CD 2017, Century Media Records for english please scroll down Symfonie zla, složená pro samotného Satana. Obřad pro vyvolávání temných sil. Šílenství a chlad. Smrt. Ruce sepnuté kolem stolu při okultním obřadu. Ještě zbývá pár chvil. Pokloňte se! Už přichází! On. Nový pán světa. Zlo se ukrývá v každém z nás. Potřebujeme podobné desky, jako je ta letošní od WITCHERY. Aby nás utvrdila v naší černé víře. Švédští maniaci předkládají na "I Am Legion" black thrash metal takovým způsobem, že budete mít pocity srovnatelné snad jen s absolutním prokletím.
"I Am Legion" je pro mě deskou, která mě totálně přesvědčila. Vynikající, neotřelé riffy, skvělý zvuk, chladná a zároveň ostrá atmosféra. WITCHERY možná nejsou nejoriginálnější, ale umí mě přesvědčit o tom, že peklo existuje. Stylově stále čerpají z tvorby smeček jako jsou SODOM, NIFELHEIM, AURA NOIR, SATANIC SLAUGHTER, SKELETONWITCH, TOXIC HOLOCAUST, NOCTURNAL GRAVES. Zmiňované kapely ale berte jen jako připodobnění, hudba Švédů je jinak rozpoznatelná a originální již na první poslech. WITCHERY sice nepřinášejí nic nového, ale své řemeslo zvládají na výbornou. Pokud dáte hodně na temné nálady, rádi se klaníte stínům a vaše duše už dávno patří tmě, tak rozhodně neváhejte. Osobně si tuhle symfonii zla absolutně užívám a dávám si ji do žil stále častěji. Black thrash metal, který ctí krvavé kořeny! Smrt, temnota, chlad! Skvěle!
Asphyx says:
Symphony of evil, composed for Satan himself. Rite for evoking dark forces. Madness and coldness. Death. Hands closed around the table at the occult ceremony. There's still a few moments left. Bend! He's coming! He. New Lord of the World.
Evil is hiding in each of us. We need similar records like that new one from WITCHERY. To confirm us in our black faith. Swedish maniacs present on "I Am Legion" black thrash metal in such a way that you will have feelings comparable to perhaps an absolute curse.
"I Am Legion" is an album that totally convinced me. Excellent, fresh riffs, great sound, cool and even sharp atmosphere. WITCHERS may not be the most original, but they can convince me that hell exists. Stylishly still drawing from packs such as SODOM, NIFELHEIM, AURA NOIR, SATANIC SLAUGHTER, SKELETONWITCH, TOXIC HOLOCAUST and NOCTURNAL GRAVES. However, the band mentioned is just like a similarity, Swedish music is otherwise recognizable and original at first listening. Although WITCHERY does not bring anything new, they manage their craft exceptionally. If you prefer a lot of dark moods, you like to bow to shadows and your souls belong to darkness, so do not hesitate. Personally, I absolutely enjoy this symphony of evil and I put it more and more often in my veins. Black thrash metal, which honors bloody roots! Death, darkness, coldness! Great!
tracklist:
1. Legion 1:13 2. True North 4:08 3. Welcome, Night 3:55 4. Of Blackened Wing 4:17 5. Dry Bones 3:59 6. Amun-Ra 3:29 7. Seraphic Terror 3:34 8. A Faustian Deal 3:41 9. An Unexpected Guest 4:05 10. Great Northern Plague 1:49 11. The Alchemist 5:34
CD, LP 2017, Blood Harvest Nakresli mi na zeď vlastní krví, co jsi viděla ve svých nočních můrách! Odvezl jsem tě sem, do chrámu svátosti, abych z tebe vyhnal ďábla. Zmítáš se, drásáš nehty omítku a zakláníš hlavu v dlouhých křečích. Pálím tě železem, nechávám zaříkávat, ale nic nepomáhá. Propadla si temnotě a já tě ztratil. Na věky, až do doby, než si pro mě přijdeš. Ruští SERPENTRANCE jsou ze stejné čeledi jako PSEUDOGOD, GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, DIOCLETIAN, ARCHGOAT a samozřejmě INCANTATION. Atmosféra je zde ukryta v agresivní tmě, v počátečním black death metalovém chaosu, který když vyvře na povrch, tak vás rozloží na prvočástice. Rusové rozehrávají hned od začátku hodně nečistou hru.
U "The Besieged Sanctum" se probouzejí duše zemřelých, aby podaly zprávu o konci našeho světa. Opuštěná katedrála, na stěnách ukřižovaní kněží. Krev jim z ran odtéká pomalu, hnisavě. Středem mezi sloupy kráčí velekněz pekel a v ruce drží právě zmiňované album. Pouští je všem ovečkám, které v pokleku čekají na poslední soud. Tolik tmy, rouhání a nihilismu je možno vstřebat pouze postupně. Znesvěcené hostie také nejdřív nevěřícně polknete a teprve až potom propadnete peklu. Líbí se mi stavba skladeb, které postupně gradují a je v nich ve velmi krutém poměru namíchána zloba a nenávist. Pokud milujete bolest a rádi se necháváte unášet hudbou do opuštěných katakomb, tak si desku určitě vychutnáte. Stejně jako já, váš průvodce oním světem. Black death metal, který vám znechutí veškeré dobro! Velmi dobře.
sumarizace:
Okultní death metalisté SERPENTRANCE na svém novém albu jasně pochopili základní myšlenku zla. Album je napěchované tmou, špínou, hnisem. Připomíná nekonečnou bažinu, plnou hnijících utopenců. Každým dalším poslechem vás stahuje do svého nitra a vy máte sto chutí podlehnout nihilismu. Líbí se mi smutné vrstvy kytar i syrová nálada celé nahrávky. "The Besieged Sanctum" je jako četba ze starých spirituálních knih. Plazí se pomalu jako had, čekající na svoji oběť. Během společných setkání jsem jako uhranutý, prokletý, vyhoštěný z tohoto světa. Procházím se záhrobím, nasávám šedivou atmosféru a těším se na každý další song. Death metal v tomto provedení bude dělat dobře všem, kdo mají rádi onen svět. Smrt je opravdu hodně blízko! Podává vám ruku a vy přijímáte. Tahle okultní seance se určitě povedla! Temná, death metalová nahrávka, která vyvolává duše dávno zemřelých. Skvěle!
Asphyx says:
Occult death metallers SERPENTRANCEclearlyget the basic idea of evil on their new album. The album is full of darkness, dirt and pus. it recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and you want to go down the nihilism. I like sad sounds of guitars and raw mood of the record. "The Besieged Sanctum" is like reading from the old spiritual books. It is crawling slowly like a snake waiting for its victim. During the common meetings I'm bewitched, cursed, expelled from this world. I'm walking in the beyond, I'm soaking up the grey atmosphere and I'm looking forward to the next song. Death metal in this way will do well to all who loves the other world. Death is really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, death metal record, which invokes souls of long dead. Great!
Ave CASKET! Poslouchám vaši letošní novinku „Unearthed“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?
Na zdraví a děkujeme za komplimenty na naše poslední album! Zatím jsou reakce od fanoušků a přátel velice pozitivní!
Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Kill the Red Lamb“.
Ano, dvě nebo tři písně jsme hráli už před vydáním „Unearthed“ – a myslím, že jsme už hráli všechny. „Kill The Red Lamb“ dostala hodně dobrých kritik podle mě a je to taky jedna z mých nejoblíbenějších písní. Ačkoli (ne, že bych si chtěl moc vybírat) druhá píseň na novém album by byla „Onwards To Destruction“ a také jsme pro tuto píseň udělali video.
Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Unearthed“? Jak vlastně tvoří/skládají CASKET?
Proces skládání písní se odlišuje v každé písni. Některé písně byly složené na místě ve zkušebně, jiné jsme skládali riff po riffu, během několika zkoušek. Někdy prostě z maličkého zvuku bubnů vyvíjíme píseň. Třeba píseň „Unearthed“, kterou napsal Marinko (bubny) a já k tomu přidal kompletní riffy a vokály.
Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Všechny texty píšu já a většinou vznikají na koleni při jízdě vlakem, nebo když se nudím a potřebuji zabít čas, nebo sleduji věci kolem sebe. Texty nemají žádné skryté vzkazy – a to se určitě bude kritizovat každým, komu na tom záleží – a proto jsme se rozhodli letos na album vytisknout „blabla“ u textů.
Kdo je autor obalu novinky „Unearthed“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Jmenuje se Danilo Trbojevic a je to vokalista srbské thrash kapely NADIMAC. Našli jsme se v Srbsku na začátku roku 2016 a myslím, že nám navrhl, že vytvoří nějaký obraz založený na našem nadcházejícím albu. Ačkoli jsme přerušili spolupráci s naším dvorním artistou a layouterem SARDSCH EL LARGE, tak se nám konečně to dílo líbilo natolik, že jsme si ho dali na naše album.
Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
My jsme z tohoto alba také nadšeni! Máme z toho o to větší radost proto, že to všechno vznikalo v naší zkušebně. Pak jsme se zeptali Romana Schönsee, jestli by nám album namixoval a masteroval celý ten chaos. Ten udělal pár svých zvukových kouzel v jeho Foundsound Studiu v Nizozemí. Roman natočil naše druhé, třetí a čtvrté demo (od roku 1993 do roku 1996) – také moc dobře ví, co dělá a je to člověk, který dělá metal srdcem a to našemu album „Unearthed“ zvukově hodně pomohlo.
Hrajete od roku 1990. To je na kapelu pěkně dlouhá doba. Dalo by se říct, že jste se stali legendou. Jaké byly vaše začátky? Jak vlastně skupina vznikla a co byl první impuls k tomu, začít hrát death metal?
Já si nemyslím, že jsme legendy, haha! Ne, devadesátky přinesly mnoho skvělých kapel a projektů, které jsme chtěli zvukově následovat (a to jsme byli v 9. a 10. třídě). Takže to byl takový mix základního metalu v mainstreamu (MOTÖRHEAD, MAIDEN, METALLICA, SLAYER), byli jsme také inspirování těmi pravými undergroundovými legendami (DEATH, MORBID ANGEL, ENTOMBD, GRAVE, ASPHYX, KREATOR, SODOM, atd.). Ti hráli skvělé undergroundové koncerty a byla to ta stará dobrá doba, kterou jsme s kamarády zažili na koncertech.
V roce 2015 jste oslavili dvacet pět let v undergroundu. Jste už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?
Jasně, věci se za 27 let změnily, všechno by bylo jinak abnormální. Začíná to tím, že spousta lidí, kteří přijdou na náš koncert, jsou lidé, kteří při našich začátcích nebyli ani na světě – ale jejich přístup není horší nebo lepší. Totéž promotéři a labely – dělají si, co chtějí a to se nezměnilo.
Pátral jsem ve starých rozhovorech, dokonce si vytáhl i tištěné časopisy a nikde jsem nenašel, kdo je vlastně autorem loga CASKET?
Pokud si pamatuji správně, někdy kolem 1991 jsem seděl ve škole s mým kamarádem Schnekem, který přišel s jednoduchým nápadem a malůvkami tužkou na jednom čtverečkovaném papíře…později v roce 95 nebo 96, náš Sardsch vytvořil geometrickou verzi, která se stala oficiálním logem a používáme ho doteď.
Loni jste hráli u nás v Čechách na Metal Madness v Sušici. Jak jste si vystoupení užili? Co říkáš na české fans a jaké byly vaše pocity z festivalu? Musím říct, že jste mě doslova svým death metalem rozsekali.
Ano, myslím, že Sušice byla skvělá a to prostředí je hodně cool s velice šikovnými organizátory a obecenstvo bylo skvělé – to je vlastně všechno, co si pamatuju a taky to, že MORTIFILA nás všechny zabila! Ale myslím, že jsme v Čechách hráli už 2x a vždycky jsme si užívali jak fanoušky, tak lidi tady.
Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Německa? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?
Baví nás chodit na death metalové koncerty a na koncerty obecně – ideální jsou myslím přiměřeně malé kluby. Na druhou stranu je teď hodně undergroundových koncertů – alespoň v některých částech Německa, zatímco v ostatních částech musíš jet autem hodně daleko, aby ses mohl podívat na koncert. Pokud žiješ v Hamburku nebo Mnichově tak máš ty nejlepší koncerty hned před nosem – a jinde zase nenajdeš jediný metalový koncert za celý rok.
V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.
Hodně cestuji a tak opravdu ocením digitální verzi hudby, protože nemusím tahat vinyl, nebo CDčka. Podle mě je nejlepší, když album vyjde na vinylu a máš k tomu kód ke stažení alba – nebo, jak to nabízí Bandcamp. Osobně se nekloním striktně k žádné z možností, myslím, že každý ví, co mu vyhovuje.
Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
No, to je těžká otázka, protože ten seznam by byl dlouhý. Asi je to už taková nemoc starého dědka, ale víc a víc se dostávám do alb, no..veteránů! Takže jsem zase začal poslouchat SODOM nebo KREATOR, které jsem za posledním dobu trochu vynechával. A taky je tu teď tuna skvělých nových kapel a i evergreenů:)
Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Tolik jich není. Samozřejmě znám KRABATHOR z dřívějška a hráli jsme s kapelami jako SIXTH DIMENSION nebo MORTIFILIA. A také 2/3 MASTER pochází z České republiky, pokud se nepletu…ale i tak se považují za americkou kapelu.
Co chystají CASKET v nejbližších měsících?
Jsem rád, že se ptáš – protože si myslím, že hrajeme alespoň jeden koncert v Čechách v roce 2018. Možná víc, ale podívejte se na náš plán na Facebooku, pokud Vás to zajímá! Taky se chcete dostat k tvorbě nových písní, samozřejmě!
Ave CASKET! I have been listening to your new album „Unearthed“ for a while now and I still find new pieces of darkness in it. I have to say that I knew that you will do a good job with your new album but you absolutely killed me with this one. The album is great. How are fans´ reactions?
Na zdraví and thank you very much for the compliments on our latest release! Until now, reactions from fans and friends have been very good, too!
Have you already played the new songs live? How do the songs work with fans? Do you have any potential hit already? For me, it would be the second song “Kill the Red Lamb”.
Yes, two or three of the songs we already had in our set before the release of “Unearthed” - and I think we played them all live in the meantime. Kill The Red Lamb has received good critics I think and is really one of my personal favorites. Although - and I don’t want to be picky on that - the second track on the new album must be “Onwards To Destruction” - we also did a video on that one.
How did you compose the material for “Unearthed”? How do CASKET compose?
That differs from song to song. Some songs have been completely made up together in one rehearsal, others came in riff by riff in several sessions. Sometimes there's only a simple midi drum with the riffing as basis that evolves. The “Unearthed” title track for example has been written by Marinko (drums) and I put on the complete riffing and vocals afterwards.
Who is the author of your lyrics and what are they about? Where do you find inspiration?
I write all lyrics and most of the time they just get scribbled down while sitting in the train or killing time and observing things in other occasions. The lyrics don't “mean” a certain thing - but that's to be judged by anyone who cares - which is why we decided to print that blabla on a lyrics-sheet this time.
Who is the author of the cover for “Unearthed”? I really like this work. How did you chose the motive for this cover?
His name is Danilo Trbojevic and he’s the vocalist of mighty Serbian Thrash act NadimaC. We toured together in Serbia early 2016 and I think he offered to make some artwork based on our upcoming album title. Although we broke tradition with our house and farm artist & layouter Sardsch El Large, we finally liked the artwork so much and had to take it for our new album cover.
The sound of the whole album is great. It is dark, cold and sharp at the same time. In what studio did you record? Were you able to have any comments about the final mastering and sound?
We are really really fond of the result, too! That even more because we recorded everything on our own in our rehearsal room. We then asked Roman Schönsee if he would like to mix and master the whole chaos for us - and he really practiced some sound wizardry at his Foundsound Studio in the Netherlands. And it’s therefore not only that we know Roman from already having recorded our 2nd, 3rd and 4th demo (from 1993 to 1996) - he also knows this stuff and his passion for metal really helped Unearth sound like it sounds.
You have been playing since 1990. That is a long time for a band. One might say that you are a legend. What about your beginnings? How did your band become a thing, what was the first impulse to find a death metal band?
