DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 22. ledna 2018

Report, photos, video - BAEST, CUTTERED FLESH, FEEBLE MINDED - club Pekelná brána, Plzeň - 21. 1. 2018

Baest
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

club: https://www.roxy.cz/
promoter: https://www.facebook.com/EnemyBooking/

Nevím, jak prožíváte nedělní odpoledne vy, ale u mě bývají většinou předzvěstí pracovního týdne. Hlava mi začne šrotovat, cože jsem to vlastně v tý práci dělal a co budu muset udělat. Následuje pak noc vytřeštěných očí, kdy se podvědomě připravujete na ranní poradu. Nojo, život řádně pracujícího nebývá mnohdy lehký. Proto jsem byl také moc rád, že i k nám do Plzně zavítala trojice death metalových kapel. Nebývá to zase tolik častým jevem.
support Beheaded
Od rána se věnuji rodině, vkládání nových rozhovorů na blog. Jsem rád, že můžu alespoň odpoledne na chvilku s prckama vypadnout do lesů - také se stanu velmi dobrým bobistou, v Plzni po dlouhé době napadne sníh. Vyčistím si hlavu, nabiji se energií, připravím se postupně na večer. Třetí metalová akce v týdnu by mě rozhodila ve dvaceti letech, natož pak teď, když mám na krku 4 obrácené kříže. Jenže přátelé, když už nebudeme podporovat smrtící kov my, staří psi, tak kdo jiný? A na rovinu, koncerty jsou pro mě pořád drogou, závislostí, které nelze odolat.

Kolem šesté večerní mi začnou cukat nohy nedočkavostí, dostavuje se lehké břišní chvění. Těším se moc. Death metal a v Plzni. Nebývalý úkaz a velká radost, to jsou pocity, které mě doslova prostupují. Sedám na tramvaj, vystupuji na Masarykově náměstí, chvíli se zamyslím u sochy našeho prvního prezidenta a neubráním se srovnání se současným materiálem. Musím se otřepat, nechci zabředávat do politiky, nebaví mě a nezajímá. Radši se vydám dolů do klubu Pekelná brána.
asi zombie kůň aneb klub si vyzdobíme sami
Před klubem stojí Goro a ihned mi oznámí, že jsem dneska druhej fanoušek, co přišel. A taky že nemaj pivo. Kouknu oknem dovnitř a opravdu, pípa je rozmontovaná. Klubem pobíhá asi 160 cm vysoký maník v tričku Saxon. "Teď nemám čas, pro pivo si skoč k Vietnamcům, teď jsem zvukař!": dozvídám se od něj. Nadechnu se, chci ještě něco říct, ale rozloží si bednu s nářadím a už mě nevnímá. Jdeme tedy radši přes ulici do krámu a tam vykoupíme plechovkovou Plzeň.

Z koncertu se tak stane spíš veřejná zkouška, než regulérní vystoupení. Chodíme s Gorem na metal třicet let, ale Pekelná brána opravdu dělá čest svému jménu. "Tady je organizace fakt na píču": pronese člen jedné předkapely. Je mi líto Dánů, protože ti chudáci sedí u stolu a neví, co se děje - nikdo se o ně nestará. Tak aspoň občas prohodím pár slov, aby si nemysleli, že jsme u nás všichni kokoti. Ale co, jsou mladí a určitě jednou budou všude vyprávět, zač je toho český metal. 
Feeble Minded
Celá akce se posune asi o dvě hodiny, ještě že máme plechovkáče a dobrou náladu. Nic jiného nám vlastně ani nezbývá. V klubu nejsou nikde kliky, v pokoji, kde se hraje, svítí jen dvě žárovky na dvou lustrech. Býval jsem jednu dobu velký punkáč, ale i tak si říkám, že se pak nedivím, že lidi nechodí na koncerty. Dneska je jiná doba, přátelé. Mě nevadí ani tak prostředí, ale spíš organizace. Žádná vlastně není. Klubem pobíhá zmíněný maník, tahá kabely, občas něco letuje, šteluje a snaží se vyloudit zvuk.
Cuttered Flesh
To se mu kupodivu nakonec podaří. Je mi ho chudáka líto. Na všechno je sám, trošku zmatený. Nedá mi to a musím to napsat - opravdu obdivuji všechny kapely. Hrát pro pět fanoušků s takovým nasazením, to se jen tak nevidí. Posuďte sami...

O FEEBLE MINDED tvrdím jednu věc, za kterou si stojím. Tahle kapela zraje snad každým vystoupením. Nedělní seance nebyla výjimkou. Kluci (bez basy) to do nás nasypali jak hrobník hlínu do hrobu. Brutalita, zběsilost, ale i technika a maniakální výraz. Řezalo to opravdu slušně. Kdybyste se mě zeptali, na co se ve filmech nerad dívám a od čeho odvracím tvář, řekl bych, že od trhání nehtů. Rokycanští mi do prstů zarazili rovnou rozžhavené hřeby ostrých riffů, rozmlátili mě jak maso na řízky. Masakr a za mě opět velká spokojenost. Poklona!




