DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 26. září 2018

Asphyxovy zápisky - Kolenovrt a srdcobol


Asphyxovy zápisky - Kolenovrt a srdcobol

Je středa, někdy tak v polovině června. Včera jsem plaval jak lachtan. Na rybníku, kousek za městem. Jen já a několik Ukrajinek, co dělají ve fabrikách v Plzni. Pár jich znám, tak jsem dostal i panáka. Pááán Jakub. Moc hezký a milý holky. Škoda, že jsem musel za ženou. Aspoň, že má člověk sny. Utahaný jsme usnul.

Je teda ta středa, abych to neokecával a místo toho, abych v půl pátý ráno jako každý den zamířil na záchod, tak se mi podlomí noha. Sesunu se na podlahu, švihnu si jednu do hlavy a řeknu něco sprostýho. Manželka se převalí a protože ženský uši reagují jen na dětský hlas, vůbec si mě nevšímá. Není proč, do práce sice pajdám, ale doplazím se. O to jde především. Vydělávat, platit daně, odvádět zdravotní a sociální. Abych pak mohl jednou stát ve frontě na zlevněný rohlíky, až budu starej a v důchodu. Aby se mí potomci a žena měli alespoň trošku dobře.

Blbej stůl v práci a dlouhý hodiny u počítače. Koleno moje, levý a vzácný, se mi zanítilo. To jsem ale ještě nevěděl. Pajdal jsem do práce další tři dny, nemám rád doktory, pomůže led a cvičit budu jen ruce a záda. Blbost, bolí to pořád. Museli mě kolegové, takhle jednou odpoledne, odvézt rovnou na pohotovost. Tam začala moje anabáze po doktorech, kterou jsem ještě nezažil. Vždycky jsem si myslel, i přes všechny zážitky a působení na civilní službě, že je na tom naše zdravotnictví docela dobře. Omyl, jde do prdele, jako celá naše společnost.  Bohužel, jako všude, je to hlavně o lidech.

Sedím v čekárně a kolem mě je 20 bezdomovců. Všichni mají boláky, jsou ožralí jak zákon káže a smrdí jak tchoři. Ani jeden nemají kartičku pojišťovny. Vždycky jde nějaký dovnitř, pak machruje na ostatní, co mu doktor předepsal za léky a jak budou dávat. Sestřička po nich pokaždé vystříká sedadla desinfekcí, ale jak jsou družní a někteří si byli již vyzvednout prášky a nabízejí je ostatním, tak si různě přesedají. Sisyfovská práce. Hlavně, že se kolem nich motají dvě holky z nějaký křesťanský iniciativy. Všechno zadarmo pro všechny. Ty vole, až budu zase vstávat ráno v půl pátý do fachy, tak si na vás vzpomenu.

Nedostane přednost ani malá, asi osmiletá holčička, která má chudák naražená žebra a oko. Pláče a její máma je nešťastná. Tak nějak mám koleno v ohni, pálí mě všechno, ale když konečně zazní moje jméno, dávám jim přednost. Sice nejsem křesťan, ale nějakej ten soucit s dětmi má snad každej normální chlap. Tedy, mimo těch smradlavejch ožralů.

Jdu na řadu. Sem si lehněte, proč sem chodíte s kolenem? Vyštěkne na mě studovaný mladý pan doktor. Asi ho sere práce, kdo ví? Snažím se mu vysvětlit, co a jak mě bolí. Vůbec mě neposlouchá. Nohu mi nechá namazat mastí a ovázat. Vlastně, sorry, nejdříve rentgen. Tam mi vše znovu sundají, jdu se omýt na záchod, kde zrovna zvrací pan bezdomovec. Na rentgenu je nevrlá paní v letech. Nikdo kromě mě tam není. Přesto mě pořád povzbuzuje. Na počítači vidím, že má rozkoukaný film. Omlouvám se, ale já tu nohu nenatáhnu. Podívá se na mě jak nějaká domina - kurva a opře se mi o koleno. Zasyčím, ale jsem rád, že mě vyfotí. Za ty prachy, co jsem dal do systému, no neberte to.

Opět čekám, dávám přednost vyděšené babičce, která se klepe jako věchýtek. Dcera si musela odskočit, tak na ní házejí všichni bobek. Prej soucit a na pohotovosti. Kde to žijete? Paní málem omdlévá a já jdu znovu na řadu. To, že si mám druhý den skočit na ortopedii, mi možná mohli poslat v sms. Uff. Jedu totálně vyčerpaný domů autobusem. Všechno mi trvá o dvě hodiny déle a málem padnu na hubu. Veze se s námi nahoru na sídliště i partička cikánů. Vidí, že mám ovázanou nohu, ale jsem to já, kdo pouští sednout asi 200 letou dvojici stařečků. Visím na tyči, vlaju v zatáčkách.

Doma usínám vyčerpáním. Mám teplotu a dvakrát bliju. Noc je neklidná, plná brufenů, chladivých ledových obkladů a divokých snů. Ráno se dobelhám k autobusu, marně se snažím vyhnout kopancům několika výrostků, kteří se baví tím, že do sebe strkají hned vedle mé nohy. Asi začnu brát drogy, abych v týhle společnosti vydržel. Kurva už taky. Dobelhám se na ortopedii. Otevřou se dveře do prázdné čekárny a slečna sestřička mi zdělí, že mě objednají, ale až tak za jeden dva měsíce. Marně na ni házím smutné pohledy, nabízím peníze. Sere na mě bílej tesák.

Volám do práce, že nepřijdu. Beru si volno, vlastní dovolenou. Neplacenou, jak jinak. Jsem rozhodnutý, že si radši najdu na internetu nějaký informace, pošlu do lesa děti pro býlí a udělám si obklady podle všech receptů a návodů, co najdu. Mám horečku jako trám. Vyprahlý doma padnu do postele a nemůžu najít polohu, ve které by mě noha nebolela. Už nikdy nechci vidět žádnýho doktora. Klidně se budu i operovat sám, než tohle absolvovat znovu.

Vydržím to tři dny. Pak už nedojdu ani na záchod. Nohu mám v jednom ohni. Tepe mě v ní a mám horečku. Dojde to tak daleko, že zazvoním na sousedku. Je zdravotní sestřička na očním, třeba umí rozříznout koleno nebo poradit. Manželka neřídí a hlídá děti. Tak mě sousedka naloží do svého miniauta a hurá do fakultní nemocnice. To je zdravotnická špička, tam mi pomůžou! Ale kdepak. Omyl!

Čekám 4,5 hodiny. Kolem se prochází asi 30 doktorů, každý nos nahoru, flirtují se sestřičkami a personálem. Pacienti jakoby se semkli v jeden celek. Dostávám první informace. Jste novej co, jinak byste si vzal svačinu a pití, tady je to na dlouho. Mám půjčené berle a aniž bych něco řekl, tak mi dají do ruky papír. Vyčtu i bez brýlí, že mám asi jít na rentgen. Já už ale byl před pár dny. Proč si to v dnešní době nepošlete, když jste jedna firma? Nikoho to nezajímá. Ujdu o berlích s přestávkami asi 8 kilometrů chodbami. Potkám třeba na vozíku malinkou babičku, co pláče. Že ji tu zapomněli a že potřebuje na záchod. 

Ptám se 10ti bílých plášťů, ale ani jeden na moje prosby o postarání staré paní nereaguje - tak bábinku odvezu sám, sice to vypadá s berlemi vtipně, ale zvládneme to. Hurá rentgen. A chlap, kterej se snad jako první baví normálně. Dokonce mi dá pár dobrých rad, které se hodí. Jsem rozhodnut, že až budu starý, tak do nemocnice nepůjdu. Odejdu do lesa a tam jako stoletý jogín počkám, až to přijde. Třeba mě dřív rozsápou lišky nebo srny. Vracím se do čekárny. Zrovna odmítají 12 let starého klučinu, který má ruku v lokti otočenou na opačnou stranu. Prej jeďte si do Stoda, tam možná berou. Blbost, rodinka se vrací po 2,5 hodinách s nepořízenou. Pouštím je před sebe, je mi prostě toho chlapce s modrejma kukadlama s vyděšenou mámou líto. Vzbudí to ale nevole mezi lidmi. Nechápu.

V ordinaci sedí asi 160 cm vysoký doktor s moderním sestřihem - patkou, co nosíval Pepa Melen. "Umíte navrhnout podhledy, někoho potřebuju, stavím v satelitu barák?": zeptá se mě bez pozdravu. "Koukám, mám tady o vás v papírech, že jste projektant": pokračuje a já, abych se konečně dostal ke slovu, tak mu musím vysvětlit, že strojař není stavař. Pak je chvilku ticho, kdy je slyšet jen hlasité žvýkání lékařovo. Je mi to trapný, potím se jak kůň a jdou na mě mdloby. Snažím se vyprávět, co mi jako je, jenže jsem přerušen a donucen vylézt na lůžko (polohovatelné, stačilo by hnout páčkou), kam bych nevylezl ani zdravý. "Koleno, hmmm...hm, já teda nejsem odborník, ale podíváme se na to": vezme mě hodně drsně za nohu a začne ji ohýbat. Zařvu. Ne že bych byl bábovka, ale leknu se a hlavně, bolí to fakt jako čert.

Malý doktůrek, který by mohl být asi i mým synem, na mě začne hodně ošklivě křičet, že mě musí nějak přece vyšetřit. Je zralej na pěst a já už toho mám všeho dost. Okřiknu ho, řeknu mu, ať se na mě vysere a ať mi zavolají jiného doktora. Naštve se, asi si to ještě nikdo k panu doktorovi - božstvu, nedovolil říct a rudej odběhne. Už jsem vytočenej a hlavně si myslím, že by se synek mohl naučit dobrým mravům (stačily by aspoň základy). Syčím i na nového lékaře, kterej si to vůbec nezaslouží. Nechá mi vypumpovat žaludek, napíchají do mě nějaký uspávadla a jsem připraven na operaci.

"Pánové, pánové, tohle bude asi nějakej omyl, tohle se nesmí operovat, ale léčit postupně. Když totiž zanícenou šlachu naříznete, mohl by pán přestat chodit, to by bylo na vozejk": uvede před operačními sály na pravou míru konečně ortoped (první, kterého jsem za celou dobu potkal). Odvezou mě zpět, řeknou ať se obléknu, vezmu berle a dojdu si v týdnu za svým obvoďákem, který mě pošle za jiným ortopedem. Pořád nevím, co mi přesně je. Volám sousedce, nemůžu se nasoukat do auta. Jednak je malý a jednak jsem narvanej drogama. Usnu cestou a musí mě s manželkou doslova dotáhnout domů. Ještě, že jede výtah. Spím jak zabitej. Probudí mě v noci koleno a nemůžu si zase dojít ani na záchod. Mám hodně vysoké horečky a bolí mě na srdci. 

Přesto vydržím do rána. Škoda, že nejsem bezdomovec, dostal bych od neziskovky aspoň nějaký prášky. Takhle mám nárok jen na brufen, který totálně nezabírá. A to mě ještě čeká paní obvoďačka. Uff. Jedu zase autobusem, na 120 kilového chlapa, který se sotva kymácí v zadní části o berlích všichni serou. Nepustí mě sednout nikdo. Vystoupím a jdu asi dva kilometry pěšky. Kupodivu jsem hned na řadě. Odběr krve paní lékařce moc nejde, ale nakonec se dílo podaří. Zato mi vypráví o tom, jak se má zavařovat malinová marmeláda. A jak dělá bůček. Jsem tam 1,5 hodiny a výsledky budou až zítra. Dobrý je, že dostanu potvrzení a v práci mi už nemusí nic platit (aspoň to tak podle výplaty vypadá). A nemusím si brát zase dovolenou, hurá!

Prej sežeňte si ortopeda. Žádná prdel, přátelé. Nejsou, nikdo to nechce dělat. Obvolám jich několik, až se nade mnou slituje jeden hodně starý, ale poctivý. Ordinuje až do pozdních hodin. A poprvé slyším od někoho v bílém také vlídný hlas. To by šlo. Ještě vydržet noc a celý den v bolestech. Pouštím si muziku, přidávám volume. Jak není nikdo doma, tak si i zařvu, protože chvílemi nevím, jestli ještě žiju nebo ne. Opravdu nepřeháním. Manželka vyděšená, chce volat sanitku. Bráním se tomu, už s nima nechci mít nic společnýho. Uvažuju, že si do napuchlýho místa říznu. Rambo to taky tak udělal a podívejte, jakej je to Jura. 

Pajdám o berlích směrem na ortopedii. Musím se každou chvíli zastavit. Někde tak v polovině se zamotám, padnu na bok. Což o to, rozbiju si několik týdnů nový mobil, ale mrzí mě hlavně ta hlava a bok, do kterých se praštím fakt hodně. Matně si pamatuju, jak šlo kolem několik asi tak 17-18 let starých dívek. Slyším chichotání, pár vtipnejch hlášek. Žádnou nenapadne, že by se třeba jen zeptala, jestli jsem třeba omylem nechcípl. Mohla mě klidně i natočit a zvýšit si kredit na youtube a facebooku, mě to bylo stejně jedno. Byl jsem rád, že jsem se posbíral, uklidnil posledním hovorem (telefon klekl) ženu doma a došel pomalu k lékaři. 

Starý pan ortoped je skvělý. Ihned jdu na řadu, když mě vidí, jak vypadám, tak se ani nedivím. Dostanu spoustu injekcí a KONEČNĚ se dozvím, co mi je. Když jsem byl mladý, tak jsem rychle vyrostl a přes výrůstek na koleni se mi napíná šlacha. Přetáhl jsem ji, zanítil, zhnisal a teď mám všechno v krvi. Průšvih jako vrata. Horší, než že bych umřel na otravu ale je, že mám náběh na revmatickou horečku. Zní to zajímavě, ale je to peklo, to mi věřte, říká mi pan doktor a připravuje mě na bolest. Dostávám sadu injekcí, dlouhých jak pro koně a že si mám vždycky někam skočit, aby mi je bodli.

4 následující dny řadím k nejbolestivějším v mém životě. Ještě, že mám sousedku, která naučí bodat sérum do mého zadku manželku. Už mezi ty nafrněný bílý pláště nechci ani páchnout. Asi jsem měl smůlu, co chodíme s dětmi, tak jsou všichni milí a ochotní, ale tohle bylo šílený. Tak si v klidu trpím a lezu bolestmi po zdi tři týdny. Berle, pak taky injekce proti trombóze, ale ty si švihnu do břišního špeku s klidem pokaždé sám. 

Stejně je to hrozný, zakážou mi většinu sportů, nesmím to i tohle a jen přes internet sleduji, jak se všichni v létě baví na festivalech. A jaké že vlastně plyne poučení z mého příběhu, můj milý čtenáři? Vlastně žádné. Jen to, že jsem poslední dobou z lidí nějak zklamaný. Dřív jsem potkal tak 1 debila na deset kusů. A dnes? Doplňte si sami. O mě nejde, já něco vydržím. Ale co staří lidé? Co malé děti? Každej má plnou hubu humanity, na propagaci toho - koho všeho musíme mít rádi a jak se máme chovat - jsou vynakládány nemalé peníze. Přitom mám pocit, že je těch zmrdů všude tak nějak čím dál tím víc, bohužel. 

Jak se to ale stalo? Dobře se dnes mají i ti, co nemakají. Každej má celej svět v kapse, auto, co jíst. Tak proč je všude čím dál tím víc kurev? Nechci znít, že si jen stěžuji, zaplať Satan nakonec vše dopadlo v rámci možností dobře. Jen jsem si představoval všechno jinak. Jsem spíš optimista, co ještě v lidi věřil. Čím jsem starší, tím jsem ale víc na pochybách. Asi se zase raději zavřu do své ulity - rodina, muzika, kamarádi, práce - a budu se modlit, aby se mě ani mým blízkým nic nestalo - hlavně ne žádnej kolenovrt a srdcbol.

úterý 25. září 2018

Recenze/review - P.H.O.B.O.S. - Phlogiston Catharsis (2018)


P.H.O.B.O.S. - Phlogiston Catharsis
CD 2018, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Jsme jenom stroje s mrtvýma očima. Jako roboti každý den vstáváme ve stejný čas, děláme stejné úkony, abychom se nakonec smáli nad nákupem v supermarketu. Zemřeme v opuštěných továrnách. Stroje mezi sebou rozmlouvají a já stojím uprostřed toho hluku. Přemýšlím, kdy se objeví stará známá smrt. Než přijde, tak si zatím poslechnu novou desku francouzských industriálních doomařů P.H.O.B.O.S.

Pracuji v továrnách celý život a novinka "Phlogiston Catharsis", poslouchaná cestou do práce, kolem jedné staré haly, se mi zaryla hodně pod kůži. Je odlidštěná, temná, pochmurná. Všude jsou ostnaté dráty a divný zápach oleje a špíny. Nálada vskutku okultní. Vypadá to, že mám co do činění se zhudebněnými černými vizemi. Nová deska je neskutečně chladná a mrazivá!



"Phlogiston Catharsis" je opět hodně originálním dílem. Lze v něm zaslechnout odkazy takových kapel, jako jsou GODFLESH, BLUT AS NORD, HALO, DRUG HONKEY, AUTOKRATOR. Deska je to pomalá, plazící se jako nějaký had s kovovou tlamou. Možná jste to nevěděli, ale i stroje mají duši. Studenou a šedivou jako odpadní vody. Novinka mě postupně nahlodala, přenesla do dolních pater pod továrnu s opuštěnými stíny a postupně rozložila na prvočástice. Není to hudba pro každého, na mnohé bude až moc nihilistická a strašidelná. Jenže přátelé, takový je i život otroků, připoutaných k běžícímu pásu pro výrobu smrti. Album se velmi těžko popisuje, lepší je si poslechnout ukázky a pak se vydat na poslední cestu lemovanou zbytky uhořelých těl. Industriální doom metal, u kterého vás prostoupí temnota! Velmi dobře!


Asphyx says:

We're just machines with dead eyes. As robots get up every day at the same time, doing the same tasks, than we finally laughed over buying in the supermarket. We will die in deserted factories. The machines talk to each other and I stand in the middle of that noise. I wonder when the well known death will appear. Before it arrives, I am still listening to a new record of French industrial doom band P.H.O.B.O.S.

I've been working in factories for a lifetime, and the novel "Phlogiston Catharsis", listening to my way to work, around an old hall, got under my skin. It is devastated, dark, gloomy. Everywhere there are barbed wires and the strange odor of oil and dirt. The mood is truly occult. Looks like I'm dealing with black-guzzled visions. The new album is incredibly cold and chilling!

"Phlogiston Catharsis" is again a very original piece. You can hear links from such bands as GODFLESH, BLUT AS NORD, HALO, DRUG HONKEY, AUTOKRATOR. The album is slow, crawling like a snake with a metal mouth. Maybe you did not know it, but the machines also have a soul. Cold and gray as waste water. The novelty gradually eroded me, moved me to the lower floors under the factory with abandoned shade and gradually spread me to the primates. It's not music for everyone, it's too much nihilistic and scary. But friends, such is the life of slaves, chained to a running belt for producing death. The album is very difficult to describe, it is better to listen to the demos and then go on the last journey lined with the remains of burnt bodies. Industrial doom metal, when darkness swallow you! Very good!


Line up -
frederic sacri > distortion / keys / pulse / vox
mani ann-sitar > distortion / keys / vox
magnus larssen > subs / infras / lines / pulse

pondělí 24. září 2018

Recenze/review - ARCHGOAT - The Luciferian Crown (2018)


ARCHGOAT - The Luciferian Crown
CD 2018, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Kosti, poházené po podlaze. Špína a síra, čpící všude kolem. Lebky naskládané na nevzhledných hromadách. Popraskané rakve a mrtvoly vytahané ven na pospas šelmám. Bylo by dobré, aby už někdo konečně udělal v podzemí pořádek. Ještě, že jsou zde black death metaloví maniaci ARCHGOAT. Ti by mohli svojí hudbou srovnat všechno do řady. Příprava na večerní okultní seanci se nesmí zanedbat.

Vítejte na onom světě. V totálním chaosu a zmatku. Zde předvádějí ARCHGOAT svá nekalá kouzla. Jsou zkažení, jako voda v řece Styx. Ortodoxní a nihilističtí, jako ten nekrutější obřad pro velebení Satana. Nahráno a vypáleno na nosič bylo totální zlo bez jakýchkoliv příkras. Jen krutá temnota.



"The Luciferian Crown" je obrácenou modlitbou ve stylu BEHERIT, PROCLAMATION, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, DIOCLETIAN, DEMILICH, SARCÓFAGO. Během celé desky se jde absolutně na hranu, posluchačovi není darováno nic zadarmo. Nemusí to vyhovovat každému, ale příznivci temných, pomalu hnijících desek, by mohli být spokojeni. Jedná se zkrátka o chorobami nasáklý starý poctivý black death metal. Pokud máte rádi smrt v této podobě, pravděpodobně budete tuhle nahrávku točit ve svých přehrávačích do skonání světa. Vy ostatní se pokřižujete a vezmete nohy na ramena. Osobně musím mít na ARCHGOAT náladu. Když se setmí a městem se začnou ploužit divné stíny. Když se mraky poprvé dotknou země. A když mě povolá záhrobí do zbraně. Pak jsem prokletý. Závěr je jednoduchý. Tohle je pravé peklo se vším, co k tomu patří. Berte a nebo nechte být. Inferno!




Asphyx says:

Bones are thrown all over the floor. Mess and sulfur are everywhere. The skulls stacked on the messy dump. Cracked coffins and corpses removed and thrown out for the beasts. It would be great when someone finally clean up the underworld. At least, death black metal maniacs ARCHGOAT are here to do it. They could fix everything with their music. We cannot neglect the preparation for the evening mystical séance.

Welcome to the other world! In the total mess and chaos. Here the ARCHGOAT performs their wicked magic. They are putrid as water in the Styx River. Orthodox and nihilistic like the cruelest ritual for the glorification of Satan. Absolute evil without any embellishment was recorded and released on the album. Only the cruel dark!


"The Luciferian Crown" is an inverted prayer with style like BEHERIT, PROCLAMATION, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, DIOCLETIAN, DEMILICH, SARCÓFAGO. During the listening to the whole record, you are led on the absolute edge; listeners can’t have anything for free. This music is not for everyone, but the fans of dark, slowly putrefying records should be satisfied. It is just by sickness soaked old true black death metal. If you like the death in this form, probably you will listen to this record until the end of the world. Personally, I must have the right mood for the ARCHGOAT listening. When everything becomes dark, and the city is full of the weird shadows. When the clouds touch the ground for the first time. And when the other world calls me to arms. Then I am cursed! The conclusion is easy. This is the real hell with everything, which belongs to it. So take it or let it be. Inferno!

Tracklist:
1. Intrantation 
2. Jesus Christ Father Of Lies 
3. Jezebels Black Mass Orgy 
4. Messiah Of Pigs 
5. Darkness Has Returned 
6. Sorcery And Doom 
7. Star Of Darkness And Abyss 
8. The Obsidian Flame (From My Depths) 
9. The Luciferian Crown (Venom Of God) 
10. I Am Lucifer's Temple

band:
Lord Angelslayer - Mouth of Lucifer, Bulldozer
Ritual Butcherer - Six-Stringed Blasphemies
Goat Aggressor - Coffins

Recenze/review - DEATH SS - Rock 'n' Roll Armageddon (2018)


DEATH SS - Rock 'n' Roll Armageddon
CD 2018, Lucifer Rising Records

for english please scroll down

Vítejte v zábavním metalovém parku z osmdesátých let minulého století! Představte si zvukově perfektně ošetřené vystoupení těch nejzasvěcených. Italští maniaci DEATH SS jsou sami o sobě úkazem. Kapela, která hraje od roku 1977, s nespočtem vynikajících desek, s nezaměnitelnou image a hlavně obrovských darem bavit. I letos si u jejich novinky "Rock 'n' Roll Armageddon" připadám jako bych byl teleportován do zlatého věku rocku, metalu a zábavy.

Stylově je kapela samozřejmě podobná tomu, co na svých nejlepších albech předváděli třeba ALICE COOPER, MERCYFUL FATE, KING DIAMOND, BLACK HOLE, RIPPER. Samozřejmě s vlastním ksichtem a skvělými nápady. Tohle je totiž metal jdoucí až někam ke své podstatě. K jádru. K srdci.




"Rock 'n' Roll Armageddon" není ale jen obyčejným rockovým albem v řadě. Je také protkáno industriálními vlivy, doom metalem, klasickým pompézním heavy metalem. Všechno tohle dělá z novinky pestrou směs ostrých melodií s originální náladou. Nová nahrávka se neskutečně dobře poslouchá, člověk má pocit, jako by byl opravdu v nějakém obrovském zábavním parku jak vystřiženém z knížek Stephena Kinga. DEATH SS umí složit skvělé, jiskřivé a totálně natlakované songy. Vše objímá samozřejmě takový ten patos, s jehož dávkováním to umí málokdo. "Rock 'n' Roll Armageddon" je bombastickým albem, je vzpomínkou, ale hlavně, opravdu zdařilým dílem. Přidejte volume! Pozvěte všechny na parket! Dnes bude dlouhá noc. "Rock 'n' Roll" nesmí zemřít! Vivat DEATH SS! Jsem absolutně nadšený. Vynikající!




Asphyx says:

Welcome to the amusement metal park from the eighties of the last century. Imagine the perfectly sounded and treated performance of the most devoted. Italian maniacs DEATH SS is very unusual and original group. The band which play from the 1977, possess many amazing records, phenomenal image and the big gift to amuse. This year during the listening of their new record "Rock 'n' Roll Armageddon" I feel like I would be teleported to the golden age of rock, metal and fun. 

Concerning the style, the band is, of course, similar to Mohicans as ALICE COOPER, MERCYFUL FATE, KING DIAMOND, BLACK HOLE, RIPPER. Of course, they have their own face and great ideas. This is exactly the metal, which is going to the substance. Toward the core. Toward the heart.


"Rock 'n' Roll Armageddon" is not an ordinary rock album. You can find there industrial influences, doom metal and classic pompous heavy metal. Everything makes from the new album the miscellaneous mix of the sharp melodies with the original mood. The new record is very kind for listening, you feel like you are in the huge amusement park as cut out from the Stephen King’s books. DEATH SS are able to write great, glamorous and totally pressured songs. Of course, everything is covered by the pathos, which is dosed as good as no one can do it. "Rock 'n' Roll Armageddon" is the bombastic album, it is like a memory, but especially, it is a really good record. Invite the all friends to the dance floor! This night will be long! Rock 'n' Roll cannot die! Vivat DEATH SS! I am absolutely excited! Amazing! 


Tracklist:
01. Black Soul
02. Rock 'N' Roll Armageddon
03. Hellish Knights
04. Slaughterhouse
05. Creature of the Night
06. Madness of Love
07. Promised Land
08. Zombie Massacre
09. The Fourth Reich
10. Witches' Dance
11. Your Life Is Now
12. The Glory of the Hawk
13. Forever

band:
STEVE SYLVESTER- VOCALS
FREDDY DELIRIO -KEYBOARDS
AL DENOBLE - GUITARS
GLENN STRANGE - BASS
BOZO WOLFF - DRUMS

neděle 23. září 2018

Recenze/review - DEICIDE - Overtures of Blasphemy (2018)


DEICIDE - Overtures of Blasphemy
CD 2018, Century Media Records

for english please scroll down

Vždycky se těším, až budu moci otevřít další rakev. Nedávno jsem objevil u nás v márnici tajemnou místnost, kde leží balzamovaní kněží, kteří se protivili Bohu. Mám radost z každého, kdo plive do tváře zaslepeným věřícím. Leží tu s rukama sepnutýma, se srdci probodnutými, s obrácenými kříži v dlaních. Poslední dobou to vypadá, že na světě zase vyhrává tupost a nenávist. Je potřeba znovu oživit padlé duše, aby se vydaly do boje se zlem. Zapalte ohně!

DEICIDE jsou kapela, která už asi nepřijde s ničím novým. Je to tak jen a jen dobře. Glen Benton, jako hlavní velekněz, drží vše pevně v rukou a udává směr. I letošní album můžeme zařadit do novodobé historie kapely, která je více melodická a temnější, než jejich počátky. Někomu se tento vývoj nemusí líbit, ale je také nutné napsat, že novinka řeže ostře a nekompromisně. 




"Overtures of Blasphemy" je perfektně zvukově ošetřeným albem, s parádním obalem. Co se týká nápadů, tak ty stylově vystihují DEICIDE bez výhrad. Temnota, surové melodie, spousta rouhání. Jedná se zkrátka o velmi solidní řemeslo, které jsme od kapely očekávali. Některé skladby mi lehce připomínají VADER, sóla jsou zase jak vystřižená od SLAYER. Samozřejmě, s devastujícím hlasem Glena Bentona v popředí. Američané letos dodali esenci pravého nefalšovaného old school death metalu vlastní výroby. Mladším posluchačům toho asi již příliš neřeknou a technicky zaměřeným fanouškům také ne. Nevadí to, tahle smečka směřuje jinam, do starých katakomb, kde se zlo potkává s nenávistí, kde jsou jeptišky obětovány a věřící hoří v plamenech. "Overtures of Blasphemy" není převratným kusem smrti, ani vlastně ničím výjimečným, ale velmi dobře se poslouchá a když u něj lehne popelem nějaký další kostel s nekalou pověstí, tak se také zlobit nebudu. Hail DEICIDE, hail Satan! Velmi slušná porce temnoty!



Asphyx says:


I always look forward to opening another coffin. I have recently discovered a mysterious room in our mortuary, where we have embalmed priests who been rebelled against the God. I am delighted by everybody who spits into the face of the blind believers. He lies here with his hands closed, his heart pierced, with inverted crosses in his hands. Recently, it seems that the world is again ruled by dullness and hatred. It is necessary to revive the fallen souls to fight against the evil. Light the fires!


DEICIDE is a band that probably will not come up with anything new. It's just so good. Glen Benton, as the chief high priest, holds everything firmly in his hands and gives direction. We can also include this album in the modern history of the band, which is more melodic and darker than their beginnings. Some people may not like this development, but it is also necessary to write that the novelty is cutting sharply and uncompromisingly.


"Overtures of Blasphemy" is a perfectly sound-treated album, with a superb cover. About ideas, they are stylishly depicted DEICIDE without reservations. Darkness, raw melodies, lots of blasphemy. This is, in short, a very solid craft that we expected from the band. Some of the songs remind me slightly of VADER, the solos are again cut out by SLAYER. Of course, with the devastating voice of Glen Benton in the foreground. The Americans have delivered the essence of their own true old school death metal. They probably will not say much to the young fans and to the technically oriented fans. It does not matter, this band is heading different way, into old catacombs, where evil meets hatred where nuns are sacrificed and believers burn in flames. "Overtures of Blasphemy" is not a breakthrough piece of death, or even nothing special, but it is very good listenable album and when during he listening is some another church with an unfair reputation burned, I will not be angry. Hail DEICIDE, hail Satan! A very good portion of the darkness!


Tracklist:
01. One with Satan
02. Crawled from the Shadows
03. Seal the Tomb Below
04. Compliments of Christ
05. All That Is Evil
06. Excommunicated
07. Anointed in Blood
08. Crucified Soul of Salvation
09. Defying the Sacred
10. Consumed by Hatred
11. Flesh, Power, Dominion
12. Destined to Blasphemy

band:
Glen Benton (Bass, Vocals) 
Steve Asheim (Drums, Guitars) 
Kevin Quirion (Guitars) 
Mark English (Guitars)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto šedesátý třetí - Hedvábná


Příběh sto šedesátý třetí - Hedvábná

Do okna svítí paprsky slunce. Leží na boku a vlasy má přehozené přes moji tvář. Nemůžu se pohnout, abych ji neprobudil. Chce se mi hrozně na záchod. Ještě chvilku vydržím, podobné okamžiky si musím zafixovat do hlavy. Říká se tomu obliny. Klenutý zadek, co mají ženský kvůli porodům. Prdelka. A taky lopatky, prsa máš malá a zezadu nejsou vidět. Tak si je aspoň představuju. Políbím ji na ucho, protože vím, že zamrouská jako kočenka. Zavrní. Vezmu si ji zezadu. Když je udýcháno a hotovo, tak se usměje. Je sobota, den jen pro nás. Kačenkovi jakoby nějak tušili věděli chtěli, abychom byli spolu. Tak o víkendech mizeli na dlouhé výlety, návštěvy a my měli byt pro sebe.

Žijeme teď spolu u Kačenky v malém pokojíku. Kartáčky vedle sebe, postel malá, ale naše, složíme se. Prcalík nám říká, že nás musí občas vytáhnout ven, jinak bychom jak dva králíci nedělali nic jiného než jeden druhému tělesnou radost. Jak si můžeš dát nohu přes nohu? To já nedokážu. Koukám na ní, když snídáme. Tričko Vader, to moje starý, ještě ručně natisknutý. Logo nakřivo, vypadá to, že máš jedno prso větší. Fakt? Ne dělám si legraci, jsi dokonalá. Ruka v ruce, společná sprcha. Půjdeme ven, je krásně. Ranní pivo U Hymrů, kde jste včera byli? Káče se udělá blbě a jde na záchod. Zvrací.

Chodíme městem a má milá našlapuje jako šelmička. Jsem hrozně hrdej, že mám tak krásnou holku. Musíme za mojí mámou, otec má denní ve fabrice. Naschvál se sházíme takhle, aby nedocházelo k problémům. Káče se změnil odstín očí, alespoň mi to přijde. Budeme se brát mami, ale dej nám čas, nejdřív si všechno srovnáme v hlavě. Jo, na jaře by to bylo nejlepší. Na chalupě, jako ty? Možná jo, ať máš taky někdy radost. To víš, že tě pozveme na metalovou svatbu. Maměnka moje je stejně tak hodná ženská. Obejmu ji a jdeme dál. Dobrý den sídliště, sláva tvé šedivosti a asfaltu. 

Metly byly ten den líný jako vši. Včera byl v Hradišti Debustrol, tak si každý nese svoji opici. My jsme čerstvý. Odpočatý, rozzářený. Kytka je už tady a divně kašle. Ty vole, fakt nekuř. Taky by ses mohl občas najíst. Jsi jak lunt! Mávne rukou a nadhodí ihned nějakou kapelu. Chytnu se a vidím, jak Kačenka protáčí oči. Nebude se mnou řeč. Ještě, že je tu Mirka a v dálce se objevila silueta Jany. Kozenky naše, hezky si povídejte, my máme na práci metal. Probereme život, v práci nás to kurva sere, ale jinak dobrý. Dáme jedno a všichni mizí. Obědy volají.


My nevaříme. Já to neumím a chci si někam zajít. Tak to vezmeme přes Krásnou louku, kolem Cikánský zátoky. Vzpomínáme. Kde my jsme to všude dělali? Škoda, že nemáme deku. Zhoupnu se na provaze s prkýnkem nad Jizerou. Dělám Tarzana. Pak mi ujede noha a spadnu do už docela studené vody. Káča se mi děsně směje, ale mě je chladno. Musím se převléct. Jenže kde a do čeho? Tak čvachtám městem, smrdím bahnem a kačinou. Sprchuje mě jak v porno filmu, pokračujeme až do konce. Smrťáku, fakt si mě vezmeš? Zeptá se najednou, když ležíme vedle sebe. Asi jo, škádlím ji. Záleží, jestli už ses naučila žvýkat kůže. Potřebuji silnou ženu, znáš mě, jsem rozevlátej. Vždyť jsme zapomněli i na to jídlo.

Zvlhnou jí oči. A pak se pozvrací. Holky si tiply dobře. Je těhotná a počůranej proužek papíru to potvrdil. Sedím s hlavou v dlaních a odehrává se přede mnou vysněný příběh. Jdeme v něm spolu po Radouči, mezi námi holčička s pomněnkovýma očima. Má je prý po mě. Poskakuje a já jsem šťastnej. Zároveň ve mě hlodají pochybnosti. Kde vezmu peníze? Kde budeme bydlet? Zvládnu to, být otec? Já, kluk ze sídliště, hovado a srdcem punkáč? Zhroutí se mi svět? Nebo budu dospělý? A jak dospělý? Jako ty davy kolem, ty tupý ovce? Hypotéky, dovolená, vánoce, dokolečka dokola, roky budou utíkat a nic z toho? A pak umřu?

"Nad čím přemýšlíš, Smrťáku?": zeptá se mě a je bledá jako stěna. "No, jestli vezmeme dceru jako první na Debustrol nebo nějakou zahraniční kapelu. Víš, aby si to pamatovala, aby měla zážitek": odpovím a vidím na Kačence, jak se jí ulevilo. Není to jen tak, takhle mladá a dítě, doba se změnila. Už to není jako dřív. Dneska každej "žije", cestuje, studuje a ty budeš doma se starou a dítětem. Má větší pochybnosti než já. Možná jsme na malýho sviště fakt nezralý. Nakonec jde ale stejně jen o to, že se máme rádi. Zbytek jsou podružnosti.

A já se rozpovídám. Všechno na co jsem myslel, tak řeknu nahlas. Taky to, že sice nevím, jak to všechno zvládnu, ale je to ta nejkrásnější věc, která mě v životě potkala. Asi jsem se jako fotr narodil, nějak podvědomě jsem se na to těšil. No a co? Tak jsme jednou v opilosti zapomněli gumu. Stejně, řeknu ti, nic jinýho tady po nás na světě stejně nezůstane. Jen ty naše geny. Náš otisk v dětských tvářích. Naše pohyby a kecy, které od nás odkoukají. Vezmu ji ruce do dlaní, koukáme si z voka do voka, jak v blbým filmu, ale je to tak. Je vláčná, kouká na mě úplně jinak. Ženskejm se změní oči, když mají v sobě ty malý vetřelce. Jsi hedvábná. 

Vypovídáme se, nevíme co přijde. Mám sice něco málo našetřeno, ale jinak nic. Zatím to nikomu neřekneme, akorát nebudeš pít, no. Dokud nebude vidět rostoucí břicho. Jenže holky nový život vycítily. To se poddá. Buď na sebe opatrná. Hned o Káču chci pečovat jak blázen. Já ale nejsem nemocná, směje se tomu mladýmu bláhovýmu klukovi, kterej žil od malička metal a najednou během několika měsíců musel aspoň trošku dospět. Hladím ji a ona najednou pláče. Že prej má štěstí (to ještě uvidíme drahá). Poslouchám ji břicho jak vyšinutej. Ne, ještě nemůže být nic slyšet, fakt nekope, já se z tebe zblázním. 

"Hele, tak to můžeme naostro, co?": napadne mě a pak přemýšlím, jestli tomu malýmu/malé neublížím. Směje se ještě víc, zároveň brečí a je opravdu krásně hedvábná. Tentokrát to není ani tak o tělech, jako spíš o objímání. Možná si to namlouvám, ale připadá mi, že i jinak voní. Jako ženská, dospělá žena. Ležíme, koukáme do stropu a kolem řádí v akvárkách havěť. Bude to kluk nebo holka. Bude to princezna s pomněnkovýma očima, to vím jistě. Naše plány se najednou rozjedou, jsme nadšení, plní života. Ty vole, my budeme tři! Pomalu se setmí a má milá chodí v pravidelných intervalech zdravit keramiku. 

Jsem tady pro tebe, nikdy tě neopustím, to zvládneme, neboj! Jsem odkojenej betonem, my kluci ze sídliště vydržíme všechno. Práci mám, byt seženeme a zbytek nepotřebujeme. Hlavně nechci, abychom si přestali povídat. Nechci lahváče u nekonečných seriálů, nechci hádky o ničem, nechci abys byla cuchta a já v nátělníku a trenýrkách u lednice. Vysníme si svět, jo? A pak sny přetvoříme v realitu. Byla dychtivá, budovala by jako každá pořádná budoucí matka, měla mateřství v sobě. Působila o hodně víc silnější než já. Byla překrásná, i když mi pořád během hovoru odbíhala blít jak Alík. A hlavně, byla pořád hedvábná. 

"Nepůjdeme se projít?": navrhla a já samozřejmě šel. Protože jsem tady byl pro ní a pro tu malou nevyklubanou holčičku. Oblíkneme se do džínového. Máme ty svý metalový stejnokroje. Couráme se městem, nabídnu ji svoji džísku a klepu se radši zimou. Hlavně, abys byla v teple. Zamíříme kolem garáže, skrz park Štěpánka. Pamatuješ? Vzpomínáme na naše začátky, na první koncerty, první muchlování, na altánky, na všechnu tu krásu a naději, kterou jsme si dali. Na hubenýho vošklivýho kluka s obrovskými brýlemi a na nádhernou slečnu, co je najednou dvojjediná. Hele, na Rychtě mají otevřeno na terásce. Pije džus a culí se u toho. Já dám ten večer mnoho piv. Těch emocí a slov bylo tolik, že se potřebuju trošku uzemnit.

Vede si mě k sobě domů. Opilého jak zákon káže. Močím pod lampama, chci skákat do kašny. Mám křídla. Oslavuju život, nás, svět, kterej je přece skvělej. Křičím do tmy všechny básně, co jsem jí napsal. Možná ji trošku štvu, ale je ráda, že mě má. Tolik štěstí si snad ani nezasloužím. Vytáhla si mě ze šedi a betonu. Z panelového bludiště, z beznaděje. Doma, v tom malém, ještě pořád dívčím pokoji, klečím a neustále ji líbám na břiše, pod břichem a jak jsem ožralej, tak pláču radostí. Pořád dokola, než usnu, opakuju, že je tak úžasná, dokonalá a úplně celá hedvábná.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 22. září 2018

Recenze/review - SATAN - Cruel Magic (2018)


SATAN - Cruel Magic
CD 2018, Metal Blade Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte s hudbou vy, ale já nejvíc miluji chvilky, když si přinesu domů nové CD, vonící tiskárnou a rozbaluji jej. Pak vložím hudbu do přehrávače, natáhnu si nohy nahoru a relaxuji. Čekám, co se mnou deska udělá. Užívám si, většinou s dobrým pivem v ruce. Poslech je jako obřad přijímání. Radost, očekávání a prvotní nadšení. Potom většinou nahrávku znovu zabalím a podle chuti přehraji za nějaký čas. Ty dobré se postupně dostávají do předních pozic a na špatné zapomínám.

Novinka "Cruel Magic" mě rozsekala na první dobrou. Mám moc rád rukopis kapely, barvu hlasu Briana Rosse i celkovou náladu desky. Na SATAN se mi vždy líbilo, že jsou jiní, odlišní a syrovější, než ostatní heavy metalové skupiny. Také by se dalo říci, že jsem jejich tvorbě propadl. Nový počin není výjimkou.



Nahrát v dnešní době dobré heavy metalové album, které nebude uječené, patetické a obyčejné, je velké umění. Vše již bylo řečeno a styl je poměrně dost vyčerpán. Na každém druhém rohu jsou mladé retro kapely. Přesto nebo možná právě proto je "Cruel Magic" skvělou nahrávkou. Do krve se mi dostalo, po prvotním pozitivním šoku, ještě více, usadilo se mi v žilách a opakovaně mě nutilo k dalším poslechům. Jsem pocitový obdivovatel kovu a jako takovému se mi deska neskutečně líbí. Má v sobě potřebnou dávku rockového feelingu, spoustu zajímavých pasáží a hlavně - vůbec se neoposlouchá. Tohle je regulérní, totální NWBOHM! Absolutní bomba pro všechny fanoušky a důkaz, že tahle smečka do starého železa rozhodně nepatří! Neposlouchejte náhražky, narvěte si do hlavy opravdový heavy metal! Satan s vámi! Skvěle!



Asphyx says:

I do not know how you have it with music, but I love the most when I bring home a new CD, smelling the printer and unpacking it. Then I put music into the CD player, stretch my legs up and relax. I'm waiting for what's going to happen to me. I enjoy, mostly with good beer in my hand. Listening is like a reception ceremony. Joy, anticipation and primordial enthusiasm. Then I mostly wrap the CD back and I will play it again later. Those good are gradually getting into the top positions and forgetting those bad CDs.


New album "Cruel Magic" kicked my ass immediately. I like the band's style, the color of Brian Ross's voice and the overall mood of the album. At SATAN, I always enjoyed they are different, raw than other heavy metal bands. It could also be said that I have failed by their work. A new act is no exception.

Record a good heavy metal album nowadays which will not be pathetic and common is a great art. Everything has been said and the style is quite exhausted. On every other corner are the young retro bands. Still, or perhaps because of this, "Cruel Magic" is a great recording. I got it more into my blood after the initial positive shock, it settled in my veins, and repeatedly forced me to listen it. I am a metal admirer and as such, I really like the album. It has the necessary dose of rock feeling, a lot of interesting passages and most importantly – you can listen it again and again. This is a regular, total NWBOHM! Absolute bomb for all fans and proof that this band definitely does not belong to old iron! Do not listen to substitutes, get real heavy metal! Satan with you! Great!


Tracklist:
01. Into the Mouth of Eternity
02. Cruel Magic
03. The Doomsday Clock
04. Legions Hellbound
05. Ophidian
06. My Prophetic Soul
07. Death Knell for a King
08. Who Among Us
09. Ghosts of Monongah
10. Mortality

band:
Brian Ross (Vocals) 
Steve Ramsey (Guitar) 
Russ Tippins (Guitar) 
Graeme English (Bass) 
Sean Taylor (Drums)


pátek 21. září 2018

Recenze/review - TUNJUM - Deidades del inframundo (2018)


TUNJUM - Deidades del inframundo
CD 2018, Dunkelheit Produktionen

Naposledy viděla světlo, naposledy se mohla pomodlit. Pod dřevěným křížem. Na chladné dlažbě znesvěceného kostela. Vysoko v horách, kam biskup ani ostatní nevidí, nahlížíme na víru trošku jiným pohledem. Krvavým, útrpným, rituálním. Máme rádi smrt a beznaděj. Modlíme se v obrácených modlitbách. Koukáme s upřeným pohledem do záhrobí, exhumujeme staré pohanské zvyky a pořádky. Jdeme až na dřeň, k základům. Dnes budeš naší obětí, spirituální seancí i šílenstvím.

Na novinku peruánských TUNJUM lze nahlédnout dvojím způsobem. Buď je ihned odsoudíte za nepůvodnost a totální chaos a nebo se naplno ponoříte do jejich temné řeky a pochopíte poselství smrti. Mám rád kapely jako INCANTATION, MORBID ANGEL, AUTOPSY, THRONEUM, DEATH. A jako jejich fanouškovi se mi líbí i novinka jihoamerických maniaků. 



"Deidades del inframundo" je nahrávkou, která zní jakoby ji někdo vytrhl rovnou z devadesátých let. A to jak zvukově, tak obalem i nápady. Nehledejte nic originálního, ale spíše na sebe nechte jejich hnis působit. Dostane se vám do krve pomalu, polehounku. Ani se nenadějete a budou se před vámi svíjet v křečích ošklivá klubka hadů. Oči obrátíte v sloup a budete si pořád dokola opakovat mantru smrti. Ano, takhle se kdysi dávno opravdu hrál death metal. Ten opravdový, reálný a syrový jako rána na hřbitově. Dnes již mnohým posluchačům bude album připadat příliš monotónní a stereotypní. Je to samozřejmě jen na vás. Mě ale TUNJUM přesto zaujali. Jsou jako zlá modlitba pro přijímání do našeho padlého řádu Satanových následníků. Peklo, špína, smrt! Víc nám netřeba! Utrpení je naší krmí, stejně jako tenhle peruánský old school death metal! Rochním si ve vší té hnilobě a jsem spokojený! Za mě velmi dobré i zlé!





sumarizace:

Obraťte kříže směrem dolů! Zapalte svíce a otevřete staré hroby. TUNJUM  jsou zde! Letos přicházejí s albem, které je přesnou definicí samotného pekla. Kombinace starého deathu, který je doplněn absolutní tmou. Pokud hledáte marně svůj vlastní hrob, tak jste ho právě našli. "Deidades del inframundo" je přesně tím druhem magické desky, která vás uhrane navěky. Při poslechu jsem ukřižovaný hlavou dolů, umučený, jako při posledním soudu. Mám pocit, že apokalypsa nastane každou chvíli. Zlo má mnoho podob a jednou z nich je nová deska TUNJUM. Kozlí hlava, nabodnutá na kůlu, ke mně promlouvá neznámým jazykem. Jsme všichni dávno prokletí. Umíráme v nekonečných křečích a jako soundtrack k celé scenérii nám hrají peruánští raraši. Old school death metalová nahrávka, která vás spálí na popel! Inferno!

Asphyx says:

Turn all the crosses upside down! Light up the candles and open old graves. TUNJUM  is here! This year they are coming with their new album which is the exact definition of the Hell. A combination of the old death riffs when is sometimes the  with an absolute darkness. If you search for your own grave, there it is. "Deidades del inframundo" is the exact type of a magic album which will bedevil you forever. When I listen to this album I´m crucified upside down, torture to death like during the Last Judgement. I feel like the Apocalypse is near and it´s going to be here any minute. The evil has a lot of forms and the new album by TUNJUM  is one of them. Goatish head jabbed on a pale speaks to me with an unknown language. All of us are cursed long time ago. We are dying in infinite pains and like a soundtrack from this scenery these Peruans imps are playing their songs. Old school death metal record which will burn you to the ash! Inferno! 


Tracklist:
01. La Venganza de la Bestia Lunar
02. Difunta Señora Soberana
03. Antiguo Dios de la Noche
04. La Maldición de la Bruja
05. Destino de los Cautivos
06. Demonios de la Tierra
07. Rebellión del Inframundo
08. Retorno al Origen

TWITTER