DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 22. února 2024

Recenze/review - HOLLOW WOODS - Like Twisted Bones of Fallen Giants (2024)


HOLLOW WOODS - Like Twisted Bones of Fallen Giants
CD 2024, Signal Rex

for english please scroll down

U nás za městem už začal tát sníh. Jakmile skončím v práci, tak čím dál tím častěji mizím do lesa. Vypínám všechny sítě světa a stávám se součástí přírody. Jediné, co si vždycky berou s sebou, tak je nějaká hudba. Zajímavé je, že mezi stromy vynikne pouze určitý druh metalu. Finské HOLLOW WOODS jsem vůbec neznal. Jedná se o moje první setkání s kapelou. Zrovna jsem překročil další padlý strom. Dívám se do dálky a najednou mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. 

Lovci a jejich oběti. Tohle je syrový a chladný black metal, který je ohlodaný až na kost. S temnou a podmanivou atmosférou. Určitě jste někdy viděli zmrzlé mrtvé zvíře u cesty? Bez očí, s vytrhanými vnitřnostmi? Tak přesně takhle na mě nové album působí. Drásavě, hnisavě, neklidně. 


Až se vrátím z lesa, tak mě zavřete do staré kobky. Než mě ale přikováte znovu na zeď, tak mi prosím pusťte "Like Twisted Bones of Fallen Giants". Líbí se mi, že Finové přistupují k černému kovu přeci jen trošku jinak, než ostatní. Hrají sice surově a nekompromisně, ale zároveň si zachovávají takovou zvláštní atmosféru. Lze velmi těžko popsat slovy. Možná bude lepší, když si album poslechnete a uděláte si názor sami. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, vše sedí na svých místech. To nechme ale stranou, soustřeďme se raději na muziku samotnou. Charakterizoval bych ji asi takto. Je už skoro tma a nejdřív mám pocit, že jsem zabloudil v lese. Přesto vím, že jdu na jisto. Deska se mi dávno dostala do krve a mrazí mě v zádech. Už jen pár metrů a najednou spatřím světlo. Uprostřed mýtiny stojí oltář. Vše působí velmi mysticky, pradávně. Hudba i místo, na kterém budu za chvíli obětován. Stanu se součástí lesa, rozplynu se ve věčnosti. Můj obličej bude rozdrásán do krve a když rituál skončí, rozpadnu se postupně v prach. Tahle nahrávka musela vznikat ve stínu starých, stoletých stromů. V chladu a mlze. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Poslouchejte pozorně a potom potkáte své vlastní démony. Vždycky si můžete vybrat, jestli budete šelmou nebo obětí. Zrovna jsem překročil další padlý strom. Dívám se do dálky a najednou mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Určitě jste někdy viděli zmrzlé mrtvé zvíře u cesty? Bez očí, s vytrhanými vnitřnostmi? Tak přesně takhle na mě nové album působí. Drásavě, hnisavě, neklidně. Syrový, chladný black metal s mysticky podmanivou atmosférou! Mrazivá krása stínů!


Asphyx says:

The snow has already started to melt outside our town. As soon as I get off work, I disappear into the woods more and more often. I turn off all the networks of the world and become part of nature. The only thing I always take with me is some music. Interestingly, only a certain kind of metal stands out among the trees. I didn't know Finnish HOLLOW WOODS at all. This is my first encounter with the band. I just crossed another fallen tree. I look into the distance and suddenly I have the insistent feeling that someone is following me.

The hunters and their victims. This is raw and cold black metal that's gnawed to the bone. With a dark and haunting atmosphere. I'm sure you've seen a frozen dead animal by the side of the road? Eyeless, with its guts ripped out? That's exactly how the new album strikes me. Beautiful, festering, unsettling.


When I get back from the woods, you'll lock me in the old dungeon. But before you nail me to the wall again, please play "Like Twisted Bones of Fallen Giants". I like that the Finns have a slightly different approach to black metal than the others. They play raw and uncompromising, but at the same time they keep such a special atmosphere. It's very hard to describe in words. Maybe it's better if you listen to the album and make your own opinion. Formally, everything is in the best order. The sound, the cover, everything fits in place. But let's leave that aside and concentrate on the music itself. I would characterize it like this. It's almost dark and at first I feel like I'm lost in the woods. Yet I know I'm on the safe side. The record got into my blood a long time ago, and it gives me chills. Just a few more metres and suddenly I see light. There is an altar in the middle of the clearing. Everything looks very mystical, ancient. The music and the place where I'm about to be sacrificed. I'll become part of the forest, dissolve into eternity. And when the ritual is over, I will gradually crumble into dust. This recording must have been made in the shade of a hundred-year-old tree. In the cold and the fog. I can't explain it any other way. Listen carefully and then you will meet your own demons. You can always choose to be the beast or the victim. I just crossed another fallen tree. I look into the distance, and suddenly I have a nagging feeling that someone is watching me. Surely you've seen a frozen dead animal by the side of the road? No eyes, guts ripped out? That's exactly how the new album strikes me. Beautiful, festering, unsettling. Raw, cold black metal with a mystically captivating atmosphere! The freezing beauty of shadows!


tracklist:
1. Ancient Graves
2. Beneath The Dying Tower
3. Night Burns Through
4. Halls Of Idle Breath
5. Interlude / Among Ruins
6. Burial Fires
7. Like Twisted Bones Of Fallen Giants

středa 21. února 2024

Recenze/reivew - VINCENT CROWLEY - Anthology Of Horror (2024)


VINCENT CROWLEY - Anthology Of Horror
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Nejhorší nejsou horory, které se odehrávají v kinech, ale ty které jsou v našich hlavách. Koneckonců, většina dobrých filmů byla inspirována krutou realitou. Tajemný dům na obalu nové desky VINCENTA CROWLEYHO tak hodně připomíná domov Normana Batese, který tak rád hlídal svoji matku. Propojení starého death metalu, děsivých nálad, pradávného heavy kovu a doomové atmosféry, vás přenese do těch nejšílenějších nočních můr. Poslouchám novou desku "Anthology Of Horror" a připadám si jako v dobách, kdy jsme si mezi sebou půjčovali staré VHS kazety. 

V hudbě je to hodně podobné. Také vám připadají nové skupiny i filmy příliš umělé a dokonalé? Raději volím mistra Hitchcocka a starý kov smrti. Neznám nic lepšího, než si pustit několik jeho snímků, přečíst si Psycho a potom si dát do hlavy novou desku těchto tmářů. Vše je chladné, temné, krvavé. Najednou se vše propojí a vy uvidíte záblesk nože ve tmě, když půjdete v noci do ledničky. Nebo je to jen představa? 


Vše je ohlodáno až na kost, riffy jsou klasické, tradiční, velmi dobře napsané. Vincent Crowley (ACHERON) zúročil svoje dlouholeté zkušenosti a nahrál se svými kolegy desku, která hoří jasným černým plamenem. Pokud jste vyrůstali na kapelách typu CANDLEMASS, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE a postupně jste se dostali ke smečkám jako VITAL REMAINS, POSSESSED, MASSACRE a dalším old school death metalovým kapelám, určitě oceníte i novou desku "Anthology Of Horror". Je to hodně podmanivá, nebál bych se napsat magická záležitost. Během poslechu se budete pohybovat na tenké hranici mezi krutou realitou a zlým snem. Bude vás pronásledovat sériový vrah, budete pitváni zaživa. Je to jako otevřít Pandořinu skříňku plnou pradávných chorob. Každý z nás máme nějaké tajemství. Mnohdy bývá hodně temné. Pánové jej vzali a vytáhli na povrch. A udělali to za pomocí skvělé hudby, s masivním a perfektně čitelným zvukem. Až po nějaké době vám dojde, že stojíte v krvavé mlze na starém, zdánlivě opuštěném hřbitově. Zazní první riff a z hrobů začnou vylézat nemrtví. Jejich tváře se budou usmívat, ale nebude to příjemný úsměv. Líbí se mi vlastně všechno. Obal, produkce, ale hlavně velké množství nápadů a motivů, které mě zcela pohltily. Možná je to tím, že mi podobná hudba koluje v krvi, možná tím, že máme podobnou hudební historii. Ani jedno mi ale nebráni v tom, abych si vše náležitě užil. Naopak, ze songů cítím obrovské nadšení pro věc, pro temné myšlenky, pro muziku jako takovou. To vše je potom podepřeno velkým talentem. Nejhorší nejsou horory, které se odehrávají v kinech, ale ty které jsou v našich hlavách. Nezapomínejte na to! Mrazivá, děsivá hororová symfonie! Heavy doom death metal, u kterého ožívají přízraky!

Asphyx says:

The worst horror movies aren't the ones that take place in cinemas, but the ones that are in our heads. After all, most good movies were inspired by harsh realities. The mysterious house on the cover of VINCENT CROWLEY's new album is so much like the home of Norman Bates, who loved to watch over his mother. The fusion of old death metal, eerie moods, ancient heavy metal and doom atmosphere will transport you to the craziest nightmares. I listen to the new album "Anthology Of Horror" and I feel like in the days when we used to borrow old VHS tapes from each other. 

It's a lot like that in music. Do you also find new bands and films too artificial and perfect? I prefer the master Hitchcock and the old metal of death. I don't know anything better than to put on a few of his films, read Psycho and then put a new record by these obscurantists in my head. Everything is cold, dark, bloody. Suddenly everything connects and you see the flash of a knife in the dark when you go to the fridge at night. Or is it just a fantasy?


Everything is gnawed to the bone, the riffs are classic, traditional, very well written. Vincent Crowley (ACHERON) has capitalized on his years of experience and recorded with his colleagues a record that burns with a bright black flame. If you grew up on bands like CANDLEMASS, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE and gradually got to bands like VITAL REMAINS, POSSESSED, MASSACRE and other old school death metal bands, you will appreciate the new album "Anthology Of Horror". It's a very captivating, I wouldn't be afraid to write magical affair. While listening to it you will be on the thin line between harsh reality and a bad dream. You will be haunted by a serial killer, you will be dissected alive. It's like opening a Pandora's box full of ancient diseases. We all have secrets. Often very dark. The gentlemen have taken it and brought it to the surface. And they did it with the help of great music, with a massive and perfectly clear sound. It's only after a while that you realise you're standing in a bloody fog in an old, seemingly abandoned graveyard. The first riff hits and the undead begin to crawl out of their graves. Their faces will smile, but it won't be a pleasant smile. I like everything about it. The cover, the production, but most of all the large number of ideas and themes that completely engulfed me. Maybe it's because I have similar music in my blood, maybe it's because we have a similar musical history. But neither of them prevents me from enjoying everything properly. On the contrary, from the songs I feel a huge enthusiasm for the cause, for the dark ideas, for the music itself. All this is then underpinned by great talent. The worst horror movies aren't the ones that take place in cinemas, but the ones that are in our heads. Don't forget that! A freezing, terrifying horror symphony! Heavy doom death metal that makes ghosts come alive!



TRACKLIST:
01. Intro VI VI VI
02. Amityville’s Horror
03. That Which Lurks Below the Sea
04. Under the Hanging Tree
05. Nowhere to Hyde
06. Blood Moon Lycanthropy
07. Gods of Crimson Cullings
08. Coupe De Poudre
09. Madame Laveau (Voodoo Queen)
10. Killer (King Diamond Cover, CD Bonustrack)

LINE-UP:
Vincent Crowley - Vocals
Art Taylor - Guitar
Eric Stewart - Guitar
Ryan Arter - Drums
Tim Wilson - Bass Guitar

Recenze/review - SINISTRUM - Infernal Dawn (2024)


SINISTRUM - Infernal Dawn
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Otevírám staré rezavé dveře. Už jsem musel pryč, daleko od zlého světa plného zášti a lží. Mám to takhle celý život. Hudba mě inspiruje, uklidňuje. Používám ji místo drahých léků. Vejdu dovnitř a procházím se mezi hroby. V mlze se začínají objevovat přízraky. Známe se již dlouho. Mnohokrát mi doporučily kapely, které jsem pak poslouchal celý život. I tentokrát mi ukáží cestu. V rohu, u hřbitovní zdi, je pradávný náhrobek. Je na něm nápis SINISTRUM. A já tak nějak povědomě vím, že se mi tahle deska bude líbit.

Může za to vlastně jako vždy vynikající obal od mistra Juanjo Castellana, že jsem si kapely všimnul. Ihned jsem ji začal poslouchat a postupně zjistil, že je to smečka složená ze samých zkušených muzikantů ze skupin jako ABOMINANT, AEONS OF ECLIPSE, FORNICUS, BIHARGAM. Přidávám pomalu hlasitost a z reproduktorů se na mě valí lavina z kostí, zkažené krve a prvotřídního thrash death metalu staré školy. 


SINISTRUM na to jdou ostře a nekompromisně. Je to nářez, přesně jak má být. Ale nezapomíná se ani na temné melodie. Skladby v sobě mají velkou porci energie a nakumulovaného vzteku. Kosti praskají tlakem a víka od rakví nadskakují v morbidních rytmech. "Infernal Dawn" je prvním, debutovým albem kapely, které se povedlo po všech stránkách. Velmi se mi líbí čitelný, masivní a absolutně devastující zvuk, pod kterým je podepsán zpěvák Scott Briggs. Skvělá práce! Určitě to znáte. Člověk se ráno probudí a ví, že je něco špatně. Potřebuji ze sebe dostat špatné myšlenky. Beru do rukou kladivo a za zvuků téhle nahrávky jdu zbourat první zeď, kterou potkám. Máte rádi MALEVOLENT CREATION, CANCER, DISMEMBER, ENTOMBED, HYPOCRISY? Potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde nejen pro všechny staré prašivé psy, ale i pro opravdové fanoušky pohřbů do země i reálné smrti v metalu. Možná jednou shořím v pekle, možná mě jednou spálí na popel, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat stále dokola. Exhumuji další a další hroby, abych pochopil, co se stane, až zemřeme. Jenže nikdy nic nezjistím. Raději poslouchám podobné nahrávky jako je "Infernal Dawn". Kývám se spokojeně do rytmu, tančím s těmi nejkrásnějšími zombie. Trávíme spolu celou noc a nelze jinak, než vám novou desku doporučit. To vám podepíšu vlastní krví já, i všichni démoni. Riffy ostré jako břitva, vokál bestie, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Vynikající záležitost! Ostrý, devastující death thrash metal, který vám zláme všechny kosti v těle! Peklo otevřelo svoji bránu!


Asphyx says:

I open the old rusty door. I had to get away, away from a wicked world full of malice and lies. I've been like this all my life. Music inspires me, calms me. I use it instead of expensive drugs. I go inside and walk among the graves. Ghosts begin to appear in the mist. We've known each other a long time. I've been recommended bands many times that I've listened to all my life. This time they'll show me the way. In the corner, by the cemetery wall, is an ancient tombstone. It says SINISTRUM. And somehow I know I'm going to like this record.