Pivo pořád není a nastává veselá situace s mikrofonem. Všechno působí až tragikomicky. Nevím jestli ten kluk, který zrovna přišel, je tu omylem nebo patří k nějaké kapele, ale asi nás je už šest. Přemýšlím o tom, že v dobách mého mládí se podporovaly alespoň skupiny navzájem. Dorazivší muzakanti to činí a dělají skvělou kulisu, ale plzeňský underground vidět není. Asi žádný neexistuje. Vietnamcům došla dvanáctka Plzeň a kamarád přinese Gambrinus. Tento moment si můj čtenáři dobře zapamatuj, protože právě zmíněné pivo má ještě v mém příběhu velkou roli.

 CUTTERED FLESH budou mít venku brzy nové album. Patologové z Chodova se s tím hned od začátku nemazlili. Nevím, jestli jste někdy viděli někoho spadnout do lisu, ale řeknu vám, není to pěkný pohled. Byl jsem brutálním death metalem těchto pánů doslova rozdrcen. Vzduchem se vznášela krev a temnota. Vystoupení mělo velkou sílu, takový ten správný hnilobný odér, který mají v sobě brutální death metalové kapely mít. Trošku jsem si připadal, jakoby mi někdo ustřelil hlavu brokovnicí. Natolik se mi jejich set líbil.





Dánové mají kameru, několik kamarádů a nebývale dobrou náladu. My pořád také, protože jsme objevili, že alespoň na dámském záchodě teče voda. "Nemám aspoň pochcaný ruce": pronese někdo. Ještě že se s kapelama známe a berou vše s nadsázkou. Koneckonců, nic jiného nám všem nezbývá.

 BAEST přijeli z Dánska a byli v neděli hlavní kapelou. Napěchovaný death metal, zručně proložený thrashem a švédskou smrtí. Záležitost vyloženě pro mě, pro starého psa. Old school jak se patří. Z dřevěných rakví, uložených kdesi na severu, k nám přijeli maniaci, kteří velmi dobře rozuměli svému krvavému řemeslu. Jejich vystoupení mě studeně pálilo, stejně jako třeba smrt z vyděšení. Vše sedělo na svých místech a Seveřané dali do koncertu vše. Za mě velké nadšení a skvělý zážitek. Podobná hudba mi koluje v krvi a užil jsem si ji vrchovatě. Připadal jsem si jak umlácený palicí. Zabijácký death metal! Outstanding ancient death metal, played with rot in their hearts!










Když to vezmu kolem a kolem, tak nakonec nebyl zvuk zase tak špatný. Občas sice všechno chřestilo, ale byli jsme rádi, že aspoň nic neprobíjelo. Z natažených kabelů šel strach, ale během třiceti let v metalu jsem už něco zažil. Fotíme se s BAEST, kupujeme nějaký CD. Kluci se pořád smějou, dali do toho dneska všechno.
všichni fanoušci, kamarádka fotila, tak si ji přičtěte
Je neděle a musíme brzy domů. Mám sice náladu na to, pít až do rána, ale nejde to. Zítra mě čeká tuna povinností. Padne na mě únava z celého týdne. Pár hodin spánku mě asi nevytrhne, ale to nevadí. Odpočinu si jednou v rakvi. Mrzne a čekám na poslední tramvaj. Kloužu k nám do kopce a někde tak uprostřed mě chytnou takové křeče do břicha, že mám co dělat, abych si nekáknul do kalhot. Inu vietnamské pivo. Doma málem rozstřelím mísu. Je to hodně metal. Spím jen pár hodin a ještě když ráno píšu tyhle řádky, tak se musím smát. Svým způsobem to byl totiž večer, který jinde nezažijete. 
with Baest
 


Hodil by se nějaký závěr, ale mě je ze stavu plzeňského undergroundu trošku smutno. Lidi zde očividně chodí na něco úplně jiného. Kapely jsem hrozně moc rád viděl, jen si říkám, že by si zasloužily alespoň trošku lepší organizaci. Bývalo zvykem skupinám aspoň koupit nějaké pivo nebo si jich aspoň všímat. Vždyť to všichni děláme pro hudbu, ne? Nebo už to neplatí? 

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

---------------------------------
Promotion!



info:
https://www.facebook.com/events/367378160380450/

Recenze/review - ECTOPLASMA - Cavern of Foul Unbeings (2018)


ECTOPLASMA - Cavern of Foul Unbeings
CD 2018, Memento Mori

 for english please scroll down

 Omývám tvé tělo chladivou vodou. Ještě tě učešu, zastřihnu nehty a pak počkám, až pro tebe přijdou pozůstalí. Jsme spolu, v naší staré márnici, už pěkně dlouho. Otevřená rakev, plná výpovědí o jednom zmařeném životě. Už to nebude dlouho trvat a budeš převedena na druhou stranu, do země nekonečných stínů. K poslechu nám hraje nová deska "Cavern of Foul Unbeings" řeckých death metalistů ECTOPLASMA.

Smrt, hniloba, šílenství, strach! A hlavně poctivý reálný death metal! Tohle všechno na novince naleznete a můžete se tak pokochat krásně odvedenou plesnivou prací, jak vystřiženou z počátku devadesátých let.



ECTOPLASMA si vzali za svůj vzor slavné desky AUTOPSY, OBITUARY, PESTILENCE, ASPHYX, MORTA SKULD, GRAVE. GUTTED, BAPHOMET, MORGOTH, JUDECCA. Samozřejmě s vlastním mrtvolným otiskem. Album mě pálí v rukou, jako kus rozžhaveného železa. Můj nový nůž, vykován v samotném pekle za zvuků "Cavern of Foul Unbeings",  je určen k porcování starých kostí. ECTOPLASMA moc dobře vědí, o čem je starý prašivý rezavý death metal. Deska má pochmurnou atmosféru, velmi dobrý zvuk i nápady. Smrt je zase jednou tak blízko, že mi při poslechu dýchá přímo do tváře. Její dech je temný, ošklivý a mrazivý. Stejně jako letošní album. Už se těším večer do své oblíbené rakve. Ulehnu zohavený a prokletý. A budu stále dokola přehrávat "Cavern of Foul Unbeings". Skvělý old school death metal!


Asphyx says:

I am washing your body with cold water. Let me brush your hair, cut your nails and then I will wait for your family to pick you up. We have been together in our old mortuary for a long time now. An open coffin, full of testimonies about one miserable life. It will not take a long time and you will be taken to the other side to the shadow land. Meanwhile there is the new album “Cavern of Foul Unbeings” by Greek death metal band ECTOPLASMA playing. 

Death, rot, madness and fear! And most importantly honest and real death metal! You can find all of this on the new album and you can enjoy the beautifully done moulding work just like from the beginning of the 90s. 

ECTOPLASMA took some bands as their inspiration, for example: AUTOPSY, OBITUARY, PESTILENCE, ASPHYX, MORTA SKULD, GRAVE, GUTTED, BAPHOMET, MORGOTH, JUDECCA. Of course, with their own deadly signature. This album burns my hands just like a hot piece of iron. My new knife was made in the hell itself with the sound of “Cavern of Foul Unbeings” and it is designed to cut old bones. ECTOPLASMA really know what the old ashy rusty death metal is about. The album has a gloomy atmosphere, very good sound and ideas. Once again, the Death is so close that it is breathing into my face while I listen to the album. Its breath is dark, ugly and chilly. Just like the new album. I am looking forward for the night to lay in my favourite coffin. I will lie mournful and cursed. And I will keep playing the album “Cavern of Foul Unbeings”. Great old school death metal!



neděle 21. ledna 2018

Recenze/review - APOPHYS - Devoratis (2018)


APOPHYS - Devoratis
CD 2018, Ultimate Massacre Productions

 for english please scroll down

 Tvrdil jsem to už dlouho. Nikdo mi nevěřil. Viděl jsem u nás nad lesem vznášející se neidentifikovatelný objekt. Vyzařoval ze sebe sílu, energii, zářil do prostoru jako nové slunce. Naplno ovládl moji mysl. Zničil mě, rozložil, ponořil na věky do temnoty. Stejně jako death metaloví "mimozemšťané" APOPHYS.

 Přiznám se, že minulá deska "Prime Incursion" z roku 2015, mě příliš neoslovila. Nepropadl jsem jí. Přišla mi v mnoha momentech chaotická a nepřehledná. Letos, při dalším setkání třetího druhu, je to jiné. APOPHYS nade mnou zcela zvítězili a vlezli mi do hlavy jako nějací našeptávači.



"Devoratis" je albem plným technického death metalu té nejvyšší kvality. Kapela zbytečně nepreluduje, ale snaží se o jasné a zřetelné motivy. Líbí se mi zvuk, který je čitelný, ale zároveň ostrý a temný. Songy jsou strukturovány tak, aby vás rozemlely postupně a nekompromisně. Vše sedí na svém místě, hudba je zde přesná, naléhavá, přesto temná, jako nekonečný vesmír. Přirovnávat k tvorbě jiných smeček nebudu, raději si poslechněte ukázky z nové desky a nechte se naplno unášet na vlnách propracovaných kompozic. Hledám u hudby hlavně jiskru, náboj a tentokrát doslova nasávám emoce. APOPHYS mě nabíjejí energií, dokáží mě jako vetřelci roztrhat na malé kousky, abych pak znovuzrozený opět podlehl. Novinka je perfektní deskou po všech stránkách! Vynikající záležitost!


Asphyx says:

I have been saying this for a long time. Nobody believed me. I saw an unidentifiable object over our forest. There was power, energy and it was shining in space like new Sun. It fully controlled my mind. It destroyed me, spread it into darkness forever. Just like the new death metal “aliens” APOPHYS.

I have to admit that the previous album “Prime Incursion” from 2015 was not that good for me. I did not succumbed to it. It was a little too chaotic at some passages for me and uncler. This year with the third species meeting it is different. APOPHYS totally won over me and they went right into my head like some whisperers. 

“Devoratis” is an album full of technical death metal of the highest quality. The band does not unnecessarily preludes bud they try to play clear and readable motives. I like the sound which is readable but at the same time sharp and dark. Songs are structured to kill you gradually and without any compromises. Everything works, the music is accurate, urgent yet dark like the endless space. I will not compare them to other bands just listen to the new songs from this album and let the band to take you on waves of their worked out compositions. What I look for in music is a sparkle, energy and this time I enjoy the emotions. APOPHYS charge me with energy, they know how to tear me into small pieces like aliens so I could succumb again as alive again. The new album is perfect in all aspects! Excellent matter!



tracks:
1. Children of the Stars 04:38 
2. The Verdict 03:42 
3. Xiux - The Parasite 05:33 
4. Matters Unresolved 03:07 
5. Deadlock 03:35 
6. Respite (Interlude) 02:49 
7. What We Will Be 05:31 
8. Retaliate 03:24 
9. Occasus 03:54 

band:
Kevin Quilligan - Vocals
Sanne van Dijk - Guitar 
Dave Meester - Guitar 
Michiel van der Plicht - Drums 
Sid van Kastel - Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto dvacátý osmý - Máchův metalový kraj


Příběh sto dvacátý osmý - Máchův metalový kraj

 Nápad vyrazit do chatek k Máchovu jezeru v zimě se zdál být více než bláznivý. Byl, to je bez debat. A dodnes nechápu, jak se nám povedlo holky přesvědčit. Původně jsme teda chtěli vyrazit jen kluci, třeba na den, pořádně se tam zmordovat alkoholem a vyčistit hlavy. Kačenkovi měli kousek od Doks chatu, ale její rodiče tam utíkali z města čím dál tím častěji. Tak nám sehnali přes známé, po neblahých zkušenostech s našimi pařbami z minulosti, raději dvě dřevěné místnosti u Máchova jezera. V létě skoro nedostupná krása, v zimě šlo o zdraví - jak nám tvrdily svorně všechny mámy.

 Mrzlo a já nesl na zádech pro každého dva spacáky. Taky několik lahví rumu, boleslavské drápaniny. Holky nesly jídlo, samy připravily spoustu obložených chlebů. Na autobusáku jsme působili jako parta pomatenců, co si spletli roční období. Kytka s obrovským kazeťákem a Mirkou, která mimo jídla nesla i igelitku s bateriemi. Nasoukali jsme se do autobusu a dělali, že k nám Prcalík s Prcalinkou nepatří. Rozebírali včerejší vydařený sex tak nahlas, že jsme se červenali. A to jsme pro sprosté slovo nešli také mnohdy daleko.

 Zacinkaly lahváče, zazněl Hangar 18 od Megadeth. Nejdřív nás okřikl řidič, pak nějaká paní kolem padesáti let. Taková ta klasická zapšklá bojovnice. Tak ji Prcalík nabídl panáka a byl klid. Z Boleslavi je to do Doks před Bělou pod Bezdězem něco kolem půl hodiny. Přesto jsme každý dal dvě piva a několik loků pálenky. Nálada byla na zastávce u Máchova jezera vynikající. Zlepšila se ještě víc, když tam na nás čekal od pohledu hodný pan správce. "Sice tam zmrznete, ale nám se hodí teď každá koruna. Jo za komoušů, to sem jezdily i školy, a nejlepší byly zájezdy ROH. Jenže teď jsou lidi zmlsaný a každej musí holt k móóóři": vzpomínal na rozkvět chatové osady. 

 Optali jsme se, jestli můžeme chodit přes zamrzlé jezero/nádrž. A že prej jo, že lidi jezdí jednu část i autama. Tak jsme to střihli po ledu a klouzali se a hráli si na ruský krasobruslaře. Pokusil jsem se o nějakýho toho baleťáka Michaila Baryšnikova, ale zamotal jsem se do všech těch popruhů, spacáků a holek, že jsme zůstali ležet na skřípající ledové ploše. "Vy se teda nablbnete. Koukám, že nejste úplně napárovaný. Jak budete spát? Mám pro vás jen dvě chatky po čtyřech a vás je sedm.": dělal si chvilku legraci pan správce, ale když mu bylo vysvětleno, že já klasicky spím s holkama a dvě další dvojice taky spolu, tak na mě koukal jak u vytržení. Asi ještě neviděl v životě thrashovýho váguse, co má u sebe dvě panenky. 

 Ubytování bylo mrazivé, ale čisté a když vysvitlo mezi borovicemi slunce a začalo zářit nad zamrzlým Máchovým jezerem, úplně jsem chápal Karla Hynka, že si bělské lesy a okolí tolik zamiloval. Koneckonců, já ve věcech partnerského soužití zrovna létal a byl zaláskovaný až po uši, tak se nějaká ta odcitovaná báseň sama nabízela. Mám jeho sbírky rád vlastně dodnes, jsou pro mě vzpomínkou na kraj mého dětství a mládí. Kluci si ze mě sice zase dělali legraci, protože mě našli zasněného u okna, s rumem v ruce a dlouhým pohledem do dálky. Holky mezitím vybalovaly a připravovaly první jídlo.

 Byla nám zima, museli jsme se zachumlat do spacáků, hezky k sobě, jako tučňáci. S klukama nás zase chytla muzika a když Prcalík konečně našteloval kazeťák, šlo se na to. Pařba mohla začít. Nutno říci, že hned od začátku neskutečně divoká. Asi jak jsme spolu už delší dobu nikde nebyli úplně všichni pohromadě, tak to mělo grády jak v našich začátcích. "Ty vole, Slayer už ne, dej tam nějakej německej thrash!": křičel Prcalík na Kytku, který se jako vždy ujal role DJ. Projeli a promáchali jsme hlavami tedy Protector, Sodom, Kreator. Můj kamarád postupně přitvrzoval, já musel předvést imaginární sólo na kytaru u Megadeth, pokračovalo se ke Krabathor, Morgoth a Vader. Vnutil jsem všem Obituary a první tři alba Bolt Thrower, na kterých jsem nově neskutečně ujížděl.

"Musíme do hospody, jinak tady zmrzneme": prohodila konečně Jana a spiklenecky na mě a Káču mrkla. Než mi všechno došlo, musely mě holky několikrát ťuknout do hlavy. Všichni odešli a já zůstal sám s mojí džínovou vílou. Začal jsem jí citovat:

„Temnější noc! — — — Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí — — tam — jen pustý stín,
tam žádný — žádný — žádný svit,
pouhá jen tma přebývá."

Moji asi nejoblíbenější pasáž z Máje. Dál jsem se nedostal, ve spacáku na mě už čekala láska moje zmrzlá a bylo mojí povinností ji zahřát. Od pusy nám šla udýchaná pára, ale v tomhle věku člověku na nějakém tom nepohodlí nezáleží. Nasává každou společnou chvilku a ani si ji neváží, ocení ji většinou až po několika letech. 

Když jsme dorazili do hospody, Prcalík zrovna jednomu místnímu kovozemědělci vysvětloval tajemství prvních desek Sodom. Vše vyvrcholilo lehkou strkačkou, protože můj kamarád neopomněl traktoristovi vehementně sdělit, že pokud nezná Agent Orange, je píčus. K bitvě nedošlo jen díky mému rychlému zásahu a koupě panáka pro rozdivočeného sedláka. Zajímavý bylo, že měl na sobě džísku s nápisem Vitacit, Citron a tak by člověk nějaký menší rozhled očekával. Pivo spojuje lidi a naše holky zase v hospodě zářily jako modelky, tak nás pár příchozích kamarádů ještě před chvílí naštvaného maníka pozvalo na zábavu.

Dopili jsme pivo, dopili jsme nějaké panáky, co nám kluci koupili a čekali na autobus do Mimoně. Tam měla hrát jedna z kapel, kterou jsme sice nikdy neměli rádi, ale už jen pro její stáří jsme ji brali. Generace. Už cestou se na nás nalepily máničky, proti nám starý fotři a ženský, který ještě pamatovaly Beatles v rozkvětu. Docela jsme si rozuměli. V kulturáku sice naše parta působila jako skupina výrostků (což jsme byli) a když začala hrát předkapela několika mimoňských kluků (název po mě fakt nechtějte), měli jsme prostě kecy o "mimoních", ale jinak jsme vcelku zapadli.

Pamatuji na jednu pro mě tehdy starou (asi čtyřicetiletou) paní, která už měla po porodu povolené břicho, narůstající zadek, jak to na podpatcích neskutečně rozjela. Krásný tanec, tedy nebýt Kytky, který celou dobu Mirce říkal, že bude mít takovouhle prdel, pokud nebude pravidelně alespoň dvakrát denně šukat, aby měla pohyb. Dáma jej slyšela a odbyla ho s tím, že takovýho cucáka by utahala ještě dneska po dvou hodinách. Jak říkám, sympatická paní.

Když hrála Generace svoje skladby, stálo to za vyližprdel. Ale převzatý rockový pecky zvládala na výbornou. S Káčou jsme si zaploužili, i s Janou zatrsali. Nic objevného, ani žádný nářez a můj názor na vesnické zábavy (co se týká hudby) to nezměnilo, ale užívali jsme si dosytosti. Ke konci byla nezbytná lehká bitka, která ale spočívala jen v zneškodnění jednoho rozvášněného tatíka, který dostal chuť na mladý holky. Dostal jednu do žeber a byl klid. I jeho kamarádi uznali, že se chová jako debil. 

Loučíme se s máničkama a čeká nás patnáct kilometrů z Mimoně do chatek. Lesem, zimou. Tenkrát nám to tak nepřišlo. Prostě se šlo. Zpívalo se, házely šišky, sněhové koule za krk a dvojice zůstávaly, vždy lehce zakousnuté jeden do druhého, často opožděně vzadu. "Jsem zmrzlej jak sobolí hovno a přesto je mi tak krásně": vymyslel Prcalík další slogan, který jsme řvali až k Máchově jezeru. Tam jsme se museli na břehu v úžasu zastavit. Představte si měsíc, velký a do žluta zabarvený, jak se proplétá mezi borovicemi, občas vykoukne, aby se zatřepotal na ledu. Ze zasněženého jezera/rybníku se ozývá škrukání, praskání, dunění vody narážející zespodu na led. Vyběhneme a šoupeme nohama jako krasobruslaři.

