DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 5. května 2017

Recenze/review - DISHARMONY - Goddamn The Sun (2017)


DISHARMONY - Goddamn The Sun
CD 2017, Iron Bonehead Productions

 "Bububububu! My hrajeme black death metal a jíme malé děti!": jakoby se mi snažili říct řečtí DISHARMONY. Inspiraci posbírali u starých ROTTING CHRIST, THERION, VARATHRON. Bohužel, vzali si to horší, co zmiňované kapely složily. Tolik legračního patosu jsem už hodně dlouho neslyšel. Trošku mi to přijde, jakoby se MANOWAR snažili objevit peklo. Operace se ale nezdařila, pacient je stále živý. Možná někde na titulní stránce rádoby nezávislého plátku, ale podobné srandisty mi do záhrobí netahejte. Třeti - řadý  death, druhořadý black metal, nuda, šeď, pozérství. Uff.



"Goddamn The Sun" je navoněným albem, esencí toho nejhoršího, co lze vůbec v tomto stylu potkat. Za všemi těmi svícemi, kápěmi, rádoby temnotou, se ukrývá jen velmi slabý skladatelský potenciál a beznaděj. Trošku mi to přijde, jakoby se kapela snažila profilovat jako velcí zlouni, ale za těmi koženkovými maskami a proprietami je jen partička usměvavých chlapíků. Už jen ty texty, řecká angličtina. Ne, tahle nahrávka se mi opravdu nelíbí a nechci ji už nikdy v životě slyšet. Vím, že jsem teď zvedl mandle spoustě black deathařů, protože v Čechách máme podobných šašků také spoustu, ale já si prostě nemůžu pomoc. Omlouvám se, ale nejsem schopen CD dál poslouchat. Musím se totiž smát. Víc mě nenapadá.


sumarizace:

Sorry, ale tohle je opravdu šílená nuda! Nemám slov.


Asphyx says:

 Sorry, but this CD is absolute boredom! I have no words!


Tracklist:
1. Invocation - Troops Of Angels
2. The Gates Of Elthon
3. Elochim
4. Summon The Legions
5. War In Heaven
6. Rape The Sun
7. Praise The Fallen
8. Whore Of Babylon
9. The Voice Divine
10. Third Resurrection

Line up:
Damien King III - Vocals (Decadence)
Echetleos - Bass (Caedes Cruenta, Kawir, Nargothrond,Opus Magorum, ex-Archemoron)
Maelstrom - Drums (Embrace of Thorns, Mentally Defiled, Principality Of Hell, Profane Prayer, Ravencult, ex-Hordes Of Decay, ex-Plaguendgraves, ex-Abyssgale, ex-Dodsferd, ex-Mortal Torment, ex-Stillborn Virtue, ex-Thy Darkened Shade)
Deathstalker - Guitars
N.C.M. - Piano, Keyboards (Caedes Cruenta, Ithaqua, Opus Magorum)

čtvrtek 4. května 2017

Rozhovor - CRYPTIC BROOD - Užíváme si míchání různých nápadů a stylů v jednu horu smrdutého death metalu!


Rozhovor s old school death metalovou kapelou CRYPTIC BROOD.

Přeložila Markéta, děkujeme!

Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Brain Eater (2017)

Ave CRYPTIC BROOD! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií CRYPTIC BROOD.

Steffen: Ahoj, Jakube. Děkujeme za možnost mluvit na tvém blogu o naší kapele. CRYPTIC BROOD je death metalová tříčlenná kapela z Německa, Wolfsburgu. Kapela byla založena v roce 2013 a pak jsme vydali demo, dva splity a jedno EP u odlišných labelů. Odehráli jsme jednu evropskou šnůru, spoustu koncertů a nějaké menší festivaly – jako je Morbid Catacombs, nebo větší jako je Party San Festival. Tento rok nám vyjde dlouhohrající album, která vám všem rozseká mozky. CD verze je už venku na Xtreem Music. Vinyl bude následovat a budeme ho vydávat u Terror From Hell Records. A teď děláme všechno pro to, aby Weed Huter Records vydali naše album na kazetovém formátu.


Loni v prosinci jsem měl možnost vás konečně v Praze vidět naživo. Hráli jste s ENTRAPMENT a abych pravdu řekl, váš set mě totálně rozsekal. To byl old school death metal přesně podle mého gusta! Vzpomeneš si ještě, jaké jsi měl z koncertu pocity? Jak se ti líbilo v Praze?

Steffen: To byla naše druhá návštěva Prahy. Praha je naprosto nádherná, pivo chutná skvěle, lidé jsou milí a tím pádem je nám v Praze vždycky dobře. Místo, kde jsme hráli, bylo taky skvělé. Skvěle nazvučené. Já mám rád atmosféru malých klubů. Navíc jsem měl v Praze tu nejlepší veganskou pizzu v životě.