I really don't see any legends here, ha! No, the 90’s just spawned some cool bands and projects which we (that time at 9th or 10th grade in school) also wanted to sound like. So from a mix of the basic metal mainstream (Motörhead, Maiden, Metallica, Slayer) we were of course inspired by that real underground legends (Death, Morbid Angel, Entombed, Grave, Asphyx, Kreator, Sodom etc.) which played cool underground gigs that “good old days” which we visited with our friends back then.
In 2015 you have your 25th year anniversary in the underground. You are like veterans now. Try to compare you beginnings and today, has the time changed? I mean the attitude of fans, labels, promoters, and so on. I often hear people to say: “ It is not the same as it used to be”. How do you feel about this?
Of course things changed the last 27 years, everything else would be abnormal. Starting from the fact that often visitors on gigs haven't even been born when we started as a band to - but their attitude is not worse or better today. Same for labels and promoters - they do what they need to do … that didn’t change.
I tried to find any information about who did CASKET´s logo. I looked through many interviews, even the ones in magazines.
If I recall correctly, in about 1991 I’ve been sitting in school with my fellow Schenk who came up with the basic idea and sketches drawn with a pencil on squared paper … later in 95 or 96 our before mentioned Sardsch created the geometrical version which is our official logo since then.
Last year you played in the Czech Republic on Metal Madness in Sušice. Did you enjoy the concert? What do you think about Czech fans and how did you feel about this festival? I have to say that your death metal absolutely killed me.
Yes, I think Susice was a great festival at a very cool location with totally smart organizers and a insanely good trinking crowd - so in the end I only recall that much and that Mortifila really kicked ass! But we've been playing in Czechia I think twice before and we always liked the fans and the people there in general!
In the Czech Republic I often hear people saying that there is not enough people on concerts. I would like to know how it is in Germany. For us, you are a big country with a lot of bands and promoters. You have a lot of famous bands coming to Germany to play and those bands just pass your country. Do people go on death metal concerts? Do you prefer smaller clubs or bigger festivals?
We really enjoy going to death metal concerts or concerts in general - and a medium small club is most pleasant I think. But on the one hand there are many many more underground concerts nowadays - at least in some parts of Germany, whereas in other parts you have to drive long distances to get to see anything. If you live in Hamburg oder Munich, you get the best acts flying directly in front of your door - whereas in other areas there is not one metal concert the whole year.
Nowadays, most people download music online and they only use its digital form. How do you as a musician feel about this issue?
Traveling a lot I really appreciate digital formats because I don’t have to carry my vinyls or CDs around. The best release from my point of view is a vinyl release including the download code for the album - or like what Bandcamp offers. Otherwise I don’t follow or preach any religion here - everyone knows what’s best for him or her.
Are there any albums which have caught your attention recently?
Man - that’s a hard question because that list would be a long one. But I think it’s an old farts disease that I am more and more into new albums of - well: the veterans! That way I started again listening to old Sodom or Kreator which long time haven’t been that much on my screen. And of course there is this ton of new fantastic and astonishing new bands and evergreen combos you all know ;-)
Do you know or listen any Czech bands?
That list is not that long, to be honest. Of course I know KRABATHOR from “back then” and we played with bands like SIXTH DIMENSION or the before mentioned MORTIFILIA. And of course 2/3rd of MASTER comes from Czech Republic if I am not mistaken … but I think they count as an US-band nevertheless.
What are CASKET´s plans for the next few months?
I am glad you are asking me - because I think we are playing at least one show in your country in 2018 - maybe some more, just check the schedule on our F*ckbook page if you’re interrested!!! CASKET - 17. 3. 2018 will play on concert DEADLY STORM 12 in Pilsen
Besides that we hope to craft some new tunes of course!
Thank you so much for the interview and I wish you many sold albums, hundreds of crazy fans and tons of good ideas.
It was a pleasure doing an interview with DEADLY STORM - be sure of our thanks and keep the metal sword swinging!!!!
CD 2017, Hellthrasher Productions Jdu nekonečnou mlhou stále dál. Osamocen, vyděšený a ztracený. Do obličeje mě šlehají ostré konce větví, jakoby mě chtěly obejmout a uškrtit. Konečně mýtina, uprostřed ní domek a v něm nekonečné utrpení. Potkal jsem právě svého vlastního vraha, svoji smrt. Nejdříve mě napojil, nakrmil a pak odvedl do stodoly, kde z trámu visela smyčka houpajícího provazu. "Ta je pro tebe": řekl a usmál se. Byl to poslední úsměv, který jsem na tomto světě viděl. Hudba v člověku dokáže vyvolat různé emoce. Ty, které kolem mě poletují jako hejna netopýrů, při poslechu novinky "Feasting On Dark Intentions", jsou temné, ošklivé, bolestivé. Jedná se o naléhavý black/death/doom metal, který doslova drásá mé nervy.
"Feasting On Dark Intentions" pro mě bylo zpočátku značně neprostupným albem. Má hlava byla zahalena do černého oparu a nemohl jsem se do něj dostat. Snažil jsem se, ale nebylo mi přáno. Až po nějakém čase, když jsem se konečně pořádně soustředil, jsem začal objevovat jemné nuance temně zabarvených pavučin. Novinka je jako vroucí krev. V skrytu pobublává, nechává vás fascinovat rudou tmou, aby pak rozstříknuta po zdi vytvářela podivné obrazce. Podle mého názoru je album přesně tím kouskem nihilismu, který si musí každý objevit sám. Lehounce, opatrně. Jako když čekáte na lovu na svoji kořist. Přiznám se, že mě HANDS OF THIEVES do svých doom death metalových sítí lapili. Také mi vymáchali obličej v kaluži plné krve a špíny. Pokud chcete poznat své vlastní běsy, tak si tuhle nahrávku určitě dejte pod tlakem do uší. Uslyšíte, jak zní tma. Velmi dobré album!
sumarizace:
HANDS OF THIEVESse povedlo zhudebnit temnotu. Death doom black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "Feasting On Dark Intentions" za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Black death doom metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!
Asphyx says:
HANDS OF THIEVEScomposed darkness. Their Black Death Doom Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "Feasting On Dark Intentions" during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. Death doom black metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!
MASTER and DEHUMAN - Decay into Inferior Conditions
12" vinyl, CD 2017, XenoKorp V pekle se to musí vařit a underground se musí podporovat! Splitko legendárních MASTER a belgických DEHUMAN mi udělalo velkou radost. Člověk si chodí takhle podzemím a najednou na něj vyskočí z rakve informace o tom, že bylo nahráno naživo sedm skladeb (čtyři od MASTER z Helsinek a tři od DEHUMAN z koncertu v Bruselu). Jedná se přesně o ty kousky starého death metalu, které budete protáčet ve svém přehrávači stále dokola. Má to jen jednu podmínku. Musíte věřit v pravé podzemí!
"Decay into Inferior Conditions" jsem slyšel poprvé, když jsem přišel dlouho v noci domů a nechtělo se mi spát. Zavřel jsem dveře do pokoje, přidal volume a najednou měl neodbytný pocit, že jsem s kapelami na koncertě, pařím v první řadě a řvu z plných plic. Sny nepřicházejí a místo toho si raději otevřu další pivo a rakev. Opravdovost se ukrývá v upřímnosti a našich zahnívajících srdcích. Pánové z obou smeček to moc dobře vědí! Přehrabujeme se spolu ve starých kostech, drtíme lebky pod údery kladiv a nasáváme s chutí veškerou zatuchlinu, která se kolem a ve skladbách vznáší. Prašivý, reálný death metal navěky a nikdy jinak! Vynikající záležitost a sběratelská povinnost!
sumarizace:
Split "Decay into Inferior Conditions" mi připomíná exhumaci dvou hrobů současně. Obě kapely dodaly skvělé morbidní skladby ve starodávném stylu. Nahrávku ocení převážně old school death metaloví gurmáni, kteří rádi tráví dlouhé hodiny ve stínu. Setkání MASTER a DEHUMAN se rozhodně povedlo a je syrovým masem, hozeným vám přímo do obličeje. Sedm ostrých skladeb vás rozseká na malé části. Old school death metal ve své krystalické podobě! Skvělý morbidní zážitek!
Asphyx says:
Split "Decay into Inferior Conditions" reminds me of the exhumation of two graves at the same time. Both bands gave great morbid songs in old-time style. The recording will appreciate mostly old school Death Metal foodies who love spending long hours in the shade. Meeting MASTER and DEHUMAN has done well and it is raw meat thrown in your face. Seven sharp songs cut you into small pieces. Old school death metal in its crystalline form! Great morbid experience!
Příběh sto dvacátý první - Skulptura fakt není Sepultura
Ranní ulice, chvilku před šestou. Tma. Zima a Sodom na uších ve sluchátkách. První týden v práci, kterou mi sehnal otec. Prý na udobřenou. Škodovka, tenkrát už druhým rokem pod německým Volkswagenem. A já jako čerstvý zaměstnanec. Vedoucí nástrojárny. Třicet lidí na starosti. Polovina ženský, který si myslí, že si mě omotají jako mlaďase kolem prstu a půlka chlapi, starý, zkušení a nevrlí, že jim takovej cucák dělá šéfa. Odborně jsem připraven dobře, ale ubíjí mě setkání staré dělnické pěsti s moderním kapitalismem. Ve spoustě věcí je chápu, v mnohém mi ale přijdou zkostnatělí. Nestydím se mluvit s lidmi, ale dělat šéfa je také o rozhodnosti a té zrovna moc nemám. Máme ale výsledky a tak je klid. Sedím u jednoho z prvních počítačů v mém životě, v kukani ze skla a kovu. Mezi šanony odpočítávám minuty, abych už mohl odpoledne u píchaček konečně odbouchnout padla, nasednout na kolo a trhat asfalt až ke gymplu, kde zrovna končí Kačenka. Mám s sebou všechny kazety brazilské SEPULTURY, kterou miluju už od jejích počátků. Na spoustu kamarádů je už moc drsná, syrová, neurvalá. Ale já, jako majitel CD alba "Morbid Visions", s chybou v bookletu a dnes velkým sběratelským kouskem, nutím všechny ostatní k poslechu. Káča mě nechápe, Prcalík mi nadává a Kytkovi se líbí jen něco. Přesvědčí ho až letošní "Chaos A.D.". Chodíme po sídlišti, já unavený z ranního vstávání a své první práce v životě. S flaškami Klášteru - světlá desítka. Řveme pořád dokola: "War for Territory...War for Territory".
Jsem už dávno provařená thrashová hlava a tak nějak se o mě ví, že jsem ten metalista. Na poradách s ostatními odděleními působím poněkud nepatřičně. Protože mám trička s lebkami, moc nechápu řeči o pátečních diskotékách a novém "řezivu". Mám rád ženský, ale nelíbí se mi tupé kecy primitivů o šukání čehokoliv. Cítím se divně, když jsem nepřeřízl jako jediný kolegyni ze skladu. Byla hezká, ale taky hrozná kráva a to já nerad. Mé myšlenky v pracovním procesu často těkají mimo práci na metalových pódiích, na panelech, u Kačenky. Nejsem pro továrnu stvořený a přesto v nich pak trávím vlastně celý život. Jako vedoucího mě osloví Franta. Kluk z vesnice kousek od Boleslavi. "Hele, vy jezdíte na metal, žejo?": zeptá se při svačině, kterou si chodím sníst s ostatními. Člověk tam pochytá drby a je tak nějak blíž k lidem. Ne že bych o to zase tolik stál, ale sedět sám v kanclu je dost na bednu. Vždycky vyřídím papíry a tabulky během prvních dvou hodin a pak se víceméně kopu do zadku. Kolem se pomalu šine dopředu linka s auty a mě děsí, že bych tu měl zůstat navěky jako mnozí mí podřízení. "Nojo jezdíme": chytnu se konečně normálního tématu. Jinak všichni mluví jen o seriálech, o tom jaká je stará blbá a jak by šukali tu kurvičku ze skladu. Sedneme si s Frantou stranou a po pár větách vypadá jako slušnej týpek. Něco málo o metalu ví a z nějakého mě neznámého důvodu se chce pořád družit. Jsem duše hodná, povaha holubičí, tak mu řeknu ať se odpoledne staví na panelech. Zbytek pracovní doby strávím telefonátem s Janou, která se v krámě taky nudí až běda. Vymýšlíme různé erotické příběhy a hrozně se u toho nasmějeme. Mám v šuplíku rum od jedné dělnice, která má malé děti a je s nimi pořád doma. Asi měla pocit, že se musí omluvit. Nebylo za co, ale flaška se zase hodila, o tom žádná. Vyzvednu Káču, skončíme u nich ve sklepě a po pár chvilkách radosti a tělesného tepla se jde na panely. Už z dálky slyšíme Prcalíka jak doslova vzteky řve: "Kdože tě sem pozval? Smrťák? Ty vole, jak si můžeš plýst SKULPTURU a SEPULTURU? To jsou úplně jiný slova, debile! Co ty seš za magora? Kde tě vyhrabali? Ti mrdá nebo co?" Musíme se smát, ale jen do té doby, než zahlédnu Frantu z práce, jak stojí obestoupen mými kamarády a vypadá, že se každou chvíli rozbrečí. Dávají mu co proto. Chudák. Radši popoběhnu a snažím se uvést vše v dobré. Nepovede se, neznalost u nás neomlouvá. Ještě chvilku se snažím ostatní přesvědčit, ale nejde to. Franta se musel cítit ponížený, zavržený a když pak šel schlíple po louce k prvním panelovým domům, bylo mi ho docela líto. Druhý den v práci jsem se mu snažil ještě vyseknout malou omluvu, ale jen tiše mlčel. Přede mnou, ne před ostatními. Začal mě pomlouvat kudy chodil. Znáte to. Mladej vedoucí versus zapšklý, ještě mladší kluk. Škodovkou se rozezněly tamtamy. Z různých úst jsem se o sobě najednou dozvěděl, že jsme feťáci, že děláme po nocích ve městě bordel a určitě chodíme na hřbitov ničit náhrobky. "Jsou to satanisti!": zaslechl jsem na obědě v kantýně. Na mě by mohli díky mé povaze kolikrát dříví štípat. Jenže to byla moje první práce a byl jsem zvyklý řešit vše na rovinu. Jednou takhle v pátek, ke konci šichty, když za mnou přišla skladnice - kurvička, jestli by se nemohla někdy účastnit našich tajných satanistických sado maso obřadů, ve mě bouchly saze. Šel jsem za Frantou, řekl mu, ať si stoupne a rupnul jsem mu jednu přímo mezi oči. Padl na zem a pak si šel stěžovat. Výsledkem byla pokuta pro mě a přeřazení pana poškozeného do jiného oddělení. Zajímavé bylo, že staří fachmani se ke mě najednou začali chovat víc příjemně, pomáhali mi a vůbec byli skvělí. Ledy se díky jedné ráně a vlastně i Sepultuře, protože jsem ji tenkrát na svém čerstvě přineseném kazeťáku ve svém kanclu pořád protáčel, prolomily. Nebyl jsem ve škodovácké nástrojárně šťastný, ale byla to práce a peníze. Střádal jsem na byt nad řekou pro mě a pro Káču, na CD, kazety, na koncerty. Sepulturu jsem tenkrát poslouchal už několik let. Patřila k mým nejoblíbenějším kapelám. A patří vlastně až dodnes. Čekala mě zima v továrně. Dlouhé hodiny pod umělým osvětlením. S tunami papírů k vyřízení, často neodbytnými podřízenými, s určitou beznadějí v hlavě. Připadal jsem si často jako šelma v kleci, zavřená a donucená chodit stereotypně stále dokola. Sepultura a jejich hudba mi pomáhala přežít, nezbláznit se. Těšil jsem se vždycky na konec, na poslední úder hodin a odpískání ranní směny. Stál jsem oblečený, se sluchátky na uších a pořád přidával hlasitost, abych přerušil nekonečný šum strojů okolo. Ještě že mi kdysi Chorvat přivezl jedno z mých prvních CD vůbec. "Morbid Visions". Jinak bych asi svoji první práci nepřežil. Věděl jsem to už tenkrát. Na rozdíl od Franty, který si pořád pletl Sepulturu se skulpturou.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