"Měl jsi zase jednou z prdele kliku, kamaráde, kdyby ses propadl někde uprostřed, asi by už bylo po tobě": křičí na mě udýchaně Prcalík, který kousek od chatek a u břehu tahá z vody mé tělo. Propadl jsem se, nasákl ledovou vodou, viděl jsem pod ledem štíhlé nohy Kačenky i slyšel její přidušený výkřik. Teď ležím na dřevěné posteli, obložen vším dostupným oblečením a do drkotající pusy mi kluci lejou rum. Jsem ještě v šoku, najednou skoro střízlivý (jako ostatně všichni). Mám tak ztuhlé čelisti, že nemůžu mluvit. Děkuji proto jen kýváním, posunky a nataženou rukou. "Ty vole neděkuj, jsme kámoši, to bychom udělali všichni ne?": ošívá se Prcalík, ale je pravdou, že on zareagoval nejrychleji a z vody mě vytáhl. Káča ho obejme a zase pláče, protože beze mě by prý nepřežila.

Zajímavé je, že nejblíže ke splněnému snu - mít dvě holky najednou - jsem byl ve stavu, kdy jsem byl schopen myslet jen na to, abych nezmrzl. Jana s nahým tělem, jen v kalhotkách z jedné strany, Kačenka tulící se z druhé. "Ty se klepeš, to je hrozný, ale neboj, my tě zahřejeme": šeptaly mi do ucha mé metalové krásky a já si představoval věci, které nejdou publikovat.

Zdálo se mi, velmi živě, že jsem vyběhl ven. Nahý, přímo do zimy a mrazu. Zpíval jsem si, cítil se zahřátý a vedl si za ruce Kačenku a ještě jednu pornohvězdu z devadesátých let. Čekaly na mě uprostřed Máchova jezera, na ostrůvku, i dámy ze starých českých filmů. Došli jsme k nim, já se s každou políbil, pomuckal, ale pak jsem se neskutečně rozklepal. 

"Kubo, Smrťáku, prosím tě, otevři oči, Jano, udělej s ním něco, vždyť úplně hoří!": uslyším jakoby z dálky. Pokusím se hlas zahnat, ale Kačenka se mnou lomcuje, dává mi lehké facky a pořád dokola mě pusinkuje. Otevřu pomalu nekonečně těžká víčka a uvidím nad sebou celou partu. Už se prý zdálo, že jsem na tom lépe a taky jsem chtěl obě holky ze spaní pořád osahávat, tak si Jana přelehla a nakonec i Kačenka. Ráno jsem začal šíleně hicovat, potit se a mluvit z cesty. Horečka vyhrála.

Netuším, jak jsem se dostal do autobusu, ani nevím, jak mě Kačenka předala mojí mámě, ale co vím jistě, je, že se o mě všichni hrozně hezky starali. Dlouho se potom v hospodách vyprávělo, že na mě byl zajímavý pohled. Představte si vlasatého, džínového, dva dny nemytého vagabunda, který pokaždé, když ujde pár kroků, tak se zastaví, začne citovat Karla Hynka Máchu a prohlašuje, že je hrozně hrdý na to, že pochází z Máchova metalového kraje. Jediné, čemu ale nikdo vůbec nerozuměl, byl můj skleněný pohled do dálky a neustálé blábolení o tom, že ten grupáč s Adinou Mandlovou určitě dokončíme.

Jako dítě jsem neměl snad žádnou dětskou nemoc. Děkuji přírodě za zdravý kořínek z hor, ale tentokrát mé tělo nevydrželo. Zápal plic jak vyšitý. S klasickým průběhem. S vtipnými pomeranči od kamarádů, s laskavou rukou Kačenky, se zaručeně vynikajícím čajem od mé mámy. Jana mi přinesla z antikvariátu jedno staré vydání Máje. Mám jej dodnes. Prcalík vždycky jednou za dva dny zazvonil u nás doma a zeptal se: "Dobrý den, už může jít ten fanoušek Karla Hynka ven? Ne? Škoda, tak mu prosím vyřiďte, že i já, kterej zásadně nečtu, jsem ho přelouskal - a paní Smrťáková, je to fakt super!...jo a ať se nám pan potápěč brzy uzdraví..mějte se hezky!"

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. ledna 2018

Recenze/review - UNEARTHLY TRANCE - Stalking the Ghost (2017)


UNEARTHLY TRANCE - Stalking the Ghost
CD 2017, Relapse Records

 Už jako malé děti jsme se tam bály chodit. Říkalo se, že v tom domě straší. Prý se v temných chodbách občas zjevuje oběšenec, který má fialový vyplazený jazyk a když na vás koukne, tak zůstanete omráčení stát. Do té doby, než vám omotá provaz kolem krku a neoběsí vás také.

 Pouštím si novou desku amerických sludge doomařů UNEARTHLY TRANCE a zlé sny, které jsem jako dítě vídával v noci, znovu ožívají. Bojím se vylézt z postele, aby mě nechytla za nohu ošklivá příšera, ve skříni na konci chodby přebývá zmiňovaný oběšenec a z potrubí se občas ozývá zlý smích. Surově, houpavě, bahnitě, tak po mě UNEARTHLY TRANCE jdou. Hned od počátku se jim rád a často poddávám.
Deska "Stalking the Ghost" opravdu může být spouštěčem zlých snů, vyvolávačem duchů s protáhlými obličeji i neznámým otiskem bosé kostnaté nohy u vaší postele. Táhlé melodie, mokvající zvuk, sázka na jednoduchost a vypjatost. Pánové jdou až na dřeň, přesně podle jasných pravidel stylu. Nijak nevybočují od ostatních (napadají mě KONGH, ZOROASTER, NEUROSIS, LAIR OF THE MINOTAUR) ale jejich výpověď je opravdová a uvěřitelná. A o to jde v této hudbě především. Pojďte se spolu s kapelou vydat na dlouhý výlet bez konce. Cesta, která je zároveň i cílem, bude dlážděna obličeji oběšenců, podél budou ležet krvavé chuchvalce těl. No řekněte, co si přát víc? Skvělý sludge doom metal!
sumarizace:

"Stalking the Ghost" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka UNEARTHLY TRANCE. Americká pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, UNEARTHLY TRANCE vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. UNEARTHLY TRANCE nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Doom sludgeová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně hnisající nahrávka!


Asphyx says:
"Stalking the Ghost" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of UNEARTHLY TRANCE. American tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, UNEARTHLY TRANCE will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be  scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. UNEARTHLY TRANCE recorded an album, which is your ticket to Hades. Doom sludge echo of the deepest underground! Very festering record!

Tracklist:
01. Into the Spiral
02. Dream State Arsenal
03. Scythe
04. Famine
05. Lion Strength
06. Invisible Butchery
07. The Great Cauldron

Nový design a pár změn/new design - blog DEADLY STORM!


Aloha přátelé,
o změně designu uvažuji již dlouho. Po 3,5 letech zkušeností, s každodenním psaním na blog, vylezly na povrch věci, které chci změnit. Nebudou to razantní změny, ale budou, protože:

1. zruším novinky po straně blogu. Zpravodajských metalových webzinů jsou desítky a můj prvotní nápad - budeme se navzájem podporovat - nefunguje. Tedy, z mé strany ano. Netřeba dále rozebírat.

2. Propagace koncertů - je s tím hrozná práce a zabírá mi to na blogu místo pro články. Vstupenky si kupuji, akreditace nežádám a ani nedostávám. A stejně dneska všechno všichni řeší na sociálních sítích. Uveřejním článek s propagací, ale nebudou u mě viset plakáty, tedy budou, ale třeba jen dva bokem. O kom a kdy se vydá článek rozhoduji já, nikdo jiný. 

3. V jednoduchosti je síla. Nový design bude přehlednější, svěží a modernější. Za dobu svého psaní už tak nějak vím, co se čte nejvíc, co méně a co nikoho moc nezajímá. Na titulní stránce bude více článků, které v současnosti občas zapadnou. Také by měly být na titulu delší dobu.

4. Fotky - abych pravdu řekl, tak mě baví fotit na koncertech čím dál tím méně. Dneska každý druhý web odbude získanou akreditaci hromadou fotek - je jich všude tuny a většinou jsou nic moc, to radši něco napíšu a udělám jen pár momentek pro představu. Fotoreporty samozřejmě zachovám, ale fotky budu vybírat, nebude jich tolik. Nově nebudu obsluhovat "nasdílené" fotogalerie na rajčeti apod. Fotky budou jen na blogu. 

 5. Články - jak asi jistě víte, má kadence je velká. Pořád mě to baví. Jasně, časem vyplynuly určité okolnosti, kdy mají u mě některé kapely i labely stop. Důvody jsou buď absolutní "nespolupráce" nebo je prostě nechci podporovat (nebo jen nemám rád:)). O tom, zda recenzi napíšu pořád rozhoduji jen já. Kapel jsou stovky na každém rohu, můj filtr není všemocný, ale nedivte se, když na nějakou recenzi budete čekat dlouho nebo prostě nebude. Někdy prostě jen nemám na desku náladu, někdy se zdrží v překladu a někdy ji objevím až po měsících.

 Do budoucna budeme pokračovat v rozhovorech s "velkými" kapelami (už jich máme zase pár připraveno).

 A ano, i nadále budou mé recenze hodně subjektivní, plné pokusů o popsání slyšených emocí. Budu psát dál svým vlastním stylem. Koneckonců, ani to jinak neumím. 

 ukázka designu zde:


6. Festival - 17.3. vypukne další (12) pokračování DEADLY STORM FESTIVALU. Jak jste si už asi všimli, festival má své vlastní stránky: http://festivaldeadlystorm.blogspot.cz/. Letos jsme učinili takový pokus. Uděláme ho ve velkém stylu. Uvidíme, co vy na to. Když přijdete, stane se z toho tradice, další střípek z naší podpory undergroundu. Tak dorazte, ať na tom neproděláme kalhoty a ať si mají kapely taky někde v budoucnu zahrát.  

Původně jsem chtěl udělat z DEADLY STORM rovnou regulérní stránky, jenže pak mi došlo, že by to nebylo ono. Nejsme další webzine, jsme jiní, jsme fanoušci (to je jak slogan do voleb, co?)! Jsme a budeme nadále blog, stránka, která podporuje underground. 

Moc si vážím vaší přízně, od vánoc jsme/jste zvedli zase obrovským (o 500 - 1000 návštěv za den!) způsobem čtenost. Jste fakt úžasní, děkujeme! Buďte prosím trpěliví, pokusím se rekonstrukci blogu co nejvíc zkrátit. Ať vás provází síla, přátelé! Díky za vše!

DEADLY STORM BLOG will be in reconstruction soon, please, be patient! Thank you!

pátek 19. ledna 2018

Report, photos, video - MOONSPELL, CRADLE OF FILTH - club Roxy, Prague - 18. 1. 2018

Moonspell
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

club: https://www.roxy.cz/
promoter: https://www.mastersofrock.cz/cs/
Padlý anděl je zlý nebo vzbouřený anděl, který byl svržen z nebe. Samotné označení padlý anděl se v Bibli nevyskytuje, ale je používáno pro anděly, kteří zhřešili (například andělé uvedení v 2 listu Petrovu „Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud.“), andělech svržených na Zemi během války v nebi, o Satanovi a démonech.

 Téma padlých andělů mě fascinuje už od dětství. Kdysi dávno, když byla má puberta na vrcholu, objevil jsem kapelu MOONSPELL (od dema "Anno Satanae" - 1993). Už tenkrát mi padlé anděly připomínali. Jsem starý poctivý fanoušek, kterému se líbí všechny polohy, ve kterých na svých deskách portugalští mágové byli. Loni na podzim jsem také propadl jejich novince "1755", která se stala mým častým průvodcem. Bylo na čase se zase ujistit v tom, že MOONSPELL jsou stále jedni z nejoriginálnějších vládců podsvětí.
ticket

Na cestu s Michalem se vždycky hrozně těším. Bývá pokaždé pohodová, poklidná a probereme toho spoustu. Tentokrát jsme se samozřejmě nevyhnuli tématu našeho festivalu DEADLY STORM FESTIVAL 12, ze kterého máme hlavu v pejru. Do Prahy dorazíme v dobré náladě a připraveni na koncert. Parkujeme a jsme u toho rádi, že nebydlíme v hlavním městě. Jsme na místě.
merchandise

Roxy je prostě Roxy, netřeba dodávat nic jiného. Mám to tam rád. I když, na pivo se mezi lidmi prodírat fakt nebudu. Tak jsem jen postával, kecal s pár známými a čekal, až vypukne peklo.

MOONSPELL byli pro mě tento večer opět padlými anděly z dávných časů. Jednou našeptávali, hráli si s náladami, byli tajemní, vznešení. Hořeli jako černá křídla, aby mě nakonec spálili na popel. Perfektně sehraná kapela a v jejím čele démon Fernando. Pro mě osobně skvělá pódiová show, u které se střídala tak roztodivná paleta nálad, že jsem stál doslova v úžasu. Určitě to znáte, člověk je fanouškem, zná slova skladeb a šeptá je do rytmu. Na své pozici v sále jsem měl i dobrý, čitelný zvuk (od druhé skladby). MOONSPELL byli ten večer jedineční, magičtí, tajemní, strhující a zároveň ostří jako drápy šelem z Hádovy říše. Podobným koncertům se klaním i po letech a jsou pro mě velmi příjemnými vzpomínkami. Portugalci předvedli skvělý výkon od srdce a doslova mě rozdrásali a roztrhali na malé kousky! 

 setlist












S CRADLE OF FILTH mám poslední roky menší problém. V jejich počátcích jsem je poměrně uznával a poslouchal docela často, ale postupně se pro mě stali spíše dobrým řemeslem, než srdcovou záležitostí. Podobný byl i koncert. Ono bylo vlastně všechno v pořádku. Muzikanti odvedli, co měli, dokonce i Daniho skřehoták mě zase tolik často "netahal za uši", ale když já měl neodbytný pocit, že jsou na pódiu jako v práci (což asi opravdu byli). Chybělo mi to pověstné NĚCO, co dělá z dobrých koncertů ty skvělé. Ve škole by si u mě vysloužili trojku. Solidní výkon a hezké "divadlo", kterému ale chybělo trošku víc vnitřního chvění.


Organizaci považuji za zdařilo. Zvuk byl sice první dvě skladby u MOONSPELL příliš "nabasovaný", ale pak se vše srovnalo do normálu a vše bylo v pořádku. Co se týká návštěvnosti, tak bylo vyprodáno. Fanoušci přijeli z různých koutů republiky a jejich odezva na kapely byla vynikající. 

Je tma, Praha září, dálnice už méně. Proplétáme se pomalu k domovu. Probíráme koncert, jsme rádi, že jsme přemluvili svá stará těla a vyrazili. Zličín - Beroun - pak tma za Holoubkovem a už jsme na kopci před Plzní. Těším se na postel, až se přitulím k ženě a aspoň na chvilku zamhouřím oči. Jsem doma. 
support Sepultura
Čtvrteční misi za padlými anděli považuji za velmi vydařenou. Jednalo se pro mě o zážitek, který si budu pamatovat dlouhá léta. Vidět MOONSPELL a zemřít! O to šlo především. Moc na podobné velké koncerty už nechodím, většinou mě moc nebaví, ale tentokrát jsem byl zasažen přímo do srdce. Bylo zase jednou krásné být fanouškem v davu, nasávat energii z pódia i ostatních kolem sebe. Byl jsem unavený, hodně utahaný, ale na tváři jsem měl obrovský úsměv. A o to jde především. Přeji vám krásný den.

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

---------------------------------
Promotion!



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine