DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 25. srpna 2018

Report, photos, video - METAL MADNESS 2018 - FLESHCRAWL - Sušice, Santos - 25. 8. 2018


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos


Nazdárek Plantážníci, tak jak jste se o prázdninách měli? Trávili jste je na obrovských festivalech nebo někde na horách, či u moře? Já se tedy letos v létě na metalový koncerty pěkně vybodl. Potřeboval jsem vypnout, zmizet do lesů a vyčistit hlavu. Ostatně, mě už stejně velký fesťáky nebaví. Je tam na mě moc lidí, draho a koncerty, který vidím z půl kilometru mě prostě už neberou.

Vybírám si, jsem zmlsanej, starej skaut, člen Rychlých metalových šípů. Ne teda Mirek Dušín death metalu, to zasejc ne, ale spíš takovej šéf Bratrstva uříznutý kočičí packy - Dlouhý bidlo, no nebo Štětináč, vyberte si. Takže dámy a pánové, byl jsem v tej Sušici. Dobrý to tam bylo, ne - vlastně super. Já se vám nasmál, s lidma pokecal, pivo popil a hlavně! muziku poslechnul. My, kluci a holky (jo s náma choděj i skautky!) od Bobří řeky jsme si to fakt užili. Opravdu. Všechno zase sedlo jak mělo. Přesně do mých not.


V Praze sice byla Fekal párty, ale mé srdce tepe spíš pro smrtonosnej kov než pro grind. Rozhodoval jsem se fakt dlouho a těžce. Fekalisti nota bene s fesťákem končí a byl poslední, ale nedalo se jinak, já neviděl FLESHCRAWL snad před šedesáti kily nadváhy, co jsem za tu dobu nastřádal. Tak jsem si hodil korunou, padla panna a i když já tedy nikdy žádnou neměl, vyhrálo metový šílenství v Sušici. Ono taky, v tej Praze je děsně chytrejch lidí, ty už se o to nějak postaraj. Taky tam maj pana prezidente, žejo. To je jasná věc, já jsem poslední dobou spíš na ty malý, lokální festiválky, je mi tam tak nějak líp, cítím se, že tam patřím. 




Páteční večer jakoby se odehrával někde ve Stínadlech. Nemůžu usnout, jsem natěšenej na metal jak prvnička. Vstávám poměrně brzy, připravuju se na cestu. Řídí Petr a patří mu za to obrovské díky. Nepít, vydržet ty naše roztomilé hlášky, to už chce kus odvahy. Uděluji mu minimálně dva bobříky!



Cesta se line jako had. Popíjíme pivko, už cestou je nám moc dobře. Pohltí nás překrásný areál, spousta známých, skáčeme do víru festivalu. Dneska bych sice ježka z klece nevyndal, ale vyndám se sám. Cítím to v kostech. Alkohol k metalu patří, jako Jarka Metelka do naší party. 


Hele, plavajzníci, vono to fakt nejde bejt u každý kapely. O všech něco napsat, když to sepisuju sám. Taky to mám, mí milí vometáci a vometečky, nastavený tak, že mi tak nějak cvakne, kousnu se, zastavím, pozdravím, slovo dá slovo, metal je taky o setkávání, nemám pravdu? Z tohohle důvodu a taky protože prostě některý skupiny nevydržím poslouchat tak dlouho, tak nepíšu o všech. Vybírám si jako každej. Taky to pivo dělá svý, že ano. Každopádně, pojďme na tudleten report nebo jak to říct... kdopa nám to hrál? 

----------------------------------


REFORE - viděl jsem jen poslední song, netroufám si jakkoliv hodnotit. Ale stačil jsem udělat aspoň pár fotek.




LAID TO WASTE - plzeňské thrashové komando je ve velmi dobré formě. V Sušici předvedli jednu ze svých tradičně skvělých show. Zaznělo vše potřebné, riffy náležitě řezaly, vokál se vznášel nad Otavou jako hlasitá výčitka. Bylo to ostré, nekompromisní, velmi dobře zahrané. Ostatně jako vždy. Na tuhle partu je spolehnutí.






KAOSQUAD - kdosi mi kdysi říkal, že se mají mršiny ihned pohřbívat, aby se neobjevila infekce. Jenže tohle KAOSQUAD neumějí. Oni byli a jsou shnilým tělem, mokvajícím a hlasitě znějícím odkazem starých death grindových skupin. Smrt byla hodně blízko, katakomby otevřeny a krev zkažena. Skvělý set plný plesnivých nálad.




ASGARD - black metal v podání brněnských bardů sice sám nevyhledávám, ale oceňuji jejich zásluhy. Hudebně jsem zcela někde úplně jinde, ale musím uznat, že tihle pánové umí udělat poctivou show. 




POPPY SEED GRINDER - nevím, jak se to stalo, ale poslední deska pražských death/grind/hard coreistů mi pořád rotuje v autě. Asi je to tím, že mě dokáže nabudit, rozpohybovat, dodat mi energii. V sobotu to nebylo jiné. Nakročil jsem do víru smrti hned od začátku a protančil se až k závěru. Tradičně dobré vystoupení ve mě zanechalo jen samé pozitivní vzpomínky. Masakr!




1000 BOMBS - nejsou ani mladí, ani vlastně ničím originální. Hrají pro zábavu. A jsou také mým žhavým želízkem v ohni. Původně přijeli jako náhrada, nakonec se stali opravdu dobrým zážitkem. Útok byl proveden bez varování. Bomby padaly s přesností a jasným úmyslem zničit vše živé. U mě se to pánům povedlo. Mělo to ty správné metalové koule! Za mě ano a thrash!





MORKHHIMMEL - této partě jsem nikdy nepřišel na chuť. Pojal jsem tedy jejich vystoupení tradičně u výčepu. Víc nemám co dodat.

GODLESS TRUTH - skvělá technická zdatnost, schopnost napsat dobrý song, nadšení a energie. Tohle všechno dělá z téhle smečky dobře zapamatovatelné jméno nejen v české kotlině. V Sušici kapela odpálila svůj dnes již vlastně "tradiční progresivní death metal" s totálním nasazením. Ano, byl jsem spokojený, nadšený a připadal jsem si jako zakrvácený surfař na vlnách ostrých melodií. Velmi dobré to bylo!





FLESHCRAWL - jsem neviděl opravdu hodně dlouho. Bylo na čase zavzpomínat na krásné společné chvíle v márnici. Kapela přišla a věrna svému "švédskému" jménu všechno rozdrtila na prach. Hlavou mi lítaly jako ostré čepele jednotlivé songy, naskakovaly mi samy od sebe texty. Kult promluvil! Vytáhli jsme do noci spoustu mrtvých těl! Exhumace lidské mysli! Masakr v márnici! Smrt! Chlad! Odjištěný granát, který mi právě vybuchl v ruce. Tak jsem se u setu německých veteránů cítil asi nejčastěji. Koncert legendy jsem si užil na výbornou. Všechno řezalo přímo do těch nejcitlivějších míst. Švédské inferno v německém provedení od těch nejpovolanějších! Skvěle! The classic, played with insight and experience. Swedish quality and the sign: "Made in the grave!" Kult! 











SHAMPOON KILLER - není to tak dlouho, kdy se mi zdálo o tom, že jsem brokovnicí ustřelil podstatnou část rádia, ve kterém zrovna řádil Michal David. Mé dojmy z vystoupení pražských deathařů byly velmi podobné. Na závěr jsme dostali pořádnou porci klasického, velmi dobře zahraného smrtícího kovu. Dva, navzájem se předhánějící vokalisté, drtivé postupy, diskotéka, vystřílená za brzkého rána. Bylo to opět skvělé. Zničte disko, poslouchejte Šampóny! Vedle mě někdo pronesl: "Kurva dobrá práce!" Nezbývá než souhlasit.






--------------------------------

Návštěvnost - už od první kapely bylo hodně lidí, pro počet koukněte na fotky. Pivo jsem pil Prazdroj a byl v pohodě "pitelný", ocenil jsem jak chutné jídlo, tak kamenné toalety. Po organizační stránce bylo vše v pořádku. Potkával jsem všude samé lidi s úsměvy na tvářích, to je pro mě jasným znamením že "festival fungoval".  Zvuk jsem považoval za dobrý, jen u některých kapel bylo občas "málo kytar". 

Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně jedinou vadou, kterou jsem na sobotní taškařici našel, tak byla absence vystoupení pořádající MORTIFILIE. Jo, nedám si pokoj, protože mám tu kapelu moc rád, mrzí mě, že na to zrovna pečou. Tak asi tak, to abyste věděli, že nebylo všechno úplně dokonalý (jako že jinak bylo) a taky musím napsat něco negativního, protože bych taky mohl být obviněn z pochlebování a to se rovná na internetu normálně smrti (všemocná síť je poslední dobou hlavně od toho, aby se na všechno nadávalo, mám takovej neblahej dojem).



Cesta domů je vždycky zahalena do prvních pocitů, do diskuze opilých jedinců. Já vím, Rychlý šípy by neměli být těmi, co pijou a poslouchají metal. Jenže když ono nám bylo tak dobře. V Sušici mi zapadlo všechno tak nějak perfektně do sebe - hudba, prostředí, lidi, pohoda. Už teď se těším na další ročník. Pokud nebudu mít zrovna bobříka mlčení, tak určitě dorazím. Byl to metalový zákon jak ze starých dobrých časů! Díky moc všem, kdo se o to zasloužili. 

Jdu spát s úžasným pocitem, že jsem zažil něco skvělého, příjemného, naplňujícího. Manželka mi ráno říká, že jsem se ze spaní usmíval. A o tom to je, mí milí plantážníci! Ať vás Velký Vont Široko ochraňuje! Děkuji vám za pozornost!

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Recenze/review - CATASTROFY - Besnota (2018)


CATASTROFY - Besnota
CD 2018, Support Underground

for english please scroll down

Sekyra zaseknutá do stromu, jako výraz absolutní rebelie a odporu proti hlavnímu proudu. Bývalo kdysi v rock´n´rollu takové nepsané pravidlo, že poctivá pořádná deska má alespoň trošku šokovat, zaujmout nejen hudbou, ale také výrazem. Jsem moc rád, že se mi dostalo do ruky nové album slovenských thrasherů "Besnota". Konečně také jednou pravý neomalený thrash, který má pořádné koule.

Ano, hlavní devízou novinky je absolutní nadšení a uvěřitelnost. CATASTROFY mají velký talent a schopnost napsat songy, u kterých si hned při prvním poslechu řeknete - ano, to je přesně ono, to jsem zažil, mám hodně podobný názor, mluví mi z duše. A ještě, jako takový hodně důležitý bonus navíc, je to i legrace. Zkrátka a jednoduše, žádné prázdné kecy u kávy s partou intelektuálů, kteří jsou totálně mimo život, ale spíše sekyra, zaseknutá přímo do obličeje všem, kteří vás kdy naštvali.




"Besnota" není ale jen výpovědí a "punkovým" výkřikem. Hlavní je hudba, bez té to zkrátka nejde. A CATASTROFY jsou schopní i po této stránce. Melodický thrash metal, poctivý, se zajímavými nápady by sám o sobě neurazil, ale zde slyším i něco navíc. Hravost, lehkost, samozřejmost, skočnost. Nedá se nic dělat, marně bych hledal nějaká slabá místa. Dokonce i obal bych si nedovedl představit jiný. Na "Besnote" vše zkrátka zapadlo krásně do sebe. Skladby si notuji cestou v tramvaji, tančím s nimi při sekání dříví na chalupě, řvu je v dopravní zácpě, i když vidím omylem televizní zprávy, nebo když odcházím vyšťavený v pátek z práce. Hergot, vždyť v každém z nás je kus rebela, člověka, který má zdravý rozum, tak proč to nezařvat nahlas! Už dlouho se mi nestalo, abych měl pocit, že nějaká kapela "mluví" i za mě. CATASTROFY to umí na výbornou. Měli jste někdy chuť poslat nějakého magora do horoucích pekel? Tak to udělejte, naládujte mu novinku "Besnota" přímo do ksichtu! Vynikající thrashové album, které hovoří i mojí řečí! 





Asphyx says:

An axe cut into the tree as an expression of absolute rebellion and resistance to the mainstream. Once in rock'n'roll, there was such an unwritten rule that an honest record should at least shock, impress not only by the music but also with expression. I'm very glad that I got a new album "Besnota" of the Slovak thrashers CATASTROFY. At last, also one true, excellent thrash metal, which kicks your ass.



Yes, the main idea of a new record is pure passion and authenticity. CATASTROFY has a significant portion of talent and ability to write songs, which are from the first listening like you would say yourself: „yes, this is exactly what I have experienced, I have a really similar opinion, they are talking as from my soul“. And additionally, humor is an interesting extra bonus. No empty words at the coffee with the group of intellectuals, who are entirely out of life, but axe cut straight into the face of those, who have ever hurt you.

"Besnota" is not only the confession and “punk-like” scream. The music is essential; without the music, it doesn’t work. And CATASTROFY is efficient also in this respect. Melodic thrash metal, honest, with the exciting ideas, would be quite excellent, but here is some added value. Playfulness, lightness, certainty. Even the cover art is fantastic; I can’t imagine a different one. Everything on the records meshed together like a puzzle. I am listening to this album in a tram; I am dancing with them during the chopping wood at the cottage, I am screaming with them in a traffic jam and also when I leave work on Friday. The piece of rebel is in each of us, the piece of a human with common sense, so why don’t scream it everywhere?! It was a long time ago, what I had a feeling that the band is talking straight from my soul. CATASTROFY are different, they did it. Did you want to send off some idiot into the blazing inferno? So, do it! Switch on the new record “Besnota” straight into his face! Excellent thrash metal album!

tracklist:
01. Špinavá hra 
02. Príručka mladých zbojníkov 
03. Jebem vaše idoly 
04. Len slová 
05. Malinový džem 
06. Posledný na zemi 
07. A.D.A.B. (All Drábs Are Bastards) 
08. Hôrni chlapci 
09. Hurá, vojna! 
10. Morava 
11. Habaďúra 
12. Obyčajná kurva 
13. Luciferov papek

band:
Hrdlorez Boris - krik a dúchacie rúry 
Mastiflinta Beňo - šesťranová gumipuška 
Miesiželezo Mifo - olovený kyjak 
Hrajruka Jano - besné vypletance 
Kostilam Roman - rabovacie tempá 

Hostia: Ivo Kov - husle v skladbe č. 2 a 8 
Moloch Vlavo - Lucifer v skladbe č. 13

objednávej zde/ order here:

pátek 24. srpna 2018

Recenze/review - BINAH - Phobiate (2018)


BINAH - Phobiate 
CD 2018, Osmose Productions

for english please scroll down

Někde tam, na druhé straně za oponou se ukrývá obrovská bolest. Chrání jí bájné příšery z legend. V nekonečných močálech leží tisíce utopených těl. Se skelným pohledem, s nářkem v ústech. Odřezaná víčka, rozpáraná břicha. Mokvající krev. Už tam brzy budeme, zbývá překročit řeku beznaděje. Na druhém břehu stojí kamenný chrám, chladný a nepřístupný. Někde v těchto místech musela vznikat i nová deska britských death metalistů BINAH.


Existují na světě tisíce kapel, které se snaží hrát postaru. Potom jsou BINAH, kteří sice také čerpají z archívů devadesátých let minulého století, ale navíc přidávají krvavý bonus v podobě vlastního nezaměnitelného rukopisu. Jakoby se v jejich tvorbě spojilo to nejlepší, co na svět vyvrhly smečky jako CONVULSE, PURTENANCE, CORROSIVE CARCASS, REPUGNANT, DISMEMBER, CARCASS. Samozřejmě, s originálním nátiskem, vlastním ksichtem a výrazem.





"Phobiate" je deskou, která vás opravdu vezme na dlouhý výlet do záhrobí. Už jen perfektně chorobný zvuk mluví sám za sebe. Obal, produkce, tohle všechno dohromady tvoří v jednom celku v podstatě dokonalé album. Nálady jednotlivých skladeb jsou jednou smutné, ledově ostré, jindy zase zcela zničující. Jsem posluchačem, který oceňuje hlavně atmosféru, předané emoce a jako takovému se mi novinka neskutečně líbí. Už od prvních poslechů mi koluje v žilách jako zkažená krev. Stojím po kolena v bahně, topím se, mám halucinogenní stavy způsobené ostrými hroty riffů. Umírám, abych se znovu zrodil a stal se silnějším. Každý si představujeme smrt v různých podobách. Myslím, že tu, kterou na nové desce stvořili BINAH, z hlavy jen tak nevyženu. Vynikající death metalové album, po okraj narvané pestrou paletou temných nálad! Skvěle!



Asphyx says:

Somewhere there, on the other side behind the curtain, a huge pain is hiding. Mythic creatures from the legends protect her. There are thousands of drowned bodies in the endless swamps. With a glassy look, with a cry in his mouth. Cut-off eyelids and slashed abdomen. Moist blood. We will be there soon; we have to cross the river of despair. On the other side, a stone temple stands, so cold and inaccessible. Somewhere in these places a new album of British death metalists BINAH had to be created.

There are thousands of metal bands, which are trying to play in the old school manner. And then you have here BINAH, who even draw from the archive of the nineties of a previous century, but they additionally add a bloody bonus in the form of their handwriting. As if the best stuff of the bands like CONVULSE, PURTENANCE, CORROSIVE CARCASS, REPUGNANT, DISMEMBER, CARCASS was merged. Of course, with original music, specific sound and expression.

"Phobiate" is an album, which takes you on a long trip into the other world. Just the perfectly sick sound is talking for himself. Cover, production, this all together form in the one entity precisely excellent album. The moods of a particular track, one time sad, icily sharp and other time absolutely devastating. I am a listener who mostly appreciates the atmosphere, the emotions and in this respect, I really like this record. Already after the first listening, it is streaming in my veins like putrid blood. I am standing in mud; I am drowning. I hallucinate due to the sharp riffs on the records. I am dying for the further resurrection in order to become stronger. We all have a different image about the death. I think that the BINAH created such form of death, which will be difficult to get out of my head. Excellent death metal album, which is full of various kinds of dark atmosphere! Great!


MORE INFO:

čtvrtek 23. srpna 2018

Recenze/review - CARNATION - Chapel of Abhorrence (2018)


CARNATION - Chapel of Abhorrence
CD 2018, Season of Mist

for english please scroll down

Velkou výhodou života v záhrobí je možnost potkávat pravý nefalšovaný death metal v podobě, v jaké se kdysi dávno hrával. Vítězí zde opravdovost a šílenost nad přetvářkou. Když praskne kost, tak vše bolí stonásobně. Není nám dopřáno nikdy spočinout. Čeká nás nadále jen utrpení, smrt a chaos.

Belgičtí  smrťáci CARNATION letos debutují svým prvním dlouhohrajícím albem (ještě mají na svém kontě jedno splitko, jeden živý záznam a EP) přesně tím způsobem, u kterého vám nezbývá nic jiného, než jim vše věřit. Oči jsou vypáleny, jazyk vytrhnutý, kůže spálená rozžhaveným železem. Na "Chapel of Abhorrence" se odehrává hodně uvěřitelná porce smrti.



"Chapel of Abhorrence" je samozřejmě albem, ze kterého je cítit inspirace starými vzory na sto metrů. Vokál jak vystřižený z CANNIBAL CORPSE, riffy podobné těm, která kdysi hrávali a hrají kupříkladu takoví VADER, DISMEMBER, ENTOMBED, DEICIDE nebo nověji třeba TOMB MOLD, EXTREMITY. Nevadí mi to, důležitý je pro mě výsledný dojem a ten je více než vynikající. Na CARNATION je slyšet, že trávili dlouhé hodiny na opuštěných hřbitovech, s lopatami v rukou a exhumacemi stovek starých hrobů. Na novince tak odvádějí nejen velmi dobré řemeslo, ale přidávají ještě pořádný náklad shnilého masa navíc. V Belgii zkrátka uvařili hodně vroucí a krvavý koktejl, který zajisté zachutná všem, kdo ještě hledají u smrtícího kovu prašivé ostatky. Nic moderního, zaplať Satan za to, dalo by se také říct. Občas sice z motorové pily s nápisem CARNATION spadne řetěz, ale to jsou jen chvilky, které se dají odpustit. Chtěli jste zažít pořádný masakr v márnici? Potom máte možnost. "Chapel of Abhorrence" je totiž deskou, která trhá maso od kostí! Velmi dobře!



Asphyx says:

The great advantage of life in the tombstone is the opportunity to meet true real death metal in the form it used to be. There is truth and insanity over the hypocrisy. When the bone is broken, it all hurts hundreds. We are never allowed to rest. Only suffering, death and chaos waiting for us.

Belgian CARNATION debut this year's with their first long length album (still have one split, one live record and EP) in exactly the way that you have nothing but just trust them all. The eyes are burned, the tongue pulled, the skin burned by frosted iron. There is a lot of believable portion of death on the „Chapel of Abhorrence“.


On "Chapel of Abhorrence" is of course possible to feel the inspiration of old patterns at a hundred meters. Vocal as stolen from CANNIBAL CORPSE, riffs similar to those that once played and played such as VADER, DISMEMBER, ENTOMBED, DEICIDE or more recently TOMB MOLD, EXTREMITY. I do not mind it, the important impression for me is more than perfect. From CARNATION, it is heard that they spent long hours on abandoned cemeteries, shovels in their hands and exhuming hundreds of old graves. The new album is not only a very good craft, but it adds even a lot of extra rotten flesh.

In Belgium, they simply brewed a warm and bloody cocktail, which is sure to be enjoyable for all those who are still looking for deadly scraps of dead metal. Nothing modern, pray Satan for it, one could also say. Occasionally, a chainsaw with CARNATION inscription will fall, but these are just moments that can be forgiven. If you are interested about the experience of a massacre in the morgue, so you have the opportunity. "Chapel of Abhorrence" is an album that tears flesh from the bones! Very good!


Tracklist:
01. The Whisperer 06:17 
02. Hellfire 04:17 
03. Chapel of Abhorrence 03:23 
04. The Unconquerable Sun 04:09 
05. Disciples of Bloodlust 03:28 
06. Hatred Unleashed 03:22 
07. Plaguebreeder 03:44 
08. Magnum Chaos 04:40 
09. Sermon of the Dead 04:38 
10. Fathomless Depths 05:37 
11. Power Trip 04:02


band:
Simon Duson - Vocals
Jonathan Verstrepen - Guitars
Bert Vervoort - Guitars
Yarne Heylen - Bass
Vincent Verstrepen - Drums

středa 22. srpna 2018

Recenze/review - IMPERIAL TRIUMPHANT - Vile Luxury (2018)


IMPERIAL TRIUMPHANT - Vile Luxury
CD 2018, Gilead Media

Dámy a pánové, potlesk! Do manéže přijíždí krásný bílý kůň a na něm sedí klaun bez hlavy. No není to legrace? Krev stříká všude kolem, děvčata v růžových sukýnkách výskají radostí, chlapci si vše fotí, aby mohli machrovat před kamarády. K bizarní situaci nám hraje hudba, která všemu dodává ještě větří grády.

Ano, na bubnech je napsáno IMPERIAL TRIUMPHANT. Jméno kapely z New Yorku, o které se říká, že hraje neoclassical black metal, avantgarde metal, technical black metal a death metal. Letos se spoustou jazzu, disharmonie a cirkusu, u kterého když nebudete mít v hlavě větší množství zakázaných látek než malé, tak jej nepochopíte. Jedni hned budou hovořit o nahrávce roku, případně století a my, obyčejní smrtelníci vydržíme vždy tak půlku skladby. Nějak pořád nemám rád od dětství klauny.





Pokud se budeme dívat na "Vile Luxury" optikou odborného kritika, tak volíme sto procent z deseti, kapelu uvedeme do síně slávy, budeme ji blahořečit za progresi, neotřelé postupy, zvuk, obal, tajemno, šílenství. Jenže mě to celé přijde jen jako hudba pro hudbu, nic moc mi deska nedává. Nechytám se. Nejsem vyvolený a není mi dáno. Připouštím sice, že se něco podobného slyší málokdy a málokde, ale zase takovej intouš nejsem, abych se dobrovolně trápil něčím, co mi přijde jako totální zmatenost. IMPERIAL TRIUMPHANT zkrátka hledají v oblastech, které nemám rád (jazz). Asi to tak má být, vlastně je skvělé, že něco podobného vzniká a dokonce si to někdo poslechne a uznale pokývá hlavou, ale mě deska připadá jako chaotické preludování o ničem. Takže, pokud máte rádi cirkus, progresi, avantgardu, jděte do toho, budete spokojeni. Já radši uříznu klaunovi hlavu. Howgh, domluvil jsem.



sumarizace:

IMPERIAL TRIUMPHANT letos stvořili pořádně avantgardní a progresivní album. Jeden složitý riff střídá druhý, nálada je nelidská, nápady pestré. Američané nahráli rozhodně zajímavou desku, u které nenechali nic náhodě. Na mě osobně je sice něco až příliš komplikované a někdy si dokonce říkám, že to hrají již stroje a ne lidé, ale nahrávku považuji rozhodně za hodnou pozornosti. Techničtěji zaměření fanoušci budou určitě velmi spokojeni. Dostanou přesně tu porci hudby, kterou se rádi proplétají. Kapela kombinuje to nejlepší z death metalu, avantgardy, rocku a jazzu. Na vstřebání je potřeba určitě spousta času a i po dlouhé době je možno objevovat spoustu nového. Horší je to s touto deskou jako celkem. Album mi přijde poměrně roztříštěné. Složitá death metalová, technická a progresivní skládanka, která se rozhodně povedla. Jen mám občas problém ji pochopit.


Asphyx says:

IMPERIAL TRIUMPHANT created very avantgarde and progressive album. There is a lot of complicated riffs, the mood is nonhuman, and ideas are interesting. These American guys recorded very interesting album. For me it´s is maybe too complicated and sometimes it feels like the songs are played by machines, not by humans. However this album is interesting and you should take a look at it. Fans who like more technical music will be satisfied. They will received exact amount of music they like. This band mix the best of death metal, avantgarde, rock and  jazz. You have to take your time to absorb all of this and even after a long time you would find a lot of new things on this album. However, the problem is the album as a whole. It is dashed. Complicated death metal technical and progressive puzzle which is very good. Sometimes I just have a problem to get it.


tracklist:
01 - Cosmopolis
02 - Lower World
03 - Gotham Luxe
04 - Chernobyl Blues
05 - Cosmopolis
06 - Mother Machine
07 - The Filth
08 - Luxury in Death

band:
Ilya - Guitars, Vocals 
Kenny Grohowski - Drums 
Steve Blanco - Bass, Piano, Keyboards, Vocals

úterý 21. srpna 2018

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Serpent's Curse (2018)


HEADS FOR THE DEAD - Serpent's Curse
CD 2018, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Rozkopnu staré dřevěné dveře dokořán. Do tváře mi dýchne dlouho nevětraný prostor. Stará, opuštěná kobka mě lákala již dlouhou dobu. Dnes nadešel čas objevit, co se ukrývá uvnitř. Byla prý kdysi zakonzervována a opatřena pečetí. Uvnitř čeká samotná Smrt, říkali pamětníci. Vstupuji dovnitř a na kamenných deskách leží polorozpadlá těla, pozůstatek po tajných rituálech. Atmosféra je těžká a vzduch nedýchatelný. Pomalu propadám černým náladám a vstupuji na onen svět.

Někde v podobné kobce musela být nahrána i nová deska super skupiny HEADS FOR THE DEAD. O absolutně prašivé a shnilé riffy se postaral Jonny Pettersson (Ursinne, Wombbath). Za mikrofonem stál Mr. Ralf Hauber (Revel In Flesh). Oba pánové, i jejich neméně peklu oddaní hosté, odvedli vynikající hrobnickou práci. Tohle je death metal, u kterého praskají víka u rakví! Chladné, totálně zničující melodie mi pronikají až do morku kostí. A vokály, ty jsou postiženy tou nejtěžší chorobou se jménem Smrt.


Přiznám se, že nejsem velkým příznivcem různých bočních projektů, super skupin, ale "Serpent's Curse" mě ihned naklonilo na svoji stranu. Stal jsem se při poslechu prokletým, ukřižovaným, mučeným a nakonec pohřbeným zaživa. Album splňuje mé nejvyšší požadavky na nekonečný výlet do záhrobí. Oceňuji hnilobný zvuk, líbí se mi i obal. Jsem deskou zcela stržen do víru temných sil. Nevím, kolik času trávíte v kostnici, případně márnici u vašeho města, ale my, co jsme se k hudbě dostali v devadesátých letech minulého století, budeme spolu s HEADS FOR THE DEAD obětovat často a rádi. Smrt si nevybírá, zjevuje se v mnohých podobách. Ta, v jaké ji předkládají tihle maniaci, je jako nějaká znovu probuzená zlá nemoc. Tlejí další těla v dřevěných rakvích, rozkládáme se zaživa, uctíváme padlé modly, ale death metal v této podobě si dám vždy a s chutí. Vynikající smrtonosný a chladný zásek do vašich zkažených duší! Smrt! Hniloba! Inferno! Skvěle!



Asphyx says:

I kick to an old wooden door to open them wide open. An air in a long-time stuffy room punches me into my face. The old abandoned dungeon attracted me a long time before. Now it is the time to discover, what is hiding inside. Previously it was embalmed and sealed. Inside the Death was waiting. I am entering the room, where the rotten bodies lie on the stone boards as a remnant after the secret rituals. The atmosphere is dense, and the air is unbreathable. I am slowly infected by a dark mood and enter the other world.


In the similar dungeon, the new album of a star band HEADS FOR THE DEAD had to be recorded. Johny Pettersson (Ursinne, Wombbath) took care of the absolutely scabby and rotten riffs and Mr. Ralf Hauber (Revel In Flesh) added vocals. Both gentlemen together with their guests did an excellent 'gravedigging' job. This is death metal, which causes the coffin lids cracking.

I must confess I am not a big fan of various side projects, so-called 'supergroups', but the album "Serpent's Curse" directly carry me on its side. During the listening to this album I became cursed, crucified, tortures and finally to buried alive. The album fulfils all my requirements for an endless trip into the other world. I appreciate the putrid sound, and I also like the cover art. This record entirely carries me into the vortex of the dark powers. I don’t know how much time you spend in the ossuary or mortuary, but those, who like the music of the nineties will sacrifice a lot of time to bands like HEADS FOR THE DEAD. Death doesn’t choose, she appears in a lot of forms. This one, created by the maniacs from HEADS FOR THE DEAD is like an again awakened devastating pestilence. The other bodies are burning in the wooden coffins; we are decomposing alive, adoring the old idols and this kind of death metal which I really like. Excellent deadly and cold carf into your depraved souls! Death! Inferno! Great!

Lineup -
Ralf Hauber (Revel In Flesh) – Vocals, Lyrics
Jonny Pettersson (Ursinne, Wombbath) – All music and production
Erik Bevenrud (Down Among The Dead Men) – Session drums
Matt Moliti (Sentient Horror) – Guest solos on tracks 1, 2, 3
Håkan Stuvemark (Wombbath) – Guest solos on tracks 7, 2

TWITTER