DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 30. března 2020

A few questions - interview with death metal band from Finland - NERVE SAW.



A few questions - interview with death metal band from Finland - NERVE SAW. 

(all answers by Markus Makkonen, bass vocals)

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

"Hi Jakub, Nerve Saw was formed in 2010 by me. It was originally a way to express my love towards my early influences in death metal, like Obituary, Master and Six Feet Under. Did record an EP in 2011, all by myself, but it was buried in the vaults of a record label that is better left not mentioned here. They were not too active, you know. Hahah! Old Skull Productions finally dug the EP up and released it a couple of years ago. Since then, the band has grown to be a full three-piece, when Heikki Matero joined to play guitar and Michael Dorrian started to play drums for us. Musically, we've also added a bit more "crossover" feel to it, with adding punk and hardcore to typical death metal thing." 


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

"Our debut album Peril was recorded in Barcelona, Spain. In Moontower Studios run by Javier Felez of Graveyard and Teitanblood. He did a great job and he did really understand the approach we were looking for. Working with Javi was real smooth and I'm really looking forward to record with him in the future again. Hopefully for a new Nerve Saw album." 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

"Peril comes out via Testimony Records. They have done a great job with promotion and packaging. The CD edition of the album is 400, i think and there are three different versions of the vinyl, all 100 a piece." 


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal
with? 

"I wrote all the lyrics for the album. Personally, I really find it boring of singing about ghouls and goblins (it's like singing about Santa Claus), so everything is quite "real" with Nerve Saw. "A Fool" is about people who follow the pack wherever and dont think with their own brains, Ghosts in Dialogue is about people who rant on bygone ideas of somebody else, thinking someone else's thoughts are theirs, even it really cannot be like that. Then there's anti-religious lyrics like "Nails" and some thoughts in "Wolves of the 80s" reflecting on my childhood in Cold War era Finland, and how some of the modern day aspects seem to be a lot alike. All in all, i guess it is criticism over human stoopidity and herd mentality of the social media era world we live in today."


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

"Graphics are of course important, as they portrait an image for the music itself. Back in the day, before internet, album covers were maybe even more important, as you would often buy albums that had the most "promising" covers in them. Artwork for Peril was done by Raul "Mortuus" Fuentes, who is a fantastic artist working with ink and pens. He did this gnarly art for the album, that really reflects the music and the lyrics too, as there are some references towards the "witch-hunts" of modern day social media there." 

"Nerve Saw logo was done by Toni Hietomaa, a Finnish artist who has worked with Funebre, Convulse, Impetigo, Vulcano etc. Real old school dude and a great guy. A die-hard metal fan. Raul Fuentes did the album cover and Turkka Rantanen, who did all the early 1990's Finnish death metal stuff did the EP artwork, back in 2011. "





Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

"Testimony Records were one of the very first we contacted for this album. They have done a real good job with the bands they have and have good promotion and distribution. These were the main reasons and at least so far, everything has been working out real well with them. Even in these difficult times we are facing now." 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

"As a band, it is important to let everybody's personal input be audible in the music. Mike is a fan of early 1990's death metal, but also crossover stuff like Suicidal Tendencies. Heikki is fan of hardcore stuff like Raised Fist, but he also likes bands like Helltrain, Kreator and Duskfall. While I was writing my parts for the album, I tried to find inspiration in bands that have a strong "momentum" and "drive". The unstoppable thing in their music. Early Sepultura, Carnivore, Motörhead and Celtic Frost all being definitely like this. Also, Disfear was important."

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

"The label hunt for this particular album was rather short.. haha! Testimony was the second label we contacted and they replied pretty fast that they were interested. There was no need to go hunting any further and it was great, as it usually is not this easy."


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

"Nerve Saw as a band has not played any shows so far. In the beginning it was just me in the band anyways, but now as we are a full band, we could actually play shows if somebody asks us to. The thing is, that everybody in the band has been playing metal since the mid-90's and we have all played a lot of shows already, so we are not in a hurry in that department. And currently, you cannot even go anywhere because of the virus! Hahah! We use the downtime to write an album #2 instead. As far as the gigs go, my favourites are the small, sweaty and packed clubs where things really get intense." 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

"We are currently working on what will be our second album, all of us separately in our homes. Our plan is to get together with guitarist Heikki after the Corona-thing bypasses and gather up the riffs we have already. Then make some rough demos for Mike and send them over, so he can start working for the drums on them. At the moment it seems the album #2 will be a lot like Peril, with maybe a bit of Carcass thrown in to keep things interesting." 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

"I would say our facebook account is the fastest route as I run that personally. Will reply to everything people write in there, and as soon as I can. The feedback from the people listening to our music is really important. As a musician, you are often "too close" to your own work and cannot be fully objective with it. When people tell us what they really like in our music, it is a big help when writing the future stuff. So please, take a listen to our new album out and drop a line if you feel like it! It's all very much appreciated. Cheers!" 

Thanx for the interview. 

Thanks to you Jakub! And once again, really sorry for the delayed answers. 

You must think I'm some lazy arse-hole now. 

Will have to remember to check this email address more often. 

With regards 

- Markus / Nerve Saw

DEADLY STORM ZINE - právě poslouchám / I´m listening now - OBITUARY!



Jsem stejně jako vy hlavně fanoušek. Každý den s muzikou vstávám, rvu si ji do uší cestou do práce, uchyluji se k hudbě pokaždé, když to jenom jde. Pořád, již přes třicet let, si dělám večery u desek, které mám rád. K některým se vracím opakovaně a často. Třeba mé chutě osloví i vás. Tohle jsou alba, která jsem si opět naladil ve svých přehrávačích. Asphyxův tip pro dnešní den je...nechte si chutnat!

Mainly I'm fan like you. Every day I get up with music, I listen to music on my way to work, I return to music when it is possible. More than 30 years I listen to my records every evening. Some of them again and again. Maybe my choise can addres you too. These are records that I like. Asphyx' hint for today............... Let's enjoy it!

http://store.relapse.com/

about OBITUARY on DEADLY STORM ZINE/ o OBITUARY na DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - OBITUARY - Obituary (2017)

Recenze/review - OBITUARY - Inked in Blood (2014)

Report, photos, video - OBITUARY, ABSU, BEHEADED - club Slavie, Czech republic - 12. 7. 2017

Report, foto, video - OBITUARY, M-PIRE OF EVIL, DUST BOLT, POSTHUM - klub Futurum – Praha – 18.1.2015

Recenze/review - OBITUARY - Ten Thousand Ways to Die (2016)

Report, photogallery, video – CARCASS, NAPALM DEATH, OBITUARY, VOIVOD, HEROD – Folimanka, Prague – 5.11.2015

















------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine

twitter:

neděle 29. března 2020

Recenze/review - VULCANO - Eye in Hell (2020)


VULCANO - Eye in Hell
CD 2020, Mighty Music

 for english please scroll down
Jedinou pravou hudbou pro vyvolávání temných sil je ryzí, starý metal. O tom nemá nikdo pochyby. Představte si oltář ve zchátralém chrámu. Kdysi se zde pořádaly okultní seance. Na kamenném stole je ještě zaschlá krev a ze stínů se ozývá nářek obětí. Padlé modly, kult mrtvých. Atmosféra místa vás ihned pohltí. Stejně jako nové album brazilské legendy VULCANO. Ti se letos vracejí se svým shnilým metalem a touží po jediném. Roztrhat vás na kusy. Nutno rovnou dodat, že u mě se jim to daří opět na výbornou.

Jsem toho názoru, že metal musí mít kapela v srdci, musí být opravdová, uvěřitelná, musí mít svůj vlastní výraz a ksicht. Poslouchat novinku "Eye in Hell" je jako otevřít starou prašivou rakev. Když odtrhnete víko, spadnete rovnou do víru riffů, melodií a utopíte se během několika okamžiků. 



Je poměrně troufalé album "Eye in Hell" k někomu přirovnávat, ale v určitých bodech se nápady prolínají s těmi, které mívaly a mají skupiny jako POSSESSED, VENOM, RAZOR, INFERNAL MAJESTY, RAZOR, HOBB´S ANGEL OF DEATH. Zkrátka a dobře, VULCANO se stále drží toho, co umí nejlépe. Klasického energického metalu, který je syrovou a základní kombinací thrashe, blacku a death metalu. Brazilská legenda je přesně tím druhem kapely, po které nechci žádné stylové změny. Jsou vynikající v tom, co dělají. Poslech tak připomíná spíše okultní obřad pro vyvolávání temných sil, než obyčejnou desku. Dovedu si představit opuštěné místo, někde na kraji Sao Paula, o kterém se říká, že je prokleté. Tam někde museli VULCANO svoji novou desku složit a nahrát. Pánové jakoby citovali ze starých metalových učebnic, které kdysi sami sepsali. "Eye in Hell" je skvělým, ryzím a uvěřitelným albem pro všechny, kteří ještě nezapomněli, jak má znít pravý metal! Kult!


Asphyx says:

The only true music for evoking dark forces is pure old metal. No one has any doubts about this. Imagine an altar in a dilapidated temple. Occult sessions were held here years ago. There is still dried blood on the stone table, and from the shadows, the cry of victims is echoing. Fallen idols, the cult of the deads. The atmosphere of this place will engulf you immediately. Similar to the new album of Brazilian legend VULCANO. They are returning this year with their rotten metal and longing for only one thing. To tear you apart into small pieces! It should be added that in my case they are accomplishing.

I think the band must have the metal music in its heart, it must be real, believable, it must have its own expression and face. Listening to the new record "Eye in Hell" is like opening an old, scabby coffin. When you tear off the lid, you fall straight into a swirl of riffs, melodies, and you are going to drown in moments.

It is quite presumptuous to compare album "Eye in Hell" to other bands, but at some points, the ideas mingle with those that used to have bands like POSSESSED, VENOM, RAZOR, INFERNAL MAJESTY, HOBB'S ANGEL OF DEATH. In short, VULCANO still does what it knows the best. Classic energetic metal, which is a raw and basic combination of thrash, black and death metal. The Brazilian legend is exactly that kind of band, by which I don't expect any style changes. They are excellent at what they do. Listening thus reminds an occult ceremony for evoking dark forces rather than an ordinary record. I can imagine an abandoned place somewhere on the outskirts of Sao Paulo, about which is said that is cursed. There somewhere VULCANO had to compose and record their new album. Gentlemen seem to quote from old metal textbooks that they once wrote themselves. "Eye in Hell" is a great, honest and believable album for all who have not forgotten how the real metal should sound! Cult!

Tracklist:
01. Bride of Satan (3:26)
02. Cursed Babylon (2:56)
03. Evil Empire (3:15)
04. Struggling Besides Satan (2:56)
05. Sinister Road (3:14)
06. Devil's Bloody Banquet (2:53)
07. Sirens of Destruction (3:35)
08. Dealer of My Curses (3:50)
09. Mysteries of the Black Book (2:45)
10. Inferno (3:14)
11. Cybernetic Beast (3:28)
12. When the Day Falls (2:59)
13. Eye in Hell (4:07)

Line Up:
Bruno Conrado - Drums (Heavenly Kingdom, Impetuous, KillMister (live), ex-Vetor)
Zhema Rodero - Guitars
Luiz Carlos Louzada - Vocals (Chemical Disaster, Front Attack Line, KillMister, Predatory, Preguh, Repulsão Explícita, ex-Chaosmaster, ex-Ignorance, ex-Hierarchical Punishment, ex-K.O.V., ex-White Frogs)
Carlos Diaz - Bass (Chemical Disaster, ex-Chaosmaster, ex-Hierarchical Punishment, ex-Infector, ex-Ninurta, ex-Dhuend, ex-Violent Vision)
Gerson Fajardo - Guitars (KillMister)


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý třicátý devátý - Festival plný vášně, emocí a metalu!


Příběh dvoustý třicátý devátý - Festival plný vášně, emocí a metalu!
Kdysi dávno, jo hergot, to už je fakt spousta let, jsme v kulturním domě v Mladé Boleslavi pořádali s Prcalíkem a Kytkou koncert několika kapel. Skončili jsme finančně v mínusu a museli doplácet i takové věci jako rozkousané závěsy nebo vytrhané parkety. Fanoušci byli natolik divocí, že z nich šel strach. Byli jsme jak zvěř, bylo v nás tolik nakumulovaných emocí, že musely všechny ven. Kluci jsou po smrti a já si na tuhle naši taškařici občas vzpomenu. Vstoupila do vyprávění. Kdo na ní byl, tak se vždycky u stolu jakoby zamyslel a všichni kolem ztichli. Každý se předháněl v tom, co zažil a co se tam dělo. Občas některé zážitky vyvolaly úsměv na mé tváři, protože to byla čirá lež, ale nechal jsem vyprávěče si užít svůj okamžik slávy, proč taky ne?

Bylo to drahý, bylo to hodně drahý a pak už nás nikdo do kulturáku nechtěl pustit. V Černé vdově si sice dělal Sabath svoje koncerty, ale na rovinu, nebylo to úplně ono. Zval si hlavně ty svoje máničky, který sice v sobě měly spoustu dobré energie, ale my byli trošku z jiného těsta. Tak jsme se uchylovali do garáží dole u Krásný louky. Pár lahváčů, rum pro souseda, aby nepyskoval a jelo se. Jenže člověk je nepoučitelnej, pořád ve mě hlodala myšlenka, vymyslet něco většího. Jako bych neměl svých starostí dost. Dělat něco pro lidi? Když si potom jen stěžují, pomlouvají, jsou nespokojení, znáte to, někteří jedinci prskají ze své podstaty. Přesto, ano, přesto přese všechno jsem chtěl pozvat pár dnes již absolutně neznámých kapel - kamarádů a pojmout akci jako takovou poctu pro mé mrtvé druhy ve zbrani. 

Problém byl jako vždy místo. Kde nechají vystoupit metalové kapely? Kdo se nebojí? Hledali jsme poměrně dlouho. Nakonec se Kristýnka svěřila s problémem výčepákovi a provoznímu Na Rychtě u Štěpánky. Je tam terasa, uvnitř sál tak akorát a finančně nás to nevyčerpá. Všichni mě od začátku přemlouvali, ať toho nechám, že to bude fiasko, propadák, že nikdo není na podobný smečky zvědavej. Ale já se zakousl, jako rotvajler, nemyslel jsem na nic jinýho, měl jsem pocit, že to svým kamarádům dlužím. Jen jednou, za všechny padlé. Sedával jsem občas doma a díval se do zdi. Puštěnou muziku a všechno se mi vracelo. Bolest, tma, strach. Všechno se seběhlo tak rychle, tak šíleně rychle a já tady zůstal sám. Proč? Bylo to jak bumerang. Třeba několik měsíců jsem se usmíval, normálně žil a pak nastal okamžik, chvilka, která mě vrátila ihned do temnoty.

Místo jsme tedy měli, teď ještě přemluvit kapely. Všichni muzikanti byli mí vrstevníci, kteří si navzájem propojeně hráli v různých smečkách s názvy jako Kladivo, Smrt beznaděje, Kosa, Vytrženej zub, Vyhřezlost, Masakr v márnici a podobně. Většina měla jepičí život, nikdy se nedostala za hranice města, mnohdy ani čtvrti. Mimo party asi padesáti lidí o nich ani nikdo moc nevěděl. Byl jsem naivní, ale nadšenej. Půjčil jsem si od tet kárku a objel s ručně namalovanými plakáty všechny metalový hospody. Něco jsme hodili na nádraží a protože děsně foukalo, tak jsme se u toho pěkně opili a já se musel druhý den znovu vydat ven a zjišťovat, kde jsem kárku nechal. Tety by mě zabily. Potřeboval jsem pomoc, pár dobrých duší, které by se mnou všechno zorganizovaly, ale pokaždé, když došlo na lámání chleba, tak zůstalo jen u slibů od piva.

Jako vždy mi nakonec zbyly jen holky, na jejíchž obličejích jsem momentálně viděl nevyřčenou výčitku: "Vidíš to ty blbečku, my jsme ti to říkaly!" Měly samozřejmě pravdu. Mojí obhajobou budiž mé mládí a pak taky, já jsem to opravdu celé pojmul jako poctu mým kamarádům. Chtěl jsem, představoval jsem si, že někde v davu pařících lidí potkám jejich stíny, plácneme si rukou. Možná dokonce prohodíme pár slov. Byla to samozřejmě blbost, ale já se na koncert tak upnul, že jsem si to fakt myslel. Sedíme den předtím v hospodě U Hymrů a ladíme poslední detaily. Ty uděláš tohle, hele a co občerstvení? Sabath přiveze aparaturu, tohle je z krku. To vám byly tak krásný plány. Až na jednu drobnost. Pan Smrťák propadl jednomu ze svých záchvatů alkoholu a spal jen pár hodin.


