Příběh pětistý dvacátý pátý - Růžový panter
Měl jsem strach, aby mi nepopraskaly šlachy v těle. V noci byla opravdu pěkná kosa. Vyložit a zase naložit. Tahat těžké pytle s uhlím, dřevem i kamením. Když už jsem si myslel, že je konec, tak přijel další nákladní vlak. Nikdo nemluvíme. Někdo žvýká tabák, ti starší hekají pod tíhou nákladů. Jsem trénovaný sportovec v nejlepší formě i věku, přesto, když jdu na kolej, tak mě pálí všechny svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Doplazím se do pokoje, ve sprše se klepu jako ratlík a potom si lehnu na záda. Místo spánku třeštím oči do stropu. Usnu jen na pár hodin a probudí mě podivné sténání. Měl bych tu být sám, naskočí mi ihned v hlavě. Blondýnka je doma u rodičů a sousedky by měly být také pryč. Jenže se očividně někdo vrátil. Ona pláče? Co se zase proboha stalo? Chci se jít podívat, jenže se mi seknou záda. Tuhle brigádu, i když dobře placenou, asi už nebudu moc dělat. Nechci se úplně odrovnat.
Klepou se mi ruce, ale sousedky mám rád. Jsou to hodný holky, snad je v pořádku. Zaťukám na dveře, ale nic, nikdo neodpoví. Je slyšet jenom pláč a vzdychání. Naschvál si odkašlu, abych o sobě dal vědět. Přede mnou se odehrává scéna jak z nějakého pornofilmu. Roztažené nohy, mezi nimi vibrátor a hlava zvrácená dozadu. Trapná situace. Konečně mě zaregistruje a usměje se. Nechceš jít ke mě? Jsem zmatený. A tak normálně uteču. Tohle jsem asi neměl vidět. Lehnu si znovu do postele a teď už nezaberu vůbec. Jsem v takovém tom podivném stavu mezi spánkem a bděním. Netuším, jak to dlouho trvalo, ale nakonec zaťukala. Nese mi na tácu snídani a kafe. Dáš si? Sedneme si a já nevím kam s očima. Má na sobě jen noční košilku a vidět je všechno. Hergot, co to děláš, řeknu jí. Zatím co jím, zapálí si cigáro. A začne vyprávět, že jí zase odkopnul nějaký kluk. Ona je moc hodná, z malé vsi, stará se o nemohoucí rodiče. Hledá asi jako každý v našem věku někoho k sobě, protikus. Jenže má takové ty submisivní oči a chodí za ní buď starší pánové nebo magoři. Dojím, omluvím se a jdu do sprchy.
Když vylezu, trošku se mi uleví. Byla takovým tím typem ženy, které neumí být samy. Chtěl jsem si číst, vyčistit hlavu od práce i školy. Taky jsem musel někdy odpočívat, jenže mi opět nebylo přáno. Měl by sis otevřít psychologickou poradnu, říkala mi vždycky moje milá. Je fakt, že lidé za mnou chodí, svěřují se mi. Nechápu proč, možná umím naslouchat, ale rozhodně nikomu neradím. Asi jim to stačí. Ona mi tu pláče a já se ji bojím obejmout, protože je moc hezká a asi bych to nevydržel. Podám jí raději kapesník a přejdu její otázku, jestli se mi líbilo, co jsem viděl, když jsem ji překvapil. Jasně, že jo, bylo to moc hezký, pomyslím si, ale nahlas řeknu něco opatrného. Nechci ji dávat nějaké naděje. Vždycky, když jsem slýchával starší kluky, jak machrovali, s kým vším spali, tak jsem si říkal, že machrujou, že kecaj, protože holky nikdy jejich řeči nepotvrdily. Jenže ony jsou některé opravdu do větru.
Nebudeme to nikomu říkat, pokračuje a já mám co dělat, abych odolal. Zase ty oči, achjo. Nevím, co mám dělat, tak řeknu, že bychom měli vyrazit ven. Konečně se oblékne a touláme se Plzní. Dorazíme do borského parku a ona mi vypráví o tom, že ji každej balí, ale jenom samí debilové. Nechám ji povídat a je mi trošku trapně, protože ji chvílemi ani nevnímám. Nezajdeme někam? Kývnu souhlasně hlavou. Na sídlišti je taková klasická knajpa, kde už sedí dělníci z nedaleké stavby. Dáme si pivo, já tlačenku, ale moc to do mě neleze, jsem z brigády šíleně hotovej. Tělo mám ale mladý a postupně únavu přepiju. Když je pozdní odpoledne, tak se přesuneme do baru na kolej. Tam sedí holky od nás z kruhu a připravují se na večer. Jé ahoj, to je ta tvoje holka? Vždyť není blonďatá? Nechám je, aby si spolu promluvily a jdu za barmanem, který mi pustí metal. Pomalu se dostávám zase do rytmu. Takhle se musí cítit staří alkáči, pomyslím si, když čůrám do žlábku. Ale co, zapaříme.
Nejdřív mě vezmou na nějakou kapelu do Anděla. Moc to tam nemusím. Samý studenti a hraje se pro intouše. Nezávislé, avantgardní, vůbec tomu nerozumím. Ale holky jsou nadšený. Tančí přede mnou, svíjejí se, pohazují hlavou. Dívám se na ně přes sklo půllitru a konečně je mi docela fajn. Dokonce, i když nerad, se nechám pozvat na parket. Moc mi to nejde, jak se mi muzika nelíbí, ale tak aspoň předvedu pár klasických kroků, co jsem se kdysi naučil v tanečních. Musím vypadat jako pitomec. Ale mám v sobě spoustu piv i nějakého toho panáka, tak mi to vůbec nevadí. Když konečně kapela skončí, vyslechnu si spoustu keců od kluků kolem. Jak to, že takovej vlasatej vágus má kolem sebe tolik krásnejch holek? A my, mladí a v košilkách nic? Nevím, nechápu to. Já si jen dělám ze všeho prdel a nežeru se. Jde se do Růžového pantera! Vylezu na ulici a tančím v dešti. Jo, někdy je se mnou fakt sranda.
Už jsem v tomhle podniku několikrát byl. Občas jsem tam skončil. Sám bych tam nikdy nešel, ale takhle v partě. Uvnitř jsou různé kouty a poměrně levné pivo. Sedí se tu na gaučích a vypadá to, že sem chodí moje kolegyně i sousedka dost často. Aha, tak tady se všichni dávají dohromady. Jak jsem se svojí holkou už docela dlouho a nejsem z Plzně, tak bych ani nevěděl, kde se seznámit. Chodím převážně do rokáčů a na koncerty a tam jsou úplně jiné dívky než tady. Vždycky jsem měl pro metalový víly slabost. A není to jen díky muzice. Pořád si myslím, že jsme většinou tvrďáci navenek, ale uvnitř jsme dobráci. Sem tam na metalu taky nějakou svini potkáte, ale celkově hrozně na pohodu. Alespoň takovou zkušenost mám já. Tady to je ale úplně jiný. Takový upocenější, vyzývavější. Nechám všechny samotné, abych jim neodrazoval případné nápadníky a popíjím na baru. Pivo tu mají dobré. Během hodinky i ke mě, vlasaté metle přijde několik dívek, a jestli bych jim nekoupil něco k pití a odkud jsem a co dělám, vždyť to znáte.
Odmítnu všechny, raději se dívám. Zajímavé je, jak tu mají úspěch pánové, co mi přijdou na mé kolegyně staří. Je tu i několik partiček kluků tak v mém věku, ale ti se moc nechytají. Je to pro mě takový zajímavý sociální experiment. Překvapuje mě, na co ženský letí. Nechápu to, někomu, kdo mě přijde vyloženě odpornej, stačí přijít, usmát se a povýšeně kývnout a ony s ním jdou. Takový ty hodní dobráci jsou skoro bez šance. Vlastně je mi jich tak trošku líto. Ale asi je to fakt jinej biotop, než jsem zvyklej. Sousedka se zrovna zavěsí do takového pupkatého chlápka, co by jí mohl dělat klidně tátu nebo strejdu. Když mě míjí, tak se usměje. Ještě chvilku posedím a pak už mě to nebaví. Vylezu ven a nadechnu se čerstvého chladného vzduchu. Jsem na sebe hrdej, že jsem se s žádnou nespustil a hrozně se těším do postele. Ani nevíte jak. Když jdu kolem parku, uslyším křik. Vydám se tím směrem a uvidím tam sousedku, jak se brání chlápkovi, co s ním odešla. Chytnu ho za límec a zvednu. Co to kurva děláš? Přišel jsem právě včas. On byl takovej milej a měl peníze. Vyprávěl mi o tom, jak je nešťastnej s manželkou, jak ho nechápe. A že já jsem jiná. Kroutím nevěřícně hlavou. Nechápu to. Taková chytrá a vzdělaná slečna, navíc fakt hezká, ale pokud jde o vztahy, tak má inteligenci nula. Možná kdybys si pokecala s tím vysokým klukem z FAVky, co na tebe celý večer koukal, našla bys někoho normálního. Odvedu ji na kolej a zamknu se na pokoji. Pro jistotu.
Když se mi vrátí blondýnka, všechno jí vyprávím. Některé detaily vynechám, ale zajímá mě hlavně, jak je možný, že letí holky na takový namachrovaný magory. Usměje se na mě a řekne, že vůbec netuší. Hodně nad tím potom přemýšlím, ale nakonec nepřijdu vůbec na nic. Jedná se o záhadu, která zůstane nevyřešená. Znám tolik krásných, chytrých ženských, co jsou potřetí rozvedený. Pokaždé je jejich partner mlátil, někdy i týral. Nedávno měli moje děti nějakou akci od školy. Pak šly do Růžového pantera. Nezbývá mi, než se modlit, aby dcera nepotkala nějakého magora a syn krávu. Snad budou mít dost rozumu i štěstí. Snad jsou po mě a po mámě.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
