DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 2. listopadu 2016

Recenze/review - MALIGNANT TUMOUR - The Metallist (2016)


MALIGNANT TUMOUR - The Metallist
CD/LP/MC 2016, Unrest Records

Rock´n´roll pyčo! Pamatuji ještě doby, kdy byl metal hlavně zábava. Vypadá to, že MALIGNANT TUMOUR jsou z úplně stejného těsta jako já. Také mají rádi staré dobré MOTORHEAD, také si dají nějaké to oblíbené pití. Na rozdíl ode mě ale ještě umějí hrát. Přiznám se, že jsem z nového alba opravdu mile překvapený. Má v sobě vše potřebné pro pořádnou poctivou pařbu. Skvělý zvuk, nefalšované chlupaté rockové koule, zajímavý obal. "The Metallist" je dárkem pro všechny oddané pravověrné fanoušky, kteří ještě vědí, co to je METAL. Novinka je pořád legrace, ale pod vousatou slupkou se ukrývá velmi solidní řemeslo. Ono stále, i v dnešních instantních časech, platí, že napsat dobrou skladbu zvládne jen někdo. Ostravští bardi nám letos přinášejí pohodu, rock´n´roll a jako bonus navíc skvělé melodie.



Na nové album se dá sice dívat s lehkým úkosem, kapelu hodit na hromadu s ostatními retro smečkami, jenže ono to tak úplně není. Řeknete mi, poznáte MALIGNANT TUMOUR podle pár prvních tónů? Já myslím, že všichni odpovíme ano. V úvodu jsem zmínil podobnost se skupinou slavného a nedávno zesnulého Lemmyho, ale tentokrát si to tak úplně nemyslím. Styčné body zde jsou, ale já osobně slyším spíše odkazy starých klasických heavy kapel, thrashových válečníků i nezbytnou špetku crustu a punku, které dodávají "THE METALLIST" to správné koření. Tuhle kapelu zkrátka buď milujete a nebo je vám jedno. Já se opět přikláním na stranu těch, kteří budou nosit trička se jménem skupiny hrdě na prsou. Ona je totiž ta poctivost, jadrnost, upřímnost a radost ze samotného hraní, cítit i z nové desky. A to dneska umí málokdo. 


sumarizace:

Rock´n´roll bastards! "The Metallist" je poctou pro všechny staré pravověrné fanoušky, kteří ještě vědí, co to je METAL. Novinka je pořád legrace, ale pod vousatou slupkou se ukrývá velmi solidní řemeslo. Ono pořád, i v dnešních instantních časech, platí, že napsat dobrou skladbu umí jen někdo. Čeští bardi MALIGNANT TUMOUR nám letos přinášejí pohodu, rock´n´roll a jako bonus navíc skvělé melodie. Osobně zde slyším odkazy klasických starých heavy kapel, thrashových válečníků i nezbytnou špetku crustu a punku, který dodává “The Metallist” to správné koření. Tuhle kapelu zkrátka buď milujete a nebo je vám jedno. Já se opět přikláním na stranu těch, kteří budou nosit trička se jménem kapely hrdě na prsou. Ona je totiž ta poctivost, jadrnost, upřímnost a radost ze samotného hraní, cítit i z nové desky. A to dneska umí málokdo. Poctivý metal, který vás donutí k tanci! Skvěle!

Asphyx says:


Rock´n´roll bastards! “The Metallist” is a tribute for all the old orthodox fans who still know what METAL is. The new album is fun but underneath the bearded shell is hidden a very solid craft. Even nowadays in the instant times it is rare to write a good song. These Czech bards MALIGNANT TUMOUR brought us a nice times, rock´n´roll and as a bonus a lot of great melodies. Personally I hear references of classic old heavy bands, thrash warriors and the necessary pinch of punk and crust which adds to “The Metallist” the important spices. This is the band you love or you don´t care. I am again on the side of people who wear their T-Shirt proudly. Because you can feel the honesty, pithiness, sincerity and the joy from their new album. And not a lot of people know how to do that. The real metal which makes you dance! Great! 

Tracklist:
  1. Fine Hellride
  2. The Metallist
  3. Fly High
  4. Walk As We Talk
  5. Kiss By Hammer
  6. I Want To Die With No Pants On
  7. Missing Rebellion
  8. 1989
  9. Rolling Coals
  10. Swimming In Mud
  11. Wicked
Band:
  • Bilos - kytara, zpěv
  • Šimek - baskytara, vokály
  • Korál - kytara, vokály
  • Bohdič - bicí

Recenze/review - F.A.M. - Human Cargo (2016)


F.A.M. - Human Cargo
CD 2016, Deformeathing Production
Polští grindeři F.A.M. jsou hlukaři každým coulem. Vezměte si postupy v tomto stylu za posledních řekněme deset let, napěchujte je do hmoždíře, pojistěte výbušninou a jako výsledek vám vyleze nové album "Human Cargo". Je to taková klasika, která je sice velmi dobře zahraná, ale nepřináší toho příliš nového. Podobnou hudbu oceníte pravděpodobně stejně nejvíc někdy kolem půlnoci, to když už budete mít v krvi pořádnou hladinku alkoholu a vaše chuť skočit z pódia bude k nevydržení. F.A.M. lze zkrátka s klidem zařadit mezi zástupy grindových bojovníků. Solidní, ale ničím výjimeční, napadá mě asi nejčastěji na jejich adresu.

 

13 vlastních skladeb, jeden povedený cover MY DYING BRIDE. K tomu různé mezihry, vtipné vsuvky. Všechno je zdá se v nejlepším pořádku. Přesto se neubráním dojmu, že mě ta smršť ve stylu MUMAKIL, NASUM, NAPALM DEATH, začne po nějaké době lehce nudit. Pořád při poslechu hledám zajímavější místa, ale příliš jich nenacházím. Každopádně, to vůbec nic neznamená, na podobné desky musí mít člověk opravdu náladu. Můj verdikt je tedy vcelku jasný. F.A.M. vydali letos takové album na pohodu. Grind, sranda, výmaz. Kdo čekal víc, ať se poohlédne jinde. No a my ostatní si půjdeme zapařit pod pódium. Dobré, ale ne vynikající.


sumarizace:

Novinka polských maniaků  F.A.M. je plná legrace, grindu a pořádně ostrých melodií. Těmhle šílencům není nic svaté a dovedu si představit, že to na koncertě umí pořádně rozjet. Poslech doma v přehrávači je sice chvílemi trošku stereotypní, ale jako celek mě nahrávka baví. Jen se na ní člověk musí dívat s nadhledem. Doporučuji vám tedy otevřít si láhev něčeho dobrého, dát hi-fi věž pořádně nahlas a nic neřešit. Přesně pro tyto chvíle jsou  F.A.M. jako stvořeni. Dobrá grindová deska, která vás pobaví!


Asphyx says:


The news of Polish maniacs  F.A.M. is full of fun, grind and really sharp melodies. Nothing is holy to these madmen and I imagine that they can really let it rip on concerts. Listening at home in the CD player is a little bit stereotypical, but as a whole I enjoy this recording. But it's necessary to take it easy. So I recomment you to open a bottle of something good, set the volume to the maximum and don't try to solve anything. Exactly for these moments are  F.A.M. the best. Good grind album for your entertainmant!


Tracklist:
1.Junkie
2.X
3.About Us
4.VI
5.Bukowski
6.Belt
7.Szpion
8.Human Cargo
9.Let's Share A Cigarete
10.From Chełm With Love
11.Politician
12.PKP Hangover
13.Loneliness
14.All Swept Away (MDB Cover)

https://www.facebook.com/FAMdeathgrind/
http://deformeathing.com/index.php/fam-human-cargo-cd.html
http://deformeathing.com/

úterý 1. listopadu 2016

We are 2 - thank you!/ slavíme dva roky, děkujeme!


Vážení a milí čtenáři, rád bych vám moc poděkoval za přízeň! Dnes jsou to dva roky, co byl založen tento skromný fanouškovský blog. Jsem moc rád, že mě/nás navštěvujete a hlavně že se vracíte. Hrozně moc si toho vážím a vaše kladné ohlasy mě nabíjí další energií. Nejsem/nejsme a nebudeme nikdy klasický webzine, nejsem a nebudu přísný hudební kritik. Stále jsem jen obyčejným fanouškem, který s vámi rád popije pivo, zařádí s chutí pod pódiem a pokecá o nové hudbě. 

 Máme za sebou 1276 článků, denní návštěvnost vytaženou z prvotních 200 každodenních čtenářů, po dvou letech na cca 2500 denně (valná většina ze zahraničí), což je myslím, na jednoho malého českého blogera a dva roky psaní, snad slušné číslo. Neusínám ale na vavřínech, pořád věřím na poctivou mravenčí práci. 

Nemůžu psát a podporovat všechny, dokonce ani nemůžu být na všech koncertech, není to v lidských silách. Ale snažím se, co síla, peníze a čas dají. 

S dovolením bych rád poděkoval holkám překladatelkám (Markéta, Duzl a manželka), které mají tu sílu a překládají ty mé mnohdy komplikovaná souvětí, rozhovory. Díky Michalovi za skvělé fotky (a za celkovou podporu!), protože bez něj bych měl na stránkách jen ty své, které se mnohdy nepovedou.

Hlavně ale díky vám všem, kteří se mnou máte trpělivost, přijdete a poděkujete. Vážím si toho. 

Svůj první rok oslavily i Příběhy mrtvého muže, které jsou takovou mojí soukromou výpovědí a soupisem zážitků z devadesátých let. Příběhy jsem původně začal psát jako takovou poctu, vzpomínku. Jsem rád, že se vám líbí. Slíbil jsem si, že budu ještě rok pokračovat. Pak uvidím, zda je nevydat knižně, případně navážu zážitky z Plzně, kam jsem se přesunul. Tam začalo být na vysokoškolských kolejích pěkně veselo. Ale to je všechno ještě ve hvězdách. 

Poděkovat musím hlavně svoji rodině za trpělivost, že jsou shovívaví u mých nevyspání z koncertů, za večery, kdy místo toho, abych se věnoval jim, tak smolím slova o muzice. 

Dělám tohle všechno zadarmo, ctím pravý underground, jsem srdcař. Někomu se to nemusí líbit, ale já už zkrátka jiný nebudu. Ano, zažil jsem už i tvrdou kritiku - občas si někteří myslí, že musím být všude, musím psát o všech a že jsem hudební webzine - ne, není to tak! Jsem jen stará metla, která píše o svých pocitech z desek, dělá rozhovory s kapelami, které mám rád a chodí na koncerty, na které chce - nic jiného v tom nehledejte.

Díky vám všem přátelé, kteří ještě v dnešní době čtete! Jakub, zvaný Asphyx

--------------------------------------

Thank you very much to all who visits our DEADLY STORM blog! We celebrate second birthday today! Cheers! Support underground and good extreme music!  


http://deadly-storm.blogspot.cz/

Recenze/review - ULCERATE - Shrines of Paralysis (2016)


ULCERATE - Shrines of Paralysis
CD 2016, Relapse Records

 Malinké, zdánlivě jemné jehličky, postupně zarážené pod nehty, způsobují bolest pomalu. Tělem projíždí jako elektrické výboje výbuchy strachu, šílenství a beznaděje. Spoutali mě v řetězech a odřezávají mi postupně proužky kůže z těla. Krvavé maso prosolí, to abych skučel ještě víc. Mé oči krvácí, přesto mám na tváři úsměv. Poslouchám totiž novinku novozélandských technických mágů ULCERATE. Do uší mi jako ostré hroty zní táhlé death metalové melodie s nezaměnitelnou atmosférou tmy. Říkám si, že takhle chladné peklo snad ani nemůže být.

 Člověk se při poslechu novinky "Shrines of Paralysis" stává tak nějak automaticky morbidním básníkem, hledajícím slova plná krutosti. Letos jsou pánové vlastně stejní jako na předešlých albech, ale svůj jasně rozpoznatelný styl dál rozvíjejí, objevují další a další ošklivá zákoutí. Jsou jako hnis, který vám napadl vaše nohy. Máte sny o tom, že můžete chodit, ale po probuzení víte, že na těch uhnilých pahýlech to už dávno nepůjde. Ne, všechny skladby jsem zatím nepochopil a bude mi ještě dlouho trvat, než všechno vstřebám, ale takhle to zkrátka se mnou u těchto šílenců funguje. Technika, smrt a tma. Ve vzájemné symbióze, jako znovu vykvetlé květy zla. Jděte a prořízněte si vlastní žíly, uvidíte černou krev.

 

Hudba je zde protkána motivy, které můžete potkat i třeba u takových GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN. Záležitost, vyloženě určená pro všechny death metalové rozjímače, přemýšlivce a tmáře. Deska, kterou spousta fanoušků určitě nepochopí a také temná kobka, kam každému nebude umožněn vstup. Nevěšte hlavu, pokud vám album bude zpočátku připadat "divné". Chce to čas, mrtvola musí také uzrát. Berte poslech spíše jako výzvu, jako souboj s temnými silami. Budete se brodit po kolena v bažinách z krve, strachu, špíny a bolesti (na obal se ale raději nedívejte, je podle mě hrozný). Pokud ale přežijete, dostaví se šílenství a propadnete "Shrines of Paralysis" až navěky, amen! Úžasná nahrávka, po okraj napěchovaná tmou! Doporučuji všem milovníkům death metalové beznaděje.


sumarizace:

ULCERATE k nám zavítali na návštěvu z onoho světa. Jejich nová deska "Shrines of Paralysis" je plná umírání, strachu, stínů, tmy i nenávisti. Pomalá, s doomovými náladami, blacková, se zákeřností, smrtící, s dynamickým sekáním. Slov by bylo možné o této desce napsat mnoho, ale nikdy by nedokázala popsat všechno zlo, které na ní nalezneme. Buďte při poslechu ve střehu! Ta hranice mezi tímto a odvráceným světem je velmi tenká a mohla by vás pohltit temnota. Na nové desce se umírá pomalu, dlouze a utrpení není ničím vykoupeno. Nezahrávejte si s temnými silami! Jsou všude kolem, koušou, pálí, stahují vás do nekonečných hlubin. Svět opět pokryl závěs z černé mlhoviny a světla se jen tak nedočkáte. Poslední zbytky naděje v dobro jsou smeteny ostrými riffy a smutek se rozkládá všude kolem jako pohozená mršina. Death metalové album, které je nakažlivé jako mor!

Asphyx says:

ULCERATE arrived to us from the beyond. The new album called "Shrines of Paralysis" is full of dying, fear, shadows, darkness and hate. It´s slow with doom moods and black with deceit and deadly and dynamic gathering. There is a lot what can be say about this album, however nothing is able to describe how evil is it. When you listen to this album, watch out! The outline between this and the other world is very thin and you could be eaten up by the darkness. On this album the dying is slow, long and the misery can´t be redeemed. Do not flirt with the dark powers! They are everywhere around us, they bite, burn and they would take you to the darkness beyond. The world is covered by dark fog again and you are not able to see the lights. The last chances for hope are killed by sharp riffs and the sadness is all around like a carcass. Death metal album which is contagious like a plague!


Tracklist:
1. Abrogation
2. Yield to Naught
3. There Are No Saviours
4. Shrines of Paralysis
5. Bow to Spite
6. Chasm of Fire
7. Extinguished Light
8. End the Hope

band:
Paul Kelland Michael Hoggard Jamie Saint Merat

Recenze/review - PAIN - Coming Home (2016)


PAIN - Coming Home
CD 2016, Nuclear Blast

 Chvíli jsem koukal na obal novinky PAIN Petera Tägtgrena, poslouchal jí a přišel si stejně unavený jako ten kosmonaut na obrázku. Novinka "Coming Home" mě totiž nijak zlášť neoslovila. Občas si klidně nějakou tu elektroniku, industriální rock i metal do hlavy narvu, ale letos mi tenhle počin přijde takový nemastný neslaný. Neříkám vyloženě špatný, ale nejčastěji mě napadá slovo prvoplánový.  Tam, kde se dřív řezalo do živého a měli jste sto chutí vyrvat futra ze zdi, tak zní jen melodie jak vystřižené z komerčního rádia. Peter se nevyhnul všem klišé stylu, který si sám u PAIN vytvořil. Být retro sebe sama může být sice zajímavé, ale když mě to tak strašně nebaví. 

"Coming Home" je albem, které působí, jako kdyby si ze sebe dělali RAMMSTEIN srandu. PAIN jsou vyšeptalí, zbytečně příjemní, ale hlavně neskutečně prázdní. Jakoby Peter neměl nikde nikoho, kdo by mu oponoval, srazil ho trošku na zem a řekl mu pravdu do očí. Ale co, fanoušci si desku stejně koupí, label bude spokojen a těch mých pár jedovatých slin nikoho nerozhází. V téhle formě se mi PAIN vůbec nelíbí a vlastně ani nějak nevím, co dál říct.


sumarizace:

PAIN a opět jejich klasické album poslední doby. Sem tam nějaký dobrý riff, ale jinak jenom nuda a šeď. Fanoušci kapely asi budou spokojeni, ale já nějak nevím, co si s deskou vůbec počít. Všechno je neskutečně mdlé, zvětralé, jako týden odstáté pivo. "Coming Home" je přesně takovou tou nahrávkou, která vás udolá ke spánku. Kde je energie, kde je tajemno, kde je síla? PAIN jsou dnes jen obyčejným stínem dřívější doby. Takový sešup v kvalitě jsem tedy opravdu nečekal. Obyčejné, monotónní album, které ničím nepřekvapí!

Asphyx says:

PAIN and their album is the classic work of these days. From time to time you can hear a good riff, however it s boring and grey. I think that fans of this band are satisfied and happy but I have no idea what to do with it. Everything is too faint and stale like a beer which is week old. "Coming Home" is the kind of song which makes you sleep. Where is energy, darkness, strength? PAIN is a shadow of bygone times. To be honest I didn´t expect this slope of quality, not at all. This is an ordinary album which is not surprising at all.  

Tracklist:
01. Designed To Piss You Off
02. Call Me
03. A Wannabe
04. Pain In The Ass
05. Black Knight Satellite
06. Coming Home
07. Absinthe-Phoenix Rising
08. Final Crusade
09. Natural Born Idiot
10. Starseed

band:
MEMBERS Peter Tägtgren - Vocals & Guitar David Wallin - Drums (2003-) Michael Bohlin - Guitar (2007-) Johan Husgafvel - Bass (2007-) ALBUM GUESTS: Alexi Laiho - Guitar solo (Just Think Again) (2007) Peter Iwers - Bass (Save Your Prayers, Nailed to the Ground) (2007) Horgh (Reidar Horghagen) - Drums (Rebirth) (1999) Mikkey Dee - Drums (Zombie Slam) (2007) Anette Olzon - Vocals (Follow Me, Feed Us) (2008) 

pondělí 31. října 2016

Recenze/review - DEHUMANIZED - Beyond The Mind (2016)


DEHUMANIZED - Beyond The Mind
CD 2016, Comatose Music

 Tam někde uvnitř, pod slupkou hezkého muže, se ukrývala bestie. Uměl mluvit, byl úspěšný, navenek působil jako dobrý společník. Jenže když přišel večer, tak se nad městem začal vznášet strach. Zabíjel pomalu, užíval si strach obětí, mučil je. Našli ho víceméně náhodou, když špatně zaparkoval. Měl v kufru od auta nasekané části ženských těl. Smál se tomu a u soudu předstíral, že je duševně nemocný. Po půlce trestu je znovu venku, na svobodě a někde ve stínu čeká třeba zrovna na vás.

 Američtí brutální death metalisté DEHUMANIZED svoji hudbou vyjadřují hodně podobné pocity. Jejich smrt je krutá, ošklivá, surová a zastihne vás zcela nepřipravené. Útočí se tady na přímo, s ostrými riffy, hlubokým vokálem, s děsem v očích. Jedná se o klasický smrtící kov ve stylu SUFFOCATION, DYING FETUS, INTERNAL BLEEDING, PYREXIA, BROKEN HOPE, SKINLESS. Pokud máte podobné kapely rádi, tak neváhejte, zažijete při poslechu podobně krvavé příběhy, jako v úvodním odstavci. Američané nejsou nijak novátorští, v některých momentech bych si dovolil tvrdit, že působí spíše obyčejným dojmem, jenže když na mě tyhle dnes již tradiční postupy pořád zabírají.



Poslouchám album pořád dokola a říkám si, že slovo, které mě napadá nejčastěji, tak je asi - solidní. Ano, DEHUMANIZED mají dobrý zvuk, moc se s tím nepářou, dokáží zatlačit pořádně na pilu. Přesto mám občas lehký pocit, že trošku skladatelsky tápou. Chtělo by to sem tam nějakou zajímavější pasáž, nějaké ostřejší koření. Takhle si sice celou desku "Beyond The Mind" užívám, ale nepropadl jsem úplně hrdlem. Hostina je to hodně krvavá, jídlo už hodně zahnívá, jen chybí takové to pověstné něco navíc. Třetím albem pánové znovu potvrdili status slušné kapely, pro první brutální death metalovou ligu ale ještě kousek chybí. Každopádně, pokud holdujete krutým a ošklivým skladbám, uznáváte spíše starý špinavý způsob odchodu z tohoto světa, tak neváhejte. Hraje se tady hlavně pro vás. Dobré řemeslo!



sumarizace:

Albu možná chybí kousek nějakého neotřelého koření, nějaký lépe zapamatovatelný nápad. Kapela, pokud se chce dál vyvíjet a zlepšovat, by měla příště přeci jen trošku víc zapracovat na originalitě, možná i zajímavější produkci. Jinak ale nemám s deskou absolutně žádný problém. A to je možná trošku špatně. Skupina, jako by se trošku bála se odvázat, pustit se do něčeho nového, zajímavějšího. Uvidíme příště, třeba nás překvapí. Cesta, kterou si DEHUMANIZED vytyčili a po níž jdou, není vůbec lehká, podobně znějících smeček je dnes deset na jednom uříznutém prstu. Jinak se ale jedná o velmi dobré, slušně poslouchatelné album, které vám nakope zadnice. Solidní, tradiční pojetí death metalu, dobré nápady a uvěřitelné nasazené ale dělají z téhle desky hodně chutnou krmi. S nahrávkou tak nemám žádný zásadní problém. Všechno hezky odsýpá, má to drive i sílu. Jen tak dál! Velmi solidní album!



Asphyx says:

This album is lack of some piece of interesting spice, something more memorable idea. This band should work more on originality of themselves and maybe on their production if they want to be better and developed. But I have no other problems with this album. And maybe that´s the problem. The band seems to be afraid to go crazy and try something new, more interesting. We´ll see next time and maybe the band will surprise us. The road where these guys DEHUMANIZED go is not easy at all because there is more than 10 bands on every chopped finger which sounds similar. But this is a very good and easy to listen album which would kick your ass. Solid, traditional type of death metal, good ideas and believable ideas makes this album very good as a tasteful meal. I don´t have any big problem with this album. Everything flows and it has a drive and power. Good job! Very solid album!

Tracklist:
01. Worthless Prosperity
02. P.C.C.R.
03. Beyond The Mind
04. Black Market 2099
05. Abyss Ambassador
06. One North
07. The First Immortal
08. Last Words
09. Drawn By Blood
10. Telepathics

band:
Vocals - Michael Centrone Guitar - Rich Nagasawa Bass - Anthony Cossu Drums - George Torres 

neděle 30. října 2016

Report, photos, video - THRASH NIGHTMARE vol. 4 - DELIRIUM TREMENS, SPEEDWHORE, LAHAR, REPULSOR, RADIATION, ACID FORCE - Divadlo Pod Čarou, Písek - 29. 10. 2016

Delirium Tremens
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Zákon o zachování energie mluví jasně. Energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie. Je také jedním z důvodů, proč tolik rád jezdím na koncerty. Zbožňuji ty chvilky napětí, kdy pod pódiem nevíme, jaké to bude. Pak tu sílu, proudící k nám fanouškům dolů od kapel. Jsme navzájem propojeni. Jiskří to. Pálí, nabíjí mě to do dalších dní, abych přežil v někdy tolik šílené společnosti.
Písek
Jedu tentokrát sám, z Tábora - od rodiny, jsme na návštěvě u rodičů. Trvá mi to lehce přes hodinku, protože se kochám okolní krajinou. Zpívám si spolu s Paulem Speckmannem, Martinem van Drunenem i Biffem Byfordem. Jižní Čechy jsou jako zahrada, krásné a přívětivé. Už chápu Švejka. Parkuji kousek od Divadla pod Čarou a jdu se projít. Město voní podzimem. Vylezu z auta a potkávám dodávku s kapelou SPEEDWHORE, ptají se mě na cestu a já zjišťuji, že se s kytaristou známe z jedné nejmenované velké sociální sítě. Chvilku kecáme a já se jdu pak ještě projít.

 Chodím po Písku a vzpomínám, jak jsem zde skoro před dvaceti lety tokal s manželkou. Kouknu na Kamenný (Jelení) most, uklidňuji se po cestě a před koncertem. Hezké město, krásné ženy, tady bych si dovedl představit, že bych zapustil kořeny.
Písek
Možná už někdy působím jako starý, vypelichaný pes, kterému vypadaly všechny zuby a mezi mladé thrashery se zase tolik nehodím, jenže přátelé, mě je s vámi vždycky tak příjemně! Stačí mi, když si můžu sednout kousek stranou, chvílemi se zasnít, zavzpomínat na časy, kdy jsem ještě "lovil holky a byl schopný pít týden v kuse". Stejné nášivky, podobné hlášky, všechno se to opakuje a je to jen a jen dobře. Mladé slečny, kterým to sluší, džínové postavy, radost pohledět. Jojo, postesknu si občas nad číslem ve své občance. Ale co, do starýho železa ještě nepatříme a tak se na holky aspoň koukám. Přijel jsem si to užít, relaxovat, odpočinout si od konzumního světa. A taky podpořit jihočeský underground - hlavní město thrash metalu - Písek.  
Delirium Tremens
Kluci, co stojí za THRASH NIGHTMARE jsou úplně stejní nadšenci, srdcaři jako já. Fanoušci, co letos uspořádali již čtvrté pokračování tohoto skvělého festivalu. Mám undergroundovou scénu v Písku moc rád. Pohodoví lidé, prostředí tak akorát, modro džínové království. Spoustu z vás znám, s mnohými na sebe jen kývneme, případně zapaříme dole v kotli, ale víme tak nějak o sobě. Líbí se mi ta atmosféra, pokec se známými, ten náboj, radost, která je cítit všude kolem. Nikdo se zde nesměje mému staronovému triku Saxon, protože moudří vědí své.
Speedwhore
Platím vstup, saju první limonádu. Dnes to bude bez piva, musím řídit ještě v noci zpět a druhý den ráno z Tábora do Plzně s celou rodinou. Zdravím známé, je to jak setkání stejně prokletých duší. Všichni potřebujeme dostat svoji pravidelnou dávku hudby. Měl jsem ten večer jen dva koně v line-upu a to německé SPEEDWHORE a DELIRIUM TREMENS. Těšil jsem se ale vlastně na všechny skupiny. Čekalo mě šest kapel a střízlivost. Nezbývalo, než se opít metalem, pročistit si čakry hudbou, pustit si do žil thrash. Už nastal čas, já se nahrnul pod pódium. Šla na to první smečka.

ticket

ACID FORCE kopli do vrtule a hned na začátek mi pěkně rozhodili sandál. Jejich thrash byl plný energie, odsýpal parádně a ještě bylo z jejich vystoupení cítit velké nasazení i odhodlání. Slovenské thrashové komando je sice mladé věkem, ale už teď jde po krku (co se týká kvality) o hodně větším smečkám. Skvěle!


RADIATION pokračovali v nastaveném směru a rozhodně laťku, kterou nastavili jejich předchůdci, nijak nepodlezli. Spíše naopak. Koncert měl ty správné smradlavé thrashové koule a já měl co dělat, abych se neutrhl ze řetězu. Tahle parta moc dobře věděla, jak s námi pořádně vytřít podlahu. Hergot, to ale mělo grády! 


LAHAR, jejich hudba a já máme spolu jak styčné body, kdy si kapelu užívám, tak i pasáže, které mým uším vyloženě nesedí. Líbí se mi, když se thrashově seká, pokud ale dojde na hard core, nebaví mě to. Mám tuhle smečku zkrátka rád, ale ne bez výhrad. Každopádně, naživo to opět pěkně řezalo. Navíc si přičtěte silnou fanouškovskou základnu a o peklo pod pódiem bylo postaráno. Energie se dala krájet a já si vše užil na celých 666 %!



SPEEDWHORE. Napěchujte starý německý thrash spolu s pradávným blackem do hmoždíře, opatřete doutnákem a dynamitem, označte nálepkou rok 1984. Teprve potom si budete moci představit set těchto šílenců. Hudbu v podobném provedení můžu vždy a všude. Osobně mě SPEEDWHORE doslova nadchli a byli pro mě v sobotu absolutně nejlepší kapelou večera! Chyběla snad už jen jeptiška, obrácená na tu správnou víru. Tma, špína, zhnisaná krev! Byl jsem v rauši. Hell!






Ihned jsem šel a koupil si poslední CD SPEEDWHORE.


DELIRIUM TREMENS nám předvedli další pravěký thrash, jak vytažený z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Němci hrábli do strun a vyhladili Písek tmou. Ne, tenhle zážitek by žádný kněz se svěcenou vodou rozhodně nezachránil. Byla složena pocta starým postupům a já byl na vrcholu svého old school thrashového blaha. Záležitost vyloženě pro všechny pamětníky a taky pro ty, kdo se rádi přehrabují ve starých hudebních archívech. Masakr od začátku až do konce a ode mě všechny uříznuté palce nahoru. Snad jen, ke konci už byl set příliš monotónní a zbytečně natahovaný.




REPULSOR byli jedinou kapelou, kterou jsem neměl dopředu "naposlouchanou". Bylo to moje vůbec první setkání s těmito Poláky a líbilo se mi. Sice vystoupení nemělo takovou sílu jako dvě předešlé smečky, ale z mého pohledu se rozhodně jednalo o příjemný thrashový zážitek. Občas jsem postrádal víc energie, ale to může být také tím, že už jsem byl hodně unavený. Každopádně, dobrá thrashová práce.


Po organizační stránce odvedli pánové skvělou práci. Vše běželo jako na drátkách. Prostředí divadla je parádní, snad jen velké teplo a zakouřený sál mi nedělaly moc dobře. Musel jsem chodit chvílemi ven, občerstvit lehce plíce. Návštěvnost mě velmi mile překvapila (pro představu koukněte na fotky). Sál i hospoda byly zaplněné a u kapel pod pódiem řádily desítky thrashe chtivých fanoušků. Pro vystupující i pro návštěvníky to byl zážitek sám o sobě. Obzvláště některé skoky z pódia patřily už spíše do cirkusu, to byla opravdu akrobacie.
Čeká mě cesta domů. Je tma a jedu hodně opatrně. Kužely světlometů září dopředu, z přehrávače si dávám poslední vynikající TESTAMENT, kteří jen stvrzují moji sobotní thrashovou náladu. V dálce svítí Tábor a já nemám zase kde zaparkovat. Oddychnu si, když otevírám dveře do bytu. Dnes to bylo opravdu náročné. Jdu se kouknout na děti, jak spokojeně oddychují. Spánek přichází snad během několika vteřin. Jsem rád, že jsem to zvládl.

Načerpal jsem sílu minimálně na několik měsíců. Myslím, že díky téhle akci budu zase na nějakou dobu doslova svítit pozitivní energií. Díky moc za to, sobotu považuji za luxusní thrashový večírek té nejvyšší kvality. 

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos


Promotion!
https://www.facebook.com/events/1625040817809814/

Recenze/review - OBITUARY - Ten Thousand Ways to Die (2016)


OBITUARY - Ten Thousand Ways to Die
CD, digital Live album 2016, Relapse Records

 Rozbrušovačka s nápisem OBITUARY na boku se do mě poprvé zakousla někdy v roce 1990. Byla to morbidní láska, která vydržela až do dnes. Vždycky mě fascinovala určitá syrovost, chlad a vlastně i ta geniální jednoduchost. Všechny ty nesmrtelné riffy, kterými mi odsekávají kousky masa od kostí již dlouhých dvacet osm let. Floridské komando si prošlo samozřejmě několika změnami v sestavě, slabšími alby, ale já jsem stará škola. Věrný až za hrob, fanoušek, který má celou kompletní sbírku jejich desek, hltá každou zmínku o skupině a těší se na všechny nové skladby. Letos nám OBITUARY přinášejí live album s názvem "Ten Thousand Ways to Die". Deska, s krvavě démonickým obalem od Andrease Marchalla, obsahuje dva nové songy a 11 starých fláků, zahraných naživo. Záležitost asi opravdu jen pro ortodoxní fans.

Kdo OBITUARY znáte, tak určitě víte, že jejich síla se nejvíc ukázuje při živých vystoupeních. Letošní album je poskládáno z útržků záznamů z různých koutů světa. Bohužel, taková ta syrová a studená atmosféra, zvuk rozbrušovačky, se na desku přenést nepodvedlo. Možná by bylo lepší, kdyby se jednalo o záznam celého jednoho koncertu, takhle je nahrávka poměrně roztříštěná. Jenže, znáte to. Jednou jste maniak, death metalový sběratel a tak si desku stejně pořídíte. Už jenom kvůli těm dvěma novým skladbám (Loathe, Ten Thousand Ways to Die), ke kterým lze říct snad jediné - jsou to OBITUARY. Myslím, že psát cokoliv dalšího nemá cenu. Kapela má dostatek zkušeností, aby si ošetřila zvuk, provedení a vlastně vše, co je potřeba k pořádnému floridskému zážitku.



Poslední dobou se dost často přistihnu, že vnímám hudbu jinak než dnešní mladá generace. Já u svých srdcovek musím mít originál, poslouchám zásadně celá alba v kuse a pro nás OBITUARY také hrají. Pokud od nich čekáte, že se změní, tak čekáte marně. Je jen na vás, zda je oceníte, či ne. Za mě je to jasné. Já si sednu, otevřu okno i pivo a pak nechám do svého pokoje proniknout syrový a řezavý floridský chlad. Pro někoho bude letošní počin zcela zbytečným vydáním, pro nás, věrné a poctivé, spousta skvělých zážitků. Mě se hrozně líbí, že tuhle partu surovců poznáte podle prvních pár tónů, k tomu nestárnoucí hlas Johna Tardyho. Myslím, že zase vím, co budu dělat po večerech. "Ten Thousand Ways to Die" je zkrátka sběratelským kouskem a je to tak jen dobře. Rozbrušovačka je zdá se k nezastavení. Její klasická death metalová práce mě pořád moc baví! Krev zkrátka nevyměníte.


Asphyx says:

I have no words. An excellent album for all loyal fans! The obligation for all the devotees, who likes OBITUARY! Death metal gods in excellent form! Wow!


Tracklist:
1. Loathe
2. Ten Thousand Ways to Die
3. Redneck Stomp (Live)
4. Centuries of Lies (Live)
5. Visions in My Head (Live)
6. Intoxicated (Live)
7. Bloodsoaked (Live)
8. Dying (Live)
9. Find the Arise (Live)
10. 'Til Death (Live)
11. Don't Care (Live)
12. Chopped in Half-Turned Inside Out (Live)
13. Slowly We Rot (Live)

band:
current members:: John Tardy -------Vocals (1984-current) Trevor Peres ---- Guitar (1984-current) Donald Tardy ---- Drums (1984-current) Terry Butler ------ Bass (2010-current) Kenny Andrews---Guitar(2012-current) ::touring members:: Kenny Andrews - Bass, & Guitar (2010, 2011) Steve Digiorgio -- Bass (2010) Lee Harrison---Guitar (2012) ::former members:: Jerome Grable ---- Bass (1984-1988) Allen West -------- Guitar (1984–1989, 1992–2006) Daniel Tucker ----- Bass (1988–1989) Frank Watkins ---- Bass (1989–2010) James Murphy---- Guitar (1990) Ralph Santolla-----Guitar (2007-2011)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine