Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 27. června 2021

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý pátý - Plaské momentky.

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý pátý - Plaské momentky.


Příběh tří stý pátý - Plaské momentky.

Dva týdny jsem pořádně nespal. Když jsem byl na intru v Plasích, tak jsem raději jezdil do Plzně a tam se toulal ulicemi. Mí dva spolubydlící vesele onanovali dál a měli řeči, že se mi svíraly pěsti. Ne, nemůžeš ho praštit. Je to sice debil, ale budeš mít jen problémy. Tohle nejsou chlapi v dělnický hospodě. Už jednou jsem ho chtěl proplesknout. Když jsem našel ve sprše...no bylo to nechutný. Studentíci, odtržený od obyčejnýho života. Klíží se mi oči na přednáškách a občas dostávám záchvaty paniky. Jednou usnu na lavičce před školou a všichni na mě koukají jako na vyvrhele. Pořád. Máme nějaká cvičení, ale s nikým se moc nebavím. Jen s Karlosem. Protože je metalista, kouří Startky bez filtru a vůbec je to dobrej kluk. Cítí se trošku jako já. Jenže je z Plzně a nemá moc čas.

Nějaký hospody absolvujeme, pokecáme, jsme stejné krve, ale jak bydlím pořád v Plasích, tak je to komplikovaný. Zrovna jsem přijel a dávám si pozdní oběd. Měli jsme krátkej den a říkám si, že bych měl se sebou něco dělat. Určitě to znáte, takový ty záchvaty, kdy si hlídáte, co jíte, co říkáte, kontrolujete se. Stanete se sice trošku nudnými, ale tělo si odpočine. Pořád jsem přemýšlel, co budu dělat. Koníčkem mi byl samozřejmě metal. Hledal jsem ale něco, čím bych zabil čas. Občasné volejbaly s holkama z intru byly super, mé kamarádky blondýnka a tmavovláska by si myslím daly časem říct, ale nějak jsem si uvědomil, že bych tím ubližoval Ester. Paradox, co? Moje víkendová holka. Chtěl jsem ji mít pořád u sebe. Těšil jsem se na pátek, ale co do té doby?

Nic proti Plasům, ale je to celkem prdel. Hezká, ale pořád prdel. Jsem zvyklej na města, ne na pár baráků, hospodu a jinak nic. Zábavy, které tedy na Plzeňsku byly něco šíleného (hudebně), byly o víkendu a to jsem tam zase nebyl já. Dneska si dám utopence, řeknu panu vedoucímu. Naloží mi pěkně, pivo tu mají dobré. Kdybych si jenom vzpomněl, jak se ta hospoda jmenovala. Každopádně jsem si tam dal vždycky jídlo a vyrazil do lesů. Mě to bavilo vždycky, toulat se. A okolí Plasů je nádherné. Měl jsem ale jeden velkej problém. Otec se odstěhoval od mámy a vzal si i foťák. Starou dobrou Praktiku, kterou jsem tak rád fotil. Připadal jsem si jako bezrukej. Kolikrát jsem se přistihl, že stojím na nějakém místě a úplně před sebou fotku vidím. Já tedy nikdy nebyl týpek, co si s druhým poměřuje velikost objektivu, ale fotil jsem dycinky rád.

Měl jsem ještě nějaký peníze z práce, ale postupně docházely. Asi budu muset sehnat nějakou brigádu. Uvidíme. Nemít prachy pro mě sice nebylo nic moc nového, ale když začnete pracovat a máte svý jistý, tak si hrozně špatně zase odvykáte. Všichni do mě hučeli, jak si mám šetřit, ale mě dělalo fakt dobře pozvat kamarády na panáka. To to potom lítá na všechny strany. Kousek od prodejny Music Records bylo starý Foto Kino. Digitály byly v plenkách, hrozně drahý, ale našel jsem tam v bazaru krásnej kousek. Sony. Moje oblíbená značka kazet, to nemůže bejt špatný. Nebylo, s foťákem jsem se rychle naučil. Navštívil jsem klášter v Plasích, byl jsem samouk, jako vlastně ve všem, co mě baví. Nějak jsem neřešil technické věci, spíš jsem se soustředil na to, aby se fotky líbily mě. 

Holky z intru jsem vyfotil na památku na volejbale. Pak se šlo chlastat. Ukrutně a jak to tak bývá, tak jsme dohodli focení. Nikdy bych nevěřil, že zrovna tohle bude fungovat. Stokrát jsem si říkal, že si dám od ženských pokoj, naschvál jsem si promítal před sebe obrázek Ester, ale vždyť přece nemusí k ničemu dojít. Byl jsem mladej a neměl pevnou vůli. K ničemu nedošlo, ale mohlo. Holky byly samozřejmě krásný, oblečky dnes už vtipný, ale mělo to své kouzlo. Chichotaly se a právě v těch chvílích byly nejkrásnější, když byly ještě oblečené, jen s odhalenými rameny, s prdelkami. Pár panáků a myslím, že jsem mohl mít obě dvě. Snad jsem je nezklamal. Snažil jsem se tvářit jako děsněj profík a pořád dokola opakoval, že fotograf nikdy nesmí s modelkami spát. Protože jinak z toho vyprchá touha a umění. Já byl ale dobrej blbec!

Lokace - les někde u Plasů. Modelky - blondýnka a černovláska. Fotograf - ten, jenž byl kdysi Smrťákem. Slečny dělají smyslný pohledy, okoukaný z Lea a slavných fotografií. Já cvakám a pořád nemůžu uvěřit tomu, že to bylo tak snadný je přemluvit. Hele, žádný porno, vlastně to ani nebyly pořádný akty. Já tomu zase tak nerozuměl, ale byla sranda. Jedna u pařezu, druhá za borovicí. V mlází, kde ji podrápou ostré háčky ostružin prdelku. Klíště, který se přicucne na záda. Rum a vodka. Postavený na zmiňovaném pařezu. Vedle kazeťák a potkali jsme i pár vyděšených houbařů, kteří hlásili něco o orgiích a že to snad není možný, už ani v tom lese není klid. Práce se musí zapít a v hospodě jsme se k sobě tulili jako milenci. Odvedl jsem je ale na večerku na intr. Fotky nechal vyvolat v Plzni a nenechal si ani filmy. Na památku, jako vždycky.

Je to hezký koníček, fotit. Když je co. Film měl tu výhodu, že jste si museli stokrát rozmyslet, co a jak vyfotíte. Vzpomínám na tu dobu hrozně rád. Informace se čerpaly z časopisů, který jsem si objednával do trafiky v Plasích. Byl jsem v tomhle městečku tři měsíce a zažil toho zase na dva roky. Chodil jsem po okolí, sledoval lidi. Mimo holek jsem se ale s nikým moc nebavil. Trošku jsem svoji proměnu nechápal. Jsem to vůbec já? Ještě před pár měsíci jsem zářil jako jasná hvězda po hospodách v Boleslavi. A najednou jsem rád jen s foťákem. Škola mě moc nebavila, ale to jsem čekal. Technické obory nejsou moc zajímavé v tom smyslu, že je to spíš o logice a jasně daných pravidlech. Zatím to nevadilo, zkoušky byly daleko. 

Zajímavé je, že si přesně pamatuji některé situace. Třeba jak jdu po ulici v Plasích, proti mě nějaká slečna. Mám v ruce foťák a drze se zeptám, jestli si ji můžu vyfotit. Usměje se, přikývne a já z ruky nahodím fotku, kterou si pak neustále otáčím v ruce. Dodnes nevím, kdo ta krásná neznámá byla. Žádná prvoplánová obyčejná krasavice, ale dívka s úžasným úsměvem. Myslel jsem na ni, i když jsem šel spát. Ještě tři dny a budu zase u Ester. Než si na Plzeň zvyknu, bude to asi ještě nadlouho. Pořád si připadám děsně sám. Se spolubydlícími se sotva pozdravíme. Já jim přijdu jako neomalený debil a vyvrhel, oni mě jako onanisti, kteří si hrají na bůhví co. Tohle nemůže nikdy fungovat. Hergot, já vyrostl na sídlišti, mezi dělníky. Jak se mám stát intelektuálem? Asi to nechám koňovi, ten má větší hlavu. Usnu a zdá se mi, že mi holky nakonec fakt dají. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :

TWITTER