In fact, it's due to the excellent cover artwork by master Juanjo Castellano, as always, that I noticed the band. I immediately started listening to it and gradually discovered that it is a pack of all experienced musicians from bands like ABOMINANT, AEONS OF ECLIPSE, FORNICUS, BIHARGAM. Slowly I turn up the volume and an avalanche of bones, bad blood and old school thrash death metal comes pouring out of the speakers.


SINISTRUM are going at it sharply and uncompromisingly. It's a blast, just like it should be. But the dark melodies are not forgotten either. The songs have a big portion of energy and accumulated anger. Bones crack with pressure and coffin lids pop in morbid rhythms. "Infernal Dawn" is the band's first, debut album, and it succeeds on all counts. I really like the legible, massive and absolutely devastating sound that singer Scott Briggs is credited with. Great job! I'm sure you know it. You wake up in the morning and you know something is wrong. I need to get the bad thoughts out of my head. I pick up a hammer and I go to the sound of this record and I knock down the first wall I come across. Do you like MALEVOLENT CREATION, CANCER, DISMEMBER, ENTOMBED, HYPOCRISY? Then don't hesitate a moment. It's not only for all the old mangy dogs, but also for real fans of burial in the ground and real death in metal. Maybe one day I'll burn in hell, maybe one day I'll be burnt to ashes, but until that happens I'll be listening to albums like this over and over again. I exhume more and more graves to understand what happens when we die. But I'll never find out. I prefer to listen to records like "Infernal Dawn". I sway contentedly to the beat, dancing with the most beautiful zombies. We're spending the whole night together, and I can't help but recommend the new record to you. I'll sign it with my own blood, and so will all the demons. Razor-sharp riffs, beast vocals, drums that will blow your brains out. Excellent stuff! Sharp, devastating death thrash metal that will break every bone in your body! Hell has opened its gates!


Tracklist:
01. Infernal Dawn 
02. Abomination Rising 
03. Godforsaken And Bleeding 
04. Legacy In Barbarity 
05. Death Omen 
06. Morbid Reality 
07. Deus Mortis 
08. Malicious Imprisonment 
09. Hordes Of Hell 
10. Traverse The Swarm

Sinistrum is:
Scott Briggs - Vocal
Garrett Netto - Guitar
Timmie Ball - Guitar
Mike May - Bass
Craig Netto - Drums

Art by
Juanjo Castellano (The Black Dahlia Murder, Majesties, Ataraxy)

Recorded, Mixed, Mastered by
Scott Briggs

úterý 20. února 2024

Recenze/review - DYSSEBEIA - Garden of Stillborn Idols (2023)


DYSSEBEIA - Garden of Stillborn Idols
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Představte si starý dům, temný a opuštěný, do kterého když vstoupíte, tak budete mít divný pocit. Začně vás mrazit v zádech a stíny se promění v přízraky. Podají vám ruku a pozvou vás dolů, do sklepa. Půjdete s nimi, jako omámení. Budete podvědomě vědět, že děláte správnou věc. Zastavíte se před rezavými dveřmi a v hlavě vám bude létat spousta otázek. Vezmete za kliku, ozve se děsivé skřípání a potom vás zahalí tma. Našlapujete opatrně a pod nohama křupají staré kosti. Slunce na konci tunelu. Jiný svět, dimenze, místo, na kterém se hraje jenom dobrá a zajímavá hudba.

Takové myšlenky mě napadaly, když jsem slyšel poprvé novou debutovou desku švýcarských maniaků DYSSEBEIA. Ti hrají death metal ušpiněný blackem, se spoustou progresivních pasáží. Hudbu téhle smečky nelze jen tak jednoznačně zařadit a je to dobře. Tady se hraje pro všechny fanoušky s dobrou fantazií a otevřenou myslí. 


Nevím, jestli se vám to někdy také stává, ale já mívám často zvláštní sny. Hraje mi v nich muzika, kterou mám rád. Pokaždé, když potkám nějakou novou kapelu, kterou si postupně oblíbím, dostane se mi i do spánku. Bývá to pro mě důkazem, že se deska povedla. Musím cítit ze skladeb sílu, energii, musím si podupávat do rytmu a kývat spojeně hlavou. A to se mi u "Garden of Stillborn Idols" stalo vlastně pokaždé, když jsem si album pustil ve svém přehrávači. Nahrávka je velmi dobře zvukově ošetřená a motiv na obalu je bezesporu zajímavý. Povedla se ale hlavně hudba, jednotlivé motivy, nápady, deska je jako nějaký monolit, který na vás spadne a rozmáčkne vás. Jasně, člověk musí mít mysl otevřenou a alespoň nějakou dávku fantazie, ale potom, když se vše usadí, dostane se vám určitě pod kůži. Mám to takhle rád. Jen si tak sednout, poslouchat, nechat na sebe muziku působit a když se mi líbí, tak o ní sepsat pár slov. DYSSEBEIA jsou přesně tím druhem skupiny, která osloví všechny, kteří rádi přemýšlejí, objevují nové věci. Když totiž budete poslouchat pozorně a v klidu, tak i po delší době budete objevovat nová a nová zákoutí. Švýcaři jsou navíc muzikanti, kteří hrají i v dalších skvělých smečkách (STORTREGN, HYPOCRAS), takže lze novinku klidně označit vysokou známkou kvality. Za sebe vám to mohu podepsat vlastní krví. Až se zastavíte před rezavými dveřmi a v hlavě vám bude létat spousta otázek. Vezmete za kliku, ozve se děsivé skřípání a potom vás zahalí tma. Budete našlapovat opatrně a pod nohama vám budou křupat staré kosti. Slunce na konci tunelu. Jiná dimenze, místo, na kterém se hraje jenom dobrá a zajímavá hudba. Progresivní death metal protkaný zajímavými a mocnými melodiemi! Symfonie z jiného světa!

Pro fanoušky: Eternal Storm, Be'lakor, Majesties, Stortregn, At The Gates, Dark Tranquillity, Eucharist, In Mourning


Asphyx says:

Imagine an old house, dark and deserted, that when you enter, you get a strange feeling. You'll get chills and the shadows will turn into ghosts. They'll shake your hand and invite you down to the basement. You'll go with them, as if in a daze. You'll subconsciously know you're doing the right thing. You'll stop in front of the rusty door, and you'll have a lot of questions in your head. You take the handle, there's an eerie creak, and then darkness envelops you. You tread carefully, and old bones crunch underfoot. The sun at the end of the tunnel. Another world, another dimension, a place where only good and interesting music is played.

These were the thoughts that came to mind when I first heard the new debut album from Swiss maniacs DYSSEBEIA. They play death metal stained with black, with a lot of progressive passages. The music of this pack can't be classified in any clear way and that's a good thing. This is a band for all fans with a good imagination and an open mind.


I don't know if this happens to you too, but I often have strange dreams. I have them with music I like. Every time I meet a new band that I gradually grow to like, I get to sleep too. It's usually proof to me that the record has done well. I have to feel the power and energy from the songs, I have to be tapping to the beat and nodding my head in unison. And that's pretty much what happened with "Garden of Stillborn Idols" every time I put the album in my player. The recording is very well sonically treated and the motif on the cover is undoubtedly interesting. But it's mostly the music, the individual motifs, the ideas, the record is like some kind of monolith that falls on you and crushes you. Sure, you have to keep an open mind and at least some amount of imagination, but then when everything settles down, it gets under your skin for sure. I like it that way. Just sit back, listen, let the music affect me, and if I like it, write a few words about it. DYSSEBEIA are exactly the kind of band that appeals to everyone who likes to think, to discover new things. Because if you listen attentively and calmly, even after a long time you will discover new and new corners. Moreover, the Swiss are musicians who also play in other great packs (STORTREGN, HYPOCRAS), so the novelty can be safely marked with a high mark of quality. For myself, I can sign it with my own blood. When you stop in front of the rusty door, there will be a lot of questions flying around in your head. You take the handle, there's an eerie creak and then darkness envelops you. You'll tread carefully, and old bones will crunch under your feet. The sun at the end of the tunnel. Another dimension, a place where only good and interesting music is played. Progressive death metal with interesting and powerful melodies! A symphony from another world!

For fans of: Eternal Storm, Be'lakor, Majesties, Stortregn, At The Gates, Dark Tranquillity, Eucharist, In Mourning



Track listing -
1. Mors Tua, Vita Mea 06:02
2. Retribution 04:25
3. Moon Bearer 04:08
4. Sacrificed On The Threshold 05:51
5. Hatch 06:04
6. Black Swarm 06:16
7. Funeral Ink 04:54
8. Apophenia 05:42

Line up -
Vocals - Alexandre Sotirov
Guitars - Merlin Bogado
Bass - Duran Bathija
Drums - Sam Jakubec

Artwork, layout and booklet - Bryan Teach

Recenze/review - WARHAWK - Dambuster (2023)


WARHAWK - Dambuster
CD 2023, Cimex Records, Iron Fist Productions

for english please scroll down

Cigáro pomalu dohořívá a sklenice s whiskey je ještě plná. Mám všeho plné zuby, štve mě celý svět, práce, lidi kolem mě. Sedím v zaplivaném baru a s nikým se nebavím. Dávno už vím, že do téhle doby nepatřím. Mám rád jinou muziku, ženský, filmy. Vypiju alkohol na ex a objednám si další. Už nemám moc jasnou hlavu, ale to mi nebrání v tom, dojít ke starému jukeboxu a pustit si něco pro sebe. Po nějak době přemýšlení vybírám novou desku švédských maniaků WARHAWK. Chvíli stojím a dostávám se do stavu, kdy se mi chce tančit.

Netrvá to dlouho a přidají se i ostatní. Krásný holky, co nikdy nebudu mít, všichni si rozpustíme vlasy a řveme texty spolu s kapelou. Už mě nebolí kosti, už mám pocit, že  zase žiju. Hudba se mi dostane ihned do žil. Vyrůstal jsem na ní, na heavy metalu a rock´n´rollu. Pařím až do té doby, než upadnu a usnu na podlaze. 


Jak říká jeden můj stejně prokletý kamarád, tohle je muzika z doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Zahraná od srdce. Pokud máte chuť na výlet do zlaté éry, kdy světu vládli slavní a zásadní MOTORHEAD, neváhejte ani chvilku. Patrný je vliv ale nejen party kolem Lemmyho, zazní i odkazy na rock ze sedmdesátých let. Tohle ale není nutné pitvat, to píšu, abyste měli představu. Spíše vám řeknu, kde jsem si album užíval nejvíce. Jednak v práci, kdy jsem se odhlučnil od všech okolo a na má tváři se rozhostil blažený klid a úsměv. Dále v autě, kdy pro mě byla radostí prázdná dálnice přede mnou a hlasitost na plné koule. Líbí se mi, jakým způsobem Švédi k hudbě přistupují. Jsou pro mě uvěřitelnější, věrnější a upřímnější, než kde jaká současná slavnější kapela. Na to vám přísahám a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Abych ještě nezapomněl. Od podzimu, kdy mi přišlo CD na recenzi, až do dnes, jsem každý pátek seděl doma a připravoval se, až vyrazím ven. Poslouchal jsem stále dokola "Dambuster". Pokaždé mě hodilo do pohody, uklidnilo moji mysl, nakoplo mě a nabilo energií. To není ani v dnešní době málo, co myslíte? Je to muzika, určená pro starý psy, co jsou na tom jako já. Většinou píšu o extrémnější hudbě, ale WARHAWK mě prostě dostali. Prokleli a vrátili po časové ose zpět do doby, kdy jsem s metalem a rockem začínal. Cigáro pomalu dohořívá a sklenice s whiskey je ještě plná. Mám všeho plné zuby, štve mě celý svět, práce, lidi kolem mě. Sedím v zaplivaném baru a s nikým se nebavím. Dávno už vím, že do téhle doby nepatřím. Mám rád jinou muziku, ženský, filmy. Vypiju alkohol na ex a objednám si další. Heavy metalová jízda přímo do pekla! Rock´n´roll až za hrob!


Asphyx says:

The cigar slowly burns out and the whiskey glass is still full. I'm fed up with the world, my job, the people around me. I'm sitting in a dingy bar and I'm not talking to anybody. I've known for a long time that I don't belong in this era. I like other music, women, movies. I'll drink alcohol on my ex and order another. I'm not very clear headed anymore, but that doesn't stop me from walking over to the old jukebox and playing something for myself. After some time of thinking, I pick up the new album from Swedish maniacs WARHAWK. I stand for a while and get into a state where I want to dance.

It doesn't take long for the others to join in. Beautiful girls I'll never have, we all let our hair down and scream the lyrics along with the band. My bones don't hurt anymore, I feel alive again. The music gets into my veins right away. I grew up on it, heavy metal and rock 'n' roll. I party till I fall down and fall asleep on the floor.


As one of my equally cursed friends says, this is music from a time when the world was still right. Played from the heart. If you fancy a trip back to the golden era when the glorious and essential MOTORHEAD ruled the world, don't hesitate a moment. But it's not just the influence of the Lemmy gang that is evident, there are also references to rock from the seventies. But this is not necessary to dissect, I write this to give you an idea. Rather, I'll tell you where I enjoyed the album the most. Firstly, at work, when I got away from everyone around me and a blissful calm and smile spread across my face. Next, in the car, when the empty highway in front of me and the volume at full blast was a joy. I like the way the Swedes approach music. To me they are more believable, more true and more honest than any contemporary famous band. I swear to you on that, and I'll sign it with my own blood. And lest I forget. From the autumn, when I received the CD for review, until today, I sat at home every Friday and got ready to go out. I listened to "Dambuster" over and over again. Each time it threw me for a loop, calmed my mind, kicked me up a notch and energized me. That's not even enough these days, don't you think? It's music for old dogs who are like me. I usually write about more extreme music, but WARHAWK just got me. They cursed me and took me back in time to when I started with metal and rock. The cigar is slowly burning out and the whiskey glass is still full. I'm fed up with the world, the job, the people around me. I'm sitting in a dingy bar and I'm not talking to anybody. I've known for a long time that I don't belong in this era. I like other music, women, movies. I'll drink alcohol on my ex and order another. Heavy metal ride straight to hell! Rock 'n' roll to the grave!



tracklist:
1. Bomb Raid
2. Cut Me Loose
3. Skullet R 'N' R Machine
4. Please Don't Go
5. Claws Out
6. Dambuster
7. Hounds Of Hell
8. Dance With Death
9. Dags Att Dra
10. Hawks Of War

band:
Rob - Vocals
Erik - Bass
Pär - Guitar
Matte - Drums



pondělí 19. února 2024

Recenze/review - DIABYS - Portals of Annihilation (2023)


DIABYS - Portals of Annihilation
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy si připadám jako svůj vlastní stín. Dívám se na sebe, jak ráno vstávám, jak jdu do práce, jak odpočívám, jak vykonávám nekonečnou řadu úkonů. Jaký je ale smysl toho všeho? Kam směřuji? Asi jako každý se věkem měním, získávám zkušenosti. V hudbě to platí o to víc. Dříve bych kapely jako DIABYS jen tak přešel bez povšimnutí. Jenže mě na ně upozornil jeden kamarád z druhé strany zeměkoule. Prý je to pro něj album minulého roku. Netušil jsem, neznal jsem. Přesvědčila mě až jména v bookletu a první poslech.

Zpěvák Max Phelps je sám o sobě zárukou kvality. Potvrdil to v DEFEATED SANITY, CYNIC a samozřejmě DEATH DTA. Ten se spojil s neméně zkušenými muzikanty a poměrně nenápadně nahráli desku, která rozhodně stojí za pozornost. Vše potom složil Michael Dorosz. Jedná se o propracovaný, velmi pestrý a dobře složený death metal se spoustou technických a progresivních prvků. A to vše s rodokmenem DEATH. 


Při poslechu debutového alba "Portals of Annihilation" najednou nejsem svým vlastním stínem, ale mám syrový pocit, že opravdu žiju. Hudba je to velmi naléhavá, neklidná, s takovým tím tajemným odérem, jestli mi rozumíte. O mastering se postaral Johannes Grossman a nutno rovnou dodat, že odvedl perfektní práci. Zvuk je čitelný a živelný zároveň. Masivní a surový. Mám to takhle rád. Jsem stará škola a líbí se mi, že tahle smečka sice staví na tradičních, klasických základech, ale ty postupně rozvíjí, doplňuje a zároveň si zachovává svůj vlastní ksicht. Na poslech jsem se vždy musel pozorně soustředit. Nikdy jsem nemohl desku poslouchat jen jako kulisu. Vždy mě nakonec pohltila a nenechala ani chvilku v klidu. Představoval jsem si nějakou pradávnou příšeru, bestii, která spala dlouhé roky v jeskyni. Za zvuků této nahrávky se probudila a přišla nás roztrhat na kusy. Možná není ani z tohoto světa. Skladby v sobě mají velký drive a sílu, takovou tu nahrubo nasekanou energii, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě, musíte věřit tomu, co hrajete. A tohle všechno DIABYS umí na sto procent. Sypu si popel na hlavu, že jsem se ke skupině dostal až teď, album totiž vyšlo již v dubnu minulého roku. Myslím si, že to ale nakonec vůbec nevadí. Důležité je, že mě baví "Portals of Annihilation" poslouchat, že se k němu rád vracím. Tohle je záležitost pro všechny hudební gurmány. Doporučuji podávat v noci, chladu a nejlépe několik metrů pod zemí. Nezbývá mi nic jiného, než vám desku doporučit. Tohle album vám rozdrásá obličej do krve, zničí vás a vy za to budete moc rádi. Progresivní, technický death metal, který ctí pradávné kořeny a stane se vaším vlastním stínem!


Asphyx says:

Sometimes I feel like my own shadow. I look at myself as I get up in the morning, as I go to work, as I rest, as I perform an endless series of tasks. But what's the point of it all? Where am I going? I guess like everyone, I'm changing with age, gaining experience. In music, this is even more true. In the past, bands like DIABYS would just pass by unnoticed. But a friend of mine from the other side of the world pointed them out to me. He said it was the album of the year for him. I had no idea, I didn't know. I was only convinced by the names in the booklet and the first listen.

Singer Max Phelps is a guarantee of quality in his own right. He confirmed it in DEFEATED SANITY, CYNIC and of course DEATH DTA. He teamed up with equally experienced musicians and rather unobtrusively they recorded that is definitely worth your attention. Everything was then composed by Michael Dorosz. It is a sophisticated, very varied and well composed death metal with a lot of technical and progressive elements. And all this with the DEATH pedigree.


Listening to the debut album "Portals of Annihilation" I'm suddenly not my own shadow, but I have the raw feeling that I'm really alive. The music is very urgent, restless, with that mysterious air, if you know what I mean. The mastering was done by Johannes Grossman and I have to say that he did a perfect job. The sound is clear and lively at the same time. Massive and raw. I like it that way. I'm old school and I like the fact that this pack builds on traditional, classic foundations, but gradually develops them, adds to them and at the same time keeps its own face. I've always had to listen intently to listen. I could never listen to a record just as a backdrop. It always absorbed me in the end and didn't let me rest for a moment. I imagined some ancient monster, a beast that slept for years in a cave. It woke up to the sound of this recording and came to tear us apart. He may not even be of this world. The songs have a great drive and power in them, a kind of rough-hewn energy that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to believe in what you're playing. And that's what DIABYS can do 100%. I'm kicking myself that I've only just joined the band, because the album was released last April. But I think it doesn't matter in the end. The important thing is that I enjoy listening to "Portals of Annihilation" and I like coming back to it. This is a matter for all music gourmets. I recommend serving it at night, cold and preferably several feet underground. I have no choice but to recommend the album to you. This album will rip your face to shreds, it will destroy you and you will be so glad you did. Progressive, technical death metal that honors its ancient roots and becomes your own shadow!



Tracklist:
01. Deadly Sight 
02. Perennial War 
03. Infernal Instruments Of War 
04. Spiritual Laceration 
05. Portals Of Annihilation 
06. Scavengers 
07. Down The Boundless Hole 
08. Bodies As Stones 
09. A Lead Weighted Grudge 
10. Shapeshifter

band:
Michael Dorosz - Musical Concept and Guitars
Max Phelps - Vocals and Lyrics
Dominic Forest Lapointe - Bass
Robin Stone - Drums
Johannes Grossman - Mastering
Mathieu Marcotte - Artwork
Simon Girard - Artwork Layout

Recenze/review - ETERNAL STORM - A Giant Bound to Fall (2024)


ETERNAL STORM - A Giant Bound to Fall
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Celý život hledáš odpovědi na zásadní otázky. Následuješ slepé cesty, obdivuješ falešné proroky. Čteš krásné knihy, navštěvuješ galerie plné obrazů, které tě zasáhnou. Nakonec stejně zjistíš, že jediná spravedlnost a jistota, které existují, je smrt. Když na to přijdeš, jsi najednou pokorný a smířený se sebou i s celým světem. Posloucháš už jenom hudbu, která se ti líbí. Je to jako návštěva jiné dimenze, když se to stane. Když potkáš nahrávky, která se ti dostanou do žil, do podvědomí. 

V melodickém death metalu jsem již dlouhé roky hodně vybíravý. Většinou mi přijde obyčejný a nezajímavý. Jenže potom jsem potkal novou desku španělských ETERNAL STORM a najednou jsem si připadal, jako by mě kapela přikovala na zeď. Ostré riffy, temné melodické motivy, spousta zajímavých progresivních pasáží. Vznešenost, majestátnost, cit pro pochmurné nálady. Takové je jejich nové album "A Giant Bound to Fall".


Stylově se tahle smečka pohybuje mezi mantinely, které nastavily kapely jako INSOMNIUM, IN MOURNING, AT THE GATES, DARK TRANQUILLITY. A dělá to velmi elegantně, zkušeně. Líbí se mi jejich přístup, nadšení, energie, které jsou cítit ze všech skladeb. Jakoby kolem poletovalo listí ze stromů, jako bych se díval na tající řeku. Ano, nejvíce se mi osvědčil poslech v lesích, mezi stoletými stromy. Nachodil jsem s touto nahrávkou spoustu kilometrů zimní krajinou a pokaždé, když jsem se vrátil domů, tak jsem si sedl a otevřel nějakou dobrou knihu. Nějak se mi hudba Španělů vždy spojila s příběhem. Ne, nové album nebylo jen obyčejnou kulisou, ale spíše mi natolik proniklo do krve, že se stalo mojí součástí. Vznášel jsem se, padal do hlubiny, shořel jsem, abych nakonec pokaždé povstal z popela. Povedlo se vlastně všechno. Novinka má úderný a čitelný zvuk, mlhavý obal a hlavně spoustu neotřelých nápadů. Když mě nějaká deska hodně baví, tak ji raději poslouchám, než abych o ní psal.  Pokud dojde ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou, pokud naplno pochopím jejich umělecké vyjádření, bývám jako ztracený a nechce se mi dělat nic jiného, než jen poslouchat a užívat si. Jsem jako tulák po hvězdách, tanečník, našlapující na ostré střepy. Napadá mě spousta přirovnání, ale žádné z nich nedokáže přesně vyjádřit a definovat veškeré nálady, které obsahuje. Lepší je opravdu si poslechnout ukázky, postupně si udělat názor a potom uvidíte. Za sebe mohu napsat jediné. Už dlouho jsem neslyšel v tomto stylu tak dobrý počin. Nechte si chutnat. Naléhavý, majestátní melodický death metal! Budete se vznášet na vlnách věčnosti!


Asphyx says:

All your life you've been searching for answers to fundamental questions. You follow blind paths, admire false prophets. You read beautiful books, visit galleries full of paintings that strike you. In the end, you still find that the only justice and certainty that exist is death. When you figure that out, you're suddenly humble and at peace with yourself and the world. You only listen to music you like. It's like visiting another dimension when it happens. When you meet records that get into your veins, into your subconscious. 

I've been very picky about melodic death metal for many years. Mostly I find it ordinary and uninteresting. But then I came across the new record from Spain's ETERNAL STORM and suddenly I felt like the band had me pinned to the wall. Sharp riffs, dark melodic motifs, lots of interesting progressive passages. Grandeur, majesty, a sense of gloomy moods. That's what their new album "A Giant Bound to Fall" is.


Stylistically, this pack is between the boundaries set by bands like INSOMNIUM, IN MOURNING, AT THE GATES, DARK TRANQUILLITY. And they do it in a very elegant, experienced way. I like their attitude, their enthusiasm, the energy that can be felt in all the songs. It's like leaves from the trees are flying around, like I'm looking at a melting river. Yes, listening in the woods, among the hundred year old trees, was the most rewarding for me. I walked many miles through the winter landscape with this recording and every time I came home I would sit down and open a good book. Somehow the music of the Spanish always connected with the story. No, the new album wasn't just an ordinary backdrop, but rather it got into my blood enough to become a part of me. I floated, I fell into the depths, I burned, only to rise from the ashes each time. In fact, it all worked. The novelty has a punchy and clear sound, a foggy cover and, above all, a lot of novel ideas. If I like a record a lot, I prefer to listen to it rather than write about it. If there is a mutual transmission between me and the band, if I fully understand their artistic expression, I tend to be lost and not want to do anything but listen and enjoy. I'm like a star wanderer, a dancer, stepping on sharp shards. Many similes come to mind, but none of them can accurately express and define all the moods they contain. Better to really listen to the excerpts, gradually form an opinion, and then see. For myself, I can only write one thing. I have not heard such a good piece in this style for a long time. Let yourself enjoy. Urgent, majestic melodic death metal! You will float on the waves of eternity!



Track Listing -
1. An Abyss of Unreason
2. A Dim Illusion
3. There was a Wall
4. Last Refuge
5. Eclipse
6. Lone Tree Domain
7. The Sleepers
8. The Void
9. A Giant Bound to Fall

Line up -
Daniel R. Flys | Vocals (lead), guitars, keyboards, bass
Jaime Torres | Guitars, vocals, keyboards, bass, fretless bass
Daniel Maganto | Bass, guitars (additional), vocals (additional)

neděle 18. února 2024

Recenze/review - FETID ZOMBIE - Where Worms Crawl (2024)


FETID ZOMBIE - Where Worms Crawl
EP (digital, cassette) 2024, Morbid Visions Music

for english please scroll down

Sedíš u otevřené rakve a přemýšlíš, kdy jste se viděli naposledy. Podle stavu tkání a rozpadajících se kostí to již nějaký čas bude. Jsi čím dál tím krásnější, řekneš a ona se na tebe usměje a odpoví stejně. Z úst a očních důlků jí vylezou červi a ty moc dobře víš, že mluví pravdu. Láska až za hrob. Smrt nás nikdy nerozdělí. Pojď se mnou, řekne ti. Musím ti něco ukázat. Sestoupíte hluboko pod zem. Do záhrobí, na onen svět. Držíš ji za ruku a vůbec ti nevadí, že nemá žádnou kůži, ani maso. Podá ti nové EP "Where Worms Crawl" od FETID ZOMBIE a ty moc dobře víš, že už tu s ní zůstaneš. Až navěky, amen!

Jsem velkým fanouškem téhle kapely, i Marka Riddicka (recenze na starší desky a skvělý rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Sleduji jeho hudební i malířskou práci. Už dávno si získal doslova kultovní status. Novinka je morbidním pokračováním věcí minulých. Stačilo mi několik prvních tónů a ihned jsem si připadal, jako bych byl zavřený ve staré plesnivé kobce. Tohle je přesně druh death metalu s chladnou a temnou atmosférou, který koluje i v mých žilách.


Mark je o dva roky mladší než já a tak je vám doufám jasné, že jsme oba vyrůstali na podobných kapelách. Všechny ty džínové bundy, kazety, nekonečné diskuze o muzice s kamarády. Tenkrát se zrodila naše vášeň pro záhrobní věci. Na rozdíl ode mě je ale tenhle maniak obdařen mnoha druhy talentu. O jeho malbách a kresbách netřeba mluvit, ty jsou vždy vynikající a stylové. Ale on dokáže také napsat skladby, které žhnou, pálí a chladí zároveň. Pokaždé, když potkám nějaké opravdové fanoušky z devadesátých let minulého století, tak se všichni shodneme na tom, že se nám na death metalu mimo temnoty nejvíc líbí to, že pro nás hrají muzikanti od srdce. A to je právě i případ FETID ZOMBIE. Nové EP je zákeřným jedem, který vám pomalu pronikne do žil. Skladby vám způsobí mnohokrát selhání organismu. Atmosféra je opravdu magická, tajemná, krutá a ošklivá. Sází se hodně na melodie. Na nahrávce se podílela i velká spousta skvělých hostů (seznam naleznete také dole pod článkem). A všichni odvedli vynikající práci. Představuji si, že si vykopu svoji vlastní zombie, jako v úvodu dnešní recenze a půjdeme spolu v podzemí na koncert téhle smečky. Poslední roky si říkám, že se svět vyvíjí divným směrem. Čím dál tím častěji se vracím zpět, do katakomb a poslouchám právě takové desky, jako je "Where Worms Crawl". Prosévám mezi prsty prach, ve který se jednou proměním. Možná jsem již dávno nemrtvým. Netuším. Co ale vím jistě je, že nové EP se povedlo opět na výbornou. Zvuk, obal, produkce, vše je syrové, opravdové, ryzí. Jako čerstvě exhumovaný hrob. Prašivý, hnilobný death metal s podmanivě temnou a chladnou atmosférou! Dokonalá esence ozvěn ze starých katakomb!

Asphyx says:

You're sitting by an open casket, wondering when you last saw each other. Judging by the state of the tissues and the decaying bones, it's been a while. You're getting more and more beautiful, you say, and she smiles at you and responds in kind. Worms crawl out of her mouth and eye sockets and you know full well she's telling the truth. Love beyond the grave. Death will never separate us. Come with me, she'll tell you. I have something to show you. You will descend deep underground. To the beyond, to the other world. You hold her hand and you don't mind that she has no skin or flesh. She hands you FETID ZOMBIE's new EP, "Where Worms Crawl", and you know you're gonna be stuck with her. Forever and ever, amen!

I'm a big fan of this band, and of Mark Riddick (reviews of older albums and a great interview are linked at the bottom of the article). I follow his musical and painting work. He's long since earned a literal cult status. The new stuff is a morbid continuation of things past. All it took was the first few notes and I immediately felt like I was locked in a moldy old dungeon. This is exactly the kind of death metal with a cold and dark atmosphere that runs through my veins.


Mark is two years younger than me so I hope you can see that we both grew up on similar bands. All the denim jackets, the cassette tapes, the endless discussions about music with friends. That's when our passion for the afterlife was born. But unlike me, this maniac is blessed with all kinds of talent. His paintings and drawings need not be mentioned, they are always excellent and stylish. But he can also write songs that glow, burn and chill at the same time. Every time I meet some true 90s fans, we all agree that what we like most about death metal outside of the darkness is that the musicians playing for us are from the heart. And that is exactly the case with FETID ZOMBIE. The new EP is an insidious poison that will slowly seep into your veins. The songs will cause your body to fail many times. The atmosphere is truly magical, mysterious, cruel and ugly. There is a lot of reliance on melodies. A lot of great guests also contributed to the recording (see also the list below the article). And they all did an excellent job. I imagine I'm going to dig up my own zombie, as in the opening of today's review, and we'll go underground together to see this pack in concert. I've been thinking lately that the world is going in a strange direction. More and more often I go back to the catacombs and listen to records like "Where Worms Crawl". I sift through the dust between my fingers that I will one day turn into. Maybe I'm already undead. I don't know. But what I do know is that the new EP has been excellent again. The sound, the cover, the production, everything is raw, real, pure. Like a freshly exhumed grave. Dusty, rotten death metal with a captivatingly dark and cold atmosphere! The perfect essence of echoes from the old catacombs!


about FETID ZOMBIE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:

Side A
1. Where Worms Craw
2. Perverse Incubation
3. Never to Exist
4. Cold and Withering Granite
5. Graven Image
6. Soulless Entities

Side B
1. Where Worms Crawl
2. Perverse Incubation
3. Never to Exist
4. Cold and Withering Granite
5. Graven Image
6. Soulless Entities

band:
Backing vocals, rhythm guitar, bass, synth, & drum programming by Mark Riddick (FETID ZOMBIE).
Vocals & lead guitar by Chris Monroy (SKELETAL REMAINS).
Backing vocals by Dawn Desiree’ (AUTUMN TEARS).
Backing vocals by Dylan Jones (ROTTED).
Rhythm guitar by Steve Miller (LOCULUS).
Lead guitar by Andrew Lee (RIPPED TO SHREDS).
Lead guitar and synth by James Malone (ARSIS).
Lead guitar by Malcolm Pugh (INFERI).
Lead guitar by Terrance Hobbs (SUFFOCATION).

FETID ZOMBIE:


RIDDICKART:
Instagram: @riddickart

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý čtvrtý - Krkavec


Příběh čtyř stý čtyřicátý čtvrtý - Krkavec

Stojím na zastávce dole u Muzea. Vůbec nevím, jak jsem se zde ocitl. Pamatuji si z včerejšího večera jen pár momentů. Postupně se mi obnovuje paměť. Vím, že jsme seděli v hospodě, že jsem tam byl s Michalem a hrozně vášnivě jsme debatovali o nějaký knize. O jaký, to fakt netuším. Přisedly si k nám nějaký dvě obrýlený intelektuálky. Taky studentky, ale takový ty sucharky, který měly na každou otázku dlouhou odpověď, spoustu znalostí v hlavě a byla s nima fakt nuda. Michal se těšil, až začne hrát nějaká ženská s kytarou. Pro mě to bylo neskutečný utrpení. Sladkobolný texty a uječený hlas připomínaly jednu naši družinářku, kterou jsem na základce vyloženě neměl rád. Tahle ale neměla trvalou. Zato se často mezi písněmi zasnila a nahlas přemítala, kde najde toho pravého správného chlapa. Co je od šmíru a zároveň má svaly i intelekt. No, takovejch je nás málo, řeknu mezi songy a všichni se na mě otočí. Zase se jednou směju velmi povedenému vtipu sám. Dívá se na mě a pak mi věnuje písničku. O nějakým dalším týpkovi, co prostě odešel. Dám si rum a uvědomím si, že jestli od ní odešlo tolik chlapů, co v jejích písních, musela bejt docela veselá v rozkroku.

Vraťme se ale na smradlavou zastávku. Z odsávání naproti v obchodě s rybami jde puch. Hroznej smrad čpí ale i z bezdomovce, který se rozvaluje na lavičce kousek od mojí maličkosti. Lidé stojí raději stranou. Konečně jede trolejbus. Vystoupím v Doudlevcích. Máme exkurzi. Už tu postávají mí spolustudenti. Všichni jsou veselí a nikdo nemá takovou opici jako já. Jde se do vodárny. Šumí tu voda, v kádích jsou ryby, které mají kontrolovat kvalitu. Uklidňující, tady bych si dovedl představit pracovat. Teprve teď mi dojde, že Michal nepřišel. Po exkurzi se tedy vydám zpět do města, abych ho našel. Slunce paří a bezďák pořád vyspává. Hergot, docela mu závidím. Není lehké začít stopovat někoho, koho jste opustili opilí a ještě máte okno jako vrata. V Andělu zrovna otevírá nějaká slečna. Je tu na brigádě na úklid a nic neví. Ale za chvilku přijde barman. Zatím se posaďte. Tak čekám. Pak se přihrne nagelovaný mladík, se spoustou náušnic a zlatých prstenů. Tenkrát si hrozně kluků hrálo na Italy. Tedy na takovou naší představu Itala. Zeptám se a on odpovídá, jako kdyby se jednalo o nejtěžší práci na světě. 

Jo, pamatuju si ho, pak odešel s tou písničkářkou. "Kam?": zeptám se a on jen pokrčí rameny. Tak to bychom měli, milý Watsone. Jsem zmatený, ale když vylezu ven před bar a zapálím si, secvakne mi to. Někde tu musí být plakát. Třeba se mi poštěstí. Mám strach, co když se Michalovi něco stalo? On když se opil, tak se s každým přátelil. Měl hrozně milou opici a to někteří lidé nevydýchávají. Mám malinké štěstí v náročném ránu. Plakátek tu opravdu je. Na něm malým písmem napsáno, že dnes je druhý koncert v Plzni a to prosím na Krkavci. Vůbec nevím, kde to je, ale něco mi to říká. Obejdu blok a zajdu na pedagogickou fakultu. Vyhledám blondýnku, kterou vyruším z přednášky. Normálně je klidná a dobrotivá, ale měla o mě strach. Neviděla si náhodou Michala? Ne, Blanka říkala, že šel s tebou, tak byla klidná, protože si ho vždycky dovedl na kolej. No, právě, zamumlám, omluvím se a protože nevím, co dělat, jdu do hospody na náměstí. Potřebuju si srovnat myšlenky. Už vím, bavili jsme se o Smrti krásných srnců. No vidíš ty vole, už ti to začíná zapalovat, řeknu asi nahlas, protože od vedlejšího stolu se ozve prosím a pak si ke mě bez dovolení přisedne asi čtyřicetiletá paní, co nemá moc zubů. Dělá na mě oči a poprosí mě o pivo. Koupím jí jedno s tím, aby mi poradila. Co to je Krkavec? 

Nejdřív dělá drahoty a nabízí mi sebe samu, ale musím odmítnout. Za sex nikdy neplatím a taky milá paní, jsem zadaný, víte. Jen hledám kamaráda. Má po druhém pivu hladinku, motá se, klasický znak všech alkáčů. Konečně z ní dostanu, že je Krkavec rozhlednou v lesích kousek nad Plzní. Pak mluví o tom, že by jí stačily dvě stovky a že by mi ho vykouřila. Mám štěstí, protože ji odežene číšník. Zeptám se na cestu raději jeho. V pohodě. To najdu. Mám na lístku pár čárek za pivo, jeden rum, utopence a taky plánek, kudy se vydat. Jedu autobusem, pak přestoupím na tramvaj a jdu ze začátku blbě. Nojo, jenže já znal spíš bolevecký rybníky. Pak mi dojde, že jsme jednou v blondýnkou museli pod Krkavec zabloudit, protože jsem tohle jméno četl na turistické značce. Vydám se lesem a jdu sám. Nikde nikdo. Když pak svoji cestu za několik dní popisuju jedné místní spolužačce, směje se mi. Nachodil jsem spoustu zbytečných kilometrů. Když konečně rozhlednu najdu, nikdo nikde není. Je zavřeno. A do prdele, teď mě ještě sežerou vlci a znásilní nějakej úchyl a tenhle den bych zažil všechno. Potom přijde nějaká stařenka, otevře dveře do baráku u věže a zeptá se mě, jestli chci jít nahoru. Vylezu tedy na ochoz a otevře se mi krásný výhled. 

"Jo, večer tady má něco bejt, ale já nevím, já tu jen půjčuju klíče, pět korun prosím": směje se. Zaplatím a zeptám se, jestli nemá něco k pití. Nemá. Tak jsem kolem páté natolik vysílen, že usnu na lavičce bokem u ohniště. Probudí mě veselé výkřiky. Nějací trampové už rozdělávají oheň. Mají sud, zásobu rumu a opékají maso. Představím se zeptám se, zda zde opravdu bude hrát zpěvačka ze včerejška. Takový padesátiletý tatík řekne, že jo a že je všechno zadarmo, protože tady Vlčák má narozeniny. Dám si tedy pivo a ihned se seznámím s dvěma mladýma holkama, který jsou zde kvůlivá tomu, že jsou tady jejich rodiče. Jsou docela znuděný, tak se je pokouším rozveselit. Daří se mi to a když už mám v sobě několik piv, ozve se potlesk. Vyskočím a z dodávky, která právě přijela, vyleze hlavní hvězda večera i Michal. Ten je tak na plech, že ihned vezme čelo o zem. Běžím k němu, zvednu ho a odtáhnu do stínu. Přineseme s holkama nějakou vodu a on blekotá a blekotá. Pak se poblije a musím ho hlídat. Paní mi řekne, že jí pořád včera vyznával lásku a napadal její dodávku, když chtěla odjet. Svlékal se a chtěl, aby mu byla po vůli. Vzala ho dovnitř, že ho odveze na kolej, ale vytuhl a nemohl se vzbudit. Tak spal v autě a byl celý den tak ožralý, že s ním nešlo nic dělat. Prý další chlap, co by hned odešel. Poděkuju a pokouším se jej probudit. Nic, ani ťuk. Chrápe.

Musím tak vydržet další koncert. Sednu si na lavici a poslouchám tklivé stesky téhle dámy. Jako metalista trpím, vyloženě mě bolí, jak a co hraje. Ale všichni jsou nadšený, tleskají, výskají. Musí několikrát opakovat. Přidávat a vypadá to, že má velký úspěch. Když doskřehotá, jdu zkontrolovat Michala. Jenže tam není. Už je tma a vyděsí mě. Měl jsem ho asi přivázat, jako na záchytce. Poprosím holky, aby mi pomohly a tak tápeme v lese okolo. Najdu ho zaklíněného za naskládaným dřívím. Kolem sebe prosím pěkně nablito a nachcáno. Takový chytrý kluk. Jemný a vzdělaný. Inu, vezmu jej, odnesu mezi lidi a stařenka, která asi už viděla ledacos, mě odvede k hadici. Probudí se až ve chvíli, kdy mu stříkám proud do obličeje. Nadává mi, je sprostý, což normálně vůbec nebývá. Uděláme mu kafe, které hned vyhodí. Pořád dokola se omlouvá. A že musíme jít. Že ho čeká Blanka, že se bude zlobit. Nedá si vymluvit, že by bylo lepší přespat a jít za světla. Je k neudržení. Tak se rozloučím a vidím za sebou nechápavé pohledy jak trampů tak i paní zpěvačky. Inu, další chlapi, co odcházejí.

Nojo, ale na cestách a stezkách jsou kořeny. Dodnes nechápu, jak si nemohl nic nezlomit. Já tedy také, protože jsem se snažil jej udržet ve vzpřímené poloze. Třeba se mi rozběhl a skákal do kapradí. Ukrýval se před vojáky v jehličí. Bouchal se o borovice, byl zase celý špinavý a já už nemůžu, protože jsem měl náročný včerejšek i celý den. Je mi blbě, mám hlad a chce se mi děsně spát. Ujdeme pár kilometrů a vůbec nevím, kde jsme. Seru na to, hergot, tady budeš. Najdu mýtinu, jemnou trávu a sednu si. Vyndám si k kraťasů provázek a přivážu si ruku Michal ke své. Zařvu na něj, ať si lehne nebo to řeknu Blance, což kupodivu zabere. Dívám se dlouho na hvězdy. On vedle mě konečně podřimuje. Je sice červen, ale noci jsou chladné. Probudím se brzy ráno, jdu na záchod a nechám ho už odpoutaného. Spíme až do prvních silných paprsků. Probudí mě on. Společná noc v lese a on si nepamatuje nic. Vůbec nic. A tak mu cestou musím vyprávět. Některé věci vynechávám, nechci jej ztrapňovat. Pořád dokola mi děkuje. Vylezeme z lesa a ze stromu na nás pokukuje krkavec. Jakoby se chtěl rozloučit.

Na koleji na nás už čekají naše budoucí ženy. Tváří se vážně. Musíme si promluvit. Jsme oba špinaví, unavení, ale já jsem rád, že nakonec vše vcelku dobře dopadlo. Osprchuju se a padnu za vlast. Blondýnka mě nechá spát až do pondělí. Do školy nejdu, protože prostě nemůžu. Místo toho jdeme s Michalem na cigáro. Hodně se mě vyptává, ale nechci mu kazit iluze o jeho samém. A tak se snažím všechno převést ve vtip. Dnes jsme zrovna na Krkavci zase byli. Pokaždé, když jdu kolem zmiňované mýtinky, tak si na naši anabázi vzpomenu. Mimochodem, paní zpěvačka dnes brázdí různé festivaly a je poměrně známá. Její skladby jsou pořád sladké jako cumel a pokaždé, když jí slyším, tak mě zamrazí v zádech. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine