New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 14. dubna 2020

Home » » Rozhovor - GRACELESS - Na realitě je něco, co může být temnější a náročnější na zvládnutí než na fantazii.

Rozhovor - GRACELESS - Na realitě je něco, co může být temnější a náročnější na zvládnutí než na fantazii.


Rozhovor s death doom metalovou skupinou z Nizozemí - GRACELESS.

Odpovídal Jasper (basa), děkujeme!

Přeložila Markéta, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - GRACELESS - Where Vultures Know Your Name (2020):

Ave GRACELESS! Zdravím do Holandska. Zrovna včera jsem přemýšlel o tom, jakou kapelu bych dal na první místo jako „můj soukromý objev za poslední dobu“ a napadli jste mě jako první. Víš, jak teď kolují po facebooku různé výzvy? Nedávno se mě na to někdo zrovna ptal. Mě jste prostě kdysi v roce 2017 albem „Shadowlands“ tak rozsekali, že jsem od vás musel mít úplně vše. Po letech jsem také udělal věc, kterou normálně v dnešní době neprovozuji. Objednal jsem si vaši novinku „Where Vultures Know Your Name“ na CD a tričko, aniž bych slyšel jedinou notu. To jsem naposledy provedl v době, když mi bylo tak dvacet a to je už hodně dlouho. Jak vnímáš novinku ty? Pro mě je temnější, chladnější, melodičtější. Chtěli jste se tímhle způsobem posunout? 

Moc díky za tak hezká slova. Moc si toho vážíme a děkujeme za to, že nám věříš a koupil sis album bez toho, aniž bys ho nejdřív slyšel. 

Měli jsme vlastně v plánu vytvořit death metal, který by byl osobnější a možná i emocionálnější. Přáli jsme si, aby pocit z těch písní byl pro všechny (včetně nás) blízký. Je to spíš o utrpení každého z nás a ne tolik o válkách, Satanovi a vraždách. Tyhle věci jsou sice dost zajímavé a určitě inspirovaly mnoho skvělých alb. Ale my jsme se snažili jít trochu jiným směrem. Na realitě je něco, co může být temnější a náročnější na zvládnutí než na fantazii. 

Hudba a texty na albu reflektují tuhle myšlenku a my jsme na konečný výsledek opravdu pyšní. 


Novinka je venku nějaký čas a co jsem koukal, tak na ní sbíráte samé kladné recenze. Sám jsem vás vychválil do samotného pekla. Ne vážně, v dnešní době existuje již málo kapel, které mají vlastní ksicht. Hodně tomu přispívá zvuk. Opět je pod ním podepsán Jan-Willem van Voorst. Váš sound je starý, temný, melancholický. Jak jste jej docílili? Na mě to působí, že jste nahrávali ještě analogově nebo se pletu? 

Všechny recenze jsou zatím neskutečně pozitivní. Doufáme, že se bude album lidem líbit, ale tohle předčilo naše očekávání. Zpětná vazba a recenze nejsou nic než pozitivní. Tak nějak očekáváme, že tohle album nebude perfektní pro všechny a očekáváme nějaké negativní reakce. Zatím jsme ale žádné takové neviděli. 

Jan Willem van Voorst - to bylo jediné jméno, které jsme skloňovali, když jsme začali mluvit o nahrávání. Je to náš inženýr přes živý zvuk a ví, co chceme. Chápe naší hudbu a je to skvělej chlap, takže je fajn s ním pracovat. Odvedl skvělou práci a my nemůžeme být šťastnější s výsledkem, který vytvořil. 

Nahrávalo se v druhém patře obchodu s kytarami - Brandin / Herwegh guitars. Mají tam zkušebnu, funguje jako studio a majitel nás podpořil tím, že nám dal prostor, abychom tam nahráli dobrý akustický zvuk bicích. V dnešní době existuje veliká spousta zvuků bubnů, ale něco prostě je na živých bicích, prostě to pro mě zní líp. 

Basu a kytary jsme nahráli odděleně v různých studiích. Zpěv se nahrával ve studiu Jana Williema. 

Mixování a mastering dělal sám Jan Williem. Výsledky jsme si párkrát posílali a zeptali jsme se malého počtu lidí, aby nám k tomu řekli svůj názor. 

Výsledek je skvělý a zvuk je přesně takový, jaký jsme chtěli. 


Jsem už starej pes a taky fanoušek, kterému když se nějaká hudba líbí, tak se jí snaží podporovat. Obal k novému albu jsem viděl někde v preview u vašeho labelu a ihned jsem si koupil i triko. Dokud jsou velké velikosti, haha. Stejně jako u zvuku jste zůstali věrní a obal vám namaloval opět Mark Cooper. Mám jeho práce moc rád, hodně se mi líbí, co dělal třeba pro MASTER. Jak jste se vůbec dali dohromady a jak probíhala spolupráce? Měl Mark dopředu připravený motiv a nebo jej dělal vám přímo na míru? 

Možná tě to zklame, ale tentokrát na grafice nepracoval Marc Cooper. 

Kontaktovali jsme skvělého umělce Alexe Tartsusa a dali mu krátké instrukce k našemu albu. Věřili jsme tomu, že když ho zahltíme detaily, bude pro něj práce náročnější, protože tak limitujeme jeho kreativitu. 

Bylo na něm, aby něco vytvořil a dokázal přesně to, co se očekávalo. Už od prvních vzorků jsme věděli, že byl správnou volbou. Alex opravdu dokázal zachytit duši naší nahrávky, což jsme potřebovali. 

S GRACELESS se pohybujete na pomezí death metalu a doomu. Kdysi v devadesátých letech jsem hodně poslouchal americké WINTER a jejich „Into Darkness“ a nálada vašich desek mi je hodně připomíná. Jste také temní, chladní, melancholičtí. Jsem hodně pocitový posluchač, kapela mi musí předat nějaké emoce, přikovat mě k reproduktorům. To podle mě nejde bez toho, aniž by ve skupině fungovala vzájemná chemie. Jakým způsobem skládáte novou muziku? Tvoříte hezky postaru společně ve zkušebně a nebo si posíláte nápady po internetu? 

Kreft píše riffy a základní sestavu. Pak začneme všichni pracovat na vlastních věcech a píšeme části pro vlastní instrumenty. Potom začneme zkoušet a tím si ujasníme, co dělat dál. 

Co normálně dělám já je, že poslouchám základ od Krefta a pak na zkouškách testujeme různé věci. Z nějakého důvodu začnu přidávat a vymýšlet různé basové části k písním a pak se stejně rozhodnu, že 80% z toho při nahrávání nepoužiju. 

Pro nás všechny je to opravdu o těch písních a ne o egu každého z nás. Nebojíme se to pořádně rozjet s našimi nástroji. Nejen proto, že je spousta lidí, kteří to umí líp, než my, ale hlavně proto, že chceme, aby naše hudba zněla pořádně jako old school death metal. 

O chemii mezi členy máš pravdu. Já už hraju v death metalových kapelách přes 25 let. Nikdy jsem ale nezažil takovou uvolněnou atmosféru, která je tak pohodlná, jako s těmahle týpkama. 


Stejně je to zvláštní. Stačí jedna chřipka a celý svět se totálně změnil. U nás nemohou muzikanti vystupovat, vše je zavřené, Česká republika je v karanténě. Vím, že dnes je pro spoustu kapel důležité dělat koncerty, protože současný stav nedovoluje, aby je uživil prodej CD a merchandise, ale vy se asi muzikou neživíte, nebo se pletu? Jak vás a vaše životy ovlivnil koronavirus? 

My v Nizozemsku jsme taky zavření. Pro kapelu, která právě vydala album je tohle asi ten nejhorší scénář. Už se zrušily nějaké skvělé festivaly a koncerty a bohužel se obáváme, že se toho bude rušit víc. Budeme se snažit všechno vynahradit, ale zatím všechno, co jsme plánovali se ruší. 

Je to pro nás na houby, ale rozhodně se to nedá srovnávat s tím, co zažívají rodiny těch, kteří zemřeli, nebo ti, kteří tu nemoc opravdu mají. 

Pokud jde o finance, tak přicházíme o dost tím, že se neprodává merch a lístky na koncerty. Nejsme ale jen muzikanti a máme normální práce. Tak to je ve většině death metalových kapel. Na této scéně není dost peněz na to, aby se tím člověk mohl uživit. My si na to ale nestěžujeme, protože nás tohle baví a dělali bychom to i zadarmo. Je to spíš osud než kariéra, prostě tuhle hudbu chceme hrát. 

V našich osobních životech jsme měli štěstí, stejně jako většina. Nemůžeme teď zkoušet a to je na prd. Ale důležitější je, že my jsme zdraví a naše rodiny také. 


Jste v kapele samí zkušení muzikanti. Hráli jste v kapelách jako NAILGUN MASSACRE, XENOMORPH, SOULBURN. Jste součástí scény. Zažili jste dobu, když byl metal na vrcholu. Jak se změnilo vaše vnímání muziky v čase? Fanoušci zestárli, spousta labelů zkrachovala, muzika se stahuje z internetu a třeba u nás moc lidí na malé klubové koncerty nechodí. Museli jste se hodně přizpůsobit? 

Na scénu si nemůžeme stěžovat a docela mě otravuje, když to kapely dělají. My dostáváme jen podporu a za to jsme moc vděční. Věci se časem mění, ale to je v pořádku. 

Metalisti si pořád kupují CDčka, LPčka a merch a obecně chtějí podporovat kapely, které mají rádi. Taky nechápu kapely, které fňukají kvůli stahování hudby. Tahle hudba se stala populární tím, že si lidi předávali kazety. Tohle je prostě novější, rychlejší a pohodlnější cesta. 

Chceme, aby lidé slyšeli naši hudbu. Děláme tuhle hudbu, protože chceme, ale je to větší zábava, když to lidi baví a poslouchají ji. Dneska si každý může poslechnout naší hudbu odkudkoli na světě. Taky dostáváme zprávy z celého světa. To je pecka, co?! 

Nemůžeš předpokládat, že si každý může dovolit kupovat hudbu, která zrovna vyšla. Je to prostě moc drahé a já si chci poslechnout všechny ty skvělý věci. Prostě si musíš všechno dopředu naposlouchat, abys věděl, jaké to je. 

Dělá nám radost, když si lidi naší hudbu poslechnou a je nám v podstatě jedno, jak to udělají. Když si pak koupí naše album, nebo merch, máme z toho ještě větší radost. 


Ke skladbě „Embrace in Rain“ byl natočen klip. Jednoduchý, ale působivý. Podle mě přesně znázorňuje to, co se na nové desce odehrává. Album je melodičtější, ale připadá mi i chladnější. Byli jste při skládání v jiném rozpoložení? Kdo vlastně přišel s nápadem na tento klip a kdo jej natáčel? Já slyšel „Where Vultures Know Your Name“ poprvé ráno cestou do práce, když byla kolem přesně takováto mlha. Bydlím nahoře nad městem, na periferii a všechno se mi krásně spojilo v jedno. 

To zní, že bydlíš na skvělým místě. 

To video jsem dělal sám a použil jsem záběry, které jsem viděl na YouTube. Ty záběry byly od někoho, jehož jméno si nepamatuji. Dělá skvělé záběry přírody a má jedno video, kde jede lesem v dešti. Zeptali jsme se, jestli ty záběry můžeme použít a on souhlasil. 

Abych byl upřímný, moc metalových videí se mi nelíbí. Většina je stejná a moc neodpovídají těm písním. Taky se nám moc nelíbí ta představa toho, že hrajeme na nástroje jen “jako” a snažíme se u toho vypadat drsně. To prostě nejsme my. 

Chtěli jsme, aby naše video odpovídalo tomu depresivnímu zvuku a textu naší písně. Stejně jako většinu věcí, i tady jsme toho hodně vyzkoušeli a vyhazovali spoustu věcí. Nakonec byl výsledek dobrý. Celkový minimalistický vzhled dobře zafungoval. 


Když jsem s vámi před lety dělal krátký rozhovor, tak jste za sebou měli 10 koncertů. GRACELESS se postupně dostali do podvědomí fanoušků a pokud se teď podívám na youtube na vaše koncerty, tak je to paráda. Užíváte si je hodně? Hrajete rádi naživo? A co vám vyhovuje více, malé kluby nebo velké festivaly? Jen mě napadá, hráli jste vůbec někde mimo Holandsko? Co takhle tour po Evropě, neláká vás? 

Hrát živě nás baví nejvíc. Kdyby to šlo, hráli bychom pořád. Většinu našich koncertů jsme hráli v Nizozemsku a Německu. Hlavně v Německu nám to šlo. Tamní fanoušci očividně ocení dobrý old school. 

Žádnou tour jsme zatím neměli, ale kdo ví. Pokud dostaneme kvalitní nabídku, tak do toho možná půjdeme. Máme vlastní práce a rodiny, takže se předtím musí zařídit spousta věcí než bychom mohli odjet na delší dobu. Zatím jsme dělali jen koncerty, kam jsme mohli dojet nebo doletět a byly to spíš jednodenní nebo víkendové show a pak se zase jelo zpátky domů. 

Jak si vlastně začal s muzikou? A který muzikant tě nejvíc v životě ovlivnil? Zavzpomínej pro nás prosím na své hudební začátky. 

Když jsem byl teenager, měl jsem to štěstí, že mi někdo dal 3 kazety s Bolt Thrower, Pestilence a Ancient Rites. To pro mě všechno změnilo. Předtím jsem měl rád hudbu a trochu jsem hrál, ale nebyl jsem fanatik. 

Na té hudbě bylo něco, co jsem nemohl opustit. To, že si veřejná společnost myslí, že hudba je o agresi a nerespektu pro nic, to se mě dotklo. 

Od té doby jsem chtěl hrát přesně tak, jak hrály kapely, které jsem objevil. Našel jsem vášeň v tom, že jsem začal objevovat hudbu a pocity z hudby kdekoli a kdykoli. 

Když jsem začal hrát v kapelách, bylo to ještě mnohem víc vzrušující. Trvalo roky než ta hudba zněla poslouchatelně, ale vždycky to byla pro mě obrovská zábava. 


Na závěr bych poprosil o odpověď na spíše filozofickou otázku. Co pro tebe znamená death doom metal? Jak bys jej charakterizoval vzhledem k tvým zkušenostem, spoustě vydaných alb a odehraných koncertů? Co ti dává a bere? Je to energie, temnota, relax? Kamarádi? Fanoušci? Zkus nám prosím popsat svůj vztah k muzice. 

Pokud jde o hudbu, tak je to tak, jak říkáš. 

Hudba je to, čím žiju, kromě mojí rodiny. Nevím, jak to popsat, prostě tenhle druh hudby miluju. 

Je to pro většinu z nás stejné: Buď to chápeš a hned se staneš závislým, nebo to nikdy nepochopíš. 

Koncerty které hrajeme jsou často jako exploze energie. Nedokážu to vysvětlit, ale prostě když začneme hrát, něco se stane a na pódiu jsme najednou neviditelní. Během koncertu jsme stroje, které mají pouze jeden cíl. 

Je to sdílený zážitek mezi kapelou a lidmi a je to nejintenzivnější sdílená zkušenost, kterou můžeš mít aniž by sis sundal oblečení. Mimochodem, určitě preferujeme, když si všichni nechají svoje oblečení a nikdo se nesvlíká. 

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. Nevím jak pro tebe, ale pro mě je muzika v životě hrozně důležitá. A GRACELESS jsou pro mě kapelou, které si opravdu hodně vážím. Přeji vám spoustu inspirace, vydařených koncertů, nadšených fans a ať se vám daří i v soukromí. Pevně věřím, že vám uvidím někdy naživo. Splnil by se mi jeden z mých metalových snů! Buďte silní! 

Díky Jakube! Věřím, že se někdy potkáme. 

ABOUT GRACELESS ON DEADLY STORM ZINE/ O GRACELESS NA DEADLY STORM ZINE:




------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 


facebook: 

twitter:
Share this games :