Recenze/review - SOLSTICE - Casting The Die (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 18. dubna 2021

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý pátý - Satanista z Chlumu

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý pátý - Satanista z Chlumu


Příběh dvoustý devadesátý pátý - Satanista z Chlumu

Přijel jsem zrovna z Plzně. nedostal jsem tam kolej. Sice jsem splňoval požadavky na vzdálenost, ale ono se tam tenkrát hodně podplácelo. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Jdu rovnou z autobusáku k Hymrům, v hlavě se mi to mele. Zůstanu stát mezi dveřmi. "Kurva zavři, táhne na mě": ozve se od jednoho stolu, ale nějak je nevnímám. Na našem místě v rohu sedí sice Markéta přesně tak, jak jsme se domluvili. Ale je tam s ní i její bývalý. Magor, který propadl norskému black metalu. Vzal si z něj ale spíš to horší, podle mě to byl zlej, nešťastnej kluk. Pozdravím a moje milá se ke mě přivine. Není to ale jako obvykle, jakoby se před bývalým styděla.

Koukám na chlapce naštvaně a jsem připravený mu ji každou chvíli natáhnout. Ty vole, to je moje holka. Ty už si ji kdysi zklamal tolikrát a tolik ji ublížil, že nemáš nárok, rozumíš. Ale nahlas jsem neřekl nic. Markéta mi totiž tiskla ruku, zarývala mi nehty do ruky a prosila mě pohledem. Měl jsem mu dát tenkrát do držky. Ale jako na potvoru přišly holky s Vencou a vše obrátili ve srandu. Dal jsem si tedy pivo a snažil se mluvit o své návštěvě Plzně. Nikoho to ale moc nezajímalo, v naší partě převládal názor, že jsem je zradil. Mluvil Pan Satanista. Jako úplnej debil. Měl skelný pohled, připomínal jeblý kněží. Byl v rauši, když kecal o Satanovi, zlu, krvi, nápisech na zdech, o pentagramu. Samozřejmě četl satanskou bibli, jako my všichni, ale u našeho stolu jsme si z toho dělali spíš srandu, on tomu fakt věřil.

Vyprávěl nám, jak chodí psát na hřbitovní zeď prasečí krví. Bylo to i v novinách. Taky ukradl nějaký plesnivý kosti a lebky, vzal si je domů. Zdědil po bábrdli starej domek na Chlumu. To bejvalo cvičiště pro ruský vojáky. Ti konečně odtáhli a vrátili jim kdysi zabraný pozemky. On se tam uchýlil, vlastně spíš utekl. No a já mu tohle všechno řekl. Byl jsem opilej, žárlivej a naštvanej, že se s ním Markéta zase baví. Poslal mě do prdele, prohodil něco o vykuchání a práskl za sebou dveřmi. Blbý bylo, že se po chvilce zvedla i má milá s tím, že ho jde utěšovat. Chytnul jsem ji sice za ruku, ale vysmýkla se mi a plakala. Prý ho musí zachránit. Achjo, tyhle samaritánky vopravdu miluju. Jo, ale já ji fakt miloval. Toužil jsem po ní celý den. Zmizela. Večer nepřišla domů a já byl vyděšený. Tedy potom, co jsem se vyvztekal a nadával jí nahlas v koupelně.

Byl jsem hrozně utahanej, tak jsem někdy k ránu usnul. Byl jsem nejistý, co když mi někde zahýbá? Přece jen, chodili spolu, něco je muselo kdysi přitahovat, měli společné zážitky. Znáte to. Probudil jsem se s hrozným strachem v srdci. Marně jsem ji hledal vedle sebe v posteli. Zachvátila mě panika, vrátily se mi všechny zlé okamžiky, které jsem kdy prožil. Plašil jsem, přerývavě dýchal a bouchal pěstí do stolu. Co teď? Většinou, když byl nějaký průser, šel jsem za Sabathem. Vyspával zrovna opici. Byl nevrlý, ale slíbil, že se mnou dojede na Chlum. Vyrazili jsme za chvilku, já vykouřil nervózně snad pět cigár. Klepu se jak ratlík, najednou jsem hrozně slabej, bojím se, opravdu se bojím. Sabath moc nemluví, jen občas pronese něco o tom, že to bude dobrý. Sám tomu podle tónu hlasu příliš nevěří. Víte, někteří lidé jsou opravdu zlí. Jsou to bestie, které čekají na každou příležitost, aby někomu ublížili. Satanista bohužel patřil mezi ně.

Domek je hluboko v lese, nevede sem ani pořádná silnice, jenom štěrková cesta. Málem mineme odbočku. A já se modlím. Já starej metalista se modlím. Vždyť jsme jenom obyčejní puberťáci. Tohle bylo zlo, ošklivé a temné zlo. Cítil jsem je v kostech. Otevřeme rezavou branku. Mezi keři jsou kousky nějakého roztrhaného zvířete. Asi liška. Před domem to vypadá jako u nějaké čarodějnice z pohádek. Do větru cinkají a chřestí kosti. Vykopnu dveře, Sabath jde rovnou za mnou. Oba máme ruce zaťaté v pěst. Smradlavá kuchyně, nikdo nikde. Obývák, v něm puštěná televize a klip šílený black metalový kapely, co neznám. Zpěvák řve, má v ruce meč a dělá náznaky, že někoho zabíjí. Jsem tím doslova fascinován. V knihovně jsou samé knížky o sériových vrazích, jen temnota a špína. Jsem fakt vyděšený, kam ses to zase dostal? Kurva, kurva, kurva...

Ozve se výkřik. Markéta, vyrazím tryskem ven. Na zemi se válí její triko Black Sabbath, panebože, o co tu jde, tak je doopravdy tady nebo tu byla. Moje fantazie pracuje na plné obrátky až do okamžiku, kdy spatřím svoji dívku přivázanou ke stromu. Kolem chodí Satanista a má v ruce nůž. "Tak tys mě chtěla opustit, ty kurvo": zaslechnu jako ve snu. Zbytek je o instinktech. Vykopnu mu kudlu z ruky. Je hrozně hubený, slabý, taky bere drogy, to se dozvíme ale až po nějaké době. Sabath mu svojí medvědí nohou přišlápne ruku k zemi. Biju ho do obličeje. Mele něco o tom, že stejně všichni musíme zemřít. Musejí mě zastavit. Odvážu Markétu a pláče mi v náručí. Přivážeme debila na její místo a Sabath jede někam zavolat policii.

Když dorazí, mám pocit, jako bych si už nějakou dobu pohrával s ohněm. Jako bych tušil zlo, ale neviděl ho. Markéta se trošku uklidní, dám jí svoje triko a Sabath nás po výslechu doveze domů. Ukáže se, že nebyla první. Náš milý Satanista byl jedním z pomýlených, z magorů, které nechcete potkat. Vzal všechno za špatný konec. Taky mu dělalo dobře, když někdo trpěl. Proto se taky kdysi s Markétou rozešli. Místo milování ji chtěl mlátit. Kolem domu se našlo několik utýraných zvířat. Noviny se mohly zbláznit. Reportéři vycítili krev. Opravdovou. Titulky hlásily něco o satanských rituálech u nás, o black metalu a my museli snad tisíckrát vysvětlovat, že jsme se k tomu magorovi přichomejtli náhodou. Měli jsme na sobě najedou cejch, lidi na nás koukali jako na prašivý. Přitom Markéta byla oběť, chudák holka, která mu chtěla pomoc. 

Nevím, co by se tenkrát stalo, kdybychom nepřišli. Možná nic, možná taky ano. Satanistu na nějaký čas zavřeli. Naučil se tam ještě větším hnusárnám. A klid našel asi až ve chvíli, když si podřezal žíly. Ale o tom vím jen z doslechu. Byl jedním z těch, které pohltilo zlo, vlastní démoni. Bohužel, tenhle příběh měl za následek, že náš vztah s Markétou se začal pomalu ochlazovat. Spolu s tím, že jsem nakonec do té Plzně odjel, se rozpadlo zase něco moc krásného. Na tuhle holku vzpomínám moc rád. Jenže ona teď pořád seděla, koukala se do zdi, byla smutná. Nejvíc to bylo cítit v posteli. Už nebyla tak divoká. A to jsem se tak snažil. Pořád musela myslet na svýho bývalýho. Občas jsem si říkal, jestli není uhranutá, prokletá. Všimli si toho i ostatní. 

Jsem od té doby k black metalu takový odtažitý. Mám jej v podstatě rád jako hudbu, ale nelíbí se mi všechen ten hnusnej tupej balast, kterej je okolo. Já jsem spíš na to pivko, prohodit pár vtípků, zachlastat, zapařit, vohulit nějakej death a nebo thrash metal. Ale je fakt, že divných lidí jsem v metalu taky potkal dost. Jako všude. Občas mi přijde, že extrémní muzika přitahuje extrémní názory. Musíme s Markétou na vzduch. Už se netřese. Ne, do hospody dnes nepůjdeme. Všechno je moc čerstvé. Vezmeme to směr na sídliště a když jdeme za bývalým Májem kolem hřbitova, doslova nás do očí uhodí nápis: "Satan je náš pán, vezme si i tebe!" Začneme utíkat a zastavíme se až na Radouči. Podívá se na mě a smutně mi řekne díky. Přivinu ji k sobě. Mám tě rád, řeknu, ale ona mi neodpoví a nepotvrdí. Poprvé v životě.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :

TWITTER