Na začátku března jste vydali u Xtreem Music svoje první dlouhohrající album „Brain Eater“. Pořád ho do zblbnutí přehrávám. Jak vlastně vznikalo? Zajímal by mě způsob, jaký jste ho skládali, kdo je hlavním autorem hudby, kdo tvořil texty apod.

Steffen: Jsem rád, že se Ti líbí. Toho si vážím! Nemáme žádného „hlavního skladatele“ naší hudby. Každý z nás má jiné nápady a jiné vlivy. Každý z nás tří dá dohromady svoje nápady, hodíme to do jednoho pytle a z toho pak vytvoříme hudbu na naše desky. Dokonce děláme společně i texty a ty jsou takovým výplodem našich zvrácených myslí!


„Brain Eater“zdobí parádní obal. Jeho autorem je Marc Niederhagemann. Proč zrovna on? Jestli se nepletu, tak hraje v death metalových LIFELESS. Jak jste na něj vůbec přišli? Posílali jste mu třeba pro inspiraci nahrávku?

Steffen: To bohužel není pravda. Ravager Artworks pro nás udělali obal a malbu na bookletu. Marc udělal layout a psané texty. Musíme přiznat, že „Brain Eater“ nebylo vytvořeno pro nás. Našli jsme tu malbu a mysleli jsme, že by to bylo ideální pro náš obal!

Další věcí, která se mi na vašem posledním albu líbí, tak je zvuk. Je správně zastaralý, plesnivý a nahraný snad někde v katakombách. Kde jste nahrávali a jakým způsobem? Mám podobně „staré“ nahrávky ve velké oblibě a tak by mě zajímalo, jak to probíhalo? Dnes je doba digitalizace, kdy jsou alba vyčištěná a odlidštěná. Vy jdete proti proudu času.

Steffen: Album jsme nahrávali sami v naší zkušebně. Chtěli jsme, aby mělo album organický zvuk a tak to pro nás bylo nejlepší. Sám můžeš cítit tu energii a opravdu slyšíš, jak muzikanti hrají. Čistá studiová produkce většinou nemá duši, nemá pocity a naše hudba by do toho prostě neseděla.


Letošní album jste vydali u španělských Xtreem Music. Jak jste se vůbec k tomuto labelu dostali, jak jste s ním spokojeni? Label je v dnešní době hodně důležitá věc. O vás je slyšet všude. Jak spolupráce probíhala?

Steffen: Dave z Xtreem Music si všiml naší kapely na jednom splitu. Byly jsme s ním v kontaktu, když jsme hledali label, který by nám vydal desku. Tak jsme spolu o tom mluvili a…jo, jsme spokojeni. Xtreem Music odvádí dobrou práci jako label a co je pro mě důležité je i to, že když jim napíšu email, dostanu brzy odpověď.

Nebudeme si nic nalhávat, ale death metal je, byl a bude mít jen malé procento posluchačů. Na spoustu lidí je to už příliš extrémní. U nás v České republice tak člověk potkává na koncertech stále stejné tváře. Někdy jsou akce skoro rodinnou záležitostí. Jsme malá země, s omezeným potenciálem fanoušků a tak by mě zajímalo, jak je tomu u vás? Pocházíte z Wolfsburgu a Německo je celkově o hodně větší.

Steffen: Je tam taky taková ta rodiná atmosféra – ale jen u undergroundu. Také máme pár velikých festivalů, kde je hodně lidí, kteří poslouchají různé druhy metalu. Ale jako všude jinde, underground je vždycky zajímavější. Co se týče death metalu: Záleží na určitém typu. Existuje mnoho „krásných“ a snadno poslouchatelných metalů, ale samozřejmě ty odpornější nejsou pro všechny.


Když se ještě podíváme na začátek…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Steffen: Nejde nám o to, být slavní. Jsme prostě banda magorů, co chtějí hrát hudbu, kterou mají rádi! Užíváme si míchání různých nápadů a stylů v jednu horu smrdutého death metalu!

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Steffen: Pořád se vydávají dobré desky. Je těžký vybrat jen pár, které mě oslovily. Ale kdybych měl některé jmenovat, příště bych zase jmenoval úplně jiné. Takže bych nerad odpovídal, haha.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Steffen: Čest BRUTALLY DECEASED!!! Určitě existuje spousta skvělých kapel na vaší scéně, jako jsou MÖRKHIMMEL, INGROWING a další. Všechny je jmenovat nemůžu.


Co chystají CRYPTIC BROOD v nejbližších měsících? Můžeme se na vás těšit na nějakém koncertě i u nás?

Steffen: Právě budu finišovat organizaci naší další evropské šnůry. Budeme se dávat dohromady s REPUKED ze Stokholmu (Švédsko). Tour proběhne v červnu 2017. Rozhodně se podívejte na data téhle „Sleazy Filth“ šnůry! S touto akcí se dostaneme také znovu do Prahy: budeme hrát v klubu Modrá vopice v pondělí 5. června 2017. Hustý!

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.


Steffen: Ještě jednou moc díky za rozhovor.

Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Brain Eater (2017)

Interview - CRYPTIC BROOD - We enjoy mixing different ideas and styles together in one big pile of smelly Death Metal!


Interview with old school death metal band from Germany - CRYPTIC BROOD.

Translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Brain Eater (2017)
Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Wormhead (2015)

 Ave CRYPTIC BROOD! I haven´t found any interview in Czech with you. So firstly I would like you to introduce your band for readers who don´t know you. You may start from the beginning and talk about the whole history of CRYPTIC BROOD.

Steffen: Ahoj Jakub and thanks for the possibility to say a few words about my band in your zine. CRYPTIC BROOD is a death metal three-piece from Wolfsburg/Germany. Founded back in 2013, the we released a demo, two splits and one EP on different labels since then. Played one European tour, many single shows and some smaller festivals like Morbid Catacombs or bigger ones like Party.San Festival. This year our first full-length album will be out to mangle your brain. The CD version is already out via Xtreem Music. Vinyl will follow on Terror From Hell Records. And all hail Weed Hunter Records for releasing our album on ancient tape format.


I saw you live in Prague on your concert last December. You played with ENTRAPMENT and to be honest your set totally killed me. It was the old school death metal I like! Do you remember how you felt after this concert? How did you like Prague?

Steffen: It was our second time in Prague. The city is extremely beautiful, beer very tasty. People are nice – so we always have a good time there. The venue we met at was very good. Extremely good sound. And I like the atmosphere in those smaller places very much. Furthermore I had the most delicious vegan pizza in my life there.


You have released your first long-played album “Brain Eater” in the beginning of March by the Xtreem Music. I play this album over and over. How did you create it? I would like to know how did you compose, who is the author of your music, who did the lyrics and so on?

Steffen: Glad you like it. Really appreciate that! There is no “main-composer” for our music. We all have different influences and ideas. All three of us put their ideas into one pot and then we brew the music you know from our records. We even share the lyrical part, which is influenced by our sick and twisted brains!


“Brain Eater” has a great cover. It was done by Marc Niederhagemann. Why did you chose him? Correct me if I am wrong, but he plays in death metal band LIFELESS. How did you find him? Did you send him any songs for inspiration?

Steffen: That’s unfortunately wrong. Ravager Artworks created the cover artwork and booklet paintings. Marc did the layout and the handwritten lyrics. We have to admit that the “Brain Eater” cover was no assignment from us. We found the painting in his purchasable works and we thought it would fit perfect to the album!

The next thing which I really like about your new album is the sound. It is nicely outdated, moldy and probably recorded in catacombs. Where did you record this album and how? I really like those “old” records so I would like to know how the whole process was. Today, there is the digitalization everywhere and albums are cleaned and dehumanized. But you go against the new times.

Steffen: The album was self-recorded in our rehearsal room. We wanted to have an organic sound and that was the best way to get. You feel the energy and can actually really hear the musicians playing. Clean studio productions often have no soul, no feeling, and our music wouldn’t work in that outfit.


You released this album by Spanish Xtreem Music. How did you find this label and are you satisfied with the work they did? A label is very important thing in today´s world. People can hear about you everywhere. How was the cooperation with the label?

Steffen: Dave of Xtreem Music noticed our band by one of our split releases. We were in touch with him at the time we were looking for a label to release our stuff. So we talked about that deal and yeah… we’re satisfied. Xtreem Music does a good job as a label and what’s important for me too: When writing an e-mail to them I’m getting an answer soon.

Let´s be honest, death metal has only a small percentage of listeners. For a lot of people this kind of a music is too extreme. In the Czech Republic, there are the same people on concerts all the time. Some events feel like a family meeting. We are very small country with limited potential of fans. I would like to know how is it in your country? You come from Wolfsburg and Germany is just in general larger.

Steffen: There’s this family-meeting feeling too – but only in the underground scene. Surely we have some really big festivals and a lot of people listening to every kind of metal, but like everywhere else, it’s the underground that’s interesting. About Death Metal: It depends on what kind of Death Metal. There is some really “beautiful” and easy listenable Metal, but of course, the ugly Death Metal is not something for everyone.


Let´s just take a look at the beginning of your band again…What was the first impulse when wanted to put a band together? Why did you choose death metal? It is not the kind of a music which would make you “famous”.

Steffen: We don’t care about getting famous. We’re just a bunch of maniacs who want to play then music we personally like! We enjoy mixing different ideas and styles together in one big pile of smelly Death Metal!

Are there any albums which have caught your attention recently?

Steffen: There’re still many good releases these days. Hard to name a few that caught my attention recently. And if I would name some now, there would be others the next time I think about it. So I better not give a concrete answer here. Hehe.

Do you know and listen any Czech bands?

Steffen: Cheers to BRUTALLY DECEASED!!! Sure, there’re more great bands in your vital scene like MÖRKHIMMEL, INGROWING and so on – can’t name them all.



What are CRYPTIC BROOD´s plans for the next few months? Are you planning any concerts in the Czech Republic?

Steffen: I’m about to finish booking our next European tour. We’ll team up with REPUKED from Stockholm/Sweden. The tour will take place in June 2017. Check out the dates this “Sleazy Filth” tour! This tour will take us to Prague once more: we’ll play Modrá Vopice on Monday, 5th June 2017. Stoked!

Thank you so much for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Steffen: Once more, thank you for this interview. If the readers made it ‘til this point and are still interested, they can keep themselves updated and buy our stuff on our webtomb http://www.crypticbrood.de

BAND INFO:
www.crypticbrood.de
www.crypticbrood.bandcamp.com
www.facebook.com/crypticbrood

Recenze/review - WARCRAB - Scars of Aeons (2017)


WARCRAB - Scars of Aeons
CD 2017, Transcending Obscurity Records

 Ta touha ho provázela už dlouhou dobu. Byla neodbytným pocitem, myšlenkou, která nešla vyhnat z hlavy. Musel to udělat, musel ochutnat lidskou krev.

 Když jsem poprvé slyšel novinku death sludge metalistů WARCRAB, připadal jsem si, že jsem zavřený v nějaké podzemní kobce, svázaný a sedící pod ostrým světlem. Mí mučitelé mi zrovna narvali do hrdla trychtýř a lijí do něj nasládlou červenou tekutinu. Nejdřív nechápu, co se děje, připadám si jako ve zlém snu, ale u každé další skladby postupně procitám a poddávám se myšlenkám vampýrismu. Hudba je zde podobná té, jakou tvořili a tvoří třeba BOLT THROWER, CROWBAR, SKINLESS, FISTULA. Je plná bažinatých riffů, praskajících kostí a samozřejmě mrazu. Chutná opravdu jako krev.


"Scars of Aeons" není žádným vyumělkovaným albem současné doby, ale spíše špinavou mršinou, pohozenou kousek od cesty. Není vlastně ani nijak výrazné, dokonce se nedá hovořit ani o dokonalosti. Mě přesvědčila hlavně odhodlanost, schopnost složit skladbu, která zaujme a hlavně určitá neurvalost a krutost, které ze skladeb cítím. Bořím se po kolena v močálech, hladím bělostné lebky svých předchůdců a těším se na každý kousek života, který budu moc chytit a vysát z něj blahodárné šťávy. WARCRAB nahráli desku, která rozhodně stojí za povšimnutí. Zaujme asi jen příznivce žánru zvaného death sludge metal, ale tak je to v pořádku. Když jsem se do nahrávky zakousl poprvé, ani jsem nevěřil, že tak krásně morbidně dozraje. Vřele doporučuji všem fanouškům smrtí, mokřadů a zkažené krve! Velmi dobrá deska.


sumarizace:

WARCRAB mi svým novým CD málem způsobili zástavu srdce. Jejich sludge death metal je totiž neskutečně nakažlivý. Jsem albem doslova prokletý. Mohutné stěny z kytar, krutý hlas a nekonečnost. To jsou slova, která vystihují letošní nahrávku asi nejlépe. Pokud máte rádi pomalé melodie, staré hřbitovy a dokážete uklidnit svoji duši, budete s novinkou spokojeni jako já.  "Scars of Aeons" jsem si nejvíc užíval na dlouhých procházkách deštivou podzimní krajinou. Moje duše byla lehká, smutná a vznešená. Takhle nějak si představuji hudbu, která by měla znít na mém vlastním pohřbu. Jsme jenom prach, vznášející se věčností. Skvělé sludge death metalové album, u kterého umrznete! Až na věky, amen!

Asphyx says:

WARCRAB caused me almost a heart attack on their new CD. Their sludge death metal is incredibly infectious. I'm cursed with this album. Huge walls of guitars, cruel voice and infinity. These are words that describe this record probably best. If you like slow tunes, old cemeteries and you can soothe your soul, you will be satisfied with the news like me. "Scars of Aeons" I enjoyed on my long walks in the rainy autumn landscape. My soul was light, sad and noble. This is how I imagine the music that should sound at my own funeral. We're just dust hovering in eternity. Great sludge death metal album freezing to death!  Forever, amen!

středa 3. května 2017

Recenze/review - WARBRINGER - Woe to the Vanquished (2017)


WARBRINGER - Woe to the Vanquished
CD 2017, Napalm Records

Thrash metal je válka! Válka proti systému, proti většinové hlouposti lidí. Je to odpor, rebelie a rukavice hozená do ksichtu všem tupcům. 

 Mělo by tomu tak být. Nebo já alespoň takto vnímám thrash metal jako styl. Američtí WARBRINGER letos vydali zásek, který splňuje veškeré mé požadavky na poctivou kopající desku. Kapela působí jako sopka, chrchlající v dávkách žhavou lávu. "Woe to the Vanquished" je albem, na kterém skupina v mnohém překonala své vzory. Je ostré, šílené, s válečnou tématikou, která dělá téhle smečce velmi dobře. Skladby mají jasnou vizi, opravdu skvěle se poslouchají a působí jako odhalené tesáky nějaké pěkně rozzuřené šelmy. Ano, tohle je thrash metal!



"Woe to the Vanquished" je perfektně zvukově ošetřené, s obalem, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Je to thrash metalová válka, masakr, šílenství, mosh-pit, ale také zároveň jasně definovatelné a propracované myšlenky. WARBRINGER zkrátka umí a na novince to jen potvrzují. Líbí se mi vztek, síla, energie, líbí se mi i sóla a líbí se mi hlavně nápady, které musí zaujmout snad každého poctivého thrashera. Cítím z nahrávky nadšení pro hudbu jako takovou, touhu ničit vše živé. "Woe to the Vanquished" působí jako rozjetý vlak, který to napálil přímo do davu lidí jdoucích na smrt. Mám chuť roztrhnout svoji košili a vyrazit do ulic. Udělat spolu s WARBRINGER pořádný bordel. Pošleme fuck off všem hajzlům! Vynikající thrash metal, který připomíná tlakovou nádobu těsně před prasknutím. Po téhle desce zůstává jen spálená země! Thrash!



sumarizace:

Američtí WARBRINGER letos vydali zásek, který splňuje veškeré mé požadavky na poctivou kopající desku. Kapela působí jako sopka, chrchlající v dávkách žhavou lávu. "Woe to the Vanquished" je albem, na kterém skupina v mnohém překonala své vzory. Je ostré, šílené, s válečnou tématikou, která dělá téhle smečce velmi dobře. Skladby mají jasnou vizi, opravdu skvěle se poslouchají a působí jako odhalené tesáky nějaké pěkně rozzuřené šelmy. Ano, tohle je thrash metal!

 "Woe to the Vanquished" je perfektně zvukově ošetřené, s obalem, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Je to thrash metalová válka, masakr, šílenství, mosh-pit, ale také zároveň jasně definovatelné a propracované myšlenky. WARBRINGER zkrátka umí a na novince to jen potvrzují. Líbí se mi vztek, síla, energie, líbí se mi i sóla a líbí se mi hlavně nápady, které musí zaujmout snad každého poctivého thrashera. Cítím z nahrávky nadšení pro hudbu jako takovou, touhu ničit vše živé. "Woe to the Vanquished" působí jako rozjetý vlak, který to napálil přímo do davu lidí jdoucích na smrt. Mám chuť roztrhnout svoji košili a vyrazit do ulic. Udělat spolu s WARBRINGER pořádný bordel. Pošleme fuck off všem hajzlům! Vynikající thrash metal, který připomíná tlakovou nádobu těsně před prasknutím. Po téhle desce zůstává jen spálená země! Thrash!


Asphyx says:

 American band WARBRINGER released an album this year which meets all my requirements for fair kicking record. This band is like a volcano, screaming batches of lava. This album called “Woe to the Vanquished” overcomes band´s idols. It is sharp, crazy, with war topics which really fits this band. Their songs have a clear vision, they are easy to listen and feel like teeth of an angry best. Yes, this is thrash metal!
“Woe to the Vanquished” has a great sharp sound, the cover shows exactly what you can hear on the record. It is a trash metal war, massacre, madness, mosh-pit but also clearly defined and developed thoughts. WARBRINGER know how to play and their new album is the proof. I like the anger, power, energy, I like their solos and ideas which catch attention of any real thrash fan. I can feel the enthusiasm for music as such with the desire to destroy everything alive. “Woe to the Vanquished” feels like a train which ran into a crowd of people walking for death. I want to tear off my shirt and go to the streets. To go outside with WARBRINGER and make some noise. We would fuck off all bastards! Excellent thrash metal which feels like a pressure container right before cracking. There is nothing but burned earth after this album! Thrash!


Tracklist:
01. Silhouettes
02. Woe to the Vanquished
03. Remain Violent
04. Shellfire
05. Descending Blade
06. Spectral Asylum
07. Divinity of Flesh
08. When the Guns Fell Silent

band:
John Kevill - Vocals,
Adam Carroll - Guitar
Carlos Cruz - Drums
Jessie Sanchez - Bass
Chase Becker - Guitar

https://www.facebook.com/Warbringermusic/
https://www.warbringermusic.com/
http://label.napalmrecords.com/

Recenze/review - UNDERBALL - Underball (2017)


UNDERBALL - Underball
EP 2017,  vlastní vydání

 for english version scroll down

 Koukáte se na porno filmy? Máte své oblíbené herečky? A tvrdíte všem okolo, že se nedíváte? Tak pro tentokrát prosím odhoďte stud a předsudky, jsou zde totiž thrash crossover maniaci UNDERBALL z Itálie. Nic se nemá přehánět a tak prosím na chvilku odložte sledování svých milovaných zadečků a prsíček a dejte si do hlavy hudbu, která vás sice nepřivede k vrcholu, ale zato vám pořádně rozproudí krev v žilách. Starší najednou nebudou potřebovat viagru a mladší konečně vyrazí za realitou do ulic. Takhle se má totiž podle mě dělat pořádná hudba!



"Underball" sice na první poslech vypadá jako taková ta prvoplánová legrace, ale když se zaposloucháte pozorněji, tak v ní objevíte spoustu zajímavých momentů. EP nestihne ani na chvilku nudit, je energické, šílené, zábavné a perfektně zahrané. Kombinován je na něm thrash, crossover, punk, hard core a staré dobré chlupaté porno. Člověk má chuť začít tančit s těmi nejkrásnějšími herečkami, ještě pravými, bez silikonových prsou. Líbí se mi zvuk, jsem nadšený z textů a mám chuť na pivo a pořádný zadky a kozy. Album mě strhlo na svoji stranu, vytřelo se mnou podlahu a donutilo pařit. Milujete porno filmy? Milujete thrash? Potom budete mít rádi i UNDERBALL! Doporučuji! Orgasmus!



Asphyx says:

Do you watch porn? Do you have your favorite actresses? And then you tell everyone that you would never watch such a thing? If you do then please leave your shame and prejudice behind this time, because we have for you thrash crossover maniacs UNDERBALL from Italy. As you know, too much of anything hurts, so please abstain from watching your belowed bums and titties for a while and treat yourself with some music, that won't make you cum, but that will pump the blood in your veins nevertheless. Elderly won't need Viagra any more and the youth can finally go out to see the real world for once. Because this is how I think real music should be made!

At first sight, "Underball" might look just like a purposeful joke but if you'll listen more carefully, you will discover a lot of interesting moments. The EP leaves no space for boredom; it is energetic, crazy, fun and well played. It combines thrash, crossover, punk, hard core and good old hairy porn. Man gets the urge to dance with the most beautiful actresses; you know - the real ones that didn't have sillicon breasts yet. I like the sound and I'm thrilled by the lyrics and I really get taste for beer, asses and boobs. The album pushed me to the floor, stomped on me and forced me to mosh. Do you love porn? Do you love thrash? Then you'll love UNDERBALL! Recommended! Orgasm!

tracklist:
1. Modern Woman
2. Squirt on My Face
3. Dwarfs
4. Mother
5. Sniff with Us 

Few questions - interview with thrash metal/crossover metal band from Italy - UNDERBALL


Few questions - interview with thrash metal/crossover metal band from Italy - UNDERBALL.


Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

A shameful mix of Thrash, Hardcore & Hard Rock. All the band members came from different kind of music, so we try to mix up everithing we like, from Death Metal to Psychobilly, Doom, Stoner, Hardcore and so..line up: John Von Lover: vocals, Pekkia: guitar, Zorro: guitar, Motoreddu: Bass, El Carlo: drums.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The album was recorded live in studio, exept for solos and lyrics. We recorded it at the Hombrelobo Studios in Rome. Just Two Days...Valerio did a great job!




How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

This is our firt ep so we realeased just 500 CDs, but we will press some new copies really soon! The response was really good from the people.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Our singer, John Von Lover (aka El Bandidto Maldido – Cockroaches, psycho billy band from Rome) write all the lyrics...lyrics are the worst part of our music. We talk about all the strange things that you can find in your life. We choose a topic and John build up the lyrics.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Our Guitar Player Zorro is the mind behind all this. He own a graphic design studio (Snaps Design/Basthard Design). He works with is partner Francesco (singer of the band Southern Drinkstruction). We think that the image of the band is really important, expecialy for a stupid band like Underball...we try to put our attitude into all the graphic image of the band. All the stuff (logo, cover, cd, merchandise) is made to be funny but professional. Even if is a stupid idea!





Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Actually this is self-produced Ep, we are working for our first full-length and we hope to find a good label with this Ep “underball”

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

As we said you before, we all came from different kind of music so the list of bands could be very long. Slayer, AC/DC, Asphyx, Chuck Berry, Gratefull Dead, Motorhead. We try to pick up anything from alla the band (music and even attitude) and mix up everything in our way.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, we chose first to make gigs and send everything to webzine to let know the band to the audience. We are a “young” band so we want first to get in touch with people.




How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Uhm, around fifteen…our first was with “Today Is The Day” in Rome two years ago. Just a few kickass songs. We like more clubs ‘couse you can get closer to the audience, and this is important for us. John Von Lovers loves to “play” with people. We try to let the people be part of the show. One of the was in Rome, an hardcore mini festival in a club. That was amazing…we also had a jam with a tourist in vacation.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Oh, well…we just want to play as much as we can all around europe, spread the words and release our first full as soon as possible.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Of course. you can find us on facebook , sound clouds were you can find the full Ep and you can se some stuff even on youtube. We are working on a little website; soon it will be online.

Thanx for the interview.

Thank you very much. Take a listen to our Ep and let us know. Sweat hugs to everyone! CIAO!

Asphyxovy zápisky - Mosh-pit? Ano, mosh-pit, ale...


Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Mosh-pit? Ano, mosh-pit, ale...

Poslední dobou jsem si všiml, že někteří mladší kolegové jsou v mosh-pitu pěkně agresivní. Poprvé jsem to zažil v ostravském Barraku, kde jsem se nechal unést americkými Absu. Mohlo za to pivo, moje skvělá nálada a hlavně hudba, která ke mě tekla z pódia. Rozhýbal jsem pomalu svoje tělo, předal kinetickou energii kostem a roztočil se jak čamrda. Kolem se míhaly obličeje stejně postižených, vlasy létaly a já si připadal najednou jak před třiceti lety. Copak o to, bylo to super, užívali jsme si to řádně. Jenže pak vlítl do chumlu lidí jeden malý agresivní black metalista a mé dobré rozpoložení vzalo za své.

Už do davu moc nechodím, šetřím se, léta už udělala své, ale když jsem viděl toho hajzlíka, jak byl zlej, lekl jsem se. První ránu do obličeje dostala asi tak sedmnáctiletá dívenka, která šla ihned s pláčem na záchod. Měla zkažený večer. Pak chlápek kolem padesáti, kterému do té doby zářil úsměv na tváři a před chvílí si odnášel do auta asi deset vinylů. Blbeček skákal do lidí, ale tak nějak jinak, než se to má normálně dělat. 

Vždycky jsem sázel a dosud to tak platilo, že kolegové v mosh-pitu byli vlastně takoví kamarádi. S mnohými jsem se potkával jen pod pódiem, často jsme se neznali ani jménem, ale pokaždé se prohodilo pár slov, roztočily se vlasy, já už samozřejmě s rozmyslem a "rozumem". Prostě pařba, sem tak nějaký šrám, ale hlavně úsměvy na tváři a pohoda, energie a spojení s hudbou.

Dostal jsem ránu, zákeřně zezadu, přímo do zátylku. Zrovna jsem měl foťák nad hlavou a sesul se dolů jak pytel brambor. Známý, s podobně ztepilou postavou se mě sice snažil chytit, ale druhou ránu jsem si stejně dal o podlahu. Pak jsem nad obličejem uviděl těžkou botu debílka. Ucukl jsem a nechápal, kde se v tom asi 160 cm vysokém klukovi s vizáží transexuála bere tolik nenávisti. Ne, nejsem naivní, akorát se mi to dřív nikdy nestalo. Já i když se jako mladý rvával, tak tam pořád byla chlapská čest. Takhle se přece chovají svině, ne?

Zvedl jsem se a hledal upadlý kousek foťáku. Kapela skončila, já šel pro pivo a vydal jsem se toho magora hledat. Nikde nebyl. Někdo mi sice říkal, že to je poměrně "slavný" místní typ, který je největší hrdina na internetu. A pak samozřejmě v mosh-pitu. 

Své oblíbence POSSESSED jsem si už zkazit nenechal. První jeho agresivní útok jsem odvrátil dobře mířeným úderem lokte do obličeje. A on plakal. Ano, ten drsně pomalovaný chlapec s černo bílými šmouhami na tváři brečel jak malé dítě. 

Nějak jsem na to zapomněl, nechtěl jsem si svoji dlouhou misi do Ostravy vlakem kazit a vše vyvážil krásný rozhovor s Jeffem Becerrou u hajzlíků, ale nějak se mi to nedávno vrátilo, kolega totiž zažil něco podobného. 

Ptám se...co je to hergot zase za módu? Všiml jsem si toho poslední dobou častěji. Chodím na death, thrash, doom, grind i heavík a většinou je to na pohodu. Ale někdy přijde partička, která skáče do lidí, snaží se jim ublížit. Jsem asi už starej, ale pořád mám přes metrák. A mlátit do sebe a svých kamarádů nenechám, to tedy rozhodně ne. Nenechte si to taky líbit a podobná individua klidně vyhoďte - s magorama nemá cenu vyjednávat, musí se zarazit hned v zárodku. 

Vždyť metal má být hlavně o zábavě a hudbě. I mosh-pit má svá nepsaná pravidla. Nemám pravdu?

úterý 2. května 2017

Recenze/review - EVOCATION - The Shadow Archetype (2017)


EVOCATION - The Shadow Archetype
CD 2017, Metal Blade Records

 Viděl jsem oči, žhnoucí, šílené. Viděl jsem oči démona ve tmě. Lákal mě, přitahoval a nakonec odvedl do studené kobky. Podal mi ruku a proměnil mě k obrazu svému. Od té doby zde na severu chodím každý den spolu s ním pohřbívat mrtvoly do zmrzlé země.

 Přiznám se, že po minulé desce "Illusions of Grandeur" jsem švédské melodické death metalisty EVOCATION skoro pohřbil. Nelíbila se mi. Na letošní novinku jsem tak čekal poněkud roztržitý a moc se mi do ní nechtělo. Zaplať Satan, kapela se vzpamatovala a předhodila mi to, co umí nejlépe. Studený, starosvětský death metal protkaný mrazivými melodiemi jako ledové pavučiny v dávno opuštěné hrobce. Album si mě podmanilo postupně, pomalu a přesvědčilo mě, že staří démoni pořád žijí.
"The Shadow Archetype" je skvělou kombinací starého švédského death metalu s chřestivým účinkem a jeho melodičtější podoby. EVOCATION letos ukázali, že do starého železa rozhodně nepatří. Skladby ve stylu ENTOMBED, GRAVE, UNLEASHED, AMON AMARTH, THE HAUNTED mají spád, jsou šílené ze své podstaty, divoké a studené jako ruce nebožtíka. Ledové riffy, skvělý hlas Thomase Josefssona a atmosféra starých opuštěných hřbitovů. Poslouchám novinku stále dokola, jsem jí pokořen, rozleptán a pohřben zaživa. Letošní album připomíná mrazivý severský vítr, dlouhé stíny rozpadlých katedrál, hlasy ze záhrobí, vyprávějící temné příběhy plné smrti. Svět je při poslechu zahalen pláštěm temnoty, zimy, smutku a krutosti. "The Shadow Archetype" je doslova uhrančivou nahrávkou! Švédský melodický death metal, u kterého pukají kameny chladem! Vynikající!


sumarizace:

"The Shadow Archetype" je skvělou kombinací starého švédského death metalu s chřestivým účinkem a jeho melodičtější podoby. EVOCATION letos ukázali, že do starého železa rozhodně nepatří. Skladby ve stylu ENTOMBED, GRAVE, UNLEASHED, AMON AMARTH, THE HAUNTED mají spád, jsou šílené ze své podstaty, divoké a studené jako ruce nebožtíka. Ledové riffy, skvělý hlas Thomase Josefssona a atmosféra starých opuštěných hřbitovů. Poslouchám novinku stále dokola, jsem jí pokořen, rozleptán a pohřben zaživa. Letošní album připomíná mrazivý severský vítr, dlouhé stíny rozpadlých katedrál, hlasy ze záhrobí, vyprávějící temné příběhy plné smrti. Svět je při poslechu zahalen pláštěm temnoty, zimy, smutku a krutosti. "The Shadow Archetype" je doslova uhrančivou nahrávkou! Švédský melodický death metal, u kterého pukají kameny chladem! Vynikající!


Asphyx says:
„The Shadow Archetype“ is a great combination of the old Swedish death metal with creepy effect and its melodious form. EVOCATION showed us that they are not old at all. Their songs in the style of ENTOMBED, GRAVE, UNLEASHED, AMON AMARTH, THE HAUNTED, have a great fall, are crazy from their nature and they are wild and cold like hands of a dead man. Cold riffs, great voice of Thomas Josefsson and the atmosphere of old abandoned graveyards. I listen to this new album over and over again. I am humiliated, broke and buried alive. This year´s album reminds me a freezing Nordic winds, long shadows of decaying cathedrals and voices from dead people who tell dark stories full of death. When you listen to this album, the world is cover with a coat of darkness, coldness, sadness and cruelty. “The Shadow Archetype” is literally a gruesome album! Swedish melodic death metal which makes stones crush with cold! Excellent!


Tracklist:
01. Into Ruins
02. Condemned to the Grave
03. Modus Operandi
04. Children of Stone
05. The Coroner
06. The Shadow Archetype
07. Blind Obedience
08. Survival of the Sickest
09. Sulphur and Blood
10. Imperium Fall
11. Dark Day Sunrise

band:
Marko Palmén - Guitars
Thomas Josefsson - Vocals
Gustaf Jorde - Bass...
Simon Exner - Guitars

https://www.facebook.com/EvocationSwe/
https://evocationswe.bandcamp.com/
http://www.evocation.se/
http://www.metalblade.com/us/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine