DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 5. června 2023

Recenze/review - WALHALLA - Release the Beast (2023)


WALHALLA - Release the Beast
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

V duši mám už dávno jenom chlad. Vezmu do rukou kladivo a musím jít. Žiji už dlouhé roky pouze ve tmě. Na starém hřbitově, v dávno opuštěných kobkách. Je mi tu dobře, mezi mrtvými i dlouhými stíny. Přivezli další těla. Čeká mě dlouhá a těžká práce. Temnota, chlad a pach rozkladu. Nadechnu se, zvednu kladivo a zapnu novou desku finských WALHALLA. Chvilku si podupávám do rytmu a pak se začnu usmívat. Tohle je přesně druh hudby, která je určena pro staré hrobníky.

Kapela datuje svůj vznik do roku 1996. V jejích středu stojí jediný původní člen Lord Heikkinen (pamětníci jej mohou znát ze smeček jako SOULGRIND a TENEBRAE). Dá se tedy předpokládát, že hudba těchto maniaků bude pokrytá pavučinami a bude odsýpat v rytmech známých z osmdestáeých a devadesátých let minulého století. Pokud máte rádi syrový black thrash metal, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás, i pro všechny prokleté!


"Release the Beast" je opravdu jako úder kladivem do hlavy. Působí zastarale, přesto v sobě má čerstvou krev. Jedovatý vokál, rychlé riffy, zahrané elegantně a s jediným účelem - rozsekat vás na malé kousky. Zničující bicí, stylový obal, jako starý pes si nemám rozhodně na co stěžovat. Naopak, oceňuji prašivý zvuk, feeling a drive. Skladby obsahují velké množství třaskavé směsi. Stylově se pohybujeme v oblasti, ve které působily kapely typu SLAYER, VENOM, NIFELHEIM, AURA NOIR, DESTROYER 666, HELLHAMMER, BULLDOZER, DARKTHRONE, SODOM, DESASTER. Samozřejmě, Finové přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Poslouchat WALHALLA je jako se nechat zavřít na několik nocí do márnice. Věřte tomu, že během poslechu a rozmluvy s mrtvými, se vám začne tahle deska také líbit. Stejně jako mě, který se už spoustu let toulá záhrobím a snaží se podporovat podobné prokleté skupiny. Pánové nahráli album, které se opravdu povedlo. Ocejchují si vás, stanete se opravdovými členy podsvětí. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány. Věřím kapele každý tón, každou notu. Je pro mě potom o hodně příjemnější, brát každou noc do rukou kladivo a drtit staré plesnivé kosti. Hroby jsou otevřeny a víka od rakví pukají. Myslím si, že tahle deska by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška stylu. Vzteklý, zuřivý black thrash metalový útok smečky temných démonů! Budete roztrháni na kusy!


Asphyx says:

I've had nothing but coldness in my soul for a long time. I'm gonna pick up the hammer and I gotta go. I've been living in darkness for years. In an old cemetery, in long-abandoned dungeons. I'm comfortable here, among the dead and the long shadows. They brought more bodies. I have long and hard work ahead of me. Darkness, cold and the smell of decay. I take a breath, pick up the hammer and turn on the new Finnish WALHALLA record. I stomp to the rhythm for a while and then I start to smile. This is exactly the kind of music for old grave diggers.

The band dates back to 1996. At its center is the sole original member, Lord Heikkinen (memorable members may know him from packs like SOULGRIND and TENEBRAE). So it's safe to assume that the music of these maniacs will be covered in cobwebs and pumping out rhythms familiar from the 1980s and 1990s. If you like raw black thrash metal, don't hesitate a moment. It's played here for you, and for all the damned!


"Release the Beast" is really like a hammer blow to the head. It feels dated, yet has fresh blood in it. Poisonous vocals, fast riffs, played elegantly and with one purpose - to cut you into small pieces. Devastating drums, stylish cover art, like an old dog, I definitely have nothing to complain about. On the contrary, I appreciate the dusty sound, feel and drive. The tracks contain a lot of shaky mix. Stylistically we are in the area where bands like SLAYER, VENOM, NIFELHEIM, AURA NOIR, DESTROYER 666, HELLHAMMER, BULLDOZER, DARKTHRONE, SODOM, DESASTER were active. Of course, the Finns add a big portion of their own ideas and inventiveness. Listening to WALHALLA is like being locked in a morgue for a few nights. Believe it, while listening and talking to the dead, you'll start to like this record too. Just like me, who has been wandering the afterlife for many years trying to support similar cursed bands. The gentlemen have recorded an album that is a real success. They brand you, you become a real member of the underworld. I like the way the songs are written. I trust the band with every note, every note. It makes it a lot more enjoyable for me to pick up a hammer every night and smash old moldy bones. The graves are open and the coffin lids are popping. I think this record should not be missing from any true fan of the style's collection. An angry, furious black thrash metal assault by a pack of dark demons! You will be torn to pieces!



Tracklist:
01. Through The Shores Of Acheron
02. Ensemble To The Feast
03. The Bride Of The Profane
04. Peace, Love And Understanding
05. Cabin In The Woods
06. Demons Over Nordland
07. Sinner
08. Walhalla Rising
09. Morningstar Above
10. Punishment Of The Crippled World
11. A Goat For Kirill

neděle 4. června 2023

Recenze/review - SERPENT CORPSE - Blood Sabbath (2023)


SERPENT CORPSE - Blood Sabbath
CD 2023, Temple of Mystery

for english please scroll down

Za ty roky, co se toulám po starých hřbitovech, moc dobře vím, že každý hrob je jiný. Má kolem sebe odlišnou auru, smrdí úplně jinak. Tentokrát jsem daleko na severu. Nečekal bych, že bude hřbitov i zde, hluboko v lesích, ale říká se, že tady byli pohřbíváni prokletí. Při děsivých, krvavých rituálech. Kopnu poprvé do země a uslyším nářek nemrtvých. Něco není v pořádku. Zjistím to hned, jakmile otevřu plesnivou rakev. Leží v ní mrtvola, která drží ve svých shnilých rukou nové album kanadských SERPENT CORPSE.

Dobrá death metalová alba musí smrdět smrtí a "Blood Sabbath" mi ihned proniklo do žil. Najednou jsem byl hluboko pod zemí a stále znovu zažíval krvavé rituály. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro zombie a démony. Přidávám postupně hlasitost a užívám si děsivou a mrtvolnou náladu celé desky. Vítejte v Hádově říši!


Kanadští smrťáci věří ve stejné kapely jako já. Jejich muzika je ovlivněna tím, co hrávaly a dodnes hrají smečky typu AUTOPSY, ABSCESS, CIANIDE, BOLT THROWER, ENTOMBED. Garantuji vám, že shnijete zaživa, rozpadnete se v prach a nakonec se vrátíte jako děsivá zrůda. Skladby v sobě mají potřebnou sílu, drive a spoustu černé energie. Zážitek z poslechu je opravdu velmi podobný exhumaci starého hrobu. Pokud máte někdy pocit, že svět je zlý a ošklivý, tak si pusťte tuhle nahrávku a zažijete opravdové inferno. Vidím před sebou dávno opuštěnou kobku. Mumie se sepnutýma rukama na prsou. Divně se usmívají. Dnes je náš večer. Samozřejmostí je prašivý, zdrcující zvuk, skvělý obal (Lucas Korte) i celkové provedení. Fanoušek dostane komplexní dílo velmi vysoké kvality. Nám jde ale hlavně o hudbu a ta je jedním slovem - hrůzostrašná. A to přesně takovým tím uvěřitelným a surovým způsobem, který máme my, staří, metaloví psi tolik rádi. "Blood Sabbath" je jako krvavá mlha nad hřbitovem, jako přízraky z onoho světa, jako morbidní ozvěny ze záhrobí. Beru do ruky kladivo a drtím zmrzlé kosti. Lebky se smějí do ticha a já moc dobře vím, že zde, v temné kostnici, vynikne nahrávka nejlépe. SERPENT CORPSE se toho nebojí, útočí přímo, jako krvelačná smečka prašivých psů. Mě nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Hraje se zde totiž od srdce, s talentem a nadšením pro všechny funerální záležitosti. Hnilobně mokvající death metal ze starých katakomb! Povedená exhumace!


Asphyx says:

Over the years that I have been wandering around old cemeteries, I know very well that every grave is different. It has a different aura about it, smells different. I'm way up north this time. I wouldn't expect there to be a cemetery here, deep in the woods, but they say this is where the cursed were buried. In horrific, bloody rituals. I kick the ground for the first time and hear the cries of the undead. Something's not right. I'll know as soon as I open the moldy coffin. In it lies a corpse holding the new album from Canada's SERPENT CORPSE in its rotten hands.

Good death metal albums must stink of death and "Blood Sabbath" immediately penetrated my veins. Suddenly I was deep underground and reliving the blood rituals all over again. This is where you play for all the damned, for zombies and demons. I turn up the volume gradually and enjoy the eerie and deadpan mood of the whole record. Welcome to the realm of Hades!


Canadian Death Eaters believe in the same bands I do. Their music is influenced by what packs like AUTOPSY, ABSCESS, CIANIDE, BOLT THROWER, ENTOMBED used to play and still do. I guarantee that you will rot alive, crumble into dust and eventually come back as a terrifying monster. The songs have the necessary power, drive and a lot of black energy. The listening experience is really very similar to exhuming an old grave. If you ever feel that the world is evil and ugly, then listen to this record and you will experience a real inferno. I see a long-abandoned dungeon in front of me. A mummy with his hands clasped to his chest. Smiling strangely. Tonight is our night. Of course there's the dusty, crushing sound, the great cover art (Lucas Korte) and the overall performance. The fan gets a comprehensive work of very high quality. But for us, it's all about the music, and it is, in a word, terrifying. And it's exactly in that believable and raw way that we old metal dogs love so much. "Blood Sabbath" is like a bloody fog over a graveyard, like ghosts from the other world, like morbid echoes from beyond the grave. I pick up my hammer and crush the frozen bones. The skulls laugh into the silence and I know very well that here, in the dark ossuary, the recording stands out best. SERPENT CORPSE is not afraid of this, it attacks directly, like a bloodthirsty pack of mangy dogs. I have no choice but to recommend the album to you. For it is played from the heart, with talent and enthusiasm for all things funeral. Rottenly swelling death metal from the old catacombs! A successful exhumation!


tracklist:
"Spell Of The Eternal Serpent"
"Electric Eye"
"Nemesis"
"Let The Rats Feed"
"Land Of Rot And Misfortune"
"Crucifxion Shrine"
"Swallowed Whole By The Abyss"
"Dreams Of Crows"
"Blood Sabbath"


MORE INFO:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmý - Rozmluvy s bohem


Příběh čtyř stý sedmý - Rozmluvy s bohem

Přijeli jsme včera. Málem jsme nedojeli. Nad Orlíkem se vlak zastavil na snad stoletém mostě. Foukalo a my se dívali do hlubiny. Přiznávám, modlil jsem se. Opatrně, s bohem mám nevyřízené účty. Nikdy jsem nepochopil, jak by mohl nechat tolik zla mezi lidmi, kdyby existoval. Ale možná je to celé jinak. Nepatřím k metalistům, kteří by se v každé druhé větě zaříkávali Satanem. Stejně je to většinou póza. Já si raději zajdu na pivko. To jsem ještě nějaké stihli. Kousek od vlakáče v Táboře. Vůbec jsem netušil, že přijede i babička z Moravy. Stará paní, která měla za manžela generála. On musel a asi chtěl být kovaným komunistou a ona chodila potají do kostela. Pocházela z dvojčat, její otec míval krámek, který mu sebrali. Dvojče bylo řádovou sestrou u katolíků. Toho času jako osobní asistentka arcibiskupa. Když jsem tenhle životní příběh poslouchal, nekomentoval jsem jej. V každé rodině to nějak bylo a soudit lidi, to nemám ve zvyku. Nebyl jsem u toho.

Každý máme své svědomí, řeknu brzy ráno svojí ženě, která se rozčiluje, že tchán vyvolal hádku o černoprdelnících a ožralých generálech. Není mi to příjemné, ale zase na druhou stranu, veškeré hádky zde probíhají o hodně civilizovaněji, než u nás doma. Jdeme s babičkou ven. Vypráví nám, kam chodila jako důstojnická panička, když sem byli převeleni. Stará paní je poměrně razantní, ale asi musela být. Má tři děti, z toho dva kluky dvojčata (proto máme nakonec dvojčata i my, máme to takhle hezky rodově, geneticky). Jdeme navštívit druhou babičku a najednou cítím zvláštní pnutí. Každá přeci jen pochází z jiného prostředí. Dámy jsou slušné, dají kafíčko, vínečko, bábovku, ale také zazní něco o holých prdelích a komouších. Mám pocit, že se přede mnou odehrává historie naší země. Pak jdeme zase ven a musím poslouchat slova o Kristovi. Bohužel, všechno je takové děsně povrchní, naučené, není v tom elegance chytrých lidí. Nediskutuji, jen poslouchám. 

Tedy až do neděle, když nás babička ráno v pět vzbudí, že musíme do kostela. Nejdu, řeknu. Nenechám se nutit. Jenže moje milá má tak smutný pohled, že se nakonec zvednu. Celé mi to připadá absurdní, já když tam vlezu, tak se budou obracet andělíčci prdelkama nahoru. Navíc mám jen metalový triko. Snažím se to babičce vysvětlit, ale prý jsme si před bohem všichni rovni. Což tedy není pravda, protože nejsem křtěný a ke katolíkům mám velké množství výhrad. Ale jdeme. Babička vypráví, jak chodila jako mladá, potajmu, aby děda nevěděl. Měl by pěkný průšvih. Moc neslyší a tak řve, až se lidi ohlížejí. Nějaký starý pán prohlásí něco o bláznivých babkách. Konečně jsme před kostelem. Vlezeme dovnitř a já si sundám kšiltovku. Snažím se být potichu a nerušit. Procházím se kolem utrpení, vše je hodně děsivé, ale ne tolik jako obvykle. Hele, zašeptám své milé, nejsme náhodou ve špatném kostele? Jsme. Tohle jsou kališníci. Ale pomatené bábi to vůbec nevadí. Normálně dělá to co vždycky. Není tu žádná mše, nic takového, tak asi nemá ani šanci něco zjistit.

Máme si sednout do lavic, podá nám modlitební knížky. Dělám, že si čtu, stará paní nemá brýle, tak podle mě nevidí nic. Kolem šepotají samé šedivé hlavy. Raději se odeberu do světa své nekonečné fantazie. Kdyby býval bůh, dopustil by, aby byl můj otec takový? Aby zemřela moje holka? Aby jsem viděl tolik utrpení člověka na vozíčku? Proč, ptám se a jsem spíše vzteklý, mám chuť mu vynadat, seřvat ho, jak si to představuje. Vždyť, kolem je tolik divných zlých a zákeřných lidí. Sobci a samolibí jedovatí dědci, klevetící báby, mladí úspěšní, kteří mají jen ostré lokty a využívají ostatní. Mimochodem, zamyslel jsem se i nad sebou, co když taky nejsem takový dobrák, za jakého se považuju? Co bych dělal v různých špatných situacích? Kdyby mi šlo o život, o mou rodinu. Zasním se a myšlenky mi létají hlavou jako zběsilé. Moje milá mě musí chytit za ruku, prý jsem vypadal, jako bych se opravdu modlil.

Tak abyste věděli, teď už bude všechno dobré. Pomodlila jsem se za vás. Nevím co říct, tak poděkuju. A ona začne mluvit i o svých synech, kteří se tedy moc nepovedli. Každý má několik dětí s různými ženami a nejsou to zrovna vzory slušnosti. Ale teď už je všechno v pořádku. To vám stač málo, nedá mi to a o ozvu se. Ihned jsem seřván, co si to dovoluju a že se rouhám. Snažím se diskutovat, mluvím o morálce, o tom, že k tomu, abych se snažil být dobrým člověkem, nemusím chodit do kostela, stačí když budu dodržovat pravidla a budu zkrátka "jen" dobrý. Dozvím se ale šílené věci. I když bych se sebevíc snažil, stejně půjdu do pekla. Tak to je bůh a celý to vaše náboženství hodně špatný, zašeptám a bohužel mě babička slyší. Dostanu šílenou přednášku o tom, jak neposlouchám starší, jak jsem jen rozjívenej mladej kluk a navíc přidá, že pocházím z rodiny, ve které nikdo nechodí do kostela. Nechápe, jak se mnou vůbec může blondýnka chodit. Raději jsem už zticha, ale není mi ten den dáno mít klid. 

Vše pokračuje obědem, kdy se stanu obětním beránkem. Tchán se mi směje a mrká na mě. Seš pěknej čert mladej, ale tchýně ho okřikuje. Mají křesťanství zadřené hluboko pod kůží. Babička, vyčerpaná z proslovů k nevěřícím, si jde lehnout. Omlouvám se, že jsem se fakt snažil, ale že to nejde. Kupodivu mi nikdo nic nevyčítá. Zajímavé je, že zatím jsem nikdy nepotkal věřícího, se kterým by se dalo normálně diskutovat. Nebo jinak, který by se mě nesnažil neustále přesvědčovat. Říkám, hergot, vždyť je to každého věc, ne? Stejně jako to, jestli máš rád prdelatý holky, hubený nebo třeba kluky. Víceméně je mi to u zadku, jen nechci, aby mi někdo něco vnucoval. Babička se probudí, asi jsme ji rušili. Tchán mluví hodně nahlas. Sedne si naštvaně mezi nás. A pokračuje. To nemáš respekt ani před bohem? A co ta tvoje muzika, to jsou taky satanisti. Ty si svedl moji vnučku na špatnou cestu. Mlčím a nevím, co mám říct. Slova jsou asi zbytečná.

Raději sbalím, rozloučíme se a když podávám ruku babičce, tak jí řeknu, že jsem si myslel, že jedním z nejmarkantnějších znaků křesťanství je to, že odpouští. Nemám si prý brát slovo boží do tý mý nečistý huby. A pokřižuje se. Cítím se hrozně, neudělal jsem nic špatného, jen mi byly některé věci divné. Ve vlaku je zase zima, tak klepeme kosu a diskutujeme. Hele, a ty věříš v boha? Nevím, těžko říct, mám to asi jako ty. Někdy si člověk říká, že je, že existuje. Když vidíš malé dítě, jak se smějí, když jde mladá dívka ulicí, když slyším nějakou dobrou hudbu, tak jeho přítomnost cítím, vnímám jej. Jsou ale situace, kdy si myslím, že neexistuje. Někdy je mi smutno, když vidím zprávy, když slyším někoho, jak chce ubližovat ostatním. To si pak říkám, že někde spí nebo mu je jedno, co se s námi stane a nebo vlastně vůbec neexistuje. Třeba jsme jen opravdu o trošku chytřejší zvířata nebo nás tady nechali mimozemšťani na chov. Kdo ví? 

Myslím si, že tyhle otázky si musí člověk srovnat sám v sobě. Protože bez toho bude tápat celý život v temnotě. Já třeba věřím v rodinu, ve dva partnery, kteří mají děti a tak nějak pokračují v tom, co kdysi vytvořili jejich rodiče. Řekne mi a i když to zní nejdřív hrozně jednoduše a vlastně obyčejně, že je to v tom velký kus pravdy. Ale abyste si nemysleli, nebyli jsme ten den jenom vážní. V Plzni na koleji jsme nechtěli jít spát, tak jsme se napili, kecali s kamarády, co mají co říct a jejich vztah k bohu byl tak nějak podobný jako ten náš. Na základce bylo křesťanství největší zlo, ale to taky není pravda. Pokud budou mít lidé respekt aspoň před bohem a budou se snažit žít podle desatera, tak na tom nevidím nic špatného. Michal potom s cigárem v koutku úst řekne, že jemu nejvíc vyhovuje budhismus. Mluvíme dál a pomalu zjišťujeme, že je tomu tak ve většině náboženství. Když se vezme za špatný konec, tak jenom ovládá lidi, využívá je, ale taky v sobě má spoustu dobrého.

Každý to máme nastavené trošku jinak, ale v jádru stejně. Chceme být normálními kluky a holkami, kteří studují, objevují, snaží se získat vědomosti. Zamyslím se a už jsem hodně opilý a začnu jim všem říkat, že je mám rád, že podle mého je právě tohle ono. Chodíme po světě a jsou věci, které nemůžeme změnit. Těžko zastavíme válku na druhém konci světa, ale můžeme se zvednout, když uvidíme stařenku v tramvaji, můžeme se usmát na prodavačku, můžeme nebýt svině. Kurva jo, kurva jo, skandují všichni a klaní se mi. Budeš náš guru. Tak řeknu, že jo, ale že bych potřeboval mít vlastní stráž, nejlépe blondýnku, černovlásku a zrzečku a že si je vyberu sám. Je to samozřejmě legrace, ale řeknu vám jednu věc. Mezi všemi těmi chytrými a inteligentními nevěřícími mi bylo o hodně lépe, než ráno v kostele. Tam byl chlad a vzduchem se vznášela faleš. Nemůžu si pomoct, ale tak jsem to cítil.

Jdeme spát a moje milá se mě zeptá, jestli jsem to myslel s těmi zrzečkami a černovláskami vážně. Usmívá se, ale je to přeci jen mladá holka. Políbím ji a řeknu že ne, že to až déle, až budu mít svoji vlastní sektu. Plácne mě z legrace po tváři a pak se ztratíme v peřinách. Nejednou vím, že bůh opravdu existuje. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. června 2023

Recenze/review - ABOLISH - .​.​..from the Depths (2023)


ABOLISH - .​.​..from the Depths
CD 2023, F.D.A. Records

for english please scroll down

V každé zemi, v každém městě jsou hřbitovy, které byly zakázány pro prokleté. Ti se museli pohřbívat za hřbitovní zdí. Tělo muselo být odděleno od hlavy a kosti rozdrceny na prach. Přesto se stávalo a dodnes se tak děje, že nemrtví ožívají a toulají se ulicemi. Touží po čerstvé krvi a dobrém death metalu. Troufám si tvrdit, že turecké ABOLISH musí mít hodně rádi. Mraky jsou najednou nízko a já poslouchám jejich novou desku ".​.​..from the Depths".

Představte si plesnivou rakev, uloženou hluboko pod zemí. Pokud ji exhumujete, tak budete zažívat velmi podobné pocity, jako při poslechu tohoto alba. Potkáte dlouhé stíny, vaše kosti zachvátí chlad a démoni se budou usmívat. Myslím, že tohle je přesně druh hudby pro všechny prokleté. 


Omlouvám se, ale bývám k ženám za mikrofonem u death metalových kapel poměrně skeptický. Tentokrát ale nemusím, protože vokály obstarala Lucy Ferra z INHUMAN DEPRAVITY. Skvělá práce! Není to ale jenom zpěv, který se povedl. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány. Maji v sobě drive a pradávnou sílu. Inspirace byla potom čerpána u smeček jako BOLT THROWER, GRAVE MIASMA, DISMA, CELEBRAL ROT, SEDIMENTUM, FUNEBRARUM. Zkrátka a jednoduše, jedná se přesně o ten druh smrtícího kovu, který vás pohřbí zaživa, rozdrtí na prach a spálí na popel. Pro tenhle styl musíte hrát srdcem a to Turci dělají na výbornou. Jako celek se nahrávka velmi dobře poslouchá, má krutý a masivní zvuk, zajímavý obal. Nebylo podceněno nic a vy, fanoušsci starých prašivých kostí budete určtě spokojeni jako já. Je hrozně příjemné vzít do rukou kladivo, vrátit se znovu do márnice a rozmlátit za zvuků ".​.​..from the Depths" nějaké další lebky. Songy se mi zadřely pod kůži, dostaly se mi hluboko do mozku. Není divu, že jsem se k desce rád a často vracel. V každé zemi, v každém městě jsou hřbitovy, které byly zakázány pro prokleté. Ti se museli pohřbívat za hřbitovní zdí. Tělo muselo být odděleno od hlavy a kosti rozdrceny na prach. Přesto se stávalo a dodnes se tak děje, že nemrtví ožívají a toulají se ulicemi. Už moc dobře vím, že půjdu s nimi. Obličej rozdrásaný do krve, spálená duše. Jsem zde správně. Zahnívající, plesnivý death metal s chladnou temně krvavou jiskrou!


Asphyx says:

In every country, in every city, there are cemeteries that have been forbidden to the damned. They had to be buried behind the cemetery wall. The body had to be separated from the head and the bones crushed to dust. Yet it used to happen, and still does, that the undead come back to life and roam the streets. They crave fresh blood and good death metal. I dare say that they must like Turkish ABOLISH a lot. The clouds are suddenly low and I'm listening to their new album "....from the Depths".

Imagine a moldy coffin, buried deep underground. If you exhume it, you will experience very similar feelings to listening to this album. You'll encounter long shadows, your bones will feel cold and demons will smile. I think this is exactly the kind of music for the damned.


I'm sorry, but I tend to be quite skeptical about women behind the microphone in death metal bands. But this time I don't have to, because Lucy Ferra from INHUMAN DEPRAVITY provided the vocals. Great job! But it's not just the vocals that are good. I like the way the songs are written. They have drive and ancient power. Inspiration was then drawn from packs like BOLT THROWER, GRAVE MIASMA, DISMA, CELEBRAL ROT, SEDIMENTUM, FUNEBRARUM. In short, it is exactly the kind of deadly metal that will bury you alive, crush you to dust and burn you to ashes. For this style you have to play with your heart and the Turks do that perfectly. As a whole the record is very easy to listen to, it has a cruel and massive sound, interesting cover. Nothing has been underestimated and you, fans of the old scabrous bones will definitely be as satisfied as I am. It's awfully nice to pick up a hammer, go back to the morgue again and smash some more skulls to the sounds of "....from the Depths". The songs got under my skin, got deep into my brain. It's no wonder I like to come back to the record often. In every country, in every city, there are cemeteries that have been outlawed for the damned. They had to be buried behind the cemetery wall. The body had to be separated from the head and the bones crushed to dust. Yet it used to happen, and still does, that the undead come back to life and roam the streets. I know very well now that I will go with them. A face torn to blood, a soul burned. I'm right here. Rotting, moldy death metal with a cold, dark, bloody spark!

Tracklist:
01. Pervert Divine Doctrine 
02. Recm In The Ungodly Lands 
03. Ruins Of Empire 
04. Curtain Of Night 
05. Beyond The Forgotten Of The Otherside 
06. Venemous Saints 
07. Forsaken Home Of The Dead

Recenze/review - NATTVERD - I Helvetes Forakt (2023)


NATTVERD - I Helvetes Forakt
CD 2023, Soulseller Records

for english please scroll down

Slunce svítí, přesto cítím ve vnitřnostech chlad. Našlapuji opatrně, vyhýbám se světlu a ukrývám se ve stínu. Jsem prokletý již dlouhé roky. Uléhám k ránu do své rakve a pouštím si už jenom muziku, kterou mám rád. Pravý, norský black metal je pro mě vždy jistotou. Pánové z NATTVERD jej mají v krvi. I letos hrají velmi uvěřitelně, syrově. Přesto, že je poměrně teplo, mám při poslechu pocit, že brzy umrznu. Ztrácím se v temnotách, navštěvuji plesnivé hrobky.

Sem, do starých katakomb, jejich hudba patří. Zde musela být nahrávána. Oceňuji skvělý, tradiční zvuk, tématický obal, ale hlavně spoustu zajímavých nápadů. Umírám a znovu se rodím, nasávám zpuchřelou atmosféru. Tohle je deska pro všechny prokleté! 


Líbí se mi melodické linky. Jsou typické pro všechny severské smečky, ale NATTVERD je uchopili po svém a s vlastní invencí. Pro mě bývá vždy nejdůležitější, abych kapele jejich hudbu věřil. S touhle deskou jsem velmi spokojený. Má v sobě vše potřebné pro záhrobní rituály. Pánové jsou true a ortodoxní, na nic si nehrajou a nic nepředstírají. Hrají poctivě a opravdově. Ne, nejedná se o nic převratného, ale to mi vůbec nevadí. Přijít dnes s něčím novým není vůbec jednoduché a vlastně to ani dost dobře nejde. "I Helvetes Forakt" není ale jenom skvělým řemeslem. Skladby v sobě mají něco navíc, něco magického, zvířecky přitažlivého. Nevím, jestli jste někdy zažili pravý okultní pořad, ale zde máte možnost. Atmosféru celé nahrávky lze popsat jako dlouhý výlet zmzlým lesem. Cílem je staré pohřebiště. Někde v těchto místech je náhrobek s nápisem NATTVERD. Jsou v něm uloženy shnilé ostatky na dlouhé roky vzpomínek na život ve stínu. Přesto, že jsou songy velmi chladné, přesto mě pálí. Nakazily mě postupně, dostaly se do mých žil. Jako kousky ledu, jako hudba, která se vznáší v nekonečných chodbách onoho světa. Je vám doufám jasné, že dlouhodobým poslechem tohoto alba se stanete bledou mrtvolou, která bude nesnášet světlo. A teď už mě prosím nechte, musím si lehnout znovu do své rakve a poslouchat "I Helvetes Forakt". Melodie plné smrti! Tradiční, chladný, temný black metal, který hoří jasným plamenem! 


Asphyx says:

The sun is shining, yet I feel a chill in my gut. I tread carefully, avoiding the light and hiding in the shadows. I've been cursed for years. I lie down in my coffin in the morning and play only the music I like. True Norwegian black metal is always a certainty for me. The gentlemen from NATTVERD have it in their blood. This year they play very believable, raw. Despite the fact that it's quite warm, I have a feeling that I'm going to freeze to death soon. I'm getting lost in the dark, visiting moldy tombs.

This is where their music belongs, in the old catacombs. It must have been recorded here. I appreciate the great, traditional sound, the thematic cover, but most of all the many interesting ideas. I'm dying and being born again, soaking up the musty atmosphere. This is a record for the damned!


I like the melodic lines. They are typical for all Nordic packs, but NATTVERD took them in their own way and with their own inventiveness. For me, the most important thing is always to trust the band's music. I am very happy with this record. It has everything you need for afterlife rituals. The gentlemen are true and orthodox, they don't pretend anything. They play honestly and truly. No, it's nothing groundbreaking, but that doesn't bother me at all. It's not easy to come up with something new nowadays, and in fact, it's not easy enough. But "I Helvetes Forakt" is not just great craft. The songs have something extra in them, something magical, animal-like. I don't know if you've ever experienced a true occult show, but here's your chance. The atmosphere of the whole recording can be described as a long trip through a misty forest. The destination is an old burial ground. Somewhere in these parts is a tombstone with the inscription NATTVERD. It holds the rotten remains of years of memories of life in the shadows. Even though the songs are very cold, they still burn me. They infected me gradually, they got into my veins. Like bits of ice, like music that floats in the endless corridors of the other world. I hope it's clear to you that by listening to this album for a long time you will become a pale corpse that will hate the light. And now please leave me alone, I must lie down in my coffin and listen to "I Helvetes Forakt" again. Melodies full of death! Traditional, cold, dark black metal that burns with a bright flame!



tracklist:
01. Det stormer i Norge
02. Vandring i elver av blod
03. En poesende eim i vinden
04. Oeyne i natten
05. Forbannet vaere
06. Helvete kjenner alt, selv naar attaken har lagt seg
07. En gammel kriger trosser vind og vaer
08. Gudsforlatt
09. Elvedjuvet
10. I moerke skip innover

pátek 2. června 2023

Recenze/review - CONVICTORS - Tartaros (2023)


CONVICTORS - Tartaros
CD 2023, Kernkraftritter Records

for english please scroll down

Už dávno necítím žádnou bolest. Konečně jsem našel klid. Po dlouhých letech vzteku, rebelie a nenávisti. Chytili mě, zavřeli do studené kobky a zkoušeli mi podávat různé léky. Stovky injekcí a stejně jsem se odmítal zařadit. Sám uprostřed davu. Je jiný, odlišný, říkali o mě. Měl jsem v sobě sílu a bojoval jsem za spravedlnost. Svázali mě a provedli lobotomii. Teď už mi je všechno jedno. Jsem jedním z mnoha. Jsou ale chvíle, kdy dokážu stále roztrhnout řetězy.

Někdy nevím, jestli jsou ti šílení za zdí a nebo uvnitř. Poslouchám novou desku vynikajících německých maniaků CONVICTORS a přemýšlím, jak bych utekl. Mám v sobě najednou spoustu energie. Líbí se mi, jak pánové přistupují k hudbě. Opravdově, surově, krutě. Novinka působí jako zběsilý útok! Rozseká vás na tisíc kousků. 

 

CONVICTORS datují svůj vznik do roku 1986. Kapela sice pak na dlouhé roky přerušila činnost, ale taková ta poctivost a touha ničit, které v sobě staré smečky mají, je u nich stále patrná. Důkazem je skvělý, masivní, devastující zvuk i monumentální obal. Po formální stránce byla odvedena perfektní práce. To by ale bylo nejen v dnešní době málo. Ve skladbách je navíc obrovské množství tlaku, mám opravdu chuť vzít do rukou kladivo a jít zbourat nejbližší zeď. Jako celek působí album velmi uvěřitelně, připomíná tsunami, lavinu z kostí, krve a lebek. Němci hrají od srdce a je to hodně znát. Ve své tvorbě odkazují na smečky jako MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, OBSCENITY. Letos se jim povedlo namíchat smrtelný koktejl způsobem, který mám asi nejraději. Budete po něm umírat v nekonečných křečích. Často se říká, že smrt má mnoho podob a tahle mi nejvíc připomíná chladnou a temnou kobku, do které vás zavřeli, aby vás mučili a předělali k obrazu svému. Nebudeme si nic nalhávat, současný svět stojí na tenké hranici mezi slávou a sebezničením. Není lehké jej pochopit. Čím dál častěji si potřebuji vyčistit mozek od zbytečných informací. "Tartaros" je deskou, která vám propláchne mozek kyselinou. Už dávno necítím žádnou bolest. Konečně jsem našel klid. Svázali mě a provedli lobotomii. Teď už mi je všechno jedno. Jsem jedním z mnoha. Jsou ale chvíle, kdy dokážu stále roztrhnout řetězy. Když poslouchám tuhle nahrávku, pokaždé zemřu a znovu se narodím. Monstrózní, maniakální death metal se zničujícím účinkem! Trepanace lebky! 


Asphyx says:

I haven't felt any pain in a long time. I've finally found peace. After years of anger, rebellion and hatred. They caught me, locked me in a cold dungeon and tried to give me various drugs. Hundreds of injections and still I refused to fit in. Alone in the middle of the crowd. Different, distinct, they said of me. I had strength in me and I fought for justice. They tied me up and performed a lobotomy. Now I don't care anymore. I'm one of many. But there are times when I can still break the chains.

Sometimes I don't know if the madmen are behind the wall or inside. I'm listening to the new album by the excellent German maniacs CONVICTORS and I'm thinking about how I'd escape. I've got a lot of energy in me all of a sudden. I like the way the gentlemen approach music. Real, raw, brutal. The novelty feels like a furious attack! It'll chop you into a thousand pieces.


CONVICTORS dates back to 1986. The band went on hiatus for many years, but that honesty and desire to destroy that the old pack has is still evident in them. The proof is in the great, massive, devastating sound and monumental cover art. Formally, a perfect job has been done. But that wouldn't be enough in this day and age. There is also a huge amount of pressure in the songs, I really feel like picking up a hammer and going to knock down the nearest wall. As a whole, the album feels very believable, reminiscent of a tsunami, an avalanche of bones, blood and skulls. The Germans play from the heart and it shows a lot. In their work they refer to packs like MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, OBSCENITY. This year they have managed to mix a deadly cocktail in the way that I probably like best. It'll leave you dying in endless spasms. It's often said that death takes many forms, and this one reminds me most of a cold and dark dungeon where they lock you up to torture you and remake you in their image. Let's not kid ourselves, the modern world walks a fine line between glory and self-destruction. It's not easy to understand. More and more, I need to clear my brain of useless information. "Tartaros" is a record that will flush your brain with acid. I haven't felt any pain in a long time. I've finally found peace. They tied me up and performed a lobotomy. I don't care anymore. I'm one of many. But there are times when I can still break the chains. Every time I listen to this record, I die and I'm born again. Monstrous, maniacal death metal with devastating effect! Cranial trepanation!


Recenze/review - CONVICTORS - Atrocious Perdition (2019):


Tracklist:
01. Persitent Torment 
02. Hypocrictical Masquerade 
03. Lobotomy 
04. Civitas Diaboli 
05. Malicoius Rampage 
06. Necrotic Infestation 
07. Ascension 
08. Supermarcy Of Malice

KNIŽNÍ TIPY - Volající - Jonathan Dylan Barker (2022)


Volající - Jonathan Dylan Barker
2022, Domino

Je to už spousta let, co jsem přestal rádio poslouchat. Nedívám se ani moc na zprávy v televizi. Média se stala poslední dobou (i díky sociálním sítím) neskutečnou žumpou. Honba za sledovaností, touha předložit divákovi a posluchačovi něco šokujícího, mě zkrátka nebaví. Cílené informace o bouračkách, vraždách, násilí a hnusu, vám pomalu ale jistě zasviní mozek a stanete se součástí celého toho nechutného kolotoče. Stačí se podívat ráno v tramvaji, co lidé hltají. Facebook, snad nejprohnilejší stoka. Touha a závislot na dopaminu. Hrozný, šílený a jiný to nebude. Hodně jsem o tom přemýšlel, když jsem četl novou knihu od mého oblíbence Jonathana Dylana Barkera. Rozhlasová moderátorka Jordan Briggsová je pro mě takovým dnešním prototypem člověka, který se neštítí ničeho. I díky jí podobným jsem zažil věci, o kterých jsem myslel, že je nikdy nebudu muset zažívat.

Bylo pozdě odpoledne a tramvaj vykolejila. Malá holčička měla od krve celý obličej. Ihned jsem vyndal kapesník a pomáhal její mámě. Byla v šoku, dostala také úder do obličeje. V klidu jsme vylezli ven a sedli si na obrubník. Sám mám dvě děti, tak jsem si povídal, dokud nepřijela záchranka. Byl jsem jediný, opravdu jediný z asi padesáti lidí. Ostatní si holčičku, která nejdříve křičela a plakala, natáčeli na mobily. Byl jsem z toho několik dní v prdeli. Už dávno nejsem naivní, ale tohle? Kam se ztratila slušnost a obyčejná pomoc bližnímu? To jsou všichni už dneska opravdu tak necitliví? Asi ano, protože já téhle knize věřím každé slovo. Bohužel, tohle se všechno může stát. Jak se to může zdát zdánlivě neuvěřitelné, lidé nejsou v podstatě dobří. Jde jim jen o osobní prospěch, o moc, o sex. Kdysi jsem si myslel, že ne, ale díky tomu, že dnes na sebe každý vyblije na sociálních sítích i to, co nechcete vědět, jsem si zcela jistý, že se tenhle příběh může stát i u nás. Mám dokonce dojem, že o něčem podobném jsem kdysi někde četl ve zprávách.

Jonathan Dylan Barker dokázal opět vytvořit pro něj tak typickou zvláštní atmosféru. Hltal jsem stránky, zapomínal dýchat a najednou jsem byl přímo v příběhu. Každý den se ze všech stran ozývá, že je v pořádku být hovado, nebrat na nikoho ohledy. Mezi lidma je čím dál tím víc frustrace, duševní bídy a divného hnisu, který jsem dříve nevnímal. Dovedu si představit, že už toho bude mít někdo plné zuby a přeskočí mu. Koneckonců, tenhle fenomén se pomalu dostává i k nám. Volající je pro mě takovým mememtem, krásně, i když bolestivě popsaným stavem současné společnosti. Nejvíc se přeci smějeme tomu, když někdo upadne a vyrazí si zuby. Pokud si rozmašíruje koule na kaši, tlemíme se ještě víc. Nezapomeň to nějak drsně komentovat. Nebo zavolej do rádia, třeba někoho vyvedete vtipem. Třeba, že jeho dítě není jeho, že mu manželka zahýbá nebo, že má rakovinu. Prdel, co? Budete se za břicha popadat, jak ten chudák trpí, jak dostal infarkt. Pro sledovanost všechno. Smrt v přímém přenosu? Koneckonců, proč ne? 

Přiznávám, že mě knížka hodně zasáhla, četl jsem jí jedním dechem, kroutil se v křesle, protože v tomhle příběhu není vítězů. Někde jsem slyšel, že prý je to hodně přitažené za vlasy. Nikoliv, naopak, myslím si, že nás autor ještě šetřil. Překládá před nás spoustu etických problémů, otázek dnešního zvláštního světa. Zajímavé je, že jsem si představoval i film, přímo jsem před sebou viděl jednotlivé obrazy. Je to jízda od začátku až do konce. Pokud máte rádi sérii Čtvrtá opice, neváhejte ani chvilku. Knížka má stejný spád a rytmus. Možná právě proto mám tohoto autora tolik rád. Protože má dar a talent, říkejte si tomu jak chcete. Vtáhl mě do svého světa a mě se nechtělo pryč. Některé momenty jsem si převáděl na součanost, na to, co se všude kolem děje. Nikdy bych si nepředstavoval, kolik lidí věří tomu, že je země placatá. Proč by potom nemohli s chutí sledovat přímý přenos ze zabíjení. Krev vždycky lákala. Upozorňujeme, že další záběry jsou drastické. 

Knihu jsem odložil a dlouho, opravdu dlouho jsem přemýšlel. Do své bubliny si jen tak někoho nepustím a myslím, že je to dobře. Jakmile totiž necháte okolní svět, aby vám ji narušil, rozloží vás. Všechen ten lidský toxický odpad z rádií, televize a hlavně internetu, nechci a nehodlám na tom nic měnit. Nebudu diskutovat s blbci, nebudu poslouchat pořady, ve kterých jde jen o to, šokovat. Na to se mám moc rád. Lepší je čerstvý jarní les, dlouhé toulání, až nohy bolí a potom samozřejmě kniha. Vypněte všechny sítě světa a dívejte se kolem sebe. Obyčejný život je stejně nejlepší, to mi nikdo nevymluví. Jinak vás zahltí informace a nebudete vědět, co je lež a co pravda. Nikdy jsem nechápal, jak někdo může volat do rádia. Teď už jsem si přímo jistý, že já bych to nikdy neudělal. Skvělá, velmi napínavá kniha, která má ale i velký přesah. Přečtěte si ji a uvidíte sami. Buďte dobří! 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Každá volba může mít smrtící následky. Od autora bestsellerové série Čtvrtá opice.
Kontroverzní rozhlasová moderátorka Jordan Briggsová se vyškrábala na kariérní vrchol. Nekompromisní honba za úspěchem si však vybrala svou daň. Její manželství se rozpadlo, už roky nemluvila se svou matkou a kdyby neměla dceru Charlotte, byl by její osobní život v naprostých troskách.

Ve svém pořadu si Jordan nebere servítky a city ostatních jsou jí ukradené. Na negativní reakce je zvyklá a nijak ji nepřekvapí, když se jeden z posluchačů rozhodne ohradit. Zakřiknutý Bernie si chce zahrát hru a Jordan pobaveně souhlasí. Zdánlivě neškodná zábava se v živém vysílaní, které má miliony posluchačů, rychle změní ve vražedné běsnění a oživí stíny dávno pohřbené minulosti. Byla Jordan skutečně schopná jít za slávou přes mrtvoly? Je toho schopná teď?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 1. června 2023

Recenze/review - GRAVERAPE - Horrors of Life Eternal (2023)


GRAVERAPE - Horrors of Life Eternal
CD 2023, Caverape Records

for english please scroll down

Nejdříve jsem si myslel, že se na mě dívá, že mě sleduje. Jenže dávno neměla oči. Červi snědli skoro všechno maso. Přesto si ji pamatuji. Jaká byla krásná, jak se hezky usmívala. Musel jsem to udělat. Znovu vykopat její tělo a přesvědčit se, že je opravdu mrtvá. Na pohřbu jsem měl totiž pocit, že slyším divné ozvěny. Ťukání na dřevěnou stěnu rakve. Hráli nám k tomu američtí death doomoví GRAVERAPE a smutek se dal krájet.

S kapelou jsme se již setkali v roce 2020, když vydali neméně dobré album "Exhuming Decay". Letos bylo mou povinností znovu přijmout pozvání na smuteční obřad. Tahle hudba je totiž více než vhodná právě pro pochmurné chvíle, jako jsou pohřby, exhumace, případně zpopelnění. "Horrors of Life Eternal" je dalším skvělým morbidním zážitkem. Poslouchejte pozorně, rituál začíná. 


Skladby jsou velmi syrové, pokud máte podobnou hudbu rádi, ihned se vám určitě zadře pod kůži, jako mě. Masivní, hutný zvuk, obal plný oběšenců, všudepřítomná smrt. Poslouchat tuhle nahrávku je jako drtit zmrzlé kosti. Jakoby se přede mnou odehrával nějaký starý černobílý film, natočený v mokvajících katakombách. V ledové mlze se potácejí přízraky a kývají souhlasně do rytmu. Přesně takovýto druh rituálu je pořádán každou noc na místním hřbitově. Sklaby zní velmi prašivě, uvěřitelně. Schválně, zkuste strávit jednu dlouhou noc s několika mrtvými těly v márnici. Pouštějte si stále dokola "Horrors of Life Eternal" a garantuji vám, že po nějakém čase uslyšíte šepot nemrtvých, ozvěny ze záhrobí a křik démonů. Nové album muselo být nahráváno hluboko pod zemí, v místech, kde se rodí zlo. V temnotě a chladu, daleko za řekou Styx. U tohoto stylu je hrozně důležitá atmosféra, hnisavé nálady. Musíte věřit melodiím, jednotlivým motivům. GRAVERAPE hrají přesně způsobem, jaký mám tolik rád. Jsou uvěřitelní, opravdoví a smrdí sírou na několik kilometrů. Nejdříve jsem si myslel, že se na mě dívá, že mě sleduje. Jenže dávno neměla oči. Červi snědli už všechno maso. Přesto si ji pamatuji. Jaká byla krásná, jak se hezky usmívala. Před chvílí vstala a prokousla mi hrdlo. Má mě ráda, stejně jako tuhle desku. Je totiž skvělá po všech stránkách. Jako čerstvě vykopaný hrob. Hnisavý, děsivý death metalový výlet do prašivých kobek! Ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

At first I thought he was watching me, watching me. But she hasn't had eyes in a long time. The worms ate almost all the meat. Still, I remember her. How beautiful she was, how she smiled. I had to do it. Dig up her body again and make sure she was really dead. Because at the funeral, I thought I heard strange echoes. Tapping on the wooden coffin wall. The American death doom band GRAVERAPE was playing and the sadness was palpable.

We had already met the band in 2020 when they released the equally good album "Exhuming Decay". This year it was my duty to accept the invitation to the funeral ceremony again. This music is more than suitable for somber moments, such as funerals, exhumations or cremations. "Horrors of Life Eternal" is another great morbid experience. Listen closely, the ritual is about to begin.


The songs are very raw, if you like this kind of music, it will get under your skin immediately, like it did for me. Massive, dense sound, a cover full of hangmen, omnipresent death. Listening to this record is like crushing frozen bones. It's like an old black and white movie playing out in front of me, filmed in the sweltering catacombs. Ghosts stagger through the icy fog, nodding in agreement to the rhythm. This is exactly the kind of ritual that takes place every night in the local cemetery. The chants sound very mangy, believable. Try spending one long night with a few dead bodies in the morgue. Play "Horrors of Life Eternal" over and over again and I guarantee that after a while you'll hear the whispers of the undead, echoes from the beyond and the screams of demons. The new album must have been recorded deep underground, in places where evil is born. In the dark and cold, far beyond the River Styx. The atmosphere is very important in this style, the festering moods. You have to believe in the melodies, the individual motifs. GRAVERAPE play exactly the way I like so much. They're believable, real and smell like brimstone for miles. At first I thought he was watching me, watching me. But she hasn't had eyes in a long time. The worms have eaten all the meat. Still, I remember her. How beautiful she was, how she smiled. She got up a little while ago and bit my throat. She likes me, just like she likes this record. It's great in every way. Like a freshly dug grave. A festering, horrifying death metal trip to the dungeons! Echoes from beyond the grave!


Recenze/review - GRAVERAPE - Exhuming Decay (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/02/recenzereview-graverape-exhuming-decay.html

Tracklist:
01. Valley Of Red 
02. Desecrated Kingdom 
03. Horrors Of Life Eternal 
04. Choke On Piss 
05. Twist Of The Knife 
06. For Their Flesh 
07. Lifeless Absurd 
08. Serenity In Death



středa 31. května 2023

Recenze/review - THRONES OF BLOOD - Ages of Misanthropy (2023)


THRONES OF BLOOD - Ages of Misanthropy
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Určitě znáte ten pocit, který vás doslova pohltí, když navštívíte nějaké ošklivé místo. Oltář, na kterém se obětovalo bohům. Katakomby, ve kterých byly zavřeny a mučeny desítky obětí. Dům hluboko v lesích, ve kterém dodnes můžete nalézt kosti kývající se ve větru. S hudbou to mám nastavené hodně podobně. Vyhledávám death metal, který mě něčím zaujme. Poslechnu si vždy několikrát celé album a nechám jej na sebe působit. A pokud se mi začnou před očima promítat děsivé představy, vím, že jsem objevil další hudbu do své sbírky.

Na debut mexických THRONES OF BLOOD jsem narazil víceméně náhodou. Toulal jsem se zase jednou mimo současný svět. Hluboko v podzemí, v nekonečných chodbách undergroundu. Nahlédl jsem do jedné kobky a uviděl jsem v ní právě tuhle smečku. Jak stojí rozkročená na bílých lebkách a kostech. Ostré riffy, staroškolský feeling, parádní zvuk i obal. Sedl jsem si na dřevěnou rakev a potom došlo ke vzájemnému přenosu. Moje tělo se rozpadlo v prach a já jsem věděl, že jsem zde správně. Masakr v márnici!

Základem hudby mexických démonů jsou staré klasické smrtící kapely. Přidávány jsou potom technické pasáže, které doslova zabíjejí. Líbí se mi vlastně vše, ale hlavně způsob, jakým pánové přistupují k muzice. "Ages of Misanthropy" je album, které smrdí  jako shnilá mrtvola. Jedná se přesně o ten druh masakru, u kterého si budete podupávat nohou, mlátit pěstí do stolu a budete mít chuť jít rozbít nejbližší zeď. Songy odsýpají v divokých rytmech, v ulicích je prázdno a strach. Připadám si, jakoby naši planetu navštívili vetřelci z vesmíru. Jednotlivé motivy jsou velmi temné, chladné, rychlé a propracované. Pánové mají talent zaujmout, způsobit lavinu, tsunami, po kterém zůstane jen spálená země. Jedná se o první album kapely a v těchto případech většinou bývám shovívavý. Tentokrát nemusím, mexická smečka totiž nahrála desku, která s klidem obstojí i mezi o hodně slavnějšími jmény. Jsem moc rád, že jsem tuhle kobku navštívil. Kývám se do rytmu, kopu si vlastní hrob, užívám si mrtvolně zahnívající nálady, které jsou ze skladeb cítit na sto kilometrů. Určitě znáte ten pocit, který vás doslova pohltí, když navštívíte nějaké ošklivé místo. To samé se mi stalo i při poslechu THRONES OF BLOOD. Pokud jako já rádi objevujete nové hroby, neváhejte ani chvilku. Dostanete prvotřídní smrtící kov, spoustu děsivých zážitků a budete navěky prokleti. Masivní, zuřivý death metalový útok smečky rozzuřených maniaků! Krev v očích!


Asphyx says:

I'm sure you know the feeling that literally consumes you when you visit an ugly place. An altar where sacrifices were made to the gods. Catacombs where dozens of victims were imprisoned and tortured. A house deep in the woods where you can still find bones swaying in the wind. I have a very similar setup with music. I look for death metal that has something to catch my attention. I always listen to the whole album several times and let it affect me. And if horrifying images start to flash before my eyes, I know I've discovered another music for my collection.

I came across the debut of Mexico's THRONES OF BLOOD more or less by accident. I was once again wandering outside the contemporary world. Deep underground, in the endless corridors of the underground. I peeked into a dungeon and saw this particular pack. Standing straddling white skulls and bones. Sharp riffs, old-school feel, great sound and cover art. I sat down on a wooden coffin and then there was a mutual transmission. My body crumbled into dust and I knew I was right there. Massacre in the morgue!


The music of Mexican demons is based on the old classic death bands. Then technical passages are added that literally kill. I like pretty much everything, but especially the way the gentlemen approach the music. "Ages of Misanthropy" is an album that smells like a rotten corpse. This is exactly the kind of carnage that will have you stomping your foot, pounding your fist on the table and making you want to go smash the nearest wall. The songs are in wild rhythms, the streets are empty and scared. I feel like our planet has been visited by aliens from outer space. The individual themes are very dark, cold, fast and sophisticated. The gentlemen have a talent for captivating, for causing an avalanche, a tsunami, leaving only scorched earth. This is the band's first album, and in these cases I am usually lenient. This time I don't have to, because the Mexican pack has recorded an album that can easily stand up even among much more famous names. I'm very glad I visited this dungeon. I'm swaying to the rhythm, digging my own grave, enjoying the deadly rotting moods that can be felt from the songs a hundred kilometers away. I'm sure you know the feeling that literally consumes you when you visit an ugly place. The same thing happened to me while listening to THRONES OF BLOOD. If, like me, you like to discover new graves, don't hesitate a moment. You'll get top-notch death metal, lots of scary experiences, and be cursed forever. A massive, furious death metal assault by a pack of raging maniacs! Blood in your eyes!


Tracklist:
01. The Awakening Of Cthulhu 
02. Covenant Of Death 
03. Black Ocean 
04. Malevolent Catastrophe 
05. Bloodmoon 
06. Ages Of Misanthropy 
07. Lord Of Misanthropy 
08. Negative Delirivm 
09. Monster Of Clay 
10. Cataclysm


A few questions - interview with death metal band from Mexico - THRONES OF BLOOD.



A few questions - interview with death metal band from Mexico - THRONES OF BLOOD.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Alex: Hi Asphyx thanks for contacting us and for this interview opportunity, we really appreciate it.

Thrones Of Blood (TOB) is a four piece death metal band with old school and tech death influences from mexico city/ Mexico. Founded back in 2018 after changing the band name from Oedium (that lasted 2016-2017) to TOB, then we start recording some demos and singles in the same year and after in 2019, all was recorded in our home studio and uploaded to sound cloud platform.

We have played many singles shows here in Mexico at different venues with a lot of bands from the scene in our country, besides that we have the opportunities to be the open show for some international bands that came to play to our country like Obscura, Beyond Creation, Archspire, Cryptopsy and Your Chance is to Die. Always we have received a very good response from the public for our music in the shows.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The album, was recorded at our home studio by our own, and then sent to M.A.T. studio for mixing and mastering, M.A.T. is a recognized studio speciallized in Metal here at Mexico managed by the legend Miguel Foetimat since 1993 and he have colaborated with the underground scene in Mexico and have all the experience of 30 year working on music production.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Well in this case we have not released the album in physical edition yet, due to some budget problems we have decided that only digital format will be the medium of release, in the future we would like to make the CD edition but for now we have to wait.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Alex, the front man, he made all lyrics and the music composition.

The lyrics are about lovecraft literary works, mainly Chtulhu themes from the book of the call and They also deal with the world distruction and disasters that where caused by humans and the most important theme is the misanthropy that is the hate to the humanity and their behaivours that have given the name to the album.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Liz Abbott, she is a professional tatto artist here in mexico city.

The graphics are created by our guitarist Jorge, who is dedicated to all the design of the band and the website that are our social media stuff is taken also by Jorge and Alex.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We currently don’t have a label, we are now ready to hear proposals of some labels in order to take a desicion and the posibility to sign with one.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Well we idolise a lot of great bands from the death and tech death scene like the Faceless, Obscura, Beyond Creation, Dying Fetus, Nile, Suffocation, Morbid Angel, Archspire, Cattle Decapitation, Alkaloid, Cynic just to name few.

Our inspiration is from this bands above, we have took a lot of elements of their style and melt them to make a fresh mix of old school with the new stuff of death metal that is our favorite style.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No we haven’t do that, with the release some labels start to contact us in order to neogotiate the phisycal production, but we are now waiting for the must convinient proposal for us.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played like 30 shows in our carrer, we don’t played so often as we would like to do it due to the conditions in our country, the bands are very exploded and don’t have much benefit from the local shows, just promotion and the possibility to gain new fans.

Our best perfomances was on the opening shows of Obscura, Beyond Creation, Archspire, Cryptopsy and Your Chance is to Die.

Also in Cyber devastation and Kingdom depravity festivals that were orginized by some good promoters in our local scene.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our plans are that we want to be heared by more metal fans, play more gigs to do promotion to the album and also start with the second album writing soon.

We want to achieve great things with the band, we would like to gain more fans outside Mexico, because looks like they have liked our stuff more than in our country, we would like to play gigs in other countries and festivals and enjoy life with what we most like that is playing metal and do headbanging along with the crowds.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Yes of course you can contact us by any means facebook, instagram, tik tok, twitter and email.

With this link you can enter to our social media pages:



Thanx for the interview.

Don't mention it, it was a pleasure.




------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine