), and Oberhausen, Emden, Rostock and Dresden (2017). We are also writing new material for the next album at the moment.

Thank you so much for the interview and I wish you and the whole band a lot of sold out concerts and fans who are crazy about your merchandise and CDs. And also I wish you a luck in your personal life.

Thank you very much for doing the interview with me. Stay Metal!

Recenze/review - PROTECTOR – Cursed and Coronated (2016)

Carl-Gustav Karlsson - Drums

https://www.facebook.com/carlkarlsson

Mathias Johansson - Bass

https://www.facebook.com/matterrrraa

Michael Carlsson - Guitar

Martin Missy - Vocals

https://www.facebook.com/golem.missy

https://www.facebook.com/Protector.666not777

https://www.facebook.com/groups/124610110896175/
http://www.hrrecords.de/

Recenze/review - BRUTALLY DECEASED - Satanic Corpse (2016)

BRUTALLY DECEASED - Satanic Corpse

CD 2016, Doomentia Records

Když dal v roce 1648 švédský generál Jan Kryštof Königsmarck rozkaz k obléhání Prahy, asi tenkrát netušil, že jednou budou v Čechách existovat jeho následovníci. Nevím, jaké mají členové BRUTALLY DECEASED předky, ale s jistotou mohu prohlásit, že švédský death metal mají rozhodně v krvi. Před nahráváním letošní novinky s pravým a nefalšovaným smrtícím jménem "Satanic Corpse" musel zaznít jasný příkaz: "Nasypte to, co se do nich vejde". Sám jsem dohledal ve svém rodokmenu jednoho švédského vojáka a tak je doufám jasné, že mi bude hudba předkládaná ve stylu starých GRAVE, DISMEMBER, INTERMENT, ENTRAILS vyhovovat. Třetí dlouhohrající album "severských" válečníků zdá se upevňuje jejich vybojované místo na scéně. 

BRUTALLY DECEASED mají díky lehce neotřelým kytarám a vokálu svůj nezaměnitelný, pořádně zapáchající odér. Očekával jsem sice víc ledových melodií a někdy se ve všech těch sypačkách trošku ztrácím, ale celkově je "Satanic Corpse" velmi dobrým albem. Je to retro jako řemen, s určitými výlety do temnějších (komplikovanějších) oblastí. V některých sólech slyším staré heavy metalové hrdiny, což je jen ku prospěchu věci. Efekt kytarového pedálu, ten surový, elektrický bzukot na mě funguje, drtí mě, řeže, jako když se spálíte ledem. Líbí se mi, že si nahrávka na nic nehraje, obsahuje vše potřebné pro pořádnou pařbu, má skvěle děsivý obal od mistra Paola Girardiho i tradiční, velmi dobře ošetřený zvuk.  

Na své si přijdou jak fanoušci CD nosiče, tak zarytí příznivci vinylů. Tady nebylo ponecháno nic náhodě. Jen si při poslechu nevím proč říkám, jestli by do budoucna nešlo skladby opentlit ještě větší temnotou, případně špínou - protože když už retro, tak ať to hnije ještě víc! "Satanic Corpse" je každopádně starý rezavý buldozer, který se právě probudil ke svému životu a rozhodl se převálcovat vše živé. BRUTALLY DECEASED vás rozsekají se svoji dnes již pověstnou silou. Je to tak jen a jen dobře. Old school swedish death metal forever, tentokrát s příchutí drcených kostí!

sumarizace:

Nevím, jaké mají členové BRUTALLY DECEASED předky, ale s jistotou mohu prohlásit, že švédský death metal mají rozhodně v krvi. Před nahráváním letošní novinky s pravým a nefalšovaným smrtícím jménem "Satanic Corpse" musel zaznít jasný příkaz: "Nasypte to, co se do nich vejde". Stalo se tak a třetím dlouhohrající albem si tito "severští" válečníci upevnili vybojované místo na scéně. "Satanic Corpse" je starý rezavý buldozer, který se právě probudil ke svému životu a rozhodl se převálcovat vše živé. BRUTALLY DECEASED vás rozsekají se svoji dnes již pověstnou silou. Je to tak jen a jen dobře. Old school swedish death metal forever, tentokrát s příchutí drcených kostí!

Asphyx says: 

I have no idea who are the BRUTALLY DECEASED member´s ancestors. But I am sure they have Swedish death metal in their veins. Before recording their new album (with a pretty accurate and deadly name “Satanic Corpse”) someone must have said “make them suffer”. And they did. With their third long-played album this “Nordic” warriors consolidated their spot in the scene. “Satanic Corpse” is an old rusty bulldozer which has just revived and decided to roll over everything alive. BRUTALLY DECEASED will cut you with their legendary power. And that´s how it should be. Old school Swedish death metal forever and this time it has a crushed bones flavour!  

tracklist:

1. The Art of Dying
2. The Disclosure (In the Circle of Thy Bowels)
3. Hostile Earth
4. Epoch of Self-Denial
5. Where No Gods Dare
6. Ruthless Cleansing
7. Withstanding the Funeral
8. At One with the Dead
9. In Torment We Shall Strive 

band:

Michal Štěpánek † vocals
Tomáš Halama † guitars
Marek Štembera † guitars
Miroslav Ubias † bass
Zdeněk Štefánek † drums

http://www.doomentia.com/

https://brutallydeceased.bandcamp.com/

http://bandzone.cz/brutallydeceased

http://www.facebook.com/pages/Brutally-Deceased/144382262251071

http://www.purevolume.com/BrutallyDeceased

http://www.reverbnation.com/brutallydeceased

www.facebook.com/doomentiarecords

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý první - Poníženi v garáži

Příběh šedesátý první - Poníženi v garáži

"Vypadáš dneska jako kunda z ryby!": řve na mě Prcalík přes čertvě osetý trávník mezi domy a sousedky se za ním otáčejí a kroutí hlavami, jak jsou ty mladí hrozný. "Byl jsem na noční ve škodovce, tahali jsme těžký železný pláty a dávali je na vagóny. Pak se to odváželo do šrotu": omlouvám svůj unavený výraz. "Takže heavy metal": glosuje moje unavené tělo kamarád a jdeme panelovým sídlištěm, jakoby nám celé patřilo. Ozve se hvízdání, z čerstvě šedivého vchodu vyběhne Kytka a už nám zbývají jen naše holky. Kupujeme cestou lahváče, máme namířeno do garáže. 

Z jedné strany Jana, z druhé má láska největší, nejsladší, nejkřehčí, nej-sexy Kačenka. "Ty si mezi těma všema kozama tak vošklivej": dělá si ze mě Prcalík srandu a já se snažím něco říct. Místo mě promluví Káča, která potvrdí moji nehezkou vizáž, ale zase se rozplývá nad tím, jakej jsem roztomilej. "Takovej roztomilej hovaďák": dodává Kytka a já jsem rád, že jsme na místě. "Ty vole, doprdele": zakleje Prcalík. Dveře do garáže jsou vytrženy z pantů a plápolají ve větru. Běžíme dovnitř a řveme na celé kolo: "Vykradli nás, svině"! 

Usedám na povalený gauč, zvedám sklesle zmuchlané pásky kazet, otáčím v ruce roztříštěné gramodesky. Je mi do breku. Takových peněz, takového shánění. Kačenka se opravdu rozpláče, to když zjistí, že ji někdo ukradl džínovou bundu. Utěšuji ji a stejně jako v ostatních ve mě začne doutnat vztek. "Jestli ty kurvy dostanu do ruky, tak je vykostím": prská Prcalík a bodá zuřivě do dveří nožem. Má takový malý, dětský, rybička se mu říkalo. Musíme se uklidnit. Zamykáme dveře na těžký řetěz a dva zámky. Běžíme tryskem do hospody U Dubu, kde se se vším svěřujeme našemu guruovi Sabathovi. Ten tiše pokývá hlavou a řekne nám, že máme chvíli počkat.

Sčítáme ztráty, které jsou katastrofální. Věci byly v garáži staré, ale nám šlo o kazety, o vinyly, o výstřižky z časopisů, nalepené do sešitů, o naše nástroje, o aparaturu, o všechen ten čas, o spoustu odříkání. Byli jsme poníženi jako každý okradený a jen jsme smutně srkali pivo po malých douškách, zavěšeni do svých holek.

"Byli to Čejeni": huláká mezi dveřmi Sabath, který si byl promluvit se členy boleslavské galerky. "Ty vole, tak to je v prdeli, to je ztracený": řve zase Prcalík a nás padá ještě větší tíseň. Jsem zticha a pomalu to ve mě doutná. Nejednou se nevím proč zvednu a jdu tmou na Staré město. Tam za jednou rozpadlou zdí je území cikánů/Čejenů, jak jim všichni říkají. Blížím se pomalu k té pomyslné čáře, která odděluje oba světy od sebe a od jednoho domu se odlepí postava. Mám v sobě malou dušičku, ale přesto promluvím a žádám zpět naše věci. Blýskne se kolem mě břitva a na břiše ucítím škrábnutí. 

"Nech hoooooo": zaječí někdo kousek ode mě. Je to Kačenka, která musela pro toho "svýho blázna spravedlivýho" jít, aby zase nevyvedl nějakou blbost. Od domu už ale přicházejí další chlapi v ošklivých lesklých kožených bundách a tak ji vezmu za ruku a zase spolu běžíme. Už nejsem za hrdinu, spíš mě popadne strach. Pelášíme ulicemi a já cítím, že mi stéká po břiše krev. Konečně nás nechávají na pokoji. Musíme k mé černý víle domů. 

"Já bych tě jednou....": nedopoví, protože ji políbím skoro až někam do břicha. Šrám od břitvy není nic moc, ani jizvu nezanechá, ale tričko Vader, které bylo mým současným odznakem příslušnosti k cechu death metalovému, je roztrženo. Koukám smutně do stěny, je mi líto všech těch ukradených věcí. Tolik námahy, tolik výletů na burzy, tolik práce na brigádách. "Hlavně, že jsme spolu": pošeptá mi Kačenka do ucha a chce po mě takové ty mile krásné věci, o kterých vám ale rozhodně vyprávět nebudu. 

Ani nevím, jak jsem usnul, ale když jdu v noci na záchod, tak mě tahá rána na břiše. Leknu se. V křesle sedí jako nějaký duch Kačenka a po jejích tvářích se koulejí slzy velké jako hrachy. "Nejhorší není, že jsme přišli o ty věci, nejhorší je, jak nás všechny v tom našem království, tý naší garáži ponížili": vzlyká. Beru jí hlavu do dlaní a utěšujeme se navzájem až do rána.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - INFECTING THE SWARM - Abyss (2016)

INFECTING THE SWARM - Abyss

CD 2016, Lacerated Enemy Records

Klony útočí! Můžeme si za to sami. Dostali jsme se jako lidstvo do slepé uličky. Opustila nás pokora. Stali jsme se svou vlastní výčitkou, vykřičníkem, jak by to nemělo vypadat. Sci-fi tématika v brutálním death metalu je zdá se poslední dobou velmi oblíbená. Nemám proti tomu žádných námitek, i když jak známo, tak u tohoto stylu je většině posluchačů úplně jedno, co zpěvák řve. INFECTING THE SWARM. Německá kruťácká odpověď na hnusotu lidstva. Druhé album v řadě, tentokrát opatřené apokalyptickým obalem a krásně hutným zvukem. Smíchejte postupy PUTRIDITY, WORMED, COPROPHALIC, ABHORRENT CASTIGATION, DISETOMB, CEREBRAL EFFUSION, DEVANGELIC, protřepejte a výsledkem je novinka "Abyss". 

Mám u podobných alb často problém s monotónností, se skladatelským stereotypem. Jenže doba i moderní posluchač si to žádá a tak je vlastně vše v pořádku. Songy jsou kruté, jde se přímo na věc, žádné vytáčky, ale válec, který jede stále kupředu. Vokál vytažený odněkud ze žaludku, kytarová smršť. Jeden masakr střídá druhý a vy časem opravdu získáte určitý pocit beznaděje. Klony jsou zase tady a ničí všechny živé druhy. Jsou nadřazenou rasou, kterou jsme si sami vytvořili. Teorie o střetu civilizací získává reálné rozměry. Kapela splňuje ty nejtajnější sny dnešního strávníka. Nečitelné logo, hutný hlasitý zvuk, odlidštěnost. Mám chvílemi pocit, že už nehrají lidé, ale stroje (nebo že by klony?). Taková současná brutální death metalová klasika, říkám si stále dokola.

sumarizace:

INFECTING THE SWARM nahráli desku pro všechny maniaky, kteří mají rádi brutal death metal. Pro někoho bude nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým kouskem v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk a provedení jsou na velmi dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy. Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím. Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní. Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá. Bohužel. INFECTING THE SWARM nahráli obyčejnou brutální desku. Nic víc, nic míň

Asphyx says:

INFECTING THE SWARM recorded an album for every maniacs who like brutal death metal. For someone this album will be the best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row. This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on very good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too bad. INFECTING THE SWARM recorded an ordinary brutal album. Nothing more, nothing less.   

Tracklist:
1. Entropy
2. Perennial Ruins
3. Hypogean Awakening
4. Innate Divinity
5. The Bleak Abyss
6. Hollow Sphere
7. Obscuring The Seventh Sun
8. Spiral Fragmentation
9. Descension

band:

Hannes S.: Everything Alex M.: Session/Live Drums Clemens M.: Session/Live Bass

https://www.facebook.com/InfectingTheSwarm/?ref=ts&fref=ts&qsefr=1

https://infectingtheswarm.bandcamp.com/

https://www.reverbnation.com/infectingtheswarm

http://laceratedenemy.bigcartel.com/

Report, photos, video - ESCARNIUM, VENOMOUS BREATH, BRUTALLY DECEASED, KAOSQUAD – club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 30. 9. 2016

Escarnium

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Četl jsem nedávnou krásnou knihu o jihoamerickém woodoo, o šamanismu. Líbilo se mi vzývání starých kultů, spojení s přírodou. Příběhy to byly temné, opřené jak o realitu, tak o magické a těžko uvěřitelné záležitosti. Abych si celý tajemný zážitek ještě víc znásobil, pouštěl jsem si i tamní kapely. Začal jsem PENTAGRAM CHILE, které miluju, pokračoval starou SEPULTUROU, SARCÓFAGO a postupně se dostal k dalším, převážně temným skupinám.

Venomous Breath

Stejně jako v knize, tak i v hudbě jsem cítil nekonečnou černou energii, syrovost, odhodlání a pravost. Tam kde se dnešní Evropan ztrácí v pozlátku, intelektuálním plácání jater a krkolomných riffech, jihoamerické kapely podřezávají hrdla při obětních krvavých rituálech. Když jsem se pak dozvěděl, že u nás v Plzni se koná death metalová seance s mými oblíbenci ESCARNIUM, nebylo moc co řešit. Musel jsem v pátek vyrazit. Tuhle smečku jsem zažil již jednou v Praze a bylo to tenkrát překapané hudební zlo. 

Odpoledne dočítám ještě jeden článek, pojednávající o náboženství Santería a mám sto chutí zůstat doma. Je mi v teple, s pivem v ruce moc dobře a musím se vyloženě přemlouvat. Poslední dobou jsem měl koncertů nějak hodně a jsem trošku přejedený. Nakonec večer vyrážím, vyzbrojen penězi na vstup, na nějaký ten žejdlík a usínám "překvapivě" v tramvaji. 

Escarnium

Divadlo pod Lampou navštěvuji přesně po týdnu a jsem na celý záhrobní večer moc zvědavý. Death metal není v Plzni zrovna oblíbeným stylem, potkávám se tedy převážně se samými známými obličeji. 

Dávám si pivo, nasávám atmosféru a těším se na první hrábnutí do kytary. Už aby to bylo, jsem utahaný jak burlak na Volze. Prohodíme s kolegy pár slov a jde se na to. 

KAOSQUAD přišli, hodili mezi nás ten svůj death/grind a zase odešli. Mám tuhle skupinu rád, líbí se mi, že si na nic nehrají. Byl to old school jako řemen a já si celé vystoupení moc užil. Energie, načerpaná snad někde ve starých katakombách, poctivý přístup a smrt v melodiích. Za mě velká spokojenost a uříznutý palec nahoru.

BRUTALLY DECEASED působili jako geneticky upravená jedovatá rostlina, přesazená kdysi ze Švédska do Prahy. Bylo to opět mocné, zběsilé, s přímým tahem na branku i smrtícím účinkem (a bez basáka, který si zlomil nohu). Nové album už mám doma (recenze brzy na Deadly Storm!) a tak jsem si vše náležitě vychutnal (nové skladby pěkně kopou!). "Ultra Švédi" odvedli dobré severské řemeslo a rozsekali celý klub na maděru. Směr na Malmö a Stockholm byl nastaven a já spokojen. Dobrá práce!

VENOMOUS BREATH jsem měl sice naposlouchané ze svých čtenářských dýchánků, ale bylo to pro mě první setkání s kapelou naživo. Přesně na podobnou špínu jsem měl náladu i rozpoložení. Brazilci hudbou lehce připomínali mé oblíbence POSSESSED, MASTER, případně kult SANCTIFIER. Byli to zkrátka vyslanci pekla, jak se patří. Obestřel mě temný závoj záhrobí a plně jsem se do songů ponořil. Propojení mezi mnou a touhle poctivě prašivou smečkou fungovalo na výbornou. Z pódia kapaly imaginární černé chuchvalce krve. Blasfemie! 

ESCARNIUM poprvé udeřili do svých nástrojů a já si najednou připadal, jako bych padal do obrovské černé jámy. Nevím, jestli kapela před koncertem probodla moji panenku s woodoo, ale rozhodně jsem se tak cítil. Riffy vytažené od starých amerických death metalových legend, k tomu jihoamerická špinavost a odhodlání. Měl jsem smrt v očích, přiznávám. Byl to obřad k vyvolání temných sil, s krvavými rituály, se zaříkáváním. Bylo to mocné, zlé a ošklivé. Inferno! Masakr! Černý death metal s okultní atmosférou a skvělá mrtvolná seance!

Minirecenze/minireview - ESCARNIUM - Godless Shrine of Decay (2015)

Návštěvnost bych odhadoval na takových 60 - 70 death metalových nadšenců. Organizace byla v absolutním pořádku, zvuk také. Z tohoto pohledu jsem byl navýsost spokojen.

Jdu si pro pivo a na schodech vrážím do jednoho Brazilce (basa ESCARNIUM). Omlouvám se a začneme se oba šíleně smát. Už několikrát jsme si psali o death metalu přes internet. Svět je najednou hrozně malý a jdeme se na památku vyfotit s kapelami. Přesně pro takovéhle chvíle jsou podobné koncerty pro mě něčím úžasným a budu si je navždy pamatovat.

Ten večer nebyly peníze ani síla na klasické popíjení dále na baru, stojíme tedy jen na jedno pivko dole s klukama a kecáme. Pak nechávám celou tu temnou atmosféru za sebou a jedu nočním autobusem bydlet - sedá si proti mě hodně prsatá dívka jdoucí z nějaké diskotéky a tak nevím kam s očima. Chce se bavit a já lituju, že mi není o dvacet let míň. Jsem doma.

Ve sprše se mi spustila krev z nosu a měl jsem co dělat, abych neomdlel. Nevím, jestli to bylo únavou a nevyspáním nebo tím, že jsem byl navěky proklet, ale do peřin jsem padl s pocitem krásně prožitého koncertu. Díky za něj, bylo fajn zase jednou v Plzni slyšet pořádný metal!

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Promotion!

https://www.facebook.com/events/254795121561948/