V noci se dobýval do bytu, vzbudil celý dům a vykřikoval oplzlá slova. Byl za chvíli  vzbuzen, osprchován studenou vodou, propláchnut kafem a jedním vyprošťovákem. Kurva, teď musím fungovat, závisí na mě tolik lidí. A všichni to dělaj z vobyčejný lásky ke mě. Koukám se do těch tváří plných očekávání a vidím v nich nejvíc asi soucit. Pokusím se vzchopit a jedeme se Sabathem nakoupit. "Jak tak na tebe koukám, tak to bude dneska prdel": řekne mi v obchodě. Pak mě vezme stranou a promlouvá mi do duše. Ví, proč tohle všechno dělám a nemám blbnout, takhle mě bolest nepřejde. Zamumlám lehce opilá slova díků a snažím se sbalit slečnu pokladní. Jsem fakt asi hodně trapnej, protože ona jen protočí oči v sloup a řekne nahlas - další prosím!

Na Rychtě čeká výčepák na pokyny. Bolí mě celej člověk, ale musím. Když už jsem si to vymyslel. Hele volové a vy si fakt myslíte, že vám na tohle někdo přijde, říká nám a drží v ruce plakát. Ale to víte že přišli. Už odpoledne na pivo. Mí kamarádi, vzdálení známí, všichni, kdo znali Kačenku, Kytku i Prcalíka. Nad stolama se i po takové době vzpomínalo, říkaly veselý historky. Kristýnka se ujala role hostitelky, jezdila mezi židlema a občas i rozvážela pití. Někdy kolem pátý večer bylo plno, vše se zaplatilo a já si oddychl. A to ještě ani nikdo nehrál. Zářil jsem, byl z neustálých panáků zase opilej, ale šťastnej. Znovu jsem měl opět z prdele kliku, štěstí sedlo jednou i na vola. Jana stála u vstupu, Prcalinka v šatně. Že se nestydíš nechat za sebe dělat všechno holky, říkal mi dokola Sabath.

Nevěřím v bohy ani v rozhřešení, ale měl jsem pocit, že tu jsou mí mrtví kamarádi se mnou. Sedl jsem si bokem, jen tak sledoval cvrkot. Nasával smích, představoval si, že je všechno jako dřív. Napadaly mě myšlenky, jak by si asi rozuměla Kačka s Kristýnkou, jak by moji holku na vozíku přijali kluci. Všechno se mi míchalo v hlavě jako malta v míchačce. Usmíval jsem se, pak najednou brečel jak malej kluk. Byl jsem sám uprostřed davu, prožíval terapii, rozsekanej na malý kousky, znovu složenej a to opakovaně. Krista si mě všimla, přijela a schoulila se mi do náručí. Potřeboval jsem obejmout. Hrozně moc. Bylo to jen několik okamžiků, přišly za mnou všechny holky, věrní kamarádi, oni věděli proč tu jsme. Byli jsme propojení v jeden jedinej celek. Z repráků mi někdo dokonce pustil oblíbené Saxon.

Pořadí kapel - nekapel určil Sabath. Ten večer nikdo neuměl moc hrát, nikdo nepředvedl bůhví jaké výkony, ale odezvu měla každá skupina obrovskou. Nikdo si na nic nehrál, všechno vzešlo tak nějak automaticky z hospod, z ulic, z garáží, z myslí. Cítil jsem svobodu. Bylo to jako zdolat vysokou horu, dívat se do kraje. Objímat se, pařit, mávat hlavou, smát se. Myslím, že takhle by to chtěli asi všichni - Kačka, Kytka i Prcalík, kterej by určitě pronesl něco v tom smyslu, že kurva tohle je po prdeli dobrá akce. Nešlo mi o peníze, ani o slávu, byl to takovej ten druh večírku, kterej vznikne spontánně. Nakonec se opili všichni. Mladí i starší, holky i kluci, pár vozíčkářů, Chorvat přivedl své chráněnce z psychiatrie. Byla to hrozná sranda, akce, na kterou se potom dlouho vzpomínalo.

Probudím se a nemám tělo. Jsem mrtvej? Konečně jsem se zbavil trápení nebo bude následovat peklo? "Kurva Smrťáku, tos mě musel poblejt?": slyším hlas, co mě zrovna hodně bolí. Kdo to je? Anděl? Stojí nade mnou nějaká tvář, kterou jsem už někde viděl. Přicházím k sobě postupně. Trvá mi to. Výčepák se mi směje a přinese lák od okurek. Kde to jsem? Pořád Na Rychtě. Anděl postupně získává kontury. Kristýnko? Ty nade mnou stojíš. Bože můj, ty chodíš? Nadává mi a pro mě jsou to nejsladší slova, co jsem za poslední dobu slyšel. Ožral jsem se jako prase, všechno poblil, dělal bordel, svlékl se do půl těla, zpíval s kapelou Masakr v márnici jejich "hit" - Mrdám celej svět. Tak přátelé, tohle byl festival plný vášně, emocí a metalu! A hele, Sabath žije. 


Přišel jsem ke všemu jak slepej k houslím. Finančně nakonec na nule. Krása. Splněnej sen. Štěstí, že kolem pořád existovali lidé, kteří nebyli líní zvednout zadek od televizí, nekonečných seriálů, že nekecali a přišli. Hele, Kristýnko a poděkoval jsem aspoň všem? No, to víš že jo, objímal si snad každýho. I tu bezdomovkyni bez zubů. Nevím, kdo ji přitáhl, ale slíbil si ji svatbu. Někdy seš fakt debil, ale já tě stejně miluju. Moc jsme ti s holkama nevěřily, ale když tady pak lítali vysmátý lidi vzduchem, tak mě to taky strhlo. Bylo to super, ale už to nikdy nedělej. Vím proč celá akce vznikla, chápu to, dokonce ti i odpouštím, že si mi zase říkal Kačenko. Ale prosím tě, teď už pojď žít chvilku normálně. Víc na pohodu nebo tě ten smutek jednou zničí. Dal jsem ji jednu hnusně smradlavou pusu. Odfrkla si a pak se zvedla z vozíku. Občas to už jde. Pár kroků ujdu. Podívej. 


Po sprše jsem hned usnul a spal celou neděli. Dal si večeři a znovu spal. Po dlouhé době, opravdu po hodně dlouhé době se mi zdály jen samé krásné sny. Žádné noční můry. Jenom louka, chalupa, Jizerky, potůčky, sem tam nějaká prsatá holka. Něco jako ráj. Prý jsem vrněl ze spaní a usmíval se. Cítil jsem, jak se ke mě sklonila a líbla mě na rty. No hele, není to někdy krásný žít?


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. března 2020

Recenze/review - VOORHEES - Chapter Two (2020)


VOORHEES - Chapter Two
CD 2020, Great Dane Records

 for english please scroll down
Uprostřed starého pohřebiště stojí dřevěná rakev. Stromy se sklání nad čerstvě exhumovaným hrobem. Jako pokaždé jsem napnutý a zvědavý, co naleznu uvnitř. Beru do rukou kladivo a vytloukám rezavé hřeby. Z hrobu vylézají červi a umírají na denním světle. Poslední rána, poslední výkřik do tmy. Podle dochovaných dokumentů by měl v rakvi ležet prokletý kněz. Legendy nelhaly, má probodnuté srdce, zohavenou tvář a v rukou drží nové album francouzských death metalistů VOORHEES. 

Toulám se podsvětím již třicet let a stále vyhledávám podobné kapely. Ty, které umí přetavit temnotu v hudbu, z jejichž skladeb je cítit síra, síla, pradávná energie. Mám rád staré hřbitovy, nahnuté náhrobky a hlavně death metal, který je prašivý a zlý. VOORHEES jakoby k nám přišli ze starého černobílého hororu. Nemrtví ožívají a hraje jim k tomu old school death metal!



Asi nebude náhoda, že se ke mě album dostalo přesně v pátek třináctého (jméno i logo kapely odkazuje na film Pátek třináctého a Jasona Voorheese). Na desce naleznete spoustu starého death metalu, thrashe, ledových melodií, valivých pasáží, tlaku a praskajících kostí. Muzikanti jsou staří protřelí psi, kteří si hrají po svém a je to znát z každého tónu. Pro nás, co jsme se se smrtícím kovem setkali poprvé v devadesátých letech je deska jako stvořená. Na "Chapter Two" se mi líbí vlastně úplně všechno - zvuk, obal a hlavně nápady. Pohybujeme se zde v oblastech, jako kapely typu JUNGLE ROT, BOLT THROWER, OBITUARY. Odkazů na slavné smečky nalezneme opravdu spoustu, ale to nic nemění na tom, že se novinka od těchto šílených Francouzů velmi dobře poslouchá. Uprostřed starého pohřebiště stojí dřevěná rakev. Ne, není v ní uložen prokletý mnich, ale sériový vrah, jehož činy se ihned vkradou do mých nočních můr. Máte rádi starý prašivý death metal? Rádi sekundujete při exhumaci starých hrobů? Obdivujete béčkové horory? Tak potom by deska "Chapter Two" neměla chybět ve vaší sbírce. Hroby se otevřely!



Asphyx says:
In the middle of the old burial ground stands a wooden coffin. The trees lean over the freshly exhumed grave. As always, I am tense and curious about what I will find inside. I take a hammer and knock out rusty nails. Worms come out of the grave and die in daylight. The last blow, the last cry into the dark. According to preserved documents, a cursed priest should lie in the coffin. Legends did not lie, he has a pierced heart, a mutilated face and holds a new album of French death metallers VOORHEES in his hands.

I have been wandering the underworld for thirty years and still looking for similar bands. Those who can transform the darkness into music, whose compositions show the feeling of sulfur, strength, ancient energy. I like old cemeteries, lean gravestones and especially death metal, which is bad and rusty. VOORHEES seems to come to us from an old black and white horror movie. Undead come alive and play old school death metal!

Perhaps it is no coincidence that the album got to me exactly on Friday the 13th (band name and logo refers to the film Friday the 13th and Jason Voorhees). On the album you can find a lot of old death metal, thrash, ice melodies, rolling passages, pressure and cracking bones. The musicians are old experienced dogs who play in their own way and it is obvious from every tone. For us, the first time we encountered the death metal in the nineties, the record was made. I really like everything about "Chapter Two" - sound, cover and especially ideas. We are in areas such as JUNGLE ROT, BOLT THROWER, OBITUARY. There are a lot of references to famous bands, but that doesn't change the fact that the new album from these mad Frenchmen is very good. In the middle of the old burial ground stands a wooden coffin. No, it does not contain a cursed monk, but a serial killer whose actions immediately creep into my nightmares. Do you like the old, dirty death metal? Do you like securing the exhumation of old graves? Do you admire B-horror movies? Then "Chapter Two" should not be missing in your collection. The graves have been opened!

tracklist:
1. The lucky ones die first
2. My horror event
3. Evil to come
4. The will to kill
5. I´m the man who became god
6. Voorhees II
7. Reanimated
8. Into darkness

band:
Vocals / Guitar : Chris (Metal Militia, ex-Insane)
Guitar : Seb (ex-Dungortheb)
Bass : Fred (Dehumanize)
Drums : Will (Nosphares)

https://voorhees.bandcamp.com/album/chapter-two-out-in-march-2020
https://www.facebook.com/voorhees.deathmetal/
https://www.greatdanerecs.com/eshop/web/

Recenze/review - DECAYING PURITY - Mass Extinction of the Providential Ones (2020)



DECAYING PURITY - Mass Extinction of the Providential Ones
CD 2020, Sevared Records

 for english please scroll down

 Ten člověk, přivázaný k operačnímu stolu, se ještě hýbe! Nebude to trvat dlouho a navěky vypustí svoji duši, ale zatím se zmítá v bolestivých křečích. Jeho vnitřnosti jsou vyhřeznuty a válí se všude kolem. Horní část hlavy je odříznuta a v lebce tepe do ruda zabarvený mozek. Nejdřív si myslíte, že je to nějaký špatný horor, ale potom ucítíte pach rozkládajícího se masa. Tohle nemohl udělat nikdo normální. Zlámané kosti, nervy napnuté k prasknutí. Vzduchem proletí skalpel a dokonáno jest.

 Přiznám se, že když jsem se kdysi setkal s tureckými brutalisty DECAYING PURITY poprvé, příliš nadšený jsem nebyl. Pánové sice hráli již ve svých počátcích tradiční a vcelku povedený death metal, ale v jejich skladbách jsem si toho pro sebe mnoho nenašel. Jenže kapela na sobě zapracovala a vy si dnes můžete vychutnat poctivou a šílenou krvavou práci v podobě nového alba "Mass Extinction of the Providential Ones".

Na "Mass Extinction of the Providential Ones" se pitvá podobným způsobem, jako to umí kapely typu BROKEN HOPE, DEEDS OF FLESH, DISAVOWED, DISGORGE, CENOTAPH. Jednotlivé skladby jsou zkrátka jak vystřižené z brutálně death metalových učebnic. Spoustě fanoušků to bude vyhovovat a možná budou hovořit i o dokonalém albu. Mě chybí alespoň nějaký přesah, možná i víc temnoty. Vše je zahrané na výbornou, songy odsýpají jako krev odtékající z čerstvé rány, ale pokud nejste ortodoxní příznivec stylu, tak se možná budete nudit. Osobně musím mít na podobnou hudbu náladu, nejlépe po shlédnutí nějakého hororu, případně ve chvílích, kdy si potřebuji pořádně vyčistit hlavu. Turečtí maniaci splňují vlastně vše potřebné pro tradiční pitvu. Pacient samozřejmě ještě trošku žije, ale smrt je hodně blízko. Stačí vzít do ruky skalpel, pořádně přidat volume a pořádně si užívat. Těmhle patologům bych se nechtěl dostat do rukou, hrají totiž velmi dobře. Brutální death metal, který vás pořádně ušpiní od krve!



sumarizace:

DECAYING PURITY nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!


Asphyx says:

DECAYING PURITY gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good!


TRACKLIST
01. Darkness Falling Down Through the Skies
02. Streams Of Fire and Blood
03. Exhuming Ancient Species
04. Storms of Chaos
05. The Depths of Mass Graves
06. Summoning the Creatures of Doom
07. The Vicious Circle of Punishment
08. Eternal Wish of Death
09. Arrival of the Merciless Destroyer

band:
Serkan - Vocals
Mustafa - Guitars
Malik - Bass
Onur - Drums

https://www.facebook.com/decayingpuritytr
https://decayingpurity.bandcamp.com/
https://www.instagram.com/decayingpuritytr/
https://twitter.com/Decaying_Purity
http://www.decayingpurity.com/
https://www.youtube.com/user/gorecult
https://store.sevared.com/

pátek 27. března 2020

Recenze/review - PESTIFER - Expanding Oblivion (2020)


PESTIFER - Expanding Oblivion
CD 2020, XenoKorp

 for english please scroll down
Fantazie nezná hranic. Poprvé jsem si to uvědomil jako puberťák, když jsem objevil v naší knihovně uličku se sci-fi knihami. Proplouval jsem vesmírem, těšil se na budoucnost, ve které se lidstvo stane vyspělým a rozumným druhem. Nové technologie, nové stroje. Spousta věcí se splnila, vizionáři měli pravdu, nepočítali jen s jednou drobností. Člověk je nepoučitelný a hlouposti je na světě až příliš.

Belgičtí PESTIFER se stali mými oblíbenci už jen díky textům, ve kterých se právě sci-fi zaobírají. Jedná se o kapelu, která hraje technický death metal. Tenhle styl v mém přehrávači příliš často nenajdete, jenže Belgičané na mě jdou tím správným způsobem. Skladby jsou sice náročné na poslech, ale zároveň přehledné a nejedná se jen o obyčejnou exhibici. Zmínit musím rovnou i temné vyznění celé novinky. Vesmír je znovu otevřen!



"Expanding Oblivion" je neklidným albem, těkavým, chvílemi neuchopitelným, přesto stravitelným. Pokud máte rádi kapely jako ATHEIST, CYNIC, GORGUTS, ANATA, SPAWN OF POSSESSION, ale i třeba SADUS, VEKTOR, VOIVOD, tak byste mohli být velmi spokojeni. Osobně jsem nadšený ze zvuku, který je neskutečně chladný. Zajímavý je obal, který mi připomíná stavbu nějaké vzdálené civilizace. Zajímavé je, že se mi poslech novinky osvědčil nejvíc ve dvou polohách. Jako kulisa k jiné činnosti a potom venku na ulici ve sluchátkách. Bylo zajímavé sledovat lidské hemžení, tikot města a u toho si neustále přidávat volume. Člověk samozřejmě nesmí být uzavřený v jedné metalové škatulce. Sám bývám k technicky znějícím kapelám spíše odtažitý s skeptický, ale zde padla kosa na kámen. PESTIFER totiž v sobě mají něco navíc. Možná temnotu, chlad, nelidskost. Nevím, co ale vím je, že se budu k "Expanding Oblivion" rád vracet. Vítejte v budoucnosti, je stejně krutá jako současnost, možná horší, protože lidstvo se posunulo dál. Technický death metal par excellence!



sumarizace:

"Expanding Oblivion" je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání  PESTIFER je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Technika, progrese a velká přitažlivost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Technický death metal, který vás smete z povrchu zemského!

Asphyx says:

"Expanding Oblivion" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by  PESTIFER is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Technology, progression and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Technical death metal that will sweep you away from the earth!


Tracklist:
01. The Remedy (6:11)
02. Ominous Wanderers (5:02)
03. Silent Spheres (4:24)
04. Disembodied (1:33)
05. Swallower of Worlds (3:52)
06. Fractal Sentinels (5:41)
07. Grey Hosts (4:53)
08. Lone Entity (0:54)
09. Omniscient (4:42)
10. Ultimate Confusions (0:36)
11. Expanding Oblivion (7:15)

band:
Adrien Gustin BASS
Phil Gustin DRUMS
Jérôme Bernard VOCALS
Valéry Bottin GUITARS

https://pestifer-band.bandcamp.com/
http://www.pestifer.be/
https://www.facebook.com/Pestifer.band
https://twitter.com/pestifer_band
https://www.youtube.com/user/Pestiferbelgium/
https://www.xenokorp.com/

DEADLY STORM ZINE - právě poslouchám / I´m listening now - BRUTE!



Jsem stejně jako vy hlavně fanoušek. Každý den s muzikou vstávám, rvu si ji do uší cestou do práce, uchyluji se k hudbě pokaždé, když to jenom jde. Pořád, již přes třicet let, si dělám večery u desek, které mám rád. K některým se vracím opakovaně a často. Třeba mé chutě osloví i vás. Tohle jsou alba, která jsem si opět naladil ve svých přehrávačích. Asphyxův tip pro dnešní den je...nechte si chutnat!

Mainly I'm fan like you. Every day I get up with music, I listen to music on my way to work, I return to music when it is possible. More than 30 years I listen to my records every evening. Some of them again and again. Maybe my choise can addres you too. These are records that I like. Asphyx' hint for today............... Let's enjoy it!

 https://www.facebook.com/brute.esdm/
http://www.slovakmetalarmy.sk/

http://bandzone.cz/brute

about BRUTE on DEADLY STORM ZINE/ o BRUTE na DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - BRUTE - Henchmen (2017)










------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine

twitter:

čtvrtek 26. března 2020

Recenze/review - VREDEHAMMER - Viperous (2020)


VREDEHAMMER - Viperous
CD 2020, Indie Recordings

 for english please scroll down
Stará rezavá brána je pootevřená. Stačí vstoupit. Kostel s divnou atmosférou, krev ve svěcené vodě, kněz, který se zle usmívá. Kde jsem se to ocitl a proč cítím mráz v zádech? V legendách se o tomhle místě objevuje spousta záhad, nejasností a tajemna. Dokázáno je pouze jediné. Předchozí oběť tu za šílených okolností zahynula v plamenech. Stojím právě na místě, kde se vznítila. Slyším její křik, vzývání boha. Nepomohlo jí vůbec nic. Tenhle kostel je prokletý, zlý a ošklivý a pokud odtud neodejdu, tak také propadnu peklu.

Z nové desky norských válečníků VREDEHAMMER mám velmi podobné pocity. Z jejich hudby cítím mráz i temnotu, nelidské síly, odtažitost, kovový chlad, který se kolem mě omotal jako nějaká pavučina již s prvními tóny. 

 

VREDEHAMMER působí opravdu jako nějaký chladný stroj na zabíjení. Atmosféra celé desky je zcela nehumánní, temná přesně tím zvláštním způsobem, který na jednu stranu nahání strach a na druhou je zase neskutečně přitažlivý. Vlivů zde nalezneme spoustu (namátkou třeba MORS PRINCIPIUM EST, SAMAEL, ale i třeba takových STRAPPING YOUR LAD a nezapomíná se samozřejmě na norské klasické black metalové kapely). Každopádně si troufám tvrdit, že VREDEHAMMER patří dnes k jedněm z mála originálněji znějícím skupinám. "Viperous" je inteligentním, syrovým a temným otiskem v našich zkažených duších. Zaujme především fanoušky, kteří rádi u hudby přemýšlejí a líbí se jim, když jsou strženi do nekonečných hlubin věčnosti. Osobně se mi líbí, že se každým dalším albem Norové vyvíjejí, objevují nová zákoutí  a přesto nezapomínají na své kořeny. Jsem zavřený ve starém opuštěném chrámu a ze stěn na mě útočí zlé sny. Prokleté místo, prokleté činy, prokletá hudba. Skáču do propasti, topím se v hlubinách, tuhle nahrávku z hlavy jen tak nevyženu. Mrazivý, antihumánní black death metal, který vás spálí na popel!



Asphyx says:


The old rusty gate is opened. Just enter. A church with a strange atmosphere, blood in holy water, a priest who grins evilly. Where did I appear and why I feel a chill in my back? There are many mysteries and ambiguities about this place in the legends. But only one is proved. The previous victim was killed in flames under crazy circumstances. I stand just where it caught fire. I hear her shouting, calling on God. Nothing helped her at all. This church is cursed, evil, and ugly, and if I don't leave, I'm going to hell too.

I have very similar feelings about the new album of Norwegian warriors VREDEHAMMER. From their music I can feel the darkness, the inhuman powers, the detachment, the metallic coolness that wrapped around me like a cobweb with first tones.




VREDEHAMMER really seems to be like some cool killing machine. The atmosphere of the whole album is completely inhumane, dark exactly in a special way that frightens on one side and on the other it is incredibly attractive. There are a lot of influences (for example, MORS PRINCIPIUM EST, SAMAEL, but also such STRAPPING YOUR LAD and of course the Norwegian classic black metal bands are not forgotten). Anyway, I dare say that VREDEHAMMER is one of the few more original-sounding bands today. "Viperous" is an intelligent, raw and dark imprint in our rotten souls. It will appeal to fans who like to think about music and like it when they are pulled into the endless depths of eternity. Personally, I like the fact that with every new album the Norwegians are developing, discovering new corners and they do not forget their roots. I am locked in an old abandoned temple and evil dreams attack me from the walls. Cursed place, cursed actions, cursed music. I am jumping into the abyss, drowning in the depths, I will not just get out this record out off my head. Frosty, anti-human black-death metal that burns you to ashes!



Tracklist:
01. Winds of Dysphoria (5:06)
02. Aggressor (4:50)
03. Suffocate All Light (3:59)
04. Viperous (4:32)
05. Skinwalker (4:34)
06. In Shadow (5:25)
07. Wounds (4:37)
08. Any Place but Home (4:56)
09. From a Spark to a Withering Flame (4:42)

band:
Per Valla - Vocals/Lead Guitar
Kristoffer Hansen - Guitar
Kai Speidel - Drums

https://vredehammer.bandcamp.com/album/viperous

Recenze/review - MY DYING BRIDE - The Ghost of Orion (2020)


MY DYING BRIDE - The Ghost of Orion
CD 2020, Nuclear Blast

 for english please scroll down
Občas potkávám na svých cestách lidi, kteří se nedokáží radovat. Jsou uzavřeni do sebe, zachmuření, osamocení a ztracení. Člověk má najednou pocit, že jim musí pomoc, podpořit je, zvednout jim náladu. Jenže je to omyl, oni jsou smutní ze své podstaty, oni rádi chodí ve stínu. Pro ně a vlastně i pro všechny ostatní nihilisty je určena i hudba britské legendy MY DYING BRIDE. 
Je velkou pravdou, že na doom metal musím mít opravdu náladu. Většinou mi tento styl přijde utahaný, příliš pomalý a zdlouhavý. Nerad bývám smutný, nelíbí se mi, když mě obestře tma. Jenže MY DYING BRIDE jsou moje srdcová kapela. A stále mě umí přitáhnout k přehrávači, donutit se zastavit, zamyslet, zklidnit.




Chtít po kapelách jako MY DYING BRIDE nějaká stylové kotrmelce, změny stylu nebo nedej bože progresi, by bylo podle mého názoru troufalé a vlastně i neodpustitelné. Vždyť my jako fanoušci po nich přece hlavně chceme, aby zněli právě jako MY DYING BRIDE. Letos bylo opět splněno vše pro poctivou panychidu. Britové si hrají se smutnými melodiemi se zkušeností starých pohřebních mistrů. Sešli jsme se tady, abychom zavzpomínali na starý, poctivý ryzí doom metal. Nechali se unášet na ledových vlnách, zastavili své kroky, nechali vyniknout šepotu. Nahlédněte i vy na chvíli do svého nitra. Myslím, že dlouhé táhlé skladby z nového alba "The Ghost of Orion" by vám k tomu mohly pomoci. Ledový excelentní zvuk, spousta skvělých nápadů, ale hlavně obrovský pytel emocí. Takoví jsou MY DYING BRIDE letos. Hrají přesně tak, jak to mám u nich nejraději. Vybrousili svůj nezaměnitelný styl k dokonalosti. Ne, já nechci, aby tahle deska někdy skončila. Rád s ní sním, rád s ní usínám. Křišťálově čistý smutek!



Asphyx says:

Sometimes I meet people on my travels who cannot rejoice. They are locked into themselves, gloomy, lonely and lost. One suddenly feels that they have to help them, support them, raise their spirits. But it is a mistake, they are sad by their nature, they like to walk in the shade. The music of the British legend MY DYING BRIDE is intended for them and indeed for all other nihilists.

It's true that I have to be really in the mood to listen doom metal. Most of the time I find this style too slow and lengthy. I hate to be sad, I do not like being surrounded by darkness. But MY DYING BRIDE is my heart band. And they still know how to attract me to the player and make me to stop, think and calm down.


To want from bands like MY DYING BRIDE some stylish somersaults, style changes or goddamn progression would, in my opinion, be daring and actually unforgivable. After all, we as fans want from them to sound just like MY DYING BRIDE. This year again everything was done for an honest funeral mass. The British play with sad tunes with the experience of old funeral masters. We gathered here to remember the old, honest genuine doom metal. Let them drifted us on the ice waves, stopped footsteps, let the whisper stand out. Take a moment to look inside you. I think the long songs from the new album "The Ghost of Orion" could help you do that. An icy excellent sound, lots of great ideas, but above all a huge bag of emotions. This is MY DYING BRIDE this year. They play exactly as I like them. They sharpened their unmistakable style to perfection. No, I don't want this record ever to end. I like to dream with it, I like to fall asleep with it. Crystal clear sadness!
Tracklist:
01. Your Broken Shore (7:41)
02. To Outlive the Gods (7:55)
03. Tired of Tears (8:35)
04. The Solace (5:51)
05. The Long Black Land (9:59)
06. The Ghost of Orion (3:30)
07. The Old Earth (10:31)
08. Your Woven Shore (2:09)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine