DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 19. června 2020

Recenze/review - SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind (2020)


SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind
CD 2020, Rain Without End Records

 for english please scroll down
Je brzy ráno a tma ještě nedala sbohem. Našlapuji tiše. Nasávám vůni okolních stromů. Nevím, čím to je, ale doom metal mě pokaždé donutí zmizet do lesů. Jenom já, příroda a hudba. Jemné pavučiny zachytávají rosu a do mě vstoupí klid. Švédské SOLILOQUIUM mám moc rád již dlouhou dobu. Přesto jsem sepsání svého názoru odkládal. Víte, ona je pro mě muzika něco jako jídlo. Rád a s chutí si vybírám jen ty dobré kousky. Líbí se mi, když jsou moje chuťové pohárky podrážděny, ale na některé styly mám náladu jen občas.

I tentokrát jsou skladby jemné a přemýšlivé. Vhodné spíše k poslechu jako kulisa, třeba k četbě knihy, do dlouhé nekonečné noci, kdy jste z nějakého záhadného důvodu zůstali sami se spoustou lidí kolem sebe. Zkrátka a dobře, mám rád, když mohu melodie nasávat všemi póry svého těla.  

"Things We Leave Behind" je opět velmi povedeným albem plným melancholie, zklidnění, sem tam s výlety do death metalu. Je prosluněné jako obal, přesto smutné, jako hezký odcházející den. Už najednou chápu staré lidi, kteří hledí do dáli a vzpomínají. Třeba by se jim hudba švédského maniaka Stefana Nordströma ve stylu ANATHEMA, PARADISE LOST, KATATONIA, OPETH také líbila. Je totiž dobře napsaná, má průzračný zvuk a řeže tou správnou stranou nože. Je dobré se občas zastavit, neposlouchat jenom nářezy a vyčistit si hlavu od zbytečností. V dnešní uspěchané době to platí stonásobně. SOLILOQUIUM hrají jemný, křišťálový a přemýšlivý doom metal, který se kolem vás ovine jako lehké pavučiny. Ano, ty z lesní pěšiny, z mýtiny, kde jste spatřili čistotu. Deska plyne pomalu, jak se sluší a patří a je vyloženě nutné, abyste jí dali čas. Jinak se rozplyne jako pára nad lesem. Vše je takové krásné, ale přesně jen do okamžiku, než naleznete u cesty ležet mrtvé zvíře. Vyceněné zuby, oči vyloupnuté a visící na vlásku. Hnilobné procesy začaly. Krása a smrt, ty také z nahrávky cítím. Myslím, že se album opravdu povedlo. Křišťálový, průzračný doom metal s temně chladným otiskem.
sumarizace:
V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. SOLILOQUIUM jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které SOLILOQUIUM vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!


Asphyx says:
The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. SOLILOQUIUM are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the SOLILOQUIUM tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 



tracklist:
1. Dead Ends
2. The Discarded
3. Reminiscence
4. Existential Misshape
5. Nocturne
6. It Was All Taken Away
7. A Fleeting Moment
8. The Recluse

band:
Stefan Nordström - Guitars/Vocals
Jonas Bergkvist - Bass

čtvrtek 18. června 2020

Recenze/review - SORCERER - Lamenting of the Innocent (2020)



SORCERER - Lamenting of the Innocent
CD 2020, Metal Blade Records

 for english please scroll down

 Moje závislost na hudbě trvá déle než 30 let. Poslouchám něco vlastně pořád. Když je mi smutno, když mám dobrou náladu, když nechápu tenhle svět, tak si vždycky vyberu ze své sbírky nějaké CD, vložím jej do přehrávače a ztratím se v mlze. Kapely mi vyprávějí příběhy, vtahují mě do svých světů. A je mi tak nějak jedno, o jaký metalový styl se jedná. Švédské doomaře SORCERER mám rád už hodně dlouho. Jejich hudba v sobě má totiž takové zvláštní přitažlivé kouzlo, magickou formuli. Fungují na mě. 

 Když vám zemře někdo blízký, tak se snažíte vše zlé vytěsnit a vzpomínat na něj jen v dobrém. S hudbou těchto Švédů to mám hodně podobné. Fascinují mě jejich heavy metalové nástupy, epické doom metalové základy i vokalista Anders Engberg, který má v hrdle opravdové zlato. Bože, jenž si na nebesích, poslouchám novou desku "Lamenting of the Innocent" a je opět skvělá! Záhadná, tajemná, chladná, jiskřivá.



Základním odkazem jsou samozřejmě CANDLEMASS, přidejme ale i třeba takové SOLITUDE AETERNUS, případně KAMELOT, THERION, TIAMAT a samozřejmě BLACK SABBATH. V závěru je to ale jedno, protože SORCERER dělají originální muziku. Mají vlastní výraz a dokáží mě doslova zamotat do chladných emocí. Stačilo prvních pár tónů a najednou jsem ve starém kostele, kde na kůru sedí samotná Smrt. Do kostí se mi vkrádá chlad a tiše vzpomínám na všechny své kamarády a příbuzné, kteří již nejsou mezi námi. V království duchů čerpám energii pro další dny. Já jsem ten, který přežil a bude poslouchat hudbu dál. Klidně sám a opuštěný, ale mě nedostanou. Na "Lamenting of the Innocent" se povedlo vlastně vše. Obal, zvuk, ale hlavně je album až po okraj narvané melodiemi a emocemi. A jak známo, bez nálady a atmosféry není dobrý metal. Seveřané mají energie na rozdávání. Je hrozně příjemné se s nimi toulat po našem i onom světě. Jsou skvělými průvodci. Jako bych se vznášel na ledových zpěněných vlnách řeky Styx. I smutek může být někdy krásný. Ztratil jsem se v mlhách. Vynikající záležitost, pro všechny milovníky dobrého doom metalu. 
sumarizace:

Na konci dlouhé ulice, hned za městem, stojí opuštěný dům. Pamatuješ si ho už od dětství jako opuštěný pomník, temné místo, které se ti často vkrádalo do zlých snů. Staří říkali, že se v něm dějí divné a ošklivé věci. Projížděl si často okolo a dům jakoby s tebou rozmlouval. Nakonec k tomu muselo dojít, přitahoval tě magickou silou. Vstoupil si do oprýskaných dveří, vyběhl po dřevěných vrzajících schodech. Dům tě pohltil a ty ses naplno oddal doom metalu.

Nešlo to jinak, jsem starý poctivý fanoušek kapely. Sleduji její kroky v dobrých i horších časech. Každé nové album očekávám s napětím a pak jej hltám s nebývalou chutí. Letos to není jiné. Otevřel jsem si láhev archivního vína, zatemnil pokoj a pak se vydal spolu s legendárními SORCERER na výlet za město, do starého opuštěného domu.

"Lamenting of the Innocent" je pro mě albem plným doom metalových vzpomínek. SORCERER i letos rozvíjejí své epické skladby do oblastí, které sice již nejsou nijak překvapivé, ale jako celek na mě nahrávka působí až tajemnou silou. Prvních pár setkání způsobilo moji závislost a tak chodím ulicemi, prozpěvuji si refrény, těším se každý tón, riff, kousek poctivého doom metalu. SORCERER jsou opět epičtí, smutní, neskutečně heavy a návykoví. Staří matadoři zase jednou všem ukázali, jak se to má dělat. Rádi navštěvujete opuštěná místa s otiskem temnoty? Nenechávají vás chladnými katedrály plné bolesti? Procházíte se s chutí po hřbitovech? Pak byste mohli propadnout hrdlem i nové desce  "Lamenting of the Innocent". Starý dům vypráví své smutné příběhy. Sedím v zaprášeném křeslo a naslouchám. Sem patřím a zde jednou zemřu. V opuštěném pokoji plném doom metalu. Skvělá deska!



Asphyx says:
At the end of a long street, just behind the city, stands an abandoned house. You've remembered it since childhood as a deserted monument, a dark place that has often fallen into evil dreams. Old people said that strange and ugly things were happening there. You often walked past and the house seemed to talk to you. Eventually it must have happened, attracted you by magical power. You stepped into the cracked door, ran down the wooden stairs. The house has swallowed you and you have been completely devoted to doom metal.

It was not different, I'm an old honest fan of this band. I follow their steps in good and worse times. Every new album I expect with tension and then I swallow it with an unprecedented taste. This is no different this year. I opened a bottle of archive wine, darkened the room, and then went along with the legendary SORCERER for a city trip to an old abandoned house.


 "Lamenting of the Innocent" is an album full of metal memories for me. SORCERER also develop their epic compositions this year, which are not surprising anymore, but as a whole this recording has a mysterious power. The first few encounters caused my addiction, so I walk through the streets, singing choruses, I look forward to every tone, riff, a piece of honest doom metal. SORCERER are again epic, sad, incredibly heavy and addictive. Old matadors once again showed how to do it. Do you like to visit deserted places with the imprint of darkness? Do not they leave you with cold cathedrals full of pain? Are you going through the caves? Then you could sneak through the throat of the new  "Lamenting of the Innocent". The old house tells its sad stories. I sit in a dusty chair and listen. I belong here and I will die here once. In a deserted room full of doom metal. Great album!


tracklist:
1. Persecution
2. The Hammer of Witches
3. Lamenting of the Innocent
4. Institoris
5. Where Spirits Die
6. Deliverance
7. Age of the Damned
8. Condemned
9. Dance with the Devil
10. Path to Perdition

band:
Anders Engberg – Vocals
Kristian Niemann – Guitar
Johnny Hagel – Bass
Peter Hallgren – Guitar
Richard Evensand – Drums

https://sorcererdoom.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/sorcererdoom
https://www.instagram.com/sorcererdoom/
https://open.spotify.com/artist/2O1JmZHgbLq9ttqx0AqjVm
http://www.sorcererdoom.com/
https://www.indiemerch.com/metalbladerecords

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

středa 17. června 2020

Interview - THE SCUM - We play some putrid old school Death metal from the depths of Colombia.



Interview by: Jakub Asphyx for Deadly Storm

Interview answered by: Jose Ospina - Vocals, The Scum.

Correction and style: Camilo Muñoz - Wild Noise Productions. 

Recenze/review - THE SCUM - Dead Eyes (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/05/recenzereview-scum-dead-eyes-2020.html


Ave THE SCUM! I have not found the interview with your band in Czech anywhere. Could you please introduce THE SCUM to Czech metal fans? Who are today’s THE SCUM? 

Hi Jakub!!! So many thanks for this interview!!!! In this moment the players in The Scum are guitarists Santiago de los Rios and Checho Gallego. Julian Lopez in the bass, Mauricio Aristizabal on drums and me, José Ospina doing vocals. Together we play some putrid old school Death metal from the depths of Colombia, South America.


I have received your newish record EP „Dead Eyes“ for review from the label Wild Noise Productions and I am really delighted! I was waiting for good gravedigger handwriting, however, I did not expect that it cut me into pieces so much. How was the album created? How exactly THE SCUM writes the music? 

It’s great that you appreciate our work. The two tracks in our newish EP were taken from a bunch of songs that we are writing since 2018 when our first album “Ashen“ was released, the idea was to make songs in a traditional way with verses, choruses, etc. And to write the most direct, brutal and catchy riffs that we can. Normally we begin with some cool riffs (Normally Santiago writes them), then we build the songs during our rehearsals with the ideas of all the musicians.

The sound of the record is also really great. It is dark, cold and harsh at the same time. In which studio did you record the new album? Did you have a chance to say/argue something to your producer regarding the resulting sound?

The EP was recorded in a studio located in our hometown Manizales named Rock Manizales, the songs were mixed by the legendary producer Tomas Skogsberg at Sunlight Studios in Stockholm Sweden and the mastering was done by the renowned musician and producer Andy Classen at Stage one studio en Germany. All that we have to Tomas and Andy is acknowledgment for their excellent work. It’s been really awesome for a band like us to have the opportunity to work with people that have construed the history of Death Metal in the world.


Could you reveal us who is the author of lyrics and what is their background? Where do you take your inspiration for topics in the lyrics? 

The lyrics are made by me and I take inspiration mainly in horror cinema and literature. All of us in The Scum are really horror fans mostly of the horror movies made in the last 40 years of the 20th century. Although we have to recognize that in recent times are appearing great horror movies in different parts of the world. Other source of inspiration are some weird and twisted nightmares that assault me sometimes.


You have always had the amazing cover arts. Is it very important for you, how the whole album, booklet, cover looks like? Who is the author of the cover of new album EP „Dead Eyes“? I really like his work. How was this cooperation formed? 

The artist that worked with us in our last two releases is Yan Sek from Indonesia, we have the opportunity to work with him from the moment he contacted us and show us some of his work.It was very good! We really liked his art because has some influences from the Oriental horror movies imaginary and some simplicity that we think fits very well with the aesthetical intentions of our music. We think that the art of our releases must say something to the real metalhead about the kind of band that we are.


When I revealed to my friends that I am going to make an interview with you, everybody recommend me to ask, how the underground in your country works? Czech Republic is a small country; we have only a few death metal bands, which are really great. How do you perceive your scene? Do the fans go on concerts, to buy merchandise? Do the bands support each other? 

The extreme metal scene in Colombia is one of the best in South America concerning about quality and quantity of bands. The scene has getting better as a good amount of foreign bands have visited us lately, but I seriously think that the culture of buying the material of the bands and the sales of tickets for concerts of local talents could be much better, anyway, exists a solid group of die hard metal heads that are disposed to support the work of the colombian bands.


I am old metal dog, who listen to metal music more than 30 years. The time has so changed during these years. We have an internet, young fans only download mp3 and sometimes I really miss „the old good times“. How do you perceive the changes in music, at concerts etc.? Did you have to change an approach as a band? 

I am a real old fart!!!! Hahaha The same as you, I have more of 30 years listening to metal and I lived the different eras that our scene has passed, since the tape trading of the old days, the old vinyls, the cds, the mp3 and streaming music in internet and now your majesty the vinyl again!!! I think that the new generations have so many facilities to get the music and that situation make that the old mysticism about the physical material decreases making that the young fellows don't appreciate sometimes the real value of the music... Or maybe I just became an old grumpy man!! Anyway we are fully aware of the present situation and we are pushing really hard to open with the band in all the new internet possibilities.


Do you remember who created the THE SCUM logo? Recently we talked about the best death metal logos with my friends in the pub. Besides of we were drunk, the result of this discussion was that we could not decide which logos are the best. I was voting for yours! 

Thanks for your vote man!!!! The logo was made by a designer from Manizales Named Xiomara Valencia. And the idea was to have a logo inspired by those of the classic death metal bands. We love the logos in the old fashioned way like the ones of Death, Benediction, Entombed, Dismember, Obituary, etc. We think the logos must be brutal but legibles!!!

And what about the THE SCUM and concerts? How difficult is for you to organize the tour? Do you prefer to play in Colombia or do you want to go also abroad? I know, everything is about the money, but I still think, the live shows are bringing to the bands more and more fans.

We really love to play live!! We have in Colombia a model of public rock festivals made with money of the government and we’ve played in some of them opening for bands as Pungent Stench, The Haunted, Ripper Owens etc. Also we had the chance to play with Destruction in their last tour here and made a little tour in Ecuador but one of our main goals it’s definitely touring in Europe and The USA. We hope that this could be possible in two or three years considering the pandemic situation and it’s consequences. It would be simply great to play in Czech Republic someday!!!!


Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas. 

Thanks to you Jakub for this interview and the review that you made of our EP “Dead Eyes” It’s an honour to be featured in Deadly Storm, alongside so many great bands that you interview now and in the past. Cheers to all the readers and Death metal fans from THE SCUM! 



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

tumlbr:
https://www.tumblr.com/blog/deadlystormzine

úterý 16. června 2020

Recenze/review - CRYPTWORM - Reeking Gunk of Abhorrence (2020)



CRYPTWORM - Reeking Gunk of Abhorrence
EP 2020, Pulverised Records

for english please scroll down

Nejdřív ti uhnije jedna ruka, potom druhá. Nakažen snětí si budeš přát, abys již zemřel. Sledují tě desítky krysích oči. Jsou trpělivé, moc dobře vědí, že jsi na řadě. Hluboko pod zemí, mezi shnilými kostmi, v bahně zapomnění. Zhnusen obyčejným životem se vydáváš do záhrobí hledat další prašivý death metal. Tentokrát do Velké Británie, kde na jednom opuštěném hřbitově tleje dvojice muzikantů, kteří si dohromady říkají CRYPTWORM.

Zvuk, u kterého vám bude téct krev z uší. Žádné zbytečnosti. Vše je ohlodáno na kost, na dřeň. Ze skladeb je vysátý morek. Možná ti pukne srdce tlakem, možná zemřeš opravdu sám. Ale než se tak stane, tak budeš poslouchat podobný umrlčí death metal. Až navěky, amen! Morbidní krása čerstvě otevřených hrobů. Podporujte svého hrobníka!


Čtveřice absolutně shnilých skladeb utíká v rytmu třeba takových UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, MORTICIAN, UNDEATH a dalších zplozenců samotného pekla. Britové ale hlavně pochopili, o čem je opravdová tma. V téhle kobce neuvidíte ani kousek světla, ani kousek naděje. Vše je neskutečným způsobem špinavé, zpuchřelé, s nekonečnou patinou poctivého old school death metalu. Vše se také zdá být v pořádku. Zvuk, obal i celkové provedení musí udělat dobře na zkažené duši každého ortodoxního death metalisty. CRYPTWORM vás zavřou do staré kobky a navíc vám vymáchají ksicht ve zbytcích rozkládajících se mršin. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground, ve kterém bývají slova většinou zbytečná. Vyvrácené náhrobky by mohly vyprávět. "Reeking Gunk of Abhorrence" je přesně tím druhem smrti, který mám tolik rád. Také cítíte puch tlejících se těl? Z temných chodeb se ozývá dunění. Mocné nástupy riffů, zastřený hlas, chorobami nasáklé motivy. Rakve už zase hoří! Absolutní, nihilistická výpověď o smrt! CRYPTWORM vám umožní nahlédnout na onen svět! Co si přát víc? Možná plnohodnotné dlouhohrající album. Buďte shnilí! 


sumarizace:

CRYPTWORM opět povstali z mrtvých, aby nám, starým fanouškům, zprostředkovali ozvěny ze záhrobí. Se sílou sobě vlastní, se špinavým zvukem, s temnou energií ve skladbách, poprvé na dlouhohrajícím albu, bojují se všemi démony podsvětí. Jedná se o starý, shnilý death metal, v podobě, v jaké se hrával někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kapela dává jasně na vědomí, že peklo opravdu existuje.

Při poslechu "Reeking Gunk of Abhorrence" si můžeme zavzpomínat na desky kapel UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, MORTICIAN, UNDEATH. Zkrátka a jednoduše, stará dobrá škola jak se patří. Pokud rádi a často trávíte dlouhé hodiny v opuštěných katakombách a s chutí se přehrabujete v trouchnivějících kostech, tak rozhodně neváhejte. CRYPTWORM jsou underground toho nejhrubšího zrna a jejich novinka připomíná obrovský mlýn na maso, který vás strhne do víru samotné smrti. Album mohu doporučit všech fanouškům podsvětí a shnilých death metalových melodií. Bude vám vybroušen otisk hudby do vašich zkažených duší. Starý ošklivý a nechutný smrtící kov, zahraný s přehledem, jistotou a šílenstvím v očích! 


Asphyx says:


CRYPTWORM rose from death again to show us echoes from the world beyond. With their power, dirty sound, dark energy in their songs they fight all the demons from the underground on their long-played album. It is old, rotten death metal in the form we know it from the 90s and 80s. The band shows us that the hell is real. 

While listening to "Reeking Gunk of Abhorrence" we can remember the albums form the famous bands like UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, MORTICIAN, UNDEATH. In short – this is the good old school. If you like to spend long hours in deserted catacombs and have the pleasure of digging in rotting bones, do not hesitate. CRYPTWORM are the coarsest grain in the underground and their new album feels like a huge meat mill that pulls you into the whirl of death itself. I can recommend this album to all underground fans and those who like rotten death metal melodies. They will grind a music print into your corrupt souls. The old ugly and disgusting death metal which is played with confidence and madness in their eyes!

tracklist:
1. Festering Maggot Infestation
2. Reeking Gunk of Abhorrence
3. Self-Dismemberment
4. Cesspool of Perpetual Decay

band:
Tibor Hanyi - Vocals/Guitars
Joe Knight - Drums

https://cryptworm.bandcamp.com/
https://mesacounojo.bandcamp.com/album/reeking-gunk-of-abhorrence
https://open.spotify.com/artist/2cwtmb9FzKbuDfkG0mKaa6
https://www.facebook.com/cryptworm/

pondělí 15. června 2020

A few questions - interview with death metal band from Estonia - KOFFIN.



A few questions - interview with death metal band from Estonia - KOFFIN.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was formed in 2019 by Herman and Sander. We play Death Metal with strong influence from Old-School American and Scandinavian Death Metal bands. Now we are a 4-piece band, with Kenomar and Johan-Markus in the lineup. We all have distinctively different views on extreme metal and music in general, molding our composed music into an all-around genre rollercoaster. But still staying mostly in the boundaries of old-school death metal. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The demo was recorded in RJ Studio/Rehearsal room. The demo was self-recorded in 1 day. Because of the pandemic, Sander recorded all the guitars, bass and vocals. He also did the initial mix and Karl Korts from Strok Records did the final touches and mastering. We really like the sound of the demo.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We decided to release the demo on 37 hand-numbered cassettes, as it would be a nice collector’s item, which sold out in 1 day, by the way. We’ve been talking to different labels about CD and tape re-releases.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics are mostly written by Sander, although Herman has contributed a lot aswell. The lyrics are mostly all over the place. They are about religion, society and fantasy.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

All the logos, banners and artwork is done by our good friend Skaðvaldur. We think that promotion on social networks is very important.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose Strok records, because Karl, the owner is a really good friend of ours and seeing the success of the Grav Morbus (one man black metal project from Estonia) album, we thought about collaborating with him. We are really satisfied with Strok Records and definitely want to work with him in the future!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Sander: I get a lot of inspiration from Thrash Metal. There is a lot of influence from Slayer and Megadeth for example. From a Death Metal perspective there is Vader, Cannibal Corpse, Seance, Crematory, Suffocation, Baphomet, Deicide, Malevolent Creation.

Herman: My main inspiration was Swedish Old-school death metal, mainly from the band Grave but also Carnage, Crematory and Dismember. I also took some influence from Florida, from the bands like Cannibal Corpse and Deicide. The foundation of my grooves is built on bands like Pantera, Crowbar, Down and Sodom. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We didin't send our music to any labels, but we’ve been talking to Morbid Chapel Records from Poland and Life After Death from USA about working on some reissues.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Right now we have only played two gigs - 1. in our rehearsal room for a close inner circle. 2. was in Tallinn on the 12. of June. We would love to have an outdoor gig some time. But we also really like club gigs, because of the intense atmosphere.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Sander: Play gigs and hopefully release our debut album in the coming years.

Herman: I want to overthrow my current limits and see my music and playing get better over time. I'd like to write simple Old-School death metal but also write something that would refreshen the state of our band and the scene around it. And i would definitely want to play at some festivals and abroad. Poland, was actually the top 1 place in my mind if i first thought about performing abroad. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We have Facebook, Youtube, Bandcamp and e-mail. Our songs will also be on Spotify in few days.




koffinband19@gmail.com

Thanks for the interview.

Our pleasure.

Recenze/review - KOFFIN - Nailed Into The Coffin (2020)



KOFFIN - Nailed Into The Coffin
Cassette 2020, Strok Records

 for english please scroll down

Černá řeka se jménem death metal se valí dál nezadržitelně dopředu. Je plná desítek mrtvých těl, zkažených duší a nekonečné temnoty. Každý den vyvrhne na břeh jedno tělo, které s chutí rád ohledám. Tentokrát nemá končetiny a na nafouklém břiše je vyrytý nožem nápis KOFFIN. Estonský underground mi jej poslal jako krvavý balík v podobě kazety a já si teď můžu užívat další ze střepů smrtícího kovu. Již přes třicet let rád objevuji nové kapely. Pořád si myslím, že poctivé ozvěny ze záhrobí se musí podporovat. Až navěky amen!

Demo obsahuje čtveřici skladeb v klasickém devadesátkovém střihu. Je opatřeno takovým tím pradávným plesnivým zvukem, který mám už dávno zakódovaný v genech. KOFFIN na to jdou správně a poctivě. Skladby mají dobré nápady, zní opravdu jak vytažené z čerstvě exhumovaného hrobu. 





Při poslechu "Nailed Into The Coffin" na vás sáhne Smrt dvěma způsoby. Estonci totiž umně skloubili americkou a skandinávskou školu. Nebudu vám zde vyjmenovávat jednotlivé kapely, které se staly inspirací, to uslyšíte nejlépe sami z ukázky, ale rozhodně musím zmínit takový ten zkažený prašivý odér, který ze songů cáká doslova na všechny strany. Je hrozně příjemné se s demonahrávkou zavřít do kobky a trávit s ní čas. Po stěnách stéká smradlavá voda, červi se kroutí do rytmu a pavučiny se chvějí v lehkých poryvech větru. Líbí se mi atmosféra nahrávky, riffy mají feeling, vše je náležitě temné a zahnívající. "Nailed Into The Coffin" je jako hromadný hrob, ze kterého si vybíráte jen ty nejhnusnější kousky zkaženého masa. KOFFIN sice nepřinášejí do podzemí nic nového, ale já jim jejich hudbu věřím. A to je pro mě dnes asi nejdůležitější věc. Jsem moc rád, že jsem stál na břehu řeky s názvem Death metal právě v okamžiku, kdy se ke mě dostala do rukou tahle kazeta. Má v sobě totiž energii, špínu a nenávist ze starých časů. Hroby se otvírají!



sumarizace:

Z reproduktorů se valí mlha beznaděje. Kapela nejvíc připomíná asi našeptávače z onoho světa. Zlé svědomí, exhumovaná těla, která znovu ožívají. Tichý dech, srdce tepající ve zpomaleném tempu. Dunění, ano, ze záhrobí se ozývá mocný řev. Tahle smečka je šílená jako maniakální vrah, jehož tělo nikdy nenajde klid. Odehrává se přede mnou černobílá smyčka morbidního filmu. Hororu, k němuž zní KOFFIN jako těžkotonážní soundtrack. Zombie vylézají z děr!


"Nailed Into The Coffin" zní jako odpověď na otázky poslané po řece Styx na onen svět. KOFFIN jsou jednoznačně inspirováni starými americkými a skandinávskými death metalovými monstry. Vzduchem se vznáší nekonečná atmosféra utrpení, lámajících se kostí polorozpadlých lebek, němých výčitek padlých kněží. Odtrhávám ze starých koster oblečení, zetlelé ke zbytkům tkání. Po stěnách stéká hnis a mou duši polévá chlad. Zástupy nemrtvých stojí v nekonečné řadě, čekají na rozhřešení, které nikdy nepřijde. Nakonec následují vždy jen pekelná muka. Ostatky v dřevěných rakvích procházejí procesem samovznícení. Zapalte svíce za své předky, spalte vzpomínky na popel. Umíráme od počátku, od prvního momentu zrození. Smrt čeká i na tebe, během poslechu "Nailed Into The Coffin" je tak uvěřitelná! Death metalový závan větru ze záhrobí! Skvěle!

Asphyx says:


There is a fog of hopelessness coming out of the speakers. The band most reminds us of the whisperers from another world. Evil conscience, exhumed bodies that are coming to life again. Silent breath, heartbeat in slow motion. Here is a loud roar from the tomb. This band is crazy as a maniac killer, whose body never finds peace. A black and white loop of morbid film is taking place in front of me. Horror, to which KOFFIN is a heavyweight soundtrack. Zombies climb out of the holes.

The "Nailed Into The Coffin" sounds like a response to questions sent across the Styx River to that world. KOFFIN are clearly inspired by packs such as old American and Scandinavian death metal monsters. The air is flooded by an endless atmosphere of suffering, breaking the bones of crashing skulls, the silent expressions of fallen priests. I tear off the old skeleton of clothes, greedy to the remnants of tissues. Deserts flow through the walls, and my soul drips cold. The undead crowds are standing in the endless order, waiting for an apostasy that never comes. Finally, always follow the hellish torment. The remains in wooden coffins are undergoing a self-ignition process. Light candles for your ancestors, burn memories of ashes. We die from the beginning, from the first moment of bir th. Death is waiting for you, while listening to "Nailed Into The Coffin" is so incredible! Death metal blow of wind from the tombs! Great!


band:
Vocals and Guitar - Sander Vider
Guitar - Kenomar Kustavus
Bass - Johan-Markus Kopp
Drums - Herman Ebber

https://www.youtube.com/watch?v=KXb_jv_ktio
https://koffin.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/KoffinEST/

neděle 14. června 2020

Recenze/review - CAULDRON BLACK RAM - Slaver (2020)



CAULDRON BLACK RAM - Slaver 
CD 2020, 20 Buck Spin

 for english please scroll down

 Chvíli jsem měl pocit, že se nad oltářem vznáší krvavá mlha. Hrdlo bylo podříznuto, modlitby gradují v černém gardu. Okultisté se sešli, aby zase jednou vyvolali duše zemřelých. Šílení, zběsilí, pod omamnými látkami tančí a neustále dokola opakují temnou mantru. Proklaté kosti se válí všude kolem a i když podobným věcem tisíckrát nevěříte, tak vás mrazí v zádech. Stará márnice uprostřed australské pustiny. Smrt, temnota, strach, bolest, tohle všechno se přetaví v jeden monolit. Hlava se vám rozskočí na tisíc kousků a nakonec jej spatříte. Sedí na svém trůnu a kyne vám rukou. Jeho smích je děsivý.

 Okultně laděný death metal protknutý blackem mám velmi rád. Fascinují mě pochmurné, záhadné nálady. Australští CAULDRON BLACK RAM jsou řádnými členy podzemí již od roku 1996. Letos přicházejí s novinkou "Slaver", u které opět pochopíte temnotu.

Pokud máte rádi starý prašivý death metal se shnilým zvukem, tak neváhejte ani chvilku. CAULDRON BLACK RAM cílí přímo do živého a dělají to s grácií starých mistrů. Máte rádi HELLHAMMER, CELTIC FROST, AUTOPSY, SABBATH, ale i třeba AURA NOIR, COFFINS, NECROPHAGIA? Australané na to jdou podobným způsobem. Skladby v sobě mají chlad, určité tajemno, které mívaly kapely v devadesátých letech. Není to hudba pro slabé povahy, není to album, které si stáhnete z internetu a párkrát projedete. Je to komplexní černo černé dílo, záhadný stín, odlesk nabroušeného nože ve zbytcích světla. Pro mě osobně je radost desku nejen poslouchat, ale i o ní psát, protože hororový nádech songů ve mě probouzí fantazii. Jestli vás vždycky jako mě zajímalo, co se stane s těly obětí okultních obřadů, tak bedlivě poslouchejte. "Slaver" je velmi povedeným, uvěřitelným návratem do starých časů. Do dob, kdy byl svět ještě v pořádku. Fascinuje vás temnota, spiritismus, co bude po smrti? CAULDRON BLACK RAM vám na vaše otázky pravděpodobně nedají odpovědi, ale rozhodně vám napoví. 


sumarizace:

Přeměna lidských těl v rozkládající se maso. Hnijeme ve zdejších katakombách již dlouhá léta. Uzavřeni před světem. Posloucháme starý death/black metal, tančíme na svých vlastních hrobech. Rozpadáme se, přesto stále věrní a opravdoví. Prokleli nás a zavrhli. Existuje jen tma a smrt. A také hudba, která nás udržuje ve stavu nebytí. Jsme jen prach a prachem zůstaneme. Jsem moc rád, že dnes mezi námi můžeme přivítat austalské démony CAULDRON BLACK RAM a jejich zbrusu novou desku "Slaver"

Je totiž plná přesně těch ošklivých ingrediencí, které máme v death/black metalu tolik rádi. Mrtvolného zápachu, mrazivých melodií, vypjatého vokálu a totálně nihilistické atmosféry. CAULDRON BLACK RAM na to jdou po svém, hezky na rovinu. Stylově je lze přirovnat k HELLHAMMER, CELTIC FROST, AUTOPSY, SABBATH, ale i třeba AURA NOIR, COFFINS, NECROPHAGIA.

"Slaver" je deskou, která si mě získala postupně. Pořádný poprask v márnici způsobila až časem, když dozrála jako dobře uleželá mrtvola. Líbí se mi zvuk, obdivuji obal. Užívám si vokály, které jsou náležitě "nepříjemné". CAULDRON BLACK RAM nahráli desku pro všechny death/black metalové archeology. Odkrýváme spolu s kapelou jednotlivé vrstvy, oprašujeme staré ztrouchnivělé kosti. Lebky se smějí a rozprávějí dlouhé příběhy plné utrpení. Přiznám se na rovinu, novinka si mě naklonila na svoji stranu hlavně svojí opravdovostí a energií. U nás v záhrobí to jsou věci, na které si hodně potrpíme. Jsme zakonzervováni pradávným strachem, užíváme si prašivinu, tajné rituály i okultní atmosféru. CAULDRON BLACK RAM rozdrtí i vaše kosti! Stačí jen naslouchat. Zahnívající death/black metal plný skvělých a zajímavých melodií utkaných z mrazu a temnoty!

Asphyx says:

Transforming human bodies into decomposing flesh. We have been rotten in the local catacombs for years. Closed to the world. We listen to old death/black metal, we dance on our own graves. We fall apart, yet still faithful. They cursed us and rejected us. There is only darkness and death. And music that keeps us alive. We are just dust and we will stay dust. I am glad that today we can welcome the Australian demons CAULDRON BLACK RAM and their brand new album "Slaver".

It is full of exactly the ugly ingredients we love so much in death/black metal. Deadly smell, frosty melodies, tense vocals, and a totally nihilist atmosphere. CAULDRON BLACK RAM goes about it, pretty smoothly. Stylishly, they can be compared to HELLHAMMER, CELTIC FROST, AUTOPSY, SABBATH, AURA NOIR, COFFINS, NECROPHAGIA.

"Slaver" is an album that has earned me gradually. A great crack in the mortuary caused only time when she matured like a well-dead corpse. I like the sound, I admire the cover. I enjoy the vocals that are properly "unpleasant". CAULDRON BLACK RAM recorded a record for all death/black metal archaeologists. We uncover individual layers together with the band, dusting the old, rotting bones. The skulls are laughing and talking long stories full of misery. I admit, the news has leaned me on its side mainly by its trueness and energy. In the graves, these are things we feel very much about. We are preserved with ancient fear, we use the carcass, the secret rituals and the occult atmosphere. CAULDRON BLACK RAM crushes your bones! Just listen. Incorporating death/black metal full of great and exciting melodies frozen from frost and darkness!


TRACKLIST
1. Flame (5:34)
2. Smoke Pours From The Orifices Of The Crematory Idol (3:44)
3. Stones Break Bones (4:20)
4. Graves Awaiting Corpses (4:44)
5. His Appearance (1:47)
6. Whore To War (3:39)
7. Temples To Death (3:20)
8. Slaver (3:34)
9. The Pit (4:01)
10. His Exultance (1:28)

LINE-UP
Alim: Rusted Rending Axes. Caller Of Wild.
Gruesome: Gutted Wolf Bait Bass
Esh: Unmerciful Pig Skin Battery. Unhinged Ululation

https://www.facebook.com/cauldronblackramofficial
https://www.20buckspin.com
https://www.facebook.com/20buckspin

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý - Já a ona, teplouš a punkáč, co už nebere drogy


Příběh dvoustý padesátý - Já a ona, teplouš a punkáč, co už nebere drogy

Následujících několik měsíců mám zahalených v lehkém oparu. Pamatuji si hlavně spoustu sexu, chlastu a rock´n´rollu. Jo, Andrea na tohle byla jak z jiný doby. Poslouchala muziku našich rodičů a metal vnímala spíš okrajově. Doteď žila spíš sama, sem tam s nějakým klukem, ale každý od ní brzy utekl. Všem nám totiž vyšukala mozek z hlavy. Mě taky. Vzal jsem ji v pátek odpoledne na panely. Šel s náma Tomáš, co chodil s Buddhou ze sídliště. Oba teplí jak zákon káže. Andrea se ke mě pořád tulí, ale všichni na mě koukají jak na vraha. Měli Kristýnku rádi, byla pokornější, ne tak ostrá, jako moje nové děvče. Jak tohle dopadne? Raději jsem nad tím nepřemýšlel. 

Občas jsem koukal z okna a kouřil u toho Sparty. Přemýšlel jsem, jestli se nemám ke Kristě vrátit. Jenže pak se z postele ozvalo vrnění a já do toho zase spadl. Panáky a tráva. Bydleli jsme v paneláku, dva bloky od mojí mámy. Nad námi pod střechou měli byt Tomáš a Buddha. Oba teď sjíždějí heavík. Judas Priest. Nemám u sebe nikoho, kdo by byl thrashovej, o deathu ani nemluvím. O týhle hudbě si každej myslí, že to je jen blití a bordel. Kurva drát. K Hymrům už nechodím, dostal jsem tam do držky. Protože jsem se opil, dělal bordel a nadával klukovi, se kterým přišla Kristýnka. Jako bych na ní měl ještě nějakej nárok. Hovno, můj milý, vybral sis sám. Řekla mi Jana a odplivla si přede mnou. Bolelo mě to víc, než ty rány, co přišly potom. Od nějakejch cápků, co jsem v životě neviděl.

 Návrat na panely byl ale super. Cejtil jsem se s klukama a holkama o pár let mladšími jako nějakej guru. Vyprávěl jsem donekonečna příběhy o tom, jaký to bylo za nás a dělal se samozřejmě o hodně lepším. Myslel jsem si, že mám novou partu, že Tomáš s Buddhou nahradili Kytku a Prcalíka, že Andrea je moje nová Kačenka. Nebyla to samozřejmě pravda. Ale byla sranda, to zase jo. Vždycky jsem se mezi umaštěný džísky hrozně těšil. Odpoledne jsem hodil žebradlo do kouta, zalehl na matračku k Andree, která mě zuřivě ošukala a já si kolikrát pamatoval jen její zrzavý vlasy, který nade mnou lítaly jak hejno světlušek a po sprše jsem ji vytáhl ven. Slunce svítilo, stmívalo se pozdě večer. Bylo to moc fajn. Aspoň jsem si to tak chtěl myslet. 

Máme naváto, je něco kolem půlnoci a měsíc svítí jako prase. Andrea mi šeptá nějaký prasárny, hergot, kde se to v ní bere. Tohle je sen každýho chlapa. Na pár dní. Porno naživo. Někdy z ní šel strach. Vidím v dálce známý siluety. Ty vole, to je Jana a Prcalinka! Hele a ne, to není možný. Venca! Odstrčím Andreu a běžím. Doslova letím a skočím na toho starýho punkáče a málem ho rozmačkám. Co tady vole děláš? Je hubenej jak lunt, ale konečně má jasný oči. Prý je léčba dokončena. Ty, Smrťáku, cos to tady beze mě vyváděl? Musíš mi všechno vyprávět. No, to se budeš divit, dodá Jana a vezme si mě stranou. Dodnes nechápu, jak mi mohly holky odpustit (prej jim to teda bude chvilku trvat). Já bych si neodpustil. Ale ony byly svatý. Prej jsem debil, ale je se mnou sranda. A k Hymrům choděj už jen samý dělňasové, co je pořád obtěžujou. Tak jsou tady.

Byl to skvělej večer. Návrat Vency a holek mi rozzářil i následující den. Spal u nás vedle v pokoji. Stejně neměl kam jít. Včera jsme pařili. Můj starý kamarád jen s pár pivky. Opravdu se držel. Držel se i ráno, když se před ním promenádovala Andrea pouze v kalhotkách. Bylo to poprvé v mým životě, co jsem neměl hodnou holku. Nebyla zlá, ale šla si za svým. Tak trošku děvka, tak trošku bohyně. Znáte to. Vlastně jsme si za těch pár měsíců, co jsme byli spolu, ani nikdy moc nepovídali. Ale zrovna tohle jsem teď potřeboval. Kdybyste nás viděli pohromadě, když jsme šli na oběd do Startu, sídlištní to hospody a naší nové základny, museli byste se smát. Dva hubený vlasáči, jeden brejlatej a druhej kudrnatej a s punkovou koženou bundou. Dva teplouši a zrzavá holka, která pořád kroutí zadkem a všichni chlapi na ní čumí. Pak přijde Jana s těma svejma koziskama a Prcalinka, která je temná jak nejčernější noc. Jeden číšník nám řekl, že vypadáme jak apokalyptickej gang.

Jakoby se nic nestalo. Jako bych ještě nedávno před sebou pořád netlačil vozík a nebyl smutnej. Stačilo několik dní a sedím tu s občerstvenou partou. Já a ona, teplouši a punkáč, co už nebere drogy. A dvě panenky, který mě nikdy neopustily. Žereme smažáky, protože jsou levný, pijeme pivo a pak někdo konečně přehodí list. Hele, co se vysrat na ty naše neustálý vztahy a radši řešit metal? Oddychnu si, nerad bývám středem kritiky a začnu o Benediction. Chytne se jen Jana, ostatní probírají nějakej heavík, Venca se nám tlemí, že jsme úplně blbí, poslouchat takový pozéry. Andrea mi pořád sahá mezi nohy a v hospodě zůstaneme vlastně úplně celý den. Odvádí nás Venca, který musí krotit Andreu, aby se pořád nechtěla svlékat. Jsem našrot. Otevírám doma nějaký víno, který nepiju. Chci být dobrým hostitelem, ale moc mi to nejde. Tohle vždycky obstarávaly holky. Já byl spíš na ty kecy.

Nojo, ale Andrea na tohle taky moc není. Ona spíš vykouřit, vymyslet nějakou novou nesmyslnou polohu. Teď je zaplať satan tuhá jak zákon káže. Teploušci se nám tulej a Venca mi pořád dokola říká, že na tohle si asi nikdy nezvykne. Ale zvykneš kámo. Taky mi to vadilo a dneska? Beru je takový jaký jsou. Jsou to rovný kluci, upřímný, pohodový. Odejdou a zůstaneme u stolu jen s Janou a Prcalinkou. Všichni mi říkají, jak jsem si zase posral život, že Andrea není holka pro mě, že se chovám jako debil a tak dále. Usmívám se, ale kamarádi, vždyť já tohle všechno vím. Ale nemůžu si pomoct. Pak usneme a to už je skoro ráno. Už venku chrchlají chlapi, co musí na směnu, báby nadávají svým přežraným jezevčíkům. 

Když jsem chodil s Kristýnkou, tak jsme pořád dokola něco řešili. Byl jsem vnímavý, milý, hodný. Připadal jsem si jak svatej. Asi jsem potřeboval vypnout. Vyřadit kvalt. Já ještě nechtěl děti, rodinu, spoření, auto, papuče. Toužil jsem blbnout, užívat si. Vymýšlet kraviny. Děsilo mě, že bych měl dopadnout jako generace našich rodičů, kteří se brali v sedmnácti a od 40 měli pocit, že jim život protekl mezi prsty. Když si to vezmu kolem a kolem, asi bylo dobře, že jsem se tenkrát vyřádil. K tomuhle věku to patří a má to tak být. Hlavní pro mě bylo, aby byla sranda, abych se opil, pořádně si zašukal. Jasně že to bylo povrchní, jasně, že jsem byl nedozrálej. Ale komu to tenkrát kurva vadilo? Andrea se probudí a je jí úplně jedno, že celá parta sedí v kuchyni. Nakloní se ke mě, začne mi olizovat ucho a naschvál nahlas sténá, aby to všichni slyšeli. A já si pak připadám jako děsnej king. Jana se na mě podívá, podá mi z lednice pivo a řekne, ať radši držím hubu. Loknu si, mám vážnou tvář a pak se oba rozesmějeme na celé kolo. Je mi konečně odpuštěno.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. června 2020

Recenze/review - FOR THE CROWN - Forging the New Era (2020)



FOR THE CROWN - Forging the New Era
CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down

 Chtěl bych se nadechnout, ale nejde to. Pálí mě na prsou. Zástava srdce, bolest a strach. Smrt z vyděšení, má mrtvola se šklebí i na vlastním pohřbu. Spouštějí mě do země, zástupy pozůstalých vzlykají. Mám rád death metal, který mě dokáže přenést na staré hřbitovy, vyvolat ve mě emoce, roztrhat mě na kusy. Prvotina finských FOR THE CROWN mě baví po všech stránkách. 

 Spousta melodií, chlad a tlak. Potkal jsem znovu svoji vlastní smrt a teď si užívám ostrý, průrazný zvuk. "Forging the New Era" mě provázelo na mých toulkách podzemím a já dávno věděl, že jsme si navzájem souzeni. Peklo si totiž nevybírá, peklo ví.




FOR THE CROWN rozhodně nejsou progresivní kapelou, neobjevují nic nového. Drží se zavedených pořádků a dělají to dobře. Mají svůj ksicht, výraz. Hodně k tomu přispívají melodie, které jsou zajímavé a neotřelé. Osobně bych ocenil více špíny a surovosti, ale to pravděpodobně není na pořadu dne. Finy jsem si zařadil mezi kapely, které poslouchám spíše ve chvílích odpočinku. Líbí se mi, že dokáží zatlačit na pilu, ale nedělají to za každou cenu. Hlavní je zde skladba jako taková. "Forging the New Era" má temně nakažlivou atmosféru. Připomíná mi první setkání s Bestií, pohled do její rozšklebené tváře. FOR THE CROWN zvládají velmi dobře death metalové řemeslo a ještě navíc přidávají kus sebe samého. Jedná se o prvotinu a k některým věcem by měl být člověk shovívavý (většinou to tak dělám), ale zde to není vůbec potřeba. Tahle smečka obstojí. Jde si svoji vlastní cestou a to se dnes počítá. Mám rád, když mě probodnou chladné melodie. Schválně, zkuste si "Forging the New Era" sami a uvidíte. Jen si dejte pozor, abyste neshořeli. 



Asphyx says:


I´d like to breathe but I can´t. It burns my chest. Cardiac arrest, pain and fear. Death from fright, my corpse grins at its own funeral. They let me down to the ground, the ques of people are sobbing. I like death metal which can take me to old cemeteries, evoke emotions in me, tear me to pieces. I enjoy the first Finnish FOR THE CROWN in all aspects. 

Lots of melodies, cold and pressure. I have met my own death again, and now I am enjoying a sharp, piercing sound. “Forging the New Era” accompanied me on my wanderings underground, and I knew long ago that we were doomed. The hell does not choose, the hell knows.

FOR THE CROWN are definitely not a progressive band, they are not discovering anything new. THey stick to established order and do it well. THey have their face, their expression. Melodies that are interesting and original contribute a lot to this. Personally, I would appreciate more dirt and cruelty, but that's probably not on the agenda. I have ranked Finns among the bands that I listen to when I relax. I like that they can push the saw but they don´t do it at all costs. The main thing here is the song itself. “Forging the New Era” has a darkly infectious atmosphere. It reminds me of the first encounter with the Beast, the look in its grimacing face. FOR THE CROWN do a very good death metal craft and add a piece of themselves. It is a first time thing and for some things we should be forgiving (usually I am) but here it is not necessary. This pack will survive. They go in their own way and that counts today. I like when cold melodies pierce me. Deliberately, try “Forging the New Era” yourself and you´ll see. Just be careful not to burn yourself.


Tracklist:
1. March to (01:50)
2. Victory (03:21)
3. Plague (03:31)
4. Burning Rain (02:32)
5. Eye of the Raging Storm (02:35)
6. Blackening Skies (03:49)
7. Forging the New Era (03:31)
8. Eden in Ruins (03:57)
9. Epilogue (02:47)

Band is:
Vocals, bass: Atte Pylväs
Guitar: Matias Tapio
Drums: Juho Yrjölä
Lead Guitar: Sami Sarlin

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine